Český byznys Archives

Oliver Dlouhý je zvyklý být víc ve vzduchu než doma. Poslední tři měsíce je ovšem kvůli koronaviru „grounded“, jak sám říká. A stejně tak je při zemi celý jeho byznys. Zakladatel letenkového portálu Kiwi.com teď prožívá nejtěžší chvíle své kariéry.

Jak se s nimi popasovat? Jak se vyrovnat s bleskovým propadem? Jak se připravit na restart byznysu, který teď nedobrovolně hibernuje? Jak odhadnout fungování cestovního ruchu po koronakrizi? Na tyto otázky bude Oliver Dlouhý odpovídat na virtuální lekci Forbes BusinessClass, kterou pořádáme ve středu od 18 hodin. Online vstupenky si můžete koupit tady.

„Je to opravdu to nejtěžší, co jsme ve firmě zažili a zažijeme. Nedovedu si představit moc horších scénářů,“ říká dvaatřicetiletý muž z obálky březnového Forbesu, kde se objevil jako čerstvý EY podnikatel roku s byznysem na tržbách atakujícím hranici 35 miliard korun.

Letecký provoz ve světě se téměř zastavil a zákazníci v rámci refundací žádají po prodejcích letenek zpět své peníze. V případě Kiwi.com jsou to stovky tisíc lidí.

„Standardně, když se zruší let, tak ho zákazníkovi refundujeme z vlastních peněz. Jenže standardně to jsou jednotky procent letů, nemá to tak hrozný dopad do cash flow,“ říká Dlouhý. „Jenže když se jen v Evropě zruší 97 procent letů, nemůžeme to technicky refundovat z vlastních peněz. Proto jsme přepnuli do ‚user unfriendly‘, ovšem legálního módu – refundujeme zákazníkům jen to, co nám aerolinky vrátí. A není možnost, jak to urychlit.“

V celkových číslech jde o zanedbatelné množství. Kiwi.com se nahromadily požadavky na refundace za nižší stovky milionů eur, ovšem aerolinky proplácejí jen zlomek z toho. „V tom objemu je to jako nic,“ přiznává Dlouhý. „Lidi jsou hodně naštvaní, dali peníze nám a očekávají je zpět od nás. Já je chápu, ale my jsme jen zprostředkovatel. Smlouva je mezi zákazníkem a aerolinkou.“

Podle jeho vyjádření mezi šťastlivce, kterým aerolinky přes Kiwi.com vrátily peníze, patří zejména ti, kdo měli sedět v prvních zrušených letech zkraje března. Duben nebo květen bude v tomto ohledu prý velmi komplikovaný.

„Šance je vždycky, ale podle mě budou muset zasáhnout vlády. Zákazníci si zaplatili za službu, kterou nedostali – sázím na to, že až všechno utichne, tak dluhy aerolinek vyrovnají, zvlášť v těch případech, kdy za ně stát převzal záruku nebo je převzal úplně,“ odkazuje Dlouhý na příklad italské Alitalie. „Ze zkrachovalých aerolinek to už samozřejmě nikdo nedostane.“

Většina leteckých společností nabízí zklamaným klientům voucher na budoucí cesty. Většina lidí je však odmítá a požaduje zpět své peníze. To se samozřejmě promítá do komentářů na sociálních sítích, kde se naštvaní zákazníci dělí o své zkušenosti.

„Každý den čtu komentáře, jaký jsem lump a zloděj, tak si dělám check, jestli jsem udělal všechno, co jsem mohl. Jsem přesvědčený, že jsem nic lepšího udělat nemohl. V celém leteckém průmyslu to je stejné,“ říká Dlouhý.

Oliver Dlouhý | Foto Jiří Turek a Jana Jabůrková

Nazlobení zákazníci brněnské firmě často vyčítají pomalou nebo žádnou reakci na své požadavky. „Dočasně jsme přišli o zákaznická centra na Filipínách a v Indii, kde vlády zavedly tvrdý lockdown. Ani jsme tam našim lidem nedokázali dostat domů sluchátka k počítači. Měli jsme tak o 75 procent nižší kapacitu call centra než normálně,“ vysvětluje výpadek Dlouhý.

Loni zažil povedený rok – ustaly rozbroje v akcionářské struktuře, získal do Kiwi.com silného partnera (investiční fond General Atlantic) a vyhrál to u poroty soutěže o podnikatele roku. Během pár březnových dnů však celý byznys Kiwi.com zažil tvrdé přistání. Příjmy společnosti jsou na desetině toho, co si na začátku roku naplánovala. Normálně prodá ke 20 tisícům letů denně, momentálně to není ani tisícovka (pořád, byť utlumeně, fungují vnitrostátní lety v USA, pomalu se probouzí Evropa a jihovýchodní Asie).

V kritické chvíli se Dlouhý nevzdává, bojuje a věří, že se byznys opět brzy rozběhne. Celkový výhled na letošní rok je v důsledku jarních událostí těžce zasažen. „Očekáváme minus 50 procent na tržbách, ale je to spíš věštění z křišťálové koule. Uvidíme, co se bude dít v následujících týdnech a měsících,“ říká Dlouhý. „Každopádně já považuji rok 2020 za ztracený.“

O to víc oceňuje podporu od amerického fondu General Atlantic, který loni v Kiwi.com získal lehce nadpoloviční podíl. „Dlouhodobě nám věří a jsou připraveni nás podpořit. I díky nim proto pro nás není pandemie existenční problém. Přežijeme. Jiné scénáře nejsou na stole, ale jde o to, za jakou cenu.“

Jestli to bude znamenat, že se zvýší podíl General Atlantic ve vlastnické struktuře (i na úkor Dlouhého), je zatím nejasné. „Uvidíme, řešíme, co bude dál,“ hlásí Dlouhý z izolace ve svém bydlišti v Jindřichově Hradci, odkud firmu řídí přes nástroje Zoom, Slack a Google Suite.

Vy se ho již zítra můžete zeptat přes Cisco Webex v naší lekci Forbes BusinessClass. Začínáme v 18 hodin.

The post Skoro se nelétá, přesto Dlouhý z Kiwi.com říká: Pandemie pro nás není existenční problém appeared first on Forbes.

Bylo to nekonečných víc než šest týdnů, které zdejší nablýskané butiky strávily za roletami a bezpečnostním bedněním. Šest týdnů, po nichž se minulé pondělí mohlo poprvé v Pařížské ulici znovu otevřít.

Nejluxusnější česká ulice hleděla do dalšího období s obavami. Koronavirová karanténa a restriktivní opatření se zavřenými obchody způsobily každý den milionové ztráty (v některých buticích v Pařížské je zcela běžné, že se prodá zboží za milion korun denně), hranice byly uzavřené, zahraniční turisté daleko.

Teď se ale zdá, že se restart v Pařížské podařil.

Namísto zahraničních turistů se vrací do zdejších obchodů česká klientela.

A utrácí. Potvrzují to Forbesem oslovení zástupci prestižních hodinářských značek, kteří v Pařížské sídlí. Už během karantény tu prý „postupně uspokojovali waiting listy“ (na některé kusy luxusních hodinek existuje, podobně jako na nejdražší kabelky, dokonce mezinárodní pořadník), nicméně osobní setkání nad hodinkami podle nich nic nepředčí. O to jsou v Pařížské raději, že k nim lokální zákazníci našli rychle cestu.

„Náš byznys je o emocích, jež společně s milovníky hodinek sdílíme. Můžeme si s nimi povídat o hodinkách dlouhé hodiny. Rodinná hodinářská firma, jako je ta naše, s víc než desítkou těch nejprestižnějších hodinářských značek na trhu, má prodej založený na osobních vztazích s klienty, ty jsme si budovali a stále budujeme už léta,“ uvedl Martin Janna ze společnosti Carollinum.

Nejstarší syn majitelky firmy Tamary Kotvalové má na starosti provoz multibrandového butiku Carollinum; vedle tohoto obchodu provozuje Carollinum v Pařížské i monobrandové obchody luxusních hodinářství Rolex a Patek Philippe.

Butik Montblanc v Pařížské | Foto Montblanc

Ty se na celkových tržbách firmy podílejí přibližně dvěma třetinami, přičemž Carollinum v loňském roce utržilo rekordních více než 705 milionů korun – jde o nejvyšší tržby ve více než dvacetileté historii této firmy. V obchodech samozřejmě dodržují všechna hygienická opatření. A zákazníci to prý respektují, mnozí i vítají.

„Od prvního dne, kdy jsme otevřeli naše prodejny, dodržujeme všechna pravidla, prodej doprovázejí zpřísněné podmínky. Nosíme roušky, pravidelně dezinfikujeme veškeré prostory, k dispozici je zákazníkům antibakteriální gel i speciální zkoušecí rukavice. A to, co se na začátku pandemie zdálo nepřirozené, se nyní stává rutinou,“ dodává Janna.

Podobnou zkušenost mají u konkurence, v obchodě luxusní švýcarské značky Audemars Piguet. I tady otevřeli hned 27. dubna a i tady dodržují nejpřísnější hygienická opatření. „Klienty pouštíme do prodejny vždy pouze po dvojicích či malých skupinách a okamžitě jim nabízíme dezinfekci,“ popisuje Zuzana Augustin, zastupující značku AP. Jejich centrála a manufaktura ve švýcarském Le Brassus se otevřela 1. května a díky tomu i v Pařížské postupně vítají nové modely hodinek.

„Postupně je prezentujeme našim klientům a uspokojujeme požadavky z čekací listiny. Se zákazníky jsme byli v kontaktu po celou dobu uzavření, prodeje nám fungovaly i během karantény, hodinky jsme doručovali pomocí kurýrní služby. Otevření obchodu nejvíc ocenili naši stálí zákazníci, kteří čekali například na servis hodinek,“ dodává Zuzana Augustin.

V pražském butiku hodinářství Hublot těžili i během karantény z toho, že tato hodinářská manufaktura jako jedna z mála stihla nové modely hodinek představit už v lednu – pozdější veletrhy, jako je slavný jarní hodinářský Baselworld, byly totiž kvůli koronaviru postupně zrušeny.

„Na rozdíl od jiných hodinářských značek Hublot své první novinky představil už v lednu v Dubaji v rámci hodinářského veletrhu LVMH Watch Week. Díky tomu nám hodinky začaly postupně chodit do Prahy a my je mohli prezentovat zákazníkům,“ popisuje Barbora Bergová, která Hublot zastupuje. „Na otevření jsme se všichni těšili a hned v prvním týdnu, kdy Pařížská ožila, si k nám několik našich klientů přišlo udělat radost,“ potvrzuje Bergová první velké prodeje lokálním zákazníkům v Praze.

Značky oslovené Forbesem se ostatně do jedné shodují, že na zahraniční klientelu nemá smysl čekat. „To bychom mohli mít zavřeno do ledna,“ ozývá se v různých variacích. Místo toho chtějí luxusní firmy využít příležitost a zaměřit se právě na lokální klientelu.

„Našimi zákazníky ostatně zdaleka nejsou jen turisté,“ upozorňuje Štěpán Pokluda, sales and marketing manager společnosti Roberto Coin Praha. I v tomto klenotnictví zůstali v kontaktu se svými stálými klienty prostřednictvím sociálních sítí.

„Opravdovou radost nám ale udělali, když se po znovuotevření vrátili. Osobní kontakt hraje ve šperkařství velmi podstatnou roli. Často to bylo až dojemné setkání, jako když se zas sejdou přátelé, kteří se dlouho neviděli. A že jde život dál, dokládají poptávky po klenotech k příležitostem výročí, narozenin nebo svateb,“ potvrzuje rychlé obnovení byznysu i v klenotnictví Roberto Coin Štěpán Pokluda.

A radost z rychlého návratu místních zákazníků mají i v centrále klenotnictví Tiffany & Co., sídlícího nedaleko přes ulici. „Udělalo nám velkou radost, že jsme pražský obchod mohli znovu otevřít, a hned jsme to oznámili všem našim zákazníkům. Hned první den po otevření byl úspěch a pro další vývoj velmi slibný,“ naznačuje Martin Hurtig z centrály Tiffany & Co. v Mnichově.

Klenotnictví Tiffany & Co. v Pařížské ulici | Foto Tiffany & Co.

Otevření je důležité i proto, že tu brzy představí nejnovější kolekci šperků Tiffany T1. Kolekce T je přitom světovým bestsellerem této značky. I tady dodržují všechna bezpečnostní a hygienická pravidla, příchozí zákazníky obsluhuje vždy jeden člen personálu. „Nabízíme klientům možnost objednat se do pražského obchodu individuálně prostřednictvím telefonu, tím zajišťujeme jejich bezpečí i možnost špičkového osobního servisu,“ uvádí Martin Hurtig.

Podle zástupců luxusních značek sídlících v Pařížské je právě osobní přístup a dlouhodobá péče a budování vztahů s lokální klientelou hlavním důvodem, proč se zákazníci do zdejších obchodů rychle vrátili. „Vztah s klienty mají butiky i ve standardní době založený na individuálním přístupu a asistenti prodeje jsou s nimi v kontaktu, aby vyšli maximálně vstříc,“ popisuje Zita Vinšová, která v Pařížské zastupuje značky Montblanc a Cartier. I tady využívají možnosti diskrétních privátních zón pro klienty, což prý zákazníci zejména teď v době mimořádných hygienických opatření vítají.

Butik Montblanc v Pařížské ulici | Foto Montblanc

„Prodejní tým Cartier je zcela běžně k dispozici na svých mobilních telefonech a je připraven se o zákazníky postarat nadstandardní individuální formou. Vztah u těchto značek je dlouhodobý a je založený na vzájemné důvěře, vždyť jsme často u těch nejvýznamnějších životních okamžiků našich zákazníků,“ popisuje Vinšová. Ti se také do obchodu rychle po otevření vrátili.

„Termín návštěvy butiku si vždy klient může v obchodech Cartier i Montblanc rezervovat na čas, který mu vyhovuje, se svým osobním asistentem prodeje. V butiku Cartier je například nyní stanovená kapacita šesti klientů, aby byla zachována maximální bezpečnost pro klienty a zaměstnance,“ uvádí Vinšová s tím, že znovuotevření butiku se zároveň časově překrylo s představením jedné ze světových novinek, kolekce Clash de Cartier z bílého zlata. Tu už v pražském butiku Cartier mají také k dispozici, stejně jako ikonický „hřebík“ Juste un Clou, který se stal světovým bestsellerem.

The post Do Pařížské se vrací život. Vítá české zákazníky a má za sebou první velké prodeje appeared first on Forbes.

V pondělí oznámený úmysl, že Česko zkusí vyvinout vlastní vakcínu proti nemoci covid-19, je vysoce ambiciózní plán a podle profesora Jiřího Berana naráží na dva problémy. „Proto jsem k projektu skeptický, i když mu držím palce,“ říká vakcinolog z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.

Prvním důvodem Beranovy skepse je zvolený model vakcíny: „Má se jednat o takzvanou inaktivovanou vakcínu. Tuto cestu zvolilo přibližně 20 procent těch, kteří se protilátku snaží vyvinout, a osobně se domnívám, že vhodnější je tentokrát způsob, který preferuje většina.“

Laicky a zjednodušeně řečeno: inaktivovaná vakcína připravená z usmrcených virů účinkuje v okamžiku, kdy se aktivní virus dostane prostřednictvím tělních tekutin do lidského těla. Profesor Beran míní, že proti koronaviru potřebujeme díky vakcíně získat buněčnou imunitu – takovou, jež brání množení viru v buňce.

Inaktivovaná vakcína jaksi přeskočí první fázi množení viru a poté bývá obecně imunitní odpověď organismu slabší. Daleko efektivnější je tedy tuto fázi nepřeskočit. Jiří Beran ovšem zároveň upozorňuje, že v tomto ohledu je jeho skepse zatím ryze teoretická, že se nakonec může ukázat správnost české volby. „Za pokusem vyvinout vakcínu stojí velmi šikovný tým,“ upozorňuje.

Na zbraň, jež by preventivně populaci před SARS-CoV-2 ochránila, zkouší společnými silami přijít odborníci ze Státního zdravotního ústavu, Ústavu hematologie a krevní transfuze a Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Vývoj má trvat měsíce a stát počítá s náklady v řádu nižších desítek milionů korun.

Druhá příčina Beranových pochyb? „Výrobní kapacity. V souvislosti s očkovací látkou potřebujete od autority schválené výrobní procesy, výrobní praxi, produkční linky. Máte-li tyto procesy již zaběhnuté, autorita je po vás nebude chtít, což není český případ a délku vývoje vakcíny to může prodloužit.“

Profesor Beran pokračuje: „V prvotní studii musíte vyrobit tři šarže protilátky a imunitní odpovědí na každou ze šarží prověříte její konzistentnost. Navíc za předpokladu, že v případě nalezení vakcíny bude třeba vyrobit několik milionů dávek, příliš nevím o prostorách, kde by k tomu mělo dojít.“

Desítky institucí, jež se po celém světě snaží vakcínu na zkrocení choroby s pandemickým potenciálem vyvinout, přistupují k věci tak, že podaří-li se jim průlom, nebudou látku vyrábět, ale za velké peníze postoupí její „recept“ obřím farmaceutickým společnostem, jež by ji připravily pro globální trh.

Těžko říct, zda to může být i tuzemská cesta. Pokud ano (a Češi skutečně očkovací látku objeví), profesor Beran si umí představit dvě možnosti.

Buď by licenci na výrobu látky odkoupila společnost s jinou vakcínou v rukávu, čímž by eliminovala konkurenci, nebo by ji začala opravdu produkovat a z každé dávky by do Česka posílala poplatek. Pak by se v podstatě opakoval model praktikovaný u dřívějších objevů proslulého profesora Holého a Česko by z toho výrazně profitovalo.

Vzdor skepsi ohledně hledání vakcíny proti koronaviru nepovažuje Jiří Beran domácí iniciativu za zbytečnou. „I když se to nepovede, je klidně možné, že látky pomohou v boji proti formám ptačí či prasečí chřipky. Kooperace významných ústavů se do budoucna neztratí, byť nyní může jít o jakési vzorové cvičení.“

The post Česká vakcína proti covid-19? Držím palce, ale jsem skeptický, říká odborník appeared first on Forbes.

Zdeněk Sobotka je zakladatelem skupiny Solek Group, developera fotovoltaických elektráren. Jádro jeho byznysu dnes neleží v Česku, ale zejména v Jižní Americe – několik solárních parků postavil například v Chile, kde patří k největším hráčům na trhu. Projekty chystá ale také třeba v Argentině. V minulosti stavěl elektrárny v Česku, na Slovensku či v Rumunsku.

V závětří koronavirové krize učinila vláda koncem dubna dvě zásadní energetická rozhodnutí. Jednak rozhodla o dostavbě obřího jaderného bloku v Dukovanech, jednak vyškrtla solární energetiku ze zdrojů, které budou moci soutěžit v aukcích o nabídku na trhu.

Obě rozhodnutí jako by byla z minulého století. Co vládu motivuje takto jednat dnes, kdy obnovitelné zdroje ve všech vyspělých ekonomikách získávají navrch, a kdy naopak tradiční jádro spěje k útlumu?

Na jednu stranu je pochopitelné, že je třeba hledat bezpečné řešení dodávky energie v době, kdy se tlumí fosilní zdroje. Na stranu druhou tím stát nejen rezignuje na tržní řešení, ale do budoucna naše peněženky nešetří, ale zatěžuje.

Už teď je jisté, že netržní podpora jádra cenovými kompenzacemi bude zdražovat elektřinu, respektive zatěžovat daňové poplatníky. Princip je vlastně stejný jako v případě dřívější tolik kritizované podpory solární energetiky zákonem z roku 2005 – oba zdroje si jen prohodí role.

Naopak vyloučení solární energetiky z možnosti soutěžit v aukcích o nejvýhodnější dodávku elektřiny je podpásovka, která jde nejen proti trendu, ale opět nevede k tlaku na efektivitu, a tudíž ani optimálnímu poměru cena/výkon.

Stigma z nepovedené energetické politiky minulých let si tak neseme dále a vlastně jej potvrdil i ministr Karel Havlíček na tiskové konferenci, kde rozhodnutí oznámil. Mluvil o „tunelu solárníků“ a posluchač si tak mezi řádky odnesl dojem, že jde o jakousi pomstu.

Populismus jako vždy škodí racionalitě a stejně tak je tomu v případě české energetické politiky, která pokračuje v chůzi ode zdi ke zdi. Přitom je téměř jisté, že během pár příštích let se dnešní zásadní energopolitická rozhodnutí zase změní – nasvědčuje tomu vývoj technologií, které politická a úřední rozhodnutí předbíhají.

Až bude zase možné cestovat, doporučil bych ministrům, aby se podívali do světa, kde jsou v transformaci na bezuhlíkovou energetiku dále než my. V Chile, kde působíme už šestým rokem, zajišťují vlády energetickou bezpečnost především decentralizací a diverzitou. A podpora obnovitelných zdrojů, v našem případě menších fotovoltaických elektráren, nespočívá v subvencích, naopak je tržně konformní.

Je to win-win-win situace v trojúhelníku spotřebitel–investor–stát. V Česku takový trojúhelník nemáme, spíše se tu točíme v kruhu.

The post Komentář: Proč se naše energetická politika točí v kruhu? appeared first on Forbes.

Žádná jiná česká firma aktuálně nebudí větší vášně. Stačilo jediné televizní rozhodnutí a z Bageterie Boulevard bylo rázem nejvyhledávanější heslo tuzemského internetu. A trochu bez přičinění také trn v oku části veřejnosti.

Nejdříve fakta: Bageterii Boulevard za posledních 24 hodin googlovalo přes 20 tisíc uživatelů, její web ve středu večer pod náporem návštěvníků opakovaně padal a její sociální sítě zaplavily tisíce negativních komentářů.

A teď důvod – co přesně se stalo?

Ve středu večer běžel v hlavním vysílacím čase na TV Nova další díl divácky oblíbené kulinářské soutěže MasterChef. V ní soupeří amatérští kuchaři z celé republiky a tentokrát před nimi stála atraktivní výzva: vymyslet nejchutnější bagetu, jejíž autor se následující měsíc stane tváří přední české bageterie.

Skvělý marketingový tah, chtělo by se říct s ohledem na milionovou sledovanost soutěže. Jenže co když se vítězem stane účinkující, kterou kvůli svéráznému vystupování většina sledujících nemusí?

Kauza Pavlína byla na světě.

Ať už se diváci do soutěžící Pavlíny Lubojatzky opírají právem, nebo si na ni prostě jen zasedli, její výhra vzbudila bouři negativních vášní. To, co se v hodinách po odvysílání pořadu odehrálo, patrně nejlépe vystihuje komentář, který na facebookové stránky bageterie vyvěsila jejich správkyně: „Tak na tohle se musím nejdřív vyspat.“

Vypadá to, že Bageterie Boulevard aktuálně prožívá něco, co by se dalo označit za zlý sen každého markeťáka. Anebo je to přesně naopak?

Ačkoliv se od značky rozhořčení diváci na sítích odvracejí, ve skutečnosti tomu tak být nemusí. Dost možná se totiž naplní otřepaná fráze, že negativní reklama je také reklama. Ostatně Petr Cichoň, majitel skupiny Crocodille, pod kterou řetězec Bageterie Boulevard spadá, si aktuální promo akci nemůže vynachválit.

„Prodej vítězné bagety zatím běží skvěle,“ reagoval na dotaz Forbesu. „Jednou z našich zásad je, že šéfkuchař má vždycky pravdu, to jest, o jeho verdiktu se nediskutuje,“ vysvětlil postoj bageterie.

Podle dřívějších vyjádření Jiřího Štěpánka, ředitele Bageterie Boulevard, navštěvovalo před vypuknutím epidemie její pobočky až 40 tisíc zákazníků denně. V posledních týdnech, kdy se firma musela přizpůsobit vládním opatřením a zboží prodává skrze výdejní okénko, je to zhruba pět tisíc.

Cichoň, který v médiích příliš nevystupuje, začal bagetový byznys budovat ještě na střední škole ve svých 17 letech. V Praze si tehdy pronajal malou místnost, kde zaměstnal spolužačky ze střední a začal vyrábět balené bagety, které odebíraly především hudební kluby.

V roce 1991 pak založil firmu Crocodille, která mu rychle rostla. Později postavil fabriku v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, odkud se nyní rozváží produkty k zákazníkům nejen po celém Česku, ale také do Rakouska, Maďarska, Německa či Ruska.

The post Nejnenáviděnější bageta Česka? Prodává se skvěle, pochvaluje si majitel Bageterie Boulevard appeared first on Forbes.

Největší provozovatel saunových center u nás netrpělivě vyhlíží obnovení provozu svých 11 poboček. Společnost Saunia, podobně jako řada jiných firem, se ze dne na den ocitla bez příjmů – přitom se zrovna nadechovala k expanzi do nových měst včetně první pobočky na Slovensku.

Provozní ředitel Saunie Jaroslav Zonyga věří, že firma současnou krizi ustojí. „Jsme optimističtí. Náš byznys naštěstí není nízkomaržový, takže současné výpadky jsou sice velmi nepříjemné, ale rozhodně ne fatální,“ konstatuje.

Zaměstnance na hlavní pracovní poměr se firma snaží udržet s tím, že prozatím zůstávají doma „na překážkách v práci“. Saunia požádala o náhrady mezd v rámci programu Antivirus a bude usilovat o bezúročnou půjčku v programu COVID III.

Na druhou stranu Zonyga připouští, že dlouhodobý výpadek příjmů by znamenal existenční problém. „Klíčové pro nás tedy je vrátit se co nejrychleji do provozu a být k dispozici široké veřejnosti pro posílení imunity.“

Právě to chce Saunia jako své téma. Zvýšené obavy z epidemie a větší starost o zdraví můžou podle Zonygy k saunování přivést celou řadu nových lidí. „Pokud nám celá krize něco dala, tak pak je to ujasnění si naší celospolečenské role – mnohem více se teď vnímáme jako provoz podporující zdraví a v tomto směru se chceme i nadále rozvíjet,“ podotýká.

Uzavření poboček vzala firma i jako příležitost k částečné rekonstrukci a vylepšení některých provozoven a jejich přípravám na očekávaný kontrolovaný režim. Zonyga po ukončení karantény očekává nápor saunychtivých Čechů.

„Jak se ukazuje již nyní, zájem o saunování je v době restriktivních opatření velký. Současná situace celou řadu Čechů donutí přemýšlet o životním stylu a otužování svého organismu.“

Zonyga se opírá i o závěry rakouského výzkumu profesora Edzarda Ernsta z 90. let, který analyzoval imunitu dvou skupin dobrovolníků. Ve skupině navštěvující saunu byla míra nově nemocných ve srovnání s kontrolami zhruba poloviční než u skupiny, která do sauny nechodila.

Ernst tak dospěl k závěru, že pravidelné saunování pravděpodobně snižuje výskyt virového nachlazení.

Zakladatelé Saunie Bohumil Píše a Jan Holeček | Foto Michaela Szkanderová

Kdy se tedy sauny v Česku otevřou? Momentálně to není úplně jasné. „Obecně platí, že wellness služby, tedy i saunová centra, budou zpřístupněny až v poslední vlně rozvolňování přijatých opatření,“ říká pro Forbes ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

„O hygienických podmínkách ještě probíhá jednání epidemiologů. Určitě je včas zveřejníme, aby provozovatelé měli čas připravit se na otevření.“

Podmínky otevření tedy můžou být všelijaké – Saunia teď usiluje o to, aby mohla ministerstvu ukázat, co umí nebo neumí zařídit, zatím ovšem bez úspěchu. Existuje dokonce varianta, že by návštěvníci nosili během saunování roušku.

„Rouška nevlhne, protože ji nižší vlhkost sauny ihned vysuší, je to příjemnější než při běžné chůzi,“ podotýká PR zástupce Saunie František Brož. Problémem by prý nebyl ani social distancing.

Firmu založili kamarádi a kolegové Bohumil Píše a Jan Holeček v roce 2010. Od loňského roku patří Saunia do investičního portfolia fondu Pale Fire Capital, za nímž stojí Jan Barta, Dušan Šenkypl a David Holý, tedy trojice bývalých vlastníků internetového srovnávače ePojištění.

Podle předchozího vyjádření byl obrat v minulém finančním roce, který skončil loni v září, zhruba na úrovni 100 milionů korun, s kladným ukazatelem zisku EBITDA.

The post Výpadek je nepříjemný, nikoli fatální, zní ze Saunie. Firma doufá v rychlé otevření, třeba i s rouškou appeared first on Forbes.

České restaurace se začínají probouzet k životu. Od pondělí mohou v rámci uvolňování vládních opatření otevřít své zahrádky, včetně obsluhy. Je to poprvé od poloviny března, kdy si hosté mohou jídlo i pití zkonzumovat přímo na místě. Jak se na restart svého podnikání připravuje podnik, který disponuje jednou z největších zahrádek v Praze?

Restaurace Červený jelen, kterou loni v Hybernské ulici otevřela gastronomická skupina Hospodska, má pod širým nebem 40 stolů a celkem 300 míst. „Na otevření se připravujeme od konce dubna. Během karantény jsme snížili stav personálu o 30 až 40 procent. Týkalo se to především lidí ve zkušební době, brigádníků nebo těch, kteří u nás byli na dohodu. Několik lidí odešlo i z vlastního rozhodnutí, jelikož po pandemii nevidí v gastru perspektivní obor,“ říká Luboš Kastner, jeden z majitelů skupiny.

Podle jeho slov je jasné, že byznys ještě dlouho nepojede stejnou rychlostí jako před krizí. I proto u Červeného jelena stáhli náklady na minimum, a to i s výhledem do budoucna. „Když máte loď na moři a nefouká jí vítr do plachet, tak ještě nemůžete mít díry v trupu. Snažili jsme se zadělat každý otvor, kudy utíkaly peníze,“ popisuje Kastner.

Právě finanční úklid, nastavení byznysmodelu udržitelného i po pandemii a příprava menu na nadcházející měsíce – to jsou tři body, které Kastner zmiňuje jako vnitropodnikovou přípravu před (re)startovním výstřelem.

Ani po něm nepoběží gastronomický průmysl hned naplno – zaprvé tu jsou stále hygienická a bezpečnostní opatření, zadruhé je otázkou apetit zákazníků a zatřetí jsou stále zavřené vnitřní prostory restaurací. K jejich otevření by mělo dojít až 25. května.

Část restaurací, hospod či kaváren fungovala v omezeném režimu i během karantény formou výdejny neboli otevřeného okna. Červený jelen nebyl mezi nimi. „V první fázi jsme se nemoci hodně báli, nevěděli jsme, co se děje, měli jsme strach o naše lidi. Přišlo nám nebezpečné i otevřít okénko,“ vysvětluje Kastner s tím, že i u podniků, které jako výdejna fungovaly dál, šlo zhruba o desetinové tržby co obvykle.

O kolik na tržbách za poslední dva měsíce přišli provozovatelé Červeného jelena, který je součástí vkusně zrekonstruovaného Šporkovského paláce? „Hodně jsme na tom tratili, na tržbách to byly nižší desítky milionů,“ přibližuje Kastner. Jeho zaměstnanci měli během karantény za úkol kompletní úklid kuchyně a za domácí úkol dostali také přípravu nových menu na léto.

V pondělí se v Červeném jelenovi objeví jedna česká novinka, která vznikla ve spolupráci s technologickou firmou Storyous. Na každém stole bude QR kód, který vám po načtení přes mobilní telefon vyjede jídelní a nápojový lístek, z něhož můžete rovnou objednat a také zaplatit. Razantně se tak snižuje kontakt a komunikace s číšníkem.

„Budoucnost bude nejen o digitálních řešeních, ale také menším fyzickém kontaktu. Strach z přenosu nákazy v lidech určitě nějakou dobu zůstane, možná na hodně dlouhou dobu,“ podotýká Kastner.

„Bude velmi důležité přesvědčit hosty o maximální bezpečnosti restauračního provozu, aby neměli obavy se do oblíbených podniků vrátit. Jídelní lístky a platební terminály jsou rizikovými faktory, protože na ně musí denně sáhnout velké množství lidí,“ dodává Igor Třeslín, CEO Storyous, a potvrzuje, že Červený jelen bude prvním podnikem v Česku, kde bude možné objednat i zaplatit zcela bezkontaktně bez pomoci číšníka, jen přes QR kód.

QR kódy v gastronomii nejsou úplná novinka – v Číně, jihovýchodní Asii, Austrálii či Kanadě jde o poměrně běžný způsob objednávání i placení. Inspiraci v zahraničí přiznává i Kastner, jenž si zároveň pochvaluje zrychlení a zjednodušení celého procesu. „Host je strůjce objednávky, limituje se tím její chybovost. Zákazník zároveň není stresovaný otázkou, co si dá, a nemusí čekat, až dorazí číšník,“ dodává s tím, že systém umožní rychlejší „otočku“ hostů v exponovaných obědových časech – rychleji si objednají, rychleji zaplatí.

„Restaurace musí velmi pečlivě optimalizovat náklady, především náklady na personál. Zároveň nesmějí trpět hosté, servis je alfou a omegou pohostinství. Spousta lidí si svou objednávku nadobro rozmyslí, nemůže-li se dovolat obsluhy. Možnost objednat a zaplatit mobilem elegantně řeší oba problémy,“ říká Třeslín ze Storyous.

Je pravděpodobné, že s nástupem nových technologií se role číšníka začne měnit. „Redefinuje se jeho pozice. Číšník by měl být moderátor zážitku v hospodě, bude mít víc času věnovat se spokojenosti hosta. Bude to takový business development specialista, který bude aktivně přemýšlet o tom, jak udělat vyšší tržbu,“ vysvětluje Kastner.

Podle svých slov se nebojí, že by hosté utíkali bez placení. „Toho se bojíme méně, než si myslíme, že nám to pomůže. Spíš se bojím, že zákazníkovi jídlo nedoneseme my. Hlavně ze začátku se budeme snažit minimalizovat chyby na naší straně.“

Je jisté, že ačkoli této novince nahrává doba, určitě přes ni v příštích měsících nepoteče hlavní část byznysu. I Kastner přiznává, že jde především o test a posun vpřed. Pro aktuální ekonomiku teď bude důležitější spíš koncept odpovídající nové době. „Věřím, že my máme skvělý poměr cena-výkon. A to bude teď TEN koncept, výherní platforma pro nové časy, do které se budou trefovat plus minus všichni,“ říká Kastner. „Ale pro ty, kdo to tak dosud neměli – na obou stranách spektra -, bude velmi těžké najednou měnit svou DNA.“

The post Vrchní, prchám! Restaurace Červený jelen zavádí objednání i placení přes QR kód appeared first on Forbes.

Podobně jako takřka všechna letiště v Evropě i to ostravské Leoše Janáčka dnes připomíná spíše parkoviště před zavřeným obchodním centrem. Na obrovskou plochu, na které se každoročně koná například největší vojenská show ve střední Evropě Dny NATO, v těchto dnech přistávají stroje zejména k odpočinku, na odstavení a opravu.

V areálu v Mošnově se totiž nacházejí také největší tuzemské opravny letadel Job Air Technic, které od roku 2016 patří do skupiny Czechoslovak Group zbrojařské rodiny Michala Strnada. A právě ty se zde starají o největší rozruch.

Krátce poté, co před dva obrovské hangáry Job Airu přistál švýcarský vrtulák Pilatus PC-12 s Michalem Strnadem na palubě, dorazil z Prahy na opravu také poněkud větší stroj, Boeing 737-900ER v barvách společnosti Travel Service miliardáře Jiřího Šimáhěno. A živo je i uvnitř hangárů.

„Zájem o uskladnění letadel je v těchto časech enormní. Volá nám kvůli tomu spousta firem. Pro nás to sice může být zajímavý zdroj dodatečných příjmů, prostoru tu máme hodně, ale samozřejmě dáváme přednost opravárenským zakázkám, proto některé ze zájemců o prosté parkování musíme odmítnout,“ popisuje Vladimír Stulančák, ředitel společnosti Job Air Technic, který zároveň majitele CSG seznamuje s aktuálním stavem zakázek.

Na první pohled to vypadá, že práce tu mají dost, hned několik dopravních letounů od různých aerolinek z celého světa právě dostává ozdravnou kúru pod přistavěným lešením. Jde například o stroje Aeroflotu, Vuelingu či nízkonákladové aerolinky Transavia ze skupiny Air France-KLM. I tak je nervozita namístě.

Letectví po celém světě je v krizi, kterou nepamatuje, kvůli koronavirové nákaze se nelétá, aerolinky krachují a také největší výrobci letadel počítají miliardové ztráty. A to samozřejmě dopadne i na přidružené obory, včetně servisu.

Strnadův holding navíc do Job Airu masivně investoval. V polovině února, tedy těsně před pandemickou krizí, otevřel novou halu bezmála za 400 milionů. Ta měla dramaticky zvýšit objem oprav provedených firmou. V posledních letech totiž společnost bojovala právě s přeplněností kapacit.

„Měli jsme našlápnuto na rekordní čísla. Leden, únor i březen byly rekordní. Vzhledem k investici byla očekávání velká. A stále jsou. Ale uvidíme, jakým směrem se trh vydá,“ naznačuje Strnad a nezastírá obavy.

Tradiční sezona pro opravy letadel je zima. Do té doby se ještě může mnohé změnit, a tak si Strnad ani slovenský šéf Job Airu Stulančák netroufají odhadovat letošní výsledek.

„Plány byly samozřejmě počet letadel v údržbě navýšit, i vzhledem k otevření nového opravárenského hangáru. Ale kvůli současné situaci v letecké dopravě lze těžko předvídat, jakým směrem se vyvine. Pokud se v dohledné době nezlepší, bude cílem alespoň dorovnat minulý rok,“ očekává Stulančák.

Majitel skupiny CSG Michal Strnad a šéf Job Air Technic Vladimír Stulančák (uprostřed)

„Vidíme, že hodně leasingových společností, které jsou největšími majiteli letadel na světě, stahuje svá letadla z kolabujících aerolinek a využívá tuto krizi k opravám. Určitě to s sebou nese i příležitosti. Teď například máme na cestě několik letadel od zákazníka z Ukrajiny,“ zamýšlí se Stulančák, který zároveň doufá, že tato krize pomůže firmě nabírat nové lidi.

V posledních letech podnik brzdil v ještě větším rozletu také nedostatek kvalitních techniků na vyprahlém trhu práce. Ročně by společnost potřebovala až 80 nových tváří, shánět je na Ostravsku ale není snadné. I proto má ve stavu mnoho Slováků, ale také Filipínců. Nábor cizinců však současná situace také zastavila.

Loni Job Air Technic utržil 666 milionů korun, nejvíc za poslední roky, a zisk EBITDA dosáhl solidních 62 milionů. Společnost zaměstnává zhruba 350 lidí. Ročně provede přibližně 100 oprav, přičemž ty větší trvají i několik měsíců. Díky novému hangáru může naráz opravovat osm velkých dopravních letadel. Firma má potřebná osvědčení na komplexní údržbu letadel typu Boeing 737 CL a 737 NG, Airbus A320 a příbuzných variant a Airbus A330.

The post Letadla na kapačkách. Strnadovy opravny Job Air mají zatím práce dost appeared first on Forbes.

Do situace před krizí se Česko ekonomicky dostane za osm let. Škrty nejsou namístě, naopak je třeba investovat, říká ministryně financí Alena Schillerová. Ve druhé části rozhovoru, který poskytla Forbesu, zároveň odmítá větší podporu podnikatelů a firem na úkor zadlužování země.

„Postupujeme rozumně. Stojím si za tím, že je lepší střízlivý postup než se podívat z okna a pustit 500 miliard, jak mě vyzývají někteří ekonomové,“ konstatuje šéfka resortu financí.

Ve své kanceláři na ministerstvu, kde má vyvěšené i tři své karikatury, neboť – jak sama tvrdí – se nebere příliš vážně, mimo jiné zmiňuje, že omezit Čechům pohyb a podnikání pro ni bylo nejtěžší rozhodnutí v životě.

„Ničeho ale nelituji. Naopak si myslím, že veřejná služba nikdy neměla větší význam, než tomu je teď.“

Úvodní část rozhovoru, týkající se podpůrných programů pro drobné podnikatele, si můžete přečíst tady.

V jaké fázi koronavirové krize se podle vás nyní nacházíme? Začíná se země ekonomicky probouzet?

I vzhledem k tomu, že jsme nastavili plán rozvolňování, které již probíhá, jsem optimista. Velkou neznámou je ovšem pro ekonomiku čas.

Odhady, které jsme na ministerstvu udělali, vycházejí z toho, že ekonomika bude ve třetím čtvrtletí oživená. Ačkoli počítáme s tím, že nepojede z nuly na sto. Příští rok odhadujeme růst HDP o 3,1 procenta, což je velmi slušný růst. Je ale potřeba si uvědomit, že půjdeme ze sklepa, ze zhruba -5,6 procenta.

Jako ministryně financí jsem pořád přesvědčena, že naše výchozí makroekonomická pozice je jedna z nejlepších v Evropské unii, ne-li úplně nejlepší. Říkám to s pokorou, protože jsme vyšli ze zkonsolidovaných, přebytkových veřejných financí a velmi nízkého zadlužení, jsme čtvrtá nejméně zadlužená unijní ekonomika. Také jsme měli zdravé banky, přebytkové veřejné zdravotní pojišťovny a municipality. Tyto podmínky vytvářejí absolutní předpoklad k tomu, že si můžeme dovolit se zadlužit.

Přední čeští ekonomové nicméně s ohledem na tuto pozici podotýkají, že stát by se měl zadlužit ještě více, aby do ekonomiky napumpoval větší objem peněz. Bojí se vláda utrácet?

Nebojí. Postupujeme rozumně. Stojím si za tím, že je lepší střízlivý postup než se podívat z okna a pustit 500 miliard, jak mě vyzývají někteří ekonomové. Myslím si, že to není namístě. Je to můj názor, ale také má odpovědnost.

Děláme věci promyšleně. Pořád jsme v pozici, že si to můžeme dovolit. Dosud jsme od krize prodali dluhopisy za 300 miliard za průměrný úrok 1,13 procenta. To je lepší úrok, než jsme prodávali před krizí. Jsme tedy předzásobení a prodáváme postupně, nemusíme to dělat za každou cenu. Státní dluhopisy prodáte vždy, ale záleží na úroku. A my nechceme zadlužit budoucí generace.

Ve svých předchozích vyjádřeních jste opakovaně uvedla, že nechce škrtat ani zvyšovat daně. Jakým způsobem se tak peníze do státní kasy vrátí?

Do žádné prosperity se neproškrtáte. Přišla jsem proto s novelou zákona o rozpočtové odpovědnosti a vážím si toho, že se přehlasovalo senátní veto a podepsal jej prezident. Kdyby se tak totiž nestalo, musela bych příští rok finance konsolidovat do normálu, což by znamenalo škrtat 150 miliard, nebo o 150 miliard zvýšit daně.

Takto je plán konsolidace takový, že příští rok počítáme se schodkem ve výši čtyř procent HDP. V následujících letech bychom jej vždy o půl procenta snižovali, až bychom dosáhli úrovně před pandemií. Na stejných číslech bychom tak měli být v roce 2028.

Myslím si, že sedmiletý plán je únosný. Hlavně proto, abychom nezastavili ekonomický růst. Potřebujeme masivně investovat a na to jsou třeba peníze. V novodobé historii stát nikdy neměl důležitější a významnější roli než nyní, co se týče pomoci občanům.

S jakým rozpočtovým schodkem se tak počítá na příští rok, když letos je to 300 miliard?

Počítáme s těmi čtyřmi procenty HDP, tudíž se pohybujeme někde kolem 270 miliard korun. Všechno se ovšem bude odvíjet od výběru daní. Když jsem totiž přišla s upraveným schodkem rozpočtu na 300 miliard, nebylo to způsobeno výdaji, ty se příliš nezvýšily, ale zejména propadem příjmů. A to o 60 miliard více, než jsme původně predikovali.

Zmínila jste potřebu investovat. Znamená to tedy, že nyní budete mít s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem otevřenou kasu a chystáte cosi jako New Deal pro naši ekonomiku?

Chystáme. Z hlediska investic jsme navýšili rámec pro dopravní infrastrukturu asi o šest a půl miliardy korun, schválili jsme také zhruba čtyři a půl miliardy pro zemědělství, které by měly směřovat k tomu, abychom dosáhli co největší soběstačnosti. A musíme investovat do dalších věcí.

Zrovna bylo pokladní plnění, kdy jsem ostatním ministrům rozeslala tabulky nespotřebovaných nároků. Ekonomika nejede na 100 procent a některé věci podle mě nebude reálné spotřebovat a bude nasnadě je přesunout jinam.

Dosud jsem po ministrech nic nechtěla. Nebyl čas hádat se s resorty o pár korun, které situaci neřeší. Škrtla jsem akorát jeden a půl miliardy na jízdném, protože se celé čtvrtletí nejezdilo, a domluvila jsem se s ministerstvem obrany, že se odložily ještě nedomluvené nákupy za dvě miliardy. Teď se ale o tom postupně budeme bavit.

O čem konkrétním bude řeč?

Uvidíme. Nebudu to komentovat, dokud jsme to neprobrali mezi sebou. Zkrátka vidím, že se nastavené výdaje nestíhají utrácet – podle mě tím, že ekonomika nejede –, tak bych ráda, aby se mi k tomu kolegové vyjádřili. Jak výdaje porostou a příjmy budou klesat, musíme hledat i rezervy.

Musíme se bavit nejen o dobudování páteřní sítě. Tato pandemie ukázala, že se musíme zaměřit i na investice 21. století, jako je digitalizace. Přece jen ze dne na den jsme museli změnit školství, vláda i ostatní instituce najednou mohly fungovat v online systému. Tímto směrem musíme uvažovat.

Proč jste to ale nedělali dříve? Jednadvacáté století je 20 let a ANO je u vlády šest let.

Dělali jsme to. Připravili jsme projekt Digitální Česko, v jehož rámci má každá instituce své programy. Pandemie by z toho ale měla udělat větší prioritu. Pro mě osobně je stěžejní online finanční úřad, projekt Moje daně.

To, že přiznání vyplníte z obývacího pokoje, už funguje, ale tohle by měl být systém, který spoustu věcí předvyplní automaticky, takzvaný estonský model. Rádi bychom ho spustili 1. prosince. Bohužel jsme ho oproti původnímu plánu museli o měsíc posunout.

Co dál podle vás krize ukázala?

Ukázala neuvěřitelnou disciplinovanost, soudržnost, pracovitost, kreativitu, ale hlavně pochopení našich lidí.

Vezměte si, že jsem jako členka vlády musela zvednout ruku pro to, že svým spoluobčanům omezíme nejzákladnější, ústavou daná práva, jako jsou svoboda pohybu a podnikání. To bylo nejtěžší rozhodnutí mého života. A teď děláme ještě těžší rozhodnutí, když musíme posoudit, kdy je správný okamžik pro otevření ekonomiky. Na jednu stranu víme, že ji nemůžeme mít vypnutou, ale neustále musíme brát v potaz i zdravotní hledisko.

A co naučila konkrétně vás?

Nerada bych, aby to znělo vychloubačně, ale naučila mě, že mám nekonečné rezervy a zvládnu téměř vše, když není jiná cesta. Ničeho ale nelituji. Naopak si myslím, že veřejná služba nikdy neměla větší význam, než tomu je teď.

The post Schillerová: Omezit pohyb a podnikání bylo moje nejtěžší životní rozhodnutí appeared first on Forbes.

Čeští miliardáři Daniel Křetínský a Patrik Tkáč skupují akcie obchodních domů Macy’s, jež se letos propadly o 70 procent. Jejich investiční společnost Vesa už je s pětiprocentním podílem čtvrtým největším akcionářem. Miliardáři podle agentury Bloomberg povedou konstruktivní jednání o budoucnosti ikonických obchodních domů.

Společnost Macy’s, v níž oba miliardáři získávají podíl odpovídající při současné tržní kapitalizaci a kurzu koruny k dolaru 2,1 miliardy korun, provozuje zhruba 870 obchodů a obchodních domů v USA.

V portfoliu společnosti je i druhdy největší obchodní dům světa, který byl pod stejnojmenným názvem otevřen v roce 1924 na Manhattanu a patří k význačným pamětihodnostem New Yorku. Největším obchodním domem světa byl až do roku 2009.

Akcie společnosti Macy’s ještě loni v červenci stály více než 23 dolarů, nyní je jejich cena přibližně čtvrtinová, když činí 5,4 dolaru. Je tak zhruba třetinová oproti situaci před úderem koronaviru. Čeští miliardáři budou zřejmě z pozice významného menšinového akcionáře vyvíjet tlak na zeštíhlení a celkové ozdravení společnosti, aby svoji investici zhodnotili ještě o to výrazněji. Budou také zřejmě usilovat o převzetí části obchodů z portfolia společnosti Macy’s a vybudování výdejních míst pro e-shopy.

The post Křetínský získal podíl v Macy’s. Jak se legendární obchodní dům dostal do českých rukou appeared first on Forbes.

Co je české, to je hezké – a zvlášť teď to potřebuje podržet. Zdá se, že tuzemští zákazníci si různé tuzemské apely vzali za své a v těžké době se rozhodli pomoci drobným domácím firmám. Vzdor omezeným možnostem prodeje kvůli vládním koronavirovým opatřením tak jdou na odbyt tradiční či malé české značky a výrobci, neboť právě jejich produkci podporují Češi nejvíc.

Plyne to jak z marketingového průzkumu společnosti Slevomat, tak z údajů instagramové iniciativy #malynakupvelkapomoc. Podle dat zveřejněných Slevomatem preferuje oblíbené české značky 60 procent zákazníků. „Češi jsou v tomto ohledu solidární a při nakupování si uvědomují, jak současná situace dopadá na malé firmy a živnostníky,“ okomentoval průzkum ředitel Slevomatu Ladislav Veselý.

Do projektu #malynakupvelkapomoc se zase zapojilo zhruba 200 menších domácích firem, které nezaměstnávají více než 50 lidí a jejichž obrat nepřevyšuje 10 milionů eur. Oblasti jejich podnikání jsou rozličné: od gastronomie přes módu, design, home decor až po květinářství a další služby.

Firmám, které se do projektu agentury Artspeak PR přihlásily, začaly navíc výrazně pomáhat desítky influencerů propagujících konkrétní výrobky. „Dohromady už publikovali přes 2200 instagramových příspěvků a více než 4500 instastories s hashtagem #malynakupvelkapomoc,“ prozradila iniciátorka projektu Olga Bureš Vrbíková.

Co víc, drobní podnikatelé začali ve vlastním zájmu sami vymýšlet, jak se k zákazníkům dostat. „Nabízeli vouchery, kupony, rozvozy, osobní předání zboží a podobně, byli jsme jejich aktivitou mile překvapeni,“ říká Vrbíková. „A reakce zákazníků byly vesměs velmi vstřícné. Nezaznamenali jsme žádné negativní komentáře, nikdo nás netrolloval.“

Většina malých společností teď z logiky věci trpí poklesem poptávky, statistika Slevomatu mluví o třech čtvrtinách. Alespoň částečně minimalizovat ztráty mohou právě prostřednictvím platforem a iniciativ. Vedle #malynakupvelkapomoc se nabízí také doména, kde mohou živnostníci nabízet výrobky či služby bez jakýchkoli poplatků.

„I když si lidé v době nejpřísnějších opatření došli fyzicky pouze do nejbližšího supermarketu, měli i nadále možnost sáhnout po online alternativě a tuhle možnost poměrně hojně využívali,“ říká Olga Bureš Vrbíková.

Její slova podtrhuje dotazník mezi firmami, z nichž některé zmiňují projevy přízně a zájem zákazníků. „Obrovská podpora, na sociálních sítích i v reálu. Díky ní jsme mohli paradoxně rozjet spoustu nových projektů,“ uvedla například módní společnost Chatty, která dokonce zaznamenala nárůst tržeb.

„Zákazníci měli motivaci nás podpořit a hodně těch nových tak učinilo koupí starších kolekcí, které jsme v průběhu karantény nechali ve slevě,“ stojí pro změnu ve vyjádření firmy Prague Tailor, specializující se na pánské košile.

Dva předchozí příklady jsou extrémní – většina firem se potýká s propadem. „Krize nám vzala odhadem 90 procent tržeb, a ačkoli podpora státu trochu pomůže, problémy nevyřeší. Proto jsme za každou tržbu rádi,“ přiznává David Prchal, zakladatel kladenské značky Karáskovy limonády, oslovující zákazníky během krize právě přes Slevomat. „Díky tomu se k našim výrobkům dostane víc lidí.“

The post Je to české? Beru! Svým chováním přispívají zákazníci k záchraně malých domácích firem appeared first on Forbes.

Zatímco většina českých firem v časech koronavirové krize přistoupila v rámci šetření ke snižování platů, či dokonce k propouštění, mladoboleslavská Škoda Auto jde opačným směrem. Největší tuzemský zaměstnavatel svým pracovníkům vyplatil tučný bonus.

Vedle toho, že se zaměstnancům automobilky zvedl plat bezmála o šest procent, obdrželi s dubnovou výplatou mimořádnou odměnu 80 tisíc korun. A to navzdory tomu, že výroba měsíc a půl zcela stála a prodeje škodováckých aut minulý měsíc klesly meziročně o polovinu.

Podle Lidových novin, které o vyplácení bonusu informovaly jako první, za to pracovníci Škody Auto vděčí silným odborům.

„Variabilní část podnikového bonusu dosáhla výše 80 tisíc korun. Vyplácena je dle dohody s odbory KOVO jako součást mzdy za duben 2020 dle nároku jednotlivých zaměstnanců,“ potvrdila Forbesu mluvčí automobilky Kamila Biddle.

Pro Škodu, zaměstnávající přibližně 40 tisíc lidí, představují zmíněné odměny za práci v roce 2019 výdaj ve výši 3,5 miliardy korun. Coby nejziskovější česká firma si jej však může dovolit – výdělky se ročně pohybují kolem tří desítek miliard korun. V roce 2018 to bylo 29 miliard čistého, čísla za loňský rok podnik dosud nezveřejnil.

The post Proti proudu. Škoda Auto odměnila své zaměstnance, dostali bonus 80 tisíc korun appeared first on Forbes.

Když přijel do Spojených států poprvé, bylo mu sedmnáct, chodil na střední a do pádu investiční banky Lehman Brothers zbývalo pár týdnů. Následnou finanční krizí, kterou největší bankrot v amerických dějinách odstartoval, tak prošel ještě jako bezstarostný student.

Tu současnou, kterou zavinila pandemie koronaviru, už ale Jan Bednář prožívá jako majitel firmy, která ve Spojených státech zaměstnává přes 700 lidí a jejíž letošní obrat překoná hranici tří miliard korun.

A přestože americká ekonomika trpí a miliony Američanů přišly o práci, Bednářův startup ShipMonk patří k výjimkám, které v krizi paradoxně rostou. A neskutečně rychle.

„Jsme skoro 30 procent nad plánem. V dubnu jsme odeslali 1,2 milionu zásilek, to je jen o 200 tisíc méně než během prosince, který je pro nás díky Vánocům a Black Friday absolutně nejhektičtějším měsícem,“ kroutí s úsměvem hlavou osmadvacetiletý rodák z Mladé Boleslavi.

Bednář v Americe před pěti lety založil jeden z nejzajímavějších startupů s českými kořeny, který se dvakrát po sobě dostal do žebříčku 500 nejrychleji rostoucích amerických firem a Bednáře vynesl jako druhého Čecha do výběru 30 pod 30 amerického Forbesu.

A najdete ho i v květnovém vydání českého Forbesu, který dnes dostávají předplatitelé a od zítřka je v prodeji ve všech trafikách. Věnovali jsme ho restartu, který nás všechny po koronavirové krizi čeká – a právě o tom také Jan Bednář mluví v hlavním rozhovoru celého čísla.

V době, kdy spousta firem bojuje o přežití, totiž ShipMonk ještě šlápl na plyn a svezl se na vlně, na které teď díky změně ve způsobu nakupování jede celá e-commerce. Byznysem ShipMonku je takzvaný fulfillment, tedy skladování a kompletní logistika amerických e-shopů.

„Zaznamenali jsme brutální nárůst počtu zákazníků. Běžně jsme s každým jednali tři měsíce, teď se to zkrátilo na dva až tři týdny. Spousta z nich si fulfillment dřív řešila sama, ale tohle pro ně byla poslední kapka,“ říká Bednář. „Pro nás je to super, na druhou stranu přibíráme zákazníky rychleji, než jsme čekali, takže řešíme, jestli nám budou do Vánoc vůbec stačit sklady,“ dodává.

Ty má dnes ve Spojených státech tři: v Kalifornii, Pensylvánii a na Floridě. Své zboží v nich má uskladněno víc než 800 malých a středně velkých firem, a přestože většina z nich prodává kulantně řečeno zbytné zboží, řada z nich teď prožívá rekordní období.

„Logicky teď rostou nejvíc firmy prodávající zdravotnické produkty, ale máme i firmu, která prodává laky na nehty, a té se prodeje zdesetinásobily. Hodně mě taky překvapilo, že lidé kupují dál i fanouškovské zboží youtuberů. Když miliony Američanů přicházejí o práci a netuší, co s nimi bude, nečekal bych, že se budou extrémně prodávat zrovna mikiny za 60 dolarů,“ říká Bednář.

Důvodů, proč lidé nakupují přes internet víc, přestože se ekonomice nedaří, je řada. Podle Bednáře za to mohly nejen zavřené kamenné obchody, ale i výrazně levnější reklama na internetu, která ve Spojených státech zlevnila o 40 procent, takže i když nakupuje méně lidí, je snažší díky tomu najít ty, kdo nakupovat chtějí.

„Celé e-commerce to jednoznačně pomůže, adaptace bude mnohem rychlejší. Vzpomeňte si, že i Alibabovi v Číně pomohla vyrůst do dnešních rozměrů epidemie SARS v roce 2003. A i v Americe je vidět, že teď nakupují i lidé, kteří by online nikdy nenakupovali, přibylo i hodně starších zákazníků, takže se čeká, že růst e-commerce bude letos enormní,“ připomíná Bednář.

V praxi to pro jeho firmu znamená extrémní nárůst obratu a zisku. Loni skončil ShipMonk s obratem 65 milionů dolarů, tedy zhruba 1,6 miliardy korun, a na letošek si naplánoval obrat na úrovni 105 milionů dolarů. „Když jsem to zkraje roku oznámil našemu boardu, řekli mi na to: To je málo, proč není růst zase alespoň 100 procent. Mysleli to naprosto vážně,“ vypráví Bednář.

ShipMonk totiž za poslední tři roky vyrostl o 2470 procent, takže růst o 61 procent připadal Bednářovým spoluinvestorům najednou příliš nízký. Díky krizi ale nakonec budou spokojení nejspíš i oni. Pokud totiž ShipMonk udrží současné tempo, spolehlivě letos překoná hranici 120 milionů dolarů, tedy tří miliard korun.

„Co je ale ještě zajímavější, výrazně nám stoupá ziskovost. Loni jsme měli zisk EBITDA někde na úrovni sedmi procent obratu, teď v březnu jsme byli už skoro na 11 procentech a myslím, že do konce roku se dostaneme na 15 procent,“ líčí Bednář. „Podepsali jsme nové smlouvy s dopravci, navíc máme lepší lidi s vyšším výkonem, takže naše náklady šly dolů. Máme teď nejnižší náklady na jednu objednávku za poslední tři roky.“

Klíčové bude, do jak velké krize se svět propadne po odeznění pandemie. „Podle reportů bank JP Morgan nebo Morgan Stanley půjde druhé čtvrtletí výrazně dolů, ale od třetího kvartálu se to začne zase vracet. Jinými slovy si v Americe ještě všichni myslí, že je to jen taková chvilková recese způsobená pandemií, která nebude trvat dlouho. Pro nás je dobré, že jsme dokázali, že jí odoláme. Teď ještě musíme dokázat, že jsme odolní i proti recesi,“ říká odhodlaně.

Celý rozhovor s Janem Bednářem si můžete přečíst v květnovém Forbesu. O čem dalším v něm Bednář ještě mluví?

Jak se mu povedlo bez velkých investic vybudovat miliardovou firmu a proč u toho není potřeba mít geniální myšlenku, která by změnila svět?
Jaké to je, v 28 letech jako Čech v Americe zaměstnávat přes 700 lidí a vlastnit firmu, která má i podle nejkonzervativnějších odhadů hodnotu přes sedm miliard korun?
Jak se mu v prosinci povedlo dostat na novoroční party prezidenta Donalda Trumpa a proč na podzim strávil týden v Africe s miliardářem Richardem Bransonem?
Jaké má se ShipMonkem plány, jestli už letos dojde k jeho plánovanému exitu, který z něj udělá dalšího českého miliardáře, a co bude on sám dělat dál?

The post Druhé Vánoce na jaře. Bednářův ShipMonk míří navzdory krizi k rekordnímu obratu appeared first on Forbes.

Že od Jana Vlachynského, člena našeho výběru 30 pod 30, a jeho souputníků – Lidí z Baru, kteří stojí za úspěšnými brněnskými podniky Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4 pokoje nebo za hotelem Anybody – můžeme čekat originální drinky s alkoholem, nikoho nepřekvapí.

Ale nepřekvapí paradoxně ani to, že vždycky znovu přijdou s něčím překvapivým. Klidně koronavirové krizi navzdory.

Další brněnské překvapení tentokrát nemá podobu nového konceptuálního podniku, ale nápoje. Přesněji chytrého nápoje v plechovce jménem Osmička, který má „hacknout“ váš mozek a je nejčerstvějším nápadem z Vlachynského rozčepýřené hlavy.

„Mám takovou obsesi. Dlouhodobě se snažím nacházet věci, které mě v práci udělají výkonnějším, protože mě děsí, že budu ztrácet hodiny času a přitom nic neudělám,“ říká dvaatřicetiletý muž, který už ve jménu efektivity a výkonnosti vyzkoušel leccos – od měření kvality spánku přes přístroj dodávající kyslík po mikrodosing LSD.

„Před rokem jsem začal přemýšlet, že bychom měli vymyslet nějaký energetický nápoj, který by mi v tom dokázal pomoct, a přitom neměl účinek ostatních energeťáků, založených na bázi umělého kofeinu. Sice vás na chvíli nakopnou, jenže po pár hodinách se budete cítit víc down než na začátku.“

Původně proto Vlachynský a jeho kolegové uvažovali o celkem jednoduchém drinku na bázi čaje, takže nakoupili asi 50 kilo matchi a začali s ní experimentovat. Vize, že budou mít do dvou měsíců hotovo, se ale rychle rozplynula.

Nejdřív řešili, čím v nápoji nahradí cukr, a pak začali přidávat další a další látky, protože samotný kofein získaný z čaje jim nepřišel pro povzbuzení dostatečný. Celý vývoj se tím protáhl o další měsíce.

Ve složení Osmičky tak najdete vedle kompletní skupiny vitaminů B a dalších vitaminů i takzvaná nootropika neboli „chytré drogy“ – látky, které zlepšují funkci a kapacitu mozku. Některé z nich, jako třeba citikolin nebo N-acetyl L-tyrosin, se dokonce používají i při léčbě Parkinsonovy choroby a dalších onemocnění nervové soustavy.

„Drink se jmenuje Osmička, protože je v něm osm účinných látek,“ vysvětluje Jan Vlachynský. „A taky proto, že by jejich účinek měl vydržet osm hodin. Takže když si ráno v práci dáte drink, můžete osm hodin naplno pracovat a pak jít dělat něco jiného.“

Strůjce celé myšlenky zároveň přiznává, že slabším místem jeho nového výtvoru je chuť. „Osmička není sladká, protože dát tam cukr by bylo proti tomu, čeho chceme dosáhnout. Místo něj jsme použili erytritol a taky MCT olej, který je součástí třeba známé Bulletproof kávy,“ říká.

„Jsme si vědomi toho, že na první ochutnání může leckomu přijít dost zvláštní. Ale pro nás je mnohem důležitější účinek než chuť. A na jejím vylepšení navíc budeme ještě pracovat, i když už teď jdeme na trh s první várkou.“

Osmičku chtějí Brňané zatím nabízet jenom přes vlastní webové stránky, i když zájem o distribuci už projevil třeba Rohlík.cz. Prodávat se bude v balení po osmi kusech za cenu 600 korun, zájemci si můžou zařídit předplatné. Vlachynský a spol. v první várce vyrobili 20 tisíc kusů, náklady na celý projekt se pohybují kolem milionu korun a tvůrce počítá s tím, že když se první várka prodá, zaplatí se tím vývoj.

„Krize nám paradoxně pomohla celý projekt dotáhnout, protože jsme po zavření našich podniků měli víc času věnovat se něčemu jinému,“ říká podnikavý muž, který během nouzového stavu se svým týmem rozjel i rozvoz drinků a potravin, šití a prodej triček a přispěl k dotažení dlouho plánované koktejlové kuchařky.

„Samozřejmě nám to nevykompenzuje způsobené ztráty, tržby se nám propadly o 90 procent,“ vypočítává. Přesto prý neuvažuje o tom, že by kterýkoli z podniků znovu neotevřel.

„Musíme prostě najít cestu, protože se na nikoho z našich skoro 150 lidí nechceme vykašlat. Možná se koncepty podniků budou proměňovat, ale budeme pokračovat dál.“

The post Brainhacking z Brna. Lidi z Baru vymysleli drink, který nakopne váš mozek appeared first on Forbes.

Malý krok z hlediska financí, velký z hlediska budoucnosti. Skupina Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače koupila sedmnáctiprocentní podíl v americkém těžaři Corsa Coal se sídlem v Pensylvánii. Firma se specializuje na těžbu metalurgického uhlí pro výrobu železa a oceli. Je to poprvé, co se Pavel Tykač do tohoto specifického odvětví vydal, a také poprvé, kdy byznysově investoval v USA.

Za podíl v Corsa Coal získaný od jednoho z větších akcionářů jeho Sev.en Energy zaplatila 3,6 milionu kanadských dolarů, v přepočtu 64,8 milionu korun. Společnost Corsa Coal je zároveň obchodovaná na burze, a je tak zřejmé, že se Pavel Tykač nebude bránit tomu, postupně získat majoritu a doly ovládnout. V poslední době se sám americkému trhu věnoval a na průzkum tam vyslal také svou dceru.

„V metalurgickém těžebním průmyslu vidíme dlouhodobý potenciál. V současné době sice trpí globálním poklesem vyvolaným pandemií covid-19, v dlouhodobém horizontu však očekáváme silnou poptávku ze strany ocelářského průmyslu v důsledku pokračující urbanizace na rozvíjejících se trzích. To spolu s nedostatečnými investicemi do rozvoje nových dolů vytváří příznivé prostředí pro globální ceny metalurgického uhlí v následujících letech,“ uvedl k transakci výkonný ředitel Sev.en Energy Alan Svoboda, zodpovědný za akvizice a mezinárodní rozvoj skupiny.

Ve Spojených státech je v poslední době odvětví těžby uhlí a vůbec fosilních paliv podceňováno, což souvisí se vzývanou elektrifikací dopravy, investoři ze Starého světa ale mají možná střízlivější pohled na budoucnost.

Tykačova Sev.en Energy už se každopádně rozkročila z Česka do celého světa loňským převzetím polovičního podílu v nadnárodní energetické společnosti InterGen. Ta je jedním z předních nezávislých výrobců elektřiny s plynovými elektrárnami ve Velké Británii a uhelnými elektrárnami a uhelnými doly v Austrálii, s celkovým instalovaným výkonem 3300 megawattů a 270 zaměstnanci.

V Česku je největším soukromým provozovatelem uhelných lomů a konvenčních elektráren s více než 3500 zaměstnanci. Časem by od ČEZ měla také převzít elektrárnu Počerady, což je největší uhelná elektrárna v zemi.

The post Tykač poprvé udeřil v USA, získal část dolů v Pensylvánii appeared first on Forbes.

Pohled od Čechova mostu směrem na nejluxusnější obchodní třídu v Česku, ulici Pařížská, a dál na Staroměstské náměstí dnes nenabízí zrovna idylickou podívanou. Někdejší obchodní dům vykukující zpoza Právnické fakulty zdobí lešení a krycí modrá síť, ze stavby zbyla průhledná kostra, dole je areál obehnaný žlutými zábranami s logem stavební společnosti Syner.

Známky začínající rekonstrukce nese i někdejší hotel InterContinental naproti a zahalen lešením je rovněž sousední hotel Prezident.

Brána do Pařížské a Starého Města dnes prochází razantní proměnou, kterou Praha půl století nepamatuje. A to i kvůli koronaviru. Ten totiž zcela utnul turistický a maloobchodní byznys v centru Prahy – a tak kdo má dost síly, a hlavně kapitálu, chce využít prázdných ulic k urychlení plánovaných oprav a rekonstrukcí.

Z fasády slavného hotelu zmizel nápis InterContinental zhruba po 50 letech. Do tří let by měl hotel a jeho okolí projít kompletní revitalizací.

Tuzemští miliardáři sice kvůli krizi také krvácejí, ale peněz na investice mají stále dostatek. To se ukazuje i na dvou zmiňovaných budovách.

Hotel InterContinental (dnes už se tak oficiálně nejmenuje, ale Pražané mu tak ještě chvíli říkat určitě budou) vlastní trojice tuzemských miliardářů Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera a ti už na konci loňského roku oznámili velmi komplexní plán jeho revitalizace.

Obchodní dům naproti zase patří Karlu Pražákovi, dlouholetému spojenci PPF, podle Forbesu dnes 61. nejbohatšímu Čechovi. I ten o rekonstrukci někdejšího sídla Mezinárodního svazu studenstva, později outletu s oblečením, mluví několik let. Aktuálně se stavební práce rozjíždějí naplno.

Nejslavnější pražský hotel musel být uzavřen v důsledku vládních opatření v polovině března a od té doby je prakticky opuštěný. Jen kavárna směrem k Právnické fakultě vydává z okénka kávu a nyní přibyla také zahrádka.

Od 1. 5. navíc hotel oficiálně převzal kanadský řetězec Fairmont, z fasády po zhruba půlstoletí zmizela ikonická značka InterContinental i některé ozdobné prvky a obložení, které naznačují, že pomalu startuje plánovaná rekonstrukce.

Ta se bude týkat i přilehlého náměstí směrem k ulici Bílkova a také plochy před hotelem směrem k Vltavě. Hotel se bude nově jmenovat Golden Prague Hotel managed by Fairmont, i když nové označení byste zatím na potemnělém hotelu hledali marně.

Vizualizace nové podoby někdejšího hotelu InterContinental a jeho okolí

„Současná situace tvrdě dopadla na hotelový byznys, zejména na luxusní hotely v Praze,“ říká investiční šéf skupiny R2G Jakub Dyba.

„S ohledem na velmi špatnou prognózu vývoje poptávky po tomto typu ubytování v tomto a příštím roce a uzavření nebo částečné uzavření všech hranic uvažujeme o urychlení renovace hotelu a revitalizace jeho okolí. O přesném postupu nyní jednáme s Fairmontem,“ dodává.

Vlajky před hotelem sice vlají, ale uvnitř už je dva měsíce tma a úplný klid.

Hotel InterContinental vznikal v letech 1968 až 1974, nachází se v něm 372 pokojů a 14 konferenčních místností. V čase svého dokončení nabízel zahraničním hostům ubytování v prostorech na tehdejší dobu nejmoderněji zařízených, ale i mnoho uměleckých děl předních českých výtvarníků doby.

Kontroverzně přijímaná stavba představuje syntézu české architektury a výtvarného umění 70. let – a navíc se nachází v úplném centru Prahy, v ústí prestižní Pařížské ulice.

Protější bývalá budova Mezinárodního svazu studenstva patří Karlu Pražákovi a jeho skupině Kaprain od roku 2016. Někdejší krizový manažer PPF tento brutalistický monument koupil od italského investora a aktuálně chystá zcela nový koncept. Stavební práce vrcholí, budova je vybouraná doslova na kost.

Rekonstrukcí procházejí obě čelní budovy Pařížské. Dál jsou práce na obchodním domu Karla Pražáka přes ulici od Právnické fakulty UK.

Projekt přestavby podle původních prohlášení předpokládal vznik obchodního domu s restauracemi v horních patrech. Dříve se také hovořilo o námluvách s americkým módním řetězcem Bloomingdale’s, ale Kaprain to později popřel.

I s ohledem na současnou krizi a celkový útlum tradičních obchodních domů „starého střihu“, který je nejvíce patrný třeba ve Spojených státech a Velké Británii, tak Karel Pražák počítá s tím, že většinu budovy nakonec přetvoří na luxusní byty. V osmipatrové budově by jich mělo být celkem 16.

Vizualizace nové podoby obchodního a bytového komplexu skupiny Kaprain v Pařížské 25

I tak by ale první tři patra měly obsadit obchody luxusních značek. „Budoucím nájemníkům nabídneme až 1500 metrů čtverečních retailových ploch. Jejich jedinečné prostorové a technické parametry vytvoří unikátní nabídku na realitním trhu,“ nešetří superlativy Petr Vosmík, ředitel Kaprain Realty Trade.

Projekt pochází z dílny známého světového architekta Viktora Udzeniji a v podzemí počítá také s garážemi. Jedná se o Udzenijovu vůbec první realizaci v Česku. Fasádu bude mít z travertinu, skla a hliníku, v interiéru má být zachována historická plastika akademického sochaře Jiřího Babíčka.

„Protože Pařížská ulice je jednou z nejatraktivnějších retailových lokalit v celé Evropě, jsme rádi, že díky zajímavému architektonickému řešení rekonstrukce domu č. p. 25 vytvoříme reprezentativní vstupní bránu do této části historické Prahy,“ dodává vzletně Vosmík.

Karel Pražák je v obchodních centrech významně zainvestovaný. Kromě tohoto projektu mu patří také velké outletové centrum Premium Outlet Prague Airport u letiště. To se pomalu nadechovalo právě na jaře, kdy Pražák spustil velkou marketingovou kampaň a také zveřejnil plány o stavbě zábavního parku pro děti s belgickým operátorem tematických parků Plopsa.

Do toho ale přišla pandemie, obchodní centrum muselo na dva měsíce zavřít a bylo po rozjezdu. Pozice outletu u letiště je o to horší, že ruch kolem Ruzyně bude kvůli omezené mezinárodní letecké dopravě utlumený ještě mnoho měsíců.

The post Brána do Pařížské se mění pod rukama českých miliardářů. I kvůli pandemii appeared first on Forbes.

Tomáš Havryluk si loni v říjnu přivezl z pracovní cesty do Číny zajímavý nápad – udělat z nakupujících aktivní propagátory zboží. Jinými slovy: čím více zákazníků přivedeš, tím větší dostaneš slevu.

Druhý muž Alzy a místopředseda představenstva už se svým týmem uvedl myšlenku do praxe: u vybraného zboží se na největším českém e-shopu objevila při placení možnost „Sdílej a ušetři“. Například u velké krabice stavebnice Lego Duplo lze získat slevu až 18 procent, když se vytvoří skupina 10 kupujících. Z původní ceny 1139 korun je tak rázem 939 korun.

Inspirací k novému projektu byl Havrylukovi čínský startup Pinduoduo, který navštívil v rámci pracovní cesty organizované Googlem. Byl na ní například i majitel Rohlíku Tomáš Čupr, Simona Kijonková, zakladatelka Zásilkovny, či Igor Matejov, provozní ředitel Mall Group.

„V Číně social shopping jede ve velkém. Tamní trh je pro nás svými inovacemi velkou inspirací, určitě odtud odkoukáme i další věci,“ říká Havryluk. „Jestliže je Alza e-commerce 1.0, Amazon jako internetové tržiště e-commerce 2.0, tak Čína a tamní obři typu JD nebo Alibaba jsou e-commerce 3.0.“

Havryluk novinku na zeleném e-shopu popisuje jednoduše: „Umožňujeme lidem, aby se organizovali, vytvořili sociální hub a díky tomu dostali slevu nebo jinou výhodu.“ Jinými slovy, pokud vybraný produkt stojí při běžné ceně 1000 korun, je tu pro zákazníky možnost vytvořit mikroskupinu nakupujících a podle počtu členů bude odstupňovaná výše slevy.

Například u notebooku Asus X543UA, který normálně stojí 12 990 korun, stačí udělat tříčlennou skupinu a každý ušetří pět procent, u pětičlenné skupiny to bude deset procent.

„Je na kupujícím, jestli tuto možnost chce využít a ve své sociální skupině sehnat další kupce. A je jedno, jestli je sežene přes Facebook, v hospodě, nebo zavolá babičce,“ říká Havryluk. „Když se skupina naplní, zboží odešleme.“

Podle jeho slov se měl projekt na stránkách Alzy objevit už v prvním kvartálu letošního roku, nakonec ho ovšem složitá implementace a pandemie koronaviru oddálily až do května.

Alza zatím do akce Sdílej a ušetři nasadila lehce přes 200 produktů z různých kategorií. „Budeme se snažit jít napříč celým spektrem. Půjde především o produkty, které seženeme za lepší peníze a mají prostor na marži,“ dodává Havryluk s tím, že počítá s největším odbytem věcí, jako jsou počítačové myši nebo powerbanky, případně dětské pleny, u kterých se může domluvit skupina maminek.

Součástí projektu Sdílej a ušetři jsou i opatření proti podvodům, u nichž podle Havryluka není pochybnost o tom, že přijdou. „Víme, že to musíme hlídat. Zároveň ale víme, že nemůžeme významnou inovaci zabít jen proto, že to někdo zneužije,“ vysvětluje jeden z nejdůležitějších lidí české e-commerce scény.

Když do telefonu vypráví o tom, že Alza v rámci této inovace nastartovala motor, který bude třeba ještě vyladit, zrovna si doma v kuchyni připravuje oběd, lososa s rýží. Havryluk je totiž – stejně jako celá Alza (s výjimkou logistiky a provozní části) – na home officu.

A změnu, kterou přinesla opatření proti pandemii koronaviru, si pochvaluje. „Virtuální mítinky jsou organizovanější, neztrácíte čas dojížděním a máte víc času na soustředěnou práci. Proto teď přemýšlíme, jak práci z domova do budoucna začlenit do našeho genomu. A jestli se do kanceláří ještě vůbec vrátíme,“ uvažuje Havryluk.

Alza zatím krizové období zvládá velmi dobře – tržby se jí zvedly o 60 procent. Teď se ovšem nad internetovým byznysem vznáší několik otazníků, na které musí i v nejúspěšnějším tuzemském e-shopu hledat odpověď.

„Co bude s čísly v příštích měsících? Ano, došlo tu k posunu z kamenných obchodů do e-commerce, ale lidem možná dojdou peníze. A také uvidíme, jestli nebudou výpadky dodávek zboží z Číny,“ uzavírá Havryluk, jeden z devíti hlavních členů skupiny Covid19cz, která pomohla zachránit Česko před pandemií. Velkou sondu do fungování tohoto technologicko-podnikatelského týmu čtěte v květnovém Forbesu. V prodeji ode dneška v trafikách i na našem e-shopu.

The post Alza rozjela novinku Sdílej a ušetři. Čím víc nakupujících, tím větší sleva appeared first on Forbes.

Původně chtěli pomoct firmám optimalizovat fungování jejich kanceláří a tím jim ušetřit spoustu peněz, jenže kvůli epidemii koronaviru, která zřejmě nenávratně změní způsob práce, podobu kanceláří i bezpečnost v nich, dostal český startup Spaceti úplně nový rozměr.

„Dřív bylo hlavním trendem investovat do designového vybavení, to se ale mění. Klienti si začínají víc uvědomovat důležitost technologií, které umožní ušetřit náklady za prostor, čas lidem a zároveň vytvořit zdravé prostředí,“ říká zakladatel Spaceti Max Verteletskyi (na hlavním snímku).

Jeho firma, která patří k nejnadějnějším tuzemským startupům, vyvinula technologii, jež umí zefektivnit a optimalizovat fungování kancelářských budov. Ty Spaceti pokryje nenápadnými senzory, které jsou připevněné na zdech, židlích nebo parkovacích stáních a které pomocí čidel teploty nebo infračerveného záření sledují živě pohyb osob či aut.

Důmyslná analytika v pozadí umí ukázat, kde a kdy se v budově potkává nejvíc lidí, senzory monitorují i teplotu vzduchu nebo hodnotu CO₂, aplikace Spaceti vás dokáže také uvnitř navigovat, nechá vás dopředu vybrat místo u stolu nebo třeba roztáhnout žaluzie.

Česká firma není na globálním trhu jediným proptech (spojení anglických slov property a technology) startupem, ale na rozdíl od své konkurence je unikátní v tom, že její senzory jsou čistě bezdrátové, takže není potřeba žádných stavebních zásahů do budovy.

„Coworkingové společnosti nabízejí flexibilní kanceláře, které fungují, jenže ne všechny firmy můžou přenést svoji centrálu do takového prostoru. A my jsme vyvinuli technologii, která jim stejný zážitek může vytvořit i v jejich současných kancelářích,“ popisuje Verteletskyi.

Zatím to pomáhalo hlavně firmám, které používají takzvané flexibilní kanceláře, kde je méně stolů než zaměstnanců, kteří se tak o ně musí dělit. S návratem zaměstnanců z home officu po epidemii ale Spaceti získalo mnohem širší využití, které umožní snížit zdravotní rizika v kancelářích.

Zakladatel Spaceti Max Verteletskyi | Foto Libor Fojtík

Prostřednictvím mobilní aplikace si zaměstnanci mohou zarezervovat pracovní místo, které je v dostatečné vzdálenosti od fyzicky přítomných kolegů, zasedací místnost, parkovací místo nebo lavičku na venkovní terase. Technologie Spaceti tak umí efektivně řídit kapacity kanceláří.

Firmy pak můžou na základě sesbíraných dat rozhodnout, kolik zaměstnanců může být fyzicky přítomno v různých kancelářích, aby byly zachovány bezpečné vzdálenosti, a kolik má zůstat na home officu. Řada firem se totiž nyní snaží nepřesáhnout 50 procent kapacity kanceláří.

I díky větší poptávce nyní Spaceti získalo další investici – k 28 milionům korun, které do startupu vložily v jeho rozjezdu investiční fond Reflex Capital Ondřeje Fryce a firma Fast Forward Radomíra Čecha, teď přibylo dalších 97 milionů, o které se z větší částí podělili opět Fryc a Čech, ale kromě nich nyní „nižšími desítkami milionů“ přibyli mezi investory Lighthouse Ventures a Kamil Vacek.

„Pandemie covid-19 vyvolala výzvy, které si před pár měsíci představovalo jen málo z nás. Jsem nesmírně hrdý na náš tým, díky kterému jsme se dokázali rychle přizpůsobit jak uvnitř ve firmě, tak aktuálním potřebám klientů. Skutečnost, že jsme během této nejisté a obtížné doby dokázali získat další investici, ukazuje důvěru, kterou mají investoři v náš tým a technologii. Investice si vážíme a věříme, že nám pomůže nabrat do produktového a výzkumného týmu ty největší talenty, které se s námi budou podílet na vizi vytvářet zdravé a chytré budovy budoucnosti,“ dodává Verteletskyi.

The post Spaceti usnadňuje návrat do kanceláří. Vybralo na to dalších 97 milionů korun appeared first on Forbes.

Jeden z nejdravějších českých technologických projektů, home delivery servis Rohlík.cz, pokračuje v zahraniční expanzi.

V Rakousku, kde začne rozvážet potraviny a další zboží až na práh bytů v říjnu, si zvolil jméno Gurkerl.at. Místo rohlíku tedy okurka. „Znamená to malá okurečka a pro rakouský trh je to myslím ten správný název,“ vysvětlil Tomáš Čupr, zakladatel a hlavní majitel Rohlík.cz.

Rohlík.cz měl v loňském roce obrat přes čtyři miliardy korun a v čase koronakrize a karantény dramaticky zvýšil obrátky svého podnikání. V Česku po Praze a Brně začal dodávat také do Ostravy či Zlína. „Letos plánujeme obrat zdvojnásobit a dostat se až na osm miliard,“ řekl Forbesu Tomáš Čupr.

Čupr a jeho Rohlík rozjeli pod názvem Kifli.hu své služby loni v Maďarsku. Rakousko má odstartovat v říjnu, Německo v průběhu letošního roku, hlavně v oblasti Mnichova. Německý název se stále hledá.

Tomáš Čupr byl hostem Forbes BusinessClass, kde mluvil o podnikání v dobách krize a dalších plánech. Rohlík během uplynulých týdnů dramaticky zvýšil obrat, počet zákazníků i nových služeb.

The post Čuprův Rohlík míří do Rakouska. Bude se tam jmenovat Okurka appeared first on Forbes.

Je jedním z takzvané devítky – technologických podnikatelů vzešlých ze skupiny Covid19cz, kteří se po vypuknutí pandemie vydali pomoci státu a přišli v neuvěřitelném čase s řadou projektů od informační linky přes plicní ventilátory až k chytré karanténě.

Jakub Nešetřil, který před třemi lety prodal svou společnost Apiary americkému gigantu Oracle a dnes se věnuje své organizaci Česko.Digital, dostal v rámci skupiny na starosti mobilní aplikace, a je tak společně se 40 lidmi podepsaný třeba pod aplikací eRouška.

Tohle jsou Nešetřilovy postřehy z turbulentních týdnů.

O šmírování
Oblast mobilních aplikací a mobilního trasování byla ohromně kontroverzní. Ozývalo se, že je to ztráta soukromí, narušování demokratických principů a ochrany osobních údajů. No a pak jsem si řekl, že právě proto, že nesnáším narušování soukromí a osobních údajů a nesnáším státní šmírování, tak bych to možná měl být já. Že se společně s ostatními pokusím dotáhnout řešení, které je naprosto transparentní a otevřené vůči uživatelům a založené na dobrovolnosti.

Nakonec jsem na to, co se z eRoušky stalo, docela pyšný. Do té doby se totiž tímto způsobem trasovalo jen na východ od nás, a to způsobem, který není s evropským smýšlením kompatibilní.

V rámci chytré karantény si od eRoušky, jakmile přijde druhá vlna koronaviru, slibuji vůbec nejvíc. Že nebudeme muset znovu zavírat obchody a zavírat lidi doma. Poprvé to bolelo, ale podruhé by to byl obří průšvih.

O uvědomělých lidech z technologického světa
Jak se IT stává zásadnějším, čím dál víc technologických lídrů si začíná uvědomovat, že to, čemu se tradičně říká občanská společnost, se dá přenést i do technologií a že technologie společnost kolem sebe dost ovlivňují. To, co se stalo s Covid19cz, dávám na podobnou linii jako například Vondráčkův hackathon okolo dálničních známek. Lidé si uvědomují, že když technologiím rozumějí, měli by zespod vytvářet na stát tlak.

O interakci se státem
Myslím, že pro spoustu lidí ze skupiny Covid19cz to bylo poprvé, kdy se státem spolupracovali. Zároveň jak to všechno vzniklo pod tlakem a překotně, některé věci se vytvářely hodně živelně. Za jiných okolností by bylo optimálnější si se státem více povídat, ptát se, jak bychom mohli pomoci, a tak dále. Tahle skupina podnikatelů naopak přišla a řekla: „My vidíme vaše problémy, tady je řešení, my ho za vás uděláme a potom vám ho prostě dáme.“ Není to ideální, ale vzhledem ke kontextu je to pochopitelné. My v Česko.Digital neděláme věci, které od nás nikdo nechce.

O problémech vlastnictví
Lehce se o bojím o to, aby se vytvořené projekty podařilo předat státu… Aby se tam našel vlastník. Jakkoli je třeba chytrá karanténa mnohem širší než Covid19cz, její technická část se musí vzít a jak leží a běží předat státu, který musí říct, že to je nyní jeho infrastruktura pro krizové situace. Tam si myslím, že je otevřené, a bojím se, aby to neumřelo přesně kvůli tomu.

Celý fascinující příběh skupiny Covid19cz a jejích hlavních členů, kteří veleambiciózní projekty řídili z krkonošského podhůří, si můžete přečíst v aktuálním vydání Forbesu, které je právě v prodeji a můžete si ho objednat i tady.

The post Chytrá karanténa není nástroj na šmírování, říká Jakub Nešetřil z Covid19cz appeared first on Forbes.

„Vypadá to, že se těch osm let práce začíná vyplácet.“ Oliver Dlouhý je EY Podnikatel roku

Osm myšlenek nejlepšího podnikatele Česka. Jak uvažuje Oliver Dlouhý?

Restart v Pařížské. Luxusní butiky se chystají na otevření, věří v zájem českých zákazníků

Průvodce Pařížskou: Vítejte v nejdražší ulici Česka

Tajná historie Cartierova prokletého diamantu. Komu přinesl štěstí, komu zkázu?

Krevní plazma coby zbraň proti covid-19? Česko ji dodává jako surovinu pro nový lék

Stát by měl zestátnit ČEZ a udělat z něj ministerstvo energetiky. Vyplatí se to

Majitel Bageterií Boulevard vstoupil do sítě vináren Na břehu Rhôny

Naučili Čechy kupovat zájezdy online. Teď stavějí sauny a dostali na starost bazén Thermalu

Připravte se na výrazný výpadek příjmů a nakupujte hned, píše svým firmám investor Jan Barta

Sauna s výhledem. Sedm horských spa, kam tuhle zimu utéct před realitou

Největší hospoda v Praze bude poctou plzeňskému pivu a Gočárovi

Třeslín ze Storyous: Polovině hospod hrozí, že neotevře. Pojďme s tím něco udělat

Pohlreich, Karpíšek, Punčochář a spol. píšou Babišovi: Jsme ve vážném ohrožení

Strnadova říše se rozrostla na 30 miliard tržeb. Díky Tatře i letectví

Příspěvek pro živnostníky se nezvýší. Výdělek OSVČ nemůžeme nahradit, říká Schillerová

Nový formulář pro OSVČ na Pětadvacítku je tu. A takhle ho vyplníte

Nejvlivnější Češkou je Lenka Bradáčová. V top 10 je poprvé Schillerová

Radek Špicar: Český byznys není světem podvodníků. Stát by měl podnikatelům důvěřovat

Velké automobilky v Česku klesly, VW a Ford o více než desetinu. Škoda zatím drží

ShipMonk vyrostl o 2470 procent a Bednář má nakročeno mezi miliardáře

Povzbuďte váš mozek! 7 způsobů, jak na to

Nealko panák, který nakopne. Příběh čajového extraktu z české kotliny

Pavel Tykač nakupoval elektrárny – dvě v Austrálii a tři v Británii

InterContinental změní jméno. Čeští miliardáři se dohodli s luxusním řetězcem Fairmont

Jako Walt Disney. Miliardář Pražák postaví největší krytý zábavní park v Česku

Komentář: Alza je úspěšná díky introvertům. Nezapomínejte na ně

Alza hlásí rekordní rok a tržby 29,3 miliardy. Nesmíme se bát, říká Havryluk

Máme druhé Vánoce, ale náš byznys je na tom paradoxně hůř, říká šéf Mall Group Oldřich Bajer

Krize prospěje školství a zdravotnictví. Každý by měl dostat 15 tisíc na ruku, říká šéf miliardové firmy na mobily Kamil Vacek

Nebojte se být generál. Tomáš Čupr radí, jak řídit firmu v těžkých časech