Za normálních okolností by teď seděl ve své kanceláři v Hongkongu, případně cestoval po jihovýchodní Asii a jako ředitel vnějších vztahů Home Creditu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera řešil to, co obvykle – splátkový byznys, zákazníky, státní regulace, finance a nové trhy.
Místo toho má teď Jan Růžička hlavu plnou celních předpisů, shánění nákladních lodí a volné kapacity v cargo letadlech, dohadování o cenách s čínskými výrobci zdravotnického materiálu, a hlavně přemýšlení, jak roušky, respirátory a ochranné pomůcky dostat z Číny do celého světa.
„Jsme finanční instituce a nákup a export zdravotnického materiálu, navíc v mnohatunových objemech, pro nás byla úplně nová věc. Pomoc jsme směrovali do celkem devíti zemí, což je v době, kdy letadla v podstatě nelétají, dost náročné,“ přiznává Růžička.
Právě on sehrál klíčovou roli v příběhu, o kterém se v Česku téměř neví. Respektive jen částečně – to, že Petr Kellner v počátku koronavirové epidemie v Číně a ve Spojených státech nakoupil a do Česka jako pomoc dovezl 120 tun zdravotnických pomůcek za 100 milionů korun, je známá věc.
Jenže jen tím to neskončilo. Stejnou pomoc potřebovala Kellnerova skupina PPF dostat ještě do dalších osmi zemí od Spojených států až po Filipíny, kde má buď tisíce zaměstnanců, nebo jsou klíčové pro její byznys. A tuhle akci kulový blesk řídil z Hongkongu právě Růžička.
Ten už v Číně a dalších zemích nakoupil 1,3 milionu respirátorů, sedm milionů roušek, 30 tisíc testovacích souprav, které jsou potřeba pro testování na covid-19, a 30 tisíc laboratorních testů. Celkem Kellner za zdravotnický materiál utratil víc než 150 milionů korun.
Jan Růžička (vlevo) během podzimní konference Forbesu v Číně | Foto Forbes
„Řešili jsme i několik kuriózních situací. Materiál pro naše kolegy v PPF v Česku a ve Spojených státech a také pro české krajany v pěti zemích jsme nakupovali tady v Hongkongu. Problém byl, že tu někdo ze dne na den vykoupil všechno zboží ve velkoobchodech,“ vypráví Růžička.
Jediné řešení tak bylo obejít víc než 50 lékáren ve městě a roušky a respirátory skupovat po pár kusech. „Zábavné bylo, že prodavači si o nás rychle řekli a začali se nás bát. Mysleli si, že skupujeme zboží a chceme jim sebrat jejich byznys. Uklidnili se teprve ve chvíli, kdy jsme jim napsali, že zboží je neziskové a chceme ho rozesílat do nemocnic lékařům,“ směje se Růžička.
Jeho zásilky už z Hongkongu dorazily kromě Česka (a zpátky do některých postižených oblastí v Číně) také na Filipíny, do Indonésie, kde bylo epidemií nejhůř zasaženo hlavní město Jakarta, do Vietnamu, Ruska a naposledy do Spojených států, konkrétně do Kansasu, kde má Home Credit svoji americkou centrálu, do Bostonu, kde sídlí biotechnologická firma Sotio, a do Washingtonu pro české krajany a velvyslanectví.
Pomoc v koronavirové krizi | Foto Home Credit
Dostat respirátory a další materiál z Číny do Ameriky patřilo vzhledem k administrativním a dopravním překážkám mezi největší oříšky. Zásilka tak putovala z Číny do korejského Soulu, odtud do New Yorku a teprve následně do Bostonu. Podobně komplikované to bylo ale i v případě Indonésie, protože běžné spojení mezi Čínou a Jakartou během epidemie nefungovalo.
Zásilka tak putovala nejprve ze Šanghaje do Hongkongu, odtud lodí do Singapuru, kde se čekalo na první volný cargo let do Jakarty. To, co by běžně zabralo pár hodin, trvalo dva týdny.
„Všude je obrovská poptávka a ceny skokově vzrostly. Všechno se platí předem, na trzích se pohybuje mnoho spekulantů a podvodníků. Navíc jak nákup, tak následný export komplikují i zákazy vývozu zdravotnického materiálu, které většina zemí světa zavedla,“ říká Růžička.
Pomoc v koronavirové krizi | Foto Home Credit
„Snažíme se nakupovat přímo u výrobce, bez prostředníků, a klíčové je pro nás vždy ověřit kvalitu – především se zajímáme o to, jestli má zboží příslušné certifikáty. A hlavním světovým hráčem na poli výroby zdravotnických prostředků, kde nakupují všichni, zůstává stále Čína,“ má jasno.
Momentálně mu zbývá ještě dotáhnout transport zásilky do Kazachstánu a Indie, kde chce PPF podpořit humanitární organizace, které se starají o slumy v okolí Bombaje, a v příštích týdnech se už konečně bude moct opět naplno vrátit ke své práci. Ta se totiž nesměla zastavit ani teď, naopak bylo potřeba byznys v turbulentní době stabilizovat.
„Tahle krize jednoho dne pomine a my se ocitneme ve světě, který bude sice jiný než před pandemií, ale po finančních službách v něm bude značný hlad. Takže pokud chceme uspět, musíme přemýšlet o tom, jak si podržet klíčové pracovníky, jak si udržet klienty a jaké produkty jim nabídnout,“ připomíná Jan Růžička.
Karlovarský filmový festival letos nebude. Po týdnech dohadů o jeho osudu se pořadatelé rozhodli 55. ročník přesunout až na červenec 2021. Ve hře byl náhradní termín či menší rozsah festivalu, nakonec se ale rozhodlo neuskutečnit ho letos vůbec.
„Po konzultacích s premiérem Andrejem Babišem i ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem jsme dospěli k závěru, že konání letošního ročníku karlovarského festivalu v jiném termínu či rozsahu by s sebou stále neslo zdravotní rizika a omezení, která by bylo z organizačního hlediska velmi těžké zajistit,“ praví se v tiskové zprávě.
„Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí u nás a jako organizátoři jsme nakonec dospěli k názoru, že hledání redukovaných nebo alternativních variant by šlo proti jeho hlavnímu smyslu, a tím je vzájemné setkávání diváků, filmových tvůrců, lidí z různých oblastí života a jejich kolektivní vnímaní filmových děl. Věřím, že síla společného prožitku při projekcích v sálech a jeho sdílení jsou nenahraditelné,“ uvedl k tomu prezident MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška.
Karlovarský festival je každoročně jednou z největších kulturních a společenských akcí v zemi a zároveň nejvýraznější událostí v Karlových Varech. Každý rok ho navštíví desetitisíce filmových fanoušků. Kromě filmových profesionálů a mezinárodních celebrit láká festival pravidelně i špičky českého byznysu a míra jejich koncentrace během festivalu nemá v Česku srovnání.
Rozsáhlé državy mladého zbrojaře a člena našeho letošního výběru 30 pod 30 Michala Strnada v loňském roce rostly. Jak díky převzetí některých firem z vyhrocených válek s podnikatelem Františkem Savovem, tak zejména díky dobrým výsledkům klíčových firem ze skupiny Czechoslovak Group (CSG).
Nekonsolidované tržby zbrojně-průmyslového holdingu v roce 2019 dosáhly 28,5 miliardy korun. Jen na vysvětlenou, jde o soubor všech firem, ve kterých má Michal Strnad podíl, přičemž některé ještě nejsou účetně konsolidované v rámci CSG.
Celkový zisk EBITDA loni dosáhl 2,97 miliardy. To znamená, že tržby meziročně vzrostly o 21 procent, a EBITDA dokonce o 53 procent.
„Rok 2019 byl pro CSG velmi úspěšný. Díky růstu v aerospacu jsme se proměnili v průmyslový a technologický holding vyrábějící finální výrobky s nejvyšší přidanou hodnotou. Až na výjimky jsme nedělali nové akvizice a spíše rozvíjeli společnosti, které už v holdingu máme,“ uvedl mladý miliardář Strnad, podle Forbesu 28. nejmovitější tuzemský byznysmen, který skupinu převzal před dvěma lety po otci Jaroslavovi.
Největší společností Czechoslovak Group je kopřivnický výrobce nákladních vozů Tatra Trucks, kde drží Strnadův holding 65 procent a 35 procent skupina Promet Group průmyslníka Reného Matery. Po dílčím propadu kvůli několika zastaveným zakázkám se loňské tržby vyšplhaly na 5,88 miliardy korun a zisk EBITDA činil 365 milionů. Nejstarší česká automobilka tak dosáhla vůbec nejvyšších tržeb od roku 2010.
Otec Jaroslav a syn Michal Strnadovi | Foto Jiří Turek a Jana Jabůrková
Dalším tahounem skupiny byl výrobce brzdových systémů pro kolejová vozidla Dako-CZ. Ten loni utržil 1,14 miliardy a EBITDA byla 265 milionů. Přitom v roce 2018 měla tato třemošnická společnost tržby 927 milionů a EBITDA dosáhla zhruba 150 milionů.
Podle Michala Strnada se novým klíčovým sektorem postupně stává letecký průmysl. Společnosti CSG totiž vyrábějí radary, vyvíjejí software pro řízení letového provozu, zajišťují opravy letadel a poskytují letecký výcvik. Skupina v oboru aerospace utržila 5,34 miliardy, nejvíce se na tom podílel výrobce radarů ELDIS, jenž utržil 977 milionů.
Letecký byznys tak vůbec poprvé svým významem v rámci CSG předběhl výrobu speciálních vozidel pro vojáky či hasiče. Jde o společnosti Excalibur Army a Tatra Defence Vehicle, které historicky tvořily nejdůležitější část Strnadova holdingu. Obě firmy loni dohromady utržily zhruba čtyři miliardy korun.
Holding CSG loni nerealizoval žádnou klasickou akvizici, přesto se rozšířil třeba o skupinu autosalonů značky Hyundai a Mazda a také společnost Skyport, specializovanou na logistiku v letectví. Obě firmy dříve ovládal podnikatel František Savov, někdejší mediální magnát a podnikatel, který se před trestním stíháním stáhl do Londýna. S ním rodina Strnadových vede několik měsíců vyhrocené právní a obchodní boje.
Naproti tomu lounská vagonka, dříve známá jako Legios, kterou také ovládal Savov, nakonec Strnadovi vyklouzla. V soudem nařízené dražbě jej přeplatili ostravští bratři Šuškové.
Skupina pro růst využívá poměrně masivní dluhovou páku. Podle Michala Strnada je míra zadlužení pod kontrolou a není nikterak neobvyklá. Jen v loňském roce skupina emitovala a prodala dluhopisy za dvě miliardy korun.
Kdy jste si s rodinou naposled vytáhli z mrazáku mraženou pizzu? Poměrně nedávno, že? A kdy jste si doma do mikrovlnky dali ohřát porci hotového jídla? Marně vzpomínáte? Pokud všechno dobře dopadne, do konce tohoto roku budete mít chuť vyzkoušet to alespoň jednou.
Kdo by si kdy pomyslel, že koronavirová epidemie nám dá patřičný drive a sebevědomí, abychom v Česku jednou provždy definovali segment kvalitních čerstvých hotovek a postavili tu zařízení, které je jednou bude vařit pro celou republiku.
Hotovkový byznys funguje na první pohled poměrně jednoduše. Napíšete si menu, vyladíte receptury, aby dávaly smysl jak po stránce chuti, výživové hodnoty, tak ceny. Uvaříte pár hrnců pořádného jídla. Šokově zachladíte a můžete vydávat.
Přesto tenhle segment v Česku dlouhodobě přešlapoval ve zvláštních slepých uličkách a kvalitní čerstvé hotovky jsou tu v podstatě neznámé, zatímco zmiňovanou mraženou pizzu najdete připravenou v záloze v každém druhém mrazáku.
Proč? Hotovky jsou byznys s fresh zbožím a tam potřebujete chytnout velice rychle potřebný objem při co nejjednodušší distribuci, jinak se v tom utopíte. A samozřejmě – pokud se to rozhodnete šulit na složení, lidé vám to možná z podstaty české povahy i odpustí, ale sami si nastavíte velice nízký strop pro jakýkoli růst. Blaf tu umí pořád ještě uvařit každý.
Když jsme startovali na konci března HotovkyKošík.cz, byl to jen jeden z mnoha projektů, které si rád zapisuju do pomyslného to-do listu. Posouvali jsme ho už několik měsíců a nakonec – jak je dobrým folklorem poslední doby – osud ty priority trochu přeházel a z Hotovek se najednou stal velice důležitý dílek byznysu celého Košíku.
Projekt, který vznikl za desítku intenzivních dnů a probdělých nocí, dnes generuje zajímavá čísla – za poslední měsíc jsme jen v Praze prodali už 50 tisíc porcí, aktuálně jsme na třech tisících prodaných jídel ve všední dny.
A to jsme teprve na začátku. Postupně škálovat se dá celou řadou kroků. V současné době rozvážíme jen po Praze, ale neměl by být problém vozit i výrazně dál, pokud bychom zapojili další kuchyně. Kapacitu můžeme dohánět i zapojováním dalších partnerů.
Tento týden nám třeba přibyla cukrárna Ivety Fabešové IF Café, v pipelině máme ještě pár dalších velkých značek, se kterými hodláme světu ukázat, jak vypadá prolínání hranic jednotlivých gastrosegmentů. Věřte mi, že pokud to dopadne, bude to docela legrace.
Jenže my jsme se rozhodli jít dál. Jak jsem říkal, segment kvalitních čerstvých hotovek je v Česku v podstatě neznámý, a i kdybychom se vyšvihli na dvojnásobek současného objemu, díru do světa neuděláme. Chceme násobit spíš deseti.
Takže na to půjdeme ve velkém a ve druhé půlce roku budeme stříhat pásku v jedné z největších manufaktur na přípravu hotovek v Česku s kapacitou pár desítek tisíc porcí denně. Šokové chlazení nahradíme pasterizací, která vydrží při stejné kvalitě déle, takže hotovky budeme mít možnost vozit kamkoli, kam dojedou naše auta s chlaďákem.
Myslím si, že vlastně poprvé ukážeme lidem, že hotové jídlo může být cenově dostupné a zároveň bez éček. Že je úplně o. k. objednat si takhle oběd pro celou rodinu. Rád bych se řídil filozofií, jakou aplikujeme i v Košíku – jednoduše pro všechny.
Designujeme tedy několik rozdílných řad s vlastními recepturami, od kvalitního basicu, který budeme zřejmě i nadále dotovat, přes rodinná menu po prémiové menu. A jsme v pokročilých jednáních se šéfkuchaři, kteří nám dokážou dát dohromady své top recepty v úpravě pro ready to heat, ready to eat.
Jasně, nabízí se otázka, jestli za celý hype kolem hotovek nemohou jednoduše zavřené hospody. Nemyslím si to. Jídlo je věčné a můj osobní odhad je, že do měsíce nebo do dvou se poptávka ještě zvedne. Člověk míní, pánbůh mění, ale pokud to dobře půjde, na konci letošního roku si budeme moci gratulovat k perfektním výsledkům.
David
Duroň je vášnivým pěstitelem citrusů, svůj hotelový komplex v
Ghaně nazval Lemon Beach Resort, a kdyby se kvůli dopadům pandemie
jako citron tvářil, nikdo by mu to nemohl vyčítat. „Za jediný
týden jsme přišli o rezervace v hodnotě dvou milionů korun,“
hlásí někdejší vysoký manažer, z něhož se podivuhodným
řízením osudu stal majitel hotelu na africké pláži.
Zdánlivě podivuhodné je i to, že kyselý výraz v Duroňově
obličeji nenaleznete. Čiší z něj naopak opatrný optimismus
vycházející z toho, že může říct: „Za duben neskončíme ve
ztrátě, ale v mírném zisku.“
Tento úspěch se patrně odvíjí i od toho, že pětačtyřicetiletý podnikatel se v životě popral se záludnějším nepřítelem, než je koronavirus: nijak výrazná, přesto zřetelná proláklina v lebce a jizva nad čelem připomínají, že loni v březnu podstoupil operaci, při níž mu byl z lebky vyňat nádor na mozku, jenž by ho jinak s největší pravděpodobností zabil.
Na nádor se přišlo díky zdravotnímu vyšetření, které muž
absolvoval ještě coby manažer telekomunikační společnosti před
služební cestou do Ghany. Afrika mu tak svým způsobem zachránila
život a Duroň se jí to snaží vrátit.
V epickém příběhu, který je podrobně vylíčen v aktuálním čísle tištěného Forbesu, se Duroň vrhl v Ghaně na charitu. Jejím prostřednictvím nevědomky pomohl i rodině jednoho z tamějších králů a ten mu z vděku nabídl k odkoupení poslední volný pozemek u moře. Právě na něm Lemon Beach Resort leží.
První hosté v něm byli přivítáni v listopadu 2019 a areál
začal ihned prosperovat. Část zisku dává český majitel opět
ve prospěch potřebných v africké zemi, podílí se například na
vybavení školáků z nemajetných rodin, avšak po nadějném
rozjezdu přišla epidemie a z ní plynoucí opatření.
Zavřeno bylo letiště, takže ustal turistický ruch. A byť se
izolace z nařízení vlády týkala jen tří velkých měst a 20.
dubna skončila, z rozhodnutí majitelů orientovaných převážně
na zahraniční klientelu se po celé zemi zavíraly hotely i
restaurace. Následkem bylo masivní propouštění a špatná
situace se nevyhnula ani Elmině, přímořskému městečku, kde se
Duroňův resort nachází.
„Zavřely všechny hotely a restaurace kromě nás a ještě jednoho,“ vypráví hoteliér, který teď svůj byznys řídí kvůli obtížnému cestování na dálku z Prahy. „První tři dny po vyhlášení izolace k nám nepřišel nikdo do restaurace ani do bazénu. Lidé se báli chodit ven. Stál jsem před rozhodnutím, zda zavřu jako ostatní, nebo udělám přesný opak, jak mi velela vlastní DNA.“
Hotel Davida Duroně v Ghaně | Foto Lemon Beach Resort
V Duroňově DNA je zakódovaná vůle bojovat. Hoteliér nepropustil jediného zaměstnance a z hotelové restaurace, jež si už stačila udělat jméno nejlepší pizzou v regionu, rozjeli rozvážku jídla. Coby četa rozvozců se nabídli číšníci s motorkami a spuštěna byla poměrně masivní kampaň na sociálních sítích.
Náklady na masivní kampaň? V tomto spočívá podle Duroně
jedna z výhod „zavirované“ doby: „Náš denní rozpočet na
kampaň dělal v přepočtu 25 korun. Aukční systém, na kterém
sociální sítě fungují, je teď na naší straně. Nikdo
nekomunikuje, proto je vše za hubičku.“
Přesto se nejdřív zdálo, že i 25 korun jsou zbytečně vyhozené peníze. Efekt kampaně byl nulový, na nabídku dovozu jídla téměř nikdo nereagoval.
Ghaňané totiž tuto službu prakticky neznali, proto byla k
jejímu zdárnému startu nejprve třeba „osvěta“. Po ní nastal
další problém: jelikož v zemi nefungují názvy ulic a čísla
domů, číšníci na motorkách bloudili, roznáška trvala dlouho a
jídlo chladlo. Proces objednávky byl proto ještě hbitě rozšířen
o funkci na sdílení polohy zákazníka.
„Několik dní po zavedení roznáškové služby jsme coby vedlejší efekt kampaně zaznamenali první hosty v naší restauraci. Kampaní jsme vyslali zprávu, že fungujeme dál. A to byl zlom. Už jsme nepatřili mezi ostatní hotely, které zavřely, protože nemají zahraniční turisty. Najednou jsme byli vnímáni jako ti, kteří zůstali s místními na jedné lodi.“
David Duroň | Foto Michael Tomeš
Jelikož kampaň s donáškou klapla, resort spustil další,
tentokrát na ubytování. „Nešli jsme formou faktického snížení
ceny za noc, protože takový postup zanechává téměř nevratné
škody na vnímané hodnotě služby,“ říká Duroň. „Místo
toho jsme nabídli jednu noc zdarma k jakékoli rezervaci do konce
května.“
Výsledek? „Minulý víkend jsme měli pět prodaných pokojů, dalších pět už máme rezervovaných na tento víkend.“
K oslavě toho, jak vše zvládl, má zatím David Duroň daleko.
Sám tvrdí, že Afrika má oproti Evropě s nákazou covid-19 měsíc
zpoždění, takže vrchol pandemie má teprve před sebou. On sám
má ovšem za sebou něco, co mu v nynějších složitostech
bezesporu pomáhá.
Poslanecká sněmovna schválila prodloužení nouzového stavu. Nově však nebude trvat do 25. května, jak požadovala vláda, ale o týden méně, tedy jen do 17. května.
Podnikatelé tak budou probouzet své provozy zpět k životu podle dosavadního plánu. Prozatím.
Nouzový stav, který dává vládě pravomoc k nestandardním nařízením, jakým je například uzavírání podniků, byl v Česku dosud schválen do posledního dubna. Kdyby zákonodárci v úterý neposvětili jeho pokračování, zavedená opatření by po čtvrtku přestala platit.
Právě těmito slovy Babišův kabinet odůvodňoval svou žádost na prodloužení nouzového stavu až do pondělí 25. května, na kdy je naplánována poslední vlna rozvolňování opatření týkajících se otevírání obchodů a dalších provozoven.
Úterní rozhodnutí poslanců, které tuto prosbu plně nevyslyšelo, tak znamená, že bude-li vláda chtít dodržet stávající harmonogram rozvolňování opatření, bude muset do dolní komory parlamentu s podobnou prosbou ještě jednou. Otázkou ovšem zůstává, zdali se oživování ekonomiky ještě neurychlí. Ministři počátkem týdne připustili, že by se tak mohlo stát, když se epidemiologická situace u nás nezhorší.
Koronavirová opatření zmrazila světovou turistiku a situace se nevyhnula ani Praze, kde poklesem příjmů z turismu netrpí jen maloobchod a gastropodniky, ale i hotely a trh krátkodobých pronájmů typu Airbnb nebo Booking.com.
„Trh krátkodobých pronájmů je v podstatě zmrazený,“ popisuje aktuální situaci předseda Asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí Matěj Koutný, který je zároveň obchodním ředitelem největšího poskytovatele krátkodobých pronájmů v Česku Blahobyty. Ten v současnosti i v době uzavření hranic, které vysálo turisty z Česka, spravuje přes 90 bytů nabízených zejména přes Airbnb a Booking.
„Máme určité dlouhodobé pobyty nebo máme pobyty lidí, kteří se chtěli ubytovat v karanténě, máme tu cizince, kteří tu zůstali, protože nebyli schopni vycestovat zpět do své země, ale to vše je zanedbatelné množství,“ vypočítává Koutný. Předpokládá, že se trh kvůli současné situaci pročistí od menších pronajímatelů, kteří i často porušují legislativní a jiné normy, a házejí tak špatné světlo na celý segment.
Koutný si ale zároveň nemyslí, že by důsledky současného ochlazení měly přinést významný propad cen na trhu dlouhodobých pronájmů, či dokonce samotných nemovitostí.
„Bude to mít možná krátkodobý efekt na ceny pronájmů v Praze, ale nebude to ten zázrak, který si všichni přejí a čekají na něj,“ říká Koutný s tím, že je to i kvůli tomu, že statistiky ohledně reálně dlouhodobě využívaných bytů určených pro krátkodobé pronájmy jsou přestřelené.
Kdy se na trhu projevily propady? Přišly s uzavřením hranic 12. března? Začalo to už trochu dříve, protože nás v tom lehce vykoupaly samotné platformy. Airbnb se už dříve postavilo zásadně na stranu hostů a začalo stoprocentně refundovat všechny rezervace, které si hosté přáli zrušit. Začátek měsíce už tím byl hodně zasažený, ale až od toho 12. března jde o jednu velkou nulu.
Máme sice určité dlouhodobé pobyty nebo máme pobyty lidí, kteří se chtěli ubytovat v karanténě, máme tu cizince, kteří tu zůstali, protože nebyli schopni vycestovat zpět do své země, ale to vše je opravdu zanedbatelné množství.
Jak tedy nyní fungujete? Byli jsme nuceni přejít do režimu vyčkávání a hibernace. Samozřejmě zvažujeme několik možných scénářů, co dál. Jedním z nich je, že alespoň určitou část portfolia krátkodobě překlopíme do dlouhodobých pronájmů. Pro některé byty to dává větší smysl než čekat, co se bude dít.
Hodně si slibujeme také od toho, že se postupně začíná otevírat trh pro byznys cestování. V tom jsme trochu jinde, než je naše běžná konkurence, protože se už nějakou dobu věnujeme střednědobým byznysovým klientům. Umíme tak nabídnout servis, který očekávají a který je jiný než u turistů.
Zaměřit se na Čechy vám nedává smysl? To se ukazuje jako zajímavý směr, který ale nemáme vyzkoušený. Dosud jsme byli z 90 procent zaměření na zahraniční klientelu, ale je pravdou, že v tuto chvíli dává větší smysl nabídnout produkt směrem do vnitřního trhu. Vidím to jako zajímavou příležitost.
Spousta obyvatel České republiky, kteří nežijí v Praze, se svým způsobem vyhýbá Praze kvůli tomu, že je přelidněná a příliš divoká. Letos mají opravdu jedinečnou příležitost si užít Prahu jako turisté ve větším klidu. A to je něco, co by měli využít.
Budou ale Češi ochotní dávat za krátkodobé pronájmy tolik, na co jste byli zvyklí od cizinců? Cenu neurčujeme, ta je vždy určována trhem a ten je v našem případě hodně efektivní. Takže uvidíme, jak se vše vyvine.
Nemáte žádné odhady, kam se ceny po nastartování trhu pohnou? Teď se to dá těžko říct, protože trh krátkodobých pronájmů je teď v podstatě zmrazený. Trh v podstatě neexistuje. To se ale velmi brzy změní a obecně čekám, že se cena krátkodobých pronájmů dočasně sníží.
Jak vůbec trh ovlivní otevření hranic? Čekáte strmou, nebo plochou křivku poptávky po krátkodobých nájmech? To je těžké odhadovat. Myslím si, že nám jako Blahobytům může na rozdíl od drobných pronajímatelů hodně pomoci krok, který během nouzového stavu učinila vláda. Sice mi je principiálně proti srsti, ale prakticky za něj tleskám.
Je opravdu velká část pronajímatelů, která se pohybuje mimo regule.
Co přesně teď máte na mysli? Jde o to, že v rámci ústavní nouze politici uzákonili povinnost platforem, jako je Airbnb, Booking a ve výsledku možná i my, sdílet s živnostenským úřadem na vyžádání informace o ubytovaných hostech v daných nemovitostech.
Na jednu stranu si myslím, že forma, kterou to proběhlo, je trošku faul, protože nařízení ani tak nesouvisí s virem. Konečný důsledek pro nás jakožto pro firmu, která už několik let legálně provozuje byznys na trhu, na němž je spousta lidí, kteří na pravidla kašlou, může přinést velký ozdravný efekt.
Kolik takových pronajímatelů neplnících povinnosti je? Nejextrémnější odhady jsou, že 70 procent lidí na Airbnb neplní povinnosti. Já si myslím, že to takto extrémní není, ale je opravdu velká část, která se pohybuje mimo regule. A ti teď budou mít opravdu velké dilema, jestli v této aktivitě pokračovat, či nikoli. Já očekávám, že nebudou a trh se pročistí.
A za to jsme rádi, protože jsme jako Blahobyty i jako Asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí, které jsem předsedou, dlouhodobě upozorňovali na to, že stát selhává ve vymáhání dodržování podobných pravidel.
Tento efekt by tedy mohl vyrovnat efekt toho, že je určitá krize a s ní spojený pokles poptávky.
Už víte, jak velký podíl bytů ze svého portfolia překlopíte do dlouhodobých pronájmů? Toto rozhodnutí necháme na samotných klientech. Víme, že pro někoho dává smysl mít byt dva měsíce prázdný a vyčkávat, pro někoho je zase důležité mít každý měsíc na splacení hypotéky a radši mít pravidelný, i když nižší příjem.
Když se část bytů, které byly před pandemií nabízeny ke krátkodobým pronájmům, překlopí do dlouhodobých pronájmů, jaký to bude mít dopad na vývoj cen dlouhodobých pronájmů v Praze? Krátkodobý efekt to zajisté mít bude, což už nyní můžeme pozorovat. Z dlouhodobého hlediska ale změny v tom smyslu, že by nás měl čekat pokles cen o 20 procent, nečekám. Současná situace v kombinaci s krizí zřejmě pozastaví růst cen, což je logické, ale velké propady bych opravdu nečekal.
Je třeba si v tomto ohledu uvědomit, že statistiky, které na trhu kolují, jsou dost často postaveny na špatných číslech z krátkodobého trhu.
Jak to myslíte? Všichni koukají na Airbnb, což je zjednodušeně benchmark trhu. Jenže Airbnb má před IPO (vstup na burzu, pozn. red.), a tak se snaží čísla zveličovat. A do jednoho hrnce tak hází všechny nabídky. Když tyto nabídky očistíte o příležitostné pronájmy, samostatné pokoje a nabídky, které nikdy neuskutečnily pobyt, zjistíte, že trh je zhruba třetinový.
S cenami to nebude ten zázrak, který si všichni přejí a čekají na něj.
Jaké jsou tedy aktuální statistiky? Pokud se bavíme o Praze, ty nejextrémnější odhady hovoří o nějakých 14 tisících bytů na pražském trhu. Ale realita je zhruba třetinová, tedy šest tisíc bytů. A to protože zhruba dva tisíce takových nabídek tvoří jen pronajímané pokoje a dalších cca šest tisíc jsou občasně pronajímané byty, které splňují definici sdílené ekonomiky, i když se to tak na první pohled nemusí jevit.
Odkud tato data berete? Na to existuje docela dobrá metrika, kterou je, kolik daný byt dostal hodnocení v průběhu času. To je něco, co se dá vyčíst, a my jako firma sledujeme trh a sbíráme data o tom, kdo měl otevřený kalendář, kdy, za jakou cenu a kolik dostal hodnocení. Problém oficiální metodologie totiž je, že nezjistíte, jestli kalendář byl uzavřený z toho důvodu, že se uskutečnil pobyt, nebo že se prostě byt v dané období vůbec nenabízel. Jediným způsobem, jak se k tomu dá dopočítat, je aproximace skrz hodnocení. Obecně totiž hodnocení dává plus minus konstantní procento hostů. A když toto číslo použijete a začnete se dívat na to, jak byty byly nabízeny, dojdete ke dvěma závěrům.
A těmi jsou? Buď je tu spousta lidí, kterým přijde ekonomicky rozumné nabízet byt tři měsíce v roce a po zbytek času ho mít prázdný. Anebo to jsou byty, které nezabírají místo běžnému trhu. Osobně se kloním ke druhé variantě.
Když bychom to tedy měli shrnout, co trh krátkodobých pronájmů letos čeká? Odejde z něj spousta nepoctivých lidí v návaznosti na reakci vlády na koronavirus. Spousta těch, kterým se to dříve jakžtakž vyplácelo, půjde do bezpečného dlouhodobého pronájmu. To bude mít možná krátkodobý efekt na ceny pronájmů v Praze, ale nebude to ten zázrak, který si všichni přejí a čekají na něj.
A myslím si, že pro ty, kdo tuto situaci přežijí a vydrží čekat pár měsíců s prázdným bytem, to vše bude mít spíše pozitivní efekt než negativní.
Český kyberbezpečnostní gigant daruje skrze svůj nadační fond 25 milionů dolarů (přes 620 milionů korun) na projekty spojené s výzkumem viru COVID-19. Na firemním blogu to dnes uvedl CEO Avastu Ondřej Vlček.
25 milionů dolarů rozdělí následovně – 12 milionů věnuje iniciativě COVID-19 Therapeutics Accelerator Nadace Billa a Melindy Gatesových, 8 milionů globální koalici CEPI a 5 milionů poté poputuje tuzemským projektům.
Za programem COVID-19 Therapeutics Accelerator stojí též nadace Wellcome a Mastercard, přičemž do celé iniciativy se Vlček, jakožto člen nově zřízeného Funders Boardu, zapojí i osobně.
Koalice CEPI, jíž směřuje druhá část daru Avastu, financuje a koordinuje vývoj vakcín proti infekčním nemocem.
„Způsobem, jakým se CEPI snaží vakcínu na koronavirus vyvinout, jsme byli doslova ohromeni,“ píše ve svém blogu Ondřej Vlček. CEPI vývoj vede devíti různými způsoby paralelně, což je sice velmi nákladné, ale zároveň dává naději na nalezení vakcíny v co nejkratším čase. Ambicí je přijít s funkční a dostupnou vakcínou v horizontu 12 až 18 měsíců.
Poslední část ve výši 5 milionů dolarů pak Avast věnuje českým projektům. Dosud zde podpořil například extrémně rychlý vývoj plicních ventilátorů CoroVent, daroval milion roušek zdravotnickému personálu a ohroženým skupinám nebo finančně pomáhá lidem bez domova.
„I když je situace velice vážná a krize zdaleka nekončí, mám opravdu radost, když vidím, jak lidé dokážou i v těchto těžkých dobách držet spolu a vzájemně si pomáhat,“ uvedl na blogu Vlček s tím, že Avast i jeho Nadační fond jsou připraveny v pomoci pokračovat.
„Odpoutejte se prosím, začínáme,“ ševelí dívčí hlas na FM rádiových vlnách z palubní desky vozu. Ne, to není výzva k občanské neposlušnosti. Na auta sešikovaná v předpisových rozestupech na parkovišti poblíž pražského letiště padá soumrak a posádky se právě pohodlně zavrtávají do sedaček svých Corvett, Range Roverů i méně nasvalených vozů, aby si užily oblíbený biják.
Autokino, kultovní fenomén Spojených států, dorazilo do Česka. Dřívější pokusy importovat k nám drive-in pojetí filmového zážitku skončily pokaždé fiaskem. Hned na sklonku devadesátek zavřelo po slabých dvou sezonách první autokino na pražském Strahově a propadly i další pokusy v první dekádě nového století.
Teď se zdá, že doba autokinům přeje. V posledním týdnu se v Praze i v regionech rozjelo pět podobných konceptů. Za většinou z nich stojí zavedené eventové agentury, které ze dne na den přišly o byznys a poohlížely se po možnostech, jak restartovat své aktivity a dostát požadovaným hygienickým standardům.
Projekt Art Parking. | Foto Jan Hromádko
„Náhodou jsem zachytil informaci, že v Německu zažívají autokina boom, a tak jsme se rozhodli to otestovat i u nás,“ říká Lubomír Machoň, šéf ústecké agentury Dream Pro, která začala promítat v příměstské obchodní zóně.
A sázka na autokina se ukázala jako dobrý nápad nejen v Ústí. I většina dalších vstupenky na první projekce vyprodala skoro obratem. „První víkend jsme vsadili na ikonické tituly jako Pulp Fiction, Samotáři nebo Pátý element, zkrátka klasiku s velkým okruhem fanoušků, kteří ty filmy znají zpaměti. Takže když občas vypadnul zvuk, odříkávali repliky místo herců,“ říká David Martínek z agentury Mediasharks, která rozjela autokino ve zmíněných Tuchoměřicích u Prahy.
Martínek a jeho tým vsadili na působivou atmosféru a nový typ zážitku, který se návštěvníkům po dlouhých týdnech izolace zaryje pod kůži. Takže místo obvyklé promítací LED obrazovky zvolili klasické plátno, po areálu rozmístili barely s planoucími ohni a tradiční burgery si mohli diváci při příjezdu koupit ve žlutém školním autobusu, který by klidně mohl být rekvizitou v americké teenage komedii.
Tuchoměřické autokino nasadilo vstupné 600 korun za vůz. „Páteční omezení na dva lidi ve vozu padla, takže k nám přijelo i několik obytňáků s desetičlennou posádkou,“ konstatuje pořadatel. Na tři večerní projekce se nakonec za Prahu sjelo přes 300 vozů.
A přestože premiérový víkend skončil mírnou ztrátou, kterou pořadatelé vykryli díky přizvaným partnerům, Martínek v autokinech vidí byznysový potenciál a rád by rozjel filmové léto na kolech. „Máme už poptávky z dalších měst a vyjednáváme s potenciálními partnery, kteří by s námi vyjeli na celostátní road show,“ plánuje.
Podle jeho propočtu by projekt mohl být bez problémů v černých číslech. „Čistý měsíční zisk odhaduji na 1,5 až 2 miliony,“ míní s tím, že to už by místo plátna pořídil LED obrazovku, aby nebyli odkázáni pouze na projekce po setmění.
O poznání skeptičtější je Lubomír Machoň z Ústí nad Labem, kde se za víkend na devíti představeních vystřídalo 600 vozů. Proti Praze za poloviční cenu. „V projektu budeme pokračovat, dokud o něj bude zájem. Odhaduji to nanejvýš na pár týdnů. Myslím, že jakmile se zase otevřou kina, lidi se vrátí za komfortnějším filmovým zážitkem,“ soudí Machoň.
Jenže kolem návratu do pohodlných křesel s dokonalým zvukem i obrazem panuje řada nejasností. I když termín otevření kinosálů a divadel vláda stanovila na 25. května, zatím není jasné, jaká hygienická opatření budou muset provozovatelé dodržovat. Jisté je to, že víc než 50 platících diváků do sálů nevpustí.
Monika Načeva při vystoupení v Holešovické tržnici. | Foto Jan Hromádko
S unikátním řešením tohoto nemilého problému přišel promotér Jakub Vedral. Spustil drive-in festival pro nejistou dobu. Pod titulem Art Parking nabízí dvě pražské stage: na Nákladovém nádraží Žižkov, kde má Central Group do deseti let vystavět novou městskou čtvrť, začalo promítat autokino s osmdesátkou parkovacích kino-míst.
A v Holešovické tržnici pak nad parkovištěm vyrostla scéna pro živé umění. O testovacím premiérovém víkendu se na pódiu vyměnili třeba hudebnice Monika Načeva nebo soubor Bratři v triku. Přestože nikdo z nich před hledištěm plným aut nikdy nehrál, vše dopadlo nad očekávání a nadšení diváci místo závěrečného aplausu děkovali klaksony svých vozů.
„Divadlo je dialog mezi herci a diváky. Řada divadelních souborů či hudebníků rozjela online streaming, ten ale divácký zážitek vždy o něco ochudí,“ myslí si i principál V.O.S.A. Theatre. „Hledali jsme cestu, jak dostat živou kulturu k lidem v nekompromisní podobě,“ říká Vedral a přesvědčivě dodává, že projekt Art Parking má být protestem proti strachu, který vláda šíří.
Je přesvědčený, že ve spojení s divadlem a koncerty je drive-in formát světový unikát. „Alespoň já nikde nic podobného nenašel,“ usmívá se. Jako dlouhodobou byznysovou příležitost ale Art Parking nevnímá.
„Snažíme se zaplatit vystupujícím umělcům slušné honoráře, abychom je podpořili. Pokud bychom do ceny vstupenek promítli ekonomickou realitu, musely by stát zhruba trojnásobek proti 440 korunám, které za auto vybíráme,“ říká promotér a režisér, který má za sebou pouliční divadelní festivaly doma i v cizině, několikrát měl pod palcem Český národní den na světových výstavách Expo či koncert Bena Cristovaa v O2 areně.
Proto momentálně pro projekt vyjednává podporu na ministerstvu kultury. „Doufám ale, že se co nejdříve vrátíme k živým produkcím, a ztracená jarní divadelní sezona by se mohla v létě přelít do ulic nebo na open air akce, kde by se mohlo sejít více diváků.“
Naopak filmová část projektu, kterou dramaturgicky zaštiťuje distribuční společnost Aerofilms a program plní aktuálními distribučními tituly, by mohla v působivých kulisách Nákladového nádraží Žižkov přečkat celé léto.
Jestli se alespoň některá autokina překlopí do udržitelného byznysu, anebo z troubení klaksonů před plátny a pódii zůstane jen trochu mrazivá vzpomínka na kulturní zážitky v izolaci, otestuje čas.
Švédská IKEA, největší a pravděpodobně také nejoblíbenější nábytkový řetězec v Česku, který loni u nás navštívilo 10 milionů lidí, se musela přes noc změnit. Se zavřením obchodů kvůli koronaviru se z maloobchodních paláců staly velké výdejní sklady, aby si firma udržela alespoň nějaké příjmy.
To s sebou nese komplikace. Především v Praze je služba klikni a vyzvedni, při níž si lze za příplatek 290 korun pro objednané zboží zajet do obchodu, často nedostupná. „Vyprodané“ bývá také doručení přímo domů.
„Je to pro nás úplně nová situace a každý den kapacity vydávání navyšujeme. Transparentně lidem také říkáme, že se to občas nedaří, omlouváme se a ať zkusí nákup později. Počet zákazníků nakupujících online se nám meziročně zvýšil o 260 procent a denně prodáme zhruba 16 tisíc výrobků,“ říká generální ředitelka české, maďarské a slovenské IKEA Mounia Elhilaliová.
Tuzemské obchodní domy IKEA by se měly opět otevřít spolu s největšími obchodními centry, tedy v pondělí 11. května. Takový je alespoň zatím plán vlády. „Vše k tomuto datu směřujeme, abychom za maximálních bezpečnostních opatření byli schopni obsloužit zákazníky,“ dodává Elhilaliová, jež má také funkci manažerky pro oblast trvalé udržitelnosti.
To ale neznamená, že se prodeje obratem vrátí k normálu, tedy k obvyklým tisícovkám nakupujících v časových špičkách. IKEA v Česku plánuje, že otevře s limitem maximálně 1200 lidí v jednu chvíli na každý obchod. Je tak pravděpodobné, že se vytvoří také fronty venku a lidé budou pouštěni dovnitř postupně. V Ostravě bude kapacita ještě menší, jen 600 lidí.
Mounia Elhilaliová, generální ředitelka a manažerka pro oblast trvalé<br>udržitelnosti v IKEA Česká republika, Maďarsko a Slovensko. | Foto David Turecký
„Bezpečnost je pro nás nejdůležitější. Hovoříme také o organizaci prostoru před našimi obchodními domy s místními autoritami,“ doplnila obchodní ředitelka IKEA Federica Barberis s tím, že podobná opatření platí po opětovném otevření obchodů všude ve světě. Tedy nejen v Asii, kde jsou obchodní domy IKEA otevřené již delší dobu, ale také například v Německu. Tam se situace liší podle jednotlivých spolkových zemí, ale 11 obchodů je tam v provozu již teď.
IKEA, která si dlouhodobě zakládá na svém pozitivním působení vůči okolí, zároveň pomáhá zvládat situaci související s pandemií koronaviru. V Česku na pomoc vyčlenila deset milionů korun, což mimo jiné zahrnuje dar 150 postelí na odpočinek pro zdravotníky v Motole nebo 1500 výrobků (hlavně matrací a povlečení) pro lidi bez domova. Zároveň podpořila neziskovou organizaci Sue Ryder, která pomáhá starším lidem v bezvýchodných situacích.
Jaký bude mít současná koronavirová krize dopad na letošní prodeje, nechce Mounia Elhilaliová komentovat. Je zřejmé, že dopad bude velký navzdory rostoucím prodejům online, protože ty jinak obstarávají z celkových tržeb jen řád procent. To se ale v budoucnosti může výrazně změnit. IKEA v Česku za poslední fiskální rok končící srpnem 2019 dosáhla podle výroční zprávy na obrat 10,9 miliardy korun a na provozní zisk 1,6 miliardy.
Petr Bauer je absolventem slavné hotelové školy École hôtelière de Lausanne (EHL) v Lausanne a nyní působí jako výkonný ředitel tuzemské skupiny Bauer Hotel Group, kterou založil jeho otec. Pod tu spadají například pražské hotely U Prince, Iron Gate, U Zlatého Stromu, bar Black Angels nebo restaurace Deer a Terasa U Prince. Zároveň je i předsedou Asociace zaměstnanců a provozovatelů pohostinství POHO na Praze 1.
Náš byznys logicky patří mezi nejvíce postižená odvětví v rámci koronavirové krize. Ze dne na den jsme přišli o veškeré příjmy, protože jsme museli všechny naše provozovny zavřít. Za březen a duben jsme na ubytování přišli o cca 8 tisíc lůžkonocí, což jsou ztráty ve vyšších desítkách milionů.
Vedle toho jsou zde desítky tisíc neprodaných jídel. Jen pro představu, v období Velikonoc denně navštíví naše restaurace několik tisíc zákazníků. Vedle zavřených restaurací pak máme zavřený i bar Black Angels a také diskotéku Zlatý Strom, pro které bývají tyto dva měsíce také jedním z nejlepších období v celém roce.
Nyní netrpělivě vyhlížíme datum, kdy budeme moci otevřít. Otázkou zůstává, do jaké situace budeme vlastně byznys znovu spouštět a jaká situace tady bude v nejbližších měsících. Je bohužel více než jasné, že se určitě dlouho nevrátíme do doby předkrizové, která byla z hlediska turistického ruchu velmi příznivá. Trh bude výrazně obtížnější a mnohem méně předvídatelný.
Vzhledem k lokaci našich podniků jsme byli zvyklí na silný turistický ruch, který se asi hned po otevření nevrátí. Skvělé poloze našich hotelů a dalších provozoven také odpovídala i výše nájmu a záborů předzahrádek.
Snažíme se tedy minimalizovat provozní náklady a vyjednat nové podmínky nájmů na dobu uzavření i na „rekonvalescenční“ období po krizi. Bohužel, museli jsme i propouštět některé zaměstnance, protože pro nás nebylo ekonomicky únosné držet po celou dobu plné stavy zaměstnanců, kteří byli již rekrutováni na nadcházející sezonu.
I přes snižování stavu jsme zachovali práci 165 zaměstnancům. Chceme být maximálně flexibilní i směrem k našim zákazníkům, a tak intenzivně pracujeme na marketingovém plánu, který bude zacílen primárně na českou klientelu.
Na druhou stranu ale musím přiznat, že už nám zase začaly chodit rezervace na ubytování od zahraničních klientů, hlavně z Německa, kteří mají v plánu už v červnu přijet do Prahy. Je skvělá zpráva, že poptávka zcela nezmizela, ale otázkou zůstává, zda je reálné, aby se zahraniční turismus vrátil do Prahy ještě před prázdninami.
Jak totiž můžeme vidět třeba v Číně, druhá vlna téhle virové epidemie je zcela reálnou hrozbou a možná to bude mít za následek, že se chystané tempo uvolňování ještě výrazně zpomalí nebo úplně změní.
Jestli něco tato situace v Česku ukázala v plné nahotě, tak skutečnost, že podnikatelé se v téhle zemi musí v podobných situacích spolehnout pouze sami na sebe. Pomoc státu je totiž neuvěřitelně chaotická, pomalá a nejasná. Tedy absolutně nefunkční.
V sousedních zemích, jako je Německo či Švýcarsko, firmy a živnostníci již dostali přímou podporu. Podnikatelé u nás musí vše financovat ze svých úspor, bez přímé pomoci. Kdo si myslel, že tomu bude jinak, tak na to asi osudově doplatí.
Jsem ze své podstaty optimistou, a tak krizi odmítám vnímat jako hrozbu, která by nás měla paralyzovat a přivést na pokraj existence. Krizi musíme vnímat jako příležitost, jak se naučit dělat věci lépe a jinak, jako příležitost pro to, výrazně posílit a stát se připravenějšími na veškeré výzvy, které nás čekají.
Některé pozitivní dopady krize už můžeme vnímat nyní. Lidé si zase začínají vážit práce. Přiznejme si, že situace na pracovním trhu před karanténou byla opravdu kritická, zaměstnavatelé museli často až neúměrně slevovat ze svých požadavků a to se mnohde zásadně podepisovalo na kvalitě poskytovaných služeb.
Věřím, že nyní bude kvalitní poskytovatel zaměstnání zase něco, co zaměstnanci začnou oceňovat a opravdu si toho vážit. Vedle toho nová situace také nabídne spousty nových obchodních příležitostí. Kdo je dokáže vidět a využít, stane se vítězem. A proč jsem přesvědčený, že tuto krizi zvládneme? Protože máme něco, co bude pro znovuvytvoření fungujícího byznysu zcela klíčové. A to jsou loajální zaměstnanci a skvělé vztahy s dodavateli.
Ten, kdo si v budoucnu pořídí nové bydlení, zřejmě nebude muset státu odvádět čtyřprocentní daň. Vláda totiž ve čtvrtek schválila zrušení daně z nabytí nemovitosti. Návrh ovšem budou muset ještě posvětit obě komory parlamentu.
„Domníváme se, že by to mohlo oživit trh s nemovitostmi,“ odůvodnila záměr po čtvrtečním jednání kabinetu ministryně financí Alena Schillerová.
V době rostoucích cen bytů a domů by tento krok mohl přimět k pořízení bydlení potenciální kupce, kteří nemají příliš naspořeno. Jen pro představu: dosud musí nový majitel z nemovitosti za 5 milionů korun zaplatit berňáku 200 tisíc. Nově by mu tato povinnost odpadla.
Podle slov ministryně by novela měla mít zpětnou účinnost. Daň by tak nemuseli platit lidé, kteří měli lhůtu pro podání přiznání původně do 31. března, neboť tento termín úhrady byl kvůli koronavirové pandemii odložen do konce srpna. Těm, kdo daň uhradili, budou peníze navráceny.
Schválený návrh zákona přitom kupcům poskytne ještě jednu výhodu. Počítá totiž i s tím, že daňové odpočty u hypoték, které kupujícím částečně kompenzují zaplacení daně z nabytí nemovitosti, budou nadále možné u všech smluv uzavřených až do konce roku 2021. Schillerová, která prosazovala jejich okamžité zrušení, nakonec přistoupila na posunutí termínu.
Daňové odpočty u hypoték budou nadále možné u všech smluv uzavřených do konce roku 2021.
Vláda ve čtvrtek zároveň oznámila, že od 11. května bude možné pořádat společenské, sportovní a kulturní akce s účastí do 100 osob, a to včetně kin, divadel či svateb. Velká akce, jako například hudební festivaly s „tisíci účastníky“ (přesné číslo nezaznělo), se však v průběhu letošního léta v Česku neuskuteční.
Ministři dále zmírnili podmínky pro tzv. pendlery, tedy občany dojíždějící za prací do zahraničí. Negativním testem na koronavirus se nebudou muset prokazovat jednou za dva týdny, ale pouze jednou za měsíc. Pokud by tak neučinili, platí pro ně povinná čtrnáctidenní karanténa.
Upravila se také pravidla nošení roušek pro některé skupiny. Nově je od pátku nebudou muset nosit děti v mateřských školkách od dvou do sedmi let nebo za určitých podmínek také moderátoři a redaktoři rádií či televizních stanic.
Hoteliéři a restauratéři by se od státu mohli dočkat zvláštní podpory. O tom, jak konkrétně by mohla vypadat, vláda momentálně diskutuje. Forbesu to exkluzivně řekla ministryně financí Alena Schillerová.
Ačkoliv podnikatelé v pohostinství a turismu budou moct koncem května znovu otevřít své provozovny, kvůli restrikcím v cestování lze očekávat, že finančně budou strádat i v následujících měsících. Obzvláště špatně na tom budou provozy v turistických baštách typu Prahy či Českého Krumlova.
Stát si je této skutečnosti vědom, alespoň dle slov ministryně Schillerové. Ve spolupráci se zainteresovanými organizacemi proto již projednává možnou pomoc.
„Musíme se bavit i o speciálních zárukách pro restaurace a cestovní ruch. To je oblast, která je postižená nejvíce, a tento stav bude ještě nějakou dobu trvat,“ sdělila Forbesu šéfka resortu financí. „Konkrétní pomoc jsme ještě nedojednali, ale je to jedna z aktuálních úvah,“ dodala v rozhovoru, který si na našem webu budete moct přečíst v pondělí.
Dosud schválené vládní programy firmám v gastronomii a cestovním ruchu příliš nepomohou.
Speciální pomoc pro takzvané odvětví HoReCa (hotely, restaurace, kavárny/catering), které ročně dosahuje obratu kolem 500 miliard korun, navrhuje mimo jiné i Svaz průmyslu a dopravy. Podle Petra Jonáka, člena svazového představenstva, dosud schválené vládní programy firmám v gastronomii a cestovním ruchu příliš nepomohou.
„Vedle speciálního programu státních záruk za úvěry by firmám vláda pomohla také snížením DPH na poskytované služby nebo novým pilířem v programu Antivirus, který by obsahoval dlouhodobější podporu části mzdových nákladů,“ zmínil Jonák.
Možnou okamžitou pomoc pro HoReCu podle něj představuje rovněž pokrytí nákladů na zničené suroviny a hygienická opatření nebo uhrazení části výdajů na nájmy.
V důsledku opatření souvisejících s koronavirou pandemií jsou v Česku mimo provoz takřka všechny hotely a ostatní ubytovací zařízení, ale i prodejny cestovních kanceláří a agentur. Zcela zavřeno je rovněž 75 procent restaurací, zbývající fungují v omezeném režimu, kdy jídlo a pití vydávají přes okénko.
Podle dubnových dat zveřejněných organizací YPO (někdejší Young Presidents‘ Organization), sdružující vedoucí firem z celého světa, by současnou krizi nemuselo přežít 41 procent restauračních a hotelových byznysů.
Majiteli stavebně-realitní skupiny D+D Real Petru Dědkovi, podle našeho žebříčku 65. nejbohatšímu Čechovi s majetkem 3,5 miliardy korun, už prakticky nic nebrání převzít hokejový klub v Pardubicích. Dědek v pomyslném souboji nakonec přetlačil někdejšího bosse hokejové Slavie Vladimíra Pittera, který se o slavné Dynamo ucházel.
Pardubické zastupitele nakonec nepřesvědčilo ani spojení se slavným trenérem Milošem Říhou a budoucnost klubu svěřili právě vrchlabskému miliardáři.
Dědek se od ledna v klubu angažuje jako marketingový partner a spojenec nového klubového šéfa Ondřeje Heřmana. I díky nim se klub, který vychoval hvězdy formátu Vladimíra Martince, Dominika Haška či Milana Hejduka, nakonec v infarktovém závěru zachránil v nejvyšší soutěži.
V té se přitom klub drží nepřetržitě od roku 1950.
Dědka, ovládajícího skupinu firem s mnohamiliardovým majetkem a logistickými areály v Pardubicích, Kosmonosech a Brodcích, neodradila ani současná virová krize, která zasáhla profesionální sport stejně citelně jako jeho logistický byznys.
Město Pardubice vyslyšelo vaši vizi i váš zvýšený tlak na co nejrychlejší řešení. Čím si to vysvětlujete? Od začátku jsme hráli s otevřenými kartami. Dali jsme jasnou vizi, také jsme transparentní, v Pardubicích nás dobře znají, máme tu dobré jméno. U klubu už jsme působili jako partneři v minulosti, naše skupina je ve sportu historicky aktivní, máme úspěchy i zázemí, které se s konkurenčními uchazeči nedají srovnat. Navíc jsme už na začátku roku nabídli pomoc a určitě přispěli k záchraně klubu, která se už zdála utopií. Jsem rád, že tohle všechno město zohlednilo a nakonec vybralo nás.
Tento týden jste poměrně ostře vystoupil s tím, že město musí jednat rychle, jinak jdete od toho. Proč ten ostrý tón? Tak ostré to bylo. Dostali jsme od města návrh jiného časového plánu, než se kterým jsme odcházeli od komise před několika týdny. Jen jsem městu napsal dopis, že je to pro nás nepřijatelné a že pokud se má celá věc protáhnout o další měsíc, tak u toho už nebudeme.
Váš konkurent Vladimír Pitter, někdejší majitel hokejové Slavie, přišel se svou představou a spojil se s uznávaným koučem Milošem Říhou. To byl zajímavý tah, co myslíte? Určitě ano, ale ani to nestačilo. Miloš Říha je určitě osobnost, ale ani on s Pardubicemi nevyhrál titul. Jsem rád, že zastupitelé nakonec pochopili, že my můžeme klubu nabídnout mnohem víc. Naše ekonomická i vztahová síla je nesrovnatelná s panem Pitterem, který ani nedokázal přesně vysvětlit, jak a s kým by projekt financoval. Nemyslím, že se může opřít o nějaké výrazné úspěchy ve sportu z minulosti. My určitě můžeme.
Vy tedy nepočítáte se zapojením dalších investorů? Majitelem akcií budete vy a vaše firmy? Majetkově se v klubu budeme kromě města a stávajících drobných minoritních akcionářů angažovat já a Ondřej Heřman, který je místním patriotem a dalším mozkem celého projektu.
Majitel skupiny D+D Real Petr Dědek
Co vás tedy teď čeká a na čem ještě může váš vstup do klubu zkrachovat? Věřím, že už zkrachovat nemůže. Na všem jsme domluvení. Město by teď mělo klub vyčistit od nakumulovaných ztrát, je tam dluh asi 80 milionů. Do konce měsíce dokončíme due diligence a na začátku června by mělo dojít k majetkovému vstupu.
Změnily se nějak váš návrh a představa, co s klubem budete dělat? Náš návrh je stále stejný. Měli bychom v klubu získat 52 až 54 procent. Město si ponechá asi 42 procent, zajistí provoz haly a vytvoří podmínky pro hokej. Poskytne dotaci na mládež 15 milionů korun ročně a něco také na „áčko“. Důležitá je délka smlouvy, která je na 15 let. To pro nás bylo zásadní, aby bylo možné přistupovat ke klubu skutečně koncepčně. Za těch 15 let jsme se zavázali do klubu dostat čtvrt miliardy v reklamním plnění. Ihned také navýšíme základní jmění firmy o 12 milionů. Zajistíme vyrovnané hospodaření a věříme, že i sportovní úspěchy. Chystáme dohodu s Vrchlabím, které by se mělo stát partnerským klubem, jakousi farmou.
Rozpočet klubu by měl být kolem 100 milionů korun.
Kolik peněz tedy máte připraveno pro nastartování klubu? Jak už jsem řekl dříve, půjde o jednotky milionů od nás, ale také od partnerů, které chceme přivést díky našim dobrým vztahům na trhu. Rozpočet klubu by měl být kolem 100 milionů korun. Hlavně ale chceme přinést stabilitu a kvalitu do klubového vedení, což bude úloha Ondřeje Heřmana, který už své kvality ukázal v minulosti.
Od ledna, kdy jste svůj záměr koupit pardubický hokej představil, se událo hodně věcí. Neodradila vás třeba současná virová krize, která určitě dopadne na všechny, o profesionálním hokeji ani nemluvě? V první řadě se od té doby podařilo zachránit Pardubice v nejvyšší soutěži. Kdyby se počítaly jen zápasy od konce ledna, Pardubice by vedly ligu. Klub se podařilo neuvěřitelně zvednout. A co se týče současné krize – ano, určitě zasáhla všechny a všechno. Pocítíme ji všichni. Ale to, co předvádí politici a média, je extrém. Nechci to zlehčovat, ale mnohdy jsme svědky až nesmyslné hysterie. Stane se to, že všichni budeme chvíli vydělávat méně, na chvíli zchudneme, ale svět se nezastaví. A hokej? Myslím, že na podzim už zase uvidíme v Pardubicích narvaný stadion. Jsem optimista.
A co vaše golfové aktivity? Pro letošní rok s profesionálním golfem vlastně nepočítáme. PGA European Tour letos vynecháme, uděláme jen Czech Masters pouze pro partnery v takovém menším formátu na Albatrosu. Co se týká PGA, tam se dnes řeší otázka budoucnosti celé série, partnerské firmy mají aktuálně velké problémy a je otázka, co bude příští rok. Z profesionálního sportu určitě zmizí hodně peněz, čekám zde velké změny. My ale u golfu nadále zůstáváme.
Pojí se se zrušením PGA pro vás velké finanční ztráty? Naštěstí ne. Zrušili jsme to jako jedni z prvních, hned jak se ukázaly první problémy. Tím nám odpadla řada nákladů a také případné sankce za pozdější zrušení. Ale samozřejmě nás to něco stálo. Příprava na turnaj začala hned po skončení loňského ročníku.
Restart byznysu zasaženého koronavirovou pandemií je jedna věc. Ovšem zajistit, aby vám do práce přišli zaměstnanci, je věc druhá. Postupné uvolňování vládních restrikcí sice řadě firem umožňuje pozvolný návrat k normálnímu provozu, má však jedno velké ale – zaměstnance, jejichž děti mají nadále zavřené školy a školky a je potřeba se o ně doma postarat.
České firmy oslovené Forbesem vesměs vycházejí svým zaměstnancům vstříc a nadále jim umožňují práci z domova. Někde pro děti zaměstnanců vytvořili firemní dětskou skupinu, někde umožňují volnou pracovní dobu, jinde flexibilně vymysleli i vysloveně nadstandardní zaměstnanecké benefity.
Zároveň se majitelé českých firem shodují, že uzavřené školy a školky lidem práci – a tím i restart jejich byznysu – komplikují.
„Když vláda rozhodla o 80procentní výši ošetřovného ze mzdy, zaměstnanci nejsou příliš motivováni situaci řešit jinak,“ konstatuje Simona Kijonková, jejíž Zásilkovna prožívá extrémní období a velký výpadek zaměstnanců na ošetřovném působí firmě komplikace.
„Naše provozy jedou aktuálně naplno. Budu upřímná, zaměstnanci, kteří jsou dlouhodobě na OČR, nám ve firmě chybí. Již jsme nuceni za ně hledat alespoň krátkodobé personální náhrady, abychom některé procesy tímto dlouhodobým výpadkem nenarušili.“
Podle aktuálních informací by se měly první stupně základních škol otevřít přibližně za tři týdny, 25. května. Zda se ale opravdu otevřou a za jakých podmínek, není podle ředitelů stále jasné. Termín otevření mateřských škol je obdobně nejistý. Oficiálně je totiž vládní nařízení přímo nezavřela – učinili to až jejich zřizovatelé na základě pokynů vlády.
Například Alena Pobudová, ředitelka dvou veřejných mateřských škol na pražském Chodově, tak zatím stále čeká na nutné metodické a hygienické pokyny z ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví.
Její zařízení, mateřské školy v Blatenské a v Babákově ulici, zavřel zřizovatel, městská část Praha 11, prakticky hned se zavřením všech základních škol. Zdejší děti jsou doma od 16. března a od té doby vedení školek pečlivě sleduje nové informace.
Znovuotevření školky na pár posledních týdnů před prázdninami je v jednání.
Soubor prvních pokynů a doporučení by podle vyjádření ministra školství Roberta Plagy měli ředitelé škol a školek do svých datových schránek obdržet teprve 4. května.
„Znovuotevření školky alespoň na pár posledních týdnů před prázdninami je samozřejmě v jednání. Čekáme na avizovaný manuál od Ministerstva zdravotnictví, kde by měly být stanoveny podmínky provozu. Pak uvidíme, jak dalece jsme schopni jim dostát,“ odepsala ředitelka Pobudová na konci dubna na dotazy rodičů.
„Až to bude aktuální, hned dáme zprávu na webové stránky. I my doufáme, že alespoň předškoláci se ještě do konce školního roku do školky budou moci vrátit. Školka bez dětí je neradostná,“ uvádí Alena Pobudová.
Neradostné jsou prozatím i vyhlídky rodičů na plnohodnotný návrat do práce. Jak se k němu staví české firmy, jak vycházejí zaměstnancům vstříc, jak si tu poradili s výpadkem lidí, kteří musejí doma zůstat s dětmi?
Oslovili jsme hráče z různých oborů:
Sazka Na home officu byla prakticky celá firma. Od 4. května mají zaměstnanci dobrovolný návrat do kanceláří, který se od 11. května přemění v povinný. „Neznamená to ale, že bychom nevnímali problém se školami a školkami, vždy necháme řešení na rozhodnutí manažera, který může umožnit lidem práci z domova,“ říká mluvčí Sazky Václav Friedmann.
Management firmy už nyní řeší fungování home officu v budoucnu. „Předpokládám, že i v dalších měsících či letech se režim práce určitým způsobem změní, čekáme více home officu a videokonferencí s regionálními týmy.“
Avast Všechny kanceláře Avastu po celém světě zůstávají zavřené, a všichni zaměstnanci tedy pracují z domova. „V současné době zkoumáme možnosti, jak v příštích týdnech znovu otevřít naše kanceláře v Česku, na Slovensku a v Německu,“ říká personální ředitelka Rebecca Grattan.
Všem zaměstnancům-rodičům, kteří potřebují sladit pracovní povinnosti s rodinnými, nabízí Avast flexibilní pracovní dobu a možnost dočasně změnit pracovní smlouvu na částečný úvazek.
Toyota ČR Celofiremní home office naskočil hned v polovině března. Přes videokonference firma zvládla dvě velké dealerské konference či školení na nové modely a také pro zákazníky rozjela virtuální showroom, který umožňuje vybrat si vůz z pohodlí domova.
„Momentálně fungujeme v přechodném režimu – kdo chce docházet do kanceláře, může, ale zároveň může stále pracovat z domova. To platí zejména pro kolegy, kteří potřebují doma zůstat s dětmi, v tom vycházíme maximálně vstříc,“ říká PR manažerka Toyoty Jitka Jechová.
Seznam Česká internetová jednička má už několik let zajímavý pracovní benefit: firemní školku. Ta nebyla zavřená ani během nouzového stavu (dětí v ní bylo samozřejmě méně než obvykle). Na home officu měl Seznam přes 80 procent zaměstnanců, někteří se od pondělí chystají znovu do kanceláří.
„Týká se to zejména kolegů z redakcí a obchodního oddělení. Necháváme na ředitelích jednotlivých divizí, aby si rozhodli o návratu lidí zpět do kanceláří, takže spousta z nich – odhadem minimálně polovina firmy – zůstane i nadále pracovat z domova. Počítám, že do klasického pracovního režimu se vrátíme určitě do letních prázdnin,“ říká mlučí Seznamu Aneta Kapuciánová.
Rohlík.cz Největší český online supermarket je na práci odkudkoli zvyklý již několik let. „Samozřejmě máme nyní omezeno osobní setkávání na mítincích, které nahradily conference cally a větší akce typu Snídaně s Tomášem Čuprem přes Zoom,“ říká mluvčí Rohlíku Zdeňka Svoboda Kuhnová. Od května je tým Rohlíku rozdělen na dvě skupiny, které se v kanceláři budou střídat, aby se nepotkávali všichni.
„Většina zaměstnanců s dětmi má možnost pracovat z domova i nadále. V průběhu května navíc spustíme dětskou skupinu, kdy bude zajištěno hlídání dětí pro zaměstnance přímo v sídle firmy.“ Pro zaměstnance, jejichž děti pořád nechodí do školy, se v podstatě nic nemění a nadále mohou pracovat z domova jako doposud.
Ryor Kosmetická firma Ryor plánuje postupné vracení k normálnímu režimu od 4. května. Na spouštění zatím čekají její kosmetické salony, na které by se mělo vztahovat otevření 11. května.
„Hygienická opatření ve firmě trvají,“ potvrzuje spolumajitelka firmy Jana Štěpánková, zastávající v Ryoru, který po revoluci založila její matka Eva, pozici obchodní ředitelky. Ke svým zaměstnancům se tu snaží chovat vstřícně.
„Na home office jsme poslali i ty zaměstnance, kteří na něm nemají téměř smysl. Nicméně rozhodli jsme se zaplatit všem stejné peníze, jako by stále chodili do práce. Pokud byl zaměstnanec hodnocen z objemu tržby, rozhodli jsme se mu dát jeho průměrný plat,“ dodává Štěpánková.
Firma zůstává vstřícná i vůči zaměstnancům s dětmi. „Někteří si berou ošetřovačku s tím, že se střídají s partnerem. Jiní se rozhodli zajistit si práci skrz home office nebo si vzít dovolenou. Řešíme to s kolegyněmi a kolegy spíš individuálně,“ dodává Štěpánková.
Zásilkovna V Zásilkovně se k „normálu“ nevracejí. Po celou dobu karanténních opatření jede firma Simony Kijonkové na 250 procent. „Kolegové v provozech, na depech i řidiči pracují v době nouze s větším nasazením než kdy předtím. Plošný home office jsme zrušili k 20. dubnu a v současné chvíli je spíše na dobrovolné bázi. Musí být ale schválen nadřízeným,“ popisuje Kijonková.
Většina z jejích 700 zaměstnanců v Česku je tak již v kancelářích a pracuje v běžném režimu. Výjimku tvoří právě rodiče malých dětí. „Tito zaměstnanci volí spíše ošetřovné, zůstávají i nadále s dětmi doma. Očekáváme, že tomu tak bude až do chvíle znovuotevření škol,“ konstatuje Simona Kijonková.
Dermacol Téma dětí a ošetřovného je mimořádně aktuální také v kosmetické firmě Dermacol. „Naše společnost zaměstnává z 88 procent ženy a některé z nich jsou samoživitelky,“ upozorňuje ředitelka Dermacolu Věra Komárová.
„Zavřené školy a školky jsou samozřejmě komplikací pro rodiče, ale i pro zaměstnavatele. Pro tyto týdny jsme zvolili individuální přístup a pokusili se vyjít vstříc jednotlivým požadavkům zaměstnanců. Pokud by situace měla trvat déle, určitě bychom zvažovali i další řešení,“ dodává.
„Od počátku jsme se snažili situaci monitorovat a dělat vše pro to, aby se naši zaměstnanci cítili bezpečně. Jejich zdraví a spokojenost jsou pro nás prioritou. Ti, kterým to jejich pozice dovolila, zůstali pracovat na home officu, další si vybírali dovolenou či upřednostnili ošetřovné. V kancelářích jsme zavedli další opatření, externí i interní schůzky jsme přesunuli do online prostředí a připravili zásobu dezinfekčních gelů či roušek pro zaměstnance,“ uzavírá Komárová.
Státní příspěvek pro OSVČ se nezvýší. Senátní návrh, který požaduje 700 korun na den v květnu a 900 korun v červnu, podle ministryně financí Aleny Schillerové nedává smysl. Naopak se stejným bonusem prý nově budou moct počítat malá eseróčka.
„Nemůžeme OSVČ nahradit jejich ušlý výdělek. To není v moci státu. Podpora jim má pomoct překlenout složitou dobu,“ vysvětlila šéfka resortu financí. „V této krizi všichni trochu ztratíme.“
V rozhovoru o podpůrném programu Pětadvacítka mimo jiné nastínila, jaké skupiny živnostníků si mohou o příspěvek požádat, aniž by se musely obávat dodatečných kontrol.
„Ráda bych ovšem zdůraznila, že nebudou žádné masivní kontroly. Nikdo tady nechce nahánět OSVČ, na to finanční správa ani nemá čas,“ dodala Schillerová pro Forbes.
Na Pětadvacítku po počáteční kritice sice dosáhne naprostá většina OSVČ, zároveň nad nimi ale visí hrozba, že by jejich nárok na příspěvek mohl být zpětně kontrolován. Proč ministerstvo původní podmínky rozvolnilo? Když jsme podmínky nastavovali poprvé, říkala jsem si, že desetiprocentní propad je nic. Najednou se ale objevila velká kritika. Dostala jsem obrovské množství zpráv a příběhů, které ukázaly, že život není černobílý. Lidé mi psali, že propad neměli, protože první čtvrtletí loňského roku byli třeba na operaci. To jsou příběhy, které tady za stolem na ministerstvu nedomyslíte.
Zároveň máme spoustu OSVČ, kterým jsme nic nezakázali, ale o byznys v důsledku vládních opatření, která jsme kvůli pandemii museli zavést, přesto přišly. Klasickým příkladem jsou průvodci a taxikáři. Jim jsme nic nezakázali, ale koho mají provádět nebo vozit v taxíku? Byznys dělají, ale mají obrovské propady.
Věcně jsme to proto vyhodnotili a tři dny zákon opravovali, aby se v tom našli i tito lidé. Nechtěli jsme žádnou deklaraci, protože to vždy příchod podpory jen zdrží. Něco zapomenete, uděláte chybu, musíte ji opravit a zbytečně uplynou další dny. Naší hlavní myšlenkou bylo, aby žadatelé podali čestné prohlášení a peníze jim byly odeslány co nejdříve.
Na druhou stranu ale neexistuje žádná hranice oprávněného usilování o příspěvek. Řada lidí tak nyní volné podmínky sice splní, ale nejsou si jisti, jestli na podporu mají nárok, aby ji později nemuseli vracet i s úroky. Je to na daném člověku, aby situaci posoudil. Pochopitelně čím masivnější máte opatření, tím více se s ním sveze černých pasažérů. A věřte, že se svezou i tady. Signály z finanční správy už tu jsou.
Znamená to, že jednotlivé žádosti už se průběžně vyhodnocují? Finanční správa má své analytické nástroje a minimálně podezřelé věci už se objevují. Teď se ale vyplácejí peníze, řešit se to bude ex post. Ráda bych přitom zdůraznila, že nebudou žádné masivní kontroly, když ty podmínky jsou nastaveny takto volně. Nikdo tady nechce nahánět OSVČ kvůli marginálním částkám, na to finanční správa nemá čas. Pokud se ovšem najdou exemplární případy, může se přistoupit k navrácení bonusu.
Co konkrétního si představit pod tím exemplárním případem? To je na vyhodnocení finanční správy. Já vám nenadiktuji žádné modelové situace.
Například právníci obvykle fakturují 100 či 200 tisíc měsíčně a kvůli epidemii jim příjmy klesnou o 50 tisíc. Někdo by řekl výrazný propad, jiný by mohl namítat, že nadále mají nadprůměrný příjem. Jsou v pozici, kdy o podporu mohou žádat? Nebudu to vyhodnocovat. Nerada bych, aby se pak objevil titulek, že právníci nemají na podporu nárok, jako když jsem v Senátu odpovídala na dotaz, co takový fotbalista, který vydělává hromadu peněz. Tehdy jsem řekla, že na fotbalistu nástroje jsou. Za týden jsem se musela fotbalistům omlouvat, protože existuje řada těch, kteří vydělávají 11 tisíc.
Nechci útočit na žádnou profesi. Není žádná profese, která by o podporu nemohla žádat. Nechám na morálním posouzení každého, zdali do tohoto programu spadá.
Jenže lidé se bojí, aby na ně finančák za rok nezaklekl. Zatímco oni mohou být o svém nároku přesvědčeni, úřad může mít jiný názor. Chápu. Jestli má někdo propad příjmů a rozhodně netrpí nouzí, nechávám na jeho úvaze, zdali si o to říct. Všichni trochu ztratíme v této krizi.
Jestli někdo netrpí nouzí, nechávám na jeho úvaze, zdali si o podporu říct.
Existuje alespoň konkrétní hranice nominálního ročního příjmu? Ne. Nominální částka žádná není. Jako příklad toho, aby příspěvek žadatel musel vracet, si umím představit, že by si šel pro Pětadvacítku, ačkoli by měl dvojnásobné příjmy než v loňském roce. To je ale extrém.
Tudíž skutečnost, že OSVČ má pokles příjmů, byť minimální, v řádech jednotek tisíců, jí nedává nárok žádat? Dává.
Je příspěvek 500 korun na den dostačující podpora? Byla ve hře i jiná částka? Víte, vždycky je třeba se od něčeho odpíchnout. Jinak by to byly takzvané helicopter money, tedy jako bychom peníze vyhazovali bezhlavě z vrtulníku. To nejde. Nemůžeme státní kasu úplně zdecimovat.
Když jsme příspěvek stanovovali, říkali jsme si, že OSVČ nemůžeme nahradit jejich ušlý výdělek. To není v moci státu. Tato podpora jim má pomoct překlenout složitou dobu. Pět set korun denně představuje 15 tisíc měsíčně, což odpovídá minimální mzdě. V čistém ale, neboť bonus je osvobozen od daně.
Pokud má navíc OSVČ dítě do věku 13 let, dosáhne na ošetřovné, které činí 424 korun denně, což dá za měsíc 13 tisíc. A zároveň jsme OSVČ vyhlásili šestiměsíční prázdniny na sociálním a zdravotním pojištění. To je dohromady dalších 30 tisíc, které nebudou muset platit.
Přesto ve čtvrtek senátoři prodloužení Pětadvacítky v této podobě na květen a červen neposvětili. Navrhli příspěvek zvýšit na 700, respektive 900 korun za den. Budete o tom uvažovat? Nejsem poslankyně, ale našemu poslaneckému klubu budu navrhovat, aby tento vrácený návrh přehlasoval a odmítl jej. Ve chvíli, kdy většinu opatření rozvolňujeme, mi nedává vůbec žádný smysl příspěvek navyšovat. To jsme měli řešit na začátku.
Vláda Pětadvacítku prodloužila do 8. června, na kdy byla dle původního harmonogramu plánována poslední vlna otevírání provozoven. Ta se ale nakonec posunula o dva týdny dopředu, na 25. května. Dokdy tak lidé nyní mohou program reálně čerpat? Zákon je napsaný do 8. června a je napsaný tak, že za každý den, kdy OSVČ splní podmínky, jí náleží 500 korun. Počítám s tím, že jak byznys bude pozvolna nabíhat, někteří už nebudou žádat za celé období. Samozřejmě tu ale můžeme mít i lidi, kteří budou mít problémy i po 8. červnu. Proto je v zákoně uvedeno, že může pokračovat až do 31. srpna.
Tudíž vláda s dalším prodloužením Pětadvacítky počítá? Protože lze s určitostí očekávat, že třeba u OSVČ v cestovním ruchu budou potíže s ohledem na restrikce v turismu přetrvávat. Ano, když někdo bude mít problémy nadále, může pro něj vláda podporu prodloužit. Co se týče konkrétně restaurací a cestovního ruchu, musíme se navíc bavit ještě o další pomoci, jako jsou speciální záruky. To je oblast, která je postižena nejvíce, a tento stav bude ještě nějakou dobu trvat. Konkrétní pomoc jsme ještě nedojednali, ale je to jedna z aktuálních úvah.
Některým podnikatelům se sice byznys v průběhu května rozjede, ale lze očekávat, že poptávka po jejich službách zpočátku nebude taková, jak byli zvyklí. Mohou si tak žádat o příspěvek i poté, co své provozovny otevřou? Je to pouze na nich. Oni podávají čestné prohlášení, v němž uvádějí, že dané podmínky v daném období splňují.
Jak to vypadá s podporou pro malá eseróčka, jimž vláda přislíbila obdobnou pomoc již před dvěma týdny? Podpora pro malá s. r. o. bude. My jsme si vědomi, že tu zůstaly minoritní skupiny, které nyní nespadají do žádného programu podpory. Obzvláště v cestovním ruchu, o němž byla řeč, podniká velké množství lidí tímto způsobem. A my jim chceme pomoci.
Stejně jako v případě Pětadvacítky půjde o 500 korun denně a peníze bude rovněž vyplácet finanční správa. Ministerstvo financí momentálně připravuje zákon, s nímž v pondělí půjdu na jednání vlády. Původně jsme chtěli udělat novelu zákona o kompenzačním bonusu, ale jelikož nám to Senát vrátil, bylo by to legislativně nepřehledné, a tak jsem rozhodla, že uděláme nový zákon.
Kdo konkrétně na tento příspěvek bude mít nárok? Definice malého s. r. o., které bude moct žádat, aktuálně probíhá. Mohu v tuto chvíli říct, že to nakonec nebudou jen jednočlenné firmy, ale přesné číslo stále ladíme, přičemž každý člen bude mít nárok na kompenzační bonus 500 korun denně.
Abychom pak zabránili tomu, že by si o podporu řekly takzvané mrtvé schránky, domluvili jsme se se zástupci svazů a komor, že od žadatele budeme chtít nějaký minimální obrat za rok 2019 a první kvartál roku 2020. Ten se při vstupu do programu nebude hodnotit, ale finanční správa ho bude moct v budoucnu zkontrolovat. Podrobnosti ještě doladíme na pondělním jednání vlády.
Jak bude pokračovat Pětadvacítka
Podpůrný program pro OSVČ Pětadvacítka byl původně schválen od 12. března do konce dubna. Vláda jej však později prodloužila až do 8. června. Příjem žádostí na květen a červen, které se budou zasílat stejným způsobem, prozatím nebyl spuštěn – umožněn bude až po schválení novely zákona o kompenzačním bonusu.
To se o pár dní protáhne, neboť Senát minulý týden novelu vrátil do Poslanecké sněmovny. Ve chvíli, kdy bude možné si o navazující příspěvek říct, na našem webu přineseme podrobného průvodce.
Letos sice neubytuje hvězdné hosty filmového festivalu, který se kvůli koronaviru konat nebude, ale až se 25. května otevřou hotely, bude karlovarský Pupp nově vyšňořen: do 14 dnů bude dokončena rekonstrukce, jež slavný grandhotel přiblíží k prvorepublikové tradici. A to i díky výrobkům českých firem, na něž bylo vsazeno ve větší míře než doposud.
„Příklon k tuzemským výrobcům a produktům byl od počátku součástí mé koncepce,“ říká generální ředitel Jindřich Krausz, který je ve funkci rok a půl. „Pupp je tradiční český hotel, a proto jsou pro něj důležité české značky mající přesah do zahraničí. Samozřejmě potřebujeme jen tu nejvyšší kvalitu.“
Nejvyšší tuzemská kvalita bude k vidění hned při vstupu do hotelu: na centrální květinové lobby se podíleli designéři z karlovarské sklárny Moser, tradiční atmosféra bude zdůrazněna vázami na míru. Dvě nejluxusnější apartmá, Prezidentské a Císařské, budou vybavena sklem od Moseru v hodnotě půl milionu korun.
Na designu grandhotelu, součásti skupiny Unicapital miliardáře Pavla Hubáčka, spolupracovala speciální řadou výrobků i místní porcelánka Thun a ve stylovém Becher’s baru budou v nabídce drinky z „třináctého karlovarského pramene“. Becherovka bude za zvýhodněnou cenu nabízena hostům i v pokojových minibarech.
Rekonstrukce Grandhotelu Pupp | Foto David Turecký
Typický karlovarský čtyřlístek zakončují minerální vody Mattoni. Minerálka bude k dispozici v pokojích na uvítanou a v plánu bylo i přesunutí Mattoni Koktejl Festivalu z pražského Staroměstského náměstí, jenž probíhal během filmové přehlídky ve Varech. Ta bude až za rok a do té doby byl odložen i den míchaných nealkoholických nápojů.
Konstatování, že nejvyšší tuzemská kvalita bude k vidění
při vstupu do hotelu, vlastně není zcela přesné. Bude totiž
vidět už zvenčí před vstupem, kde bude svítit unikátní
pergola z dílny proslulého skláře Zdeňka Lhotského: v moderním
uměleckém díle nahradilo sklo coby materiál v ramenech pergoly
klasickou kovářskou práci.
„V takzvané Malé dvoraně hotelu bude umístěno samohrající
piano české značky Petrof a reprodukce této hudby bude rozvedena
po hotelu, aby i jednotný zvuk dokresloval atmosféru,“ líčí
Jindřich Krausz.
V hotelu bude i apartmá Baťa a firma založená „ševcem ze Zlína“ obuje personál Puppu. V pokojích bude originální česká kosmetika Manufaktura a na různých místech si budou moci hosté rozbalit větrový bonbon Hašlerka.
V nejprestižnějších apartmá budou kromě skla od Moseru i digitronové hodiny, tedy hodiny využívající historickou technologii číslicové výbojky (laicky řečeno jde o oranžová čísla ve skleněných trubicích, jež vyzařují do prostoru), jejichž přepychovou podobou se proslavil český výrobce Dalibor Farský.
Rekonstrukce Grandhotelu Pupp | Foto David Turecký
Z lokálních produktů bude do značné míry vycházet i „rekonstruované“ čili nové hotelové menu a nabízená jídla, jež svého času dobyla i vídeňský císařský dvůr, budou pochopitelně servírována na porcelánu Thun.
Mnohdy velmi drahé produkty, jež dotvářejí pompéznost ikonického karlovarského hotelu, byly domácími výrobci poskytnuty v rámci prezentace a reciprocity za velmi výhodné ceny.
Sázka na české produkty se nyní svým způsobem hodí i k
současné strategii Puppu, který zvlášť v době zavřených
hranic cílí na českou klientelu, byť tu podle generálního
ředitele nezanedbával ani před koronavirou krizí. „Šli jsme
českým hostům naproti a díky tomu se nám jejich počet navyšoval
razantněji než ostatním v regionu,“ říká Jindřich Krausz.
Pandemie mění zavedené zvyky a v gastronomii to teď platí obzvláště. A z jedné takové změny teď budou těžit zejména zákazníci. Chystané rozvolňování karanténních opatření aktivizovalo provozní i šéfkuchařské týmy českých restaurací, které sestavují nové plány pro letošní sezonu, ovlivněnou krizí kolem onemocnění covid-19. A vypadá to, že Češi si budou moci dopřát vysokou gastronomii už v rámci ne tisíců, ale stovek korun.
Jedním z příkladů je i pražská restaurace pyšnící se michelinskou hvězdou La Degustation Bohême Bourgeoise, patřící do skupiny Ambiente Tomáše Karpíška, v níž je pánem šéfkuchař Oldřich Sahajdák. Ta v souvislosti s uvolněním opatření ohlásila znovuotevření rezervací po koronavirové pauze s jednou novinkou.
„Tým michelinských kuchařů vedený šéfkuchařem Oldřichem Sahajdákem bude nově podávat obědy a zavádí nový koncept večeří. Nabídne je ode dne, kdy bude povoleno znovuotevření restaurací, rezervace přijímá už nyní,“ uvedla v pondělí Šárka Hamanová z marketingu Ambiente s tím, že zákazníci ke každému obědu dostanou předkrm i dezert a že podle současných plánů by mělo dojít k otevření plného provozu restaurace 25. května.
Budeme vařit pořád stejně, kvalitně, poctivě, jen to budeme servírovat jinak.
Pokrmy od týmu kuchařů vedeného Oldřichem Sahajdákem patří k tomu nejlepšímu, co v české gastronomii můžete najít. I proto se degustační menu v La Degustation Bohême Bourgeoise cenově pohybují i na šesti tisících korunách. Novinky budou znatelně dostupnější.
„Cena oběda bez nápojů se bude pohybovat kolem 700 korun. Rozšířené tříchodové menu v ceně kolem 900 korun bude v nabídce i v době večeří. Pětichodová degustační večeře bude stát 1800 korun,“ vypočítává Hamanová.
„I velké degustace chceme zachovat, protože věříme, že pořád budou lidé, kteří budou chtít jít na gastronomickou operu. I když jich asi bude míň,“ říká k tomu majitel Ambiente Tomáš Karpíšek, se kterým najdete rozhovor v květnovém čísle magazínu Forbes, jež vyjde příští týden.
„Budeme vařit pořád stejně, kvalitně, poctivě, jen to budeme servírovat jinak,“ dodává Karpíšek s vědomím, že byznys La Degustation stál před pandemií z velké části na zahraničních hostech, jejichž návrat bude vzhledem k uzavřeným hranicím složitější.
La Degustation Bohême Bourgeoise se se současnou situací vypořádává různými způsoby. Před několika týdny zavedla například akci nazvanou Večeře do ruky, při které vydává večeře „skrz dveře“ v ešusu a lidé si je mohou sníst v autě či formou venkovního pikniku. Akce pokračuje až do plného otevření restaurace.
Malé firmy s ručením omezeným se dočkaly. Dosud se na ně nevztahovala žádná státní podpora, brzy by se to ale konečně mělo změnit. Vláda totiž v pondělí rozhodla, že by si mohly říct až o téměř 45 tisíc korun.
Podle návrhu zákona, jejž musí ještě posvětit obě komory parlamentu, bude malým eseróčkům poškozeným epidemií náležet totožný příspěvek jako OSVČ, tedy 500 korun denně. Vyplácet se bude zpětně od 12. března do 8. června, což dá dohromady až 44 500 korun.
Podpora bude určena malým firmám s nejvýše dvěma společníky, přičemž požádat o ni budou moct oba. Nárok na příspěvek ovšem budou mít i malé firmy s více společníky, pakliže všechny osoby jsou v příbuzenském vztahu (manžel, partner, děti, rodiče). V takovém případě peníze náleží taktéž všem.
Žadatelé zároveň nesmějí být současně zaměstnanci účastnými na nemocenském pojištění (s výjimkou zaměstnání v dané společnosti, například jako jednatel), nesmějí na sebe čerpat kurzarbeit ani bonus z titulu OSVČ. Zapomenout na peníze mohou i ti, kteří byli v daném období v úpadku, v likvidaci či označeni jako nespolehliví plátci.
A pak je tu ještě jedna podmínka – minimální roční obrat 180 tisíc korun. Ministerstvo financí tím chce předejít situacím, aby o podporu žádaly takzvané mrtvé schránky.
„Ta částka odpovídá zhruba 15 tisícům měsíčně. Pokud by tak šlo o firmy, které vznikly letos v lednu nebo v únoru, bude se u nich předpokládat, že měly nějaký byznysplán, který by odpovídal minimálně 180 tisícům za rok,“ přiblížila šéfka resortu Alena Schillerová.
Příspěvek bude rovněž jako u OSVČ vyplácet finanční správa. Stejně se budou podávat i žádosti, postačí tedy vyplnění čestného prohlášení. Jeho vzor by se měl objevit na stránkách berňáku po nabytí účinnosti zákona (resort financí očekává během příštího týdne). Teprve tehdy tak bude možné o podporu žádat.
O zavedení kompenzačního bonusu pro malá eseróčka mluvila ministryně Schillerová již v pondělním rozhovoru pro Forbes.
„My jsme si vědomi, že tu zůstaly minoritní skupiny, které nyní nespadají do žádného programu podpory. Obzvláště v cestovním ruchu podniká velké množství lidí tímto způsobem. A my jim chceme pomoci,“ uvedla.
Celý rozhovor týkající se podpory pro malé podnikatele si můžete přečíst tady.
Vláda na pondělním jednání zároveň oznámila, že se zvýší ošetřovné pro OSVČ. Místo dosavadních 424 korun na den by živnostníci, kteří po uzavření škol zůstali doma se svými potomky, měli dostat rovných pět stovek. A to už zpětně od počátku dubna do konce června.
„Je to z důvodu, že i zaměstnanci dostali vyšší ošetřovné. A my nechceme dělat žádné rozdíly,“ vysvětlil vicepremiér a multifunkční ministr Karel Havlíček.
Kabinet premiéra Andreje Babiše mimo jiné také schválil, že podnikatelé nebudou muset do konce letošního roku evidovat tržby. Vláda odložila všechny vlny EET.
A řešil se i odklad nájemného. Ministr průmyslu a obchodu Havlíček připravuje návrh, podle něhož by stát mohl participovat 50 procent nájemného, pokud by pronajímatel byl ochoten 30 procent slevit. Zbylých 20 procent by doplatil nájemce. Podpora by se vyplácela za druhé čtvrtletí, tudíž do konce června.
Z byznysového prostředí se čím dál více ozývají hlasy, že vládní podpora během probíhající krize není dostatečná. Podle Radka Špicara by se přitom stát měl snažit pomoci zasaženým podnikatelům co nejvíce. Pokud to neudělá, podřeže si větev sám pod sebou, říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy v rozhovoru pro Forbes.
„Když stát pomáhá firmám, není to žádná filantropie. Dělá to sám pro sebe, aby pomohl udržet při životě ty, z jejichž daní žije,“ tvrdí Špicar.
V obsáhlém rozhovoru, v němž dopodrobna rozebírá potřeby českých firem v tomto nelehkém období, mimo jiné zmiňuje, že vládní garnitura vůči tuzemským byznysmenům neprojevuje patřičnou důvěru.
„Podnikatelský svět, v němž žiju, přitom není světem podvodníků, kteří chtějí ze státu vyždímat poslední korunu, firmu zavřít a nesplatit nic,“ podotýká Špicar.
Současnou situaci mnozí přirovnávají k hospodářské krizi v roce 2009. V čem se obě období odlišují? Všichni na to období před více než 10 lety vzpomínáme. Byla to pro nás obrovská lekce. Pro mě to byla první světová hospodářská krize a prožil jsem ji ve Škodovce. Tenkrát ale byly země, jejichž ekonomiky navzdory krizi celkem fungovaly a kde si evropský automobilový průmysl mohl zlepšit výsledky a trochu se zahojit. Teď jich je o poznání méně.
Druhý rozdíl je v tom, jak rychle krize přišla a celý trh doslova zamrzl. Tenkrát to bylo, jako bychom jeli po dálnici a poměrně blízko před námi se objevila kolona. Donutila nás výrazně snížit rychlost, ale pomalu jsme se v ní stále sunuli dopředu. Teď se ta kolona objevila doslova pár metrů před námi a donutila nás prudce dupnout na brzdy a úplně zastavit. V tom je to nové a nebezpečné.
Lze tedy předpokládat, že nynější stav bude mít pro byznys horší důsledky? Kdyby pandemie odešla stejně rychle, jako přišla, umím si představit, že zotavení může být rychlejší. Jenže my nevíme, jak ta havárie, která kolonu na dálnici vytvořila, vypadá. Kdy bude ze silnice kompletně odstraněna a kolona se bude moci znovu rozjet do plné rychlosti. Netušíme, jestli přijde druhá vlna nákazy. Jestli mají lidé, kteří si nemocí prošli, dostatek protilátek, nevíme, kdy se podaří vyvinout vakcínu.
Kdyby úplný shutdown trval ještě pár měsíců, bude to mít dalekosáhlé důsledky, protože spoustě aut dojde při čekání v koloně benzin. Stejně jako když firmy musí navzdory výpadku zakázek a tržeb platit zaměstnance a splácet úvěry. Záleží tedy, jak dlouho bude tahle situace trvat. Kdyby krátce, nastartování může být rychlejší než tenkrát. Kdyby trvala dalších pár měsíců, důsledky budou horší.
Takže obrovská nejistota. To je to, co firmy nyní drtí nejvíce? V byznysu je nejistota nejhorší. Jak říká můj kolega Pavel Juříček, šéf Brano Group: co se neměří, se nedá řídit. Potřebujeme vědět, s čím máme tu čest. Abychom věděli, jak se k tomu chovat, a mohli se připravit na jednotlivé scénáře. Je lepší znát černý scénář než nevědět, proti čemu stojíme. Nejistota je pro byznys strašně nepříjemná.
I proto jste v dubnu adresovali vládě velikonoční výzvu, v níž jste požadovali, aby zveřejnila plán, jak se bude postupovat s rozvolňováním opatření, když se zlepší epidemiologická situace? Ano a jsme rádi, že nám vláda vyhověla a na svém prvním zasedání po Velikonocích ten plán představila. Není dokonalý, ale lepší nedokonalý než žádný. Chtěli jsme ho i proto, aby se firmy na znovuotevření ekonomiky stihly včas připravit. Kromě plánu ale potřebujeme ještě další dvě věci, abychom situaci udrželi pod kontrolou, když se restrikce uvolní.
Za prvé potřebujeme masivně zvýšit počet testování. Potřebuje ho stát, aby mohl lépe plánovat uvolňování v ekonomice, a potřebují ho podniky, aby mohly udělat maximum pro ochranu zaměstnanců i zákazníků. Dále potřebujeme přejít na systém chytré karantény, abychom mohli na základě provedených testů posílat lidi do karantény, hlídat je a zjišťovat, s kým přišli do kontaktu.
S vládou jsme domluveni na oboustranné flexibilitě. Kdyby při uvolňování restrikcí došlo k nárůstu nakažených, může dojít k částečnému znovuobnovení některých restrikcí. Když se ale epidemiologická situace bude vyvíjet lépe, než se předpokládalo, vláda bude restrikce uvolňovat rychleji. A protože nechceme, aby se naplnil ten negativní scénář, musíme více testovat a nastartovat chytrou karanténu. Když někde uvolňujete, musíte jinde přitvrzovat.
Kde je situace nejhorší? Mezi nejhůř postižené sektory patří pohostinství, ubytovací služby a turismus. Ty byly zasaženy opravdu tvrdě. Obávám se, že se z toho jen tak nevzpamatují. Nejdříve je drtila restriktivní opatření vlády a teď na ně negativně dopadne snížená poptávka po jejich službách.
Vážná je ale i situace v automobilovém průmyslu, který je páteří české ekonomiky. Možnosti, jak ho u nás znovu nastartovat, jsou velmi omezené, protože je silně exportně orientovaný. Finální výrobci Škoda Auto, Hyundai a TPCA, ale i subdodavatelé naprostou většinu své produkce posílají ven. Když se rychle vzpamatují zahraniční trhy především v Evropské unii, bude se dařit i nám. Když ne, budeme mít problémy.
Mohou firmy tuto krizovou situaci zvládnout bez pomoci státu? Některé ano, jiné ne. Často se mě novináři ptají, jak dlouho to firmy vydrží. Odpovídám jim, že firmy jsou jako rodiny. Znám rodiny, která vydrží dva měsíce, i když přijdou o 100 procent měsíčních příjmů. Pak ale znám také spoustu rodin, kterým když se jen jeden měsíc sníží příjmy na 60 procent, je to pro ně nepřekonatelný, existenční problém. A takových máme u nás obrovské množství. Podle jednoho z posledních průzkumů Českého statistického úřadu má 20 procent domácností úspory jen do výše 10 tisíc korun. Podobné je to i u firem. Mnoho z nich také nemá dostatečné rezervy.
Naším velkým problémem je něco, čemu říkáme „levná ekonomika“. Nejsme finálními výrobci s velkou marží. Jsme často subdodavatelé s marží výrazně nižší. Značná část ekonomiky je vlastněná zahraničním kapitálem, který odsud každoročně posílá dividendy do zahraničí. A také nejsme dostatečně digitalizovaná, automatizovaná a robotizovaná ekonomika. Jinými slovy mnoho našich firem nemá zisky srovnatelné s jejich západoevropskými konkurenty, což snižuje jejich schopnost přežít krize, jako je ta současná.
Tudíž skutečnost, že firmy nemají rezervy na několik měsíců, nemusí být známkou toho, že byznys nedělaly dobře? Dělaly ho tak, jak uměly. Pochopitelně bych byl raději, kdybychom byli ekonomikou firem, které vydrží tři měsíce, protože mají vysokou přidanou hodnotu, obrovské zisky a dokážou se na tuto situaci rychle adaptovat.
Ještě před pár lety bych řekl, že to bude očistná krize a slabí po zásluze odejdou z trhu. Nějakou dobu už jsem ale zaměstnavatel a musím říct, že mě to naučilo velké pokoře k jakékoliv firmě. Sám na sobě jsem si vyzkoušel, co to v našem podnikatelském prostředí znamená, vytvořit a udržet pracovní místo. Teď už nikoho nesoudím za to, že má menší přidanou hodnotu, nevydělává tolik, kolik by mohl, nebo není na špičce čtvrté průmyslové revoluce.
Jsem vděčný za to, když někdo v sobě najde odvahu odejít ze zaměstnaneckého poměru do zaměstnavatelského, vymyslí něco, co se na trhu uchytí, vytvoří byť jedno jediné pracovní místo a v našem šíleném podnikatelském prostředí, kde mu stát hází klacky pod nohy, spíš než aby mu cestu umetal, to místo udrží.
Takže ano, musíme se snažit být finálními výrobci s přímým vztahem k zákazníkovi, posilovat domácí české firmy, mít plně digitalizované robotizované provozy, investovat do vývoje a spolupracovat s univerzitami, ale musím říct, že když vidím, co se teď v ekonomice děje, tak mi je líto všech míst a firem, které to nepřežijí.
Radek Špicar. | Foto Svaz průmyslu a dopravy
Proč by měl stát v tomto období podnikatelům pomáhat? Především kvůli sobě. Pokud to neudělá, podřeže si větev sám pod sebou. Když pomáhá firmám, není to žádná filantropie. Dělá to sám pro sebe, aby pomohl udržet při životě ty, z jejichž daní žije.
Podle průzkumu, který Svaz průmyslu a dopravy mezi firmami provedl, hodnotilo 72 procent podniků vládní podporu jako nedostatečnou. Co konkrétně se jim nelíbí? Nejprve je třeba zmínit, že první věc vyznívá pro vládu velmi pozitivně ve srovnání s rokem 2009. Vzpomínám na tehdejší debaty s vládou, jak moc je situace vážná, jestli se má vláda angažovat. Teď nic takového nebylo. Vláda s námi začala jednat okamžitě.
Nebyly žádné diskuse o tom, jestli se to rychle přežene nebo si ekonomika pomůže sama. Na začátku byla vidět snaha se s námi bavit a přemýšlet, co by se dalo dělat. To jsme ocenili. Prvním výsledkem byl kurzarbeit, což je patrně nejdůležitější opatření, které stát pro firmy zatím připravil.
Co se ale nelíbí nám ani našim členům, je to, jak často se mění parametry přijatých podpůrných programů. Pro firmy je těžké to sledovat. Někteří jejich zástupci, třeba skvělá Zuzana Ceralová Petrofová, mi říkala, že má dva lidi, kteří nedělají nic jiného, než jen sledují, jaké jsou aktuálně vypsané programy podpory a jaké jsou podmínky jejich využití. Dalším problémem je rychlost. Než se pomoc dostane k podnikům, trvá to strašně dlouho.
Svaz průmyslu zastupuje převážně velké, průmyslové, exportně orientované firmy a to, že první úvěrový program, z něhož mohou firmy s několika tisíci zaměstnanci žádat o úvěry, byl schválený až na konci dubna, je problém. To je prostě pozdě. Žijeme v době, kdy o bytí a nebytí firem nerozhodují měsíce nebo týdny, ale dny. To byl hlavní důvod, proč firmy v průzkumu hodnotily pomoc státu jako nedostatečnou.
Často se setkáváme s příběhy o tom, že podnikatelé v Německu nebo Švýcarsku zažádali o podporu a třetí den jim na účtu přistála zajímavá částka. Proč to jinde jde a u nás ne? Důvodů je víc. Mnoho států je bohatších a mohou si dovolit více než my. Určitou roli ale hraje také to, že některé země, konkrétně třeba Německo, využily minulé roky konjunktury k tomu, aby vytvářely rozpočtové přebytky. Mají tak dost peněz, které jsou schopné nalít do ekonomiky, aniž by se musely dramaticky zadlužovat. My vládu mnoho let systematicky kritizovali, že vytvářela rozpočtové deficity, přestože ekonomika rostla. O to více se budeme muset teď zadlužit, což asi vládu vede k větší opatrnosti, která se pak projevuje v tom, že podpora je nižší a trvá dlouho, než ji firma dostane.
Dalším důvodem může být nedůvěra vůči podnikatelskému sektoru. V jiných zemích se peníze posílají plošně a rychle a teprve zpětně finanční správa kontroluje, jestli podnikatel žádal oprávněně. Pokud ano, peníze mu zůstanou a vláda rychle a účinně pomohla. Pokud ne, o peníze přijde. Tamní vlády očividně věří, že toho většina firem nezneužije. U nás tuto důvěru vůči podnikatelům nevidím. Podnikatelský svět, v němž žiju, přitom není světem podvodníků, kteří chtějí ze státu vyždímat poslední korunu, firmu zavřít a nesplatit nic. Mám pocit, že zatímco v takových zemích jako Německo a Švýcarsko vlády vůči podnikatelům uplatňují presumpci neviny, u nás je vůči podnikatelům uplatňována presumpce viny.
Zmínil jste úvěrové programy pro velké firmy, konkrétně COVID III, COVID plus, které se rozběhnou počátkem května. Jste spokojeni s tím, jak je nastavena dosavadní pomoc pro podniky? Pochopitelně si dokážeme představit řadu změn. Třeba že se změní kurzarbeit a bude aplikovatelný i na nepřetržité provozy, které byly vyloučené. Zároveň jsme přesvědčeni o nutnosti tento program využívat i po květnu tohoto roku, dokdy je schválen vládou.
Jinak by to řešení mělo vypadat i u nájmů. Měla by to být dohoda, která zahrne všechny tři hráče – nájemce, nájemníky i stát, který by měl přispět jako v některých skandinávských státech. Budeme chtít, aby u COVID III a COVID plus nedošly peníze, jako se to stalo v COVID I a II. Potřebovali bychom lépe nastavený speciální režim pro pohyb špičkových expertů přes hranice.
Dokážeme si představit, že by byly vyšší portfoliové záruky, aby se banky nebály firmám půjčovat. Vláda je schválila velmi nízké, až v parlamentu byly zvýšeny na 30 procent. V porovnání s mnoha státy Evropské unie je to ale výrazně méně. Teď nezbývá než doufat, že třicetiprocentní záruka přiměje soukromé komerční banky, aby velké firmy úvěrovaly, když to budou potřebovat. Věcí, které je třeba dopracovat a o nichž se s vládou bavíme, je celá řada.
Z průzkumu, který jste mezi firmami dělali, vyšlo, že bezmála 37 procent zaměstnavatelů s napětím vyčkávalo na podmínky kurzarbeitu. Zabránil tak program propouštění zaměstnanců? Jestli někdy čeští zaměstnavatelé všech velikostí a druhů projevili svoji společenskou odpovědnost, tak to byly to roky 2008, 2009 a následující léta hospodářské krize. Některým podnikům se výrazně propadla poptávka po jejich službách, klesaly jim tržby, a přesto, navzdory tomu, jak špatně na tom byly, udržovaly zaměstnanost.
Když jsem se jich tenkrát ptal, proč to dělají, zmiňovali nejčastěji dva důvody. Nechtěli zaměstnance hodit přes palubu, protože si uvědomovali, že jsou to nejcennější, co mají. Zároveň si ale pamatovali, jak těžké bylo najít kvalitní lidi na trhu práce, který byl v roce 2006 a 2007 totálně vyčerpaný. Teď vidím úplně to samé. Firmy se raději uskromní, než aby později složitě sháněly zaměstnance.
Kdyby kurzarbeit nepřišel, asi by to chvíli vydržely. Nebyly by to ale měsíce. Je těžké udržet zaměstnance, když jich máte několik tisíc, platíte nájmy, splácíte úvěry a během pár dnů se potýkáte s poklesem zakázek o 90 procent, jako se to stalo mnoha firmám v automobilovém průmyslu. Pokud vám stát alespoň částečně pomůže s náklady na lidi, tak se to zcela jistě pozitivně projeví na schopnosti českých zaměstnavatelů nepropouštět.
Nedávný rozsudek Městského soudu v Praze, který označil některá vládní opatření za nezákonná, zároveň podle všeho otevřel podnikatelům cestu k tomu, aby žádali stát o odškodnění za způsobenou újmu. Měli by si o něj říct? Tohle je především právní záležitost, kterou teď pečlivě studujeme. Jednu věc ovšem vládě říkáme od samého začátku zcela otevřeně: Čím více a efektivněji ekonomiku podpoříte, tím menší bude apetit kohokoliv se s vámi soudit. Věříme, že když firma uvidí, že se vláda snažila a přišla s podpůrnými opatřeními, která dávají smysl a firmě pomohou, tak násobně klesá pravděpodobnost, že se ta firma bude se státem soudit.
