Pražští podnikatelé se dočkali. Od zítřka si konečně mohou říct o podporu, kterou netrpělivě vyhlížejí týdny. Startuje totiž záruční program COVID Praha. Žadatelé se ovšem musí obrnit trpělivostí.
Zatímco řada firem a podnikatelů napříč republikou, které negativně postihla koronavirová opatření, už o půjčku ze současného vládního programu COVID II požádala, subjekty působící v Praze měly dosud smůlu. Důvod? Peníze pocházejí z evropských fondů, jimiž nelze pomáhat bohatým regionům, mezi něž se řadí i tuzemská metropole.
Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB) tak vytvořila speciální program, do něhož nalilo peníze přímo hlavní město. Celkem jde o 600 milionů korun. ČMZRB jimi bude ručit úvěry malých a středních pražských podnikatelů u komerčních bank až do výše 15 milionů a přispívat jim na zaplacení úroků (až jeden milion korun).
Z programu COVID Praha bude možné hradit mzdy, nájemné, faktury či náklady na energii, pořízení majetku nebo zásob.
Přijímání žádostí začne v úterý 21. dubna v 8 hodin. A lze očekávat, že to bude fičák. Když ČMZRB počátkem měsíce spustila COVID II, po zárukách v celkové výši pět miliard se zaprášilo po pár hodinách.
Zároveň se připravte na to, že proces žádání bude poněkud zdlouhavý, otravný a budete potřebovat spoustu dokumentů.
Pojďme si tedy říct, co vše musíte udělat.
1. Zažádejte si o úvěr u běžné banky Pokud jste tak ještě neučinili, nejprve se spojte s některou z komerčních bank. Bankéři sdělte, že máte zájem o podporu v rámci programu COVID Praha. Podle jeho instrukcí vyplňte žádost o úvěr a dodejte mu další potřebné doklady. Posléze nechte bankéře podepsat úvěrové smlouvy nebo vyplnit přílohu ACX (najdete ZDE), která je závazným příslibem banky k poskytnutí úvěru.
2. Vyplňte formulář ČMZRB Než budete mít úvěr schválený (pokud ještě nemáte), začněte vyplňovat oficiální formuláře žádosti o záruku ČMRZB a jejich přílohy (najdete ZDE). Zatímco přílohu ACX vyplní banka, PCX musíte sami. Před tímto krokem si určitě pusťte toto návodné video, které celý postup podrobně popisuje.
3. Banka vyhodnotí úvěr Až vám banka úvěr schválí, bankéř vám odevzdá vyplněnou přílohu ACX nebo smlouvu o úvěru, ve které bude jako požadované zajištění uvedena záruka ČMZRB.
4. Požádejte o záruku Dokumenty (kromě přílohy ACX) neukládejte do PDF, ale v originálním excelovém formátu .xls nebo .xlsx. Mějte také na paměti, že žádosti, které budou obsahovat jiné než oficiální formuláře banky, nebudou zaevidovány. Všechny tři soubory (žádost, přílohu PCX a přílohu ACX nebo kopii smlouvy o úvěru) posléze odešlete přes E-podatelnu.
Pokud chcete proces vyřízení záruky urychlit, zašlete po nich ještě další povinné dokumenty (doplnit je lze ale i později).
Fyzické osoby: příloha DCX (prohlášení k podpoře de minimis), příloha MSP (prohlášení o velikosti podniku), příloha ID (o identifikaci pro FO) a příloha D2 (Ekonomická příloha – daňová evidence).
Právnické osoby: příloha DCX (prohlášení k podpoře de minimis), příloha MSP (prohlášení o velikosti podniku), příloha ID (o identifikaci pro PO) a účetní závěrka za poslední dva uzavřené roky.
5. Počkejte na vyřízení záruky Po odeslání žádosti a jejích příloh bude váš požadavek zaevidován, následně vás zkontaktuje pověřený pracovník banky. Pokud budou chybět nějaké podklady, budete vyzváni k jejich doplnění. Bude-li vše v pořádku, záruka bude schválena a budete vyzváni k podepsání smlouvy o záruce a převzetí záruční listiny.
6. Čerpejte úvěr Záruční listinu předáte bankéři (pokud záruka nebyla vystavena elektronicky), podepíšete smlouvu o úvěru, jestliže jste tak ještě neudělali, a můžete začít čerpat úvěr.
7. Nechte si přispět na úroky K proplácení úroků nemusíte předkládat žádná potvrzení, vše vyřídí ČMZRB s komerční bankou. Termín výplaty příspěvku a jeho maximální výše budou specifikovány ve smlouvě s ČMZRB.
8. Předložte ČMZRB potvrzení Do data uvedeného ve smlouvě o záruce (přibližně za rok od jejího uzavření) je zapotřebí předložit ČMZRB informaci o realizaci projektu. Zjednodušeně jde o potvrzení, že jste ze zaručovaného úvěru uhradili provozní výdaje.
Kromě COVID Praha se zároveň připravuje záruční program COVID III, což by dle ČMZRB měl být „robustní nástroj pro podporu OSVČ, malých a středních firem“, a to i těch pražských. Vyhlášen bude na přelomu dubna a května a ČMZRB v něm poskytne garanci ve výši 150 miliard korun.
Sázky na to, že nejvytíženější český moderátor, boxer ve výslužbě a mediální podnikatel v jedné osobě Jaromír Soukup po letech ostrých soubojů padne, byly v posledních měsících vysoko. Životně důležité společnosti – mediální agentuře Médea – prakticky došly peníze a celý trh už ladil krizové plány pro případ, že firma, přes kterou tečou inzertní finance do všech mediální domů v zemi, zkrachuje.
Současná dohoda s čínskou skupinou CITIC by však měla jádro Soukupova byznysu podržet. Otázkou zůstává, za jakou cenu a zda u toho ještě excentrický podnikatel bude. On sám však stažení ze svých firem neplánuje, naopak.
V unikátním obsáhlém rozhovoru, který vznikl během několika posledních dní prostřednictvím e-mailu, vysvětluje, jak si nové soužití s čínským státním molochem představuje, proč se rozešel s prezidentem Zemanem nebo jak se jeho společnosti vyrovnávají s koronakrizí.
Váš čínský partner Rainbow Wisdom Investment (dcera společnosti CITIC Europe) uplatnil opci a navýšil tím podíl v Médee na 57 procent. Co přesně to znamená pro fungování firmy? Neznamená to vůbec nic. Podepsané dohody jasně říkají, jak bude probíhat řízení firmy. V nich je napsáno, že předsedou představenstva firmy zůstávám já a řízení Médey je i nadále moje kompetence. Smlouva je navíc postavená tak, že obě strany mají velmi jasně definované své role, a neumožňuje ani jednomu bez souhlasu toho druhého v podstatě nic.
Nicméně jste se vstupem čínského partnera souhlasil. Hovoří se o zásadním vlivu čínského kapitálu na celý mediální byznys v Česku. Já jsem dlouho zvažoval, zda vyhovět čínské straně s uplatněním opce. Ale s ohledem na situaci na mediálním trhu, která zasáhla, a to zdůrazňuji, všechny mediální domy, jsem se rozhodl kývnout. I proto, že si říkám, že pokud čínská strana naplní to, s čím před lety přišla, totiž s investicemi do tohoto byznysu, tak je to správně. Nicméně jsem připravený i na variantu, že čínská strana nesplní to, co opakovaně avizovala, a pak mám prostor, jak se jejich vlivu účinně bránit. Chci tím tedy říci, že majorita, kterou nyní společnost Rainbow Wisdom Investment získala, neznamená automaticky, že má i kontrolu nad médii.
Také jsem slyšel o možných změnách v představenstvu a oslabení vaší pozice. Je to teď předmětem jednání? Jste připraven vzdát se výhradní kontroly nad agenturou? Znovu opakuji, majorita opravdu neznamená, že mohou převzít kontrolu a řízení agentury. Klíčové pro mě je, aby tato změna byla výhodná pro klienty, pro agenturu a samozřejmě se v tom musím najít i já. Výhodou je, že současná struktura neumožňuje ani jedné straně silové řešení této situace.
Je součástí těchto dohod i další navýšení základního kapitálu? Ano, je to jedna ze základních věcí v rámci dohody s nimi.
Hodně citovaným aspektem je zadlužení agentury. Jaká je její současná situace a řeší současná dohoda tuto oblast? Vzhledem k dohodám se svými obchodními partnery tyhle záležitosti nemohu komentovat. Rád bych ale dodal, že současná situace na mediálním trhu to zcela překreslila. Nyní mají problémy všechny agentury. Všichni ve všech průmyslových oborech. A určitou dávku zadlužení musí nyní řešit všichni. A pokud chce být CITIC, respektive Rainbow Wisdom Investment, strategický partner, za jakého jsme si ho i vybrali, nyní nastal čas to dokázat.
Už před časem jste naznačil, že máte v branži hodně nepřátel, kteří se snaží vaše společnosti potopit. Uklidnila se v tomto ohledu situace na trhu? Například s mediální skupinou Daniela Křetínského? Já se pohybuji v médiích od 90. let. Tedy řádově desítky let. A troufám si říci, že patřím do „staré gardy“, která do médií vstupovala ne kvůli politické moci, ale protože v tom viděla byznys. Média jsou pro mě srdeční záležitost, a ne prostředek k nějakému rychlému získání vlivu. Nikdy jsem nevolal jedinému šéfredaktorovi, ať stáhne nějaký článek. Nikdy jsem neměnil články v novinách za inzeráty, protože vím, že to je začátek konce. Neříkám, že jsem nebyl v pokušení. Byl, ale nikdy bych něco podobného neudělal. Nikdy. A pokud to někdo označuje slovy, že jsem nevypočitatelný, tak možná ano – ale jenom v tom, že mám na rozdíl od jiných své zásady, kterých se držím.
Ale i skrze své pořady si určitý vliv vytváříte tak jako tak, nemyslíte? Pokud máte na mysli nepřátele, které jsem si vytvořil díky pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa, tak v tomto směru máte pravdu. Tento pořad se stal legendárním, a to především díky tomu, že jsem „střílel“ do každého, kdo si to zasloužil. A je zcela logické, že těm konkrétním lidem se to nelíbilo. Na druhou stranu, co by mohlo být větším důkazem toho, že opravdu žádné vlivové dohody nedělám?
A ta situace ohledně mediální skupiny Daniela Křetínského? Pokud jde o Daniela Křetínského, tak to je myslím otázka spíše na něj. Z mého pohledu tu určité spory byly, ale podle mého je to už minulost. Ale mohu se samozřejmě mýlit.
Vedle agentury Médea, mění se nějak akcionářské poměry v dalších firmách, zejména ve vydavatelství Empresa Media? Ano. Nyní jsem stoprocentním majitelem vydavatelství Empresa Media a televize Barrandov.
Je pravda, že dohody s čínskou společností RWI dnes kromě Jaroslava Tvrdíka řídí i poradce prezidenta Martin Nejedlý? Jsou tito dva pánové dnes důležitými partnery pro budoucnost vašich firem? Kdo vystupuje za Rainbow Wisdom Investment, je rozhodnutí mých obchodních partnerů, nikoli moje. Takže nejsem v pozici, kdy bych to mohl komentovat.
Jak byste dnes popsal své vztahy s prezidentem Milošem Zemanem a jeho týmem? Miloš Zeman je prezidentem České republiky. Ale nejenom to. Miloš Zeman je i jedním z mála lidí v politice, kteří svou politickou funkci neberou jako kšeft. A můžeme si o něm myslet, co chceme, a v mnohém možná nebudeme daleko od pravdy, ale peníze ho opravdu neřídí, což je v dnešní době unikát. Každopádně pořad Týden s prezidentem se postupem času stal pro televizi ekonomicky nevýhodným. Každotýdenní výjezdy byly velmi drahé a bohužel tomu přestala odpovídat sledovanost a atraktivita pro našeho diváka.
Vraťme se ale ke vztahům s lidmi z okolí prezidenta. Myslím, že není tajemstvím, že se množily spory mezi mnou a okolím pana prezidenta, ale tak už to chodí. Každopádně pana prezidenta si vážím, a kdyby padla otázka, zda bych byl ochotný znovu vést rozhovory s panem prezidentem, tak rozhodně ano. A to z jednoho prostého důvodu – myslím si, že tento pořad v českých televizích nyní opravdu chybí.
Nemohu se ubránit dojmu, že jste v poslední době ve svých veřejných projevech trochu ubral – působíte umírněněji, méně provokujete. Je to záměr? Víte, kdykoli zaznamenám výkřiky, že měním názory, převlékám kabát, tak se tomu už mohu jen usmívat. A opravdu nevím, z čeho se tak usuzuje. Myslím, že je pro mě poměrně autentické to, že říkám vlastní názory. Byť mi to za ty roky, co je hlásám veřejně v televizi, udělalo spoustu nepřátel. Očekával bych, že kdybych byl umírněnější, méně výstřední, jak říkáte, tak těch nepřátel ubude. Ale tak to není.
Jaromír Soukup při moderování jednoho ze svých pořadů | Foto TV Barrandov
Nemluvím vyloženě o převlékání kabátů, spíše o názorovém posunu směrem do středu, tedy i mimo loviště sympatizantů Miloše Zemana či SPD. Nesouvisí to i s vašimi politickými ambicemi? Dlouhodobě říkám: Udělá politik něco dobře? O. k., pochválím ho. Něco se mi nelíbí? Zkritizuji ho. Ale ani v tomto případě nejsem zákeřný. Nikoho nepomlouvám někde v politických kuloárech, já to prostě řeknu naživo před kamerami. Nebo to například napíšu na své sociální sítě. A pokud mé názory vyburcují veřejnost, donutí lidi uvažovat a nejen slepě přebírat rozhodnutí autorit, jako třeba vlády, tak to myslím má smysl. Ale zpět k vaší základní otázce: rozhodně mám ambice promlouvat do veřejného dění. A abych pravdu řekl, tak v této současné krizi a viditelné nemohoucnosti současné politické reprezentace zvažuji i své politické ambice.
Ale jednu věc bych chtěl zmínit. Totiž že si nesmírně vážím rozhodnutí opozičních politiků chodit do mých pořadů, protože si umím představit, že to nemuselo být jednoduché. Jsem nesmírně rád, že nyní do studia přicházejí zástupci ODS, KDU-ČSL nebo třeba Pirátů. A já doufám, že si všimli, že se snažím všem měřit stejným metrem. Chválím opozici i vládu v momentě, kdy si to zaslouží. Když se jim něco nepovede, tak na to upozorním. Ale nikdo ode mne přece nemůže chtít, abych se naoko tvářil, jako že Jaromír Soukup nemá žádný názor a otázky pokládá jen proto, že mu to někdo připraví. Tak to není.
Jak reagujete ve vašich firmách na současnou virovou krizi? Kromě omezení některých vydavatelských aktivit. Je nutné si uvědomit, že média budou jedním z nejzasaženějších oborů. Takže postupujeme přesně podle učebnice krizového řízení. Museli jsme tedy přistoupit k několika úsporným opatřením – ať už se to týká patnáctiprocentního propouštění, výše mezd zaměstnanců, či maximálního utlumení provozních nákladů. V tomto momentě se bohužel nemůžeme spolehnout na pomoc od státu. Když bude možné žádat o garance, samozřejmě budeme rádi, ale nepočítáme s tím.
I v této době úsporných opatření ale pracujeme na maximum. Každý den hovoříme s klienty a snažíme se zachovat výši jejich investic do reklamy. Ale nebudu lhát, že je to v této době velmi obtížné. Stejně tak jednáme s dodavateli, aby byli trpěliví s placením závazků, protože fakt je ten, že dodavatelsko-odběratelský řetězec se zadrhl.
Omezil jste třeba periodicitu Týdne, který má vycházet jednou do měsíce. Jak to s ním bude vypadat dál? Je také nutné přiznat, že v rámci našich vydavatelských aktivit tato krize urychlila některá naše rozhodnutí. Takže ze zpravodajského časopisu Týden chceme vytvořit názorový časopis s jasnější názorovou profilací. Jeho současná periodicita je dočasným řešením. Ta budoucí je nyní s otazníkem, ale zatím počítáme s týdeníkem.
Jak moc jste musel změnit svůj pracovní rytmus? V moderování jste příliš nepolevil… Změnil se zásadně. V současné době řídím firmy v módu krizového řízení. To znamená, že v kanceláři sedím osm až deset hodin denně. Natáčení pořadů je z toho pohledu trochu za odměnu.
Jaké očekáváte dlouhodobější dopady na své společnosti a mediální byznys obecně? Přiznejme si, že dopady koronakrize budou dramatické. Nyní budu komentovat mediální byznys, který důvěrně znám. A zde bez jakékoli okázalosti a s plnou odpovědností říkám, že obchodní model médií je v troskách. Vítězem této krize je jednoznačně internet a televize.
A když mluvím o internetu, tak myslím jen tři hráče – Google, Facebook a v Česku ještě Seznam.cz. Ten, kdo to odnese, jsou billboardy, rádia a tištěná média. Souhlasím s jednou z největších osobností světové reklamy, šéfem společnosti Procter & Gamble Marcem Pritchardem, který také říká, že reklamu čeká přerod na výkonnostní model kampaní. Jinými slovy, nebude se již prodávat reklamní zásah, ale to, kolik nových klientů média zadavatelům přivedou.
To zní z pohledu zadavatelů reklamy logicky, ale printová média stojí na poněkud jiné obchodní filozofii, nemyslíte? Ano, z pohledu zadavatelů to logické je. Nikoli však z pohledu tradičních médií, která něco podobného neumějí často ani změřit. Všechny ty řeči, že se krize médií nedotkne, se vedou jen proto, že to některým lidem vyhovuje. Byznysově některá média nedávají smysl. A místo byznysu jsou média mocenským nástrojem. Stačí se podívat na dva zcela jasné ukazatele. Prvním jsou počty pultových prodejů, které soustavně klesají. Mladá Fronta Dnes prodala v únoru, tedy před krizí, na stáncích v průměru něco přes 31 tisíc kusů. Stejně tak je u konce i éra regionálních deníků, které prodávají 22,5 tisíce kusů. Tady jasně vidíte, že ekonomicky to nemůže vycházet nikomu.
Tím druhým ukazatelem, a v této chvíli ještě signifikantnějším, je profil jednotlivých vlastníků médií. Je nutné si přiznat, že oligarchizace pokračuje rychleji, než jsme si mysleli. A tahle krize tomu jenom napomohla.
Copak vy nejste mediální oligarcha? Já jsem začal podnikat v médiích už v 90. letech – tedy v době, kdy lidé, o kterých mluvím, neměli o média ještě žádný zájem. A na rozdíl od nich jsem se na média vždy díval jako na byznys, nikoli jako na mocenský nástroj.
Nový koronavirus má na Tomáše Čupra specifické účinky – funguje u něj jako byznysový doping. V průběhu nouzového stavu vzrostly objednávky na Rohlík.cz o 50 procent a spustil hned tři nové služby. A spanilou jízdu časy, které e-commerce nabídly ojedinělou příležitost, zakončuje Rohlík vlastní řadou výrobků. Pod značkou Bez kompromisu chce zákazníkům nabídnout prémiové potraviny v kvalitě, za kterou v klíčovém vizuálu kampaně ručí Čupr vlastní hlavou.
„Polovičatých řešení už bylo v Česku dost. V privátní značce přinášíme jídlo bez kompromisu v kvalitě i chuti. Je vyráběno bez klecí, bez lží, bez barviv a v obalech, které jsou šetrnější k životnímu prostředí,“ prohlašuje šéf největšího online supermarketu v zemi.
„Věříme si, že naše produkty jsou natolik skvělé, že se nebojíme zpětné vazby od zákazníků,“ tvrdí Čupr a slibuje, že pokud zákazníci nebudou s kvalitou spokojeni, Rohlík jim vrátí dvojnásobek kupní ceny. Od nové privátní značky, která nahradí stávající privátku Rohlík.cz, čeká byznysmen tradičně skoupý na čísla nárůst prodejů o 10 procent. „Věřím, že prodáme 400 tisíc produktů měsíčně.“
Řadu Bez kompromisu připravoval Čuprův tým rok. Pro začátek sestavili portfolio 74 výrobků od už prověřených dodavatelů Rohlíku, českých farmářů a výrobců i dovozců delikates ze zahraničí. „Naší ambicí je, aby si zákazník pod značkou mohl pořídit kompletní sortiment potravin, od mléčných výrobků přes uzeniny, hotová jídla až po trvanlivý sortiment. Zatím jsme vynechali pouze čerstvé maso. Z velké části jde o unikátní produkty, které nikde jinde neochutnáte. Samozřejmě nemůžeme mít patent třeba na vejce,“ doplňuje Petra Roulland, vedoucí privátní značky.
Po tři dny od uvedení budou mít zákazníci možnost otestovat každý den jeden vybraný produkt Bez kompromisu za symbolickou korunu. Vždy v předvečer zveřejní Rohlík na sociálních sítích, o jaký výrobek se jedná. „Reakce a zájem zákazníků budou vodítkem, jaké další výrobky do sortimentu zapojovat,“ říká Tomáš Čupr.
Na začátku března, v době, kdy z regálů obchodů začaly mizet mouky, rýže, těstoviny a droždí, se potichu vyprodávaly i úplně jiné komodity. V českých e-shopech zaměřených na zbraně, sebeobranu a obranné prostředky měli zjara obchodní žně. Druhé Vánoce.
„Od začátku řádění koronaviru nám prodeje rostly. Za letošní březen máme tržby dokonce o několik desítek procent vyšší než v předvánočním období, což je pro nás vždycky vrchol roku,“ říká Martin Sobotka, majitel společnosti CZ PROTECT, provozující obchod zbrane-eshop.cz.
Spíš než ohrožení pandemií covid-19 ale vykoupený sortiment naznačuje blížící se zombie apokalypsu. Mačety, kuše, náboje do střelných zbraní. Taky plynové pistole, teleskopické obušky, taktické vybavení. To všechno jsou položky, které se v řadě e-shopů v posledních týdnech prodávaly výrazně rychleji než kdykoli jindy.
„Že se něco děje, jsme poprvé zaznamenali v lednu, když z Číny začaly přicházet zprávy o šíření nového viru. A Češi začali ve větším množství nakupovat balistické vesty. To je dost atypický artikl, běžně jich prodáme třeba jen 30 za rok. A najednou to vystřelilo a stejné množství jsme prodali během pár dní,“ popisuje Sobotka.
„Potom začali lidé skupovat kuše a podobné věci, na které není potřeba zbrojní průkaz,“ dodává. Sobotkův nizozemský partner, významný distributor kuší pro celou Evropu, kompletně vyprodal sklad. Na odbyt šly kuše za dvě tisícovky korun, ale i kousky za tisíc eur a víc.
„A pak se začaly prodávat mačety,“ navazuje Sobotka. Normálně jich na jeho e-shopu Češi koupí maximálně pár desítek ročně, v březnu ale chodily objednávky na mačety denně. „Před měsícem jsme ani nestíhali balit, mohl jsem je prodávat po paletách. Teď už se odbyt zpomalil. Velká část zboží se vyprodala i u zahraničních dodavatelů, zároveň se segment lidí, které to zajímalo, už zřejmě nasytil,“ říká majitel CZ PROTECT.
Na Sobotkově e-shopu se zbraněmi šly během jarní nákupní horečky na odbyt taky náboje (největší poptávka byla po 9mm Luger), obranné spreje, teleskopické obušky nebo švýcarské piexony. To jsou volně prodejné pistole v ceně okolo 10 tisíc, které místo nábojů střílejí velmi agresivní gel na bázi capsaicinu – výtažku z chilli papriček. „Ty v posledních týdnech opakovaně vyprodáváme. Za tři týdny v březnu jsem prodal víc než loni za celý rok,“ doplňuje Sobotka.
A říká, že za celou svoji kariéru, co se pohybuje v tomhle oboru, nikdy nic podobného nezažil. „Ani po teroristických útocích, nikdy. Měli jsme třeba nárůst ve střeleckých kurzech, ale nikdy takový skok v prodeji výrobků.“
To Jiří Šneberk, který provozuje plzeňský obchod se zbraněmi Alfa Tactical a stejnojmenný e-shop, podobně zběsilé nákupy pamatuje. „Teď se sice prodává hodně, ale pořád se to nedá srovnat s boomem před dvěma lety, kdy v Evropě padaly návrhy na omezení nákupu zbraní. To byl bezprecedentní nárůst,“ říká Šneberk, jenž se zaměřuje hlavně na prodej střelných zbraní a vybavení k nim.
„Poptávka se obyčejně zvedne, když se něco stane. Lidé začnou myslet na bezpečnost, takže zaznamenáváme nárůst třeba po každém útoku teroristů,“ dodává. Na prodejích se ale ve Šneberkově obchodě projevila i pandemie koronaviru. „Čína lidi ještě nevzrušovala, ale na začátku března začali lidé chodit do kamenného obchodu. Poptávka byla po ostrých zbraních a nábojích,“ říká.
Když potom vládní nařízení Šneberkův obchod zavřela, přesunuli se zákazníci na jeho e-shop alfatactical.cz. „Jenže potom zavřela i policie a kancelář, kde vydávají držitelům zbrojních pasů nákupní povolení na jednotlivé zbraně. A tím se utlumil i náš prodej,“ vysvětluje obchodník. V objednávkách pak převažovala hlavně taktická výbava a doplňky ke zbraním, ale taky třeba sušená a trvanlivá jídla v sáčku a vybavení na přežití.
„Daleko víc než normálně se v březnu prodávaly i obušky, spreje, plynové pistole, taky flobertky a kuše. A vzduchovky, což přisuzuju tomu, že se lidé doma nudí,“ říká Šneberk s tím, že pro něj je tohle všechno spíš okrajový sortiment. „Kdo je na něj ale zaměřený, mohl poslední měsíc zažít žně.“
Nákupní horečku Čechů po zbraních zažil v posledních týdnech i Vladimír Marciš, který provozuje internetové obchody svetzbrani.cz a dumzbrani.cz. „Po vyhlášení nouzového stavu jsme zaznamenali obrovský zájem zejména o střelivo, plynové pistole a náboje do nich, taky o pepřové spreje,“ říká.
V dubnu se situace otočila a nejprodávanějším artiklem Marcišových e-shopů byly vzduchovky, ocelové broky a diabolky. A hned po nich znovu plynové pistole.
„Češi je považují za nejúčinnější obranný prostředek, takže mě to nepřekvapilo,“ říká Marciš s tím, že zažíváme krizi, kterou v posledních desetiletích nepamatujeme, lidi trápí strach a nejistota, a proto se snaží zajistit se prostředky k obraně. „Ale tady bych rád zdůraznil, že žijeme v desáté nejbezpečnější zemi světa. V Evropě, globálně nejbezpečnějším kontinentu. Není důvod k panice,“ dodává.
Lékaři, vědci i farmaceutické společnosti světa teď v boji proti onemocnění covid-19 rozjeli závody s časem. Jedním z medailových sprinterů v této soutěži by mohla být stoletá léčebná metoda, která využívá krevní plazmu vyléčených pacientů. Česko se za pár dnů připojí k zemím, kde se metoda klinicky testuje.
Současně japonský farmaceutický gigant Takeda ohlásil, že na covid-19 vyvíjí lék postavený na protilátkách získaných právě z rekonvalescentní krevní plazmy. Minulý týden se Takeda spojila do aliance s dalšími zpracovateli plazmy, aby nový lék co nejrychleji uvedli na trh.
A tudy vede další česká stopa. Česko je jednou z pěti zemí světa, které dokážou zajistit dostatečné odběry této strategické suroviny, abychom mohli k vývoji významněji přispět. Ale postupně.
Krevní plazmu lékaři poprvé nasadili proti virům už během pandemie španělské chřipky v roce 1918, používala se při léčbě spalniček, streptokokových infekcích a nedávno také při ebole v Africe či koronavirových infekcích SARS a MERS.
Naději v aktuálním zápase s novým typem koronaviru vzbudily pilotní studie, které lékaři z čínských nemocnic publikovali ve druhé půlce března v amerických lékařských magazínech. Plazmu bohatou na protilátky podávali 15 vážně nemocným pacientům. U všech došlo k zásadnímu zlepšení během několika dnů. Testovat léčbu klinicky odebranou plazmou následně začali američtí, italští i španělští lékaři. A teď se k nim přidávají i Češi.
„Léčebná metoda spočívá v tom, že lidé, kteří infekci překonali, si v těle vytvořili účinné protilátky. Ty pak viru zamezí poškozovat buňky a množit se. Pokud se plazma s účinnými protilátkami podá nemocným, poskytne jim ‚pasivní imunitu‘, dokud imunitní systém nezačne vytvářet protilátky vlastní,“ vysvětluje Miloš Bohoněk, primář Oddělení hematologie a krevní transfuze z Vojenské fakultní nemocnice v Praze (na hlavním snímku).
Střešovická transfuzní stanice začala před pár dny oslovovat možné dárce mezi Čechy, kteří nákazu úspěšně prodělali. Aktuálně jich je v celé ČR již přes tisíc a další budou přibývat. „Ne všichni jsou ovšem jako dárci vhodní. Svízel je mimo jiné v tom, že u nové infekce probíhá nestandardní tvorba protilátek,“ upřesňuje primář Bohoněk.
„Je to jednak otázka individuální imunitní odpovědi každého jedince a pak také pravděpodobně průběhu onemocnění, kdy lidé s bezpříznakovým průběhem vytvoří protilátek méně než lidé, kteří prodělali vlastní onemocnění s teplotou a případně zápalem plic. Vše je ale stále ještě otázkou spekulací a výzkumu, protože se jedná o velmi ‚mladou‘ infekci a k dispozici je dosud málo potřebných dat.“
Navíc zatím neexistují komerční a rutinně proveditelné testy na měření přítomnosti těchto účinných protilátek v odebrané krevní plazmě. „Jediné pracoviště v Česku, kde dokážou tzv. virus neutralizační protilátky na covid-19 otestovat, je vojenské Centrum biologické ochrany v Těchoníně Vojenského zdravotního ústavu AČR. Ve specializované virologické laboratoři tam mají k dispozici buněčnou kulturu s virem,“ dodává primář Bohoněk.
Věří, že příprava výroby rekonvalescentní plazmy by již neměla zabrat víc než 14 dnů. Poté by první pacienti zápasící se zápalem plic na dechové podpoře mohli dostat krevní plazmu s protilátkami. Léčba bude zatím určena jen těm ve vážném stavu. Pokud se ovšem podaří získat dostatek vhodných dárců, mohli by se k ní dostat i hospitalizovaní pacienti s lehčím průběhem nemoci.
Česká republika je jednou z pěti zemí světa, kde odběry plazmy plně nekontroluje stát, ale umožňuje je i privátním zařízením – vedle Česka to legislativa povoluje ještě v Rakousku, Německu, Maďarsku a v USA. Díky liberální „plazmové politice“, která umožňuje poskytovat dárcům finanční kompenzaci, se ročně v Česku odebere 570 tisíc litrů této strategické suroviny, a patříme tak k významným zdrojům krevní plazmy pro výrobu léků.
Jelikož u nás neexistuje farmaceutická společnost, která plazmu zpracovává, veškerá odebraná plazma se vyváží a zpět se vrací v podobě léčiv.
Šéf společnosti pro plazmaferézu Milan Malý | Foto Michael Tomeš
Dle statistik Společnosti pro transfuzní lékařství poptávka po lécích z krevní plazmy roste. Nejen u nás, ale celosvětově. „Krevní deriváty se používají po chemoterapii, pro léčbu vrozené i získané poruchy imunity, pomocí plazmy se léčí osoby s poruchami srážlivosti krve nebo s popáleninami,“ vyjmenovává aplikaci léků z krevní plazmy Milan Malý, šéf Společnosti pro plazmaferézu, která zastupuje všechna česká soukromá centra odebírající plazmu.
Aktuálně má Malého společnost Unicaplasma podepsané smlouvy na dodávku 100 litrů rekonvalescentní krevní plazmy od českých dárců. „Proti naší standardní roční produkci je to zanedbatelný objem, spíš nás to zajímá kvůli možnosti přispět k vývoji důležitého léčiva,“ říká Malý.
„Protilátky po vyléčení v těle poměrně rychle klesají. Česká legislativa je ze zmíněných pěti zemí nejpřísnější, pokud jde o četnost odběrů. Množství vhodné plazmy, kterou jsme schopni získat, je tím limitováno. Nemluvě o tom, že třeba ve Spojených státech bude vyléčených řádově víc,“ upřesňuje.
Krevní plazma se zpracovává složitým procesem, kdy se rozloží na jednotlivé bílkovinné řetězce, tedy proteiny. „Tyto proteinové koncentráty se potom podávají pacientům, jejichž těla je přirozeně nevytvářejí. Takeda například z krevní plazmy vyrábí lék na vrozené imunitní poruchy zvaný intravenózní imunoglobulin neboli IVIG. Ten je složený z komplexní škály protilátek vyseparovaných z krevní plazmy zdravých lidí. Stejný princip teď testují u nového léku na covid-19. Zjednodušeně řečeno: cílem vědců je separovat z plazmy účinné protilátky na onemocnění covid-19, dostat je do koncentrované podoby a stanovit, jaká dávka je nezbytná, aby byla účinná,“ vysvětluje Malý.
Shrnuto do jedné věty to působí až banálně, za stručnou informací jsou ovšem v reálu dlouhé měsíce klinického vývoje a zkoušek. Ve standardních podmínkách trvá schvalování nového preparátu zhruba rok. Zástupci aliance zatím Forbesu nepotvrdili, zda se proces podaří urychlit a zda by léčivo z plazmy mohlo v brzké době vystavět další val proti epidemii po boku antivirotika Remdesivir od amerického Gileadu.
Taky primář Bohunek ovšem připouští, že komerční lék bude díky přesnému dávkování efektivnější a zcela jistě i bezpečnější, jelikož průmyslová výroba omezí šance na přenos dalších virů. Podle Milana Malého by nový lék mohl fungovat i jako profylaxe pro zdravotnický personál.
„Zdá se, že s koronavirovými infekcemi se budeme muset naučit žít. Prostředky pro jejich potlačení budou potřeba, a to dlouhodobě,“ shodují se jak primář hematologie Vojenské nemocnice, tak šéf privátní sítě odběrových center.
Autorem textu je Petr Borkovec, jeden ze zakladatelů a šéf finančněporadenské společnosti Partners a také investor. Je rovněž zakladatelem investiční skupiny Brno Investment Group (BIG) a ředitelem a investorem skupiny Sklizeno Foods.
Krátkodobá motivace, alibismus, neochota nést odpovědnost a špatně nastavené pracovní cíle jsou typickými chorobami některých velkých korporací a většiny politiků. Tyto choroby vždy zabraňují realizaci koncepčních změn napříč volebními horizonty a vedou k neschopnosti dělat dlouhodobě správná, efektivní a hodnotná rozhodnutí na úkor krátkodobého zisku. To následně vede již ve střednědobém horizontu k velkým ekonomickým ztrátám či ke ztrátě konkurenceschopnosti.
Prostě politik i manažer v korporaci s nesprávnou kulturou při rozhodování zohledňuje především svoje cíle, svoji pozici či svoje bonusy, a to v časovém horizontu, který se jej dotýká. Na výsledky v daleké budoucnosti, ze kterých by již mohl také profitovat jiný politik či manažer, nevidí, přestože by hlavní benefit získali akcionáři či občané dané země, kteří tomuto manažerovi dali svoji důvěru.
Toto je známá pravda a v dobách klidu a ekonomického růstu nás to díky naší trošku sobecké a velmi skeptické povaze většinou moc nebolí a neřešíme to. Bohužel v krizi se tato špatná politická kultura a způsob přemýšlení projeví v plné síle tak, jak to vidíme nyní v době koronavirové krize.
Koronavirus opravdu není ta choroba, která likviduje celé odvětví naší ekonomiky, zlikviduje tisíce malých a středních podniků, přinese stovkám tisíc lidí nejistotu a nezaměstnanost a způsobí největší propad bohatství lidí od revoluce. Tou nemocí dokonce není ani neschopnost či inteligence politiků a lídrů země. Chytrost jim neschází. Tou dlouhodobou nemocí je jejich alibismus, pokřivené hodnoty a jen omezený zájem o lidi a naši zemi.
Vláda není ochotna riskovat svoji osobní politickou moc a budoucnost v zájmu země, a to ani v době, kdy vidíme u nás naprosto nevídanou míru solidarity, disciplíny a ochoty pomoci. Mozky a kompetence, které se spojily v iniciativě COVID19CZ, jsou neuvěřitelnou ukázkou toho, co jde udělat. Bohužel ani jejich schopnosti nestačí bez politické podpory, která je nakonec nechá bojovat s úřednickými strukturami marný boj o rychlé zavedení správných opatření.
Místo toho vidíme v přímém přenosu velmi drahou volební kampaň, kterou zaplatíme všichni. Vidíme mediální show zaměřenou na neustálé vyvolávání strachu a paniky a směrující zrak všech diváků, tedy voličů, na jedno jediné číslo, a tím je počet zemřelých na koronavirus či s koronavirem.
Toto číslo má být rozhodujícím parametrem příštích voleb a měřítkem schopností politiků a má odvrátit pozornost od ceny, kterou zaplatí miliony lidí dlouhodobě. Ceny, která velmi pravděpodobně zabije či zničí životy násobně většího počtu lidí. Jako viník však nebude označen politik, který přece zachraňoval životy, ale bude jím virus.
Stačilo přitom málo a mohlo vše vypadat jinak. První bitvu naši politici dle mého názoru jednoznačně vyhráli. Možná bylo velkou výhodou, že neměli moc času přemýšlet, dělat si průzkumy mezi lidmi a reagovali intuitivně. Bylo vidět, že není čas na politikaření a je třeba rychlého rozhodování. Bylo také vidět nerozlišování odborného a politického rozhodování. Prostě se udělalo to, co bylo třeba.
Byla to nejprve bitva o zploštění křivky a nezahlcení českého zdravotnictví, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na životech lidí. To se podařilo. Dnešní čísla jsou výrazně lepší než ty nejlepší odhady, které jsme si mohli přečíst v médiích. A výrazně menší než čísla, kterými nás strašili politici před měsícem.
Reprodukční faktor dnes máme kolem 1. Procento nemocných z počtu otestovaných postupně kleslo z šesti na jedno až dvě procenta. Nárůst počtu detekovaných nakažených klesl pod 150 za den a procentní růst jsou pouhá dvě procenta. Probíhá výrazně méně testů, než je kapacita, protože není dost lidí s příznaky. Vlastně i komunikace směrem k veřejnosti první dva týdny dávala smysl i přes velkou snahu o one-man show v podání našeho vůdce na premiérské židli.
S opatřeními na podporu ekonomiky to už bylo horší, ale byla vidět snaha. Byl to neskutečný informační chaos, bylo to nedotažené a bylo to plošné. Ale roli hrála rychlost a účel to z velké části splnilo, protože podnikatelé uvěřili a v březnu propouštět nezačali a ani nezačali posílat své podniky do likvidace.
Kritika chaosu, špatné komunikace, pomalosti a složitosti ekonomických opatření šla stranou, když vláda konečně přišla s plánem uvolňování opatření. Většina podnikatelů včetně mě byla v té době vlastně docela pozitivně nastavená. Viděli jsme čísla o vývoji nákazy, viděli jsme snahu o jakousi podporu a viděli jsme plány na chytrou karanténu. Většina čekala nějaké uvolňování již týden před Velikonocemi.
Nicméně posun na období po Velikonocích dával smysl a byl rozumně komunikován. Podivné bylo jen to otevření hobby marketů, ale všichni jsme pochopili, že někdo má dobré kontakty a vztahy, takže mu to přejme.
Nikdo z nás tehdy nepochyboval, že po Velikonocích se začnou věci vracet do normálu. Proč by také ne. Marně přemýšlím, jaká čísla by měla být, aby se začalo s okamžitým uvolňováním. Respektive se zavedením skutečně chytré karantény a ochrany rizikových skupin a zároveň otevřením škol pro děti prvního a druhého stupně v polovině května. A zejména s otevřením podnikatelského i osobního života s omezenými plošnými opatřeními směřujícími na hygienu, ochranu a omezení velkých akcí.
Místo toho přišel pouze šok při pohledu na plán, který zlikviduje velkou část malých a středních retailových obchodníků, restaurací a hotelů. Omezení napříč sektory přináší i desítky tisíc rodičů, kteří nebudou moci pracovat a budou muset doma pečovat o děti a učit je.
Můžeme nyní pouze přemýšlet nad tím, kdo za ty dva měsíce padne dříve, jestli většina podnikatelů a jejich zaměstnanců, nebo to budou rodiče v záchvatu šílenství, či jejich děti, které už by opravdu rády do školy.
Pomalé uvolňování restrikcí ještě více zdůrazní nedostatečnost ekonomické podpory trpícím podnikatelům a zaměstnavatelům. Stávajícím plánem byl podepsán ortel zaměstnavatelům a zaměstnancům v mnoha sektorech, které mohly být ušetřeny. K již těžce poškozenému cestovatelskému ruchu a gastrobyznysu se přidá retail navázaný na obchodní centra. Není možné přežít tři měsíce placení vysokých nájmů bez tržeb. A to vše už střednědobě v Česku způsobí lidem výrazně větší problémy než samotný virus.
Podobně drtivý bude dopad druhotné platební neschopnosti, snížení kupní síly obyvatelstva a ekonomických propadů našich největších zahraničních obchodních partnerů. Toto není možné zalepit žádnými deficity. A je to škoda, protože všichni zaplatíme velmi vysokou cenu jen za neschopnost a politický alibismus.
Vše však není ztraceno. Ještě je čas zachránit ekonomiku a zachránit pracovní místa bez dalšího prohlubování deficitů. Řešením není navýšit ošetřovné na 80 procent. I pokles 20 procent bude bolet. Řešením je otevřít školy. Je čas zrychlit zavedení chytré karantény a spustit a zpropagovat již hotovou e-roušku. Využít tak na maximum chytré technické a podnikatelské hlavy, které se státu nabízejí.
Je ještě čas ukončit plošná karanténní opatření, otevřít obchody, obchodní centra, hotely a restaurace a říci lidem, že je namístě opatrnost a dodržování pravidel, nikoli strach. Tato plošná opatření nahradit selektivními opatřeními zaměřenými na největší rizika, a především na ochranu rizikových skupin.
Je také čas vymyslet a zrealizovat ekonomická opatření, která budou méně plošná, ale cíleně zaměřená na záchranu nejvíce poškozených sektorů, a tak ochránit pracovní místa v těchto sektorech. Je čas vyřešit problém obchodních center a jiných pronajímatelů, nájemců a financujících bank. Země a lidé nemusí platit tuto nesmyslnou cenu. A ekonomika na všem dlouhodobě vydělá.
Politický alibismus samozřejmě není ta jediná překážka, ale jistě je největší. Je třeba politikům ukazovat, že nevidíme jen to jedno číslo a nežijeme jen tím strachem, který nám ve své show předkládají. Musí vědět, že je budeme hodnotit i za cenu, kterou zaplatíme. Ekonomický stav země, počet nezaměstnaných, propad HDP, deficit rozpočtu a počet firem v likvidaci se musí stát dalšími metrikami, kterými je budeme hodnotit a dle kterých se budeme rozhodovat v dalších volbách.
Opatření zavedená kvůli epidemii se postupně uvolňují a uzavřené podniky se začínají probouzet k životu. Mnohé jejich majitele ale v následujících týdnech a měsících čeká boj o přežití. Jak se opět dostat do černých čísel, obnovit cash flow a nakonec mít vyšší zisky než před pandemií?
Jasně, každý podnikatel má před sebou odlišnou cestu, během níž bude čelit rozdílným překážkám. Tady je ale pět univerzálních rad, kterými by se při snaze znovu nakopnout podnikání měli řídit všichni.
Mějte plán
Zásadní je, abyste měli dobrý plán a tvrdě na něm pracovali. A to už nyní. Klíčem k úspěchu není dívat se na to, co je teď, ale co přijde potom. Připusťte si, že firmu bude třeba transformovat pro novou budoucnost. Pro dobu pokoronavirovou.
„Důležité je být aktivní, až agresivní,“ radí Petr Borkovec, šéf finanční skupiny Partners. Pro někoho to může znamenat zlevnit nebo zdražit, pro jiného změnit byznysmodel a pro dalšího třeba přidat nové služby či změnit formu poskytování produktů.
„Podstatné je, že hlavní KPI by nemělo být, jak rychle se vrátím na minulý příjem, ale jaké místo na novém trhu získám a jak dlouhodobě porostu,“ tvrdí Borkovec.
Přesvědčte zákazníky
Prodělané peníze lze získat zpátky, musíte však mít důvěru zákazníků. Bez ní to nepůjde. Řada spotřebitelů je nyní vystresovaná mediální masáží a politickým marketingem. Je proto potřeba je přesvědčit o tom, že jejich nákupní návyky se mohou vracet k těm předkrizovým.
Mohou stačit drobnosti – například dočasné zvýšení hygienických standardů v provozovně nebo zvýhodněné nabídky. Co si budeme povídat, Češi jsou spořivý národ a velká část na slevy dozajista uslyší.
„Dojde k velkému přeskupení na trhu práce, větší opatrnosti a některé obory to budou mít těžší déle. Zákazníci tu ale celkově budou a nebudou na tom špatně. Jen budou trošku jiní,“ tvrdí Petr Borkovec.
Investujte
Pokud to jen jde, investujte, investujte a investujte. Samozřejmě v rámci možností. K růstu, tržní pozici a stabilnímu zisku se totiž nikdy neprospoříte. Investice přitom nemusí plynout nutně do rozšíření služeb nebo výroby, ale i do jejich zefektivnění.
„Většinu investic je třeba vyhodnocovat racionálně, zda jejich dlouhodobé přínosy převýší náklady. Dlouhodobým přínosem ale nemusí být jen finanční zisk, ale také například zvýšení odolnosti vůči takovým šokům, jaké teď zažíváme,“ vysvětluje Lukáš Vácha, obchodní ředitel pro privátní a institucionální klientelu investiční společnosti Conseq.
A kdo nemá cash nebo dobrý příběh pro banky či investory, musí do podnikání investovat o to více svého času a energie.
Udělejte změnu
Pokud se vám přesto váš původní byznys nepodaří nakopnout, nebojte se zastavit, otočit se a vydat se jiným směrem. Kdy jindy, když ne teď? Objektivně zhodnotit perspektivu podnikání, jemuž jsme věnovali spoustu peněz, času i emocí, je pochopitelně těžká dovednost. Podnikatel, pakliže chce být úspěšný, by ale měl umět upřednostnit rychlou omezenou ztrátu před dlouhodobým úpadkem.
„V tomto ohledu bychom si měli vzít příklad z Američanů, kde bankrot není tabu ani fatální osobní prohra, ale běžná součást podnikání,“ podotýká Lukáš Vácha. „My jsme trošku citlivější, máme stále tendenci myslet si, že existuje zisk bez rizika. Určitý reset nám ale všem bezpochyby dlouhodobě prospěje,“ dodává poradce Consequ.
V neposlední řadě myslete na to, že v létě přijde první vlna výdajů, od nichž jste byli nyní osvobozeni (daně, odložené úvěry). Připravte se na ně, ať vás koronavirové důsledky nepoloží s odstupem. A začněte co nejdříve, jinak to těžko doženete.
„V takové chvíli je třeba přemýšlet dopředu a požáry hasit, dokud jsou ještě zvládnutelné. To znamená začít s předstihem komunikovat s věřiteli, být féroví a snažit se dohodnout na oboustranně přijatelném řešení,“ popisuje Lukáš Vácha.
Dovézt
pracovníky z ciziny, následně jim platit dva týdny za
nicnedělání
a
až
poté
za práci? Do
značné míry absurdní scénář není
zcela vyloučen.
Týká
se sklizně
na polích a v sadech, kde budou od května do října dozrávat
plodiny.
Zatímco do této doby zastali zemědělci práci víceméně vlastními silami či za pomoci tuzemských zaměstnanců a brigádníků, blížící se vrcholné období sklizně by bylo hlavně bez Ukrajinců, ale i bez Bulharů či Rumunů zvladatelné jen velmi těžko. Na sklizni se v Česku podílí minimálně 20 tisíc lidí ročně, přičemž v závislosti na úrodě se toto číslo řádově zvyšuje.
Dosáhnout zmiňovaného počtu sezonních dělníků výhradně z domácích zdrojů se jeví jako prakticky nemožné. Ministerstvo zemědělství v součinnosti s ministerstvem zahraničí proto uvažuje o koridoru, který by vzdor zavřeným hranicím zajistil přísun východoevropských pracovníků na česká pole.
Vzhledem k vládním opatřením to však nebude tak snadné jako například v Británii, odkud byly vyslány charterové lety pro Rumuny, o jejichž služby projevili tamější farmáři zájem. Před cestou byla Balkáncům změřena teplota, vyplnili zdravotní dotazník, na palubě dostali dezinfekce a roušky, čímž byly podle hostitelů splněny podmínky, aby se pozvaní mohli zapojit do práce.
V Británii tedy nevyžadovali dvoutýdenní karanténu hrozící v Česku. „To může být z finančního hlediska vážný problém,“ míní tajemník Agrární komory Jan Doležal. „Pokud by měli tuzemští farmáři kompenzovat zahraničním dělníkům pobyt v karanténě – a v jistých případech třeba i dva týdny izolace po návratu do vlasti –, mohou dojít k tomu, že se jim to zkrátka nevyplatí.“
Záleží hlavně na stanovisku epidemiologů.
Totéž si uvědomují i na ministerstvu zemědělství. Z úřadu tak vycházejí návrhy na specifickou podobu karantény: cizinci by se pohybovali po striktně vymezené trase mezi ubytováním a polem, aniž by přišli do styku s českými občany. Zatím však není jisté, zda by to bylo možné – záleží hlavně na stanovisku epidemiologů.
Nejasná
situace nenahrává tomu, aby si farmáři pracovní sílu s
předstihem nasmlouvali. „V podstatě to nejde, i když se jim to v
nadcházejícím
čase
sklizně může vymstít,“ připouští
Doležal.
Kdyby se do českého zemědělství nepodařilo dostat potřebný počet cizinců, mohli by je – jestliže by brány fabrik zůstaly nadále zavřené – částečně nahradit kromě studentů i tovární dělníci. Ti se však z výrobních hal na pole zatím příliš nehrnou, protože jsou zvyklí na jiný platový standard.
„Zemědělství bylo 30 let inflační brzdou. Nikdo si nedovolil razantně sahat na ceny potravin, kvůli čemuž se nemůžeme rovnat mzdám třeba v automobilkách,“ uvědomuje si Doležal. „Ale pokud by některé fabriky měly nadále zastavený provoz, může se jejich lidem přivýdělek čím dál víc hodit.“
Koncem března schválila vláda podporu zemědělcům ve výši 4,3 miliardy korun, další pomoc lze patrně očekávat ze strany Evropské unie. Neméně zásadní by však byla pomoc z nečlenských států Unie – v podobě rukou při sklízení úrody.
„Na nájem si to i zatím nějak vydělá, a to je důležité,“ říká Vít Ponocný, zatímco se vyklání z výdejního okénka, aby mi podal ledovou kávu. I přes roušku je poznat, že se usmívá, a celkově působí asi nejpozitivněji ze všech lidí, s nimiž jsem za poslední měsíc mluvil.
Ponocný si se dvěma kamarády otevřel v Dělnické ulici v pražských Holešovicích malou kavárnu. To by neobvyklé tak úplně nebylo, pokud by ovšem neotevřeli 3. dubna, přímo uprostřed koronavirové pandemie a s ní spojených restrikcí.
„Tady si není kde dát dobré kafe,“ vyklání se znovu ven a rukou ukazuje na ulici směrem k Libeňskému mostu. „A dělali jsme na tom od prosince a vrazili do toho skoro 1,5 milionu korun. Že to vyšlo zrovna takto, s tím se nedá nic dělat, odkládání nebylo na pořadu dne. Věřili jsme, že kávu si lidé budou chtít dopřát i v těžkých časech,“ vypráví.
Na tom samém místě, přímo u tramvajové zastávky Maniny, stála původně drogerie a na těch pár metrech čtverečních kolem vždy spousta lidí. „Pohybujeme se v těchto místech prakticky denně a fascinovalo nás to. Jednou jsme se do drogerie zašli podívat a ten prostor si úplně říkal o nějaký take away koncept,“ přemítá Ponocný.
Bývalá nájemnice šest měsíců váhala, zda mladým podnikatelům prostor přenechat, až se nakonec ozvala sama. Ponocný a spol. prostor převzali k 1. prosinci a ihned začali s kompletní rekonstrukcí a rekolaudací na gastronomický provoz.
Ještě na konci února jelo vše podle plánu, ale během března bylo jasné, že nový podnik, příznačně nazvaný Kafe Na Zastávce, přichází do bezprecedentní doby. Kavárna začala fungovat na začátku dubna, jakkoli fakticky se její dveře neotevřely a prodej začal rovnou z provizorního okénka.
„S take away konceptem jsme počítali. Hlavní rozdíl oproti plánu je v tom, že jsme chtěli mít zaměstnance, a v kavárně nakonec zatím pracujeme sami,“ rozhazuje rukama Ponocný. „A zároveň je samozřejmě vzhledem ke karanténě a nařízení vlády kolem zastávky tak desetina lidí co obvykle. Roušky navíc znamenají určitý blok pro přirozenou konzumaci,“ dodává.
Přes to všechno ale hodnotí dosavadní vývoj kladně. „Přece jen máme čas poznat lidi z okolí, vytvořit si dobré sousedské vztahy a zjišťovat, co by se zákazníkům ještě líbilo. A máme upřímnou radost z každé prodané kávy.“
Vzhledem k okénku je nabídka zatím omezená, nicméně výborně připravená káva z pražské pražírny Coffee Source a pekáč domácích kynutých buchet nebo bábovka jsou za daných okolností nabídkou, která se neodmítá. Trojice, jež se vyjma nového podniku běžně věnuje i pořádání gastronomických eventů, navíc vaří sirupy, z nichž připravuje i domácí limonády.
„Děláme, co se dá, není to snadné pro nikoho. Myslíme, že pražská gastroscéna každopádně zažije dost zásadní revoluci,“ říká Ponocný s tím, že největší otočku musí udělat podniky z centra města, které jsou závislé na turistech. „Pokud se nepřeorientují na českou klientelu, což nevím, jestli je vůbec reálné a nebylo by to vůbec jednoduché, bude to pro spoustu hráčů bohužel likvidační,“ zamýšlí se.
Druhou rovinu gastronomického otřesu představují lokálnější podniky a bistra, jež sice z turistů nežijí, ale jejichž běžní zákazníci na tom zrovna teď nemusí být nejlépe. Tady je pak podle Ponocného prostor pro výdejní okénka, rozvoz a celkově absolutní kreativitu, díky níž by se podniky měly pokusit pokrýt nezbytné náklady.
„Věřím, že pokud tak učiní, dostanou se tato místa zpět na své pozice. A zároveň vůbec nepochybuji, že se nacházíme v době příležitostí.“
Krize v retailu, který sčítá škody kvůli uzavřeným prodejnám, by mohla mít překvapivé vyústění – podle informací Forbesu se investor Michal Mička, kterému patří mimo jiné módní značka Pietro Filipi, aktivně zajímá o svoji největší tuzemskou konkurenci, výrobce pánské módy Blažek.
Jednání je podle všeho teprve na začátku a obě strany ho zatím nechtějí komentovat. „S Láďou (Blažkem) jsme v kontaktu delší dobu, je to zajímavá značka se zajímavou infrastrukturou v Česku a na Slovensku, ale víc o tom nemůžu říct. Ještě se to nedá komentovat,“ říká vyhýbavě Mička.
A v podobném duchu mluví i majitel největší české oděvní značky Ladislav Blažek: „Řeknu to diplomaticky. Krize vždycky přináší příležitosti pro konsolidaci trhu, ale o konkrétní podobě případné spolupráce ještě není jasno. To je tak jediné, co k tomu teď můžu říct.“
Dvaatřicetiletý Mička, někdejší podílník ve finanční skupině DRFG, má s podobnými akvizicemi zkušenosti. Kromě vlastních zdrojů k nim nejčastěji využívá dluhopisy, které vydává jeho investiční skupina C2H – před dvěma a půl lety díky nim ovládl tehdy ztrátové Pietro Filipi, předloni přidal kožešinovou značku Kara Trutnov a loni české zastoupení francouzského spodního prádla Etam.
Michal Mička
Do takového módního portfolia by Blažek logicky zapadl. Značka, která se specializuje na pánskou módu, má v Česku 25 vlastních obchodů a její obrat se podle posledních dostupných údajů z roku 2018 pohyboval nad hranicí půl miliardy korun.
„Byl by to možná trochu risk, ale smysl by to dávalo, jsou tam synergie,“ přemýšlí Mička a přiznává, že současná krize možné akvizici nahrává. „Koupit cokoli před krizí bylo drahé a těžké. Teď se nabídne víc příležitostí ke vstupu do konkurenčních firem. Když si zajistím financování, můžou přijít zajímavé příležitosti. Spousta firem kvůli krizi popadá,“ dodává investor.
Když si zajistím financování, můžou přijít zajímavé příležitosti.
Otázkou zůstává, jestli se mu právě tohle povede. ČNB sice loni na podzim posvětila vydání dalších dluhopisů, díky kterým chtěla skupina C2H vybrat až miliardu korun na další expanzi, současná krize ale dostala i Mičkovy firmy pod enormní tlak.
Pietro Filipi, Kara a Etam provozují dohromady 88 obchodů, které jsou momentálně zavřené, takže navzdory online prodeji se obrat propadl o 75 procent. Fixní náklady, odhadované Mičkou na „vyšší desítky milionů korun měsíčně“, naopak zůstaly, takže bylo potřeba začít výrazně škrtat.
„Měli jsme 380 zaměstnanců, ze kterých jsme už třetinu propustili, škrtáme na všech úrovních, splátky bankám máme o půl roku odložené a nájmy momentálně neplatíme a čekáme na jednání s pronajímateli,“ přiznává investor a dodává, že nájmy ho měsíčně stojí 15 milionů korun.
„Významně jsme také seškrtali nákup zboží na podzim a zimu. Loni jsme nakoupili hodně, takže nám zbylo z loňska, a díky tomu teď dokupujeme asi jen třetinu toho, co jsme plánovali. Jen tímhle opatřením ušetříme až 110 milionů,“ popisuje Mička.
Sám teď kalkuluje s několika možnými scénáři a zároveň tvrdí, že i v tom nejhorším Pietro Filipi a spol. krizi ustojí. „Ale záleží na tom, jak se domluvíme s našimi dodavateli na splácení,“ říká.
Stejně jako většina dalších firem, které Forbes oslovil, si zároveň stěžuje na mizivou pomoc státu, přestože vláda navenek tvrdí, že do ekonomiky napumpovala už přes bilion korun. „Mluví o programech COVID, kurzarbeitu, ale praktický výsledek není žádný,“ konstatuje Mička.
„Jsem v kontaktu s ministrem Havlíčkem, je tam vůle pomoct a já rozhodně nebudu říkat, že jsou neschopní – určitě jsou země, kde to funguje rychleji, ale také na tom nejsme nejhůř,“ rozvádí svůj názor.
„Vadí mi nekoncepčnost. Vláda má zkrátka rezervy v managementu. Na začátku měla vzniknout úzká skupinka ekonomů, která by určovala, kde je pomoc potřeba nejvíc, aby nedocházelo k řetězení krize. A to se nestalo. Pomohlo se rychle jen živnostníkům, to je všechno.“
Současnou krizi ale Mička vnímá i jako příležitost, která může jeho skupinu nakonec posílit. Donutila ho ke škrtům, ke kterým by se v době konjunktury odhodlával dlouho, zefektivnil provoz a zároveň urychlil i plán na expanzi do zahraničí, kterou měl letos naplánovanou.
Kvůli přípravám na ni se i loňský zisk pohyboval kolem nuly, přestože obrat celé skupiny byl zhruba 900 milionů korun (Pietro Filipi skončilo ve ztrátě, zatímco Kara byla zisková).
„Problém našeho byznysu je v tom, že musí být dostatečně velký, abychom byli schopni konkurovat velkým zahraničním značkám. Náš marketing je na stejné úrovni, ale na rozdíl od nich žijeme na malém českém trhu. Od začátku bojujeme s tím, že je to sice hezký, ale moc malý byznys,“ říká Mička. Jediným řešením je podle něj expanze na zahraniční trhy.
Bojujeme s tím, že je to sice hezký, ale malý byznys.
Ta bude v první fázi i vzhledem k současné krizi probíhat výhradně v online světě. Mička má vytipovaných zhruba pět zemí, mezi kterými jsou například Německo nebo Rumunsko, kde si chce pomocí online obchodů typu Zalanda nebo ruské La Mody změřit, jak budou zákazníci na Pietro Filipi nebo Karu reagovat.
„Krize na našich letošních plánech nic nezměnila, jen nás utvrdila v tom, že je potřeba si je důkladně otestovat v online prostředí. Třeba v Německu už návratnost jinak nevychází, jít rovnou cestou otevírání kamenných obchodů nejde,“ vysvětluje Mička.
Své oděvní značky chce vzít za hranice už zhruba za měsíc.
Technologický podnikatel Václav Muchna je živoucím důkazem, že i z Brna jde postavit opravdu globální byznys. Jeho Y Soft je předním světovým hráčem ve správě tisku a mezi klienty má spoustu velkých firem z žebříčku Fortune 500. V Česku se prý nepodniká zle, nicméně jednou z věcí, na nichž bychom měli zapracovat, je podle Muchny interakce mezi politickou reprezentací a byznysem.
„Politici dělají spoustu rozhodnutí z nevědomosti. Je odpovědností podnikatelů s nimi komunikovat, dostat k nim informace z druhé strany barikády. Jako příklad lze uvést třeba digitální daň, která se na první pohled možná jeví jako ne zcela zlý nápad, ale pak se ke slovu dostanou exportéři do USA, kteří se pochopitelně bojí americké odpovědi,“ říká Václav Muchna v dalším dílu Forbes Byznys podcastu.
Proč by Václav Muchna sám v politice působit nedokázal? Jak se zbavit nálepky východní firmy? Co to znamená, mít za zákazníka obří americkou korporaci? A proč je v jisté fázi důležité najmout na české poměry nemyslitelně drahého člověka? Poslechněte si celý podcast.
Mezi odvětví, která koronavirová krize zasáhla nejsilněji, patří také taxislužba. Své o tom ví i česká mobilní taxiplatforma Liftago: ještě v loňském roce přes ni proteklo 400 milionů korun skrz platby jejích zákazníků a ve svém core byznysu, tedy licencované taxislužbě, udržitelně rostla.
Jenže v březnu nastal šok, způsobený příchodem koronaviru, a Liftagu se prakticky ze dne na den byznys propadl o 90 procent. Firma se ale nevzdala a krizi vzala jako příležitost urychlit svou proměnu.
Liftago už během loňska začalo rozvíjet novou strategii a vstoupilo do oblasti logistiky. A právě tahle část jeho podnikání v současné situaci na rozdíl od přepravy osob raketově roste.
„V únoru, před startem krize, jsme vozili nižší jednotky tisíc zásilek, teď je to desetinásobek a pořád rosteme, což nám pomáhá dohnat ztráty způsobené výpadkem taxislužeb,“ vypočítává restart firmy CEO Liftaga Ondřej Krátký.
„Naše vize, že přeprava zásilek jednou předežene taxíky, se vlivem okolností z dlouhodobé strategie změnila v realitu. A to v řádu dvou týdnů. Teď kalkulujeme s tím, že musíme ještě několik měsíců vydržet a do logistiky investovat pořád dál, protože bude nadále rychle růst.“
V únoru jsme vozili tisíce zásilek, teď je to desetinásobek.
S investicemi do růstu by Liftago nemělo mít problém. Platforma získala pro rozvoj svého podnikání už v roce 2018 silného investičního partnera ve společnosti Livesport českého miliardáře Martina Hájka, který do ní postupně vložil přes 100 milionů korun výměnou za dvě křesla v boardu a také podíl ve výši až 45 procent.
Současným investorem je také společnost Eurowag, patřící dalšímu z nejbohatších Čechů Martinu Vohánkovi. Ten však na rozdíl od Livesportu v představenstvu firmy nesedí.
„Se zakladateli jsme se shodli na vizi, která nebude o taxislužbě, ale o využití technologií k optimalizaci poskytování přepravní kapacity. Věřím, že můžeme s distribučními partnery výrazně zefektivnit přepravu a ulevit dopravě ve městech,“ uvedl ke spolupráci Martin Hájek loni v říjnovém rozhovoru pro tištěný Forbes.
„Nebudujeme jednoho přepravce, nýbrž celou síť, do které se pošle poptávka, ať už jde o jeden balík, nebo o více zásilek, a systém ji zpracuje,“ vysvětluje pětatřicetiletý šéf Liftaga.
„Dřív logistika fungovala na bázi, že máme 100 dodávek a ty budou celý den rozvážet zboží. Jenže řidič, který byl zrovna v okolí skladu, může klidně odvézt 20 zásilek a za pět minut může přijet další a odvézt další část a je to stejně efektivní.“
Systém, který Liftago používá, má za cíl umožnit řidičům vydělat si doručováním zásilek podobně vysoké částky jako při přepravě pasažérů – za běžných okolností mají největší příjmy ti, kteří přepravu lidí a věcí kombinují. A současná krize jistě napomohla tomu, že řidiči logistické služby provozují stejně ochotně, jako kdyby vozili pasažéry.
Ondřej Krátký z Liftaga | Foto Jiří Turek, Jana Jabůrková
Co se návratu na předkrizovou úroveň v oblasti klasické taxislužby týče, mladý CEO Liftaga očekává, že celá situace bude trvat ještě řadu dalších měsíců. Rozhodně ale nezoufá, a i když hovoří o tom, že jeho firma má před sebou ještě hodně práce k naplnění logistických plánů, souběžně optimisticky vypočítává, co Liftagu krize přinesla.
„Celá situace nás posílila jako tým, jak interní, tak z pohledu akcionářů. Nikdo nezačal panikařit, všichni se rychle přizpůsobili a začali přemýšlet, jak se posouvat dopředu,“ konstatuje Ondřej Krátký.
„Zároveň jsme i rychlejší a v tuhle chvíli máme napnuté plachty, protože logistika roste meziměsíčně o stovky procent. V tomhle tempu rozhodně chceme pokračovat.“
V normálním roce by se teď menší čeští filmoví distributoři chystali na květnový filmový festival do Cannes. Spoustu snímků z prestižní hlavní soutěže by už měli nasmlouvanou na uvedení do českých kin, přesto by si nenechali ujít zejména trh Marché du Film, kde producenti z celého světa nabízejí svoje filmy k distribuci i dlouho před první klapkou.
Jenže Cannes se letos nekoná ani v červnovém alternativním termínu a trh bude fungovat online.
„Je nám to líto, pro celý průmysl je to velká ztráta a komplikace. Filmy potřebují trochu toho ‚šílenství‘, které správný festival a trh vyvolává a které pomáhá v uskutečňování prodejů,“ říká Ivo Andrle z distribuční společnosti Aerofilms.
Ta do českých kin uvedla například černou komedii Parazit, která loni startovala právě v Cannes, poté se stala globálním hitem, historickým oscarovým vítězem a v Česku nejnavštěvovanějším asijským filmem za posledních 20 let.
„Parazita jsme koupili několik měsíců před jeho uvedením v Cannes. Nevybíráme do distribuce filmy primárně podle toho, zda se účastní nějakého festivalu, ale i tak je to jeden z důležitých faktorů při rozhodování,“ dodává distributor.
Festival v Cannes ale není jedinou akcí, která pro distributory definuje květnové týdny. Naplno už běží sezona hřmotných blockbusterů a drahých komiksových adaptací, jenže ta se letos také nekoná. Tedy zatím.
Plán amerických premiér, na který reaguje celý svět, se totiž neustále mění. Přesun marvelovky Black Widow nebo bondovky Není čas zemřít na podzim oznámila studia už dávno, teď se však posouvají i filmy z podzimu na rok 2021 (například druhý Venom).
Plán amerických premiér se neustále mění.
Pozastavená natáčení včetně postprodukčních prací zase mění plán pro následující rok, kde se čachruje s daty premiér filmů jako The Batman nebo životopisu Elvise Presleyho, v němž hraje (z koronaviru již vyléčený) Tom Hanks. Přesto to zatím vypadá, že několik velkých filmů otevře o letošních prázdninách.
Blockbustery Mulan, Tenet a Wonder Woman 1984 by totiž stále mohly mít americkou a následnou českou premiéru na konci července (v případě Wonder Woman v srpnu) – je ale otázkou, zda se to vyplatí. Aby měly naději na černá čísla, potřebují takto velké filmy s rozpočty kolem 200 milionů dolarů masivní globální start na většině pláten, ideálně včetně těch čínských.
Pokud se ale kina budou otevírat postupně a za hygienických opatření typu omezené kapacity, očekávané tržby patrně nepřijdou, zvlášť při nákladech na reklamu atakujících samotné výrobní rozpočty. Poslední slovo v otázce otevírání kin by v Americe měli mít guvernérové jednotlivých států.
Kultovní texaské kino Alamo Drafthouse Cinema | Foto Forbes US
V Česku by proto z vyklízení pozic velkých premiér mohli těžit čeští filmaři a distributoři menších filmů, jejichž premiéru nediktuje prvotní uvedení v Americe. Od 8. června by se u nás kina mohla otevřít, pokud kapacita nepřekročí 50 návštěvníků. Ti by mohli vyrazit například na novou gangsterskou komedii Bourák režiséra Ondřeje Trojana nebo životopisné drama Zátopek od Davida Ondříčka.
„Oba filmy v tomto týdnu řešíme přímo s jejich producenty a tvůrci. Já osobně jsem zastáncem toho, je z letního období nikam nepřesouvat, ale ještě musí proběhnout detailní diskuse,“ sděluje Jan Bradáč ze společnosti Falcon, v jejíž distribuční režii jsou oba očekávané tuzemské snímky.
Nejsou to ale jen novinky, do kin by se mohly vrátit i české hity z doby před pandemií. Například dokument V síti, který byl pro společnost Aerofilms nejúspěšnějším filmem všech dob, by toho v biografech ještě mohl hodně předvést.
„Už od začátku února jsme se obávali, zda ještě stihneme tento film uvést do kin. Pracovali jsme na něm spolu s producenty prakticky půl roku nepřetržitě. Nakonec jsme to stihli a za dva týdny ho vidělo více než 300 tisíc diváků,“ vypráví Ivo Andrle s tím, že se film po znovuotevření kin na plátna vrátí.
Do kin by se mohly vrátit i české hity z doby před pandemií.
Distribuční společnost CinemArt pro změnu hledá nová data premiér pro film Šarlatán s Ivanem Trojanem nebo artové drama Žáby na jazyku.
Právě CinemArt ale na konci srpna plánuje do kin uvést i animák Trollové: Světové turné. Ten se přitom před pár týdny stal první vlaštovkou malého „odboje“ studií proti americkým kinařům. Studio Universal ho totiž ve Státech a dalších teritoriích neposlalo do kin, ale na online platformy.
Zdá se, že poměrně úspěšně – tržby z VOD (video on demand) prý zatím atakují asi 80 milionů dolarů. Studio by ale pořád získalo víc z kinotržeb a následných výnosů z domácích nosičů.
„O uvedení druhých Trollů v česky dabované verzi se ale u nás na VOD neuvažovalo, protože je stále možné kvalitní uvedení v kinech,“ prohlašuje Petr Slavík ze CinemArtu. Druzí Trollové v Americe premiérovali za částku 19,9 dolaru (cca 500 korun) za zhlédnutí filmu, což je podle Slavíka adekvátní ekvivalent rodinného vstupného.
„V současné době si myslím, že to může fungovat v zemích, kde se masivně nekonzumují pirátské kopie,“ dodává. Kina podle něj ohrožuje současný výpadek tržeb, nikoli popularita VOD. Při velikosti tuzemského trhu navíc nejsou výnosy z VOD schopny pokrýt náklady na výrobu filmu.
Nebyli to ale jen rozjuchaní Trollové, kteří se rozhodli kina vynechat. Společnost Disney před pár dny zrušila premiéru blockbusteru Artemis Fowl a přesunula ho na svou platformu Disney+, kde se bude v Americe streamovat od 12. června.
V Česku zatím služba k dispozici není, přesto se premiéra snímku, který už na internetu stihli vyhejtovat fanoušci předlohy, zrušila. Právě uvedení filmů na VOD platformách mimo jiné znamená, že se snímky okamžitě objeví k nelegálnímu stažení ve vysoké kvalitě.
Čeští distributoři nicméně nemohou z lokálního pohledu ovlivňovat rozhodnutí v Hollywoodu, ať už co se týče premiér, nebo předčasného uvedení na VOD.
„Být na místě našich partnerů, také bych na nic nečekal a sebral peníze, které tam reálně ležely – u zákazníků doma,“ míní Jan Bradáč z Falconu, který byl zároveň ujištěn, že se z dřívějšího uvádění filmů na VOD nestane běžná praxe a že se situace vrátí do původních mantinelů. Návrat k normálu neočekává jen jako distributor, ale i jako kinař.
Je totiž zároveň šéfem sítě kin CineStar, která by se po 8. červnu mohla otevřít v omezeném režimu. „Výhodu dvojpozice distributora i kina vidím v tom, že sedíte na židli, co má dvě nohy, a nikoli jednu. Ale je to diskutabilní. Obecně platí, že když máte jedno kino, máte v krizi jeden problém. Pokud máte těch kinosálů 100, těch problémů je najednou také tolik.“
Jistým „štěstím v neštěstí“ je podle něj to, že situace s uzavřením celého trhu přišla po loňském, tedy nejúspěšnějším roce v celé novodobé historii českého filmového trhu. „Kdybychom tuhle situaci zažili v krizi návštěvnosti například roku 2011 nebo 2012, nevydrželi bychom ani měsíc,“ myslí si. Nejen pro něj bude následující léto s podzimem úplně novou zkušeností.
„V kinech bude k dipozici určitě široký výběr ve velmi zúženém čase. A jsem si jist, že k tomu, aby to dopadlo nějak snesitelně, potřebujeme ještě dvě věci. Zaprvé, aby měli lidé chuť do kina chodit. A zadruhé, aby se tam nebáli a uvěřili, že je to pro ně bezpečné,“ dodává Bradáč.
Podle Petra Slavíka ze CinemArtu má firma indicie, že se diváci zpátky do kin těší a po společném zážitku už prahnou. Právě „hru“ na takový zážitek už spustila společnost Aerofilms.
Jmenuje se Moje kino LIVE a připojily se do ní kina po celém Česku. Na YouTube se za poplatek (většinou 100 korun) streamují filmy, v úterý 5. května to bude třeba premiéra filmu Kanáři.
„Moje kino LIVE běží už více než měsíc a jeho úspěch velmi pozitivně ovlivňuje naši morálku,“ říká Ivo Andrle z Aerofilms, i když příjmy z projektu zdaleka nenahradí běžný provoz kin. „Registrujeme zájem soukromých firem o uspořádání uzavřených představení pro jejich zaměstnance či klienty,“ dodává. Do rekordních výšin narostl i VOD portál Aerovod.
Diváci se zpátky do kin těší a po společném zážitku už prahnou.
Distributory tak pravděpodobně čeká letní sezona s omezeným provozem kin, kde možná poprvé v novodobé historii nebudou převažovat americké blockbustery, ale alternativnější obsahy, filmové návraty a české snímky. O podobě letošního ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary má být mimochodem jasno už v úterý 28. dubna.
„Kinům se předvídal zánik už tak často. Namátkou to bylo v časech nástupu televize, pak barevné televize, poté s příchodem VHS, DVD a nyní VOD. Přesto se vždy ukáže, že zážitek z filmu v sedadlech kin je mnohem intenzivnější a pro diváka atraktivnější než doma v papučích a z gauče,“ uzavírá Petr Slavík ze CinemArtu.
Letadla bez zákazníků, zpomalující automobilky a levný hliník. To jsou ve zkratce důvody, proč česko-slovenská investiční skupina Penta Investments loni nenavázala na rekordní rok 2018 a zaznamenala poklesy u všech hlavních ukazatelů. Království českého miliardáře Marka Dospivy a jeho slovenského parťáka Jaroslava Haščáka i tak loni vydělalo 265 milionů eur čistého, optikou současného kurzu asi 7,2 miliardy korun.
Je to asi o půl miliardy korun méně než v roce předešlém, kdy skupina ovládající zejména lékárenský řetězec Dr. Max či sázkovou kancelář Fortuna zaznamenala historicky nejlepší výsledky. Oba hlavní z celkových pěti akcionářů Penty tehdejší výsledky katapultovaly mezi nejbohatší muže planety s odhadovaným majetkem přes jednu miliardu dolarů.
Hodnota aktiv skupiny se sice loni zvýšila z předloňských 10,4 miliardy na 11,2 miliardy eur, avšak například kumulované tržby všech firem ve skupině se Pentě snížily o citelných 600 milionů eur na 6,9 miliardy. Klíčový ukazatel hrubého provozního zisku EBITDA se snížil jen mírně, o šest milionů eur na 434 milionů eur.
Výsledky skupina zveřejnila bez většího rozruchu během pátečního poledne a nepřidala žádný oficiální komentář některého z partnerů. Ale při pohledu na zveřejněné informace a také na kondici jednotlivých firem je jasné, kde má dnes Penta slabší místa.
„Vzhledem k celosvětovému propadu prodeje automobilů skončila s negativním výsledkem hospodaření společnost Gehring Technologies, výrazný pokles cen komodity se promítl i do výsledku hliníkárny Slovalco v Žiaru nad Hronom. S plánovanou ztrátou skončila také společnost Aero Vodochody,“ stojí přímo v prohlášení skupiny.
Průmyslová aktiva Penty zkrátka za sebou dobrý rok nemají. V Česku je nejvíce vidět zmiňovaný letecký výrobce Aero Vodochody, do kterého Penta investovala od roku 2007 stovky milionů korun. Mezinárodní management a spuštění ambiciózního a zároveň nákladného výrobního programu letounů L-39 NG se zatím příliš neosvědčily. Velcí zákazníci totiž stále chybí. Někdejší italské vedení také ukončilo některé civilní programy na výrobu leteckých součástek pro jiné výrobce. Aeru se tak propadly tržby (v roce 2018 asi o třetinu).
Od nového letounu L-39 NG si v Aeru Vodochody hodně slibují. Na velké zákazníky se ale stále čeká.
Koncem roku 2018 Penta dokonce musela firmu přifouknout 400 miliony korun, aby jí pomohla se spuštěním výroby. Od té doby se také hovoří o snaze Penty závod prodat. Skupina na toto téma údajně jedná s obchodníkem se zbraněmi Omnipol. Po roce vyjednávání se však obě strany stále nedohodly.
Skupinu Penta tak dnes táhnou zejména tři společnosti. Podle neoficiálních informací za sebou měla historicky nejlepší rok herní skupina Fortuna, která zároveň přidala největší podíl na zisku Penty. Avšak čísla za samotnou sázkovou skupinu, která dnes působí na slovenském, polském, rumunském a chorvatském trhu, Penta nezveřejňuje od doby, co Fortunu stáhla z burzy.
Hvězdou Penty nadále zůstává také lékárenský obr Dr. Max, který patří mezi největší hráče svého druhu v Evropě. Ten působí už v osmi evropských zemích a zaměstnává přes 17 tisíc lidí.
A třetím klíčovým sektorem pro Pentu jsou dnes reality. Skupina za sebou má několik dokončených a prodaných projektů. Za více než šest miliard korun loni například prodala sestavu kancelářských budov v pražských Jinonicích Waltrovka.
Otázkou zůstává dopad současné virové krize na čísla miliardářské skupiny během letošního roku. Bude záležet na tom, jak moc velké ochlazení čeká realitní trh. Takový Dr. Max mohl krátkodobě z pandemie těžit – nemusel omezit otevírací dobu svých lékáren a naopak mohl vydělat na zvýšené poptávce lidí po lécích, vitaminech i ochranných pomůckách. I na něj však může negativně dopadnout snížený ruch v ulicích a také třeba fakt, že na dobu pandemie dramaticky ubyl počet běžných předpisů od lékařů.
Drtivý dopad může čekat loňský šampion, skupina Fortuna Entertainment Group. Té na dva měsíce (zatím) prakticky zmizely tržby, když lidé nemají na co sázet. Firma se to sice snaží alespoň trochu kompenzovat společenskými sázkami, ale dva a více měsíců bez fotbalu, hokeje či tenisu budou hodně cítit. Nemluvě o přesunuté olympiádě i dalších vrcholných sportovních akcích na příští rok.
Během následujících měsíců přijede do Nošovic téměř osm stovek inženýrů z Jižní Koreje. Vláda tak vyhověla žádosti automobilky Hyundai, která by se bez pomoci pracovníků z východní Asie neobešla. V nošovickém výrobním závodě budou pracovat na vývoji nového vozu.
„Jedná se o klíčového zaměstnavatele v celém moravskoslezském regionu a součást automotive infrastruktury, na kterou jsou vázány stovky tuzemských producentů a dodavatelů,“ odůvodnil vládní rozhodnutí vicepremiér a multifunkční ministr Karel Havlíček. Připustil přitom, že podobnou výjimku by mohly dostat i další společnosti strategického charakteru.
Nošovický závod Hyundai, který v úterý 14. dubna jako první velký podnik v Česku obnovil po třech týdnech výrobu, tak v květnu přivítá 446 jihokorejských pracovníků na inženýrských a vývojových pozicích. Dalších 341 zaměstnanců by mělo následovat v červnu až říjnu. Všichni však budou muset dodržovat striktní pravidla.
Nošovický areál Hyundai | Foto Ladin
„Je to šito na míru tak, aby jejich pobyt nepřesáhl 90 dní, aby přiletěli speciálním charterovým letem, přičemž se musí prokázat maximálně dva dny starým negativním testem na covid-19,“ přiblížil Havlíček.
Zaměstnanci budou muset dodržovat striktní pravidla.
Následně dodal, že tito zaměstnanci budou cestovat výhradně firemními autobusy, pohybovat se budou moct pouze v areálu firmy v Nošovicích a ubytováni budou v zařízeních, do nichž nebude mít přístup nikdo jiný.
Vláda dále v pátek schválila čtyřmiliardový vklad do fondu Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Tyto peníze by měly být určeny na krytí závazků ze záruk, které EGAP poskytla na úvěry zejména velkým firmám poškozeným koronavirovou krizí.
Ministři se také shodli, že zažádají Sněmovnu o prodloužení nouzového stavu do 25. května. Rozhodli tak, aby mohli nechat „doběhnout“ restriktivní opatření zavedená v souvislosti s probíhající pandemií. Poslanci by žádost mohli projednávat v úterý na mimořádné schůzi.
Babišův kabinet už ve čtvrtek oznámil, že v pátek přestal platit zákaz volného pohybu osob. Lidé se tak na veřejnosti mohou pohybovat nejen za účelem cesty do práce, k lékaři, na nákup nebo při sportování, jako tomu bylo poslední týdny – nejvýše však v počtu 10 osob.
Zároveň nadále platí, že musí nosit roušky, a to podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha nejspíše ještě příští dva měsíce.
Boj s rakovinou prohrál podnikatel v energetice a strojírenství Martin Ulčák. Forbesu to potvrdily dva zdroje z okolí jeho firem. Bylo mu 56 let. Jeho úmrtí přichází zhruba měsíc poté, co zemřel jeho blízký přítel a obchodní spojenec František Štěpánek, spolumajitel Sokolovské uhelné.
Podle společných přátel právě Štěpánkova smrt Martina Ulčáka velmi zasáhla, současně řešil složitou záchranu strojírenských firem z někdejší skupiny Vítkovice a dlouhodobě byl pod velkým psychickým tlakem.
Poslední svazový šéf socialistické mládeže patřil mezi vlivné muže českého byznysu s přesahem do energetiky, strojírenství či těžby uhlí. Měl blízko k Václavu Klausovi i Miloši Zemanovi. Jejich vztah se zhoršil poté, co Zeman odvrhl svého dlouholetého spolupracovníka a lobbistu Miroslava Šloufa. Ostatně na jeho pohřbu před dvěma lety Ulčák vystoupil s poměrně ostrou smuteční řečí, ve které za to hlavu státu a její spolupracovníky odsoudil.
Společně se spolužáky z VŠE Liborem Chrobokem a Marcelem Belhocinem založili významného obchodníka s tabákem Geco s obratem bezmála 40 miliard korun. Kromě toho Ulčák vlastnil společnosti E-Invest a T-Watt, které podnikají v energetice. Ulčák byl velký milovník trampu, s přáteli pravidelně vyrážel do milovaného srubu, hrál ve folkové kapele na basu a také na klavír. Na Moravě budoval velké ovocné sady.
V poslední době ale vsadil všechno na jednu kartu – záchranu vítkovického impéria Jana Světlíka. V rámci toho se spojil se zbrojařem Jaroslavem Strnadem. V poslední době se ale hovořilo o tom, že mezi oběma muži panovaly spory a restrukturalizace firem se nadále potýká s problémy.
S rozvolňováním karanténních opatření se pomalu začíná vracet život do českých měst a do Prahy nevyjímaje. Přes měsíc prázdné ulice české metropole se začínají zaplňovat lidmi a od pondělí se k nim opět přidávají i zeleno-bílé elektrokoloběžky amerického startupu Lime.
Ten v polovině března v reakci na koronavirus a jakožto opatření proti šíření nákazy pozastavil činnost ve 23 zemích po celém světě včetně Česka, kde službu provozuje jen v Praze.
„Praha patří k prvním městům na světě, kde nyní začíná Lime opět fungovat. Další města budou následovat postupně,“ uvedla společnost v tiskové zprávě, a oficiálně tak potvrdila spekulace o návratu, které se objevovaly přes víkend.
„Lime provozní zóna zůstane stejná, ale začínáme s menší flotilou, abychom lépe pochopili chování uživatelů v souvislosti s tím, jak se lidé po celém městě začnou vracet k běžným rutinám,“ vysvětluje provozní ředitel Limu Czech Republic Ondřej Široký.
Provozní ředitel Limu Czech Republic Ondřej Široký | Foto Jan Strouhal
Podle regionální manažerky komunikace Limu pro střední a východní Evropu Daryi Skobelevaové by se mělo v pražských ulicích v počáteční fázi objevit zhruba 200 koloběžek, které budou vzhledem ke koronaviru intenzivně čištěny a dezinfikovány na místech, kde s nimi lidé přicházejí nejčastěji do kontaktu (typicky řídítka). V loňské sezoně jich Lime v Praze měl 1500.
V počáteční fázi se v Praze objeví zhruba 200 koloběžek.
Americký startup své koloběžky stáhl kvůli pandemii, teď by jejich přítomností v ulicích chtěl zamezit dalšímu šíření viru.
„Elektrické koloběžky nabízejí alternativní dopravu pro ty, kteří chtějí cestovat sociálně vzdálenějším způsobem. Na základě našich současných zkušeností z jihokorejského Soulu a Pusanu víme, že využití individuálních možností tohoto druhu mobility pomáhá při zploštění křivky nakažených covid-19,“ vysvětluje Široký.
Freebike se stahuje zpět do Karlína
Limetkové koloběžky se do Prahy vracejí, česká bikesharingová služba Freebike, patřící do společnosti Homeport bývalého majitele Datartu, Čechoangličana Charlese Butlera, se ale po roce ostrého provozu z většiny městských částí naopak dočasně stahuje. Zůstane v provozu jen v Karlíně a jeho okolí, kde má své sídlo i vývoj a také někteří firemní zákazníci, jako je například Skanska.
„Představíme letos menší, experimentální systém elektrokol pro Prahu, který se celý bude točit kolem Karlína a okolí. Chceme zde vybudovat službu, která se stane přirozenou součástí karlínského života, a postupně, až se lidé naučí elektrokola zodpovědně používat a ukážeme zbytku města, že to jde, se určitě vrátíme i do dalších čtvrtí,“ informoval Freebike své uživatele v pátečním newsletteru.
Podle něj se v ulicích Karlína v květnu objeví jen desítky jeho výrazně žlutozelených elektrokol – loni jich v Praze bylo dohromady 550. Uživatel s koly bude moci vyjet i do jiných částí Prahy, vrátit je ale musí opět v Karlíně. Mimo Karlín si ale uživatel může kolo „zapauzovat“ na hodinu zdarma.
Karlín je pro Freebike spíše laboratoří, kde se zkoušejí novinky.
Šéf služby Ludvík Jaroš se netají tím, že Karlín je pro Freebike odjakživa spíše takovou laboratoří, kde si zkouší své novinky, které poté implementuje zejména v zahraničí: například ve Velké Británii, Francii nebo Finsku. V těchto zemích mu byznys kontinuálně roste.
Jeho jádrem přitom není ani tak provoz bikesharingového systému, ale spíš prodej kol a softwarového řešení samotným městům, která chtějí systémy sdílené mobility sama provozovat. S takovým konceptem se Freebike v Česku objevil před dvěma lety v Kladně.
Šéf služby Freebike Ludvík Jaroš | Foto Jan Strouhal
„Od letoška si všechny komponenty na naše elektrokola vyrábíme sami, a proto své síly budeme soustřeďovat tam, kde je o bikesharing zájem,“ řekl Jaroš Forbesu už před dvěma týdny. Patří zároveň k nejhlasitějším kritikům přístupu hlavního města k bikesharingu – Praha podle něj není na větší bezstanicový systém připravená a nemá vybudovanou dostatečnou parkovací síť pro prostředky sdílené mobility.
„Budovat desítky dokovacích stanic na vlastní náklady, aniž bychom museli zvyšovat ceny za výpůjčky, nám nedává ekonomický smysl. A my jsme přece jen byznys a musíme tak přemýšlet,“ naznačoval Jaroš důvody současného rozhodnutí.
Pražský magistrát se v současné době snaží vyjednat nové memorandum o rozvoji sdílených služeb, které by mělo načrtnout, jak bude bikesharing v Praze v budoucnu vypadat. Tedy i například otázku parkování.
Volně zaparkované sdílené prostředky v ulicích jsou totiž často trnem v oku občanům, kteří si zejména v sezoně stěžují na překážející koloběžky a také na chování některých uživatelů, nedodržujících předpisy a ohrožujících ostatní při zakázané jízdě po chodníku nebo v opilosti.
Koloběžky jsou často trnem v oku občanům.
Memorandum je nyní ve fázi návrhu, který teď připomínkují jednotlivé sdílené služby v Praze. Kromě Limu a Freebiku jde například o česká Rekola, Revolt nebo službu Nextbike.
Faktem ale je, že za nedodržování memoranda nehrozí postihy. Praha dokonce společnosti Lime loni v říjnu vypověděla první memorandum podepsané v září 2018 za nedodržování dohodnutých podmínek. Provoz elektrokoloběžek to ovšem nijak neovlivnilo – jejich počet se sice snížil, to ale souviselo spíše s nástupem zimní sezony.
Je to velký krok pro Škodu Auto i velký krok pro Česko. Mladoboleslavská automobilka, která ovlivňuje velkou část tuzemského průmyslu, dnes opět rozjíždí ve svých třech závodech výrobu. Po dlouhých 39 dnech, což je dost možná nejdelší odstávka v historii firmy.
„Jsem rád, že zase začínáme, a rád bych poděkoval všem škodovákům, kteří v posledních dnech a týdnech pracovali na tom, abychom se restartovali,“ uvedl šéf Škodovky Bernhard Maier na síti LinkedIn.
Výroba největší české firmy podle tržeb pojede zatím na dvě směny, tedy bez noční výroby. Odboráři čekají komplikace a chaos ve výrobě. Třeba i kvůli nedostatku polských pracovníků, který trápí především závod v Kvasinách.
„Prvních 14 dní bude velkou zkouškou pro nás pro všechny, zkouškou, kterou si budeme utvářet budoucnost. Bude trvat ještě dlouho, než se rozjede globální systém, tak aby mohl přinést alespoň nějaký řád a pravidla, na která jsme zvyklí,“ uvedl již dříve předseda odborů Kovo Jaroslav Povšík s tím, že mnoho dodavatelů má potíže, zavřenou výrobu a některým může hrozit i krach.
„Je samozřejmě dobrá zpráva, že se Škodovka rozjíždí. Ale pro nás se dneškem rapidně nic nemění, my jsme pracovali ještě i po uzavření jejich výroby, protože se v dodavatelském řetězci plnily sklady. I proto naše vlastní odstávka na lisovně trvala jenom necelý týden,“ říká Kvido Štěpánek, majitel firmy Isolit-Bravo, která ve výrobě autodílů zaměstnává přes 300 lidí. Podílí se třeba na výrobě světel a je významným dodavatelem plastikářských výlisků pro autoprůmysl.
„Zbytek času jedeme na nějakých 40 procent. I díky tomu, že nejsme zcela orientovaní na automotive a máme i jiné zákazníky,“ dodává. Zároveň se zprávou o tom, že největší česká automobilka od pondělka znovu nastartuje výrobu, dostal Štěpánek od Škody Auto také echo, že mají plné sklady, takže pořádné objednávky přijdou až za tři týdny.
Majitel firmy Isolit-Bravo Kvido Štěpánek | Foto David Turecký
Tou dobou už by Škoda Auto z dvousměnného provozu měla přeřadit na vyšší rychlost a šlápnout na plný plyn. „Jenže je otázka, na kterou jsme zatím nedostali odpověď, jestli se ten plný plyn bude rovnat plnému plynu před koronavirem. Já jsem si dost jistý tím, že ne. Když pojede výroba Škodovky na 80 procent, budeme všichni bouchat šampaňské,“ říká Štěpánek. „Já osobně si ale myslím, že to bude míň. Spíš 60, možná 70 procent,“ dodává.
Důvodů je podle něj hned několik. Kromě toho, že se koronakrize podepíše na ekonomické situaci lidí, kteří nebudou tolik kupovat nová auta, mluví Štěpánek také o tom, jak před pandemií už byla propustnost českých silnic na hraně a musela přijít korekce. Pandemie a ekonomická krize s ní spojená jsou tak katalyzátorem, který ochlazení v automotivu urychlil.
„Proto počítáme s tím, že se ve výrobě autodílů ještě dlouho nedostaneme na čísla před krizí, a hledáme možnosti, jak diverzifikovat produkci,“ vysvětluje majitel společnosti Isolit-Bravo.
Podobně vidí situaci Robert Záboj, šéf automotive divize holdingu Koh-i-noor, jenž vede patriarcha Vlastislav Bříza. „Očekáváme, že v květnu pojedeme na nějakých 70 procent předchozích tržeb, když všechno půjde dobře. Je to trochu choas, odvolávky chodí a zase se ruší,“ dodává Záboj, jenž přes firmu Ponas zabezpečuje vstřikované plasty pro autoprůmysl. Ty v poslední době vždy jeden týden jely a druhý týden měly odstávku. Na rozdíl od nástrojárny, která je zatím vytížena naplno, protože má dlouhodobé zakázky.
Svůj pohled dává také Denisa Materová za Tawesco, které náleží do rodinné skupiny Promet jejího otce Reného Matery. „Lisovna, která dodává do skupiny VW, se začala vracet k životu minulý týden. Je nutné vidět, že automobilky mají také zásoby, jež vznikly po uzavření jejich výroby. Ještě jsme chvíli dodávali. Výroba bude dál nabíhat prakticky podle harmonogramu Škody Auto,“ dodává marketingová šéfka Prometu Denisa Materová.
Od počáteční myšlenky v polovině února uplynuly bezmála dva měsíce. Během té doby rodinná strojní skupina MICo a inženýři z ČVUT spustili zcela nový výrobní projekt, plicní ventilátor CoroVent, sehnali potřebné finance z různých zdrojů a získali nutná povolení a certifikace. A tento týden se v třebíčské společnosti Dawell ze skupiny MICo konečně rozjela sériová výroba.
V první vlně se vyrobí 500 kusů, které prostřednictvím ministerstva zdravotnictví skončí v tuzemských nemocnicích.
„Na začátku šlo určitě o reakci na tuto obtížnou situaci. Podíval jsem se na možnosti našich firem a napadlo nás, že zrovna Dawell, který normálně vyrábí indukční a odporové ohřevy, je schopen proměrně pružně přejít na výrobu plicních ventilátorů,“ popisuje šéf a majitel skupiny Jiří Denner.
Podnikatel se spojil s odborníky z ČVUT a také se skupinou technologických podnikatelů z iniciativy Covid19CZ a začali projekt moderních ventilátorů na zelené louce stavět. Projekt se zčásti financoval prostřednictvím crowdfundingové kampaně, do které se přihlásilo přes sedm tisíc dárců, kteří poslali přes 14 milionů korun. Další miliony poslaly velké firmy jako PPF, Coca-Cola či Avast. Další desítky milionů korun dodalo MICo, včetně svých výrobních kapacit, lidí a materiálu. Rozpočet celého projektu Denner odhaduje do těch chvil na 100 milionů korun.
Z první vlny by tak díky sbírce 250 kusů přístrojů měly domácí nemocnice dostat zdarma. Druhých 250 by měla vláda koupit v podstatě za nákladové ceny. Plicní ventilátor CoroVent je primárně určený k záchraně lidí s onemocněním covid-19. Jedním z hlavních cílů vývojářů proto byla kromě spolehlivosti také jednoduchost ovládání, aby s ním mohl pracovat i méně zkušený personál.
Aby bylo možné rozjet výrobu, bylo nutné nejen získat všechny certifikace a oprávnění, ale také připravit vhodné prostory. Zaměstnanci MICo Group tak během několika týdnů kompletně zrekonstruovali a sterilizovali výrobní prostory třebíčského Dawellu.
„Minulý týden jsme dokončili poslední přípravné práce a v pondělí oficiálně zahájili sériovou výrobu. Celý tým je teď připraven v co nejkratším možném čase vyrobit až 500 kusů přístrojů, na které máme k dispozici všechny potřebné díly. Dalších 1500 ventilátorů bychom rádi vyrobili do konce května,“ vypočítává Jiří Denner s tím, že nejobtížnější byl nákup materiálu a technologií od zahraničních dodavatelů. Možnosti jsou dnes na trhu velmi omezené.
Projekt plicního ventilátoru vznikl díky spolupráci Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, iniciativy Covid19CZ a strojní skupiny MICo. | Foto MICo
„To, co začalo jako čistokrevný aktivismus, se určitě může proměnit v dlouhodobý obchodní model. Celkově oblast medical, ve které jsme doposud nepůsobili, je pro nás velmi zajímavá,“ říká Denner, který firmu před dvěma lety převzal po otci a loni vytvořil nový holding, zastřešující asi 10 firem s celkovým obratem kolem jedné miliardy korun a se 450 zaměstnanci.
Denner počítá s tím, že po první dodávce pro česká zdravotnická zařízení přijdou na řadu zahraniční trhy, z CoroVentu se podle něj stane strategický výrobek v mezinárodním rozsahu.
„Již dnes evidujeme poptávky z celého světa na pět až šest tisíc přístrojů a očekávám, že zájem ještě poroste. Ozvali se nám klienti z Jordánska, Ukrajiny, Estonska a dalších zemí. Poptávce proto budeme přizpůsobovat i naše výrobní kapacity. Například rozšíření na třísměnný provoz dokážeme zajistit prakticky okamžitě. Bude-li to situace vyžadovat, jsme připraveni na výrobu až několika desítek tisíc přístrojů ročně,“ dodává Denner.
Jeho otec Karel firmu založil se společníky v roce 1993. Nejdříve šlo o servisní společnost, která pracovala zejména pro ČEZ a Jadernou elektrárnu Dukovany. Později se přidala vlastní konstrukce a výroba výměníků tepla, kondenzátorů, tlakových nádob, nádrží, ocelových konstrukcí, technologických částí pro jadernou a konvenční energetiku, chemický a potravinářský průmysl a těsnění pro speciální aplikace.
Zatímco řada obchodníků si dnes mohla oddechnout, protože znovu otevírají svoje živnosti a doufají, že se k nim zákazníci rychle vrátí, provozovatelé restaurací a barů takové štěstí nemají. A stále trvající nařízení vlády si už začalo vybírat svou daň i mezi těmi nejlepšími – jeden z nejznámějších českých barů, pražský Cash Only, včera na sociálních sítích oznámil, že po pěti letech úspěšného fungování končí.
„Vážení hosté, přátelé Cash Only Baru, bohužel jsme nuceni ukončit provoz baru. Věříme, že se zas potkáme v lepších časech,“ dočtou se od včerejšího poledne zákazníci na facebookovém profilu oblíbeného podniku.
„Provozujeme dva bary a s tím se pojí velké náklady na pronájem, personál i vybavení,“ vysvětluje důvody k obtížnému rozhodnutí zakladatel a spolumajitel baru Aleš Půta, který vedle Cash Only vlastní ještě proslulý Hemingway Bar. „Pořád jsme nevěděli, co bude dál. A stále to vlastně nevíme, vládní opatření jsou postavená na hlavu.“
„Koncept Cash Only ale nezanikl, jen je potřeba počkat na lepší časy, protože doba pro koktejlové bary teď není a asi chvíli ještě nebude příznivá. Myslím, že lidem se nebude hned tak chtít za kvalitní drinky utrácet,“ říká druhý ze spolumajitelů Cash Only David Andrle. „V první chvíli jsme z toho samozřejmě byli špatní, ale je to holt byznys. Teď spíš hledáme příležitost, jak pokračovat dál jinak.“
Takže žádný smutný konec, jenom nutná změna a tak trochu restart. Tu příležitost totiž hodlají Aleš Půta s Davidem Andrlem najít přímo v prostoru v Liliové ulici, který se rozhodli využívat i nadále, jenom s méně náročným konceptem. Aktuálně tak vyjednávají s majitelem, že si část prostor ponechají, a hned jak to situace dovolí, v nich otevřou aperitivo, wine & café bar.
„Chceme dělat něco, čemu rozumíme, se stejnou kvalitou, jakou jsme si drželi v Cash Only. A jak pro kávu, tak pro výběr vín jsme si našli dobré partnery,“ konstatuje Aleš Půta s tím, že o názvu nového podniku ještě není rozhodnuto. A aby učinil zadost celému popisu chystaného konceptu, dodává, že nový bar nabídne také lehké koktejly, které bude mít na starosti sám David Andrle.
Není to konec, spíš tak trochu restart.| Foto Cash Only
Provoz Cash Only není jediná věc, kterou Půtovi i jeho společníkovi a týmu koronavirus překazil. V polovině března měla v Holešovicích oficiálně rozjet svůj provoz jejich Liquid Office – zázemí pro oba bary, depozitář a také výrobna a prostor pro experimentování, kde se měly chystat všechny dílčí potřeby pro přípravu koktejlů. A v plánu Liquid Office bylo nabídnout svoje kapacity také jiným podnikům a třeba i firmám.
„Byli jsme připravení na velkou budoucnost a místo ní přišel kopanec,“ komentuje to Aleš Půta s tím, že se však určitě nevzdává – Hemingway i nový koncept se znovu otevřou snad už v květnu. „Uvidí se, co bude dál a kdy se všechno vrátí do normálu. Rozhodně ale nehodláme jen sbalit kufry a odejít.“
