Koronavirová krize nevzala chuť českým podnikatelům prosadit se u západních sousedů. Společností, které do Německa míří, letos výrazně přibylo.

„Navíc sledujeme silný trend, kdy firmy chtějí v Německu zakládat vlastní pobočky. Často přitom jde o inovativní a technologické firmy,“ říká Adam Jareš, ředitel německého centra CzechTrade.

Nálada mezi podnikateli v Německu je podle Jarešových slov nejlepší za bezmála dva roky.

Škoda

České tramvaje do německých měst. Škoda uspěla v tendru za miliardy

Ondřej Kinkor

Jaký má pandemie dopad na česko-německý obchod?

Celkové ztráty jsou včetně turismu v řádech miliard korun. České firmy nemohly nabízet služby, servisovat stroje nebo vést obchodní jednání. Naopak německé společnosti neměly možnost přijet do českých výrobních podniků na audit, což také vedlo ke ztrátě zakázek. Přesto se dokázaly české výrobní podniky s exportem do Německa velmi dobře vypořádat.

Meziročně byl propad vývozu do Německa jen osm miliard korun, což je v celkovém objemu jen pět desetin procenta. Mnohem výrazněji se pandemie a faktické uzavření hranic projevily ve službách. Před pandemií k nám například ročně jezdily přes dva miliony Němců. 

Neochabl kvůli pandemii a omezením zájem českých firem o export do Německa?

Naopak. Jen za první tři měsíce roku se na nás obrátilo 103 firem. To je proti předchozím letům výrazný nárůst. V době krize se české firmy soustředí hlavně na blízké trhy v Evropské unii a Německo je jako největší a nejbližší ekonomika přirozenou volbou.

Sledujeme i velký nárůst zájmu o založení vlastních poboček na německém trhu. To je velmi pozitivní trend, jelikož svědčí o rostoucí kapitálové síle českých firem a zároveň zajistí posílení stability českého exportu. 

Z jakých jsou oborů?

Výrazně vyšší zájem je v segmentu inovativních a technologicky zaměřených firem, který meziročně narostl téměř o třetinu a začíná dotahovat tradiční průmyslovou produkci, která u nás byla vždy nejsilnější. Aktuálně u nás probíhají jednání s firmami z oblasti umělé inteligence, elektromobility, vývoje softwaru nebo s výrobci biopotravin.

Kolik českých firem má v Německu přímo pobočky?

Je jich okolo dvou stovek s různou majetkovou účastí, většinou se jedná o zastoupení českých výrobních firem. Nelze to říci úplně přesně, protože i české firmy jsou často zastupovány německými společníky. 

Čekáte, že bude dál přibývat českých firem, které půjdou do téhle investice?

Ano, v posledních třech letech je to jednoznačný trend. České firmy chtějí být blíže německým zákazníkům a z hlediska důvěryhodnosti zbourat nejen faktické, ale i mentální hranice toho, že se jedná o české firmy. To platí hlavně v oblasti služeb. 

Breaking News

Rockaway kupuje německý Bringmeister. Líčí na tamní online nákupy potravin

Forbes Česko – 2 minuty čtení

Co pro ně při zakládání pobočky bývá nejnáročnější? Je to třeba byrokracie?

Určitě ne. Založení firmy v Německu dnes není žádný problém a řada služeb jako účetnictví nebo mzdovou agendu lze outsourcovat od externích firem. Obtížnější je najít správné lidi, hlavně obchodníky, kteří budou byznys v Německu dále rozvíjet. 

Kolik to stojí, zřídit si pobočku v Německu?

V případě GmbH, tedy „eseróčka“, je potřeba základní kapitál 25 tisíc eur. Některé firmy přemýšlejí také o jiných právních formách provozovny nebo o virtuálních kancelářích. Ale GmbH je nejčastější. Základní investice není problém, nejdražší je financovat vlastní lidi a udržitelnost. Vstupní investice je vždy výrazně vyšší než u nás a většinou kvůli nasycenosti trhu trvá déle, než se vrátí. Platí to i v e-commerce.

V jaké kondici je nyní německá ekonomika a jaké jsou výhledy dál?

Aktuální prognózy vývoje německé ekonomiky naznačují meziroční růst HDP kolem 3,7 procenta. To by znamenalo přibližně o pět procent nižší výkon ekonomiky než v roce 2019. Návrat do stejné kondice jako před pandemií ekonomové v Německu očekávají v polovině roku 2022. Naštěstí se ale výrazně zlepšila podnikatelská nálada, která byla v březnu nejoptimističtější za poslední téměř dva roky. 

Čím je to dané?

Dobrá nálada panuje zejména ve zpracovatelském průmyslu, kde roste počet zakázek. Za dobrými čísly německého zahraničního obchodu stojí zejména zvýšená poptávka z Číny a USA. To je velmi dobrá zpráva i pro české firmy.

Do Německa míří třetina českého exportu a velká část z něho je reexportována do třetích zemí. Naopak jsou zde vidět citelné dopady brexitu. Německý vývoz do Velké Británie se za první dva měsíce letošního roku meziročně propadl o pětinu.

Jak vůbec německá vláda pomáhá zvládnout dopady pandemie?

Spolková i zemské vlády za uplynulý rok posílily ekonomiku celkem 1,5 bilionu eur, což odpovídá přibližně pětačtyřiceti procentům ročního HDP země. Víc než polovina jsou garance a záruky hlavně od spolkové vlády. Ta a zemské vlády poskytly navíc přes 300 miliard eur na přímé fiskální stimuly a dalších 250 miliard eur dosahují daňové úlevy včetně dočasného snížení sazby DPH.

V kategorii přímých fiskálních stimulů se jedná o jednu z nejvyšších podpor v poměru k HDP na světě hned po USA. Třeba má česká kamarádka, která v Kolíně nad Rýnem provozuje síť čistíren, říká, že se cítí až nestoudně, jak moc jí stát finančně pomáhá. Stát podnikatelce v závislosti na poklesu tržeb hradil většinu fixních nákladů a za určité období až 75 procent obratu z předchozího roku.

Jedeme dál

Podpora od německé vlády dorazila na účet týden po zavření, popisuje zakladatel Freshlabels

Miroslav Valeš – 3 minuty čtení

Jaké jsou dopady na trh práce?

Ten zatím zůstává i přes pandemii relativně stabilní. Míra nezaměstnanosti dosáhla koncem minulého roku 5,9 procenta, což představuje meziročně vzestup jen o necelé procento. Příští rok by měla nezaměstnanost být přibližně stejná jako před pandemií.

Do pěti let se ale čeká dlouhodobý úbytek až 200 tisíc pracovních míst. Krizi dlouhodobě pocítí zejména maloobchod, obchodní služby, gastronomie, doprava, letectví a letecký průmysl. Naproti tomu existují pozitivní dopady na zaměstnanost v oblasti IT, veřejných služeb a léčiv.

The post Německo táhne. České firmy chtějí bourat hranice, říká Jareš z CzechTrade appeared first on Forbes.

Český streetwearový brand Life is Porno má za sebou nejúspěšnější rok své desetileté historie.

Jasně, světem se prohnala pandemie jako demoliční koule obchůdkem s křišťálovými jednorožci, ale Life is Porno i tak zvedlo obrat o devadesát procent. A v letošním roce ho chystá zvýšit ještě jednou tolik.

Brand s kšiltovkami, mikinami nebo pantoflemi hrne do světa nové a nové věci. Nejenže na poli prodejnosti oblečení láme své dosavadní rekordy, ale uvádí do praxe tak moderní záležitosti, jako jsou dražby uměleckých děl ve formátu NFT.

Longread

Umění budoucnosti. Co je fenomén NFT a měli byste si nějaké koupit?

Abram Brown – 7 minut čtení

První vlaštovkou byla nedávno dražba NFT etikety absintu, kterou pro Life is Porno vytvořil Martin Žufánek. Jak sám říká, když totiž absint na netradiční květinové bázi vytvořil a ochutnal, první, co mu proletělo hlavou, bylo: „To je porno!“

A spolupráce se streetwearovou značkou byla na světě. Šťastný vítěz nakonec NFT získal za 0,3 etherea, tedy za něco přes dvacet tisíc, a vyfasoval k němu ještě flašku absinthu.

„Něco takového je ale brandová akce,“ říká Tino Hrnčiar, jeden ze dvou spoluzakladatelů Life is Porno. „Vysoké prodeje v pandemickém roce vycházely z toho, že jsme měli konečně na skladě tolik věcí, abychom uspokojili aktuální poptávku.“

Byť by tedy, jak Tino dodává, prodali i víc, což se brandu, který chtěl od začátku dělat „streetart a streetwear“, přes všechny jeho úspěchy doposud nedařilo.

Ačkoliv brand může působit drze – málokterá firma z všemožných žebříčků Forbesu nese hrdě v názvu slovo PORNO – stojí za ním pevné byznysové smýšlení. A čím je brand větší, tím ostřeji vyhraněný jeho byznysový rozměr musí být.

„Poslední dva, tři roky už musíme plánovat hodně,“ říká Tino. „Od určité velikosti není cash flow žádná sranda, a když to člověk neudělá pořádně, začne přicházet o solidní prachy.“

Byznys

Malá sadistická žhářka vydělala 500 tisíc dolarů. Další slavné memes se prodávají jako NFT

Darek Šmíd – 3 minuty čtení

V roce 2019 se tak Life is Porno dohodlo s investorskou firmou Equity Solutions, která je oslovila poté, co prezentovali před fórem angel investorů v rámci platformy Busy Man. Získali tak zdatného partnera z finančního sektoru.

„Pořád jsme ale Life is Porno, ne Life is Excel Sheet,“ dodává Tino. Stejně jako dělají tvrdý business, musí být v některých rozhodnutích dál pankáči – jinak by je to evidentně ani nebavilo.

Pandemie je porno

Před spojením s Equity Solutions se značka podle Tinových slov začínala trochu honit „za vlastním ocasem“. Brand sice vyprodával kolekce, ale vyprodat je museli: jinak by nezbyl cash na výrobu dalších kolekcí, které už do výroby vstupovaly.

„Byl to začarovaný kruh – rostli jsme, ale s tím rostly rovnoměrně i náklady a tak pořád dokola,“ vzpomíná Tino.

Díky investorovi se však Life is Porno dostalo před nástupem pandemie do mnohem lepší situace. Konečně mělo na skladě přesně tolik produktů, po kterých lidé bažili. A ti mu mohli i během pandemie utrhat ruce.

„Trochu nás v tom podržela komunita,“ vysvětluje Tino. „Přesně na začátku pandemie nám mělo z výroby přijít 99 procent kolekcí, které jsme měli ve výrobě, do konce dubna jsme tak zůstali prakticky bez produktů.“

Když se o něco později rozhlédli po pandemickém okolí, přišlo jim na mysl, že by bylo fajn vyrobit nějakou designovější roušku, než jaké se v té době už běžně nosily. “Udělali jsme tedy specifickou roušku, podle naší streetartové postavičky s červeným nosem.“

Rouška byla pro Life is Porno první záchranou. Díky komunitě šel desetieurový produkt na dračku a byznys se nezastavil. Na přelomu května a června se pak mohla vrátit výroba nových věcí. A lidé nakupovali.

Od legendárních pantoflí, které Life is Porno vytváří ve spolupráci s Footshopem, po kšiltovky a další merch. „Když se vzpamatovali i výrobci, rozjelo se to do vyšších otáček. Asi lidé ušetřili na mejdanech,“ konstatuje Tino.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Life is Porno®️ (@lifeisporno)

Český byznys

Teniskové království roste. Footshop kupuje konkurenta Queens, dohromady mají tržby přes miliardu

Zdravko Krstanov – 2 minuty čtení

„Bez pandemie bychom měli obrat ještě vyšší,“ dodává ale muž, který už v sedmnácti letech založil první slovenský skejtový e-shop Warehouse a dnes stojí za takovými projekty jako Forbidden Spot nebo Forbidden Taste – se svojí manželkou, členkou žebříčku 30 pod 30 slovenského Forbesu.

„Na začátku lockdownu nám během osmačtyřiceti hodin napsali všichni výrobci, že zastavují výrobu, teď se dějí podobné věci u dodavatelů a jejich subdodavatelů z Indie,“ popisuje aktuální situaci.

Značnou část byznysu Life is Porno tvořily i offlinové aktivity, které vesměs vybouchly. Tam nešlo o zisk, ale o utužování brandu a spolupráci s komunitou. Když se ale nedějí žádné vernisáže ani koncerty, vymýšlí celá parta nové věci. A nevymýšlí je zdaleka sami.

„Spolupráce máme rádi,“ říká Tino. „Ať jde o colab s umělci, designéry či většími nebo menšími brandy, vždy to musí být oboustranně výhodné a musí si to prostě sednout.“

Například u spolupráce s Footshopem je přidanou hodnotou, že se Life is Porno dostane k nové cílovce, zatímco Footshop vyhraje zase to, že se jeho brand rozvíří v něčem autentičtějším, než je v teniskovém kraji zvykem.

„Máme rádi spolupráce, které od nás lidé nečekají,“ vysvětluje Tino. „Když si třeba řeknou: sakra, proč streetwear dělá rohožky? Proč dělá absinth? Proč dělá NFT?“

Na tyto a další otázky nabízí Tino Hrnčiar odpovědi nejen v samotné produkci Life is Porno, ale také ve své chystané knížce Forbidden, na niž se mu nedávno podařilo vybrat peníze ve spolupráci s crowdfundingovým vydavatelství Ezopo.

Porno je porno

V knize o budování brandu a komunity, v níž nešetří tipy na kreativitu a produktivitu z vlastní praxe, nechybí lekce, které jeho brandu umožnily prosperovat i za pandemie.

Patří k nim vlastní pohled na pravidlo o „1000 True Fans“, tedy tisícovce opravdových fanoušků. „Čím více se věnuješ svým skalním fans, tím více tě pak tato tvá bublina podpoří, ale současně funguje jako bublifuk a rozšiřuje to dál,“ říká Tino.

K lekcím s dlouhodobým užitkem patří i rada vždy ujít nějakou tu „extra mile“ – občas si věci zkomplikovat a udělat něco, co nemá krátkodobý užitek, ale je to prostě super. Například dražení supernové technologie NFT, která může být revolucí pro svět výtvarného umění.

Dobrým tipem je i poznatek o tom, že jediná pozitivní daň je daň za přidanou hodnotu. To se potvrdilo Tinovi u jeho OtherThanOthers, k němuž patří podcast Insp.Eat. „To jsou věci, u nichž jsem od publika nikdy nic nechtěl, ale když na to teď došlo, vybral jsem díky tomu peníze na knihu.“

Technologie

Česká sci-fi sluchátka zbořila Kickstarter. Nedávají se do uší, zvuk vedou po kosti

Kristýna Tmejová – 3 minuty čtení

A nepřehlédněme ani radu využívat tzv. „Friday Test“. Podle Hrnčiara v ní jde o to, jestli si v pátek řeknete „bože můj, to už je pátek“, nebo „no konečně, pátek!“.

Když se člověk věčně nemůže dočkat pátku, pak ho asi nebaví to, co dělá, a měl by dělat něco jiného. Ale když mu pátek vyloženě vadí, pak to zase možná trochu přehání.

„Kdybychom se tímhle vším neřídili, tak nás pandemie asi zaskočí,“ říká Tino, „a my v nějaké chvíli padneme na hubu.“ Jenže oni se tím řídí. Takže na hubu nepadli.

A Life is Porno jede dál. Chcete důkaz? Tady je: Tento týden chystá Life is Porno dražbu 23 lahví žufánkovského absintu Le Fleur, „zbombené“ svým nezaměnitelným streetartem.

The post Jsme porno, ne excelová tabulka. Svérázný brand zažil svůj nejúspěšnější rok appeared first on Forbes.

Kdyby tahle dvojka neexistovala, tak byste si ji museli vymyslet.

Zdeněk Šoustal má investiční společnost Reticulum, která je kovaná hlavně v nemovitostech a v zemědělství. Zároveň je spolumajitelem skupiny Accolade, předního hráče na poli průmyslových budov.

O generaci mladší Michal Menšík vlastní a rozvíjí svou skupinu V-Sharp, v jejíž výstavní škříni je kurýrní startup DoDo – podle loňských čísel nejrychleji rostoucí firmu v Česku.

Breaking News

DoDo loni zdvojnásobilo tržby na 500 milionů. Letos chce pokořit miliardu

Zdravko Krstanov – 2 minuty čtení

Teď se oba úspěšní podnikatelé (a přátelé mimo byznys), spojují a spouští V-Sharp Alpha, dle jejich slov venture studio, jinak řečeno vehikl, přes nějž budou investovat do startupů. V hledáčku mají primárně oblasti e-commerce, logistiky nebo fintechu.

„Z vlastní zkušenosti vím, že k úspěchu nestačí dobrý nápad a vstupní kapitál,“ připomíná Michal Menšík.

„Startupy často skončí v propadlišti dějin jen proto, že nejsou schopny správně nastavit byznysplán, zvolit vhodné IT řešení, správně řídit finance nebo si třeba zajistit dostatečně kvalitní právní služby,“ popisuje.

V kontextu aktivit obou byznysmenů budou pochopitelně hledat synergické efekty. „Zároveň dovedeme otevírat ty správné dveře,“ dodává Menšík, který v tandemu se Šoustalem znají prakticky celou byznysovou scénu.

Breaking News

Průmyslové haly zažívají boom. Fondu Accolade loni stouply příjmy z jejich pronájmu o 35 procent

Forbes Česko – 1 minuta čtení

V-Sharp Alpha se bude soustředit na seedové investice v přibližném rozsahu deseti až patnácti milionů korun. Oba muži jsou každopádně připraveni investovat i desítky milionů.

„Pokud by se naskytla zajímavá příležitost, nechceme, aby nás limitoval nějaký předem nastavený strop,“ upozorňuje Šoustal. Duo má tak pro startupy teoreticky připravené stovky milionů korun.

Nově vzniklé venture studio našlo zázemí v Karlíně, kde si Menšíkova skupina nově otevřela velkorysé sídlo.

„Věříme, že spojení nás dvou, tedy takto rozličných podnikatelů s různým přístupem k byznysu a různými zkušenostmi, může dát startupům cennou školu a na důležitých křižovatkách je posunout tím správným směrem,“ uzavírá Menšík.

The post Mají úspěch, další chtějí najít. Michal Menšík a Zdeněk Šoustal jdou lovit startupy appeared first on Forbes.

Loni pád na páté místo, letos skok na úplnou špici? Karel Komárek je nyní s majetkem okolo 120 miliard dost možná nejbohatším Čechem. Alespoň do doby, než se uzavře dědictví po Petru Kellnerovi. Co z něj dělá prozatímního krále českého byznysu?

Jak už jsme podrobně popsali v dubnu, za skokovým nárůstem majetku Karla Komárka stojí Sazka Group, momentálně největší loterijní a herní skupina v Evropě. Společnost, pod kterou vedle české odnože patří italské Lotto, řecký a kyperský OPAP i rakouské Casinos Austria, dokázala loni i přes pandemické těžkosti dobře vydělávat – její čistý zisk se blížil šesti miliardám korun.

Miliardáři

Karel Komárek nejbohatším Čechem? Sázka na prozatímního krále nabízí nejeden jackpot

Petr Šimůnek – 3 minuty čtení

Tohle gamingové impérium tvoří drtivou většinu, konkrétně asi čtyři pětiny, jmění Karla Komárka. Zhruba desetinu pak představuje osobní majetek, dividendy a podíly, které drží v ostatních projektech – mimo jiné třeba v projektu Automobilist, který ikonické události motosportu přetváří v umělecké plakáty. Zbytek je součet ohodnocení Komárkem ze sta procent vlastněných firem (MND, Aricoma, US Methanol) a nemovitostí.

Na seznamu dolarových miliardářů, který nedávno zveřejnil americký Forbes a na kterém je letos rekordních 2755 jmen, náleží Komárkovi 502. příčka. Kromě něj se do světového žebříčku dostalo dalších osm Čechů – vůbec poprvé také druhý z dvojice spoluzakladatelů Avastu Eduard Kučera.

Eduard Kučera

Česko má nového dolarového miliardáře. Je jím Eduard Kučera z Avastu

Zuzana Krajíčková – 3 minuty čtení

Jaké změny se v uplynulém roce udály v byznysech nejmajetnějších lidí planety, proč jejich bohatství navzdory globální pandemii rostlo nejrychleji v historii a díky čemu v žebříčku přibyl v průměru jeden dolarový miliardář každý den, si můžete přečíst v květnovém vydání magazínu Forbes. To je v prodeji od čtvrtka 6. dubna, nebo v rámci prémiového členství na webu Forbes.cz.

The post Sazka a jiné radosti. Co dělá z Komárka dočasného krále českého byznysu? appeared first on Forbes.

V posledních letech nadnárodní vlastníci čím dál více přesouvají výrobu tradičních českých potravin do zahraničí. Před pěti lety to byly piškoty, v říjnu spustily vlnu nevole zase lentilky. Právě ty se v nadcházejících dnech objeví na pultech obchodů s novou recepturou, která už nebude připomínat typickou českou chuť. 

Výroba tradiční cukrovinky od dubna nově probíhá v německém Hamburku, kam se po 110 letech přestěhovala z továrny Sfinx v Holešově, kde jej Nestlé pod značkou Orion vyrábělo. 

Společnost však tímto způsobem přesouvá výrobu svých produktů po celé Evropě. Zatímco lentilky se z Česka přestěhovaly do Německa, uvolněné linky z českého Nestlé zaměstná výroba některých cukrovinek ze zahraničí.

Forbes History

Lentilky. Jaký je příběh tradiční české cukrovinky, která se bude vyrábět v Německu?

Michaela Židlický – 4 minuty čtení

Kromě místa výroby se lentilkám nově změní také jejich ikonická chuť. Jejich recepturu se totiž gigant rozhodl sjednotit se značkou podobné cukrovinky jménem Smarties. 

„Jádro bude víc čokoládové, krusta bude jinak koncipovaná. Bude tam méně cukru. Ale pořád to budou lentilky,“ tvrdí manažer pro korporátní záležitosti Nestlé Janda, který promluvil pro Seznam Zprávy. 

Zároveň ale doplnil i fakt, že o změnu receptury si prý řekli sami zákazníci. „Nám to vyšlo z 2,5 roku běžící kampaně, že si to konzument přeje,“ tvrdí Janda. 

Z testů Nestlé vyšlo, že zákazníkům chutnají bonbóny s větším obsahem kakaového prášku: „Firma reaguje na trendy v potravinářství. Pokud nejste schopná reagovat, lidé přestanou produkt kupovat.“

The post Lentilky mění místo výroby i recepturu. Nově se vyrábějí v německém Hamburku appeared first on Forbes.

Bývalý šéf fúzí a akvizic ČEZ Vladimír Schmalz je v posledních letech hlavně čilým investorem. Své peníze vložil do několika projektů, jako jsou například technologičtí MonkeyData, Lemonero nebo i do zemědělství budoucnosti

Velké naděje vkládá i do skupiny Edua Group zastřešující jazykové školy jako James Cook Languages, Jipka nebo Tutor. Pandemie mu ale trochu zamíchala kartami.

„Tržby za loňský rok měly velký, čtyřicetiprocentní propad. V absolutní hodnotě jsme na tržbách přišli asi o 100 milionů. Nyní se pečlivou, úpornou každodenní prací vracíme pomalu zpět,“ vypočítává v dalším Forbes Byznys podcastu investor a majitel Edua Group Vladimír Schmalz.

Tržby skupiny podle něj loni klesly v absolutním vyjádření na zhruba čtvrt miliardy korun.

A v podcastu zároveň přiznává, že pandemie mu trochu časově oddálila cíl vytvořit z Edua Group miliardovou firmu.

Byznys

Vzdělávání jede. Budujeme miliardovou firmu, říká exmanažer ČEZ

Pavla Francová – 3 minuty čtení

„Covid nám do toho hodil silné vidle, ale my se toho nevzdáváme,“ říká Schmalz, kterému ovšem nyní dělají radost takzvané hydroponické skleníky, ve kterých v okolí severočeských Tušimic vyrůstají rajčata, která se pak objevují na pultech českých obchodů.

„Dává to ekonomický smysl po všech stránkách,“ potvrzuje Schmalz a věří, že brzy půjde o miliardový byznys.

Jak se zainvestovaným projektům Vladimíra Schmalze daří? Jakou uplatňuje investorskou strategii a přemýšlí už i o exitech? A jak jako bývalý vrcholový manažer největšího českého energetického podniku vidí budoucnost energetiky? To vše uslyšíte v dalším podcastu.

The post Covid nám do miliardového příběhu hodil vidle, ale nevzdáváme se, říká investor Schmalz appeared first on Forbes.

„Druhý krok je úspěšně za námi. Dohoda s Moneta podepsána,“ uvedl po osmé večerní na svém Twitteru člen představenstva PPF Vladimír Mlynář s tím, že zbývá už jen to nejdůležitější – hlasování na valné hromadě.

V pár větách tak shrnul vývoj dealu, který už několik měsíců česká byznysová, investorská a novinářská obec napjatě sleduje – grandiózní plán na spojení Air Bank, českého a slovenského Home Creditu a Zonky (respektive Benxy) s Moneta Money Bank.

Z dokumentu zveřejněného na webu Monety v sekci pro investory vyplývá, že za výše zmíněná aktiva PPF má banka zaplatit 25,9 miliardy korun. 2,59 má jít z vlastních peněžních prostředků banky a 23,31 miliardy z těch, které Moneta získá úhradou emisního kurzu za úpis 291 375 000 nově vydaných akcií po 80 korunách za kus.

K vypořádání má dojít 1. října letošního roku, ale ještě předtím se uskuteční mimořádná valná hromada, kde obchod musí posvětit akcionáři.

Český byznys

Žádné dividendy a Singer v dozorčí radě. Moneta drží kurz nahrávající PPF

Zdravko Krstanov – 2 minuty čtení

Bankovní deal desetiletí od počátku provází právě nevole některých minoritních akcionářů, kteří mimo jiné poukazují i na ocenění aktiv PPF, které jim přijde neadekvátně vysoké. Podoktněme, že vlastní kapitál Air Bank činí 10,6 miliardy korun. Z druhé strany pak podotkněme, že PPF bude po vypořádání vlastnit odhadem 55,38 procenta akcií Monety a bude povinna učinit nabídku k převzetí, jinými slovy k odkupu až 100 procent akcií.

Touto cestou (při zachování ceny 80 korun za akcii) by posléze hodnota Monety byla minimálně 40,9 miliardy korun, nebo-li přibližně 1,5násobek vlastního kapitálu.

Výsledkem každopádně bude co do počtu klientů (2,4 milionu) třetí největší bankovní dům na tuzemském trhu, který bude mít velké ambice. Majitel menší tuzemské banky už před měsíci Forbesu říkal, že o úspěšném tažení PPF nepochybuje a že výsledkem bude dravá banka, což minimálně zmíněné dokumenty potvrzují.

Daily Cover

Operace Tanemo. Poslední nedokončený deal Petra Kellnera

Zdravko Krstanov – 8 minut čtení

„Spojení vytvoří veřejně obchodovanou retailovou banku – vyzyvatele (tzv. challenger bank) s významnou velikostí, která bude schopna těžit ze své široké klientské základny a a tím zajistit budoucí růst. Nově vzniklé uskupení bude zároveň schopno úspěšně konkurovat předním, na trhu již zavedeným společnostem,“ stojí v rozsáhlém dokumentu pro investory Monety.

Výsledná bankovní entita by ve střednědobém horizontu ráda ovládala 35 procent trhu spotřebitelského financování, 15 procent trhu s hypotékami a co je zajímavé – 10 procent trhu správy aktiv, což bylo dosud Air Bank cizí, zatímco Moneta ovládá zhruba pouze 3 procenta.

Zmíněné dokumenty v neposlední řadě uvádí, že po uskutečnění akvizice má Moneta potenciál do roku 2025 zvýšit čistý zisk o 94 procent. Jak se říká na Twitteru – remind me of this. In 4 years.

Zdroj blízký nejvyššímu vedení PPF řekl Forbesu v březnu letošního roku s odkazem na nepovedené sloučení s Monetou z roku 2019 následující:„Nejsme hloupí, abychom podruhé začali dělat na transakci, která má nulovou šanci vyjít.“

Nutno říct, že kázal pravdu.

The post Bankovní obchod dekády míří do finále. Moneta podepsala rámcovou smlouvu o akvizici Air Bank appeared first on Forbes.

Tahounem letošního růstu jsou automobilky. Jejich výroba meziročně stoupla o 47 procent a tím podpořila i průmyslovou výrobu, souhrnně k březnu 2021 meziročně vzrostla o 14,9 procenta. Oproti únoru pak průmyslová výroba vzrostla o 3,2 procenta, oznámil dnes Český statistický úřad.

Daily Cover

Žhavé zboží. Co s přibývajícími elektromobily, až začnou bourat?

Ondřej Kinkor – 5 minut čtení

Téměř patnáctiprocentní meziroční nárůst je nejvyšší od roku 2001, kam aktuální statistická řada sahá. Je to důsledkem loňského omezení výroby po nástupu pandemie, kdy vláda v rámci svých opatření proti šíření nákazy a narušení výrobních řetězců zastavila chod řady firem. Výroba se pak propadla o 12 procent.

Za celé první čtvrtletí průmyslová produkce meziročně stoupla o 4,1 procenta, proti poslednímu loňskému čtvrtletí byla o 1,1 procenta nižší

The post Průmyslová výroba meziročně stoupla téměř o 15 procenta appeared first on Forbes.

Možná je to ta jedna pověstná vlaštovka, která ještě jaro nedělá. V každém případě je ale minimálně nositelem pozitivní zprávy a první radosti v segmentu gastronomie. Tedy z oboru, o kterém jsme v posledním více než roce slýchávali bohužel jen chmurné novinky.

Obrovskou radost a s ní spojené velké plány v sobě už několik týdnů nosí zakladatel a spolumajitel Vinografu Jan Horešovský, se kterým jsme se v posledních měsících setkávali v médiích hlavně v souvislosti s tím, jak Vinograf každým dnem bojuje o holé přežití.

„Obraty jsou stále velmi nízko, ale teď už víme, že se můžeme opřít o něco, co nám nedovolí padnout,“ začíná Jan Horešovský ve Vinogafu na Senovážném náměstí opatrně odhalovat velkou novinku, díky které vyjde celý podnik z krize daleko silnější

„Získali jsme investici. Je to obrovské ocenění naší práce a projev důvěry celému našemu profesionálnímu týmu,“ zní v jeho hlase neskrývaná úleva po více než roce bojů s nepřízní osudu.

Jak na to

Buďte vidět a spoléhejte se jen na sebe. Zakladatel Vinografu radí, jak i v lockdownu udržet restauraci nad vodou

Jan Strouhal – 2 minuty čtení

„Investice nám umožní expandovat a koncepčně se rozšířit v rámci naší cesty podnikání v gastronomii. Přesnou výši říct nemohu, ale celkově jde o  vyšší miliony korun,“ dodává a stejně tak si pro sebe nechá jména investorů.

Odhaluje jen, že jde o právníky, kteří mají nedaleko Vinografu kancelář a od samého počátku jsou jeho pravidelnými hosty. Dokonale tedy znají nejen jeho koncept, ale i celý tým.

„Věděli o našich problémech z médií a sami se ozvali. Zjistili jsme, že mají stejný náhled na další směřování Vinografu a velmi oceňují náš tým, a tak jsme se domluvili, že jim prodáme třetinu firmy,“ popisuje spolumajitel Vinografu, který před šesti lety rozjel s miliardářem Liborem Winklerem ze skupiny RSJ.

Jejich podíly se tak snižují na třetinu. Jan Horešovský stále zůstává jednatelem a také hlavním ideamakerem firmy, se kterou započal proces transformace z hobby projektu na ekonomicky dobře fungující podnik ještě před covidem.

Už tehdy začínal hledat strategického investora, který za ním v klíčovém okamžiku nakonec přišel sám.

Velké plány

Příliv nových peněz rozvazuje Vinografu ruce v současném náročném období, kdy jsou hospody a restaurace pro návštěvníky stále zavřené a řeší hlavně nahromaděné dluhy. I v případě Vinografu se v nich část investice „utopí“.

„Chceme primárně uhradit závazky dodavatelům. Nejpodstatnější ale je, že peníze půjdou na budoucí rozvoj Vinografu i brandu celé skupiny. Ani koruna nejde do naší kapsy,“ vysvětluje Horešovský.

Vinograf dnes najdete jen v Praze na Senovážném náměstí, jeho zejména turisty oblíbený sesterský vinný bar v Míšeňské ulici je od loňského podzimu zavřený. Koncept podobných menších barů je sice z pohledu Horešovského ekonomicky výhodný, ale baru v Míšeňské zlomil vaz odliv turistů.

„Půjdeme cestou lokálních Vinografů se dvěma zaměstnanci, maximálně třiceti hosty, zahrádkou a studenou kuchyní. Jde o formát, který se nám ekonomicky osvědčil, je méně rizikový vzhledem k nižším provozním nákladům včetně zásob zboží a je tu celkově menší riziko ztráty investice,“ vysvětluje Horešovský.

Hned nato ale dodává, že konkrétně do Míšeňské se Vinograf nevrátí. Místo ní má vytipováno několik nových oblastí.

Předplatné Forbesu

Koupit teď

„Bary chceme otevírat v místech, kde je velká fluktuace zákazníků a kde jsou rezidenti. Tedy v místech, kde lidi bydlí,“ vysvětluje Horešovský nad sklenkou červeného vína a začíná vše konkretizovat.

„Kromě expanze na zajímavá místa v Praze i mimo ni, jako je třeba Beroun nebo moravský Mikulov, plánujeme náročnější stavební změnu naší vlajkové lodi na Senovážném, abychom tu posílili kapacitu teplé kuchyně a komfort pro náročné zákazníky,“ plánuje sedmapadesátiletý podnikatel.

Expanze i rekonstrukce dohromady spolkne nižší jednotky milionů korun. Expanze teritoriální pak nebude jedinou nohou, která by měla určovat další směr a také velikost vinného byznysu Horešovského a jeho (staro)nových společníků.

Plánuje se také rozvoj e-shopu, který dnes redukovaný dvanáctičlenný tým Vinografu začal pořádně využívat až s nástupem lockdownů. I díky němu se tržby baru loni propadly „jen“ na 57 procent roku 2019. Bez něj by byl výsledek daleko tristnější.

„E-shop je nyní orientovaný na levnější vína, dražší vína si lidé na internetu příliš nekupují. Kupují si totiž víno bez zážitku z prezentace a popovídání se someliérem,“ vypichuje Horešovský jeden z nedostatků moderních technologií a zároveň tím opět nastiňuje, jaký další krok Vinograf čeká.

Třetí nohou na cestě k vyššímu obratu i ziskovosti má být zaměření na privátní klientelu. „Začali jsme během krize systematicky budovat vztah se zákazníky, které jsme dříve neoslovovali mimo náš bar. Půjde i o různé prezentace, degustace a přímo mířené nabídky. Práce tohoto typu si možná vyžádá samostatnou firmu,“ předesílá podnikatel.

Senovážná žije

Na Senovážném náměstí je v současné době velký důvod k radosti, zároveň ale všichni cítí hodně práce před sebou. A to nejen kolem Vinografu samotného.

Vinograf je totiž zakládajícím členem spolku Senovážná žije, který má za cíl zvelebit celé náměstí. Sekundují mu v tom místní podniky, jako jsou například Jindřišská věž, kino Edison nebo galerie Kvalitář.

Horešovský na Senovážném nedávno najal i další prostor, kde si zákazníci budou moci vybrat víno v showroomu a vyzvednout zboží objednané v e-shopu. A tím jeho vize nekončí.

„Chceme Senovážné náměstí kompletně kultivovat. Ideálně z něj udělat něco podobného jako je Náměstí republiky. Tedy bez zbytečných zábran, obrubníků, bez aut. Udělat z něj cílovou destinaci, kde se lidi budou scházet,“ popisuje Horešovský.

Podle něj svou roli v oživení náměstí sehraje i v současnosti rekonstruovaná budova Cukrovarnického paláce, kde by měl začátkem příštího roku spustit svůj provoz luxusní hotel. A tedy přivést na náměstí další obyvatele a turisty.

Hledání lidí

Před Janem Horešovským v souvislosti s chystanou expanzí stojí i náročný úkol najít do nových provozoven lidi, kteří vínu rozumějí. „Hodně jich z oboru odešlo úplně jinam,“ připomene smutný fakt.

„Someliér Vinografu musí znát všech tisíc vín, které máme na lístku. Ke každému musí umět něco říct, musí ho mít ochutnané, mít na něj názor,“ říká s tím, že Vinograf si zaměstnance převážně vychovával od píky. Je proto odhodlaný to zvládnout i dnes.

Forbes Podcast

Gastro čeká generační obměna, říká v podcastu Jannis Samaras

Jan Strouhal – 25 minut poslechu

Teď už tedy Horešovský čeká jen na otevření restaurací, jejichž počet se ve srovnání s dobou před covidem sníží dle optimistických odhadů o minimálně čtvrtinu. A ty, které přežijí, se rozhodně nebudou podbízet zákazníkům nízkou cenou.

„Myslím, že většina restaurací zdraží jako my, protože to je nezbytné,“ uzavírá Horešovský a dopíjí sklenku.

The post Z krize silnější. Vinograf získal investici, chce nový bar i v Mikulově appeared first on Forbes.

Zatímco velká obchodní centra během pandemie strádají a investoři se do nich příliš nehrnou, loňský rok oživil zájem o maloobchodní parky.

Za nákup nemovitostí, sdružujících několik obchodů se samostatným vchodem, utratili investoři přes dvě miliardy korun – nejvíc za posledních pět let.

Data poradenské společnosti Cushman & Wakefield ukazují, že nadprůměrná byla loni i aktivita developerů. Nelze ji sice srovnat se stavebním boomem v roce 2009, kdy vyrostlo zhruba 80 tisíc metrů čtverečních retail parků, ale průměrnou výstavbu, která se v posledních letech držela na polovině tohoto objemu, ta pandemická překonala.

Přibylo celkem třiadvacet nových nákupních parků proti jedinému obchodnímu centru. Aktuálně jich v Česku stojí přes 250 a nabízejí více než milion metrů čtverečních nákupní plochy.

Výstavba se nyní zaměřuje na menší města do čtyřiceti tisíc obyvatel. Nejvíce se loni stavělo ve Středočeském kraji, kde se otevřel retail park s největší obchodní plochou. Kolín Ovčáry je s výměrou 7500 metrů čtverečních dokonce velkorysejší než jediné nové obchodní centrum – pražské OC Opatovská nabízí o 1300 m² obchodní plochy méně.

Graf týdne

Graf týdne: Ceny bydlení ve světě. Proč je Praha průměr a Turecko enormně zdražuje?

Robert Sattler – 4 minuty čtení

Oproti nákupním třídám v centrech měst a obchodním centrům mají v současné době nákupní parky několik výhod. Zaměřují se hlavně na prodejny nezbytného zboží, a proto velká část z nich zůstává otevřena bez omezení.

Oddělené prodejny a parkoviště pod širým nebem navíc u zákazníků vyvolávají menší obavu z nákazy. Zájmu ze stran investorů si dle analytiků z Cushman & Wakefield všímají i retaileři.

Ti, kteří dosud působili hlavně v klasických obchodních centrech, nyní při plánování expanze či relokace často zvažují umístění prodejny právě v nákupním parku.

The post Nákupní parky lákají, investoři už utratili přes dvě miliardy appeared first on Forbes.

Zolověných mraků se už několik hodin vytrvale valí voda. Přímky viničních tratí se rozpíjejí v dešti, jenž hlasitě pleská o plechovou halu u vinice. Na otázku, zda letošní nevrlý duben neponičí právě pučící révu, Milan Nestarec jen pokrčí rameny.

„Ať je horko, nebo zima, sucho, nebo deště, zemědělci pořád bečí,“ prohodí a usrkne horké kafe. „Ale to je příroda, ta bývá vrtošivá. Tak to zkrátka je. Než bych si pořád stěžoval, radši napřu energii do něčeho, co můžu ovlivnit.“

Nebečet, makat a držet se u toho své vlastní cesty je poučka, kterou Nestarec neopustil ani v dobách, kdy rodinné vinařství kvůli jeho zarputilosti přišlo téměř na buben. Časem se mu býčí povaha zúročila.

Dnes své víno s maloobchodními cenovkami od 15 do 66 eur za lahev vyváží do padesáti zemí a lahve s názvy jako Podfuck, WTF nebo If God exists, I hope he hasa good excuse (Pokud bůh existuje, doufám, že má dobrou výmluvu) nabízejí na vinných kartách podniky oceněné michelinskými hvězdami.

Forbes Podcast

Zmrzlé víno, žhavé hypotéky a štěkající kryptoměna. Poslechněte si novou Trojku

Petr Šimůnek – 31 minut poslechu

A vinař v kšiltovce, jenž v dubnu oslavil Kristova léta, platí za hvězdu stále populárnější scény naturálních vinařů, kteří se snaží svá vína vyrábět bez chemického masakru ve sklepích. Byť on sám se proti nálepkám začíná vymezovat a zdůrazňuje, že prostě jen dělá normální víno.

„Dneska bych si nalískal za to, jak jsem v začátcích své víno prezentoval. Furt to sice dělám ekologicky neinvazivně, ale už vím, že důležitější než rečičky kolem je samo víno,“ tvrdí s nově nabytou pokorou, ke které prý musel dozrát. Stejně jako jeho vinohrady.

The post Pěstovat, myslet, pít. Vinař Nestarec neprodává víno, ale své názory v lahvi appeared first on Forbes.

Začínali s jednou felicií a faxem, letos bratři Doležalovi prodají kola za miliardu a půl. Nebáli se totiž i v krizi zariskovat, odbrzdit a šlápnout do pedálů.

Máte kolo? A mohli bychom ho vidět? Nemohli. Na 6,5 tisících metrech čtverečních skladu, s regály táhnoucími se desítky metrů daleko a několik pater vysoko, totiž krabic s koly na první dobrou zahlédnete… Deset? Dvacet? Zato je tu sedmdesát tisíc kubíků chladného a úplně prázdného vzduchu.

„To je síla, co?“ říká Igor Doležal, kterému patří tenhle sklad a taky firma Aspire Sports, která by tu každý jiný rok měla až po strop naskladněné silničky, horská kola, gravel biky, elektrokola a taky přehazovačky a ráfky a helmy a světla – a prostě všecko, co si na dvou kolech a nebo k nim dovedete představit.

Jenže je rok 2021 a všechno je jinak. „Takovouhle cyklistickou horečku svět nikdy nezažil,“ říká Doležal. Globální poptávka po bicyklech a všem okolo nich za poslední rok vystřelila skoro o polovinu a výsledek je, že kola jsou dneska vzácná komodita a fronta na ně je delší než na ikonickou birkinku od Hermès.

Pokud jste se letos rozhodli šlápnout do pedálů a pořídit si nové kolo, asi jste si toho všimli sami. Pokud ne, Doležal vám to rád názorně vysvětlí.

Český byznys

Spadl řetěz. Po celém světě docházejí kola, výrobci hlásí nedostatek součástek

Nela Vítová – 4 minuty čtení

„Když za mnou dneska přijdete a budete si chtít koupit kolo okolo třiceti tisíc, pevňáka hardtaila, tak vám řeknu, že prostě nemám. Nebudu se vás ptát, jestli nechcete za čtyřicet nebo za dvacet, modré nebo zelené, jakou velikost… Já teď prostě nemám. A když půjdeme dozadu do skladu a tam uvidíte podobné kolo, tak na to čeká pět lidí,“ vysvětluje a rozhazuje u toho rukama.

Takovouhle situaci nepamatuje ani on, ani nikdo jiný z matadorů trhu. A to Doležal má s čím srovnávat – v byznysu s koly je už pětadvacet let a za tu dobu vybudoval spolu s bratrem Markem jednoho z největších distributorů cyklovybavení nejenom u nás, ale i ve střední Evropě. Jeho distribuční firma zastupuje značky jako Cannondale, GT, Mavic, SRAM nebo RockShox a obsluhuje více než tři tisíce obchodníků s koly a cykloservisů a přes ně asi 67 milionů koncových zákazníků.

The post Šlápni do pedálů. Jak bratři Doležalovi vybudovali miliardový byznys na dvou kolech appeared first on Forbes.

Hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň ve svém komentáři přibližuje důvody, proč se zisky českých bank v prvním čtvrtletí letošního roku rekordně propadly. A jaký to bude mít vliv na obchodníky s časem, jak o bankách sám hovoří.

Když běžné firmě klesne zisk, pak je téměř jisté, že je v ní méně peněz. Výdaje firmy se přiblížily příjmům a ekonomické zdraví bývá podlomenější, pokud tedy za výdaji nestojí významné investice. O bankách to ale platit nemusí.

Podle dostupných informací v prvním čtvrtletí 2021 vytvořily české banky zisk 10,5 miliardy korun. Podívejme se na graf. Zdánlivě bychom museli jít až zpátky do roku 2007, abychom našli horší první čtvrtletí (10,1 miliardy).

Ve skutečnosti je ale situace ještě horší. V českých médiích je sice bohužel běžné zobrazovat časové řady bez započítání inflace, ale zejména v bankovním kontextu by to bylo neodpustitelné.

Komentář

Komentář: Likvidita bank se v pandemii zvedla. A to se bude při rozjezdu hodit

3 minuty čtení

Hodnota každé koruny zisku klesá v čase spolu s tím, jak inflace užírá její kupní sílu. Když zisky vyjádříme v hodnotě koruny z onoho zdánlivě srovnatelného roku 2007, pak letošní zisk klesl ne na 10,5, ale až na 7,8 miliardy. Reálně téměř čtvrtinu pod úrovní roku 2007. Abychom našli horší rok, musíme tak jít zpátky až do roku 2003.

Čím to? Za obřím poklesem reálného zisku stojí tři hlavní fenomény.

1. Započítání zhoršené budoucnosti

Banky zvýšily takzvané „opravné položky“. Co si pod tím ale představit?

Jakákoli banka primárně obchoduje s časem: Když čas k penězům přidává, přenáší je z dneška do budoucnosti, pak jste střadatel a banka vám za ten čas zaplatí úrok. Pokud vám banka zrovna žádný úrok na spořicím účtu nevyplácí, nedivte se. Sazby jsou již dlouhé roky nízké, a tento malý výnos čerpáte v různých bankovních službách „zadarmo“.

Nu a když banka z peněz naopak čas ubírá a budoucí peníze přetavuje na dnešní, tak vám tím banka poskytuje půjčku. A za ten čas zaplatíte úrok vy jí.

Zatímco vám ale vaše úspory banka vyplatí v budoucnu vždy (přinejmenším 2,5 milionu vám garantuje zákon a v konečném důsledku stát), ne každý vrátí půjčku bance.

Peníze

Spořicí účty padají k zemi. Které banky vám dají nejlepší podmínky?

Robert Sattler – 5 minut čtení

Banka ze zkušeností tuší, kolik půjček se jí v průměru nevrátí – jen samozřejmě neví, od koho konkrétně. (Kdyby to věděla, nepůjčovala by mu a neměli bychom problém.) A na tyto v budoucnosti nevrácené peníze si banka tvoří rezervy – opravné položky. 

Státní covidové lockdowny teď prostě zvýšily očekávané procento těch, kdo nebudou mít na splácení, protože jim bylo zakázáno vydělávat. Na pokrytí těchto nesplacených půjček si proto banky nyní takto opravnými položkami odložily více peněz „bokem“. A kde jinde je brát než ze svého zisku? Proto zisky rapidně klesly. Ale peněz v systému pro střadatele vlastně neubylo, není třeba mít strach.

Byznys

Bankovní obchod dekády míří do finále. Moneta podepsala rámcovou smlouvu o akvizici Air Bank

Zdravko Krstanov – 3 minuty čtení

Český stát rád publikuje, kolik miliard již vydal „na záchranu ekonomiky“. Za první čtvrtletí 2021 tvrdí, že vydal přes 80 miliard.

Jenomže do toho započítává i čistě hypotetické položky jako záruky (které žádným výdajem nejsou), nebo dokonce věci, které s covidem-19 nijak nesouvisejí (jako třeba zrušení daně z nabytí nemovitosti). I když budeme velkorysí, stát reálně vydal (nebo nevybral) za první čtvrtletí 34 miliard. 

To je ale jenom sedmkrát více, než kolik na podporu ekonomiky takto „zaplatily“ samy české banky.

Připojme k tomu i snížené zisky všech nebankovních účastníků finančního sektoru (kteří také poskytují půjčky a jsou také podobně postiženi) a vlastně i náklady všech firem a živnostníků (kteří platí ze svého všechny náklady na udržování firem při životě) a vyjde nám, že stát vůbec není největším „sponzorem“ zamrznuté ekonomiky, jak tvrdí.

Ekonomiku nedrží nad vodou státní programy, ale soukromý sektor.    

2. Ztráta přístupu k magickému okénku

Druhou příčinou snížených zisků bank je, že na rozdíl od loňského prvního čtvrtletí už nefungovalo „magické okénko“, u kterého od centrální banky dostávaly až 2,25 procenta z částek, které banky nerozpůjčovaly.

Komentář

Komentář: Pro a proti BankID. Má smysl investice do bankovní identity?

Josef Trojánek – 4 minuty čtení

Těsně před koncem loňského kvartálu se okénko přivřelo na „pouhé“ jedno procento a od května dostávají banky „jen“ 0,25 procenta.

Jde o takzvanou „repo sazbu“, o jejíž výši rozhoduje osmkrát do roka Bankovní rada ČNB. Je to nejbedlivěji sledované číslo finančního trhu, od nějž se odvíjí většina finančních modelů.

Loni si takto banky bez námahy přivydělávaly přes pět miliard měsíčně. Dnes „jen“ 600 milionů. Při takových částkách je vlastně ještě s podivem, že zisky klesly „jen“ o pět miliard za kvartál. 

Ale i zde nabízí vysvětlení fenomén času. Banky jsou schopny přenášet hodnotu peněz v čase nejen pro své střadatele a dlužníky, ale i uvnitř banky. Proto i když jsou nyní odříznuty od této dotace, stále mohou částečně žít z naakumulovaného polštáře. Slovy ministryně spravedlnosti, „mají vatu“. 

Stejnou „vatu zdarma“ ale nemají konkurenti bank, kteří však poskytují podobné služby.

Breaking News

UniCredit Bank v Česku a na Slovensku stoupl letos čistý zisk o čtyři procenta

Forbes Česko – 1 minuta čtení

V minulosti měli nebankovní poskytovatelé úvěrů špatnou pověst. Někteří nebyli čestnými „obchodníky s časem“, kteří půjčují proto, aby dlužníkovi pomohli a on půjčku splatil. Někteří využívali tísně, aby dostali dlužníka do insolvence a oni se pak násobně zahojili na vymáhání.

Ty časy jsou pryč, šmejdi byli postaveni mimo zákon a již tři roky tento trh funguje pod podobnou regulací ČNB jako samotné banky. Jak ale jejich název napovídá, „nebankovní“ poskytovatelé nemají přístup k magickému bankovnímu okénku.

A přece nyní i bez umělé vaty z minula odvádí sektor skutečnou práci ku pomoci těm, které lockdowny ekonomicky postihly a potřebují finanční přemostění. Třeba proto, že na ně stát zapomněl. 

3. Méně půjček

Tyto nebankovní instituce musejí navíc obsloužit i ty, které již dále banky nepovažují za „bonitní“ klienty. Výše zmíněné opravné položky bank na již existující půjčky je totiž jedna věc. Druhá věc je, jak se vyvíjí nově udělované půjčky. A ty drasticky klesly. 

Není to však čistě svévolné rozhodnutí samotných bank. Ty jsou od finanční bouře roku 2008 regulovány ještě přísněji než předtím a jednoduše musejí odmítat žádosti o půjčku od všech, kdo nesplní přísná bankovní kritéria.

Byznys

Brazilský bankovní trh zažívá revoluci. Nová digitální banka drtí zavedené soupeře

Antoine Gara – 7 minut čtení

Nu a při výrazně zhoršené ekonomické situaci je nyní prostě těžší tato kritéria splnit. Banky by třeba i chtěly půjčovat, zvlášť když ztratily magické výdejní okénko. Ale jednoduše často nesmějí půjčovat těm žadatelům, které reálně generuje ekonomika roku 2021, na rozdíl třeba od ekonomiky roku 2019.

Mezi tažné koně pomoci postiženým tak k bankám přibydou svou zvýšenou důležitostí i nebankovní instituce. Jako dvojspřeží se mohou dobře doplňovat a fungovat v tandemu. 

Pokud tedy někoho po volbách (nebo dokonce před nimi) nenapadne zavést populistickou bankovní daň. Ta by ještě více oslabila jednoho už tak oslabeného koně z páru, zrovna v nejnevhodnější čas, kdy bude finanční pomoc ještě důležitější. A ten druhý kůň už by to nemusel utáhnout. 

The post Horší časy pro obchodníky s časem. Proč se zisky bank rekordně propadly? appeared first on Forbes.

Brnu a jižní Moravě se občas přezdívá české (a možná i středoevropské) Silicon Valley. Ačkoli rozlohou může tohle přirovnání působit odvážně, technicky není tak úplně mimo. V Jihomoravském kraji se totiž podařilo za posledních patnáct let vybudovat funkční inovační a podnikatelský ekosystém, který díky spolupráci jednotlivých prvků neustále nabírá na síle.

A v rámci dostupných dat se může srovnávat i se zkušenými „žraloky“ v zahraničí. Konkrétně tedy s relevantními regiony v Evropě, kterým může Jihomoravský kraj v oblasti inovací směle konkurovat.

Jižní Morava má velkou výhodu v tom, že v rámci České republiky hostí nejvíce malých a středních podniků s vlastním výzkumem a vývojem (VaV), což vytváří ideální prostor pro jejich vzájemnou spolupráci. A pokud tyto firmy mají i potřebnou finanční podporu, je zaděláno na úspěch.

Trojka s Petrem Šimůnkem

Krypto na burze, nedostatek čipů a zpráva o stavu Brna. Poslechněte si novou Trojku

Petr Šimůnek – 29 minut poslechu

Poslední čísla dokládají, že do oblasti výzkumu šlo v roce 2019 v Jihomoravském kraji 18,8 miliardy korun, což odpovídá 3,1 procenta HDP celého regionu.

Pokud si nedokážete představit, jestli je to moc, nebo málo, tak v rámci krajů v České republice je to rozhodně nejvíce. Jedná se o půl procenta více než v Praze, a dokonce o celé procento nad evropským průměrem. Ve srovnání s předchozím rokem 2018 investoval Jihomoravský kraj do vědy a výzkumu o dvě miliardy korun více.

Je to hlavně o lidech

V oblasti výzkumu a vývoje má Jihomoravský kraj vysokou koncentraci pracovníků, konkrétně v těchto oborech pracuje 3,9 procenta všech zaměstnaných lidí v regionu. „Ještě před deseti lety jich přitom bylo 2,6 procenta. Jedná se tedy o velmi příznivý a unikátní trend. V žádném jiném regionu u nás takto rychle podíl zaměstnaných lidí ve VaV nerostl,“ říká Petr Chládek, CEO Jihomoravského inovačního centra

Největší podíl peněz investovaných do výzkumu a vývoje a zároveň vysoká koncentrace pracovníků v této oblasti jsou podle něj kombinací, která vystřeluje Jihomoravský kraj v technologiích na špičku.

Přestože region podle dostupných dat docela zdatně generuje mladé výzkumníky (více než čtvrtina absolventů doktorandského studia získá titul PhD. na vysoké škole v Brně), v získávání prestižních ERC grantů už si tak dobře jihomoravští a bohužel ani čeští studenti nevedou.

Daily Cover

Malý přístroj, velký krok pro pacienty. Brněnský startup vyvíjí diagnostický grál

Filip Saiver – 7 minut čtení

Například srovnatelně velké Nizozemsko získalo od roku 2007 více než čtyři stovky těchto grantů, v celé České republice však za stejné období uspělo jen 45 vědců. Jihomoravský kraj jich má pouhých deset. Jedním z problémů přitom podle odborníků může být nastavení českého systému – konkrétně příliš složitá administrativa.

„Získávání těchto prestižních grantů by měla být priorita pro všechny vzdělávací instituce. Chtějme po vědcích, aby dělali to, co umí nejlépe. Aby se na plný plyn věnovali výzkumu, ne aby svoji kapacitou mrhali na složitou administrativu. To je plýtvání lidskými zdroji.“ uvádí rektorka MENDELU Danuše Nerudová, která na nastavení systému dlouhodobě upozorňuje.

Region pro chytré hlavy

Přesto se jižní Morava začíná projevovat jako „údolí chytrých hlav“, kde chce každý žít, studovat a pracovat. Do Brna se dlouhodobě stěhují jak zahraniční studenti, tak i výzkumníci, kteří jsou důležití pro rozvoj nových nápadů a know-how. Logicky se tak z města stává metropole, která je na výši jak ve vzdělání, tak i co se týče pracovního uplatnění. 

„Ještě před deseti lety se říkalo, že jestli umíš něco pořádného, nemůžeš zůstat v Brně. Ale dnes je to přesně naopak. Každý, kdo chce být v technologiích dobrý, musí být v Brně. Co do talentu, šikovnosti a chytrosti jsme na tom stejně jako konkurence ze západního nebo východního pobřeží USA,“ říká Tomáš Kratochvíl, bývalý ředitel Moravia IT.

Startupy

Přes brněnský startup rezervují české barbershopy i optiky v Mexiku

Klára Elšíková – 2 minuty čtení

V jihomoravské metropoli podle něj aktuálně stačí mít jen sebedůvěru v prezentaci při vyjednávání, být v pohodě a sám sebou. „To, co dělá výjimečným Brno, je přístup k talentům. Pracují tady opravdové mozky. Lidé, kteří využívají své znalosti, zkušenosti a vzdělání a vytvářejí hodnoty.“ dodává Kratochvíl.

Magnet na studenty z ciziny

Skoro čtvrtina zdejších studentů má zahraniční státní občanství. Velké procento tvoří naši slovenští sousedé, v poslední době ale zájem projevují i studenti z jiných zemí, třeba i z Německa. A na nový trend reagují také školy – podle dostupných dat je už nyní asi pětina všech studijních programů v cizím jazyce.

Zdravý univerzitní systém, kvalitní a podporovaný výzkum a vývoj, kumulace chytrých hlav a jejich propojení. To vše dává dohromady důležitý základ – podhoubí pro vznik úspěšných firem a startupů.

Technologie

Milion dolarů pro Sewio. Brněnský startup lokalizuje stroje i lidi v reálném čase

Michael Mareš – 3 minuty čtení

Nemalou zásluhu na tom, že je jižní Morava dynamickou regionální ekonomikou, má ale také jihomoravská inovační agentura JIC. Ta od svého vzniku v roce 2003 do roku 2019 podpořila už 83 dynamicky rostoucích technologických startupů. Tedy rychle rostoucích a úspěšných firem, které v prvních pěti letech svého působení dosáhly tržeb deset milionů korun a více.

Mezi ty nejúspěšnější jednoznačně patří brněnský Kiwi.com, NenoVision, zabývající se mikroskopií, či Sewio se svými senzory. A za zmínku rozhodně stojí také brněnský Y Soft, který nabízí tisková řešení.

Tři úspěšné exity 

Ačkoli to v našich zeměpisných šířkách ještě není moc běžný jev, prodej firmy v řádech miliard korun zahraničním investorům se v poslední době povedl hned třem firmám, které prošly jihomoravským ekosystémem. První z nich je Webnode Víta Vrby, umožňující snadné vytváření webových stránek, který na sklonku roku koupil belgický webhostingový velikán team.blue. Druhou je cloudová platforma Netcope.

Český byznys

Nenápadný exit z Brna. Startup Webnode kupují za jednotky miliard korun Belgičané

Zdravko Krstanov – 2 minuty čtení

Tou třetí je společnost Flowmon Networks, která vyvíjí technologie, díky nimž mají uživatelé fungující internetovou síť bez bezpečnostních rizik. To zní možná poměrně jednoduše, v jejich řešení je ale skryt velmi inovativní přístup, který nově přejde pod křídla americké společnosti Kemp.

Velkou roli ve zrodu firmy přitom sehrála právě univerzita a její podpora akademického výzkumu. „Nás vlastně donutila podnikat Evropská unie, která nám řekla, že tak skvělé výsledky akademického výzkumu ještě neviděla a že je musíme dostat do praxe. A pokud to nezvládneme, tak nedostaneme další akademický funding,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů firmy, Jiří Tobola, jehož firma vznikla jako univerzitní spin-off.

Už jen tyhle tři exity ukazují, že zájem zahraničních investorů o zdejší startupy není žádná ojedinělá náhoda.

Esprit regionu

„Brno je univerzitní město a není větší příležitosti pro zahraniční společnosti než tuto výhodu pro byznys využít a rozšířit své týmy o absolventy technických oborů. Nickname „Moravské Silicon Valley“ je z mého pohledu oprávněný. A to i díky vzniku hned několika úspěšných startupů a globálních společností, což je na tak malý region výjimečné,“ říká Ivana Hančíková, šéfka akcelerátoru pro digitalizaci Block33.

Technologie

Ze Silicon Valley utekl, ale v Česku platí za love brand. Teď Zoner chystá druhý útok na USA

Michaela Židlický – 6 minut čtení

A doplňuje ji i Petr Chládek z JIC: „Je tu silná báze univerzit a s nimi i dostatek absolventů technických i jiných škol. To znamená intelektuální potenciál. Nejen technologické firmy tu navíc začaly po transformaci vznikat poměrně brzy. A neskromně si myslím, že třetím důvodem je zdravý inovační ekosystém.”

Podle něj jsou totiž pro cestu firem na mezinárodní trhy naprosto klíčové tři ingredience: kvalitní rady, nasměrování a propojení na externí experty z oboru. A v Brně je k dostání každá z nich.

„K tomu všemu pochopitelně potřebujete, aby vedení firem bylo otevřené novým nápadům. Je potřeba vpouštět mladé lidi a nechat je inovovat. V tom nás Silicon Valley může hodně inspirovat,“ dodává šéf Zoneru Milan Behro.

The post Když inovace, tak v Brně. Jak se z jižní Moravy pomalu stává Mekka českého pokroku appeared first on Forbes.

První brambůrky smažili Petr a Jaroslava Hobžovi ještě za minulého režimu v bufetu strážnického letního kina. Po revoluci se „vedlejšák“ proměnil v podnikání, které dnes vzkvétá pod rukama jejich synů Petra a Libora. Za více než třicet let se však mnohé změnilo. Pánvičky nahradily moderní stroje, které dokážou vyrobit denně až osmnáct tun slaných dobrot.

A velké změny zažil výrobce tradičních Strážnických brambůrků i loni. Firma více než dvojnásobně rozšířila svůj výrobní areál a spustila novou automatizační linku. Podařilo se jí to i přesto, že situaci výrazně komplikovala pandemie. Mladší generace Hobžových se s tím ale úspěšně poprala a loňský rok zakončila s obdobnými tržbami jako v roce 2019.

Jedním z problémů, s nimiž se firma potýkala, byly zavřené hranice, přes které v jednu chvíli nesměla proklouznout ani brambora. „Aby k nám dorazily čerstvé, musejí jet v kuse a následně je potřeba je do 24 hodin zpracovat. Jenže když Německo zaklaplo závory, tak nám kamiony stály na hranicích tři dny. Zatímco obvykle návoz materiálu probíhá podle plánu výroby, najednou se to obrátilo,“ líčí Libor Hobža.

Český byznys

V našem oboru si nemůžeme dovolit jen stát a čekat, říká o koronakrizi Jan Světlík

Irena Cápová

Pandemie společnosti zkomplikovala i dokončení druhé fáze výrobního areálu, který se loni zvětšil na jedenáct tisíc metrů čtverečních. Firma tak řešila omezení sociálních kontaktů nejen ve vlastní výrobě, ale i u externích pracovníků na stavbě.

„Bylo to z hlediska organizace extrémně náročné. Zcela jsme změnili systém nakládek. Řidiči museli zůstávat v autech a předávky se konaly jen přes okýnko,“ popisuje Petr Hobža mladší.

Brambůrky kontrolují kamery a lasery

A aby toho nebylo málo, tak se firmě kvůli covidu zpozdila také instalace nové automatizační linky. Její spuštění mělo oproti původnímu plánu tříměsíční skluz.

„Jela k nám až z Austrálie, kde se zdržela kvůli zavření některých výrobních podniků v důsledku covidu. A když ji konečně naložili, tak přišel do Indického oceánu tajfun a kontejnery musely jet delší trasou, což způsobilo další čtyři týdny zpoždění,“ říká Petr Hobža.

Do Česka tak dorazila místo v září až v listopadu, kdy má společnost nejsilnější období. A potřebovala tak linku urychleně zapojit. Místo čtyř týdnů na to v důsledku měla pouhých deset dnů.

„Ale co nás nezabije, to nás posílí. A nakonec jsme to všechno zvládli,“ popisuje Petr Hobža. Dnes už linka jede na plné obrátky a je vybavena technologiemi, jako jsou kamery a lasery, díky nimž dokáže kontrolovat kvalitu každého brambůrku.

Klíčové rozhodnutí

Firmě se přitom vyplatilo, že už před pandemií výrazně digitalizovala. „Naše strategie je mít všechny dokumenty v cloudu, tak aby naši zaměstnanci mohli pracovat odkudkoli ze světa. A abychom eliminovali problémy s tím, že se někdo z pracovníků administrativy nedostane do práce,“ říká Libor Hobža.

Tohle rozhodnutí se loni ukázalo jako klíčové, když se firma rozhodla ve větší míře používat home office. Stejně tak jí v náročné době pomohlo rozdělení odběratelských kanálů. Ve chvíli, kdy byly zavřené restaurace a žádné zboží neodebíraly, rostla naopak poptávka ze supermarketů.

Jak zachránit byznys

Hladová zeď z Boskovic. Podnikatelka zúročila, co ji naučila finanční krize

Jitka Hurábová – 4 minuty čtení

„Během zákazu prodeje nepotravinářského zboží se uvolnily regály v obchodech a ty je potřebovaly rychle něčím nahradit. Tím, že jsme flexibilní, jsme jim dokázali vyjít vstříc a zajistit jim v krátkém čase jakékoli speciální zboží,“ líčí Libor Hobža. Díky tomu, že jde o potravinářský provoz, jsou navíc výrobci brambůrků zvyklí na zvýšená hygienická opatření.

Rozšíření výrobního areálu plánovali dávno před pandemií. Už v té době ale ve svých návrzích pracovali s tím, že chtějí snížit styk zaměstnanců v místech, jako jsou šatny, a zamezit přenosu infekčních onemocnění. Rozdělili zároveň směny tak, aby se mezi s sebou v podstatě nepotkávaly.

„Podporu nepotřebujeme“

Ve snaze předejít nákaze firma také velmi brzy začala s testováním zaměstnanců, a to ještě předtím, než to bylo povinné. Díky tomu se jí podařilo minimalizovat počet nemocných zaměstnanců.

„Kvůli karanténám lidí, kteří sice nebyli nemocní, ale přišli s někým nemocným do styku, se nám ale i tak průběžně snižovalo zaměstnanecké portfolio. Objednávání na testy jednu dobu trvalo i dva týdny. Jakmile se ale daly sehnat antigenní testy, začalo to být výrazně jednodušší,“ popisuje Petr Hobža.

Co na období pandemie oba bratři oceňují, je, že díky komunikaci na dálku a omezení cestování najednou měli více prostoru věnovat se věcem, na které předtím nebyl čas.

„Je to možná klišé, ale každá krize je příležitost. A občas je potřeba, aby se pročistil trh. Navíc jsme si díky tomu alespoň uvědomili, že před covidem jsme si žili opravdu dobře a že není potřeba si neustále na něco stěžovat,“ říká Petr Hobža.

Firmě se i přes náročný rok podařilo udržet obrat 213 milionů korun a EBITDA 35 milionů korun, což je obdobný výsledek jako v roce 2019. Po celou dobu pandemie přitom nevyužila žádnou vládní podporu.

Byznys

Zaměstnance hotelu jsme poslali do výroby, líčí dobu pandemie podnikatel Grund

Jana Mertová – 5 minut čtení

„Jsme zvyklí, že se staráme sami o sebe a také o naše zaměstnance. Nikoho jsme nepropouštěli. Jako zaměstnavatel vůči nim máme odpovědnost a jsme tu od toho, abychom jim vždy nějakou práci našli,“ říká Libor Hobža.

A jeho bratr Petr k tomu dodává: „Podařilo se nám ten divoký rok přestát bez větší újmy. Je jasné, že svět se už nikdy nevrátí do starých kolejí. Ale my jsme si alespoň otestovali, že zvládneme i opravdu náročné situace.“

The post Divoký rok brambůrkářské rodiny: Zadržené brambory, covid i tajfun appeared first on Forbes.

Spojují je byznysové úspěchy i rodinné kořeny. V tom, co dělají, patří bratři Josef a Radek Grillovi mezi nejvýznamnější hráče u nás. A to přesto, že každý kráčí po vlastní podnikatelské cestě a i jejich pohledy nejen na pracovní život se často odlišují.

Pokud se řadíte mezi fotbalové nadšence, následující výčet vám nebude úplně cizí: ACF Fiorentina, VfB Stuttgart, Rangers FC, Dynamo České Budějovice, Zbrojovka Brno. Co mají tyto kluby společného?

Peníze, které do nich v uplynulých letech vložili bratři Josef a Radek Grillovi. Zatímco ty věhlasnější ze zahraničí propůjčily své jméno Radkovi, respektive jeho pneumatikám Tomket Tires, české celky posloužily jako reklamní nosič pro Josefovu IT společnost Wedos.

Spíše než fanouškovský entuziasmus ale za tímto krokem hledejte byznysový a marketingový pragmatismus. Fotbal je nejpopulárnější sport na světě, který v Česku sledují statisíce lidí (v zahraničí stamiliony), a to pro budování povědomí o značce představuje silnou základnu.

„Fotbal nám udělal mnohem větší reklamu než internet. V onlinu je přetlak, lidé jsou inzercí přehlceni. Když ale máte logo na dresech, které se několikrát denně objevují v televizi, lidé vás neustále vidí a čím dál více vnímají,“ pochvaluje si sedmačtyřicetiletý Josef.

Graf týdne

Když 1,6 miliardy na přední příčky nestačí. Tohle jsou nejcennější fotbalové kádry

Robert Sattler – 2 minuty čtení

Jeho Wedos, který je největší poskytovatel webhostingových služeb u nás (stará se zhruba o pětinu českých domén a webů), byl v jednu chvíli netypicky sponzorem Budějovic i Brna zároveň. Po zatčení Romana Berbra, místopředsedy fotbalové asociace a šedé eminence české kopané obviněné z korupce, se však firma rozhodla prostředí zelených trávníků opustit.

The post Já na bráchu, brácha na mě. Příběh Grillových a jejich úspěšných byznysů appeared first on Forbes.

Milan Kratina, CEO nemovitostní skupiny Accolade, tuhle novinku nakousl už před měsícem v našem Byznys podcastu. Teď se však jeho slova stávají realitou. Accolade míří na další trh, v pořadí už pátý. Ani ne po dvou měsících tak následuje dalšího významného hráče v oblasti logistiky – CTP, který svůj vstup do Nizozemska oznámil v půlce března.

Investice je podle Kratiny logickým krokem v diverzifikaci portfolia směrem do západní Evropy a navazuje na vznik moderních komplexů v nedalekých německých městech Bochumi a Alsdorfu. 

„Jsem rád, že po stabilizaci sítě 36 parků ve střední Evropě a Německu jsme se vydali na dynamicky se rozvíjející trh, který svými podmínkami pro investory i firmy nabízí opravdu ideální příležitost na další rozvoj,“ říká Kratina, podle kterého je dlouhodobým cílem společnosti zajistit prvotřídní a udržitelnou infrastrukturu pro moderní podnikání po celé Evropě.

Forbes Podcast

Česko má nejhorší stavební řízení, říká v podcastu Milan Kratina

Mikoláš Rec – 54 minut poslechu

Více než miliardu korun společnost nejprve investuje do logistického parku o rozloze 43 tisíc metrů čtverečních, a to v Roermondu poblíž stotisícového města Venlo. To leží blízko německých hranic, a je tak na dosah industriálních a obchodních center v Düsseldorfu a Kolíně nad Rýnem.

Poblíž se nachází také potřebná infrastruktura, jako je hustá síť dálnic, železnice či dva lodní terminály na řece Máze. Kromě hodinu a půl vzdálených nákladních přístavů Rotterdam a Antverpy se do šedesáti minut jízdy nacházejí také čtyři mezinárodní letiště: Eindhoven, Düsseldorf, Weeze a Kolín nad Rýnem.

„Z hlediska atraktivity pro firmy se v dojezdové vzdálenosti do dvou hodin nachází více než 46 milionů zákazníků. Hlavně díky těmto faktorům je i náš areál ideálním místem pro distribuci a logistiku třetích stran, která je právě v době globální expanze e-commerce významným faktorem úspěchu,“ vysvětluje Kratina.

Daily Cover

Zlatá éra. Čeští průmysloví developeři mají velké plány. CTP míří do Afriky

Mikoláš Rec – 6 minut čtení

Právě oblast Venlo bývá pravidelně řazena mezi nejvýznamnější logistické oblasti v Nizozemsku, ale také v celé Evropě. Uskutečnila se zde také polovina z deseti největších logistických transakcí roku 2019 celkem za čtyři sta milionů eur.

The post Dál na západ. Accolade rozšiřuje síť a míří do Nizozemska appeared first on Forbes.

Rekordní tržby i počet přepravených zásilek. Skupina Packeta, matka české Zásilkovny, zajišťující přepravní služby všeho druhu, rostla i v prvním čtvrtletí letošního roku.

Tržby za první tři měsíce poprvé v historii společnosti překročily miliardu korun a vystoupaly na 1,09 miliardy korun, což představuje meziroční nárůst o 163 procent. Zvýšil se také počet přepravených zásilek – na 16,9 milionu. Ve srovnání s loňským rokem je to růst o 158 procent.

„K rekordním výsledkům Packety výrazně přispěly všechny trhy, na kterých skupina působí,“ říká zakladatelka Zásilkovny a jedna z nejvlivnějších Češek v žebříčku Forbesu Simona Kijonková.

„Rostli jsme v Německu, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a samozřejmě i na Slovensku. Na růstu se výrazně podílel také segment zasílání zásilek mezi fyzickými osobami a spuštění Z-Boxů,“ vysvětluje.

Byznys

Zásilkovna spouští bezdotykové Z-Boxy. Do konce roku jich v Česku bude 150

Forbes Česko – 2 minuty čtení

K výraznému růstu pomohla Packetě, stejně jako celému sektoru e-commerce, koronavirová pandemie. Lidé kvůli zavřeným obchodům výrazně více nakupovali online a intenzivněji než za běžných okolností využívali dopravce a kurýrní služby. 

Rostoucí výsledky tak Simona Kijonková a její Packeta očekávají i nadále. V letošním roce skupina očekává, že dosáhne obratu ve výši 5,2 miliardy korun a přepraví sedmdesát milionů zásilek v celkové hodnotě 84 miliard korun. Pro porovnání – celkové tržby Packety za rok 2020 dosáhly 2,5 miliardy korun.

S růstem celé skupiny se zvýší také počet výdejních míst. Těch má Packeta v Česku 4650, na konci roku by jich u nás mělo být pět tisíc. Celkově by pak počet výdejních míst měl vzrůst na devět tisíc ze současných 6800. Spolu s tím se navýší i celkový počet dep, a to na 43 s celkovou plochou sto tisíc metrů čtverečních.

Královna české e-commerce scény Simona Kijonková svému byznysu nikdy neklade malé cíle. Kromě stoupajících „čísel“ má stejně jako v předcházejících letech rozjetou řadu ambiciózních plánů na rozvoj své skupiny.

„V současné době připravujeme pro naše zákazníky několik dalších nových projektů v rámci systému doručení, ale i v rámci virtuálních služeb v e-commerce. Pracujeme také na zajímavé zahraniční akvizici. Vše bychom chtěli představit do konce června,“ nastínila třiačtyřicetiletá podnikatelka.

Packeta zároveň pokračuje v expanzi na zahraniční trhy. V letošním roce se soustředí hlavně na Blízký východ, kde aktuálně doručuje do Spojených arabských emirátů a do konce roku v tomto regionu plánuje spustit služby v dalších osmi zemích.

The post Packeta Simony Kijonkové pokračuje v krasojízdě. Za první čtvrtletí hlásí rekord appeared first on Forbes.

Uhlí končí. Nikoli však Sokolovská uhelná. Její spolumajitel a 70. nejbohatší Čech Jaroslav Rokos s kolegy představuje plán obří restrukturalizace – vzali to z gruntu, postavili úplně novou firmu. Těžba už v ní nemá místo.

Voda sokolovského jezera Medard šplouchá jako moře. Když zavřete oči, iluze je dokonalá. Jen kdyby nebyla na konci dubna taková zima. Pětisethektarová vodní plocha bývala povrchovým dolem. Teď potkáte okolo cyklisty, rybáře a na hladině vyznavače kitingu.

Podobný osud čeká za několik let nedaleký dvojnásobně rozlehlý důl Jiří. Ještě před pár lety těžila společnost šest milionů tun uhlí ročně, letos to bude o polovinu méně. Do roku 2038 by mělo skončit hornictví v celém Česku, ale v Sokolově chtějí zavřít doly dřív, už na konci tohoto desetiletí. Emisní povolenka za tunu vypuštěných emisí CO2 dnes stojí čtyřicet eur, ještě před čtyřmi lety byla osmkrát levnější.

Daily Cover

Kypr, Sokolovská uhelná a rozsudek, který se vepsal do byznysových dějin

Taťána Lysková

Její cena výrazně zasahuje do hospodářských výsledků firmy, na nákladech se povolenky podílely bezmála 24 procenty – za posledních šest let jich nakoupili za osm miliard. Sokolovská uhelná totiž není jen těžař, ale i zpracovatel uhlí. A podobně to mají i další zpracovatelé, takže nebude komu prodávat.

Sešup uhelného byznysu odstartoval, tržby Sokolovské uhelné ve srovnání s loňským rokem spadnou, není na co čekat.

V Sokolově sice dál chtějí stavět podnikání na energetice, ale elektřina a teplo, kterým zásobují třetinu obyvatel Karlovarského kraje, budou vznikat z jiných zdrojů. K tomu společnost plánuje mimo jiné zpracovávat odpady, stavět rodinné domy, továrny nebo hotely, ale i pěstovat zeleninu.

Majitelé se rozhodli pro trochu netradiční cestu. Vedle stávající společnosti založili ještě jednu, dostala název SUAS Group, zní stejně jako zkratka té první, přibylo jen anglické slovo skupina. Ale U prý už neznamená uhelná…

Není to dcera původní firmy, nýbrž její sestra, která už s uhlím nemá nic společného. Měla by však postupně vytvořit dva a půl tisíce pracovních míst, tedy stejný počet, který nabízí dnešní Sokolovská uhelná.

Byznys a miliardáři

Miliardář Rokos, šéf Sokolovské uhelné, má covid-19. Region navíc čeká lockdown

Klára Mandausová – 3 minuty čtení

Rozlehlé jezero Medard, se kterým firma zamýšlí velké věci, může posloužit jako symbol přerodu – jeho původní účel, povrchovou těžbu uhlí, vystřídala čistá voda, z mrtvé průmyslové krajiny okolo se stává kout, kam se bude jezdit na dovolenou. Nový projekt dá lidem novou práci a taky chuť zůstat v kraji, který někteří ještě nedávno považovali za ztracený.

Největší zaměstnavatel Karlovarského kraje se rozhodně nehodlá kvůli útlumu těžby uhlí utopit ve vlastní minulosti.

Kdy se začal rodit plán transformace?

Bavíme se o něm dva tři roky. Nebylo to jen interní přání, ale objektivní nutnost. Zhruba tři roky zpátky se začaly v souvislosti s nárůstem cen emisních povolenek objevovat tlaky vůči těžbě a uhelné energetice.

Před rokem jste říkal, že cena třicet eur za tunu emisí je problém, teď se ale pohybuje okolo čtyřiceti.

Povolenky nakupujeme s předstihem, pro letošní rok jsme je pořídili v průměru za dvacet eur. Vysoká cena nás ale dožene, pokud nenastane nějaký zvrat, zhruba za dva roky. Dnes provozujeme dvě kapacity, které stojí na uhlí, tepelnou elektrárnu ve Vřesové a v Tisové, a musíme velmi hlídat rozpětí mezi cenou emisní povolenky a cenou elektřiny.

Kdy hodláte s uhlím nadobro skončit?

Původně to mělo být okolo roku 2040, uhelná komise rozhodla o termínu o dva roky kratším. My ale nakonec zvolili ofenzivní řešení a počítáme s útlumem už okolo roku 2030, možná i dřív. Už máme naštěstí vybudované kapacity na výrobu elektrické energie na bázi zemního plynu, takže přechod není tak dramatický. I pro plyn jsou emisní povolenky nutné, ale zhruba na úrovni čtyřiceti procent v porovnání s uhlím.

Co bude dál?

Vytvořili jsme novou skupinu, SUAS Group, do které postupně přesuneme svoji činnost a která nemá s uhlím nic společného.

Co se stane s původní Sokolovskou uhelnou?

Ještě chvíli bude těžit uhlí a vyrábět s jeho pomocí elektřinu a teplo. Dožije, když skončí těžba. Jestli to bude přesně za pět, nebo deset let, je předčasné říkat. Osobně si myslím, že přes rok 2030 už nepůjde.

The post Uhlí končí, Sokolovská uhelná jede dál. Majitelé založili paralelní firmu appeared first on Forbes.

Ultimátní důkaz důvěry v budoucí spojení. Tak by se daly číst kroky šéfa Moneta Money Bank Tomáše Spurného, který podle dokumentů pro investory dramaticky navýšil svou akciovou pozici.

Konkrétně na začátku května koupil 130 tisíc kusů akcií Monety, což ho při aktuálním kurzu vyšlo přibližně na deset milionů korun. V současnou chvíli tak drží 304 839 akcií.

Spurný je s přehledem nejsilnějším manažerským akcionářem, druhý nejsilnější manažer a člen představenstva Albert van Veen, jenž je zodpovědný za digitalizaci, drží 35 250 akcií.

Byznys

Bankovní obchod dekády míří do finále. Moneta podepsala rámcovou smlouvu o akvizici Air Bank

Zdravko Krstanov – 3 minuty čtení

Ředitel Monety přikoupil akcie jen pár týdnů před rozhodující mimořádnou valnou hromadou, kde se má finálně rozhodnout o bankovním obchodu dekády – spojení Monety s entitami PPF, jmenovitě Air Bank, českým a slovenským Home Creditem a Benxy (provozujícím platformu Zonky).

Za výše zmíněná aktiva PPF má banka zaplatit 25,9 miliardy korun. 2,59 miliardy má jít z vlastních peněžních prostředků a 23,31 miliardy z těch, které Moneta získá úhradou emisního kurzu za úpis 291 375 000 nově vydaných akcií po 80 korunách za kus.

The post Tomáš Spurný nové bance věří. Šéf Monety přikoupil její akcie za deset milionů appeared first on Forbes.