Quantcast
Channel: Český byznys Archives - Forbes
Viewing all 6856 articles
Browse latest View live

Zpátky do kanceláří? Na pár dní v týdnu, zní z českých firem

$
0
0

Stýská se nám. Ani ne tak po práci, jako po práci s kolegy a kolegyněmi. Ale zase ne tak moc, že bychom s nimi museli být v kanceláři denně. Dvakrát až třikrát týdně bude stačit. A nejspíš to tak bude vyhovovat i nadřízeným.

Jak v posledních týdnech klesají čísla nakažených covidem-19, ve firmách se čím dál častěji vznáší otázka, kdy a jak se budeme vracet do kanceláří. Jasnou odpověď už zkraje měsíce dostali lidé na ministerstvu zdravotnictví, kde oběžník vedení přikázal návrat zpátky na úřad.

Práce z domova? Dva dny v měsíci vám musí stačit. Podobný direktivní přístup ale v komerční sféře už s největší pravděpodobností nehrozí.

Z globálních firem to ukazuje například Google, jehož lidé budou z kanceláří počínaje zářím pracovat tři dny v týdnu. A právě to je model, který se zdá být nejpravděpodobnější pro většinu těch, pro něž bývala kancelář druhým domovem.

„Podle zpětné vazby a průzkumů u našich klientů očekávám, že lidé se do kanceláří těší,“ konstatuje Filip Muška, workplace konzultant společnosti CBRE, která se specializuje na odborné poradenství v oblasti pracovního prostředí.

„Vadí jim dlouhá absence i celodenní online schůzky. Přijde tak první vlna návratu, ze které ale část zaměstnanců brzy vystřízliví a znovu se vrátí k častější práci z domova,“ říká Muška a očekává, že se v průměru usadíme na dvou až třech dnech v kanceláři týdně.

Předplatné Forbesu

Otázku návratu řeší i v pražské centrále finanční skupiny ČSOB, kde za normální situace najednou pracovalo až pět tisíc lidí. Minulé dva měsíce jich do práce chodila v průměru desetina, což se však začíná měnit.

„V posledních dnech evidujeme lehký nárůst počtu zaměstnanců, kteří se na centrálu začínají vracet. Nyní jich je kolem sedmi set denně,“ vypočítává Marcela Suchánková, členka představenstva ČSOB zodpovědná za oblasti HR.

I tak se ale v ČSOB nic z nastavených pravidel nemění. Limit na počet dnů strávených doma firma nemá, takže záleží jen na domluvě s nadřízenými. Stejně liberální jsou i v České spořitelně, kde před pandemií home office využívali v průměru jednou týdně.

Rostoucímu počtu dnů na home officu se v České spořitelně nehodlají bránit.

Covidová zkušenost jim ukázala, že fungovat se dá i za situace, kdy z domova pracuje osmdesát procent lidí, takže v současnosti očekávají, že počet dnů strávených na home officu dlouhodobě vzroste. A bránit se tomu nehodlají.

Ještě volnější politiku nastavil technologický obr Avast, který své kanceláře během pandemie zaměstnancům doslova zamkl. Dovnitř se dostal jen ten, kdo si vyzvedával osobní věci nebo musel odbavit pracovní záležitosti, které nešly vyřešit vzdáleně.

Dveře se budou v Avastu otevírat během léta, ale vcházet do nich budou jen ti, kdo budou skutečně chtít.

„Všem jsme dali možnost si vybrat, zda chtějí po skončení pandemie pracovat primárně z kanceláře, nebo z domova, kavárny nebo třeba chalupy,“ popisuje přístup Michaela Koštířová, vedoucí interní komunikace. Druhou variantu si v Avastu zvolila téměř polovina všech zaměstnanců.

Výjimkou není ani internetový obchod Alza.cz. I tady vědí, že zřejmě už napořád budou k práci přistupovat jinak. A opět zvítězí důvěra ve vlastní lidi, kdy zásadní bude, že konkrétní zaměstnanec odvádí svoji práci a přináší výsledky, které se od něj očekávají.

„Tento model se nám osvědčil a myslíme si, že jej zachováme i do budoucna. Nepotřebujeme sledovat, kolik hodin zaměstnanci tráví u počítačů ani to, jestli pracují od stolu, z gauče, nebo třeba z chalupy,“ dodává za Alzu její personální ředitel Marek Premus.

Na nová pravidla si budou zvykat i čtyři tisícovky zaměstnanců českého Siemensu, které personální ředitelka Petra Jeřábková během pandemie poslala pracovat z domova. I tady tak míří ke standardu v podobě dvou až tří dnů práce z domova.

„Home office jsme umožňovali před pandemií, v takzvaném novém normálu pak bude jeho využití ještě intenzivnější u pozic, kde je to možné,“ připouští Jeřábková.

Lidé mohou mít nadále oprávněný strach z covidové nákazy.

Filip Muška z CBRE upozorňuje, aby se firmy vyvarovaly pevných a plošně stanovených dnů v kanceláři, respektive na home officu. A také nadměrné administrativy spojené s jejich vykazováním.

„I když se to některým manažerům příčí, obecně se nám ukazuje, že méně pravidel a více doporučení funguje lépe,“ radí Muška, podle kterého není dobré zapomínat, že někteří lidé mohou mít nadále oprávněný strach z covidové nákazy.

Takoví lidé pak chtějí raději zůstat na home officu, ale stydí se o tom mluvit, případně si netroufnou odporovat přání vedení, aby se vrátili zpět do kanceláře.

Režim dva až tři dny v práci a zbytek kdekoli jinde bude mít samozřejmě vliv i na podobu kanceláří. Z těch se tak v mnoha firmách stane spíš místo pro společné setkávání a kreativní schůzky a jednání.

Zároveň přibudou prostory pro uzavřené schůzky a tiché zóny pro ty, kteří se potřebují v klidu soustředit, což je častým problémem práce z domova.

Některé společnosti, třeba už zmíněný Avast či Alza, už proto kanceláře předělávají – a další mění své původní kancelářské plány. Příkladem může být Česká spořitelna, kterou do čtyř let čeká přesun do nově vznikající čtvrti na pražském Smíchově.

Vedení banky už teď zvažuje navýšit takzvané kolaborační prostory, které na úkor klasických pracovních míst lidem umožňují jak samostatnou práci, tak větší možnosti setkávání.

„Nevylučujeme ani růst zastoupení takzvaných flexi office prostor, kde víc lidí sdílí jedno pracovní místo,“ komentuje plány mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

Spořitelna si navíc už teď uvědomuje, že vzhledem k proměně stylu práce všechny prostory v připravovaném kampusu nevyužije. K částečnému nebo plnému využití je tak nabídne komunitním nebo veřejným organizacím.

The post Zpátky do kanceláří? Na pár dní v týdnu, zní z českých firem appeared first on Forbes.


IKEM začíná budovat nové pavilony. Ty umožní rozšíření transplantačních programů

$
0
0

Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), který je největším transplantačním centrem v Česku, dnes začne stavět další dva pavilony, které umožní rozšíření kardiovaskulárních a transplantačních programů a vznik nového urgentního příjmu. Náklady na stavbu přesáhnou miliardu korun.

Nové pavilony navážou na současnou hlavní budovu nemocnice ze severní strany. Podle plánu by se mohly otevřít v roce 2023. Stavbě předcházelo rozšíření energocentra tak, aby zajistilo dostatečný příkon elektrické energie pro nové budovy.

IKEM v minulých dnech oznámil, že kvůli stavbě nových pavilonů skončí ke konci června ve funkci přednosty kardiocentra třiasedmdesátiletý kardiochirurg Jan Pirk. Nahradí jej Josef Kautzner, který je nyní Pirkovým zástupcem a také přednostou kardiologické kliniky IKEM.

„Odchod z pozice přednosty Kardiocentra IKEM je pro mě vysoce osobní záležitostí, přesto chápu důvody vedení, které k tomu vedly. Celou věc považuji za uzavřenou, s panem ředitelem jsme se dohodli na mém dalším působení v IKEM, pro který budu pracovat stejně jako doposud,“ uvedl Pirk.

Podle vedení IKEM by měl výstavbu z pohledu kardiocentra řídit právě kardiolog.

The post IKEM začíná budovat nové pavilony. Ty umožní rozšíření transplantačních programů appeared first on Forbes.

Muži jdou za stovkami milionů jako buldoci, ženy nesnášejí velké riziko

$
0
0

Muži stále v byznysu válcují ženy. Ač to vypadá, že se situace zlepšila, čísla mluví jinak. Ženy v Česku vlastní nebo jsou spolumajitelkami jen zhruba třetiny firem. Zbytek ovládá výlučně druhé pohlaví.

Přitom se po velké americké hypoteční krizi z roku 2008 s nadsázkou říkalo, že kdyby se americká banka Lehman Brothers, která stála na počátku celosvětových ekonomických problémů, jmenovala Lehman Brothers and Sisters, nemuselo být tak zle.

Zatímco muži si totiž jdou pro velké zisky cestou necestou přes mrtvoly, střelka ženského byznys kompasu je k velkému riziku velmi citlivá a vyhýbá se mu.

Ze 461 tisíc českých společností, které patří fyzickým osobám, náleží podle analýzy dat portálu informaceofirmach.cz 313 tisíc z nich mužům a ženám jen osmdesát tisíc, tedy téměř čtyřikrát méně, osmašedesát tisíc společností pak mají muži a ženy ve společném vlastnictví. 

Rovnoprávnost mezi pohlavími tak v byznysu existuje hlavně na papíře, praxe je jiná. A nevyplývá to jen z počtu ženami vlastněných společností, ale také ze studií, na kterých se podílel i psycholog Tomáš Vašák. 

„Genderová problematika se hodně posunula kupředu a diskuse je otevřená. Na nevědomé úrovni je ale stále vztah mezi muži a ženami v podnikání diskriminační,“ míní Vašák a uvádí dva příklady ze svého výzkumu. 

V rámci prvního studoval rozhodování personálních manažerů a manažerek – ti dostali sedm životopisů, ze kterých měli sestavit pořadí nejvhodnějších kandidátů. „Pak jsme životopisy genderově proházeli, jejich náplň ale zůstala úplně stejná. Výsledek? Ženy šly jednoznačně v žebříčku dolů,“ uvádí. 

A druhý příklad: pokud v bance pracuje například sedmdesát procent žen, ve středním managementu jich bude podle Vašáka zhruba padesát procent, o úroveň výš kolem patnácti procent a v představenstvu aby člověk ženu pohledal. S takovou matematikou se běžně ve firmách psycholog setkává. 

Je to chyba? Podle Vašáka rozhodně a jak říká, je škoda, že si někdy samy ženy přivírají cestu, když svoje ztížené postavení v byznysu popírají. Mají přitom to, co muži ne. A pochopitelně to platí i obráceně – takže rovnováha v zastoupení obou pohlaví by přinesla výhody všem.

Jednoznačně největším rozdílem mezi ženami a muži je podle Vašáka v byznysu přístup k riziku. „Pokud vidí muž výrazný zisk, je ochotný podstoupit nepřiměřené riziko. Jestliže půjde o několik milionů, bude se chovat podobně jako žena, ale jakmile bude ve hře sto milionů, půjde do toho bezhlavě. Víc se zadluží a zvolí například riskantnější investiční postup,“ popisuje Vašák. 

Ženy naproti tomu nejsou na zisky tolik citlivé, zato je téměř paralyzuje výše potenciální ztráty. Kdyby cítily, že přijdou například o vlastní dům, nepůjde většina z nich do rizika, i kdyby šance neúspěchu byla jedna ku milionu. Je to pro ně nepřijatelné.

A taky rády zůstávají v byznysu „doma“, tedy ve svém městě nebo kraji, nejsou moc ochotné překračovat hranice ani za vidinou velkých výnosů. 

Vztah k riziku dokresluje analytička CRIF – Czech Credit Bureau Věra Kameníčková. Její společnost vyhodnocovala desítky finančních i nefinančních dat a také dospěla k závěru, že firmy ve vlastnictví žen jsou méně rizikové než ty patřící mužům. 

U sedmdesáti procent firem v majetku žen nebyla evidovaná žádná varovná informace. V případě mužských společností to bylo o tři procenta méně. Naopak závažné varovné informace typu konkurz či likvidace byly uvedené u jedenácti procent firem mužů a devíti procent společností patřících ženám. 

Ženské firmy se zároveň udrží na trhu déle. Více než deset let jich funguje jednašedesát procent, naproti tomu firem patřících mužům zůstává po deseti letech na trhu jen dvaapadesát procent. 

Chování obou pohlaví ve vztahu k byznysu vysvětluje psycholog Vašák evolučním nastavením. Muž podle něj vyráží dobývat cizí území bez ohledu na ohrožení vlastního života, získává zdroje, které je pak žena připravená chránit. 

Jenže doba už je jinde… Není třeba s nasazením vlastního života vyrážet za mamutem a chránit oheň vlastním tělem před nájezdníky. Že se situace posouvá dopředu i v otázkách genderu, byť stále ne žádoucí rychlostí, dokazuje statistika. 

„Během uplynulých dvou let se počet společností vlastněných pouze ženami zvýšil o sedm tisíc, tedy o desetinu. Počet mužských společností narostl o třináct a půl tisíce, asi o tři procenta, zatímco počet firem ve společném vlastnictví se snížil o dva tisíce,“ říká Věra Kameníčková. V poměru ke stávajícímu množství firem se tedy ženy v zakládání firem snažily více. 

Obecně pak platí, že firmy žen často podnikají v oblasti zdravotní či sociální péče a ve službách. Naopak méně jich je v informačních a komunikačních odvětvích. 

Zeptali jsme se majitelek českých firem, jak vnímají genderové rozdíly v byznysu:

Denisa Jasinská

zakladatelka kosmetické značky Essenté

Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

Podnikám v kosmetickém průmyslu a pohybuji se převážně mezi ženami. Možná to je důvod, proč jsem nikdy rozdíl v přístupu k ženám v mém oboru nepociťovala. 

Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?

Nemám ráda neustálé točení se kolem různých forem diskriminací. Hledat důvody, proč něco nejde, nikdy ničemu nepomůže a nikam vás neposune. Jistě, mnoho žen během budování kariéry musí na určitou dobu zvolnit nebo přerušit podnikání kvůli dětem. Mně osobně se to stalo taky.

Kupovala jsem pro firmu nemovitost a zjistila, že jsem těhotná. Trávila jsem tehdy mnoho dní na stavbě. Po porodu jsme museli celou společnost i s výrobou přestěhovat. Nebylo to jednoduché, ale dalo se to zvládnout. Pokud chcete být v byznysu úspěšní, musíte překonávat překážky nezávisle na tom, zda jste muž či žena.

Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

Naštěstí nesetkala. Ale věřím, že je to i tím, že případné diskriminační chování si nepřipouštím, genderové škatulkování nemám ráda a uměla bych se řádně ozvat. Myslím, že lidi se k vám chovají tak, jak jim dovolíte.

Jitka Tejnorová a Markéta Šimáková

sestry, zakladatelky a jednatelky DMC management consulting

Vnímaly jste někdy jako majitelky firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

Přes deset let se zabýváme implementací štíhlé výroby ve výrobním sektoru. Na začátku jsme pochopitelně čelily určité míře nedůvěry – jak žena může chtít zlepšovat výrobní procesy v lisovně, lakovně, svařovně apod. Je to přirozený předsudek, který ale v poslední době poměrně ustupuje.

Myslím, že jsme musely prostě jen více český výrobní sektor přesvědčit o naší fundovanosti a kvalitě služeb. Díky jinému pohledu na věc a odlišnému typu komunikace se nám dařilo přesvědčit takzvaně klasicky „chlapský“ svět mnohem lépe. Muži s námi nesoupeřili a nesetkaly jsme se s jakoukoli negativní formou komunikace. 

Mají to ženy v byznysu těžší než muži?

Ženy mají těžší možnost plně se věnovat kariéře bez ohledu na rodinu. Pokud se tak žena rozhodne, vždy se setká s negativní reakcí okolí. Našimi klientkami jsou převážně ženy na manažerských pozicích a udržet balanc mezi byznysem a rodinou je opravdu velmi náročná disciplína. 

Obdivuji každou ženu, která může říci, že to zvládla bez problémů, zatím jsem ji ještě nepotkala. Poskytujeme služby po celé republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a občas i mimo Evropu.

Když matka není tři dny až týden doma, bydlí v hotelu nebo přijíždí až na víkend, brzy na to začne rodina reagovat. U muže se to tolik neřeší, je to živitel rodiny a tak se to očekává. Vlastně je to „hrdina“, zatímco žena se začne potkávat s negativním hodnocením okolí i svých blízkých. 

Roli hraje i ješitnost. Muži nechtějí hrát druhé housle. Pokud vás – coby majitelku/manažerku – muž doprovází na společenské akce, musí být opravdu velmi sebejistý, aby se zvládl radovat z vašeho úspěchu a přitom tak trochu nežárlil. 

Setkaly jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

S vyslovenou diskriminací nebo nevhodných chováním jsme se nepotkaly. Je to otázka, jak si nastavíte hranice a formu komunikace. Nejčastěji nás zamrzí, když nás klient odmítne s tím, že školit mistry by měl muž, aby si získal autoritu. Je to nesmysl a velký předsudek.

Máme asi patnáct let velmi úspěšnou mistrovskou akademii Výchova Mistrů v Čechách a většinu školí ženy. Naším úkolem není lidi poučovat a řešit za ně problém, ale měnit jejich způsob myšlení a otevírat nové možnosti. A tady opravdu nehraje roli, zda jste žena nebo muž.

Štěpánka Štrougalová

majitelka plaveckých center Baby Club Juklík

Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

Rozhodně ne v negativním smyslu slova. Pokud konzultuji či spolupracuji s muži, vztah je založen vždy na vzájemné úctě. Respektujeme se.

Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?

Ano. Skloubit byznys s rodinou a nemít alespoň někdy pochybnosti či dokonce výčitky,  je velmi, velmi obtížné. Ženy mají jinak nastavené srdce, myšlení i jednání a některé věci prožívají jinak než muži. Vzájemná odlišnost může být i inspirující. 

Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

Ne, nesetkala, ale jdu tomuto nesetkání vědomě naproti. Stále se velmi ráda učím a mám úžasnou možnost vybírat si do firmy lidi sama. Život je velmi krátký na to, aby se mnou spolupracoval někdo, koho nebavím a naopak. 

Ivana Dupalová

majitelka hostesky.cz

Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

Absolutně nikdy.

Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?

Nemyslím si, že ženy mají v porovnání s muži těžší se prosadit v byznysu, ale jistě to mají složitější z hlediska času, který potřebují rozdělit mezi byznys a rodinu, a to zejména v době, kdy jsou její děti malé a potřebují více matku než otce. Určitě to nevnímám jako diskriminaci. Podle mne je pro ženu mateřství to největší poslání, o které by se kvůli byznysu neměla ochuzovat. 

Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

Ne, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala. Myslím, že záleží na každém z nás, jaké chování okolí vůči sobě připustíme a co z nás vyzařuje. 

Andrea Zpěváková Dostálová

majitelka České ghíčko

Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

Nikdy mi nikdo nedal najevo, že jsem jako žena méněcenná. Svět ale patří mladým mužům… Počítá s tím, že uspějí. Od starších žen se nějak neočekává nic. Podívejte se například na různé podnikatelské soutěže a na procentuální zastoupení žen v nich.

Mají to ženy v byznysu těžší než muži?

Ženy to mají obecně těžší. Už jen proto, že musí volit mezi kariérou a rodinným životem. U mužů se automaticky s touto volbou nepočítá. Do podnikání se pustí ženy většinou, když mají dobré zázemí. Když jsme se chystala na volnou nohu v době, kdy jsem měla malou dceru, byla jsem bez partnera. A tehdy jsem si to rozmyslela. Bála jsem se nemít jistotu příjmu. Zůstala jsem tehdy ještě na pár let zaměstnaná v nemocnici a podnikání si nechala jako vedlejší činnost. Skloubit ale děti, práci a druhou práci bylo velmi těžké. 

Hodně žen často začíná podnikat na mateřské dovolené. Ale kolik takových žen nakonec uspěje? Většina se drží maličkého byznysu, právě proto, aby měla čas a energii i na děti. Také jde o to, v čem ženy podnikají. Obory, kde se točí velké peníze většinou ovládají muži. Mají zázemí a prostor. Buď jsou ženatí a manželky o ně pečují, anebo jsou svobodní a nemají závazky.

Mezi ženami je mnoho podnikatelek. Ale píše se jen o těch, které dělají takzvaný velký mužský byznys. Já sama se cítím mnohem lépe v péči než v byznysu. Jsem původně zdravotní sestra. Abych vyrovnala tvrdé byznysové prostředí, stali jsme se s mužem pěstouny na přechodnou dobu. Naplňuje mě ta kombinace.

Úspěch je velmi relativní a můj cíl je spokojený život. Byznys musí být zábavný a smysluplný, peníze na účtě jsou jen důkaz, že si své počínání umíme dobře spočítat, jsou to čísla.

Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

V podnikání ne. Vždy záleží, na koho narazíte. Jestli je člověk slušný a moudrý.

Kristýna Přibylová

zakladatelka profesionálních dětských tělocvičen Monkey’s Gym 

Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

Nikdy jsem žádný rozdíl nevnímala a ani nevnímám. Od doby, kdy jsem začala v roce 2012 podnikat, potkávám spoustu podobně laděných žen, které budovaly a staraly se o svoje firmy. Měly jsme podobné zkušenosti, navzájem si sdílely svoje úspěchy i neúspěchy, předávaly rady, pomáhaly si.

V rámci různých obchodních jednání se v naprosté většině případů setkávám stále s manažery-muži, ale nestalo se mi, že bych měla pocit, že jako žena mám horší vyjednávací pozici, nebo že mě méně respektují. Musím být vždy stoprocentně připravena, musím umět svoje stanoviska a požadavky obhájit. 

Mají to ženy v byznysu těžší než muži?

Ženská pozice je složitější, pokud máme skloubit rodinu a byznys. Někdy vnitřně bojujeme s prioritami, s tím, čemu věnovat čas. Výsledkem pak je, že děti obstaráváme přes den a svoji práci děláme v noci – to je u maminek-podnikatelek časté.

Za posledních deset let vnímám v tomto ohledu velký posun k lepšímu v tom smyslu, že na ženy v byznysu už není nahlíženo jako na krkavčí matky nebo nenasytné kariéristky. Navíc umíme dělat několik věcí najednou, máme většinou velmi dobré organizační schopnosti a nedělá nám problém rychle se přizpůsobit různým změnám.

Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

S diskriminací jsem se nesetkala, a to i přesto, že se od mládí pohybuji převážně v mužském prostředí – nejdříve jako produkční v hudební branži a následně na různých manažerských pozicích. Vždy jsem byla obklopena spíše muži, žen byla v těchto pozicích drtivá menšina.

Možná i díky zkušenostem s mužským světem jsem se případné narážky nebo nevhodné chování naučila v sobě zpracovat a případně si vše vyříkat přímo v daný okamžik tváří v tvář. Osvědčilo se mi působit sebevědomě a dávat najevo, že jednáme rovný s rovným.

Kristýna Paulus

majitelka Paulus Yoga

Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům? 

V jógovém byznysu nehraje gender tolik roli, jako to, jaké kontakty máte a s kým se přátelíte. Pokud nechcete jít cestou pochlebovače, musíte být něčím výjimeční – zjevem, přístupem, znalostmi. 

Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?

Ženy západního světa se prosadit umějí a chtějí-li, umějí spojit práci i rodinu. Můžeme vidět, že i společnost je otevřená přijímat je do vrcholových pozic. Je však otázkou, jestli jsou ohodnocovány, nejen finančně, stejně jako muži.

Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?

Chvíli jsem pracovala v korporátu a moje zkušenost byla pozitivní. Rozhodla jsem se odejít, protože podle mého nadřízeného jsem měla „špatnou“ vysokou školu (UK FSV politologie). Byl to pro mě správný krok k založení vlastní firmy.

The post Muži jdou za stovkami milionů jako buldoci, ženy nesnášejí velké riziko appeared first on Forbes.

Letošní růst české ekonomiky bude vyšší, odhaduje Evropská komise

$
0
0

Růst české ekonomiky bude po loňském rekordním propadu v letošním roce mírně lepší, než se dosud očekávalo. Počítá s tím dnešní prognóza Evropské komise, podle níž tuzemské HDP vykáže růst o 3,4 procenta, zatímco předpověď z února uváděla vzestup o 3,2 procenta. Naopak výrazně pomalejší růst očekává komise v Česku v příštím roce, kdy původně předpovídala pět procent. V nové prognóze už počítá s růstem o 4,4 procenta.

Naopak ekonomika Evropské unie letos i v příštím roce poroste rychleji, než se původně čekalo, a to především díky rychlejšímu uvolňování protipandemických omezení. Komise tak zlepšila letošní výhled růstu hrubého domácího produktu na 4,2 procenta.

The post Letošní růst české ekonomiky bude vyšší, odhaduje Evropská komise appeared first on Forbes.

Čeští CEO nevěří růstu ekonomiky, věří ale svým firmám, říká řídící partner PwC Moser

$
0
0

Koronavirová pandemie dočasně převrátila svět vzhůru nohama, včetně toho byznysového. Alespoň tak to vidí šéfové firem podle výsledků průzkumu PwC CEO Survey 2021, jehož partnerem je Forbes. Češi jsou poměrně pesimističtí, co se výhledu růstu ekonomiky týče, na druhou stranu každá krize s sebou nese i pozitiva. „Pod vlivem pandemie si řada firem uvědomila, že digitalizace je cesta vpřed, a výrazně v téhle oblasti posílily,“ říká k výsledkům dvanáctého ročníku průzkumu Jiří Moser, řídící partner PwC.

Znamená koronavirová pandemie automaticky ekonomickou krizi?

Koronavirus vstoupil do ekonomiky jako externí faktor. Nikdo na začátku nemohl odhadnout, jak se bude chovat a jak na to budou reagovat vlády z pohledu podpor a podobně. My jsme si zpočátku řekli, že se na pandemii budeme dívat jako na vznik ekonomické krize, která se může postupně zhoršovat, protože ovlivní jak nabídkovou, tak poptávkovou část ekonomiky.

Očekávali jsme, že se firmy postupně začnou dostávat do problémů, postupně poroste množství insolvencí a zpomalí, nebo se i zastaví, transakce.

Naplnila se vaše očekávání?

Pravda je, že to zpomalení transakcí platilo na začátku, ale už od minulého léta vidíme, že aktivit nijak výrazně neubylo a stále probíhají. Teď spíš očekáváme, že souběžně nastanou dva jevy – jakmile se uvolní podpora vlád, rozjedou se na jedné straně insolvence, ale na druhé se firmy začnou strategicky konsolidovat a rozvíjet. To není pro krize běžný jev a v tom je současná situace nová.

Čeká nás tedy v následujících měsících spíš rychlé ekonomické oživení, nebo pomalý restart?

Jsem čím dál optimističtější. V loňském roce přišel první náznak optimismu spolu s dostupností vakcíny. A teď, jak vakcinace pokračuje, vidíme hlavně v zemích typu Velká Británie, kde už se proočkovala velká část populace, jak roste počet zakázek a situace v byznysu se láme.

The post Čeští CEO nevěří růstu ekonomiky, věří ale svým firmám, říká řídící partner PwC Moser appeared first on Forbes.

Tribunál EU rozhodl. Amazon nemusí v Lucembursku doplácet stamilionové daně

$
0
0

Americký internetový prodejce Amazon nemusí Lucembursku, navzdory původnímu rozhodnutí Evropské komise, doplácet na daních 250 milionů eur. Dnes o tom rozhodl Tribunál Evropské unie, podle něhož poskytnutá daňová výhoda unijní pravidla neporušila.

Komise odhadla, že Amazon platil jen asi čtvrtinové daně v porovnání s ostatními podniky v Lucembursku, které přitom podléhají stejným pravidlům. Lucembursko mělo od firmy vymoci vedle daní za více než deset let rovněž úroky, jejichž celková hodnota dosahovala přibližně 250 milionů eur. Komise však podle soudu dostatečně nezdůvodnila, proč považuje přístup Lucemburska k americké firmě právě za nedovolenou státní podporu.

Amazon v Lucembursku patří k největším zaměstnavatelům. Na druhou nejvyšší soudní instanci EU se stížností na rozhodnutí z roku 2017 se obrátily společně.

The post Tribunál EU rozhodl. Amazon nemusí v Lucembursku doplácet stamilionové daně appeared first on Forbes.

Kořeny z papíru. Plojharovi podnikají už od roku 1888

$
0
0

Ve firmě Plojhar se řemeslo předává z otce na syna od roku 1888. Po celou dobu společnost podniká s papírem – od knihařství přes kartonáž až po papírnictví. Dnes v ní působí už pátá generace. A její majitelé věří, že rodinná tradice bude pokračovat minimálně dalších 130 let.

Jméno Plojhar zná v Českých Budějovicích snad každý. Pojí se s vyhlášeným papírnictvím v Široké ulici v centru města, které už tři desetiletí provozuje rodina Plojharových. Historie rodinného podnikání ale sahá daleko hlouběji.

V měšťanském domě s rokokovou fasádou sídlila od 30. let minulého století knihařská dílna. Rodina ji tam přemístila z původního sídla v ulici Karla IV., kde už v roce 1888 začal podnikat zakladatel firmy František Ployhar.

„Byl to můj prapraděda. Jak už tehdy bylo zvykem, vyrazil do světa na zkušenou. Cestoval po rakouských zemích a sbíral zkušenosti v oblasti knihařství. A když se vrátil do rodných Budějovic, tak si s načerpaným know-how založil vlastní podnik,“ vypráví 33letý Jan Plojhar, představitel páté generace rodinného podnikání, zatímco nás spolu se svým otcem Bohumilem Plojharem provází po současném sídle společnosti v Rožnově na kraji Českých Budějovic.

Ruční práci za více než 130 let historie firmy postupně nahradily moderní stroje a původní knihařské řemeslo zakázková výroba kartonáže, tedy krabic a obalů z kartonu.

Co zůstalo, je láska k papíru a hodnoty, na kterých Plojharovi stavějí své podnikání. „Všichni cítíme velkou zodpovědnost vůči odkazu předchozích generací. V něčem je to až svazující, protože firmu s takovou tradicí skutečně nemůžete jen tak prodat,“ říká 58letý Bohumil Plojhar, který je majitelem společnosti spolu se svým bratrem Petrem.

Jan a Bohumil Plojharovi.

Jejich pradědeček František Ployhar by na ně mohl být pyšný. Z jeho malé dílny vybudovali úspěšnou firmu, která dnes zaměstnává osmdesát lidí, má obrat kolem 150 milionů korun ročně a letos míří k 200 milionům korun.

The post Kořeny z papíru. Plojharovi podnikají už od roku 1888 appeared first on Forbes.

Jsem převozník mezi generacemi, říká šéf Emco Martin Jahoda

$
0
0

Když Martin Jahoda loni v únoru přebíral od svého otce Zdeňka Jahody, zakladatele výrobce cereálií a zdravých potravin Emco, vedení rodinného podniku, nikdo tehdy netušil, jak turbulentní rok ho v křesle CEO čeká. O své zkušenosti se teď čtyřicetiletý podnikatel podělil s Forbesem. 

Koronavirová pandemie do podnikání včetně toho našeho hlavně zpočátku vnesla velkou nejistotu. Naštěstí pro nás se ale rychle ukázalo, že byznys s potravinami – a zvlášť s těmi trvanlivými jako v našem případě – je docela stabilní. Když se daří, sice příliš rychle neroste, ale v těžkých časech pak ani dramaticky neklesá.

Negativní dopad měla pandemie na takzvané impulzní kategorie, tedy třeba tyčinky a sušenky, které se jedí na cestách, a samozřejmě na kategorii gastra. Celé to období pro nás však z pohledu výsledků nebylo nijak katastrofální a celkově jsme jako firma rostli.

To nejnáročnější, co jsme museli řešit, bylo plánování výroby, zásob a organizace všeho.

The post Jsem převozník mezi generacemi, říká šéf Emco Martin Jahoda appeared first on Forbes.


Tyhle byznysové klany táhnou Česko. Forbes představuje nový žebříček rodinných firem

$
0
0

Žebříček 160 největších rodinných firem v Česku z dílny redakce Forbes naplno ukazuje sílu tuzemského rodinného byznysu v těžkých pandemických časech. I když to pro některé z firem byl složitý rok, většina nepropouštěla, nezavírala provozy a celá řádka z nich se ze špatných časů proinvestovala. Nemálo jich dokonce chytilo krizi za pačesy a loni rostlo v tržbách, zisku i ambicích.

Jediný objektivní žebříček rodinných firem v Česku mapuje soukromé společnosti, kde spolu podnikají dvě a více generací jedné rodiny nebo sourozenci a příbuzní. V tříletém průměru sledujeme klíčové ekonomické ukazatele a na jejich základě vyhodnocujeme pořadí v žebříčku.

Letos se v žebříčku objevilo hned dvanáct nováčků. Vévodí jim Prusa Research, kde s EY Podnikatelem roku Josefem Průšou pracuje i bratr Michal – a společně to Průšovi v premiéře dotáhli rovnou na 44. pozici.

Žebříček také potvrzuje poučku o tom, že rodinné firmy jsou páteří byznysu a dokážou si poradit i v těch nejnáročnějších situacích. V pandemickém roce, který české ekonomice připravil nejednu zatěžkávací zkoušku, klesly zisky a tržby jen třetině firem ze žebříčku. Padesátka firem dokonce nabírala zaměstnance, nejvíc Piškaninovi a jejich logistická skupina HOPI, která má meziročně 800 nových lidí.

Skokanem roku je ale skupina HP Tronic, které narostly tržby o pět miliard na 21 miliard korun a díky tomu se poprvé probojovala mezi deset největších firem v žebříčku. Z jedenácté příčky rodina Hradilova vyskočila rovnou na bramborovou čtvrtou pozici, pomohlo jim k tomu hlavně elektro Datart.

Triumvirát vládnoucích byznysových klanů nicméně odolal a pozice z loňska si udržel. Místo na prvních třech stupíncích tak obhájily společnosti Czechoslovak Group, Stavebniny DEK a Mattoni 1873.

Podívejte se, jak vznikalo květnové číslo Forbesu s žebříčkem rodinných firem:

The post Tyhle byznysové klany táhnou Česko. Forbes představuje nový žebříček rodinných firem appeared first on Forbes.

Strnad a Matera spojili síly s krajem a městem. Tatra muzeum ukáže jejich unikátní sbírku

$
0
0

Projekt, který spojuje nejen veřejný a soukromý sektor, ale také jedny největších rodinných firem u nás. Podnikatelé Strnad s Materou podpořili vznik nového Muzea nákladních automobilů Tatra svou unikátní sbírkou v hodnotě stovek milionů korun. A do parády si vzali také legendární Slovenskou strelu.

Pokud existuje pomyslný průsečík mezi našimi dvěma největšími rodinnými firmami z oblasti strojírenství, jeho zeměpisné souřadnice nemohou být jiné než 49°35‘55.6“N, 18°8‘57.7“E – v samém srdci podbeskydské Kopřivnice.

Místo to sice není úplně malebné, avšak nesmazatelnou stopou zapsané do historie automobilové dopravy. Pod značkou Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft zde byl totiž roku 1897 vyroben jeden z prvních automobilů se spalovacím motorem na světě.

V první polovině dvacátého století, pod taktovkou konstruktéra Hanse Ledwinky, automobilka, dnes známá jako Tatra, doslova určovala trendy v tehdy rozvíjejícím se odvětví. Stojí za prvními aerodynamickými vozy, kterými se při tvorbě svého „Brouka“ inspiroval i Ferdinand Porsche.

Jistým milníkem si však společnost Tatra Trucks prošla i poměrně nedávno Po krizi, kterou automobilka zažívala v roce 2013, ji totiž ovládly hned dva významné rodinné holdingy. Majoritní podíl 65 procent si tak ve společnost dodnes drží Czechoslovak Group z rodinné stáje Strnadů.

Právě kopřivnická Tatra přitom v rámci CSG platí za největší dceru, jejíž tržby pravidelně přesahují pět miliard korun. Nejinak je tomu v případě Promet Group průmyslníka Reného Matery, která vlastní zbylých 35 procent akcií.

Časy, kdy výrobní agenda zasahovala mezi osobáky a taky železniční vozy, jsou dnes dávno ty tam a současný byznys automobilky stojí výhradně na nákladních automobilech a unikátních podvozcích. Ty budou také nosný motivem nově vznikajícího muze v domovské Kopřivnici.

The post Strnad a Matera spojili síly s krajem a městem. Tatra muzeum ukáže jejich unikátní sbírku appeared first on Forbes.

19 miliard ve vzduchu a zoufalí věřitelé. Megakrach skupiny Arca je výstrahou

$
0
0

Skupina Arca Investments je od úterý 11. května oficiálně v úpadku, čímž spěje do hořkého finále příběh, který by se měl stát učebnicovým příkladem, jak nepodnikat se směnkami a dluhopisy.

Arca, založená a dříve spoluvlastněná slovenským finančníkem Pavolem Krúpou, a za kterou poslední léta vystupoval současný většinový vlastník Rastislav Velič, má závazky ve výši minimálně 18,6 miliardy korun.

Jediným zajištěným věřitelem je J&T Banka. Ta společně s věřiteli, zastoupenými advokátem Pavlem Kormanem, podala návrh na předběžné opatření, jímž by došlo k omezení nákladání s téměř veškerým majetkem skupiny. Soud v Praze tento návrh zamítl.

Nejsou to však snahy J&T Banky, na co by se mělo nejvíce upozorňovat. Na českém trhu nepochybně zanechá nejhlubší šrámy financování skupiny – Arca a její spřízněné firmy za sebou nechaly nesplacené směnky a dluhopisy za miliardy, které drží tisíce věřitelů po celé zemi.

Skupinu táhne ke dnu její velikost – tedy to, co jí dříve bylo ku prospěchu. Při prodeji směnek a dluhopisů se totiž oháněla právě svým rozměrem.

„Uměli to s lidmi. Pokaždé, když se někdo z prodejců na školení zeptal na zajištění nebo účetnictví, byl ujištěný, že Arca je veliká skupina s diverzifikovaným portfoliem působícím na trhu dlouho. Proč pochybuješ o Arce, nám říkali,“ rekapituloval pro Forbes jeden z prodejců, který si nepřál být jmenován.

Proč pochybuješ o Arce?

Sám disponuje výčtem klientů, kterým dluhopisy skupiny prodal, a kteří marně čekají na návrat alespoň části nominální hodnoty. Sebe přitom řadí mezi poškozené či lépe řečeno další oklamané ve finančním řetězci plném vzdušných zámků.

Výjimkou nejsou ani případy, kdy se několik členů rodiny složilo na jednu směnku, nebo příběhy lidí, kupujících v dobré víře ve zhodnocení dluhopisy za peníze, které měli posléze v plánu investovat do výstavby vlastního domu.

Argument, že si věřitelé měli být vědomi rizika, začíná kulhat ve chvíli, kdy by došlo ke zjištění, že se Arca nechovala jako řádný hospodář. Právě na její počínání v tomto kontextu v bude v následujících týdnech a měsících nasměrován reflektor.

O tom, kdo, jak a zda bude uspokojen, rozhodne insolvenční řízení, přičemž to místní právě zahájil Městský soud v Praze (hlavní řízení se povede na Slovensku). Ten jmenoval insolvenčním správcem „matadora“ oboru Lee Loudu, známého například z insolvence OKD.

Volbu soud udůvodnil podle dokumentů z insolvenčního rejstříku primárně tím, že Lee Louda vede insolvenční řízení už dvou entit ze skupiny Arca: firem Františkovy lázně Savoy a Delia.

Je otázka, jaké postavení budou mít čeští věřitelé.

Jak upozorňuje advokát Jan Langmeier, zastupující přes 200 věřitelů Arca Investments, zmíněná oscilace mezi Českem a Slovenskem nemusí být pro zdejší věřitele zrovna přívětivou zprávou.

„Zatím je brzy a budeme si muset udělat detailní analýzu, ale mohlo by se stát, že pokud na Slovensku poběží hlavní insolvenční řízení, což v podstatě musí, výtěžek z prodeje majetku v České republice stáhne tamní insolvenční správce na Slovensko,“ vysvětluje Langmeier.

„A je otázka, jaké postavení pak čeští věřitelé, kteří se přihlásí do místního řízení, budou mít,“ dodává. Velikost majetku a hodnota majetku skupiny Arca je nadále velkou neznámou.

The post 19 miliard ve vzduchu a zoufalí věřitelé. Megakrach skupiny Arca je výstrahou appeared first on Forbes.

Nejstarší destilérka v Evropě stojí v Prostějově. Rodině Haganů se daří i díky Myslivci

$
0
0

Nejstarší destilérka v Evropě s více než pětisetletou tradicí stojí v Prostějově. Palírnu U Zeleného stromu přes dekádu vlastní selfmade podnikatel a dřívější nejmladší šéf ČKD Milan Hagan. Teď do rodinného byznysu zapojuje své děti.

Nasládlá vůně zrající whisky a také dubu. To je to první, co pohladí vaše čichové buňky, když vstoupíte do rozlehlých sklepních prostor lemovaných obrovskými sudy. V nich tiše zraje alkohol, který se dle staletých receptur ve správný okamžik změní ve Starorežnou, v sudu stařenou slivovici nebo v poslední době oceňovanou Starou žitnou mysliveckou.

Jsme v prostorách pravděpodobně nejstarší destilérky v Evropě – v palírně U Zeleného stromu s kořeny sahajícími až do roku 1518, kdy pan Vilém z Pernštejna udělil právo vyrábět slad a pálit kořalku majitelům domu U Zeleného stromu v samém centru Prostějova. Ten stojí necelý kilometr od současných prostor bývalého pivovaru Binko, kam se palírna tehdy pod názvem Prostějovská Starorežná přestěhovala v 50. letech minulého století.

„Uvažovali jsme, jestli nedáme sudy ven, protože všude v zahraničí jsou sudy používané na zrání ušlechtilého destilátu ve stodole venku. Ale pak jsme si řekli ne. Zde se tento osvědčený postup zrání destilátů ve stabilním prostředí sklepů uplatňuje po staletí, a tak to tak necháme i do budoucna,“ říká vysoký a statný muž, hlava rodinného klanu Haganových Milan Hagan.

Právě jemu už déle než dekádu patří druhý největší výrobce lihovin v Česku s více než 600milionovými tržbami po očištění o spotřební daň a dnes do rodinného byznysu postupně zapojuje své děti. „Ani jedno nechtělo pracovat ve firmě. Ale dozrály k tomu, že je to pro ně přitažlivá alternativa,“ říká otec čtyř dětí v rozmezí od 21 do 33 let a usměje se přitom na nejstarší z nich, dnes již vdanou dceru Lucii Libra.

Ta už šestým rokem pracuje v marketingu firmy a v dubnu čerstvě usedla do představenstva palírny. „Teď si budu muset vědomosti ještě více rozšiřovat. A je to samozřejmě větší zodpovědnost,“ říká usměvavá černovláska ke své nové roli.

The post Nejstarší destilérka v Evropě stojí v Prostějově. Rodině Haganů se daří i díky Myslivci appeared first on Forbes.

Tam, kde končí mapy. Evropská vesmírná agentura vsadila na startup z Prahy

$
0
0

Začínáme tam, kde běžné mapy končí. Přesně tak by mohl znít marketingový slogan geoinformatického startupu Intellmaps. A že by v takovém sloganu nešlo o prázdná slova, potvrzuje čerstvé přijetí firmy do prestižního kosmického inkubátoru Evropské vesmírné agentury (ESA).

Umístění v inkubátoru je nezpochybnitelným puncem kvality. Zároveň skýtá příležitost k využití finančních prostředků na plánovaný vývoj, mentoring s předními odborníky nejen z kosmických technologií a vůbec přístup k celému ekosystému inkubátoru.

„Ze strany ESA cítíme opravdový zájem a ochotu pomáhat nám, starat se o nás,“ chválí za celý zhruba desetičlenný tým majitel startupu Ladislav Čapek.

Vše je povzbudivé tím spíš, že si startup pro tvorbu interaktivních mapových aplikací pro svůj rozjezd vybral tu nejhorší možnou dobu. S mapami sice umí Čapek zacílit velmi přesně, s načasováním vzniku Intellmaps se ale tak docela netrefil. Sotva byla firma loni v březnu uvedena do pohybu, už byla pandemií znehybněna, ostatně jako celý svět.

Zastavilo se i mapování světa. Právě na něj přitom Intellmaps vsadila, především na mapování prostor budov a s ním spojenou vnitřní navigaci. „Venku vám s orientací pomůže dejme tomu navigační systém Galileo, který spadá právě pod ESA, ale při vstupu do indoor prostředí ztratíte signál a orientace tím pádem není možná,“ vysvětluje Čapek.

Šestačtyřicetiletý muž rozhodně ví, o čem mluví. Je považován za tuzemského průkopníka geoinformatiky, jednu z jejích vůdčích postav. Už jako dítě miloval mapy a tuhle lásku přetavil do byznysu. A má za sebou také bohatou profesní minulost.

Absolvent ČVUT studoval 3D geoinformační systémy v Dánsku a na Káhirské univerzitě. Po pobytu ve Spojených státech a návratu do vlasti pracoval několik let v korporaci, následně založil společnost Geosense a s ní se dostal do USA znovu – rovnou do Silicon Valley, globální technologické Mekky.

I díky investici od KKCG, společnosti miliardáře Karla Komárka, prožila Geosense v Americe velkou jízdu a skrz různé projekty se jí podařilo proniknout do 150 měst. Čapek poté podíl ve firmě prodal a po několikaměsíčním soukromém tripu po Asii a dalším působení v korporaci se vrhl do dobrodružství jménem Intellmaps.

Karel Komárek

  • Majetek v hodnotě 71,0 mld. Kč
  • 5. nejbohatší Čech v žebříčku roku 2020

Asií se podnikatel toulal coby baťůžkář a na specifický baťůžek dojde i v souvislosti s Intellmaps. To však poněkud předbíháme. Nyní jsme na samém startu startupu, tedy těsně před koronakrizí.

„Ještě jsme stihli udělat velký projekt pro Sazku,“ vzpomíná Čapek na loňský nadějný začátek. „Spočíval v takzvané Location Intelligence, v podstatě ve zmapování obchodního potenciálu tisíců poboček Sazky s vyznačením atraktorů v okolí, zachycením toho, jak to v jednotlivých místech žije, a podobně.“

Sázka na Sazku byla zjevně dobrá volba, jelikož přinesla oboustrannou spokojenost. Jenže pak spolu s koronavirem padl na Čapkův byznys temný stín. Ten nyní patrně ustupuje a Intellmaps neskrývá kurážné ambice.

Nabízí projekty podobné těm realizovaných se Sazkou, které mohou využít různé franšízy. Kromě toho digitalizuje mapy pro města a obce, ať už jde o vodovody, veřejná osvětlení, přehledy pozemků či další agendu plynoucí ze zákona, k jejímuž zjištění už nebude třeba úmorného hledání v tlustých šanonech.

„Vše jde přitom posunout ještě dál. Spolupracujeme mimo jiné s Tišnovem, kde dnes můžete prostřednictvím našeho systému augmentované reality vidět informace o bodech v okolí nebo porovnat současnou a historickou fasádu domu. Do budoucna pak může údržbář po výměně koše na hřišti spravit sedačku ve čtvrté řadě kina, postarat se o nefunkční umyvadlo ve 3.B a tak dál. Přechody z outdoor do indoor prostředí mu bude ulehčovat naše navigace,“ líčí Čapek.

Foto Intellmaps

Tím se dostáváme k hlavními pilíři byznysu. A k důvodu, proč po Intellmaps sáhl kosmický inkubátor a proč si ESA myslí, že kápla na esa. Zatímco totiž venkovní prostory jsou díky stávajícím systémům dopodrobna zmapovány, o těch vnitřních totéž neplatí.

Ukázkovým projektem je v tomto smyslu poliklinika na pražském Proseku. Instituce má více než pět set místností a vedení řešilo, jak v nich spravovat veškeré vybavení, evidenci jednotlivých nájemců i končících revizí zařízení. Sdílená intuitivní aplikace Intellmaps problém jednoduše vyřešila, navíc může sloužit k orientaci zaměstnanců a případně i pacientů.

A možnosti pořád nejsou vyčerpány. Majitelé nebo správci budov, kteří si Intellmaps najmou, mohou díky aplikaci budovu doslova „diagnostikovat“.

„Jedním klikem na konkrétní okno v budově mohou třeba zjistit, kdy bylo naposledy umyto, a je-li třeba, objednat čistění. Můžeme jít do absolutních detailů, takže variant využití je nepřeberné množství,“ říká Ladislav Čapek.

Stejný muž zkoušel uskutečnit podobný nápad už před pár lety, získávání dat ovšem bylo nesmírně náročné, a tedy i nákladné a myšlenka kvůli tomu zkrachovala. To však změnilo raketové tempo technologického vývoje.

V budově zdigitalizujeme mračna bodů a zákazník má díky tomu o objektu dokonalý přehled.

Nejvýraznější stvrzení pokroku přijde v červnu, kdy se Intellmaps stane jako první v Česku i na Slovensku majitelem laserového scanneru za několik milionů korun.

„V podobě baťůžku na záda, který nositele lokalizuje s centimetrovou přesností, má kameru zabírající 360 stupňů, dva laser scany a tak dál,“ popisuje Čapek. „S batůžkem se projdeme po budově a zdigitalizuje mračna bodů ve 2D nebo ve 3D podle požadavků zákazníka. Ten má pak o objektu dokonalý přehled.“

O startupu s námi Ladislav Čapek mluví na balkoně s podmanivým výhledem na metropoli. Především je z něj vidět hustou městskou zástavbu, jedna střecha budovy je nalepena na druhou. Při představě, že pod každou střechou mohou sedět zájemci o služby Intellmaps, není třeba byznysový potenciál startupu obšírně rozebírat.

The post Tam, kde končí mapy. Evropská vesmírná agentura vsadila na startup z Prahy appeared first on Forbes.

Stavař Wachal předal firmu synovi. Ten s ní míří k historickému rekordu

$
0
0

Stavební firma z Kroměříže míří ke svému rekordnímu roku. A předává vedení z otce na syna.

Stavební výroba v Česku sice za pandemie koronaviru meziročně poklesla o jedenáct procent, ale zrovna rodinnou firmu VW Wachal to zase tolik netrápí. Stavaři z Kroměříže, kteří nedávno oslavili třicet let svého podnikání, mají zakázek více než kdy jindy a v letošním roce hodlají dosáhnout obratu 800 milionů. Což by měl být jejich historický rekord.

A letošek je pro ně zlomový ještě v jednom ohledu. Vedení firmy přechází z otce na syna. „Nepřijde mi, že by mě to nějak stresovalo,“ říká k tomu, že společnost s třicetiletou tradicí přebírá zrovna v předapokalyptických kulisách post-covidového světa, Wachal mladší, Ondřej. „Ne?“ opáčí jeho otec Viliam Wachal. „Tak ukaž vlasy!“ Načež Ondřej se smíchem skloní hlavu a přizná, že bujná kštice je tatam.

Nějaké rodinné telenovely plné dramatu, překřikování a přelévání vlivu se ale člověk při rozhovoru s otcem a synem Wachalovými při sebevětší snaze, inspirované sledováním Rodinných pout, nedočká.

Komunikace otce Viliama Wachala a jeho pětatřicetiletého syna Ondřeje u dlouhého kancelářského stolu (u nějž si svého času poseděl i Tomáš Baťa, když Wachalovi rekonstruovali rektorát na univerzitě, která nese jeho jméno) je ikonicky stavařská: opřená o pevný základ přístupu „co se musí udělat, to se prostě udělá a udělá se to tak a tak“ a živená namátkovými výměnami plnými špičkování a vzájemného přebíjení otce se synem.

Od míchačky do vedení

„Taťka moc nechtěl, abych ve firmě byl,“ říká nový šéf společnosti Ondřej Wachal. „To spíš já se sem pořád cpal.“

„Já jen nechtěl, aby sem nastoupil hned po škole,“ upřesní jeho otec a zakladatel firmy VW Wachal Viliam. „Chtěl jsem spíš, aby si nejdřív vyzkoušel něco jiného, jenže on na to pak vlítnul hned.“ „No co,“ dodá Ondřej. „Beztak jsem se tady pořád motal.“

The post Stavař Wachal předal firmu synovi. Ten s ní míří k historickému rekordu appeared first on Forbes.

Tři bubeníci a jedna firma na sešity. Rodinná společnost Bobo slaví třicet let

$
0
0

V rohu prostorné haly se ukrývají staré bicí a štosy not. Vzácné poklady, které by člověk ve skladu papírenské firmy rozhodně nečekal. Jenže právě hudbou to všechno začalo.

Václav Kabát hrál na bicí v kapele Žentour a později ve Filmovém symfonickém orchestru. S tím se na počátku 90. let vydal do Venezuely, kde si vydělal tři tisíce dolarů. Po návratu je využil na rozjezd společnosti Bobo, která vyrábí bloky, sešity, kalendáře či diáře a úspěšně funguje už třicet let.

„Odjel jsem do Caracasu učit evropskou hudbu. Potřeboval jsem si předtím okopírovat noty, ale v Československu se to za totality nesmělo a problém s tím byl i po revoluci. Proto mě překvapilo, že ve Venezuele byly kopírovací centra na každém rohu,“ vzpomíná šedesátiletý podnikatel, který dnes vede firmu s manželkou Helenou (58) a syny Václavem (28) a Honzou (25).

Začínali s kopírkou na pavlači

Když později přemýšlel, do čeho investovat vydělaných tři tisíce dolarů, kopírka byla jasná volba. S manželkou ji umístili na pavlač domu v Kateřinské ulici v Praze, kde tehdy bydleli. A zákazníky sem lákali cedulí, kterou načerno natloukli na nedalekém Karlově náměstí.

„Začínali jsme se strojem značky Minolta. A podle toho jsme se také pojmenovali MKK – Minoltou kopíruje Kabát. Jeden kolega bubeník mi ale říkal, že je to strašně blbý název, ať vymyslíme něco lepšího. A protože jsem Heleně přezdíval Bobo, tak bylo nové jméno na světě,“ líčí Kabát.

S tím, jak rostl počet zákazníků, přibývalo i kopírek. Kabátovi si otevřeli provozovnu v nepoužívané kočárkárně pavlačového domu. „Tak trochu jsme ten barák okupovali. Majiteli se to ale časem přestalo líbit a museli jsme se přesunout do vedlejšího domu. Později jsme si pořídili ještě další pobočku v Sedlčanech, jelikož pocházím z blízké vesnice Brzina,“ vypráví podnikatel.

Okopírované papíry vázali Kabátovi zákazníkům do kroužkové vazby a od toho už byl jen krok k výrobě vlastních papírenských produktů. První fabriku si otevřeli v areálu bývalých Sedlčanských strojíren a v roce 1995 se přesunuli do nevyužívaných zemědělských hal v nedaleké obci Voračice, kde sídlí dodnes.

„Do té doby byl k dostání jen jeden druh zboží. Snažili jsme se proto výrobu bloků a sešitů oživit. Měli jsme vlastní postavičku Myšáka Boba a vedle toho jsme používali různé licence typu Krtečka. Kladli jsme přitom důraz na řemeslnou výrobu. Postupně jsme naše produkty dostávali do papírnictví, knihkupectví a dalších obchodů po celém Česku a s tím, jak rostly, jsme se zvětšovali i my,“ popisuje Kabát.

Opustili diktát korporací

Kolem roku 2000 už měla firma tržby více než 150 milionů korun a zaměstnávala přes 150 lidí. Prošla si rychlým růstem a svým zbožím plnila rozlehlé regály hypermarketů. V jednu chvíli se to ale zlomilo.

„Od jednoho řetězce mi přišel požadavek na zalistovací poplatek 750 tisíc korun, jen abychom u nich mohli prodávat. A já si řekl dost. Nechci dělat s lidmi, které musím přemlouvat, ale s rovnocennými partnery,“ líčí Kabát.

Řetězce navíc stále více tlačily na co nejnižší cenu, což šlo proti snaze společnosti Bobo dělat poctivé řemeslné výrobky. S hypermarkety se tak rozloučila a kompletně změnila svou strategii. Začala budovat větší partnerství se sítěmi papírnictví, jako je Koh-i-Noor nebo McPen. Zmenšila produkci, ale o to víc se zaměřila na kvalitu.

Dnes má Bobo třetinový počet zaměstnanců i obrat, který se kvůli pandemii a zavřeným papírnictvím loni meziročně ještě snížil z 50 milionů korun na 40 milionů korun. Ale majitelé firmy jsou mnohem spokojenější než v době jejího největšího boomu.

„Opustili jsme diktát korporací a začali si to dělat po svém,“ říká podnikatel, který s rodinou a kolegy vymýšlí nové a nové nápady a spolupracuje přitom i s nejrůznějšími výtvarníky.

Třeba nejnovější edici sešitů Svět zdobí ručně kreslené motivy grafičky Radky Folprechtové. Dětem chce přitom zpestřit učení kreativními listy, které jsou vložené do sešitů a slouží k malování a tvoření.

V poslední době si zákazníci oblíbili také laserování do papíru. Na e-shopu firmy si mohou sami navrhnout obálku bloku, kterou jim Bobo vytvoří laserem na míru.

Mezi zajímavé inovace patří i hrací omalovánky. Každý obrázek v sobě skrývá QR kód, který je možné naskenovat telefonem a pustit si k malování buď pohádky nebo relaxační hudbu, kterou složil Kabátův kolega ze skupiny Žentour Jan Černý.

Konzervatoř je nejlepší obchodní akademie

Hudba ostatně provází Václava Kabáta celý život a nevzdal se jí ani během své podnikatelské kariéry. Vystudoval konzervatoř hned dvakrát – nejdřív fagot a pak bicí nástroje.

„Strávil jsem tam dohromady deset let a byla to nejlepší obchodní akademie, protože muzikant dostane zaplaceno podle toho, jak hraje. Naučilo mě to dělat věci buď perfektně, nebo vůbec. Beru zákazníky jako publikum a chci jim nabídnout to, co je bude bavit,“ říká Kabát.

Lásku k muzice po něm sdělili i jeho dva synové, kteří se ve firmě starají především o marketing a vnáší do ní mladou krev. Oba jsou také bubeníci a Václav Kabát mladší dokonce učí na konzervatoři. Rodinné bubenické trio společně i vystupovalo a Kabátovi se svou skupinou Marimba Live Drums pět let hráli také v Divadle Minor v rámci projektu Bubny v Minoru.

„Kluci vyrostli jak ve fabrice, tak v hudebním světě. Učil jsem je, že je dobré mít víc věcí, kterými člověk žije. Ale zároveň nikdy neošidit rodinu. I když jsem věnoval spoustu času podnikání a hudbě, nikdy jsem nezapomněl na rodinu. Snažil jsem se vždy, aby to vše bylo vyvážené,“ líčí Kabát.

A dodává, že základem spokojeného fungování v rodinné firmě je komunikace a všechno si na rovinu vyříkat. Kromě dvou synů ve společnosti Bobo působí i jejich partnerky. A společně s rodiči pomalu připravují předávání firmy, i když starší generace podnikání zatím rozhodně na hřebík pověsit nehodlá.

„Byl bych rád, kdyby naše podnikání a firma fungovaly v módu štěstí, aby to celá rodina i naši zaměstnanci dělali pro radost a zákazníky naše produkty bavily. Zároveň se snažím, abychom naším přístupem přispěli k tomu, že si lidé budou vážit svých sousedů, kupovat místní výrobky a nebudeme tak závislí na globální ekonomice,“ uzavírá Kabát.

The post Tři bubeníci a jedna firma na sešity. Rodinná společnost Bobo slaví třicet let appeared first on Forbes.


Antikváři všech krajů, spojte se! Vyhledávač nabízí dva miliony použitých knih

$
0
0

Vyhledávač knih z druhé ruky je na světě. Když už se nepovedlo zařadit secondhand literaturu na heureku.cz, která ji sice nezatracuje, ale zatím jí nedokázala dát dobrý prostor, nebo zboží.cz, které tento segment rovnou blokuje, vymysleli tvůrci fungl novou platformu. 

A sehnat tu lze i nesehnatelné. Příklad z vlastní zkušenosti: Byly to dva roky obcházení antikvariátů a pátrání na internetu. Snoubení nebe a pekla anglického představitele romantismu a symbolismu Williama Blakea je totiž beznadějně vyprodané a dotisk v nedohlednu. Hned několik výtisků, jeden dokonce z roku 1931, mně teď však nabídl nový vyhledávač UlovKnihu.cz

To, co udělá nesmírnou radost čtenáři, může dvojnásob potěšit majitele antikvariátů i z těch nejzapadlejších ulic republiky, vyhledávač totiž otevírá trh a zjednodušuje nákupy – propojí zákazníka z jednoho konce země s obchodníkem z druhého konce a najde třeba i dávno zapomenutou publikaci.

Ulovknihu.cz sleduje knižní nabídku více než 160 českých antikvariátů a denně monitoruje přes 1,8 milionu titulů. Hlídá zároveň nedostupné knížky, které momentálně žádný z antikvariátů nenabízí, a jakmile se objeví v nabídce, ohlásí to zájemci e-mailem. 

Uživatelům také umožňuje hledat v databázi prodejních cen a díky velkému množství údajů o prodaných knihách zjistit, kolik tituly, o které mají zájem, stojí. A tak i lépe odhadnout hodnotu vlastní knihovny. I to byl ostatně pro majitele digitálního knižního second handu knihobot.cz Dominika Gazdoše, který stál u zrodu vyhledávače, jeden z důvodů, proč ho vytvořit. 

Díky soustředěné nabídce knih z celé republiky se totiž ve firmě, kterou zakládal a vlastní s bratrem Davidem a kamarádem Pavlem Pekařem, snadněji orientují při tvorbě cen. Cenotvorbu mají díky novému projektu snazší nejen v Knihobotu, podobně se může hodit i dalším prodejcům použitých knih. 

Rozdíly v cenách totiž bývají velké, kniha, která se například v Náchodě nabízí za třicet korun, může v Praze přijít na dvě stovky. A zatímco v hlavním městě se snadno prodá, jinde leží i za výrazně nižší cenu ladem. Vyhledávač tak usnadňuje porovnání cen tak, aby byly přijatelné pro obě strany – kupujícího i prodávajícího. 

Antikváři se ocitají v systému automaticky, žádnou smlouvu s portálem uzavírat nemusí. Mají ale možnost se z celého projektu vyřadit.

A Gazdoš, díky jehož Knihobotu našlo od roku 2019 nového majitele na dvě stě tisíc knih, uvádí ještě jeden důvod, proč vyhledávač založil. “Pokud se kvůli následkům lockdownu zhroutí desítky let budovaná síť regionálních antikvariátů, bude to pro knížky pohroma. Místo, aby dostaly druhou šanci, skončí svůj život v mrtvých knihovnách, odkud vede už jen cesta do spaloven nebo na skládku,” říká.

A dodává, že se Knihobotu v nedávné době dostalo velké pozornosti, což bere jako projev zájmu o celý antikvární trh. “Přijde mi fér se o tento prostor a publicitu podělit,” říká. 

Podle něj v posledních měsících o antikvární tituly zájem roste a zvyšuje se i počet domácností, které se v rámci lockdownových úklidů zbavují starších publikací. “Knihobot sám ale na jejich záchranu nestačí,” doplňuje Gazdoš.

I proto už před časem zavedl službu, která umožňuje nabídnout knihu jednoduše prostřednictvím Zásilkovny. Majitel sem knihu přinese, zdarma ji tu převezmou a doručí Knihobotu, který ji ocení, a peníze pak přijdou na účet původního vlastníka. 

Službu teď navíc zjednoduší samoobslužné Z-boxy, které zvětší možnosti zpětného odběru zboží včetně použitých knih. 

Foto Zásilkovna

Podle Milana Šmída, marketingového ředitele skupiny Packeta, který vlastní Zásilkovnu, je cirkulární retail potenciálně miliardový trh. „Pokud je dnes hlavní bariérou cirkulace zboží v maloobchodu to, že ho není možné jednoduše vrátit do oběhu, pak máme ambici být jedněmi z těch, kdo tento problém vyřeší,” říká.

Z-boxy by měly sloužit k vrácení použitého zboží i vyzvednutí nového. K dispozici budou nejen v Praze a ve velkých městech, ale po celé republice. 

The post Antikváři všech krajů, spojte se! Vyhledávač nabízí dva miliony použitých knih appeared first on Forbes.

V Holešovicích otevírá velkorysý přístav designu. PDG plánuje i další investice

$
0
0

Monumentální betonové schodiště prorůstá prosklenou fasádou do zahrady vnitrobloku. Ve dvou přízemních podlažích nové bytovky od Stanislava Fialy, architekta roku 2019, tak vytváří efektní ranvej. Odtud, schůdek po schůdku, by se se český design mohl rozletět do světa – a sem by se do budoucna měly sbíhat linky z mezinárodní scény.

Takové jsou ambice DEPA neboli Design Portu. Nový prostor na velkorysé ploše tisíc metrů čtverečních otevírá v pražských Holešovicích investiční skupina Premium Design Group (PDG).

„Pozornost klientů se vlivem pandemie obrací k jejich domovům, kde tráví více času. Řada z nich v současnosti do nemovitostí ukládá prostředky. A v obou případech je chtějí vybavit,“ hodnotí uplynulý rok jeden z akcionářů PDG, advokát Jaroslav Havel.

Havel je přesvědčený, že byznys s prémiovým interiérovým vybavením čeká v následujících letech strmý růst, který se bude odehrávat zejména v retailu. „Prodej v tomto segmentu není ohrožený internetem, protože luxusní nábytek zkrátka potřebujete vidět fyzicky,“ konstatuje.

PDG má v plánu rozšířit své působení i na Slovensku, avšak záměr vybudovat silného hráče na středoevropském trhu s luxusním bytovým designem není dílem pandemie. Skupina, vlastněná stejným dílem Jaroslavem Havlem a holdingem SEBRE Petra Němce a Jana Fidlera, ohlásila své záměry před čtyřmi lety, když začala pod značkou PDG slučovat
první akvizice.

Po nabytí padesátiprocentního podílu ve firmě Konsepti, která na český trh dováží pět desítek zahraničních designových značek, získala skupina stoprocentní podíl v prodejci kontinentálních postelí Royal Comfort a následně do portfolia přibrala slovenskou Javorinu, tradičního výrobce nábytku z dubového masivu.

V roce 2020 skupina protočila 300 milionů korun.

Akviziční apetit a spolu s ním i počáteční ambice dosáhnout do pěti let miliardového obratu však covid přeci jen utlumil.

Loni skupina protočila 300 milionů korun a další akvizice připravuje s vědomím, že doba nahrává spíše finančně silným subjektům, zatímco řada malých firem na rozdrobeném tuzemském trhu čelí problémům s rozvojem či generační výměně a bude tudíž otevřena ke strategické spolupráci.

„V horizontu čtyř let bychom portfolio chtěli doplnit o další tři, čtyři firmy,“ upřesňuje CEO skupiny Kateřina Výmolová. Aktuální prioritou je přitom vlastní výroba. „Československo bývalo nábytkářskou velmocí, v obou zemích tu proto stále máme know-how a kvalifikovanou pracovní sílu. Toho chceme využít a potenciál dál rozvíjet.“

Na spadnutí je akvizice slovenského výrobce polstrování, které zmíněný Royal Comfort posune z dovozce luxusních postelí a matrací k vývoji vlastních produktů.

„Zatím jsme uvedli kolekci ložního prádla vyráběného v Česku, do dvou let bychom chtěli přijít i s vlastními postelemi navrženými českými a slovenskými designéry, rozšířit zastoupení na Slovensko a pak dál do Evropy,“ upřesňuje plány Výmolová.

V hledáčku PDG jsou taky další výrobci. „Díváme se na truhláře, společnosti s osvětlením i sektor venkovního nábytku,“ upřesňuje plány výkonná ředitelka. Prvním a zatím jediným výrobcem v portfoliu nicméně zůstává slovenská Javorina, firma s více než sedmdesátiletou tradicí výroby z masivu.

Jako člen skupiny PDG otevřela tři nové showroomy, rozjela spolupráci s dalšími designéry a podle Výmolové roste export i zapojení do projektových zakázek. Skupina by tak ráda následovalo aktuální trend, kdy privátní kapitál posouvá původně rodinné designové značky k mnohamiliardovému korporátnímu byznysu.

Server Statista spočítal, že skrze fondy dnes soukromí kapitáloví investoři drží podíly ve více než ve čtyřech desítkách původně rodinných italských výrobců designového nábytku, přičemž počet akvizic v posledních pěti letech roste.

Tržní hodnota lídra oboru, investiční skupiny Design Holding, která mimo jiné ovládá ikonické značky Flos, Louis Poulsen či B&B, dosáhla za rok 2019 564 milionů eur a za poslední čtyři roky vyrostla zhruba o patnáct procent.

Rovněž zájmům PDG může nahrávat značně rozdrobený tuzemský trh, kde největší český výrobce Ton je i s aktuálním devítiprocentním poklesem tržeb na 755 milionů korun stále daleko před konkurencí a obchodní
firmy, které do Česka dovážejí zahraniční značky, obratově obvykle nepřesahují 300 milionů.

„Navíc tu není příliš velká konkurence v opravdu prémiovém segmentu, proto v něm vidíme velký potenciál,“ uzavírá Havel s tím, že jednu či dvě značky ze svého portfolia by v PDG chtěli dostat i na globální trh.

The post V Holešovicích otevírá velkorysý přístav designu. PDG plánuje i další investice appeared first on Forbes.

Buldok řadí zpátečku. Musilovi o tom, jak to zařídit, když děti chtějí vést vaši firmu

$
0
0

Co uděláte, když za vámi přijde osmadvacetiletý syn s tím, že by chtěl místo vás vést skoro miliardovou firmu? Libor Musil a jeho žena Jana řekli: Tak dobře. A podnik, který budovali třicet let, až to dotáhl na evropskou špičku v oboru, předali mladé generaci. Nás přitom pustili za oponu.

PROLOG. LIKO-S. Možná už jste o téhle firmě slyšeli, párkrát se koneckonců mihla i na stránkách Forbesu. Ve Slavkově u Brna vyrábí interiérové příčky, skleněné zdi oddělující kanceláře a taky posuvné a interaktivní stěny, které fungují jako obří tablety.

Její příčky jsou nainstalované ve velkých korporacích i v designových sídlech malých firem po celém světě – ve vývoji a výrobě interiérových příček patří LIKO-S mezi evropské lídry.

Majitelé Libor a Jana Musilovi před lety postavili byznys taky na obřích montovaných plechových halách, které budovali ve velkém pro zákazníky po celém Česku. Jenže časem si řekli, že tyhle haly jsou hříchem proti přírodě, zabírají půdu a na slunci fungují jako obří radiátory, čímž dost možná zbytečně přispívají k oteplování planety a změnám klimatu.

A tak se dali na cestu pokání – montované haly sice vyrábějí pořád, ale naučili se je dělat zelené. Jako první na světě postavili halu se stěnami i střechou porostlými rostlinami, které ochlazují okolí a drží vodu v krajině.

Suma sumárum je LIKO-S nejenom stavební, ale i inovativní a technologická firma, která sbírá ocenění v Česku i ve světě. V minulosti vyhrála titul Rodinná firma roku, loni se Libor Musil umístil mezi pěti finalisty soutěže EY Podnikatel roku.

Právě on byl celých třicet let tím hlavním motorem za rozvojem firmy. Vizionář s odhodláním buldoka, který když si něco usmyslí, tak žádné překážky nejsou moc velké.

Aspoň dokud nová výzva na pořadu dne nezní: Zařadit zpátečku. Musil si totiž od začátku dubna zvyká na úplně novou roli – udělal celkem ostrý řez a exekutivní řízení firmy naplno předal svým dvěma dětem, osmadvacetiletému Honzovi a jeho o pět let starší sestře Hance.

Jak si mezi sebou nastavili nové hranice a pravomoce? Co je na podobném předání řízení nejtěžší? A proč vlastně k tomuhle poměrně radikálnímu rozhodnutí dospěli? Musilovi pustili Forbes za oponu a ukázali nám anatomii jednoho rodinného předávání z generace na generaci se všemi jeho porodními bolestmi i radostmi.

The post Buldok řadí zpátečku. Musilovi o tom, jak to zařídit, když děti chtějí vést vaši firmu appeared first on Forbes.

Jelení ragú do pouště i na Everest. Tihle Češi mění jídlo pro cestovatele

$
0
0

Za okny jeho kanceláře se zvedají štíty Krkonoš a ve vzácně slunečný den vyloženě lákají k pořádnému výletu. Ať už se ale vydáte do nejvyššího českého pohoří, na obyčejný piknik, na trek na džungle, na výpravy do pouště, na Antarktidu nebo třeba na Mount Everest, Radek Slabý vždycky ví, jak vám cestu zpříjemnit.

„Náš potenciál je obrovský,“ věří mladý šéf trutnovské firmy Adventure Menu, která provedla revoluci v jídle pro dobrodruhy: „V něm se dřív řešily nutriční hodnoty, energie, bílkoviny. Ale chuť? Nikdo ji neviděl jako důležitou, my ji naopak stavíme stejně vysoko, protože vedle fyzické pohody je na treku mnohdy daleko důležitější morálka a právě tu spolehlivě doplní skvělá chuť.“

Do batohu si díky němu lidé balí jelení ragú, kuřecí křídla na medu a chilli nebo krémové rizoto s chřestem. Jejich jídla chutnají a společnost roste: loni měla obrat patnáct milionů korun, letos cílí na pětadvacet milionů, výhledově na dvojnásobek a už chystá expanzi. A to díky investorovi, s nímž Adventure Menu finalizuje finanční injekci o hodnotě zhruba 65 milionů korun.

Pozorní čtenáři Forbesu zbystří, neboť Trutnov náhle vypadá jako metropole firem specializujících se právě na trvanlivá jídla. Není to náhoda – místní úspěšné Expres Menu vlastní Petr Sogel, s jehož synem Adamem studoval Radek Slabý průmyslový design a společně založili s jinou vizí právě Adventure Menu.

Sogel se nakonec vrátil do rodinné firmy, Slabý je ale stále CEO a za poslední dva roky vybudoval ve firmě i vlastní výrobu. „Líbil se mi koncept, technologie, ale na ostatní věci jsme měli jiný pohled,“ vrací se Slabý do roku 2011.

Byznys mu ostatně nastartovaly ryze osobní pohnutky. Při endurových toulkách Balkánem, kde se s kamarády vydávali co nejdál od civilizace, mu prostě došla chuť. Doslova.

„Jedli jsme, co bylo na trhu: paštiky, instantní polívky, sem tam nějaká konzerva. To byl primární důvod, proč jsme firmu založili. Oba dva jsme měli rádi dobré jídlo, a když jedete na vysněnou dovolenou, přišlo nám dost divné jíst tam něco, co byste si doma normálně nedali,“ vysvětluje.

Zní to logicky, ale před deseti lety bylo docela science fiction chtít po dobrodruzích a milovnících výletů, aby zaplatili za jeden sáček 150 až 200 korun. V Adventure Menu si proto prošli náročnou štrekou, jak když vás v Krkonoších na hřebenovce chytne bouřka.

V jednom však měli od začátku jasno, ať byly zrovna okolnosti sebenevlídnější. „Byli jsme odhodlaní lidem zpříjemnit celkový požitek z cest právě skrz perfektní jídlo,“ líčí Slabý.

Jídlo musí doplnit zážitek z cestování. Žádné kompromisy. Žádné zkratky.

„Jídlo na cestování vždycky bylo jeden velký kompromis. A my jsme si řekli: Dost! Lidi lítají do vesmíru, jezdíme v elektrických autech, ale na cestách se máme odbývat? Rozhodli jsme se vytvořit domácí jídlo z nejkvalitnějších surovin, které skvěle chutná a vydrží čerstvé v jakýchkoli podmínkách. Musí doplnit zážitek. Žádné polotovary. Žádné zkratky.“

Dnes firma nabízí téměř třicet jídel, která sterilovaná vydrží tři roky, vakuově sušená dokonce pět let. Ale dojít k tomu byla fuška.

„První dva roky, ještě při studiích, to byl vyloženě garážový projekt. Tenkrát se tomu tak neříkalo, ale byl to startup a za ten nás považuju do dneška,“ říká o důrazu na technologie (o těch za chvíli). Tím přesvědčili i Petra Sogela, když už po půl roce vykoumali, jak masa a omáčky nově doplnit také o přílohy, a to v jednom sáčku.

„Říkali nám, že to není technologicky možné, my jsme to ale nebrali v potaz. Možná i díky studiím designu, kde jsme byli hnaní k tomu nespokojit se s obvyklým řešením a pořád hledat inovace,“ vzpomíná Radek Slabý.

Základní kapitál získal budoucí šéf stylově: prodal motorku. „Asi za třicet nebo čtyřicet tisíc,“ vzpomíná. Pak začalo jeho slovy zhruba pět let „punkového období“. Zkoušeli, zkoumali, přesvědčovali. Objížděli veletrhy a bojovali s trpělivostí, když cestovatelé zas a znovu křivili ústa nad vyšší cenou.

„Ta mladistvá naivita! Když si na to vzpomenu, asi bych do toho dneska znovu nešel,“ usmívá se Slabý.

Ale vydrželi. A uspěli.

„Pak jsme totiž najednou měli kompletní produkt, dost širokou řadu jídel, vychytané porodní bolesti, vlastní technologie. Začalo se nám dařit v zahraničí,“ říká podnikatel. Aktuálně jeho firma zásobuje zhruba polovinu evropských států a ze vzdálenějších destinací prodává v Grónsku či Hongkongu.

Jakožto inovátoři si nechávají i patentovat vlastní způsob sušení jídla, který vyvíjeli tři roky a který ušetří až třicet procent energie. Ten považují za vrchol momentálních technologií. Mimo to je k ohřevu jejich jídla potřeba jen samoohřívacích kapslí, k nimž stačí přilít studenou vodu.

A do toho firmě přeje doba: lidé chtějí dobře jíst a vyhledávají kompletní zážitky, což jim majitel Adventure Menu s radostí dopřává.

Maso a zeleninu bere společnost jen z Česka, zakládá si na stoprocentní kvalitě a nulové chemii.

I když to znamená, že pak mají podle Slabého oproti přímé konkurenci až několikanásobné náklady: „Málokdo chce dělat věci přehnaně poctivě, a tím pádem draze. Lidé si za ta léta odvykli jíst přírodní jídlo a už jim kolikrát přijde podezřelé, že v něčem, co vydrží roky, není žádná chemie. No a my jsme tu od toho, abychom jim ukázali, že to jde.“

Jejich potenciál se paradoxně rozzářil zrovna v covidovém roce, kdy Češi nuceně přestali cestovat ve velkém. Chuť zvítězila i nad pandemií.

„Lidem se roky snažíme představit i jiné možnosti a jiné aktivity, pro které jsou naše jídla vhodná,“ vysvětluje Slabý. „Kdo nás znal a chutnalo mu, začal naše jídla jíst i doma, na home officech. Byly zavřené hospody i turistické chaty, pizza z donášky se taky přejí. Hodně nás táhly jednodenní, dvoudenní výlety v rámci Česka.“

1 % obratu firma ročně věnuje ekologické organizaci For Planet.

Slabý sice zákazníky na dálku podněcuje k tomu, aby v cizině i v Česku zkoušeli lokální chutě a vychutnávali si toulky se vším všudy, ale zároveň jim nabízí alternativu. Třeba si místo jídla na Labské boudě najít někde poblíž svůj vlastní kout s krásným výhledem a tam se najíst stejně dobře, ne-li lépe.

Jeho další cílovkou mají být třeba rodiny s dětmi, čemuž by měl pomáhat trend cestování po vlasti. V Adventure Menu si spočítali, že až bude jejich obrat činit něco mezi padesáti a šedesáti miliony, což se může stát hodně rychle, přestanou jim stačit současné výrobní kapacity. Proto ona domluva s investorem.

„Jednáme asi tři roky a uznal, že jsme připravení na větší investici. První část z 65 milionů by měla jít na další expanzi do Evropy, druhá následně na výstavbu provozovny,“ plánuje CEO firmy.

A jako pro správného milovníka cest pro něj horizont není nikdy příliš daleko. „Máme obrovskou radost z našeho lokálního trhu a českých zákazníků. Náš trh nám dělá zhruba sedmdesát procent obratu a ještě tu jsou rezervy. Když to přepočítáme jen na hlavní země Evropy, je potenciál pecka,“ rozzáří se.

Na závěr jeden příběh, který vybudí nejen vaši touhu zmizet do dálav, ale i vaše chuťové buňky. „Náš ambasador a horský vůdce Pepa Šimůnek si pravidelně bere pro klienty naše vepřo-knedlo-zelo a jelení ragú,“ líčí Slabý. „Den před finálním výstupem na sedmitisícovku jim udělá společný motivační večer s tímhle jídlem. To lidi tak nakopne! Tělo i hlava pak jsou v úplně jiném stavu,“ říká Slabý.

The post Jelení ragú do pouště i na Everest. Tihle Češi mění jídlo pro cestovatele appeared first on Forbes.

Chyběla mu sexy značka v péči o zuby, tak rozjel vlastní

$
0
0

Až odezní nutnost nosit roušky, přijde opět chvíle pro krásné bílé zuby, které snad budeme moci zase ukazovat.

Naproti tomu jde Jakub Němeček, který se před necelým rokem rozhodl založit značku cílící na mladou generaci a její životní styl. Jím vytvořený brand Toothy od května loňského roku vyrábí a úspěšně prodává domácí bělicí zubní sady.

Jedenatřicetiletý podnikatel z Loun přitom není v e-commerce nováčkem: před založením Toothy měl s kamarády několik online projektů včetně marketingové agentury, kde právě pro e-shopy realizoval výkonnostní online marketing.

Díky správnému backgroundu, ze kterého pro svůj dentální byznys nabral i počáteční milionový kapitál, se mu povedlo se svou značkou oslovit zákaznickou skupinu, která mu už během prvních osmi měsíců na trhu vynesla obrat přes deset milionů.

„Na našem malém českém trhu naprosto chyběla sexy značka v kategorii domácí dentální péče. Sám jsem měl odmala problémy se zuby, a tak vím, jak je nepříjemné se s tím potýkat,“ říká většinový majitel značky Toothy, pro kterého sehrál roli samozřejmě i byznysový potenciál celého nápadu.

Lídé mají péči o zuby spojenou s nepříjemnými zážitky u zubaře.

„Myslím, že dentální problematika je stále kategorie na hraně, jelikož je společností vnímána spíše negativně a lidé mají péči o zuby spojenou s nepříjemnými zážitky u zubaře. Drtivá většina nabízených produktů navíc nemá absolutně zmáknutou legislativu,“ tvrdí Němeček.

Nelíbí se mu e-shopy nabízející produkty k bělení zubů v zázračných slevách. „Nalákají zákazníky na unikátní technologii a pak jim přijde za čtyři týdny podivný produkt zabalený v sáčku posetém čínskými znaky. To si do pusy strčit nechcete,“ popisuje své zkušenosti.

Sám si proto zakládá na osobním přístupu k zákazníkovi a zároveň se hned zkraje svého podnikání spojil s obchodními zástupci podobných produktů prodávaných na platformě Alibaba, od kterých sháněl zdroje i informace.

„Věděl jsem již o konkurenčních produktech, které slavily úspěch v USA či Austrálii, například značce HiSmile, ale v EU nic. Myšlenka byla vzít to nejlepší, co se momentálně dá vyrobit – jak složením, tak použitelností,“ říká Němeček.

Loni v dubnu tak vznikla první verze bělicí sady Toothy. Na řadě byla legislativa, ochranné známky, certifikace a posudky k výrobku od státního zdravotního ústavu. Po necelém roce má firma téměř čtrnáct tisíc prodaných sad.

Název brandu musí být v harmonii s propagací i zákaznickou péčí.

„Znám ostatní značky, a jednu z nich mám dokonce velmi rád, myslím ale, že u takového produktu, kde si lidé nejsou jistí, jestli bude fungovat, musí být v harmonii název brandu s jeho propagací i podpůrná zákaznická péče a servis,“ vysvětluje si slušný rozjezd autor brandu.

V současnosti zaměstnává Toothy osm lidí interně a čtyři externisty, kteří se dohromady starají o doručení zboží i následnou zákaznickou péči. Jejich balíčky jsou vystlané slámou, navoněné prémiovým parfémem a doručované do 24 hodin.

Předplatné Forbesu
Tři bratři
Forbes 5/2021

Píšou také blog, kde jsou rady, jak si zuby udržet zdravé, jak o ně pečovat. „Cílem celého týmu je tu postupně budovat komunitu, která bude značku Toothy milovat a zařadí ji do své každodenní rutiny,“ přeje si Němeček.

Minulý měsíc přidali k českému i slovenský e-shop a anglickou verzi, kterou chtějí v následujícím období rozvíjet. A vyhlížejí i expanzi na celoevropský trh – poptávka se totiž rozjela i na další produkty.

K bělicím sadám přidali před zimní sezonou zubní pasty Toothy All Day Care, které se mezi zákazníky uchytily i navzdory vyšší ceně. Aktuálně Toothy rozjíždí spolupráci s Notinem nebo Alzou a pro rozšíření povědomí o značce vyhledává nejvlivnější influencery, kteří jsou v Česku k dispozici.

80 % prodejů tvoří objednávky přes mobil

„Objednávky přes mobilní telefon tvoří osmdesát procent našich prodejů a Instagram v tom hraje zásadní roli jako marketingový nástroj, ze kterého máme největší návratnost,“ přiznává Němeček a popisuje konkrétní zkušenost, kdy se Toothy podařilo skrze jednu konkrétní influencerku oslovit část vietnamské komunity v Česku.

„Během jediného dne jsme měli objednávky za čtvrt milionu korun. To bylo neskutečné,“ pochvaluje si Němeček. V plánu na letošní rok mají také zahájení offline prodeje a spolupráci s předními hráči na poli drogerií či lékáren.

„Líbilo by se mi být v regálech nejznámějších drogerií i na e-shopech velkých lékáren. Jsou to malé krůčky na naší cestě vybudovat u nás značku číslo jedna ve svém oboru,“ dodává o svém plánu středočeský podnikatel, díky kterému budou možná úsměvy po opadnutí pandemie ještě zářivější.

The post Chyběla mu sexy značka v péči o zuby, tak rozjel vlastní appeared first on Forbes.

Viewing all 6856 articles
Browse latest View live