Nejenže vyhlížejí světlo na konci krize. Sami ho přinášejí. Ostatně kdo jiný by to měl dělat než firma Lightway, zabývající se výrobou světlovodů. Její byznys se přitom během pandemie výrazně proměnil a společnost byla nucena měnit i interní nastavení, aby se vyhnula existenčním problémům. A hle, vnitřní změny se ukázaly výhodné.
„Díky nim jsme udrželi zaměstnance a nemuseli propouštět,“
říká většinový vlastník firmy Jakub Brandalík. „Navíc se
lidé ve firmě semkli. Covid berou jako společného nepřítele,
proti kterému musíme společně bojovat. V jednotě jsme teď
silnější než před před koronou, v tomhle směru bylo jinak
velmi těžké období pozitivní.“
Je-li světlo symbolem naděje, pak ho produkty Lightway přivádějí do mnoha domácností. A jejich počet se díky krizi výrazně zvedl, byť Brandalík upřímně přiznává, že z nouze udělali ve firmě ctnost.
„Byli jsme zvyklí, že osmdesát procent našich zakázek se týká komerčních projektů v průmyslových halách, kancelářích, obchodních prostorech. To najednou téměř zcela pominulo a my se museli přeorientovat na rodinné domy. Jednu komerční zakázku v průměrné ceně milion korun jsme museli nahradit dvaceti zakázkami za padesát tisíc. Museli jsme se to naučit, byla to makačka, ale podařilo se,“ říká majitel firmy.
Naštěstí pro Lightway se lidé v lockdownu soustředili na úpravy bydlení a prosvětlit dům může mít kladný vliv na psychiku, takže soukromých klientů přibylo. Loňský propad tržeb ve srovnání s rokem 2019 sice činil 35 procent, avšak nebýt projektů okolo rodinného bydlení, byl by schodek o dost bolestivější.
Bolestivé se zprvu zdálo i to, že v Lightway sáhli lidem na peníze. Navíc razantním způsobem: fixní platy byly sníženy kupříkladu z šedesáti na pětadvacet tisíc a mnohem zásadnější roli začaly hrát bonusy, podíly na zisku. „Bylo pro nás výzvou přehodnotit v celé firmě dosavadní postoj. Opustit klid měsíční výplaty a vybičovat se k výkonům zaručujícím odměny,“ ohlíží se Brandalík.
A ohlíží se spokojeně. Produktivita práce vzrostla a vydělané peníze nejen kompenzovaly, ale zpravidla i překročily původní fixní platy. K motivaci pomohl i jeden „trik“: bonusy byly coby zálohy na mzdu vypláceny každý pátek a vidina každotýdenního přísunu peněz posunula podle Brandalíka pracovní morálku o stupeň výš.
„Kdybych mohl loni udělat jednu věc jinak, zavedl bych systém odměn, který v celé firmě běží přes tři měsíce, ještě dřív. Snažil bych se ho prosadit a vysvětlit,“ tvrdí majitel Lightway. „První pokus o to nevyšel, pak jsme ale zaměstnance do procesu přizvali, nechali je, aby si ho nastavili pokud možno na míru, a tím získali jejich souhlas. Teď už se přesvědčili, že je to pro ně výhodné.“
V tomto ohledu vedl covid podle Brandalíka ke zjištění: „Když
firma před příchodem pandemie rostla, měli jsme ve vedení skoro
pocit, že stávající výkony lidí jsou odpovídající a
odpovídající jsou i jejich odměny. Covid nás donutil tenhle
pohled přehodnotit a ukazuje se to pro všechny ve firmě tak
výhodné, že u toho už zůstaneme.“
Skutečnost, že v krizi je třeba dělat odvážná rozhodnutí, se projevila i v oblasti investic. „Dokončili jsme vývoj fasádního bočního světlovodu. Vedly se kolem toho velmi vášnivé diskuse, půlka lidí byla pro, půlka proti, ale když jsme se rozhodli na nový produkt vsadit, k našemu překvapení se investované peníze vrátily už za čtyři měsíce po uvedení do prodeje,“ líčí Brandalík.
Lightway je unikátní tím, že světlovody vyrábí nikoli z plastu jako konkurence, ale z českého křišťálu. To jí přihrává zajímavé zakázky zejména v arabském světě, kde vzduchem létající písek plast poškozuje, zato křišťál jeho působení odolá.
Díky tomu se Lightway podílí například na vybavení Masdar City, futuristického městského projektu vyrůstajícího jako součást Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Masdar má být za pomoci čistých technologií energeticky soběstačným a s českou firmou má uzavřenou smlouvu na dodávku 120 světlovodů v hodnotě zhruba 18 milionů korun.
Masdar City
Ještě mnohem víc světlovodů, konkrétně 650, má Lightway dodat do dvou chlapeckých škol v Saúdské Arábii. Zatím je na místě přibližně deset procent dohodnutého počtu, zbytek by měl být – pokud vše nezkomplikuje pandemie – dodán do konce roku.
Vlastní zkušenost z posledního roku Jakub Brandalík shrnuje:
„Když situace vypadá zoufale, donutí vás to dělat kroky, které
byste jindy neudělali. Následně zjistíte, že vedou k profitu,
takže je necháte zachovány i pro mírové doby, v nichž bude boj
s covidem minulostí.“
Schodek státního rozpočtu ke konci března stoupl na 125,2 miliardy korun z únorových 86,1 miliardy korun. Jde o nejhorší březnový výsledek od vzniku České republiky. Loni ke konci března vykázal rozpočet schodek 44,7 miliardy korun.
Prohloubení deficitu je podle ministerstva financí výsledkem dopadů pandemie, což vedlo k poklesu daňových příjmů způsobenému mimo jiné snížením daní a zrušením superhrubé mzdy, změnou rozpočtového určení daní ve prospěch krajů a obcí a pokračující podporou ekonomiky.
Celkové příjmy rozpočtu ke konci března meziročně klesly o 37,6 miliardy na 339,7 miliardy korun. Daňové příjmy včetně pojistného na sociální zabezpečení klesly meziročně o 31,6 miliardy na 289,3 miliardy korun. Celkové výdaje rozpočtu ke konci března meziročně stouply o 42,9 miliardy na 464,9 miliardy korun.
Energetický a průmyslový holding, který spadá do portfolia miliardáře Daniela Křetínského, uspěl v aukci na platby za odstavení uhelných elektráren, kterou v Německu organizoval tamní síťový regulátor Bundesnetzagentur.
Společnost tak obdrží finanční kompenzace za ukončení provozu černouhelné elektrárny Mehrum, která má instalovaný výkon 690 MW, a hnědouhelné elektrárny Deuben s čistým instalovaným výkonem 67 MW. Operátorem Deubenu je Mibrag, který je také součástí EPH, respektive jeho dceřiné společnosti EP Power Europe.
Zmíněné elektrárny tak nebudou moct vyrábět a dodávat elektřinu od 8. prosince 2021. Toto rozhodnutí ještě podléhá přezkoumání a schválení ze strany provozovatelů přenosových soustav a síťového regulátora.
Tento krok sníží produkci oxidu uhličitého v portfoliu elektráren EPH přibližně o 2,5 milionu tun ročně (na základě průměrné produkce v letech 2017–2019, která byla použita jako základ pro zadávání nabídek v aukci.) EPH připravuje ve spolupráci s představiteli regionů následný rozvoj obou lokalit.
Synot Group pokračuje v expanzi do světa. Skupina krále českého hazardu Iva Valenty, která působí v desítkách zemích na téměř všech kontinentech, se nově rozšířila do exotické Panamy.
„Panamský trh je pro nás opravdovou výzvou, považujeme jej v segmentu našeho podnikání za velmi důležitý,“ komentuje Roland Andrýsek, obchodní ředitel skupiny.
V první fázi Synot dodal do země propojující Severní a Jižní Ameriku dvě desítky zařízení, přičemž každé obsahuje šestadvacet her z dílny uherskohradišťské firmy. Rozmístěny byly do pěti panamských kasin.
„Na základě dobrých výsledků v testovacím provozu předpokládáme v dohledné době významnější nástup na tento trh,“ tvrdí Andrýsek, podle nějž Synot hrací automaty, podobně jako v případě jiných destinací, přizpůsobil specifickým podmínkám trhu.
Skupina 34. nejbohatšího Čecha, zaměstnávající přibližně tři tisíce lidí, se v loterijním průmyslu zabývá výrobou herních zařízení, systémů i digitálních her a provozuje online kasina. Kromě toho podniká také v oblasti cestovního ruchu, médií či podporuje startupové projekty.
Oproti roku 2019, kdy dosáhla obratu 15,8 miliardy korun, sice loni vlivem pandemie evidovala dvanáctiprocentní pokles tržeb a musela propouštět část pracovníků i prodat několik nemovitostí, nicméně podle Valenty stávající situaci překoná.
„Rozhodně jsme neseděli s rukama v klíně a po celou dobu jsme se v rámci možností soustředili na další investice a zkvalitňování našich služeb,“ ohlíží se pro Forbes stoprocentní vlastník Synotu, který založil v roce 1991 se svým otcem a bratrem.
„Investovali jsme především do online aktivit, v nichž máme velkou část našeho byznysu, který dlouhodobě budujeme v mezinárodním měřítku. Také ale do rekonstrukcí a modernizací uzavřených objektů,“ vyjmenovává Ivo Valenta.
„Očekáváme, že rozjezd v cestovním ruchu bude velmi dynamický a rychlý, na což chceme být připraveni.“
Zakladatel slavkovské rodinné firmy Liko-s Libor Musil dnes oficiálně předal svou roli předsedy představenstva synovi Janu Musilovi, který dosud působil jako jeho místopředseda. Jeho otec firmu začal budovat bezprostředně po pádu minulého režimu, letos tedy slaví 27 let.
„Převzetí společnosti je neuvěřitelným závazkem směrem k mé rodině, našim zákazníkům i kolegům. Velmi si cením důvěry, kterou mi rodiče tímto krokem vyjadřují,“ říká Musil mladší. „Děkuji všem svým kolegům za jejich pomoc během let, kdy jsem se vše teprve učil.“
„Liko-s budeme dál řídit podle hodnot, na nichž zakladatelé a jejich první kolegové společnost postavili. Naší vizí je vybudovat silnou, mezinárodní a inovativní firmu, která je lídrem ve výrobě prémiových konstrukčních systémů vytvářejících lepší budovy pro lidi i přírodu. Jsem rád, že se mohu spolehnout na náš úžasný tým a svou sestru a švagra, kteří společnost řídí,“ komentuje dál své cíle.
Zakladatel společnosti Best Tomáš Březina po 30 letech prodal svou firmu. Novým majitelem výrobce betonových dlažeb jsou stavebniny DEK miliardáře Víta Kutnara. Dohodu sice ještě musí schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale prodej, který se podle odhadů pohybuje v řádech jednotek miliard korun, by měl být dokončen během několika týdnů.
Než na to dojde, prozradil Tomáš Březina Forbesu, jaký byl jeho poslední rok v roli majitele společnosti Best.
„Pandemie s sebou přinesla spoustu výzev, ale rozhodně to nebyl můj nejtěžší rok v podnikání. Budovat výrobní firmu je samo o sobě mnohem náročnější. Dnes si mladí hoši a dívky sednou k počítači a vydělávají miliardy sezením u svých laptopů. Ale postavit fabriku z nuly, to je teprve masakr,“ říká Březina.
Od své babičky prý slýchával vyprávění o španělské chřipce, ale nedovedl si představit, že by se s něčím podobným v životě setkal. „Jako dítěti mi to připadalo jen jako vyprávěnky. A najednou tu máme něco na ten způsob, byť ne tak tragického, ale přesto ovlivňujícího životy každého z nás,“ zamýšlí se nad historickou paralelou Březina.
První vlna pandemie tvrdě dopadla i na firmu Best. Její zakladatel se proto hned pustil do restrukturalizace. Začal hledat úspory v provozu firmy, rozloučil se s částí zaměstnanců a domluvil se s bankami na odkladu splátek.
„Nečekali jsme, až vláda začne vyprávět o kompenzacích a úlevách. Ale snažili jsme se postarat sami o sebe. Štěstí přeje připraveným. A je lépe jít problémům naproti, než je zametat pod koberec,“ říká čtyřiašedesátiletý podnikatel.
Po celých třicet let svého podnikání se řídí premisou být ve všem otevřený. „Stoupneme si před zaměstnance a říkáme jim věci natvrdo. Je to lepší než populismus vlády. A tak jsme jim v březnu oznámili, že si musíme načas sáhnout na mzdy. Jsme ale féroví, takže to platilo pro všechny včetně mě. A když se ukázalo, že se naše krizové scénáře nenaplnily, tak jsme zaměstnancům vše za dva měsíce doplatili. Na konci roku jsme dokonce vypláceli roční odměny,“ popisuje Březina.
V rámci úspor také společnost zúžila počet spolupracujících agentur a firem a začala spoustu externích služeb řešit vlastními silami, typicky třeba hlídací služby. Na denní bázi přicházela nová rozhodnutí, jak zefektivnit chod firmy. „To je samozřejmě trvalý proces, ale brutální zkušenost s covidem ukázala, že to stále jde dělat jinak a lépe. A některá rozhodnutí urychlila,“ říká Březina.
Jednu z oblastí, kterou firma posílila, byla digitalizace. Výrazně například investovala do vylepšování svého e-shopu. „Přestože nejsem nejmladší, v tomhle jsem vždy uvažoval mladě a snažil se firmu digitalizovat tak, jak to jen stará ekonomika snese. Je samozřejmě snazší koupit si na e-shopu rohlík nebo knížku než vybavení teras či zahrad, ale i to se naši zákazníci nakonec naučili vybírat přes internet,“ líčí podnikatel.
Online ale zatím stále představuje jen menší část prodejů, loni šlo o zboží v hodnotě kolem jednoho sta milionů korun. Až 90 procent produkce prodává společnost přes obchodní sítě od lokálních stavebnin až po velké hráče, jako je právě DEK, který se stal novým majitelem společnosti Best.
„Pomohlo nám, že velké
řetězce mohly být otevřené a naše výrobky – byť v
omezenější míře – stále odebíraly. Na druhou stranu se nás
samozřejmě dotklo, že většinu roku byly zavřené naše vlastní
podnikové prodejny, které máme v areálech našich osmi fabrik.
Naštěstí jsou ale dvousložkové a součástí prodejny je i
venkovní showroom, kam lidé mohli jako do výdejního okénka,“
popisuje Březina.
V průběhu roku se ukázalo, že se katastrofické scénáře z jara nenaplní. Během lockdownu se totiž Češi zavřeli doma a na svých chalupách a zahradách. A začali je zkrášlovat. Poptávka po dlažbě a dalších betonových prvcích, které Best vyrábí, tak začala stoupat.
Firmě se v roce 2020 nakonec meziročně zvýšil obrat o sto milionů korun na 1,5 miliardy. Provozní zisk EBITDA loni přesáhl 300 milionů korun.
Byť jde o výrobní firmu, velká část z jejích zhruba pěti set zaměstnanců byla během pandemie na home officu.
„Best je moderní výrobní firma. Fabriku velkou jako fotbalové hřiště obsluhují čtyři lidé. Kancelářské profese jsme poslali domů, abychom eliminovali riziko nákazy. Za mě je to krátkodobé řešení, dlouhodobě pracovat z domova v pantoflích a natáčkách je podle mě blbost. Lidé se potřebují potkávat a nedostatek kontaktu se u nás ve firmě projevil negativně,“ uvádí Březina.
Když má celkově zhodnotit poslední rok, říká: „Myslím, že jsme ten masakr zvládli skvěle a až téměř příkladně.“ Teď už se ale připravuje na novou životní etapu. „Řeším svůj život po životě,“ komentuje se smíchem velké změny, které ho čekají.
Život duchovního otce firmy Eyelevel, která největším globálním brandům napříč světem buduje prostory pro retail, je už pár let spojen s lokalitou prosluněné jihošpanělské Marbelle. Právě tam úspěšný podnikatel Tomáš Bača, který svou prosperující firmu prodal už v roce 2013, tráví podstatnou část roku. A nově tam buduje i vily pro ty vůbec nejbohatší klienty.
Jeho španělský sen tím získává byznysový rozměr. Proč ale zrovna reality? V případě českého byznysmena, který ve svých plánech i nadále zůstává věrný retailu, je odpověď jednoduchá. Je to zkrátka hobby.
„V roce 2018, kdy jsme se s rodinou do Marbelle přesunuli, jsem sledoval místní trh a narazil na příležitost investovat do několika zajímavých pozemků. V okolí se staví luxusní rezidence, co tu ale chybí, je pomyslný high-end – tedy nemovitosti v ceně nad pět milionů eur,“ vysvětluje Bača.
Ačkoliv zdejší trh s luxusními nemovitostmi z většiny nabízí především vily v cenové relaci od dvou do 3,5 milionu eur, podle Bači v okolí Marbelle a Malagy dosud chyběly projekty pro ty nejbohatší. Z toho, že by o vily nebyl zájem, si prý hlavu nedělá – poptávka tady podle něj zkrátka je.
„Řekl jsem si, že pokud tady ta mezera na trhu je, proč bych se do toho nepustil a nepokusil se otevřít tuto kapitolu. Když jsem se bavil se zástupci realitek – abych dal vůbec vědět, že tady něco tvořím – dali mi velmi uspokojivou odpověď. Trh s nemovitostmi v ceně kolem tří milionů eur se sice nehýbe, ale o nejdražší třídu, které je zde jako šafránu, je i v pandemii stále zájem,“ dodává Bača, který momentálně ve Španělsku chystá dva projekty.
SHIRO
Vila Shiro
Prvním z nich je vila s poetickým názvem Shiro, což v japonštině znamená bílá. Ta je momentálně těsně před dokončením. K mání by tak mohla být už na přelomu července a srpna.
Právě japonským stylem se tato stavba v mnoha detailech inspiruje, hlavně co se designu a použitých materiálů týče. I díky tomu její cena těsně překračuje zmíněnou hranici pěti milionů eur.
A co za ty peníze dostanete? Na ploše asi 665 metrů čtverečních vila nabídne kromě pěti ložnic a pěti koupelen také čtrnáct metrů dlouhý bazén, domácí lázně se saunou a vířivkou nebo víceúčelovou hernu s domácím kinem.
Samozřejmostí je pak i rozsáhlý pozemek o rozloze 1400 metrů čtverečních. To vše v docházkové vzdálenosti tři minuty na pláž a s úžasným výhledem na moře – jak z prvního patra, tak ze střešní terasy.
Lokalita:
Bahia de Marbella
Plocha:
665 m²
Pozemek:
1 400 m²
Podlaží:
3
Parkování:
2
Cena:
5,5 milionu eur
S plným vybavením interiéru a exteriéru si pak připlatíte dalších 750 tisíc eur.
Architekt:
Ivan Costenoble
Interiérový design:
Pedro Pena
„Se stavebním řízením je na tom Španělsko špatně – všechno je ‚mañana‘ a ‚no pasa nada‘. Protože jsem musel na stavební povolení čekat rok a půl, v mezičase jsem dělal intenzivní výběrové řízení na zhotovitele, které jsem podrobně auditoval, a to včetně subdodavatelů. To vše proto, abych vybral ty, kteří stavbu opravdu zhotoví v požadované kvalitě,“ říká Bača.
Momentálně se pomalu chystá na stavbu druhého projektu v roli developera. Jeho výstavba by měla začít ještě letos, poté co bude dokončen aktuální projekt Shiro. „Chtěl jsem si první zažít celý ten stavební proces od začátku do konce, abych se v tom zorientoval a zjistil, jak to tady funguje. Jiná země, jiná pravidla,“ vysvětluje.
PANORAMA
Vila Panorama
Také Panorama by měla nabídnout široké spektrum prémiových produktů a vychytávek, jako jsou domácí kino, sauna, plně vybavená posilovna, venkovní vířivka a takzvaný infinity pool, který svým umístěním budí dojem, že plynule přechází do okolní krajiny.
Samozřejmostí je i moderní technologické zázemí pro osvětlení, vytápění či zabezpečení. Dům opět nabídne pět ložnic, z nichž každá má svou vlastní koupelnu.
„Byl to muž; byl z lidí, kterým se oblíbeným rčením říká muž stoprocentní.“ Že žádné takové rčení neznáte? Není divu. Bylo oblíbené v roce 1932. Alespoň podle Karla Čapka, který ho použil v nekrologu Tomáše Bati.
Šestapadesátiletý podnikatel, jehož význam široce překročil hranice Česka, zahynul při letecké katastrofě. Tahle slova platí stejně tak na Baťu, jako i na Petra Kellnera. Tahle paralela ostatně proběhla ihned po jeho tragédii z poslední březnové soboty.
Kellnerova nehoda se přihodila na Aljašce, zatímco ta Baťova v Otrokovicích. Nejen v místech úmrtí se však neštěstí obou mužů rozcházejí.
Liší se i v dopadech na Česko. Kellnerova smrt zemi pochopitelně zasáhla a vzbudila mnoho reakcí. Baťův nečekaný konec však naproti tomu tehdejší Československo paralyzoval.
Stálo za tím hned několik důvodů, přičemž patrně nejdůležitější byly dva. Prvním je dobový kontext. Pořád ještě mladou republiku – od vymanění se z habsburského mocnářství uplynulo v čase Baťovy smrti jen necelých čtrnáct let – ovlivňoval vlastenecký étos v míře, kterou si dnes neumíme představit.
S étosem souvisela i hrdost na úspěch „synů vlasti“, nejlépe mezinárodní, přičemž v tomto směru nebyl žádný podnikatel úspěšnější než Tomáš Baťa. „Odešel Napoleon obuvi,“ komentoval jeho skon pařížský list Echo de Paris a další zahraniční deníky psaly o proslulém obuvnickém králi.
Druhý důvod, proč Baťova smrt Československo zmrazila, spočíval v tom, že byl angažovaným mužem v nejlepším slova smyslu. Jeho názory nešlo přeslechnout, jeho činnost nešlo nevidět. Tato nepřeslechnutelnost a nepřehlédnutelnost se přitom zdaleka netýkala jen bot, v tomto ohledu Baťa z vlastních bot vyrostl.
Baťovo působení je vidět dodnes – Zlín, ukázkové funkcionalistické město, je jeho odvážným dílem. Ostatně od roku 1923 až do své smrti byl navíc Tomáš Baťa ve Zlíně starostou.
Baťa je dodnes i slyšet, poněvadž jeho kréda a myšlenky si vzalo za své mnoho podnikatelů a nejen jich. Citování jeho tezí někdy sklouzává do kýče, někdy do vědomé či nevědomé pózy, nejde však popřít, že autor citací je stále velmi inspirativní.
Petr Kellner nebyl naproti tomu veřejně slyšet prakticky vůbec. Příčinou rozhodně nebyl jen tichý projev introverta, byť ten možná jaksi vnějškově dokresloval povahu byznysmena, jenž nepotřeboval být středem pozornosti.
Nutil všechny kolem sebe myslit, pracovat, zlepšovat práci a zlepšovat produkt.
Ne že by Kellner neovlivňoval společenské dění, to vůbec ne. Už v zájmu vlastního a globálně rozkročeného byznysu ho ovlivňovat musel. Byl ale ze své vůle „ponornou řekou“, působící spíše skrytou silou.
Baťa byl „vodopád“, jehož vliv se „rozstřikoval“ do všech stran, a nedopadal-li na všechny, pak rozhodně na mnohé. Možná jde rozdíl mezi oběma muži popsat jednodušeji, vlastně jedním slovem: Baťa byl uchopitelný.
„Nutil všechny kolem sebe myslit, pracovat, zlepšovat práci a
zlepšovat produkt. V této myšlence je kouzlo úspěchu jeho
podniku,“ prohlásil o něm po letecké havárii národohospodář
a politik Karel Engliš.
„Měl jedinečnou, řídce vídanou vlastnost – čistý a
zdravý rozum. Od cesty zdravého rozumu se nikdy neodchýlil,“
pronesl v tu samou chvíli bratislavský starosta Ludovít Okánik.
Podle údajů Nadace Tomáše Bati činila aktiva firmy v době smrti zakladatele 920 milionů tehdejších korun a byla z osmdesáti procent kryta vlastním jměním (akciový kapitál 175 milionů, rezervní fondy 515 milionů, nerozdělený zisk 46 milionů).
Ve firmě pracovalo přes 31 tisíc zaměstnanců, jejichž úspory na osobních účtech dosahovaly výše 152 milionů. Ročně v jeho továrnách vyrobili přes 36 milionů párů obuvi, a Baťa tak zajišťoval v Československu 81 procent výroby obuvi a 75 procent exportu.
81 %veškeré výroby bot v Československu zajišťoval Baťa
Doma vyráběl koncern ve Zlíně, Otrokovicích, Třebíči, Bošanech, Nových Zámcích a Krasicích. Fabriky měl rovněž v Německu, Jugoslávii, Polsku, Švýcarsku, Francii a další se budovaly v Anglii a Indii. K impériu patřilo také 2,5 tisíce prodejen, z toho sedm set v zahraničí. Baťovy sesterské společnosti působily ve 24 zemích na čtyřech kontinentech.
Rozkvět přitom nevyjadřují jen čísla. Boty od Bati zanechávaly stopy po celé planetě a sám podnikatel s obuví zanechal stopy ve spoustě lidí. Baťova škola práce nevychovávala jen dělníky, ale i novou generaci. Školou prošli lidé, kteří se později proslavili i v jiných oborech, například konstruktér Bohuslav Ševčík, architekt Bohuslav Fuchs, sochař Vincenc Makovský či filmaři Karel Zeman a Hermína Týrlová.
Nešlo
ale jen o známé osobnosti. „Celkem
nedávno jsem vezl
dědu
a jeho spolužáky z Baťovy školy na sraz a byl jsem překvapen,
jak mladí mi on i ostatní pánové připadali,“ líčil
pro únorové vydání tištěného magazínu Forbes Petr Kubíček,
spolumajitel profitující
zlínské
technologické firmy B2A, která spolupracuje se společností Apple.
Sám
Kubíček umí dlouze a podmanivě hovořit o tom, jak mocně
ho Baťa v podnikání inspiruje, jak mu dodává kuráž
ke
krokům, které
hodlá udělat. Tyto
kroky
tak dělá Kubíček v Baťových botách a
tato metafora nesedí zdaleka
pouze
na
něj.
Baťa je dávno vnímán jako instituce, byl tak ostatně vnímán už za svého života. Jeho jméno bylo sice jménem člověka, ale možná ještě víc jménem firmy. V tak velké míře se to stejné podařilo zřejmě už jen jménu Škoda.
Pohřeb Tomáše Bati byl spontánním vyjádřením národního cítění a úcty k velikánovi. Konal se dva dny po tragédii a účastnilo se ho padesát tisíc lidí. Už 12. července, v den, kdy se letadlo po sedmi minutách letu z nejasných příčin zřítilo a v troskách našel smrt průmyslník i jeho pilot, kondoloval prezident Masaryk. Při pohřbu pak kondolence nebraly konce.
Není
nadsázkou, že se se
zesnulým
loučilo celé město a jako by se s ním rozloučit ani nemohlo.
Obřad
trval
šest hodin a byla to
podle
všeho až
neúnosná
délka, o čemž
svědčí
komentář jednoho z přihlížejících, jak ho zaznamenaly noviny:
„Jde
o první věc, kterou dělají bez Bati, a už je to vidět.“
Ironická
slova se
k
pietě příliš
nehodila,
na druhou stranu poměrně věrně vystihovala
obavy z budoucnosti bez Pana šéfa. „Závod je hospodářsky
zajištěn, nemáme dluhů, všechny daně jsou zaplaceny. Mzdy
zaměstnanců jsou garantovány hotovostmi uloženými
v
bankách,“ uklidňoval Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr
zemřelého.
Ten se ujal vlády nad obuvnickou říší společně s Dominikem Čiperou a Hugem Vavrečkou. Triumvirát udržel kontinuitu a zajistil plynulý rozvoj až do doby, než byl v Československu násilně přerván poválečným znárodňováním a nástupem komunismu.
Firma však dál úspěšně působila ve svobodném světě a v roce 1991 obnovila podnikání i v zemi, odkud se vzepjala k rozmachu. Hybatelem restartu byl Tomáš Baťa junior, syn podnikatelské ikony.
Mimochodem, renesančně nadaný novinář, diplomat či autor předlohy k filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese Hugo Vavrečka, který se coby přítel tragicky zesnulého Tomáše Bati ujal spoluvlády nad podnikem, byl dědečkem Václava Havla, prvního polistopadového prezidenta.
Ještě než se Havel prezidentem stal, vyslal k němu Baťa junior spolupracovníky, aby zjistili, kdy má do rodné země přijet. „Čím dříve, tím lépe,“ vzkázal Havel, a když se 14. prosince 1989 dostalo letadlo s nástupcem obuvnického rodu nad československý vzdušný prostor, podnikatel od kapitána uslyšel: „Pane Baťo, mám pro vás vzkaz československé letové kontroly. Praví se v něm: Vítáme vás doma!“
Tenhle
let
neskončil
tragicky,
nýbrž naprostou
euforií.
Více než stovka povětšinou neobydlených ostrovů, celoroční teploty mezi pětadvaceti a třiceti stupni a kilometry krásných pláží s bílým pískem. To jsou Seychely uprostřed Indického oceánu, na které se téměř po roce znovu vracejí turisté z celého světa.
Thajsko je zavřené, Indonésie i s jejím klenotem v podobě ostrova Bali nepřístupná a na Zanzibar je zakázáno cestovat. Počet míst, kde by se dala strávit exotická dovolená, se v posledním roce znatelně smrsknul. Na turistickou mapu movitějších turistů se však čerstvě vrátily alespoň Seychely. A zásadně k tomu pomohlo očkování místních obyvatel.
„První informace, že se Seychely otevřou turistům v březnu, se objevila během ledna a na definitivní potvrzení se čekalo do poloviny února, kdy se začalo postupně rozvolňovat. Do té doby jsme fungovali prakticky v lockdownovém režimu,“ říká Květa Beránková, manažerka českého resortu Palm Royal Luxury Villas, který patří bývalému fotbalovému reprezentantovi a majiteli firmy M&T, vyrábějící dveřní a okenní kliky, Ivu Ulichovi.
Ostrovní stát se stovkou tisíc obyvatel, jehož ekonomika je na příjmech z turismu závislá, vsadil na lockdown a očkování. Podle Beránkové první dávku vakcíny dostalo už sedmdesát procent obyvatel a druhou čtyřicet procent.
Seychely se nástupu covidu bránily dlouhodobým, ale částečně přerušovaným uzavřením mezinárodního letiště, což ale nepomohlo. Výsledkem pandemie jsou tak čtyři tisíce nakažených a přes dvacet mrtvých Seychelanů. Aktuální denní přírůstky nemocných už se ale pohybují jen v nižších desítkách.
Ostrovní vláda využila čas, kdy turisté na Seychely nesměli, k tomu, aby připravila pravidla pro jejich návrat. V praxi to znamená hlavně to, že všechna na turismus napojená odvětví prošla kontrolou ministerstva zdravotnictví.
„Hotely a privátní vily, restaurace nebo i taxikáři, provozovatelé lodí a firmy nabízející výlety. Všichni se museli nechat certifikovat, což znamená, že kromě jiného musí mít zpracovaný manuál pro dodržování vládních nařízení,“ popisuje nový seychelský normál Květa Beránková.
Pro turisty přímo na ostrovech to znamená, že pohyb s rouškou je povinný všude na veřejných prostranstvích a v místech, kde se potkávají především s personálem hotelu, v němž jsou ubytováni. Pokud jsou ale ve vlastní vile s privátní zahradou, roušku nosit nemusí. Bez roušky se lze obejít i na pláži, ovšem za předpokladu, že se dodržuje dvoumetrový odstup od ostatních.
Ještě před odletem je pak potřeba získat negativní PCR test, který nesmí být starší než 72 hodin, potvrzení o ubytování v některém z certifikovaných hotelů nebo vil a zdravotní pojištění, které kryje i náklady spojené s izolací nebo hospitalizací kvůli covidu-19.
Aby cesta do tropického ráje mohla proběhnout, všechno tohle je nutné před odletem nahrát do seychelského systému, odkud se vrátí informace, že je všechno v pořádku.
„Po přistání už nic dalšího, například karanténa, nehrozí. Jediné omezení aktuálně spočívá v tom, že turisté nemohou využívat hromadnou dopravu, takže si buď půjčí auto, vezmou si certifikované taxi nebo využijí hotelovou přepravu,“ vysvětluje Květa Beránková.
Český resort, který je složený ze dvou privátních vil pro šest, respektive osm hostů, má za sebou dvanáct měsíců bez turistů. Na platy jedenácti zaměstnanců sice čerpal kompenzace od seychelské vlády, ale na zalepení ztrát to nestačilo. Jejich výraznou část tak musel z vlastních peněz pokrýt majitel Ivo Ulich.
Beránková ale do dalších měsíců hledí s nadějí. V půlce dubna očekává první hosty a hlásí, že další rezervace přibývají.
„Věříme, že až se situace v Evropě uklidní, nastane velký návrat turistů. Jednoduše proto, že Seychely mají celoročně co nabídnout. Krásné počasí, nepřeplněné nádherné pláže a možnost si odpočinout,“ láká Beránková, podle níž drtivou většinu hostů dvojice vil tvoří evropská klientela a vzhledem k českému majiteli je hodně hostů právě z Česka.
Musí jít ale o hosty, kteří jsou ochotni zaplatit za týdenní pronájem vily pro čtyřčlennou rodinu částku kolem čtvrt milionu korun. Kromě samostatné vily s privátním bazénem a výhledem na oceán za to ale získají kompletní servis, který zahrnuje i služby vlastního kuchaře a číšníka.
Seychely sice obecně patří k dražším destinacím, ale i tak na ně za normální situace podle seychelské honorární konzulky Jany Štefánkové ročně zamíří kolem dvou tisíc Čechů. A teď mají tropické ostrovy ideální příležitost přilákat další.
Myslí si to alespoň mluvčí cestovní agentury Invia Andrea Řezníčková. „Očekáváme, že zájem o Seychely poroste. Už jenom z toho pohledu, že momentálně evidujeme až o šedesát procent větší zájem o Maledivy. A vzhledem k tomu, že třeba na Mauritius není možné letět vůbec, dá se předpokládat, že někteří turisté vyrazí právě na Seychely. Je to podobný typ exotické dovolené za podobnou cenu,“ předvídá.
Krásná práce, krásné kanceláře, krásní lidé. Přesto se před patnácti lety Jan Zeman rozhodl, že opustí svět financí a začne s podnikáním, které mu dává větší smysl. Začal vyrábět biopotraviny a budovat firmu na principech udržitelnosti.
Dnes jeho Biopekárna Zemanka, která letos slaví patnáct let na trhu, dosahuje s pětatřiceti zaměstnanci šedesátimilionového obratu, své výrobky dodává do velkých obchodních řetězců a rozjela spolupráci s Plzeňským Prazdrojem a společnostmi IKEA a Ugo.
Přitom všechno začalo s pomocí maminky, která pekla zdravé dobroty v domácí troubě.
Jan Zeman se živil jako burzovní makléř a daňový poradce, ještě předtím, hned na začátku 90. let, s kamarády krátce podnikal, provozovali restauraci a kadeřnictví.
Chtěl jsem, aby to, co dělám, mělo nějaký přesah.
Sedm let ve světě peněz stačilo, aby se vracel z práce domů unavený a nespokojený. Přestože okolí nechápalo – příjmy měl vysoké a pracoval v exkluzivním prostředí. „Jenže mně chyběl smysl práce. Chtěl jsem, aby to, co dělám, mělo nějaký přesah,“ vzpomíná.
A tak s investory a bývalou ženou rozjeli v roce 2000 první projekt zdravé výživy, založili biorestauraci, biopekárnu se školicím místem a tři bioprodejny. „Byl jsem tehdy okouzlen zdravou stravou. Bylo to takové svaté nadšení,“ vypráví o svých začátcích v jiném oboru, který ho profesně i osobně přetočil o 180 stupňů.
Ke startu projektu ve velkém stylu potřebovali několik desítek milionů korun, zaměstnávali sedmdesát lidí. Po několika letech je ale dohnala právě jeho velikost. „Byla to nonstop práce. Jeden společník pak vykoupil naše podíly a znovu jsem stál před rozhodnutím, co dál,“ vzpomíná.
Póly emocí osekala zkušenost. Frustraci z práce, která ho neuspokojovala, i totální zapálení pro zdravý životní styl vystřídalo střízlivé uvažování podnikatele, který se rozhodl vybudovat firmu na základech udržitelnosti, šetrnou k životnímu prostředí. A hlavně postupně, krok za krokem – na rozvoj si musím vydělat -, to byla jeho vize.
Na rozjezd Biopekárny Zemanka, kterou zakládal v září 2006, stačilo čtyři sta tisíc korun.
Maminka Jana Zemana, cukrářka, pekla nejdřív v domácích troubách Mora v pronajatém prostoru a Jan zásoboval několik prodejen zdravé výživy. „Byl to zajímavý malý byznys, který se rozjížděl. Přišly řetězce, které chtěly naše výrobky do svých bio a lokálních regálů. Rozrůstali jsme se a navyšovali tržby od prvních měsíců,“ říká.
Po třech letech už si mohl dovolit vzít i úvěr, který potřeboval na vybavení provozu. „Jak narůstala poptávka řetězců, potřebovali jsme naši dosud ryze ruční výrobu vybavit balicími stroji, koupit nové pece… Začali jsme pracovat s bankovními zdroji a leasingem,“ vzpomíná.
Přestože Jan Zeman sám vyzkoušel makrobiotiku, vegetariánství i veganství, dnes o sobě říká, že není žádný bio- ani výživový fanatik. Jí všechno, ale v dobré kvalitě.
Biopotraviny jsou byznys jako každý jiný, navíc inovativní s velkou budoucností.
„Biopotraviny jsou byznys jako každý jiný, navíc inovativní s velkou budoucností. V poslední době na velkém vzestupu,“ míní o svém oboru podnikání, který se prolíná do jeho soukromého života.
Zdravou výživu si podle něj mnoho lidí zpočátku představovalo jako nevzhlednou hroudu nějakého jídla pro nemocné, poslední zhruba dva až tři roky je tento segment v řetězcích tím nejrychleji rostoucím.
I proto, jak říká, neměl nikdy problém dostat se se svými produkty do regálů obchodů, jako je Albert, Billa, Tesco nebo DM drogerie.
„I když jsme slyšeli legendy o tom, co kdo komu musí dát, aby jeho výrobky řetězce prodávaly, my jsme se s tím nikdy nesetkali. O ty naše byl zájem vždycky a až na jednu výjimku jsme se pokaždé byli schopni domluvit na dobrých podmínkách,“ konstatuje Zeman. Nejsou prý tak velký hráč, aby byli pod tlakem jako někteří dodavatelé konvenčních potravin.
Nejdřív pro řetězce vyráběli hlavně jejich privátní značky, dnes už jsou tu sami za sebe. „Jen v Albertu ještě částečně dodáváme výrobky pro jejich značku Nature Promise, ale nabízíme zde i tu svoji. Privátní značky jdou hlavně na vývoz, do Německa, Dánska, Polska a dalších zemí,“ říká a dodává, že export tvoří zhruba dvanáct procent jejich produkce, zbytek zůstává doma a část zboží putuje do sítí DM drogerie na Slovensko.
I suroviny nakupuje firma v naprosté většině případů z domácích zdrojů až na jednu položku, kterou berou z Holandska, je to nepalmový tuk na bázi kakaového másla. „Byli jsme v našem odvětví první, kdo v Evropě palmový tuk přestal úplně používat,“ říká Zeman.
I suroviny typu kakao nakupují od českých dodavatelů, kteří je dovážejí obvykle z Německa nebo Itálie. „Mouku, vajíčka nebo semínka jsme brali od českých farem, ale těch ubývá s tím, jak přibývají nároky na objem a kvalitu. Nakupujeme proto od větších dodavatelů. Jen jedna farma pro nás suší jablka a hrušky,“ konstatuje.
Svou firmu buduje Jan Zeman od začátku na principu udržitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí. Používají mimo jiné zelenou energii, sdílenou dopravu, ekologicky šetrné čisticí prostředky a stojí na principech cirkulární ekonomiky, tedy vracení použitého zpátky do života.
Například z papírových pytlů od mouky, které by jinak skončily v kontejneru na tříděný odpad, vznikají tašky, pouzdra na dokumenty nebo pytle na hračky.
Pustili se také do spolupráce s Plzeňským Prazdrojem, od kterého berou mláto a vyrábějí z něj Pivovarské krekry. Nábytkový řetězec IKEA začne nabízet, až se otevře, sušenky, při jejichž výrobě používá Biopekárna Zemanka kávovou sedlinu z IKEA. A se sítí občerstvení Ugo jednají o znovuzpracování výlisků z mrkve, jablek a červené řepy, které zbývají po přípravě šťáv.
Letos se poprvé rozhodli víc investovat do marketingu, rozpočet zní na milion a půl, v předchozích letech býval zhruba poloviční. Každý rok by chtěli zhruba o patnáct až dvacet procent zvýšit tržby.
I ten loňský, covidový rok, přestáli dobře, i když růst nebyl tak vysoký. Jan Zeman ale s pokorou říká, jak jsou rádi i za nižší čísla. „Máme velké štěstí a není to naše zásluha, prodejny potravin zůstaly otevřené,“ říká.
V březnu zaznamenali velký nárůst, v dubnu naopak poloviční tržby a v květnu a červnu se pozvolna vraceli na obvyklá čísla. „V kontextu situace jsme z výsledku nadšení. V řádu stovek procent narostl online prodej, který vyrovnával propady tržeb v kamenných prodejnách. A lidé se i v souvislosti s pandemií začali víc zajímat, co jedí,“ uvádí.
Složité to měli i proto, že naprostou většinu z pětatřiceti zaměstnanců tvoří ženy, mnoho z nich má malé děti. Vzájemně si všichni ale vycházeli vstříc. „I v dobách před covidem jsme se vždy snažili dohodnout, když třeba někdo potřeboval odejít dřív, nebyl problém. To se nám vrátilo, zaměstnanci byli ochotni zaskakovat, dělat přesčasy. Lidský přístup se vrací,“ popisuje Jan Zeman.
Brigádníka si totiž jen tak lehce najmout nemůžou. „Jsme řemeslná výroba a lidé se tu zaučují nejméně tři měsíce a teprve po půl roce se dostávají na standardní produktivitu,“ vysvětluje.
Mimo jiné i proto chce firma v nejbližších letech investovat do robotizace výroby, která by ale zároveň měla zachovala autentičnost jejich výrobků.
Plány mají velké, patří mezi ně i stavba vlastní výrobny na brownfieldu v okolí Sedlčan, kde mají dnes pronajaté dvě provozovny – lepkovou a bezlepkovou.
„Z covidu jsme si vzali jedno velké poučení, že je třeba věnovat se tématu digitalizace, automatizace a robotizace. Urychlili jsme procesy, které jsme připravovali, investujeme do obnovy zaznamenávání dat o výrobě tak, abychom zvýšili efektivitu. Ušetřili jsme díky tomu dvě pracovní místa v administrativě,“ hovoří Jan Zeman o tom lepším, co těžké pandemické období přineslo.
Pokud půjde vše hladce, za rok a půl už by mohli vyrábět v nové a hlavně vlastní továrně.
Cvičiště není třeba. A na tradiční tresty založené na fyzickém násilí rovnou zapomeňte. Při tomhle tréninku psů jsou naopak trénováni i jejich páni. Původně skromný projekt Psichologie.cz, založený v létě 2019 Tomášem Nushartem a jeho přítelkyní Kateřinou Pavlů, získal i mezinárodní ocenění a je o něj takový zájem, že neustále roste.
„Minulý měsíc jsme si poprvé vyplatili symbolickou výplatu,
jinak ale veškeré peníze investujeme do dalšího rozvoje,“
vypravuje Nushart. „A ocenění, která jsme dostali, nás
samozřejmě těší, ale ještě mnohem větší radost máme z
toho, že s námi spolupracuje naprostá špička trenérů.
Skutečnost, že se spojili právě s námi, dokazuje, že nám věří
a také to, že náš projekt má smysl.“
Otázku po smyslu projektu jde zformulovat stylově – v čem je jádro pudla? Tvůrci charakterizují Psichologii jako akademii psího online vzdělávání. Po jejím absolvování sice vy ani váš pes akademický titul před jméno nezískáte, měli byste však mít podstatně větší znalosti o výchově psa, případně o tom, co si počít s jeho problematickým chováním.
„Na první pohled vypadá online trénink psů – tedy bez cvičiště – možná jako nesmysl, ale my jsme přesvědčeni, že klíčové jsou vědomosti majitele. Že tyhle vědomosti povedou ke správné a etické výchově psů, k odstranění pofiderních metod,“ vysvětluje Tomáš Nushart.
Jak vše funguje? Zájemce si na pětadvacetiletým párem vytvořeném webu vybere a zaplatí kurz. Nabídka je pestrá, obsahuje například 10 nejdůležitějších povelů, Komunikační signály pro pokročilé, Výchovu psů pro děti, Spolehlivost bez vodítka, Separační úzkost nebo Skákání psa při vítání.
Cena kurzu závisí na tom, který je zvolen; v řádu stovek se pohybuje pod a nad hranicí tisíce korun. V zakoupeném videu zkušený lektor popíše problematiku a navrhne možná řešení. Doplňující otázky či diskusi lze následně vést v uzavřené skupině na Facebooku.
V lockdownu zavřený národ pejskařů klikne na kurz a vzdělává
se. Psichologie na první pohled trefila vhodnou dobu, vznikla však
ještě před pandemií, což dokazuje, že její zakladatelé byli
přesvědčeni o perspektivě projektu. Covidová opatření jim
podle všeho přihrála víc klientů, ale i o něco větší
konkurenci.
Coby dvojnásobný mistr republiky ve florbalu měl Tomáš
Nushart původně zkušenosti s jiným tréninkem. Nyní se s
přítelkyní věnuje tréninku psů, který se odlišuje od
tradičních metod.
Nepotřebuji nesmysly jako ostnatý obojek, nepotřebuji psa mlátit nebo na něj křičet.
„Je nepřesné říkat, že nepoužíváme tresty, poněvadž
při výchově psa tresty opravdu fungují,“ vysvětluje kouč.
„Naše tresty ale nejsou založeny na nátlaku, na síle. Když pes
třeba při vítání skáče, otočím se k němu zády a zvíře
přesně tohle cítí jako trest. Nepotřebuji nesmysly jako ostnatý
obojek, nepotřebuji psa mlátit nebo na něj křičet.“
Tomáš Nushart tvrdí, že akademie se hodí pro veškerá psí
plemena: byť se rasy odlišují specifickými vlastnostmi, společnou
mají interakci a spolupráci s člověkem a právě na tento rys je
Psichologie zaměřena.
Název projektu je hravý, ale nyní už lehce nepřesný. Zejména z iniciativy Kateřiny Pavlů už je možné zakoupit i kurz zaměřený na kočky. Na první dojem je úsměvné, že mladý pár nabízí i takzvaný Kozokurz. Ten však není určen k výcviku koz, ale k ukázce, jak správně cvičit psa. „Zatímco totiž německý ovčák vám promine jakoukoli chybu, koza vám neodpustí nic,“ říká Nushart.
Už v roce svého založení se stala Psichologie vítězem Social
Impact Award, akcelerátoru pro mladé inovátory. A jako první v
Česku dosáhla na grant nadace Awesome without Borders podporující
projekty snažící se zlepšit svět. Jednalo se o tisíc dolarů,
důležitější však podle oceněných bylo, že si jejich nápadu
všimli v zahraničí.
I tam totiž Tomáš a Kateřina hodlají svůj portál částečně
směrovat. Hlavními zákazníky budou i nadále Češi, pro které
se připravují další videokurzy, nicméně v plánu jsou i lekce v
jiných jazycích. V tomto ohledu leží potenciál zejména v
oslovení Skandinávců, kteří sice nemají tolik psů jako Češi,
ale daleko víc do nich investují.
Ve finančním světě nemusí na první pohled působit až tak ostříleně, v tomto případě ale stoprocentně platí, že zdání klame. Čerstvě osmadvacetiletý Ondřej Janata v posledních dvanácti letech dokázal, že investování na světových burzách rozumí.
Průkopník live tradingu v Česku dnes spravuje fond s aktivy přesahujícími 1,2 miliardy korun, ve kterých točí i vlastní stovky milionů korun a neustále je rozmnožuje. Tahle one man show ale rozhodně není u svého konce.
„Chci vybudovat velkou skupinu pokrývající segment financí, který mě baví, ze všech stran. Chtěl bych dělat více fyzické věci. Trading je totiž smutný v tom, že člověk sedí u počítače a vidí jen ta čísla,“ neskrývá své ambice trader a zakladatel fondu Growing Way Ondřej Janata.
Rodák z Hradce Králové propadl investování už na střední škole. V době, kdy si jeho spolužáci užívali dospívání se vším všudy včetně neřestí, jako je první seznamování s alkoholem, on raději prozkoumával burzovní svět.
Pomohla mu k tomu vlastně doba – na střední ekonomické škole v Hradci Králové měli žáci během výuky povolenou práci na počítači. A když už jej hodiny občas nudily, přirozeně brouzdal na internetu.
„Vyskočilo na mě okno od tradingové společnosti Plus 500, ať si zkusím obchodovat. Stáhl jsem si platformu a přes demo účet jsem vše začal zkoušet zpočátku pouze s fiktivními penězi,“ vrací se do roku 2007.
Jeho první obchody byly doslova vabankem a učil se během nich základní zákonitosti a pojmy burzovního trhu. Když ho to však ani po několika týdnech nepřestalo bavit, jako například hraní počítačových her, Janatu napadlo, že by se mohl tradingu do budoucna věnovat.
Podnikatelského ducha měl v sobě koneckonců už jako náctiletý. „A pokud chcete být hodně úspěšní, musíte přemýšlet globálně,“ říká a připomíná, že obchodování s kapitálem nemá v podstatě hranic.
Investovat začal v době finanční krize.
Po roce nezávazného zkoušení se rozhodl založit reálný účet se skutečnými penězi. Sebral své úspory, které vydělal například na brigádách v lese se svým otcem, kde tehdy dostával 700 korun za tři až čtyři hodiny práce, což nebyly vůbec špatné peníze. Problémem byla zcela jiná věc – Janatův věk.
Nebyl plnoletý, a proto si nemohl založit svůj vlastní účet. Proto si ho založila jeho maminka a Janata na něm začal investovat přímo v době finanční krize, kdy trhy byly rozkolísané.
„Začínal jsem na forexu a komoditách. A když v Japonsku bouchla jaderná elektrárna ve Fukušimě, začaly růst ceny komodit jako kukuřice nebo pšenice. To byl vlastně můj první reálný obchod, na kterém jsem vydělal první stovky až tisíce korun,“ popisuje Janata své první úspěchy, které jej motivovaly dál v obchodování pokračovat a rozvíjet se.
Proto Ondřej začal navštěvovat odborná školení i semináře, na nichž ale opakovaně zažíval jedno konkrétní zklamání.
„Na seminářích se každý školitel bušil do prsou a říkal, že jedině ten, kdo odhalí své reálné obchodování, může úspěšně učit další. Ale nikdo neukázal, jak sám obchoduje,“ vzpomíná Janata.
„Každý to všelijak okecával, že vše ukáže až na osobním školení a podobně. Nakonec jsem na obrazovce počítače jednoho školitele zahlédl, že jeho účet je ve velkém minusu,“ vybavuje si zlomovou situaci, která ho navedla k takzvanému live tradingu.
Trader při něm v podstatě působí tak trochu jako youtuber – jen se nenatáčí u hraní her, ale u zadávání burzovních příkazů. Všichni tak vidí, kolik investuje, do čeho a s jakým výsledným úspěchem.
Na bitcoin bych neměl nervy.
Za rok obchodování dokázal Janata zhodnotit aktiva o více než čtyřicet procent. Není to sice žádný extrémní růst, na druhou stranu se obchodování věnoval jen jeden den v týdnu, během kterého realizoval jeden, maximálně dva obchody.
Kdyby svou práci zintenzivnil, zhodnocení by mohlo být daleko výraznější. „Vytvořil jsem si ale fanouškovskou základnu,“ vrací se mladík do doby, kdy patřil do týmu tradingové společnosti Bossa Investment.
Dnes už Janata točí peníze svého vlastního fondu Growing Way, který vznikl loni a dnes spravuje aktiva přesahující miliardu korun. Klienti zprvu vykrystalizovali z řad přátel, fanoušků a některých dalších fondů, pro které Ondřej v minulosti dělal.
Osmadvacetiletý trader totiž obchoduje hlavně na mezidenní bázi, takže jeho den začíná detailní analýzou trhu. Sleduje forexový, komoditní i akciový trh, ze kterých si pak vybírá vhodné cíle svých investic.
„Pro mě je skvělá libra. Je hodně likvidní a teď zajímavá v tom, co se kolem ní děje,“ dělí se Janata o svou nejoblíbenější investiční hvězdu.
Ve fondu to ale nefunguje tak, že když by klient chtěl nakoupit ropu, Ondřej mu ji na burze koupí. To musí jít do jiných brokerských firem.
Klient zde svěří Janatovi peníze a ten je investuje dle svého uvážení. Zákazníkům za to slibuje až třicetiprocentní roční výnos a je nutné podotknout, že i když má fond více zaměstnanců, Ondřej je tím jediným, kdo strategii a příkazy na burzách realizuje.
Ondřej si také pohrával s myšlenkou vydat vlastní firemní dluhopisy v hodnotě cca 250 milionů korun, prozatím ji ale zavrhl.
„Rozhodli jsme se nakonec vydat jinou cestou, která nám přišla rozumnější. Už brzo budeme moci k této věci říci více, teď mi to ještě právníci zakázali,“ vysvětluje Janata. Ten má ve svém fondu aktuálně sám nainvestovány střední stovky milionů, což představuje zhruba devadesát procent jeho osobního majetku.
„I tohle je pro spoustu našich investorů důkazem, že své práci prostě věřím,“ konstatuje muž, který si koupil auto, abych mohl jezdit do ostravské pobočky, ale obrovský majetek nedrží.
„Peníze neustále investuji,“ vysvětluje Janata a přiznává, že kromě auta aktuálně řeší i bydlení. Dům bude mít na lukrativní adrese v jedné z okrajových částí Prahy, kde pobývají i někteří současní či bývalí kapitáni českého průmyslu. Konkrétnější ale být nechce.
Na Ondřeji Janatovi je každým slovem znát, že investováním opravdu žije. K čemu je ale zdrženlivější, je současný hype kolem digitální měny bitcoin.
Podle svých slov je spíše konzervativní typ, který rád sleduje fundamenty, doplňuje je technickou analýzou a s přimícháním svých zkušeností získá plastický obrázek o tom, jakým směrem se trhy pohnou. U bitcoinu neví, čeho se chytit.
„Na trhu se nic neděje a volatilita je i tak šílená. Já bych na to neměl nervy a možná si to i brzy hodil,“ říká v nadsázce. „Je super, že si to lidé vyzkouší, že to některé přitáhne k investování, ale já bych do bitcoinu své peníze nedal. Natož peníze společnosti,“ uzavírá rezolutně.
Zavřená fitka a omezení sportovního vyžití Čechů by mohly na první pohled naznačovat, že část lidí, pro které byl dřív aktivní pohyb součástí každodenního života, zleniví. A to nejen v pohybu, ale i zájmu o svůj jídelníček.
Od prvních omezení ale uplynul už rok a je nadále patrné, že chuť dodržovat zdravý životní styl Čechy neopustila. Možná právě naopak – v době, kdy nesmíme do fitka ani vyběhnout za hranici našeho okresu, je přece o to důležitější jíst správně, aby ručička váhy nevyskočila ven zděšením.
Tuzemští výrobci i prodejci hlásí od loňského roku rekordní prodeje v určitých segmentech zdravé výživy. Konkrétně je největší zájem o vitaminy, minerály, oříšková másla a proteiny, jejichž prodeje loni na jaře raketově vyskočily a na předních příčkách se drží dodnes.
Trend potvrzuje Martin Jebas, zakladatel a ředitel internetového e-shopu se sportovními potřebami a výživou Ronnie.cz.
„Mezi nejprodávanější produkty od loňského roku patří různé vitaminové doplňky stravy a vedle toho fitness potraviny, jako jsou kaše nebo oříšková másla. Například vitamin D3 byl léta v prodejích na úplném chvostu, ale loni na jaře jsme vyprodali všechny zásoby a od té doby se drží nahoře,“ říká Jebas.
Za zajímavé považuje, že se nijak nepropadl prodej proteinových suplementů. „Čekal jsem, že bude přímo navázán na provoz fitness center a jiných sportovních aktivit, ale proteiny jsou stále čtyřkou nejprodávanějších produktů na našem e-shopu a táhnou dál,“ doplňuje.
Pikantností je, že hned za nimi si páté místo drží doplněk stravy Tribulus Terrestris, který vedle zvýšení tělesného výkonu, síly a vytrvalosti napomáhá také při sexuální aktivitě.
Prodeje vitaminů se zvedly řádově o 200 procent.
Vitaminy a proteiny se velmi dobře prodávají i na e-shopu Fitness4U.
„Prodeje se zvedly řádově o 200 procent a více. Obávali jsme se propadu jiných fitness kategorií, nicméně proteiny, spalovače či aminokyseliny pořád lákají a rostou. Meziročně zhruba sedmdesát procent,“ říká jeho šéf Filip Novotný.
Do třetice potvrzuje zákaznické chování i Dominik Píchal z e-shopu Grizly, který loni díky dopadům pandemie zlepšil své prodeje o 500 procent a vyrostl v obratu na 290 milionů korun.
„V kategorii sportovní výživy prodejům vévodily proteinové suplementy. Velké oblibě se těšily především proteinové tyčinky a palačinky společně s proteinovými nápoji,“ jmenuje Píchal nejprodávanější zboží posledních měsíců.
„Oproti tradičním sportovním doplňkům kladli letos zákazníci větší důraz na zdravotní stránku věci a na dračku šly také doplňky typu omega 3, vitamin D3 a C,“ dodává.
V Ronnie sice zaznamenali meziroční pokles prodeje produktů přímo spojených s tréninkem, jako jsou anabolizéry, aminokyseliny a předtréninkové doplňky, přesto se ale tyto produkty udržely na druhém místě jako v roce 2019.
Značně hůře jsou na tom spalovače tuku, které klesly jak obratově, tak i o dvě pozice v žebříčku nejprodávanějších produktů.
Obrovský nárůst ale majitel e-shopu s loňským obratem 167 milionů korun vnímá v segmentu oříškových másel – a v tom se jednohlasně shoduje i s ostatními oslovenými.
Rostoucí oblibu této pochoutky dokazují zakladatelé společnosti Big Boy, letošní člen výběru 30 pod 30 Alex Koníček a český kulturista Tomáš Bureš, kteří loňský rok uzavřeli s obratem přes 100 milionů korun. Mohou za to právě čím dál oblíbenější oříšková másla, která už dávno nejsou jen mlsáním pro „fitnessáky“.
„Češi se museli oříšková másla naučit jíst, ale teď už je mají za ideální zdravé mlsání, ze kterého nemusí mít takové výčitky,“ říká Bureš, který mimo jiné stojí za pražskou sítí posiloven Olympia Fitness.
Zákazníci podle něj aktuálně nejvíc prahnou po máslech s příchutí slaného karamelu a čokolády, ale o nic méně nekupují ani řadu Grand Zero, která obsahuje čokoládu bez cukru, a zasluhuje si tím pádem nálepku „fitness“.
Přestože loňský rok byl pro firmu zatím rekordní, zakladatelé tvrdí, že prodeje másel dál rostou i letos. Například únor, který běžně patří mezi nejslabší měsíce roku, byl díky pandemii o 400 procent silnější než ten loňský.
„Lidé jsou doma a nemají co dělat, takže rádi nakupují,“ vysvětluje si Bureš.
Oříškové máslo Big Boy s mléčnou čokoládou bez cukru
Stoprocentní arašídové máslo boduje i u zákazníků e-shopu GymBeam, kterému šéfuje Slovák Dalibor Cicman. Právě tento produkt byl v loňském roce absolutní jedničkou napříč všemi čtrnácti zeměmi, kde firma působí online.
Hned na druhém místě se potom umístil, podobně jako u jiných e-shopů, syrovátkový protein.
Zakladatel a CEO GymBeam Dalibor Cicmam | Foto GymBeam
„Pandemie měla negativní vliv na naše klíčové kategorie spojené se silovým tréninkem, ale dohnali jsme to na vitaminech nebo příslušenství pro domácí trénink,“ říká Cicman, jehož internetový obchod loni utržil 43 milionů eur, tedy přes miliardu korun. Meziročně tak vyrostl o 75 procent.
Pozitivní dopad pandemie na růst firmy vnímá i Novotný z Fitness4U: „Za první tři měsíce tohoto roku jsme v tržbách o šedesát procent silnější než loni – a to můžu říct, že minulý rok jsme měli opravdu silný,“ chválí si zakladatel firmy, která v roce 2020 v obratu vyrostla o 95 procent na 145 milionů korun.
„Hranice a čísla ale posouváme každý měsíc nahoru. Letos máme cíl 200 milionů korun a už teď to začíná vypadat, že finální číslo bude ještě vyšší,“ tvrdí Novotný.
Michal Hubík z internetového obchodu Aktin.cz dobrý stav tohoto segmentu jen potvrzuje a fakt, že se jeho e-shopu daří, využívá k dalšímu rozvoji vlastní značky.
Internetový obchod Aktin nabízí přes 360 značek | Foto Michael Tomeš
„Obrat mezi roky 2019 a 2020 vyrostl téměř o polovinu na 273 milionů korun. Rosteme kontinuálně i díky svým vlastním produktům Vilgain, do kterých reinvestujeme celý aktuální zisk třináct milionů, který je historicky nejvyšší,“ vypočítává Hubík.
Jejich sklady denně proteče na třicet tisíc položek a stále větší roli přitom hraje zmíněná řada vlastních funkčních potravin. Zatímco na začátku loňského roku zastupovala pouhá dvě procenta z celkového prodeje, letos v lednu to už bylo přes třicet procent.
Zákazníci v Hubíkově e-shopu v posledním roce také mnohem více vyhledávali doplňky stravy pro zlepšení psychické kondice.
Jeden ze dvou zakladatelů Aktinu a současný CEO Michal Hubík | Foto Michael Tomeš
To lze dobře sledovat na prodejích přírodního doplňku stravy Spoko, který dokáže zklidnit organismus, uvolnit stres a přispívá k dobrému spánku.
„Zájem o něj přičítám jednoznačně vzniklému stresu z pandemie, se kterým se lidé snaží vyrovnat,“ dodává Hubík, na jehož e-shopu bodují také produkty pro domácí přípravu jídel.
„Odhadujeme, že lidé si z tohoto období odnesou mnoho nových zkušeností – budou více vařit doma, dbát na kvalitu živin a vrátí se znovu zpět ke zdravým svačinkám, jako jsou proteinové tyčinky bez umělých nesmyslů, čokoládové košíky, ořechové cookies a další,“ konstatuje.
Aktin se vedle samotného prodeje věnuje také pravidelnému sdílení obsahu v oblasti zdravého životního stylu a boření mýtů v této oblasti.
Se zdravým životním stylem logicky souvisí vedle kvalitních živin i dostatek pohybu a ten podle všeho Češi také nezanedbávají.
Po loňském uzavření sportovních center se zákazníci vrhli na e-shopy se sportovními pomůckami a začali budovat domácí posilovny. Krátce poté už prodejci hlásili prázdné sklady – a to i v případě drahého náčiní, které by za normálních okolností téměř nikdo nekoupil.
„Vyprodali jsme snad všechny pomůcky na domácí cvičení, a to včetně extra drahých činek. Rázem byla většina z toho nějakou dobu nedostupná. Teď už je situace relativně stabilní, protože lidé si většinu nakoupili loni,“ vzpomíná na jarní chaos Jebas z Ronnie.
Kamenné pobočky jsou pro nás minulostí.
Trvající zájem hlásí i Fitness4U, jehož majitel Novotný však tvrdí, že zboží stále není dostatek.
„Dodavatelé ho nemají skladem. Chtěli jsme tento segment i značně rozšířit, ale bohužel není o co. Každopádně zájem o domácí cvičení je neustále vysoký,“ říká Novotný.
Podotýká také, že pandemie výrazně změnila jeho úhel pohledu na kamenné prodejny, které za poslední rok fungovaly jen jako výdejny zakoupeného zboží.
Prodejna a výdejní místo internetového obchodu GymBeam v Košicích
„Pro letošní rok měníme celou strategii. Naším hlavním cílem je expanze a rozvoj e-shopu, kamenné pobočky jsou pro nás minulostí,“ vysvětluje nový způsob směřování.
Martin Jebas má opačný názor. „Důraz na kamenné pobočky budeme klást i nadále. Zatím jsou pro nás výhodné, obratově zajímavé a ziskově rozumné, takže nám logiku dávají a počítáme s nimi i do budoucna,“ uvádí své důvody.
„V prosinci jsme otevřeli novou prodejnu Eden, v dubnu otevřeme další v Hloubětíně a do konce roku chceme stihnout ještě nejméně tři,“ vysvětluje plány na další rozvoj.
Do žebříčku nejbohatších lidí světa letos přibyla další česká stopa. Novým miliardářem, jehož majetek převyšuje jednu miliardu dolarů, se podle amerického Forbesu stává spoluzakladatel Avastu Eduard Kučera.
Česko má letos v globálním výběru už devět zástupců – byť nedávný tragický skon Petra Kellnera situaci do budoucna změní.
Osmašedesátiletý Kučera tak po třech letech následuje svého dlouholetého spolupracovníka a přítele Pavla Baudiše. Ten se mezi nejmovitější muže a ženy naší planety dostal poté, co původně antivirová společnost Avast vstoupila v roce 2018 na londýnskou (a v rámci duálního úpisu i pražskou) burzu.
Baudiš s Kučerou Avast společně založili v roce 1989 a dlouhá léta v něm měli oba rovnocenné podíly. Situace se změnila v roce 2014, kdy do jejich byznysu vstoupil investiční fond CVC.
Kučera tehdy část svého podílu prodal a podržel si 13,8 procenta. Po úpisu na burze se jeho podíl ještě o tři procenta snížil a v tuto chvíli vlastní 10,5 procenta společnosti – v burzovním jazyce 99,7 milionu akcií. Pavel Baudiš jich drží 257 milionů.
Kučera, který je aktuálně osmým nejbohatším Čechem podle českého Forbesu, byl vstupu do elitního světového klubu nejblíž vloni. Pak ho však zhatila nejprve kauza Jumpshot se sdílením uživatelských dat, následovaná vypuknutím koronavirové pandemie a drsným propadem akcií Avastu, které během necelých dvou jarních měsíců klesly z 551 pencí na 270 pencí.
Umístění pod miliardovou hranicí tehdy zkušeného byznysmena nijak nerozhodilo. „To je mi fakt úplně jedno,“ napsal tehdy Forbesu v SMS zprávě a ani letošní úspěch ho nevyvedl z míry.
„Radost z toho nemám, protože jsem na chvostu a při prvním poklesu na burze mě vyhodí. Negativní zpráva je vždycky lepší než pozitivní. Už se těším,“ vyjádřil se pro Forbes s nadhledem sobě vlastním.
Během následujících měsíců se však burzovní ohodnocení globálního technologického obra s českými kořeny opět vyšplhalo vzhůru (aktuální cena akcií se pohybuje kolem 460 pencí), a tím vzrostla i hodnota Kučerova majetku.
Pro letošek mu americký Forbes přisoudil 2524. pozici a jmění ve výši 1,1 miliardy dolarů. Pavlu Baudišovi s majetkem dvě miliardy náleží příčka s číslem 1580.
Růst ceny akcií Avastu ovšem není jediná položka, která má na zařazení Eduarda Kučery do dolarového miliardářského žebříčku vliv. Při už zmiňovaném IPO Avastu v roce 2018 prodal 23,4 svých milionu akcií, což mu tehdy vyneslo 76 milionů dolarů.
Další kapitál získal i z předchozích prodejů (vstupu CVC do Avastu z roku 2010 předcházel už vstup firmy Summit Partners v roce 2010) a vyplacených dividend.
Do Kučerova majetku dále patří podíl v mezinárodním producentovi netkaných textilií PFNonwovens, který vlastní spolu s Pavlem Baudišem a dalším českým (nedolarovým) miliardářem Oldřichem Šlemrem.
Tito tři společně ovládají i pražský hotel InterContinental.
Další položkou v Kučerově portfoliu jsou jeho osobní investice. Mezi ně patří například kancelářská budova na Pankráci, v níž má Avast své sídlo (mezi spolupodílníky patří opět Pavel Baudiš a také skupina RSJ), a podíly ve venture kapitálových fondech Credo Ventures, Rockaway Capital či Evolution Equity.
Vedle podnikatelských aktivit se milovník českého skla a fanoušek fotbalové Slavie věnuje aktivně také filantropii. Společně s Pavlem Baudišem v roce 2010 založili nadační fond Avastu, který dlouhodobě spravují jejich manželky Milada Kučerová a Jarmila Baudišová.
Fond vloni na jaře věnoval rekordních 25 milionů dolarů (přes půl miliardy korun) na podporu boje s covidem-19. Nově se na přelomu loňského a letošního roku celá nadace rozdělila na globální Nadaci Avast a rodinný fond zakladatelů Avastu s názvem Abakus.
Tenbude nadále rozvíjet české aktivity původního Nadačního fondu Avast.
Než se uzavře dědické řízení po Petru Kellnerovi, Česko má mezi byznysmeny prozatímního krále. Je jím Karel Komárek, jehož majetek Forbes ohodnotil na 5,5 miliardy dolarů, tedy 121 miliard korun.
Sice jde sotva o třetinu jmění Petra Kellnera, ale to se teoreticky může rozdělit na více částí v rámci rodiny. Až tedy bude Karel Komárek letos v druhé půlce roku otevírat nové sídlo své firmy KKCG na Evropské ulici, pár set metrů od sídla Kellnerovy PPF, tak právě tam do budovy ve tvaru čtyř diamantů se může přesunout pomyslné žezlo českého byznysu.
Karlu Komárkovi patří letos příčka s číslem 502 mezi světovými byznysmeny, hodnota jeho majetku poskočila za rok o 77 procent. Vysvětlení to má jednoduché: jmenuje se Sazka.
Sazka Group je dnes největší loterijní a herní skupinou v Evropě. Kdo by to byl řekl, že mezi pražskými Hrdlořezy a Libní bude sídlit firma, která velí loteriím v Řecku, Itálii či Rakousku a dělá si zálusk na největší loterii v Británii, kde by se o udělení licence mělo rozhodnout letos na podzim.
Komárkovi se od roku 2012, kdy po lítém boji spolu s finančníkem Jiřím Šmejcem Sazku převzal, podařilo vybudovat postupnými kroky skutečné loterijní a gamingové impérium.
Pod Sazku dnes patří italské Lotto, řecký a kyperský OPAP i kontrolní balík v Casinos Austria. Přes pandemické těžkosti na začátku loňského roku, kdy se zejména v Řecku a Itálii sázkařský byznys, navázaný na malé obchůdky a kavárny, skoro zastavil, dokázala skupina skvěle vydělávat.
Podle předběžných odhadů se zisk EBITDA přehoupne přes 400 milionů eur a výkonnosti Sazky si finanční trhy dobře všimly. Loňský rok přinesl velký deal a první jasné ohodnocení – vstup amerických fondů Apollo Global Management.
Ty podle našich zdrojů získaly za 500 milionů eur (zhruba třináct miliard korun) dvanáct procent akcií, a ohodnotily tak sázkovou společnost na plus minus 100 miliard korun. Díky tomu, že se Sazce daří přenášet tradiční sázkový byznys na online, může být hodnota i vyšší.
Jestliže dnešní Komárkův jackpot tkví v sázkách, kořeny bohatství Karla Komárka a jeho rodiny jsou hluboko v moravské zemi. Tam totiž podnikání začalo a poháněla ho nafta.
Chvíli to vypadalo na český Dallas.
Moravské naftové doly (MND), které kolem Hodonína těží naftu a plyn a provozují malou těžbu i za hranicemi, jsou původním zdrojem bohatství, které celá rodina pod názvem Komárek & Komárek Capital Group začala vytvářet už v roce 1993.
Pak to chvíli vypadalo na český Dallas, protože se otec Komárek rozhádal se synem Komárkem a dcera Komárková se odrodila úplně. Svou roli sehrál také strýc František – vztahy byly vskutku seriálové.
Dnes je mezi synem a otcem smír, soudní válka však stále trvá mezi ním a dcerou Jitkou Cechlovou Komárkovou. Té patří firma Bonatrans a je podle našich odhadů nejbohatší ženou podnikatelkou v Česku s majetkem 5,8 miliardy korun. Právě o Bonatrans, vyrábějící soukolí pro vlaky, se stále vede lítý spor, který vykolejil jednu byznysovou dynastii.
MND dnes naftu a plyn nejen těží, ale také prodávají a distribuují a mají v Česku přes 190 tisíc zákazníků. K hospodaření skupiny KKCG přispěly v loňském roce ziskem před zdaněním přes 67 milionů eur.
Budoucnost ale vidí Karel Komárek jinde. Od roku 2015 postupně buduje IT skupinu, z níž je po posledních akvizicích česká jednička na poli IT služeb. Aricoma Group má ale globální, nebo minimálně evropské ambice. Vloni koupila švédskou firmu Seavus a i s její pomocí má hrát významnou roli v poskytování cloudových služeb a softwarových řešení pro firmy.
Sázkou na budoucnost, s jistým rizikem, je také investice do firmy US Methanol, která by snad letos měla v Západní Virginii v USA začít s produkcí průmyslového metanolu. Komárek investuje i do různých startupů, biotechnologií či neurovědeckých oborů.
Sázkou téměř na jistotu jsou pak nemovitosti. Komárek má několik rezidenčních projektů v Praze, tím největším je ale zmiňované sídlo KKCG na Evropské třídě.
Bořislavka, jak se jmenuje, nabídne 33 tisíc metrů čtverečních obchodních i kancelářských ploch, strategicky přímo na stanici metra, tři kilometry od Hradu a pár dalších od letiště.
Pražský nemovitostní trh – přes pokles zájmu o nové kanceláře – stále roste a třeba podobně velký projekt Churchill Square na pražském Žižkově byl vloni prodán za 150 milionů eur, tedy skoro čtyři miliardy korun.
Karel Komárek navrch patří k viditelným českým mecenášům. Spolu se svou ženou provozují nadaci Karel Komárek Family Foundation, která například dlouhodobě podporuje festival Dvořákova Praha.
Vloni na sebe upozornili rychlou akcí: koupili jedenáct pianin a klavírů Petrof, odmítnutých čínským zákazníkem po návštěvě českého šéfa senátu na Tchaj-wanu. Zakoupené nástroje pak Komárkovi darovali českým školám.
Komárek podporuje též americké národní kulturní středisko Kennedy Center – v Americe na Floridě měl miliardář také svůj domov. Ten však nedávno za půl miliardy korun prodal a většinu času teď tráví buď v Česku, nebo s rodinou ve Švýcarsku.
To, co se dlouho očekávalo a o čem podnikatel Michal Mička v nedávném rozhovoru pro Forbes sám mluvil, se stalo skutečností.
Na své firmy C2H Retail Holding a C2H Financial, skrze které ovládal české oděvní značky Pietro Filipi a Kara, podal na přelomu března a dubna návrh na prohlášení konkurzu.
Soud návrhu vyhověl a zahájil insolvenční řízení. „Hospodářská situace dlužníka je neudržitelná,“ píše se mimo jiné v dokumentu zveřejněném 31. března v insolvenčním rejstříku.
„Věřitelé jsou oprávněni od zahájení insolvenčního řízení uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek,“ vybízí soud ty, kterým oba investiční vehikly Michala Mičky poháněné vydáváním obligací dluží.
Z dokumentů je patrné, že C2H Financial a C2H Retail Holding za sebou nechaly dluhy u více než tisícovky věřitelů ve výši přesahující 470 milionů korun.
V několika dluhopisových programech se splatností mezi lety 2021 až 2026 ale obě firmy emitovaly bondy za více než miliardu korun. Jak uvedl Michal Mička v únorovém rozhovoru pro Forbes, on sám osobně ručí za stovky milionů korun.
„Ve skupině jsou půjčky v řádech stovek milionů korun, za které ručím já jako fyzická osoba, což je samozřejmě pro mě nepříjemný fakt,“ uvedl Mička a dodal, že jej s velkou pravděpodobností čeká i osobní insolvence.
Do hry o záchranu Kary se vložil bývalý majitel.
Věřitelé nyní začínají přihlašovat své pohledávky, podobně jako se tomu děje u českých fashion značek Pietro Filipi a Kara. Ty neustály loňské několikaměsíční uzavření maloobchodu v kombinaci s finanční zátěží související s pravidelnou výplatou kuponů dluhopisů a vstoupily na začátku února do konkurzu.
Osud obou firem mají nyní v rukou věřitelské výbory, a i když jsou obě značky zatíženy vysokými dluhy, nemusí to nutně znamenat jejich konec. Do hry o záchranu Kary se vložil v minulých týdnech její bývalý majitel Zdeněk Rinth s investiční skupinou Natland v zádech, který by ji rád vzkřísil.
Zdeněk Rinth | Foto Jiří Turek
„Požádal jsem Natland o spolupráci v projektu záchrany Kary, protože jsem se v této oblasti – chvála bohu – nikdy nepohyboval a nemám s tím zkušenosti,“ řekl Forbesu minulý týden Rinth.
O záchraně Pietra Filipi se také horlivě jedná, jedním ze zájemců o záchranu alespoň části byznysu značky je i slovenská Ozeta tamního podnikatele Jozefa Špirka.
Slovenské firmě dává propojení s Pietrem Filipi smysl z více hledisek. Jedním z faktů je, že Ozeta je silná v pánské konfekci, česká značka zase v dámské – a propojení nabízí synergie.
Druhým faktem je, že část kolekce značky Pietro Filipi se vyrábělo ve výrobním závodě Ozety – především saka, obleky nebo kabáty.
Pandemie zasáhla celý svět, zdá se však, že majetek těch nejbohatších byl ve většině případů toho nejhoršího ušetřen. A dvojnásob to platí o těch, kteří za svůj domov považují starý kontinent. Podle zjištění Forbesu totiž bohatství evropských miliardářů vzrostlo na tři biliony dolarů.
Forbes právě vydal žebříček světových miliardářů roku 2021, v němž figuruje 628 evropských jmen, což je výrazný nárůst oproti 511 z minulého roku. Dohromady jsou navíc o jeden bilion dolarů bohatší než o rok dříve, což naznačuje, že pro ty superbohaté byl pandemický rok 2020 rokem velmi úspěšným.
Evropský peloton vede francouzský magnát Bernard Arnault, který zůstává v žebříčku nejbohatších lidí planety na třetím místě, avšak hodnota jeho majetku, odhadovaná na 150 miliard dolarů, se oproti minulému roku téměř zdvojnásobila. Důvodem je růst hodnoty akcií jeho společnosti LVMH (Moët Hennessy Louis Vuitton).
Druhým nejbohatším Evropanem je se jměním ve výši 77 miliard španělský módní velikán Amancio Ortega. I hodnota jeho majetku se meziročně zvýšila, konkrétně o dvacet miliard dolarů, ani to mu však nestačilo na lepší než jedenáctou pozici v celosvětovém žebříčku. V loňském vydání přitom figuroval na šestém místě, letos se před něj ale dostali převážně američtí miliardáři, jejichž majetek rostl ještě rychleji.
Nové vydání žebříčku přivítalo v řadách miliardářů 72 Evropanů, kteří se na jeho příčkách objevili poprvé. Mezi nimi například generálního ředitele německého vydavatelství Axel Springer Mathiase Doepfnera, který pokořil miliardovou hranici poté, co obdržel darem podíl ve vydavatelství v hodnotě 1,2 miliardy dolarů od majitelky Friede Springer.
Dalším nově umístěným Evropanem je zakladatel serveru Checkout.com, Švýcar Guillaume Pousaz, jehož podíl v platební společnosti má odhadovanou hodnotu devět miliard dolarů.
Bernard Arnault během Paris Fashion Week 2020 v Paříži ve Francii | Foto Getty
V žebříčku však figuruje také několik jmen, která již v minulosti mezi dolarové miliardáře patřila a nyní se do této elitní skupiny vrací. Mezi nimi je například řecký zakladatel letecké společnosti easyJet Stelios Haji-Ioannou či tři němečtí bratři, zakladatelé Rocket Internet, Oliver, Marc a Alexander Samwerovi.
Sedm evropských miliardářů od vydání loňského žebříčku zemřelo, mezi nimi Olivier Dassault z Francie, Heinz Hermann Thiele z Německa, Benjamin de Rothschild ze Švýcarska, Manuel Jove ze Španělska, Dmitri Bosov z Ruska, David Barclay z Velké Británie a Arne Wihelmsen z Norska.
Benjamin de Rothschild, který zemřel v roce 2021 | Foto Getty
Nejbohatší z českých miliardářů Petr Kellner, který zemřel po pádu helikoptéry 27. března, figuruje i v novém žebříčku, který byl sestaven několik dní před jeho úmrtím. Je pravděpodobné, že jeho jmění v hodnotě 17,5 miliardy bude v žebříčku figurovat i nadále, jelikož jej zdědí Kellnerova žena a děti.
Současně platí, že na výrazném nárůstu celkového jmění evropských miliardářů se „nově příchozí“ podílejí jen částečně. Při vyloučení nových jmen i těch, kteří se navrátili do žebříčku po odmlce, jsou evropští miliardáři i tak celkově o 797 miliard bohatší než před rokem.
Poznámka: Při sestavování seznamu v roce 2020 Forbes určoval hodnotu majetku za použití cen akcií a směnných kurzů z 18. března 2020. Tohle období se později ukázalo jako bod relativního propadu na světových akciových trzích i ve vývoji směnného kurzu mezi eurem a dolarem. K výpočtu letošního žebříčku Forbes použil akciové ceny a směnné kurzy z 5. března 2021.
Co do počtu miliardářů mezi evropskými zeměmi stále vede Německo se 136 zástupci, včetně 26 nových tváří a devíti navrátilců. Celková hodnota jejich majetku činí 625 miliard dolarů.
Na rozdíl od Francie, v Německu není hlavním oborem, který by táhl bohatství miliardářů vzhůru, luxusní zboží, nýbrž nízkonákladový maloobchod. Dědici maloobchodní sítě prodejen Aldi Beate Heister a Karl Albrecht Jr. jsou aktuálně s majetkem v hodnotě 39,2 miliardy dolarů nejbohatšími Němci.
Dieter Schwartz, majitel konkurenčních sítí supermarketů Kaufland a Lidl, pak zaznamenal největší meziroční nárůst v hodnotě majetku. Jeho jmění od minulého roku vzrostlo o 17,1 miliardy dolarů na současných 26,9 miliardy. Na růstu hodnoty supermarketů se velkou měrou podílela světová pandemie.
Jak už bylo řečeno, Francie má v žebříčku početné zastoupení díky tradičně silným odvětvím luxusního zboží a módy. Země má v současnosti 42 dolarových miliardářů se společným jměním 512,2 miliardy dolarů.
Bernard Arnault, který je zároveň nejbohatším Evropanem, zaznamenal také nejvyšší nárůst hodnoty majetku v zemi. Majetek vnuků zakladatele Chanelu Pierra Wertheimera, bratrů Alaina a Gerarda Wertheimerových, se zdvojnásobil z původních 17 miliard dolarů v roce 2020 na současných 35 miliard dolarů.
Stále platí, že velkou část evropského bohatství drží jen hrstka podnikatelů. A loni svůj náskok ještě zvýšila. Deset nejbohatších Evropanů aktuálně vlastní majetek v celkové hodnotě 552 miliard dolarů, ke svému jmění přidali oproti minulému roku 216 miliard.
Žebříček deseti nejbohatších Evropanů 2021
Bernard Arnault. Francie. $150 miliard
Amancio Ortega. Španělsko. $77 miliard
Francoise Bettencourt Meyers. Francie. $73.6 miliardy
François Pinault. Francie. $42,3 miliardy
Beate Heister & Karl Albrecht Jr. Německo. $39,2 miliardy
Dieter Schwartz. Německo. $36,9 miliardy
Giovanni Ferrero. Itálie. $35,1 miliardy
Alain Wertheimer. Francie. $34,5 miliardy
Gerard Wertheimer. Francie. $34,5 miliardy
Alexey Mordashov s rodinou. Rusko. $29,1 miliardy
Jednotlivé evropské země
Následující země mají alespoň devítinásobné zastoupení v letošním žebříčku Forbes.
Rakousko
Počet miliardářů: 12 (vs. 9 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $62,7 miliardy (vs. $42,1 miliardy v roce 2020)
Spoluzakladatel společnosti Red Bull Dietrich Mateschitz zůstává v čele nejbohatších Rakušanů poté, co jeho majetek vzrostl o deset miliard dolarů za poslední rok. Ulrich Mommert je jediným rakouským nováčkem na listu, Reinold Geiger a Stefan Pierer jsou rakouskými navrátilci.
Česká republika
Počet miliardářů: 9* (vs. 8 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $41,4 miliardy (vs. $32,7 miliardy v roce 2020)
Pouze jeden Čech rozšířil řady miliardářů v uplynulém roce, a to spoluzakladatel firmy Avast Eduard Kučera.
Do své tragické smrti 27. března 2021 byl Petr Kellner, zakladatel investiční společnosti PPF, nejbohatším Čechem. Jeho majetek s největší pravděpodobností přejde do vlastnictví nejbližší rodiny. Jelikož zemřel až po sestavení listu roku 2021, jeho majetek je započítán v celkovém evropském součtu.
Eduard Kučera | Foto Jiří Turek, Jana Jabůrková
Dánsko
Počet miliardářů: 10 (vs. 8 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $61,3 miliardy (vs. $41,4 miliardy v roce 2020)
Módní a maloobchodní velikán Anders Holch Povlsen zůstává v čele nejbohatších lidí Dánska s odhadovaným jměním ve výši 13,2 miliardy dolarů, oproti minulému roku zbohatl o 5,2 miliardy.
Dalšími členy elitní společnosti z Dánska jsou čtyři majitelé firmy Lego. Kjeld Kirk, Thomas Kirk, Sofie Kirk Kristiansensenovi a Agnete Kirk Thinggaard každý vlastní podíl společnosti v hodnotě 8,7 miliardy dolarů, což je o 2,6 miliardy vyšší hodnota než v minulém roce. Dánsko má také dva navrátilce: André Kasprzaka a Annu Kasprzak z obuvní společnosti ECCO.
Nejbohatší Dán, Anders Holch Povlsen | Foto Getty
Francie
Počet miliardářů: 42 (vs. 39 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $512 miliard (vs. $304,3 miliardy v roce 2020)
Bernard Arnault v listopadu pokořil hranici 100 miliard dolarů a hodnota jeho majetku i nadále stoupá spolu s tím, jak roste hodnota společnosti LVMH, ve které má 47procentní podíl. Françoise Bettencourt Meyers, vnučka zakladatele společnosti L’Oréal, se pyšní majetkem v hodnotě 73,6 miliardy dolarů, k čemuž jí dopomohlo meziroční zvýšení o 24,7 miliardy.
Pouze dva noví miliardáři rozšířili francouzské zastoupení v aktuálním vydání žebříčku. Stéphane Bancel z firmy Moderna, která se proslavila výrobou vakcíny proti covidu-19, a Olivier Pomel, zakladatel společnosti Datadog. Dva miliardáři z Francie se pak na list vrátili po pauze.
Olivier Dassault, dědic letecké a kosmické společnosti Dassault, zemřel při nehodě helikoptéry v březnu ve věku 69 let.
Celková hodnota majetku: $625 miliard (vs. $447,1 miliardy v roce 2020)
Zatímco žebříčku německých miliardářů vévodí majitelé diskontních obchodů s potravinami Aldi a Lidl, v zemi přibylo za uplynulý 26 lidí s hodnotou majetku vyšší než jedna miliarda dolarů. Nejvýznamnější z nich jsou Erich Wesjohann ze zemědělského gigantu EW Group, Mathias Doepfner z mediální společnosti Axel Springer a bratři Alex a Christian Birkenstockovi, zakladatelé obuvní značky Birkenstock.
Irsko
Počet miliardářů: 9 (vs. 9 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $42,9 miliardy (vs. $35,8 miliardy v roce 2020)
Stavební magnát Pallonji Mistry zůstává nejbohatším mužem Irska s odhadovaným jměním v hodnotě 14,6 miliardy dolarů, to je o 3,5 miliardy více než minulý rok.
Krátce po uzavření letošního vydání žebříčku získala irská firma Stripe peníze od soukromých investorů a její odhadovaná hodnota se tím zvýšila na 95 miliard dolarů. V žebříčku je tak majetek zakladatelů Patricka a Johna Collisonových zaznamenán ještě v hodnotě 3,2 miliardy dolarů. V současnosti je však jmění každého z bratrů odhadováno na 9,5 miliardy dolarů.
Itálie
Počet miliardářů: 51 (vs. 36 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $204,5 miliardy (vs. $125,6 miliardy v roce 2020)
V Itálii se v uplynulém roce zrodilo jedenáct nových miliardářů. Mezi nimi například Marina a Giuliana Caprotti, které převzaly kontrolu nad řetězcem supermarketů. Čtyři další miliardáři se na žebříček navrátili.
Nejbohatší člověk Itálie Giovanni Ferrero, jehož majetek leží v potravinářských gigantech Nutella, Tic Tac a Kinder Egg, je meziročně bohatší o 20,6 miliardy dolarů. Jeho současný majetek je tak odhadován na 35,1 miliardy.
Nizozemsko
Počet miliardářů: 12 (vs. 11 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $43,8 miliardy (vs. $28,8 miliardy v roce 2020)
Nizozemskému žebříčku nejbohatších lidí i nadále vévodí Charlene de Carvalho-Heineken, jejíž jmění vzrostlo oproti minulému roku o 3,9 miliardy dolarů na současných 16,7 miliardy. Všech dvanáct nizozemských miliardářů zaznamenalo v uplynulém roce nárůst hodnoty jejich majetku.
Celková hodnota majetku: $38,3 miliardy (vs. $26,2 miliardy v roce 2020)
Andreas Halvorsen z investiční skupiny s příznačným jménem Viking Global Investments je nejbohatším mužem Norska s odhadovaným jměním v hodnotě 6,3 miliardy dolarů. To je o 1,5 miliardy více než před rokem. V dubnu 2020 zemřela ve věku devadesáti let Arne Wilhelmsen, spoluzakladatelka společnosti Royal Carribean Cruises.
Rusko
Počet miliardářů: 117 (vs. 99 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $583,9 miliardy (vs. $385,1 miliardy v roce 2020)
Nejbohatší člověk Ruska, ocelářský magnát Alexej Mordašov, vlastní jmění v hodnotě 29,1 miliardy dolarů, k čemuž mu dopomohl hlavně loňský nárůst v hodnotě 12,3 miliardy.
Další z ruských miliardářů, kterým se podařilo v uplynulém roce významně rozmnožit svůj majetek, jsou například zakladatel a majoritní vlastník Telegramu Pavel Durov (meziroční zvýšení o 13,8 miliardy dolarů) či podnikatelka Tatyana Bakalchuk (zvýšení o 12 miliard dolarů). V Rusku za uplynulý rok přibylo třináct miliardářů.
Nejbohatší Rus Alexej Mordašov | Foto Getty
Španělsko
Počet miliardářů: 30 (vs. 24 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $137 miliard (vs. $97,1 miliardy v roce 2020)
V čele španělských milionářů stojí Amancio Ortega ze společnosti Inditex. Hodnota jeho majetku se zvýšila o 21,9 miliardy v uplynulém roce na současných 77 miliard dolarů.
Za zmínku stojí také jeden ze španělských nováčků mezi miliardáři, José Elías. Tomu se podařilo vybudovat jmění v oblasti obnovitelné energie. Je předsedou a vlastníkem významného podílu v Audax Renovables, společnosti spravující větrné elektrárny a zabývající se projekty na získávání solární energie.
Švédsko
Počet miliardářů: 41 (vs. 31 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $182 miliard (vs. $106,6 miliardy v roce 2020)
Nejbohatším člověkem Švédska je Stefan Persson ze společnosti H&M, jehož majetek dosahuje hodnoty 21,3 miliardy, což je o 7,8 miliardy více než před rokem. V uplynulém roce zaznamenali značný růst svého jmění také členové rodiny Rausingových a dědici společnosti Tetra Lavel, když se majetek Finna, Jorna a Kirsten Rausingových dohromady zvýšil o 28,5 miliard dolarů.
Švédsko zaznamenalo osm nových miliardářů, včetně Sebastiana Siemiatkowskiho a Victora Jacobssona, spoluzakladatelů firmy Klarna, specializující se na zákaznické platby v oblasti elektronického obchodování.
Celková hodnota majetku: $145,5 miliardy (vs. $96,4 miliardy v roce 2020)
Ve Švýcarsku jsou nejbohatší dopravní velikáni Gianluigi a Rafaela Aponte se jměním v hodnotě 10,7 miliardy dolarů. To je o 4,2 miliardy více než před rokem. Mezi miliardáři je nováčkem zakladatel společnosti Checkout.com Guillaume Pousaz, který ve společnosti vlastní podíl v odhadované hodnotě devět miliard.
Velká Británie
Počet miliardářů: 56 (vs. 45 v roce 2020)
Celková hodnota majetku: $213,9 miliardy (vs. $153,2 miliardy v roce 2020)
V čele žebříčku nejbohatších lidí Velké Británie vystřídal bratry Hindujaovy James Ratcliffe. Jeho jmění se odhaduje na sedmnáct miliard dolarů, což je o šest miliard víc než před rokem. Na žebříčku miliardářů z Velké Británie přibyli tři lidé, mezi nimi například Matt Moulding ze společnosti Hut Group či spoluzakladatelka a finanční ředitelka elektromobilního startupu Fisker Inc, Geeta Gupta-Fisker.
Devět miliardářů, kteří v minulosti opustili elitní společnost, se do ní v letošním roce znovu navrátilo, mezi nimi například mediální magnát Richard Desmond či David McMurtry ze strojírenské firmy Renishaw.
Rada České televize dnes vyzvala generálního ředitele Petra Dvořáka, aby do pátku vysvětlil možný střet zájmů kvůli spoluvlastnictví počítačové školy Gopas, jejímž spoluvlastníkem je také menšinový akcionář a nový šéf skupiny PPF Ladislav Bartoníček.
Stalo se tak na popud radní Hany Lipovské. Dvořák podle jejích zjištění svým angažmá ve firmě Gopas porušuje zákon o České televizi i její kodex. Veřejnoprávní televize si měla u firmy, kde její ředitel drží čtvrtinový podíl, objednat sérii školení.
Objasnit má, proč neoznámil svůj podíl ve společnosti, který nejprve držel skrze firmy v daňových rájích, nebo proč nevyzval ČT, aby s Gopasem neuzavírala žádné smlouvy. Dvořák, který se jednání z vážných rodinných důvodů neúčastnil, má Radě také sdělit případné další podíly ve firmách, kde figuruje spolu s Bartoníčkem.
Už na minulém zasedání Rada řešila Dvořákovo angažmá v čele správní rady fotografické výstavní síně Leica Gallery. Nakonec pověřila dozorčí komisi, aby možný střet zájmů v souvislosti s Leica Gallery prověřila.
Rada také na poslední chvíli do výroční zprávy o činnosti ČT za loňský rok dostala dovětek o neadekvátním prostoru pro zástupce strany SPD ve zpravodajských a diskusních pořadech s ohledem na její zastoupení ve Sněmovně.
Podle některých mediálních expertů mohou tyto kroky vést k odvolání generálního ředitele.
Elegantní nábytek svěžích barev, obrazy na zdech, rostliny v květináčích. A žádné bílé pláště.
Ordinace Institutu neuropsychiatrické péče (INEP) v pražském Karlíně v ničem nepřipomínají uniformní nemocniční prostředí a vypadají spíš jako obývák středostavovského bytu, jehož majitel má dobrý vkus.
Což je obzvlášť důležité pro pacienty, které do karlínského činžáku přivádí třeba nejrozšířenější civilizační choroba dneška: úzkost.
„Poptávka po vyšetřeních v posledních měsících jednoznačně roste,“ potvrzuje psychiatr a jeden ze spolumajitelů kliniky Alexander Nawka chmurné statistiky nárůstu úzkostí vyvolaných izolací či změnou životního stylu způsobenou pandemií covidu.
„Řadě pacientů, kteří už mají nějakou psychiatrickou diagnózu, se v těchto podmínkách stav zhorší.“
Celou řadu psychiatrických diagnóz provázejí i somatické projevy. „Do ambulance často dorazí pacient s bolestmi hlavy, nemůže se nadechnout nebo ho brní ruce,“ vysvětluje druhý ze spolumajitelů kliniky, neurolog Ondřej Fiala.
„Vyšetření nezřídka odhalí, že nejde o chybu hardwaru, ale softwaru – třeba chronické bolesti hlavy můžou být příznakem právě zmíněné úzkostné poruchy,“ vysvětluje.
Zatímco Fiala se zabývá oním hardwarem, tedy měřitelnými, organickými problémy, Nawka spravuje software čili psychické poruchy. „Ale počítač, tedy mozek, zůstává pouze jeden,“ pomáhá si první jmenovaný analogií z IT.
Pozitivní ohlasy je utvrdily, že jde o nosné téma.
„Nemám tvrdá data, ale dle mého odhadu má zhruba čtvrtina neurologických pacientů somatický příznak nějakého duševního onemocnění,“ tvrdí Fiala.
„Často donekonečna obcházejí řadu specialistů, aniž by jim specialisté dokázali pomoct. Výhodou naší kliniky je, že jim umíme poskytnout komplexní pohled, který souvislosti dokáže odhalit. Což je v Česku stále raritní,“ říká Fiala.
INEP je v tuzemsku zatím jedinou soukromou klinikou nabízející pacientům propojení psychiatrické a neurologické péče pod jednou střechou. Fiala s Nawkou se potkali v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, kde ještě jako postgraduální studenti založili Neuropsychiatrické fórum, odbornou platformu zastřešující specialisty v neurovědách.
Psychiatr Alexander Nawka a neurolog Ondřej Fiala | Foto Michael Tomeš
Pozitivní ohlasy na první konference i vlastní zkušenosti ze zahraničních stáží je utvrdily, že jde o nosné téma. A touha nabídnout pacientům odlišnou medicínskou koncepci i standardy péče a zároveň být svými vlastními pány je v roce 2013 dovedla do Karlína.
„Začátky byly krušné, jako u každého jiného startupu,“ usmívají se dnes lékaři při vzpomínce na rozjezd privátní praxe.
„Tou dobou jsme oba dokončovali disertace a pracovali jako lékaři v nemocnici, ale byznysem jsme byli netknutí,“ vzpomíná Fiala. Na internetu tak studovali, jak se zakládá „eseróčko“, Nawka vybíral a montoval skříňky do ambulancí a Fiala stavěl první web.
Z původních dvou ordinací expandovala klinika do několika budov po Praze.
Přestože neuropsychiatrie na rozdíl od sousedního Německa či Slovenska jako samostatná atestace v Česku dosud neexistuje, sedm let provozu INEPu jeho zakladatelům potvrzuje, že díra v poskytování zdravotní péče v Česku reálně zeje.
Z původních dvou ordinací propojených společnou recepcí klinika expandovala do několika budov po Praze a aktuálně zaměstnává více než stovku lidí.
„Postupně jsme přibrali další obory, od klinické psychologie přes psychoterapii až po poradenství a koučink,“ upřesňuje Fiala. V INEPu funguje osm center specializovaných na úzce vymezenou problematiku, například bolesti hlavy, onemocnění páteře, léčbu digitálních závislostí nebo tiky.
„Máme specialisty na řadu vzácných diagnóz, které jinde nabídnout nemohou,“ říká a dodává, že jako jedno z mála soukromých zařízení se věnují i vzdělávání mediků a výzkumu.
Vysoký kredit má INEP zejména v péči o dětské pacienty. „Dětských psychiatrů je v Česku akutní nedostatek,“ konstatuje Nawka.
Poptávka po vyšetřeních v tomto oboru řádově překračuje fyzické možnosti atestovaných lékařů a čekací termíny na vyšetření bývají nekonečné. „Sami jsme na příjem nových pacientů museli vyhlásit stop stav,“ konstatuje psychiatr.
Podle Nawky je jednou z příčin tohoto stavu fakt, že náš veřejný zdravotní systém nebonifikuje kvalitní péči. Lékař totiž od pojišťovny dostane proplacen jednotlivý výkon, chybí ale nástroje na měření jeho kvality.
„U nás trvá vstupní vyšetření obvykle devadesát minut. Pokud bychom jej ale odbyli za dvacet minut a pacienty sekali jako na pásu, vykážeme čtyřnásobný výkon. Naše investice do kvality se tedy v ohodnocení nijak nepromítne, spíš naopak,“ konstatuje lékař.
Část klientů je sice schopna si za přednostní ošetření připlatit, to však pro majitele kliniky představuje balanc na hraně etického problému.
„V INEPu samozřejmě poskytujeme i služby, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění a klient si je musí platit sám. Jde ale o to, aby placená služba poskytovala prémiový servis navíc, a nikoli upřednostňovala někoho, kdo si ji může dovolit,“ míní Alexander Nawka.
„Za mě by bylo fér, kdybychom díky příjmu od samoplátců dokázali pokrýt širší spektrum služeb i pro pacienty, kteří by na ně jinak nedosáhli,“ zamýšlí se.
Jeho kolega vnímá jako problematický celý koncept veřejného zdravotního pojištění. „Stav, kdy pojišťovny regulují poskytovatele péče, a nikoli pojištěnce, deformuje konkurenční prostředí,“ argumentuje Fiala.
Pokud by podle něj pojišťovny jasně definovaly standardy a regulovaly rozsah péče, kterou mohou pacienti absolvovat za rok, výrazně by to zvýšilo její efektivitu.
„Pacienti by za týden neobešli pět stejných specialistů, jak se to běžně děje dnes. Sami by byli nuceni hledat nejlepší pracoviště a přirozeně by se vyselektovala ta, která z kvality budou profitovat,“ je přesvědčený neurolog.
Velkým tématem je v INEPu také to, jak z vnímání psychiatrické péče v Česku sejmout společenské stigma.
Zaměstnanci se báli přijít, aby jim to neubralo body ve firemních hodnoceních.
„Když jsme chtěli otevřít psychologické poradenství pro lidi z okolních korporátů, byl o služby veliký zájem na úrovni managementu. Zaměstnanci se ale nakonec báli přijít, aby jim to neubralo body ve firemních výkonnostních hodnoceních,“ říká Fiala.
Řada psychiatrických nemocí má přitom podle jeho slov biologický základ, například genetické predispozice v rodině. „Je proto důležité pocity životního diskomfortu nepodceňovat a přijít včas,“ zdůrazňuje.
„Pro psychickou stabilitu je zásadní ujasnit si, co je pro každého z nás smysluplným životním cílem,“ nabízí vlastní perspektivu Nawka. V době, kdy jsou reálné sociální sítě nahrazeny těmi virtuálními a kdy se hodnotový žebříček stále častěji opírá o pomíjivé cíle, je naše odolnost oslabena.
„Pak přijde pandemie a padáme,“ uzavírá psychiatr.
Josef Průša začal podnikat před devíti lety ve sklepě na pražském Smíchově. Dnes jeho společnost Prusa Research patří mezi tři největší výrobce 3D tiskáren na světě a své produkty dodává firmám a institucím jako SpaceX Elona Muska, NASA nebo třeba prestižní univerzitě MIT.
Raketový růst byznysu a globální úspěchy teď jednatřicetiletému Průšovi vynesly vítězství v soutěži Podnikatel roku, kterou v Česku od roku 2000 pořádá poradenská společnost EY.
Cenu si odnesl ve středu večer ze slavnostního vyhlášení v pražském paláci Žofín. A jako historicky nejmladší vítěz této soutěže bude v červnu reprezentovat Česko na světovém finále, které se kvůli pandemii neuskuteční jako tradičně v Monaku, ale virtuálně. V rámci něj se Průša utká s ostatními národními vítězi z více než padesáti zemí.
Novopečený podnikatel roku už jako dítě rád kutil a s bratrem Michalem podomácku vyráběli vše od laserové řezačky přes hudební aparaturu až po modely autíček ovládané přes iPhone. S 3D tiskem začal ve svých osmnácti letech, kdy se zapojil do prvního mezinárodního projektu open source 3D tiskárny RepRap.
Podařilo se mu původní model vylepšit a zjednodušit a komunita „makerů“ u něj začala tiskárny poptávat. V té době ještě studoval informatiku na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ale protože ho škola nebavila, tak se místo studia vrhnul na podnikání.
Z 200 tisíc miliardová firma
„Začínal jsem jen se svým bratrem Michalem bastlením 3D tiskáren v malém sklepě a s půjčkou 200 tisíc korun od otce. Tehdy jsem si vůbec nedokázal představit, čeho časem dosáhneme,“ vypráví Průša, který nikdy neměl žádného investora.
Dnes má jeho firma zákazníky ve více než 160 zemích od Antarktidy až po Havaj. Vyvíjí vlastní software i hardware a vyrábí si sama většinu komponentů. Měsíčně posílá do světa kolem deseti tisíc tiskáren, převážně přes svůj e-shop. Externí distributory téměř nevyužívá a díky tomu může nabídnout nižší cenu.
„Jsme dost levní na to, aby si nás koupil běžný smrtelník, ale zároveň dost dobří na to, abychom kvalitou poráželi mnohonásobně dražší tiskárny,“ říká Průša, jehož zákazníky jsou jednotlivci i firmy.
Růst o padesát procent i v krizi
Společnost Prusa Research přitom masivně roste i krizi navzdory. Zatímco před třemi lety zaměstnávala šedesát lidí, dnes je jich přes pět set. A obrat se jí loni meziročně zvýšil z 1,5 miliardy korun na 2,2 miliardy korun. „Byl to hořkosladký rok. Na jednu stranu mám radost, že jsme vyrostli o padesát procent. Na druhou stranu mě trápí dopady pandemie,“ hodnotí Průša.
I proto loni téměř přes noc rozjel výrobu obličejových štítů a přes čtvrt milionu ochranných pomůcek rozdal zdravotníkům. Jeho lidé se zapojili také do aktivit skupiny Covid19CZ, podíleli se na vývoji plicního ventilátoru CoroVent a tiskli součástky pro covmasky.
Mimoto Průša v holešovickém sídle firmy zavedl sérii bezpečnostních opatření, která je proměnila v jedno z nejbezpečnějších pracovišť v Česku. A po tom, co loni společnost neměla žádný přenos nákazy, se o své tipy dělí i s ostatními zaměstnavateli. V blízké budoucnosti chce Průša naplno prorazit v segmentu profesionálních tiskáren a vybudovat pobočky po světě.
„Josef je velmi cennou inspirací pro všechny nejen pro své vynikající podnikatelské výsledky, ale i aktivní přístup a pomoc při řešení pandemie covid-19. I přes své mládí je již dnes vzorem pro ostatní. Jsem přesvědčena, že jeho příběh zaujme i porotu světového finále. Na vítěze z regionu střední a východní Evropy stále čekáme,“ říká Magdalena Souček, vedoucí partnerka EY v České republice.
Technologický byznys ovládla IDEA StatiCa
O titul Podnikatele roku se s Josefem Průšou utkali ještě další čtyři finalisté: Michal Menšík z kurýrní služby DoDo, majitel výrobce textilu Malfini Martin Hausenblas, David Karásek z designérského studia mmcité1 a zakladatelé lékárenské skupiny Pilulka Martin a Petr Kasovi.
Vítěze vybírala porota v čele s loňským podnikatelem roku – zakladatelem letenkového portálu Oliverem Dlouhým. Vedle hlavní kategorie vyhlásila ještě několik dalších.
Titul EY Technologický podnikatel roku si odnesli otec a syn Lubomír a Juraj Šabatkovi z vývojářské společnosti IDEA StatiCa. Brněnská společnost vyvíjí programy pro projektování a výpočty složitých stavebních konstrukcí a její software dnes používá kolem 4,5 tisíce společností v osmdesáti zemích světa. Firma má obrat přes sto milionů korun a vedle jihomoravské centrály vybudovala pobočky v Londýně, Dortmundu a Rotterdamu.
Mezi začínajícími podnikateli uspěli Wuders
V kategorii EY Začínající podnikatel roku zvítězili bratři Dominik, Jan a Václav Herkovi ze startupu Wuders, který vyrábí designový nábytek. Kromě tří sourozenců je společníkem firmy také Václav Staněk, zakladatel značky bot Vasky.
Zatímco většina firem během krize zmrazila výdaje na marketing, zakladatelé Wuders je naopak výrazně navýšili. A díky tomu, že si lidé během lockdownu zvelebovali své domovy, se jim výrazně zvedla poptávka. Firma tak loni vyrostla o téměř tisíc procent a rok 2020 zakončila s obratem kolem třiceti milionů korun.
Cenu za společensky prospěšné podnikání si odnesli Tomáš Šebek a Rudolf Ringelhán, kteří vybudovali platformu uLékaře.cz. Jde o digitální kliniku se zhruba třemi stovkami lékařů z různých oborů, kteří měsíčně provedou přes tři tisíce konzultací na dálku. K nárůstu zájmu o telemedicínský projekt přispěla i koronakrize, která ukázala, jak velký potenciál do budoucna vzdálená lékařská péče má.
