Quantcast
Channel: Český byznys Archives - Forbes
Viewing all 6856 articles
Browse latest View live

Bootiq bere většinu v agentuře Bluesoft. Přiblíží ho to k brněnskému Kenticu

$
0
0

Česká vývojářská firma Bootiq nepřestává růst. Počet jejích zaměstnanců v posledních dnech povyskočil o čtyřicítku a firma má už více než 400 vývojářů. Do toho se teritoriálně rozrostla například do Vídně nebo Londýna a stala se zlatým partnerem pro technologické řešení od české firmy Kentico.

Tato čísla ale nesouvisejí s organickým, nýbrž s anorganickým růstem firmy. Bootiq nově koupil majoritu v brněnské digitální agentuře Bluesoft, kterou v roce 2009 založili Jiří Barbořík a Jakub Hanák (na úvodní fotografii).

„Akvizicí Bluesoftu se rozšiřujeme nejen o další skvěle sehraný tým špičkových expertů, ale rovněž posilujeme svoje stávající kompetence v implementaci řešení od společnosti Kentico,“ říká šéf Bootiqu Marcel Červený, který se během března stal i jedním ze tří nových jednatelů Bluesoftu.

Dnes dosahuje brněnská firma téměř čtyřicetimilionového obratu a mezi její zákazníky patří například Sazka, Czechinvest, Carlsberg nebo právě Kentico.

Hodnota akvizice zveřejněna nebyla, celková valuace Bluesoftu ale po uzavřené transakci přesáhla 100 milionů korun. Z toho vyplývá, že cena za většinový podíl firmy se pohybuje v řádech vyšších desítek milionů.

Minoritní podíly Bluesoftu si rozdělili jeho zakladatelé Barbořík s Hanákem, celý obchod financoval vlastník Bootiqu – investiční skupina InTeFi vedená Lukášem Novákem. A ten je v poslední době při chuti.

Lukáš Novák, CEO skupiny InTeFi | Foto Milan Strapko

Skupina například čerstvě posílila i v realitách, když v březnu koupila za 30 milionů eur majoritu v Cassovar Business Centrum, největším byznys centru na východě Slovenska.

Pohlcení Bluesoftu přináší Bootiqu kromě růstu počtu zaměstnanců i expanze na nové trhy a zmíněné důležité partnerství se společností Kentico podnikatele Petra Palase.

Kentico je moderní content management system (CMS) pro vytváření a správu webových stránek, online obchodů, intranetů a komunitních stránek. Výhodou platformy je, že není závislá na dodavateli, což dává firmám velkou flexibilitu a možnost migrování projektů dle potřeby. 

A právě brněnský Bluesoft je jedničkou na českém trhu v nasazování tohoto systému. „Jejich platformu známe od druhé verze,“ říká šéf a spoluzakladatel Bluesoftu Jiří Barbořík.

Aktuální vydání magazínu

„Díky tomu, že jsme nyní součástí velké skupiny, vidíme příležitost nejen k rozšiřování tohoto řešení mezi další klienty, ale i doplnění stávajících služeb o další technologie dodávané v rámci Bootiqu,“ vysvětluje.

Bootiq si ale udržuje kontakt i s dalšími platformami, což potvrzuje novinkou v podobě prodloužení spolupráce s českými univerzitami, která započala už před 14 lety. Vysokým školám pomáhá se zefektivněním procesů, správou a údržbou systému SAP.

Spolupráce se nově prodlužuje o tři roky a týká se Mendelovy univerzity a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Univerzity Palackého v Olomouci.

The post Bootiq bere většinu v agentuře Bluesoft. Přiblíží ho to k brněnskému Kenticu appeared first on Forbes.


Babišův Astratex expanduje do Německa a Rakouska

$
0
0

Internetový obchod se spodním prádlem Astratex, patřící pod holding Hartenberg ze svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše, plánuje letos vstoupit na německý a rakouský trh. Možný je i vstup do Švýcarska.

E-shopy v Německu a Rakousku by měly začít fungovat pravděpodobně v létě nebo druhé polovině roku. Spuštění prodeje pak bude mimo jiné záviset na připravenosti IT systémů či omezeních na trzích v souvislosti s pandemií koronaviru.

Zájem firmy rozšířit svůj dosah na Německo je podle marketingového ředitele společnosti Karola Guláše logický: „Jedná se o největší maloobchodní trh a zároveň největší trh s módou v Evropě. V této zemi plánuje Astratex navíc prodej přes e-shop Amazon. Do Rakouska se Astratex vrací po dvou letech.“

Astratex loni zvýšil tržby meziročně o 20 procent na 804 milionů korun. Na český trh připadá asi polovina prodejů. Mimo to firma působí také v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, ve Slovinsku, Chorvatsku, Řecku, na Slovensku a od loňského roku také na Ukrajině.

Společnost vznikla v roce 2000. Specializuje se na prodej dámského spodního prádla a plavek, zákazníci v e-shopu najdou ale i pánské zboží, sportovní prádlo, ložní prádlo nebo doplňky do bytu.

The post Babišův Astratex expanduje do Německa a Rakouska appeared first on Forbes.

Státní dluh by měl letos překonat hranici 2,5 bilionu korun

$
0
0

Hranici dvou bilionů korun státní dluh překonal loni. Letos pak atakuje další magickou hranici – 2,5 bilionu. Vyplývá to z informační brožury ministerstva financí Státní rozpočet v kostce.

Pro letošní rok ministerstvo financí naplánovalo schodek rozpočtu 320 miliard korun, Sněmovna jej ale v únoru na návrh ministerstva zvýšila na 500 miliard korun. Důvodem bylo mimo jiné zohlednění daňových změn, které začali platit od letoška, a původní návrh s nimi nepočítal.

Příští rok nebude podle vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové schodek státního rozpočtu pod 300 miliardami korun. Během let 2021 až 2023 by tak měl stoupnout zhruba o jeden bilion korun a dosáhnout částky 3 biliony korun.

Státní dluh je tvořen dluhy vlády a vzniká především hromaděním schodků státního rozpočtu. Financován je pokladními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami nebo půjčkami například od Evropské investiční banky.

The post Státní dluh by měl letos překonat hranici 2,5 bilionu korun appeared first on Forbes.

Kara míří zpět do rukou Zdeňka Rintha. S Natlandem v zádech požádal soud o reorganizaci

$
0
0

Dění kolem krachu dvou českých oděvních značek Pietro Filipi a Kara nabírá další spád. Po necelých dvou měsících od vyhlášení insolvence obou firem, které patří do skupiny C2H Michala Mičky, dochází u kožešnické Kary k zajímavému posunu.

Do hry o ovládnutí značky se sedmdesátiletou historií se vložil její dřívějí majitel Zdeněk Rinth s finanční pomocí investiční skupiny Natland Group. Ten podle informací Forbesu už před týdnem koupil pohledávku jediného zajištěného věřitele Kary – České spořitelny.

„Ve skutečnosti jsem pohledávku koupil a o tom, že je to cesta k ovládnutí Kary nemůže být řeč, stejně tak jako nemůže být řeč o převzetí. Je to první a malý krok k záchraně Kary,“ říká pro Forbes sám Rinth.

Rinth se ale o ovládnutí snaží. V pondělí na soud poslal návrh na povolení k reorganizaci firmy, o kterém bude v příštích týdnech věřitelský výbor rozhodovat. Tento návrh se v úterý ráno objevil ve spisech insolvenčního rejstříku.

První schůze věřitelů po rozhodnutí o úpadku firmy se má konat 31. května, Rinth s Natlandem nyní všem zúčastněným pošlou detailní plán na reorganizaci firmy.

Michal Mička | Foto Michael Tomeš

Trutnovský podnikatel tak pomalu pracuje na tom, čím se po bankrotu Kary, kterou privatizoval v 90. letech a před třemi lety ji s tržbami 400 milionů prodal právě skupině C2H Michala Mičky, veřejně netajil.

Jeho cílem je Karu s pomocí silného finančního partnera ovládnout a vyvézt ji zpět mezi fungující podniky bez nutnosti hromadného propouštění a přetrhání vazeb s dodavateli. Za tímto účelem se spojil právě s Natlandem Tomáše Rašky.

„Požádal jsem Natland o spolupráci v projektu záchrany Kary, protože jsem se v této oblasti – chvála bohu – nikdy nepohyboval a nemám s tím zkušenosti,“ doplnil Zdeněk Rinth.  

Pan Rinth Karu budoval roky a byl smutný ze stavu, v kterém se nachází.

„Pan Rinth Karu budoval roky a byl smutný ze stavu, v kterém se nachází. My s ním spolupracujeme na záchraně firmy, pomáháme s finanční restrukturalizací, s řízením procesu úpadku včetně právních kroků,“ říká zakladatel a majoritní vlastník Natland Group Tomáš Raška.

„Aktuálně nejdůležitější je, aby firma byla schopna zachovat provoz prodejní sítě, udržet klíčové lidi a vrátit se k práci na produktu, s kterým slavila úspěchy v minulosti,“ dodává.

Kara do insolvence vstoupila společně s Pietro Filipi 8. února, po sobě zanechala u dohromady 150 věřitelů, kteří se dle insolvenčního rejstříku stále hlásí o své nároky, dluhy ve výši 270 milionů korun.

Největším a zároveň jediným zajištěným věřitelem byla Česká spořitelna, která evidovala pohledávky za 167 milionů korun.

Kara, kterou Michal Mička od Zdeňka Rintha koupil skrz svou skupinu C2H před třemi lety, propojil ji z pohledu managementu, informačního systému i marketingu s Pietrem Filipi, které ovládl o rok dříve, ještě předloni měla tržby ve výši 395 milionů korun.

Aktuální vydání magazínu

Loňské několikaměsíční uzavření obchodů z důvodu protipandemických vládních nařízení ale tržby obou firem osekalo na polovinu a ty tak nebyly schopny splácet své závazky včetně výplat. 

Mnozí věřitelé ale poukazují na fakt, že firma nebyla v dobré kondici už před pandemií a že za krachem stálo i financování celého byznysu skrz korporátní dluhopisy C2H, které se v době krize staly velkou finanční zátěží celé skupiny. 

Někteří z nich proto kvitují, že se bývalý majitek Kary opět vložil do hry. „Zdeněk Rinth je nadějí, že byznys Kary bude pokračovat dál. Oboru rozumí a byl v osobním kontaktu se svými partnery,“ říká k tomu Denisa Podraská, spolumajitelka firmy Famito provozující například e-shop Kabelka.cz, která Kaře dodávala kabelky a peněženky. Trutnovská firma ji dluží přes čtyři miliony korun.

Kara měla ještě na konci ledna téměř 200 zaměstnanců a ti tak nyní společně s dodavateli, kteří krachem přišli o větší či menší část byznysu, vzhlíží k novému vlastníku Zdeňku Rinthovi a jeho záchrannému plánu. A ten si asi svůj důchod představoval zřejmě jinak.

Procházky se svým psíkem po severočeských lesích teď možná bude muset zase na chvíli oželet a vrhnout se jako krizový manažer do byznysu, do kterého začal pronikat už v 70. letech.

Michal Mička se ke Kaře a Pietru Filipi snažil přitáhnout mladší zákazníky. Teď bude zajímavé sledovat, zdali Zdeněk Rinth bude v této cestě pokračovat či otočí kormidlem. Rinth ale může využít spojení s Natlandem, kterému patří i online prodejce módy Zoot. S ním může najít synergie právě u e-shopů.

“Předpokládáme úzkou spolupráci v online segmentu prostřednictvím našich módních eshopů ZOOT a Different, včetně možnosti dostat Karu na další zahraniční trhy, kde již naše značky působí,“ konstatuje Tomáš Raška.

„Nejen Kaře i dalším značkám ZOOT může pomoct řešit současnou situaci se zavřenými obchody, ale i jejich budoucí další rozvoj,” uzavírá.

The post Kara míří zpět do rukou Zdeňka Rintha. S Natlandem v zádech požádal soud o reorganizaci appeared first on Forbes.

Italská konkurence pro Rohlík nebo Košík. Everli jde do Česka a nepotřebuje sklady

$
0
0

S českým maloobchodním trhem chtějí zamíchat Italové. Do Česka vstupuje italský startup Everli – nákupní online platforma, do které se můžou zapojit maloobchodníci s potravinami a na které si člověk může nakoupit jídlo podobně, jako to funguje třeba na zavedených službách Rohlíku nebo Košíku.

S jedním zásadním rozdílem: Everli nemá žádné svoje zboží, sklady ani složitou logistiku a online nákup umožní v tuto chvíli v Bille, Albertu, Kauflandu a Tescu.

Služba je postavená na osobních asistentech, kteří pro zvolený nákup do obchodu zajdou a donesou ho zákazníkovi domů. Everli, které už v testovacím režimu funguje v Praze a před pár dny spustilo provoz i v Brně a Ostravě, přitom slibuje doručení objednávky do jedné hodiny.

Do konce roku její zástupci plánují, že budou v Česku spolupracovat zhruba se stovkou asistentů, nazývaných „shoppeři“. Díky nim má firma, která vznikla před sedmi lety v Itálii a nyní tam působí v sedmdesáti městech, ambice rozšířit během letošního roku své působení i do menších českých měst.

Everli loni vstoupilo na polský trh, kde nyní generuje asi pětinu všech objednávek. Firmě pomohla nová investice od fondu Verlinvest v hodnotě 2,2 miliardy korun. Kromě Česka díky tomu Everli zamířilo také na francouzský trh.

Pandemie a s ní spojený růst zájmu o nákupy na internetu italskému startupu svědčí. Během loňského roku se tržby Everli bezmála zčtyřnásobily a dosáhly 2,9 miliardy korun.

Do nákupního tržiště se může zapojit každý obchod s potravinami.

V Česku firma testuje spolupráci s řetězci jmenovanými v úvodu a jedná i s maloobchodníky. Do nákupního tržiště se může zapojit každý obchod s potravinami, postupně by se měly v nabídce objevit například i specializované prodejny biopotravin nebo také drogerie.

Systém Everli se tak může hodit těm obchodům, které nemají vlastní e-shop nebo je brzdí složitá logistika a rozvoz zboží. „Veškerý sortiment prodejců lze přesunout do online prostředí během tří až čtyř týdnů,“ uvádí CEO Everli Federico Sargenti, který do firmy přestoupil v roce 2016 z Amazonu, kde na různých pozicích strávil pět let.

Federico Sargenti, CEO Everli

Pro obchodníky neznamená spolupráce s Everli a vstup do online obchodu žádné počáteční investice. Peníze získává startup jednak z poplatků za reklamu účtovanou značkám, které chtějí být na nákupní platformě vidět, a dále z poplatků pro obchodníky.

Ty se odvozují podle objemu příjmů, které pro ně Everli přináší. Částka se také může lišit podle toho, jakou mají maloobchody cenovou politiku a jestli například nabízejí na platformě zboží za stejnou cenu jako v kamenném obchodě.

Třetí pilíř, pro konečné zákazníky klíčový, jsou poplatky za doručení nákupu. U objednávek nad 800 korun je dovezení zdarma, u nižších částek si Everli účtuje 49 korun. Nejnižší hodnota objednávky je přitom 250 korun. Pokud chce zákazník extra rychlé doručení do hodiny, připlatí si dalších 49 korun.

V praxi shoppeři fungují podobně jako u služeb typu Woltu nebo Uberu. Přijmou objednávku ve chvíli, kdy mají čas, a sami si určují, kolik hodin týdně odpracují. Everli zároveň registruje volné kapacity a ty ukazuje svým zákazníkům.

Ve chvíli, kdy shopper vyrazí s objednávkou do obchodu, dostane zákazník SMS zprávu. V tu chvíli už není možné objednávku změnit, a pokud v obchodě něco chybí nebo to třeba není dostupné v dobré kvalitě, spojí se shopper se zákazníkem a domluví se s ním na možné náhradě.

The post Italská konkurence pro Rohlík nebo Košík. Everli jde do Česka a nepotřebuje sklady appeared first on Forbes.

Operace Tanemo. Poslední nedokončený deal Petra Kellnera

$
0
0

Ve světle tragického úmrtí nejbohatšího Čecha Petra Kellnera odemykáme text z březnového vydání časopisu Forbes.

Na pátek 22. ledna letošního roku si Oliver Škutil pamatuje velice dobře. Jako každý den měli členové týmu fondu Petrus Advisers v 17:30 po skončení obchodování na trzích konferenční hovor, kde probírali, co se daný den stalo, případně kde posílili akciové pozice či kde prodávali.

Ve stejný moment vydala Moneta Money Bank prohlášení, v němž oznámila, že obdržela veřejný návrh na odkup svých akcií od společnosti s důmyslným názvem Tanemo, za kterou nestojí nikdo jiný než skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

Petr Kellner

  • Majetek v hodnotě 293,0 mld. Kč
  • 1. nejbohatší Čech v žebříčku roku 2020

Vidět v nejvyšších patrech českého byznysu a v daném kontextu takovou jazykovou přesmyčku (Ta-ne-mo : Mo-ne-ta) nepochybně vykouzlí úsměv na tváři. Týmu fondu Petrus Advisers, který v Monetě drží necelá tři procenta akcií, však do smíchu rozhodně nebylo.

„Ihned jsme návrh prošli a pustili se do analýzy, co to znamená a jaký to má na nás vliv. Po pracovně stráveném víkendu jsme hned v pondělí poslali dalším akcionářům podrobnou prezentaci, kde jsme doporučili nabídku odmítnout,“ přemítá Škutil, který v britském aktivistickém fondu pracuje přes osm let.

Součástí nabídky PPF je kromě odkupu akcií následné spojení Monety s Air Bank, českým a slovenským Home Creditem a platformou Zonky. Tým kolem Olivera Škutila má výtek celou řadu a všechny je pečlivě uvedl v oné prezentaci, jedna je ovšem hlavní – 80 korun za akcii, které Kellner akcionářům Monety nabízí, je prý proklatě málo.

Štětec má ten, kdo se zrovna vyjadřuje.

V rámci čtení následujících řádků je nicméně už nyní třeba připomenout, že Petrus Advisers není koktající utlačovaný minoritář v kostkované košili sedící v koutě. Tyto fondy, což samozřejmě není tajemství, jsou žraloky finančního světa a často si dokážou patřičně podložit a vydupat svou.

V barvité byznysové story, která může vyústit v bankovní obchod dekády, pozoruje už nyní bystrý čtenář dva narativy. První říká: Pojďme se spojit, nastartujme synergie a vybudujme přední banku na tuzemském trhu, která si ukousne přes deset procent zisku českého bankovního sektoru. Druhý směrem k ulici Evropská kontruje: Snažíte se draze prodat svá neperspektivní aktiva.

Forbes proto mluvil s více než desítkou tuzemských bankéřů, investorů a insiderů, kteří jsou v obchodu buď zainteresovaní, nebo mají s oběma stranami bohaté zkušenosti. Výsledek ovšem není bankovní Mondrian s jasně danými obrysy. Tohle je spíše Jackson Pollock. A štětec má ten, kdo se zrovna vyjadřuje.

Znovu i lépe?

„To understand the future, we need to go back in time,“ zpívá Pitbull v jedné ze svých divokých písní a má samozřejmě pravdu. Moneta 8. října 2018 oznámila, že uzavřela předběžnou dohodu o koupi Air Bank a českého a slovenského Home Creditu. Cílem bylo vytvořit druhého největšího poskytovatele spotřebitelských úvěrů a bankovní trojku co do pobočkové sítě.

Moneta měla tehdy zaplatit 19,75 miliardy korun kombinací hotovosti a akcií. „Jsem nadšen z příležitosti, kterou nám tato transakce nabízí,“ říkal tehdy šéf Monety Tomáš Spurný. O necelý rok a půl později každopádně z transakce před poslední zatáčkou sešlo, protože se strany nedohodly na ceně. Respektive abychom byli přesní – Moneta se rozhodla nabídnout maximálně 18,5 miliardy korun, což PPF okamžitě odmítla a vycouvala.

„Moneta vydala prohlášení dříve než my, tak to vypadalo, jako by to odpískali oni. Byli jsme to ale my,“ připomíná zdroj z PPF, který si nepřál být jmenován. „Co vím, tak z toho nebyli v PPF vůbec nadšení. Vůbec bych tady zdůraznil,“ přitakává bývalý vysoce postavený manažer Kellnerovy skupiny, který si taktéž nepřál být jmenován.

Vy jste šéf, tak to rozhodněte.

„Dává hodně svobody manažerům, často říká věci typu: Vy jste šéf, tak to rozhodněte. To se vám ale může vrátit, když to pokazíte,“ usmívá se, zatímco z okna své kanceláře shlíží na panorama Prahy. Krátká historická vsuvka říká zásadní věc – celé věci musela předcházet jistá základní shoda už před 22. lednem, s čímž ostatně souhlasí i Oliver Škutil z Petrus Advisers.

„Myslet si, že by mezi oběma stranami neprobíhalo intenzivní jednání dávno před veřejným návrhem, je naprosto naivní,“ tvrdí. Důvěrný zdroj z PPF se k tomu konkrétně nechce příliš vyjadřovat, jen dodává: „Nejsme hloupí, abychom podruhé začali dělat na transakci, která má nulovou šanci vyjít.“

Nabídka z konce ledna vypadá následovně: PPF akcionářům nabízí osmdesát korun za akcii až do výše dvaceti procent s možností dalšího navýšení na devětadvacet procent.

Související vydání

Na dubnové valné hromadě se má poté zahájit jednání o spojení zmíněných subjektů, což by se dle návrhu vypořádalo směnnou akcií ve směnném poměru 60,3 procenta (hodnota Monety) ku 39,7 procenta (hodnota Air Bank).

PPF by tak v Monetě získala oněch necelých 40 procent nad rámec původního odkupu a počet akcií by se zvýšil z 511 milionů kusů na 847 429 519 kusů. Pro lepší orientaci: onen rozdíl tedy představuje podíl PPF ve výši 39,7 procenta, což by Kellnerova skupina získala za Air Bank.

Skupina vypracovala v rámci nabídky na odkup akcií dokument nejčastěji kladených dotazů, kde mimo jiné uvádí, že „současná nabídka je z pohledu akcionářů Monety méně riziková, protože na rozdíl od dříve zamýšleného obchodu nezahrnuje hotovostní položku“.

Ratio celé transakce se od prvního pokusu moc nezměnilo.

A zatímco nabízených osmdesát korun za akcii je analytickou obcí vnímáno jako přiměřená nabídka (z hlediska akciových doporučení třetích stran se před návrhem na odkup medián pohyboval na 81 korunách), druhá část obchodu dovede vzbudit vášně.

„To prapůvodní ratio celé transakce se moc nezměnilo od prvního pokusu. Je to same old story, jen to má nyní zdánlivě trochu více stravitelný obal,“ komentuje situaci zdroj z velké banky působící v Česku. „Oproti prvnímu pokusu se nyní PPF rozhodla z mého pohledu k celkem elegantnímu prvnímu kroku, avšak stále chce svá aktiva draze směnit,“ dodává.

Drahá aktiva

Přesně to si na lince Bratislava–Londýn ve fondu Petrus Advisers definovali ve své prezentaci, potenciální obchod Monetu prý oceňuje zhruba na 1,5násobek vlastního kapitálu, zatímco aktiva PPF na 2,5násobek.

Výtek, které artikulovali v Petrus Advisers, ale třeba i ve Franklin Templeton, je hned několik. Jednou z nich je například vnitroskupinové financování a provázanost Air Bank s dalšími firmami PPF.

V poslední dostupné výroční zprávě Air Bank z roku 2019 je mimo jiné na straně 66 uvedeno, že 1,79 miliardy korun tvoří úrokový výnos od spřízněných firem, což lze číst zejména jako financující linku směrem k Home Creditu. Zde nutno podotknout, že jde zhruba o polovinu čistých úrokových výnosů celé Air Bank.

PPF se vysokou cenovkou snaží zbavit aktiv s nejistou budoucností.

Protestující minoritáři dále upozorňují na z hlediska ziskovosti posledních let stagnující byznys Home Creditu s nejistými vyhlídkami a hromadou regulací a ušetřena není ani platforma Zonky, která ročně propálí nižší stovky milionů korun. Jinými slovy minoritní akcionáři říkají, že se PPF snaží s vysokou cenovkou zbavit aktiv s nejistou budoucností, která případně rozmělní v Monetě.

„Já ty výtky moc dobře znám, pocházejí většinou z totožných míst,“ říká nad kávou zdroj z PPF směrem k vnitroskupinovému financování. „Ti lidé ale neznají skutečná čísla Air Bank ani Home Creditu. To, co nabízíme, máme podložené. A obchody se spřízněnými entitami?

PPF je takzvaná systémově významná entita, jsme pod nejpřísnější regulací České národní banky, určitě neděláme nic nestandardního,“ nastiňuje oproti minoritním akcionářům světlejší budoucnost.

Kritika se nicméně neozývá jen od institucionálních investorů, ale i od fyzických osob. Známá tuzemská byznysová postava držící akcie Monety nabídku od počátku považuje za neadekvátní.

„Myslím, že budou muset zvýšit cenu odkupu o patnáct až dvacet procent, jinak to fondy zablokují. S takto zvýšenou cenou je za mě ta první část o. k.,“ vysvětluje zdroj Forbesu s tím, že finální férovost podle něj záleží na tom, za kolik se nakonec koupí Air Bank a Home Credit. „Tam zatím nemám žádná relevantní data,“ tvrdí.

„Upřímně si nemyslím, že se PPF snaží draze zbavit špatných aktiv. Vnímám to jako sňatek z rozumu pro obě strany. Air Bank má dobře podchycený retail a sexy značku, ale chybí jí hypoteční a další produkty. Moneta to má vesměs obráceně,“ vnáší do příběhu jiný pohled několikrát citovaný bývalý manažer PPF, který se zároveň zná i s Tomášem Spurným.

Představa nějaké lišácké dohody je absurdní.

Na čistě spekulativní otázku, kterou však zlí jazykové často nadhazují – tedy do jaké míry se Petr Kellner mohl se Spurným přívětivě dohodnout za zavřenými dveřmi (jeden ze zdrojů Forbesu z oblasti private equity dokonce hovoří o procentech pro Spurného od Kellnera, pokud deal vyjde) –, poté reaguje s úsměvem, ale naprosto přesvědčeně.

„Tomáš má příliš velké ego na to, aby odsouhlasil obchod, který by pro akcionáře Monety nebyl výhodný.“ Podobně to vidí i zdroj z Kellnerova týmu.

„Upřímně, nevím, kdo nyní zaklepal na čí dveře, ale představa nějaké lišácké dohody mezi aktéry je naprosto absurdní,“ říká rezolutně. V PPF koluje rčení, že buď vás to odradí po roce, nebo tu zůstanete až do důchodu. Nic mezi tím. Tomáš Spurný svou kariéru v Kellnerově skupině ukončil po necelých dvou letech.

Vrchol, nebo nic

Sám šéf Monety se ve věci rozhovoru k tématu omluvil. Využil svého žolíka, protože ještě před vznikem prvních řádků tohoto textu absolvovaly obě strany malé mediální kolečko.

„Jsme na počátku celého procesu a nyní se musím soustředit na jeho přípravu,“ napsal v e-mailu s tím, že se rád potká v rámci květnového vydání. To už bude po valné hromadě Monety, kde se má o spojení s entitami PPF rozhodnout.

Spurného vysoké ambice nicméně nezpochybňuje nikdo, kdo s ním kdy pracovně přišel do styku. Bakalářský absolvent Stern School of Business a držitel titulu MBA z Columbia Business School rozjížděl svou hvězdnou manažerskou kariéru v konzultační společnosti McKinsey.

Posléze dělal finančního ředitele Komerční banky, šéfa slovenské VÚB banky a nejdelší pracovní štaci absolvoval v Rumunsku, kde pro Erste Group vedl tamní Banca Comercială Română. Po osmi letech se vrátil do Česka, kde nastoupil jako CEO tehdejší GE Money Bank, dnešní Monety.

Rád by byl velkobankéřem se vším všudy.

„Na českém trhu aktuálně trochu chybí velká bankovní persona. Tomáš by jí rád byl… Rád by byl velkobankéřem se vším všudy,“ dělí se o názor zdroj z bankovního trhu. Podobný má členka týmu menší tuzemské banky, která s úsměvem vzpomíná na předávání cen Bankéř roku 2017, kde si Tomáš Spurný odnesl slovy sportu titul nejcennější.

„Nebylo to tak, že si jdete ze slušnosti vzít cenu a poděkovat. Na očích mu bylo vidět nadšení, byl neuvěřitelně potěšený, že to vyhrál,“ rekapituluje. Teď má pětapadesátiletý bankéř šanci dostat se na absolutní vrchol. A cesta se mu zatím zamlouvá, neb ve vyjádření představenstva Monety k nabídce PPF, na jehož konci je podepsán, stojí následující:

„S ohledem na výše uvedené a na základě dostupných informací dospělo představenstvo jednomyslně k závěru, že dobrovolný veřejný návrh se jeví jako souladný se zájmy Monety, jejích akcionářů, zaměstnanců, vkladatelů a dalších věřitelů.“

Oliver Škutil z Petrus Advisers nad tím kroutí hlavou a říká, že navrhovaný typ obchodu je „konstrukt, který preferuje zájmy PPF“, ale jak jsme pochopili, tady se z logiky věci shoda nenajde. Minimálně ne, dokud se bavíme o osmdesáti korunách za akcii.

Pokud Tomáš Spurný – ať už s PPF, nebo s jiným partnerem – na onen vrchol nevystoupá, může si nechat ujet vlak. Jak potvrzuje bývalý šéf Komerční banky Radovan Vávra, konsolidace je na tuzemském bankovním trhu neoddiskutovatelně nutná.

Ostatně na počátku února českým trhem rezonovala primárně akvizice Equa bank ze strany Raiffeisenbank, která před dvěma lety našlapovala právě i kolem Monety. Šéf banky inspirované klienty Igor Vida se při žádosti o názor omluvil, že jim „jako instituci nepřísluší jakýmkoli způsobem komentovat obchodní aktivity jiných subjektů na trhu“.

Jedno je však zřejmé: konsolidační trend bude pokračovat.

Ty subjekty jsou odsouzené ke spolupráci.

„Dojde k vytlačování malých hráčů do niche produktů, což má z dlouhodobého hlediska smrtící účinky. Není to vůbec o kvalitě managementu, která je u Monety vynikající, ale je to primitivní dopad teorie tržního podílu a dopad teorie mezních nákladů,“ vysvětluje Radovan Vávra.

„Místo, kam konsolidace zažene Monetu, pokud se jí nebude účastnit… To nebude vůbec dobré místo,“ dává jasně najevo, že v této hře hraje Moneta o hodně. Když podle Vávry celá věc proběhne korektně na valuacích, bude to pro obě strany jednoznačně pozitivní věc. „Pozitivní dávám před závorku. Skoro bych řekl, že ty subjekty jsou odsouzené ke spolupráci,“ konstatuje.

PPF se v době, kdy vznikají tyto řádky a kdy se celá potenciální bankovní transakce teprve předpéká, pustila paralelně do dalšího veleambiciózního projektu. Oťukává si možnosti, za jakých by mohla poslat na burzu infrastrukturní CETIN, který z ní před lety při štěpení od operátora O2 stáhla.

Samotný fakt, že v jednu chvíli dělá dvě operace takového rozsahu, vysílá z Evropské ulice pozoruhodný vzkaz, který jako by říkal, že se ničeho nebojí. „Čtu to tak, že v PPF si jsou extrémně jistí v kramflecích,“ doplňuje Radovan Vávra, který hojně a rád glosuje byznysové dění v prostředí českého Twitteru.

Původní termín na odkup akcií Monety se z 26. února posunul na 5. března, takže čtenáři tohoto příběhu v něm ani částečné rozuzlení nenajdou. Tím spíš bude zajímavé jej nadále sledovat a k textu se vracet vždy, když se nějaký obchod bude jevit příliš jednoznačně.

Vydestilováno na dřeň lze zcela prostě konstatovat, že se žádný byznysmen nesnaží draze nakoupit a žádný levně prodat. A podle toho operace Tanemo vypadá, se všemi přidruženými zájmy a aktéry.

Z náhodných i méně náhodných procházek po trhu každopádně vyplývá, že by se tentokrát PPF s Monetou skutečně mohly potkat ve společném bodě. Záleží jen na tom, jak daleko k němu každá ze stran má a jak silné jsou odstředivé síly.

Jak s lety rostl majetek Petra Kellnera

The post Operace Tanemo. Poslední nedokončený deal Petra Kellnera appeared first on Forbes.

Kellnerovo impérium: co všechno nejbohatší Čech za 30 let vybudoval

$
0
0

Petr Kellner začínal jako většina českých podnikatelů na začátku 90. let od nuly. V pomyslném byznysovém závodě ale nakonec všechny předběhl. Byl nejbohatším a v řeči čísel i nejúspěšnějším českým podnikatelem, který se jako první a také jako jeden z mála českých tycoonů dostal do světového žebříčku dolarových miliardářů, sestavovaného americkým Forbesem.

Zanechal po sobě majetek v hodnotě 293 miliard korun a obří byznysové impérium, které dnes zahrnuje firmy od financí a telekomunikací přes energetiku a strojírenství až po e-commerce a biotechnologie. Zmapovali jsme proto podnikatelský odkaz Petra Kellnera.

Home Credit Group

Vlajková loď finanční skupiny PPF. Home Credit založil Petr Kellner v roce 1997 a vybudoval z něj největšího nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů na světě. Celkem za dobu svého působení poskytla firma půjčky více než 138 milionům lidí. Loni ale na skupinu tvrdě dopadla pandemie a rok 2020 skončila s rekordní ztrátou 15,3 miliardy korun. Do Home Credit Group spadá také banka Air Bank a platforma P2P půjček Zonky.

O2

Jeden ze tří největších hráčů na poli telekomunikací v Česku. Kellner do operátora vstoupil v roce 2013, když PPF koupila za téměř 64 miliard korun 66procentní podíl ve společnosti Telefónica. Dnes má v Česku firma bezmála šest milionů klientů. Její akcie, které se obchodují na pražské burze, reagovaly na oznámení o tragické smrti Petra Kellnera. V pondělí ráno začala jejich hodnota výrazně klesat.

CETIN

Společnost CETIN byla v minulosti součástí O2. V roce 2015 se ale odštěpila a dnes poskytuje infrastrukturu nejen pro O2, ale také pro T-Mobile nebo Vodafone. Po oddělení se firma stáhla z pražské burzy, ale nedávno se objevily zprávy, že by se mohla opět vrátit.

Telenor CEE

Na jaře 2018 koupila PPF za 2,8 miliardy eur telekomunikační aktiva společnosti Telenor ve střední a východní Evropě, konkrétně v Maďarsku, Bulharsku, Černé Hoře a Srbsku, kde má skupina kolem devíti milionů klientů. Vedle plné kontroly nad mobilním operátorem Telenor ve zmíněných zemích získala finanční skupina také právo používat název Telenor do první poloviny letošního roku.

CME

Loni skupina PPF prostřednictvím dceřiných firem dokončila akvizici společnosti CME, která provozuje třicet televizních kanálů a má dohromady kolem čtyřiceti milionů diváků. Majetkově tak kontroluje její aktivity na Slovensku, v Rumunsku, ve Slovinsku a v Bulharsku. V Česku tím ovládla také televizní skupinu Nova, ve které už v minulosti měl Kellner podíl a v roce 2004 jej prodal právě CME.

PPF Banka

Banka se zaměřuje především na poskytování finančních, investičních a poradenských služeb a privátní bankovnictví. Mezi její klienty patří zejména finanční instituce, střední a velké podniky nebo obce. Banka vznikla v roce 1992 jako Royal banka. V roce 2002 se majoritním akcionářem stala Česká pojišťovna, která byla členem PPF Group. O rok později se banka plně integrovala do skupiny a současné jméno má od roku 2004.

PPF Real Estate

Developer, investor a poradce v oblasti nemovitostí. Firma, která vznikla v roce 2007, spravuje aktiva přesahující dvě miliardy korun. Působí v Česku, Německu, Velké Británii, Nizozemsku, Rumunsku a Rusku. Zaměřuje se na správu a zhodnocování nemovitostí a zároveň vyhledávání nových investičních příležitostí v oblasti realit.

Mall Group a Heureka

Internetový obchod Mall je po Alze druhý největší hráč na poli e-commerce v Česku. Vedle Česka působí také na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Chorvatsku. Pod Mall Group spadá také internetový supermarket Košík.cz. V roce 2019 se od skupiny odštěpil cenový srovnávač Heureka, ale akcionáři zůstali stejní.

Polymetal

Přední producent zlata a stříbra působí na území Ruska a Kazachstánu. Společnost je kotovaná na londýnské burze LSE. Loni PPF prodala 2,6 procenta akcií této těžební společnosti, rok předtím 4,5 procenta. Aktuální podíl PPF Group je tak 3,4 procenta.

LEAG

LEAG je největší energetickou společností v oblasti bývalého východního Německa a v tomto regionu patří mezi největší soukromé zaměstnavatele. Německého provozovatele hnědouhelných elektráren a dolů LEAG vlastní z poloviny PPF Investments a z druhé poloviny EPH Daniela Křetínského. Nedávno firma koupila společnost Gaskraftwerk Leipheim, s jejíž koupí je spojená investice do výstavby nové plynové elektrárny v německém Leipheimu.

Škoda Transportation

Plzeňská firma působí v oblasti strojírenství už téměř 160 let. Je známá především výrobou tramvají, elektrických lokomotiv a dalších vozů hromadné dopravy. V roce 2017 ve společnosti koupila PPF stoprocentní podíl. O dva roky později finanční skupina prodala desetinu firmy členovi dozorčí rady Michalu Koreckému. Ten loni svůj podíl ještě navýšil na 12,2 procenta.

O2 arena

Největší víceúčelová hala v Česku se stala součástí Kellnerova impéria v roce 2013. Její kapacita dosahuje osmnácti tisíc míst a slouží pro pořádání sportovních a kulturních akcí nebo třeba veletrhů. Loni PPF vytěsnila menšinové akcionáře a ovládla celou společnost.

Sotio

Biotechnologická společnost se zaměřuje na výzkum a vývoj nových léčebných postupů v oblasti onkologie a autoimunitních onemocnění. Firma rozvíjí a financuje vlastní výzkum, který je největší svého druhu v Česku. Součástí skupiny PPF je od roku 2012.

Autolus Therapeutics

Vedle společnosti Sotio jde o druhou investici PPF do oblasti biotechnologií. V roce 2019 získala ve firmě Autolus Therapeutics zhruba pětinový podíl, který postupně navyšuje. Britská společnost vyvíjí přípravky protinádorové terapie a je celosvětovým lídrem v oboru léčebných T-buněčných terapií.

Ostatní

PPF má podíly v řadě dalších firem a institucí. Příkladem je ruská pojišťovací firma PPF Life (114 milionů dolarů), britská banka Clerbank, která poskytuje clearingové služby a bankovnictví jako službu pro finanční instituce ve Velké Británii (53 milionů dolarů), nebo britský technologický startup Culture Trip, který inspiruje k objevování světové kultury (49 milionů dolarů).

The post Kellnerovo impérium: co všechno nejbohatší Čech za 30 let vybudoval appeared first on Forbes.

Ve službách Petra Velikého. Uměl si vybírat bitvy, vzpomíná na Kellnera investor Poplar

$
0
0

Zda se s ním při osobních setkáních někdy hádal? „Byl chytřejší než já a s takovými lidmi se nehádám,“ usmívá se český investor Michael Rostock-Poplar při vzpomínkách na Petra Kellnera, který v sobotu tragicky zahynul při pádu vrtulníku na Aljašce.

Poplarovy vzpomínky jsou zajímavé, protože se týkají „prvohor“ Kellnerova podnikání. Tedy doby, kdy podnikatel svůj velký byznys teprve rozjížděl a PPF měla kanceláře ve starém činžáku v pražských Nuslích.

„Bylo to v roce 1994,“ vybavuje si Poplar, kterému tehdy bylo pětadvacet let, měl vystudovanou Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a byl hostujícím studentem na Oxfordu. „Sháněl jsem brigádu, víceméně nějaké dobrodružství, takže jsem poslal do PPF životopis.“

Události tím nabraly rychlý spád: „Přes pevnou linku – mobily ještě skoro nebyly – se mi ozvala asistentka a prakticky ihned jsme si domluvili schůzku. Celou PPF tvořilo tenkrát dvacet, maximálně třicet lidí.“

Mladík se v kraťasech vyšvihl na kolo a za pár chvil brzdil u sídla v Nuslích. Lýtka zamazaná od oleje na řetězu, tak vypadal jeho „dress code“. Nemusel podstupovat žádné oficiality, žádné složité procedury, aby usedl do hnědé pohovky a dostal kávu. A aby na něj tiše mluvil muž zahalený oblakem cigaretového dýmu, ne však natolik, aby nešlo rozpoznat neoholené strniště na jeho tváři.

Petr Kellner.

„Okamžitě šlo poznat, že je brutálně chytrý,“ líčí tehdejší student první dojmy. Později k nim přibyly další, ale tento počáteční vjem nikdy nepozbyl platnost. Byl naopak podle Poplara ústřední a byl opakovaně potvrzován.

Výsledkem asi hodinové debaty – Poplar si vzpomíná, že se mimo jiné bavili o zprivatizovaném podniku ZPS Zlín, který později coby neúspěšný Kellnerův projekt zkrachoval – bylo studentovo angažmá. Stejně jako domluva schůzky v Nuslích i zde šlo všechno šmahem: Poplar se vrátil na kole domů a rovnou si mohl začít vyřizovat cestu, zhruba za týden totiž letěl do Moskvy.

Tam jej čekal Petr Veliký. Respektive privatizační fondy Petra Velikého, založené Kellnerem a partnery ve snaze expandovat na ruský trh. Michael Poplar mu v tom měl pomoci.

Po příletu si rovnou na letišti koupil doutníky, jejichž kouřem později způsobil na koleji v Oxfordu požární poplach, a vrhl se do práce. „Privatizovali jsme v Rusku cementárny, pobyl jsem tam od června do půlky září a byla to hodně zajímavá zkušenost.“

Když se ho někdo snažil oškubat, ubránil se.

Divoký svéráz ruského byznysu v polovině 90. let sice nakonec nepřinesl jenom úspěchy, Poplar však zažil dobu, kdy se dařilo. Dveře mimo jiné otvíralo i to, že Rusové brali Čechy jako spřátelený národ, s nímž nikdy neválčili. A pomáhal i název fondu. „Petr Veliký při jednáních fakt dobře znělo. Jako by si cizinci v Česku zvolili název Jan Žižka,“ snaží se Poplar o přirovnání.

Někdejší car Petr Veliký je jednou z nejvýznamnějších postav ruské historie. Je uznáván tak, že se kolem něj vytvořil kult osobnosti.

„Naopak Kely, jak se ve firmě Petru Kellnerovi říkalo, nic takového ani v náznaku nepotřeboval. Nepotřeboval se blýskat jako dejme tomu Viktor Kožený, nepotřeboval pořádat honosné večírky,“ vypráví Poplar. „Získával sympatie pracovitostí, tichostí a skutečně velkou inteligencí. Byl to nesmírně chytrý introvert. Nedělal vtípky, které zbourají patro, ale v osobním jednání projevoval zvláštní smysl pro humor.“

Michael Poplar se ostatně netají tím, že měl pro zesnulého byznysmena slabost, a v tomto duchu o něm také hovoří. „Byl inspirativní a loajální k lidem, kterým věřil. S mnohými to táhl dlouhá desetiletí,“ vypravuje a jako příklad uvádí Ladislava Bartoníčka, který byl nyní pověřen řízením skupiny PPF.

Z následujících Poplarových slov lze částečně načrtnout další Kellnerovy podnikatelské rysy. Jde samozřejmě o subjektivní pohled, nikoli však nezajímavý.

„Když něco Petr Kellner řekl, dodržel to.“

„Když se ho někdo snažil oškubat, ubránil se.“

„Bavit se s ním bylo vždy přínosné a informativní.“

„Pro své lidi, kteří s ním řešili byznys, rozhodně nebyl nedostupný.“

„Uměl si vybírat své bitvy.“

Po misi v Rusku pracoval Poplar pro PPF ještě v Sofii, tam však pokusy dotáhnout privatizační projekty nedopadly kvůli odlišným představám a strategii bulharské strany. Poté se cesty obou mužů rozešly.

Takže už jen poslední vzpomínka, pro Poplara však zásadní: „Petr Kellner byl jedním z prvních, kteří mi zaplatili fakturu. Za práci v Rusku jsem si naúčtoval tuším okolo dvou set tisíc korun, částka mi přišla na účet a pro mě to bylo v té době dost peněz. Díky nim jsem v podstatě mohl rozjet vlastní byznys.“

The post Ve službách Petra Velikého. Uměl si vybírat bitvy, vzpomíná na Kellnera investor Poplar appeared first on Forbes.


Schizofrenie autoprůmyslu. Prodeje klesají, dodavatelé nestíhají vyrábět

$
0
0

Když se podíváte na oficiální statistiky, které v posledních týdnech přicházely z automobilového průmyslu, na první pohled získáte dojem, že se sektor stále potácí v krizi.

Evropa za únor ohlásila pětinový propad v prodejích osobních vozů, a v lednu dokonce čtvrtinový. Škoda Auto v minulém týdnu představila výsledky za loňský rok, ukazující více než poloviční propad zisku a mírný pokles tržeb.

Do toho ve vzduchu visí nejistota kolem pandemie a s ní souvisejících opatření. Na druhý pohled už to ale tak hrozné není – obzvlášť pokud se bavíme o České republice. 

„Výroba automobilů v Česku si za současných složitých podmínek stojí velmi dobře,“ říká Zdeněk Petzl, výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu ČR. Pokles produkce českého automotive sektoru totiž v prvních dvou měsících tohoto roku činil meziročně 13,6 procenta, v Evropě ale zájem o nové vozy klesl o dvacet až třicet procent.

Srovnání prodejů osobních vozů v EU v jednotlivých letech a meziroční propady v procentech | Zdroj ACEA

Srovnávat letošní čísla s loňskými je ošemetné, jelikož loňský rok byl kvůli pandemii velmi proměnlivý. Na jeho začátku jely výrobní linky naplno, a proto bylo letos v lednu i únoru těžké loňské výkony dorovnat.

Naopak v březnu i dubnu se dá očekávat meziroční růst ve výrobě, protože loni mnohé fabriky v jarních měsících nuceně stály. Pozornost odborné veřejnosti se tak ohledně meziročního srovnání bude upírat spíše k předcovidovému roku 2019.

Subdodavatelé nevědí, kam dřív skočit.

Současným statistikám se doslova diví a zároveň na ně hledají odpovědi čeští subdodavatelé oslovení Forbesem. Ti totiž poslední půlrok nevědí, kam dřív skočit.

„Jsme ve schizofrenní situaci. Všude čteme, že prodej aut klesl o dvacet až třicet procent, ale nám objednávky vůbec neklesají,“ říká k tomu majitel skupiny Isolit-Bravo a 99. nejbohatší Čech Kvido Štěpánek.

Majitel společnosti Isolit-Bravo Kvido Štěpánek | Foto David Turecký

Jeho firma dodává plastikářské výrobky například pro automotive dodavatele komponentů, jako jsou Grammer či Magna, nebo přímo pro Škodu Auto.

Ta mimo jiné nedávno omezila výrobu kvůli nedostatku čipů na trhu, což ale Štěpánek také nepociťuje. „Poptávka odpovídá době, která byla už před covidem,“ říká k tomu.

Štěpánkova slova potvrzují i jeho kolegové. „Výroba teď jede plnou parou, spíš nám chybí lidi, kteří jsou doma v karanténě nebo přímo s covidem,“ řekl Forbesu v nedávném podcastu Vlastislav Bříza, majitel skupiny Koh-i-noor, která kromě tužek a zdravotnických potřeb zajišťuje i strojírenskou nebo plastikářskou výrobu pro automobilky.

Osmapadesátý nejbohatší Čech zároveň přiznal, že je ze statistik ohledně propadu prodejů vozů také nervózní. 

Na pokles v objednávkách se kontinuálně připravuje i skupina Awec Group Kateřiny Beránkové, zajišťující dodávky komponentů, jako jsou silentbloky pro evropské výrobce vozů včetně luxusních značek typu Bentley nebo BMW.

Jenže propady od loňského léta ne a ne přijít. „Měli jsme extrémně silný první kvartál. Pořád vyrábíme na 120 procent,“ říká k tomu Beránková a vzápětí se dělí o svůj osobní průzkum trhu.

„Komunikuji s lidmi z oboru, kteří provozují například autosalon, a ti říkají, že mají také dobré prodeje,“ snaží se navzdory statistikám přijít na kloub vysoké poptávce na celém trhu, kde nyní sleduje i růst cen materiálů, jako je ocel nebo hliník.

Statistiky výroby vozů v Česku | Zdroj Autosap.cz

„U dodavatelů je patrný nárůst produkce od druhé poloviny loňského roku a podle informací, které od našich členů máme, je objem nových zakázek na letošní rok příslibem pro další vývoj,“ dodává k tomu za členy Sdružení automobilového průmyslu jeho výkonný ředitel Zdeněk Petzl.

Oslovení dodavatelé ale na dotaz, kde vidí původ neutuchající poptávky, shodně odpovídají, že pravý důvod sami neznají. „Čím to je, přesně nevíme. A jak vše půjde dál, také ne, protože vidíme jen dva týdny dopředu, na které máme přesné objednávky od automobilek,“ říká k tomu Kvido Štěpánek.

„Nevíme, jestli automobilky nedoplňují sklady. Nejsme schopni to zjistit,“ přidává se Bříza z Koh-i-nooru. Kateřina Beránková si ale přesně tohle myslí: automobilky podle ní po loňských nucených odstávkách výroby stále doplňují materiál do skladů.

Majitelka Awec Group Kateřina Beránková | Foto Tomáš Škoda

Konkrétně u své firmy vidí důvod i v tom, že se v očekávání nástupu elektromobility zastavuje vývoj nových součástek, protože do nich už nemá smysl investovat – raději se používají ty starší.

„Některé součástky děláme už deset let, přitom když jsme s nimi začali, měly za dva roky skončit. Například Volkswagen teď oznámil konec výroby spalovacích motorů a i to může být důvodem, že bude některé díly používat napříč různými platformami, a tím si šetřit náklady na vývoj a výrobu něčeho nového, co brzy bude potřeba,“ vysvětluje Beránková.

Ostře sledovaný Suez

Čeští dodavatelé automotivu tak v současnosti řeší jiné problémy než nedostatek zakázek. To, co je po celý loňský rok trápilo a co trvá dodnes, jsou problémy se zpožďováním dodávek komponentů.

„Z vyšší moci chybí dodavatelé materiálu, s tím máme velké starosti,“ potvrzuje Bříza a přidává se k němu i Beránková. „Strašně nás pálí součástky z Asie, jsou totiž obecně velké problémy v námořní dopravě,“ říká majitelka Awec Group, která šla hned po hovoru s Forbesem zjišťovat situaci kolem nákladní lodi uvázlé v Suezském průplavu.

Ta v minulém týdnu doslova zašpuntovala výměnu zboží právě na tepně mezi Evropou a Asií. „Mám strach, že se transport ještě zhorší.“

Recesistický profil bagristy ze Suezu na Twitteru

Co je pro jedny jen vtipnou událostí a příležitostí k vytvoření „memes“ s využitím fotografie, kdy se jeden nebohý chlapík s malým bagrem snaží uvolnit obří loď uvázlou na mělčině, je pro druhé doutnajícím problémem – obzvlášť v segmentu automotivu.

„Automobilový průmysl je charakterem výroby velmi úzce propojeným ekosystémem. V převažujícím režimu výroby ‚just-in-time‘ a ‚just-in-frequence‘ jsou subdodávky prakticky ihned po doručení využity ve výrobě,“ vysvětluje Petzl ze Sdružení automobilového průmyslu.

Navzdory čerstvým dobrým zprávám ze Suezu to znamená, že zpoždění v logistickém řetězci může ochromit v podstatě celou výrobu. Proto se dodavatelé pohybují v tvrdém obchodním prostředí s hrozbou vysokých sankcí. 

„V automobilovém průmyslu nikdo nezohlední, že je nějaká pandemie, nějaká vyšší moc. Neexistuje, že byste něco nedodal,“ popisuje realitu majitel společnosti Isolit-Bravo Kvido Štěpánek.

„Pokuty za zpoždění jsou obrovské a nikoho nezajímá, že máte výpadek v lidech nebo v materiálu, což se nyní děje. Subdodavatel vám oznámí, že materiál dodá namísto za šest za devět týdnů, a vy musíte dělat, co umíte.“

The post Schizofrenie autoprůmyslu. Prodeje klesají, dodavatelé nestíhají vyrábět appeared first on Forbes.

Od snowboarďáka k šéfovi PPF. Kdo je Ladislav Bartoníček?

$
0
0

Dlouholetý spolupracovník tragicky zesnulého Petra Kellnera Ladislav Bartoníček je logickým nástupcem šéfa PPF a podle všeho bude v investičních projektech pokračovat v souladu s jeho plány a vizemi. Rozumí jim pravděpodobně jako nikdo jiný. Byl to totiž on, kdo stál vedle Petra Kellnera u zrodu PPF.

S Kellnerem se potkal díky spolužačce při studiu MBA. Domluvili se na schůzce, kterou Bartoníček vnímal jako příležitost aplikovat v praxi to, co se právě naučil. A podařilo se. Pomohla k tomu i kuponová privatizace, kterou chápal jako příležitost, na které má smysl začít pracovat a reagovat rychle, protože věci se tehdy měnily za pochodu.

Přitom nechybělo mnoho a Bartoníček se prosadil spíš jako snowboardista, protože jízda na prkně je od studií jeho koníčkem. „Dřív jsem si prkna vyráběl, a dokonce jsem byl na prvním mistrovství republiky,“ vzpomínal už dříve Bartoníček, ale dodal: „Ve třetí brance mi prasklo vázání“. Osud tomu tak chtěl, že se jeho kariéra v roce 1991 vydala jiným směrem a už navždy byla spojená s PPF.

Šestapadesátiletý Bartoníček, jeden ze tří akcionářů PPF, kterému doposud patří 0,535 procenta jejích akcií, ve skupině vždy zastával klíčové posty. Asi nejvíc zásadní pro jeho kariéru byl především vstup PPF do České pojišťovny, kterou i deset let vedl.

Nástup do České pojišťovny byl ale postupný. PPF nejprve v roce 1995 koupila na volném trhu dvacet procent jejích akcií od Interbanky a České spořitelny. Výsledkem bylo kromě jiného místo v dozorčí radě, ale Bartoníčkovi s Kellnerem bylo jasné, že mohou být ještě silnější. O rok později už měli manažerskou kontrolu a postupně tak velký vliv, až Českou pojišťovnu v roce 2001 díky zisku posledních akcií od státu převzali úplně.

„Nejsem duší pojišťovák,“ prohlásil o sobě Bartoníček, přitom české pojišťovnictví změnil jako málokdo. „Když PPF přebírala Českou pojišťovnu, byla v dost velkém nepořádku. Tím, že se pod jeho vedením provozně i finančně stabilizovala, obrovsky přispěl k tomu, že stabilní bylo i celé odvětví. Dobře to bylo vidět po povodních v v letech 1997 i 2002. Česká pojišťovna to všechno zvládla a nikdo se nad tím ani nepozastavil,“ říká Pavel Řehák, který byl v čele České pojišťovny v letech 2010 až 2013.

Byl to právě Bartoníček, který Řeháka do největší české pojišťovny přivedl. Dnešní šéf pojišťovny Direct svého někdejšího nadřízeného popisuje jako manažera, který se vždy rozhodoval na základě faktů. „Když ho mám popsat, napadají mě slova jako férovost a transparentnost. Pokaždé jsem u něj věděl, na čem jsem. Zároveň to pro mě nebyl jenom šéf, ale taky normální chlap, se který mě bavilo trávit čas i u věcí, které nebyly čistě pracovní,“ dodává Řehák.

Bartoníček se podle něj nebál ani řešení, která na svoji dobu byla poměrně revoluční. A potvrzuje to i Antonín Nekvinda, který v novém tisíciletí vedl pobočku České pojišťovny na Slovensku a snažil se řadu procesů ve firmě digitalizovat. Na tehdejší dobu to v konzervativním segmentu znamenalo něco jako převrat.

„Pan Bartoníček nás v tom podporoval a podporoval také to, že se digitalizace přenesla i do fungování České pojišťovny v Česku. Dnes to vypadá jako samozřejmost, ale vezměte si, že to bylo před dvaceti lety, “ vzpomíná Nekvinda.

Když PPF vstupovala do České pojišťovny, asi ani její šéfové nečekali, že součástí skupiny zůstane tak dlouho, konkrétně do roku 2013. A nejspíš to nečekal ani Ladislav Bartoníček. Nakonec si ale vydobyl takové renomé, že kromě vedení České pojišťovny ještě dlouhých osm let zastával i pozici prezidenta České asociace pojišťoven.

Pro PPF i Ladislava Bartoníčka přišla vrcholná éra podnikání v pojišťovnictví v roce 2008. Tehdy PPF a společnost Generali založily společný podnik Generali PPF Holding, což kromě vzniku pojišťovnického gigantu skupině PPF přineslo i sumu přesahující jednu miliardu eur.

Partnerství vydrželo až do roku 2013, kdy PPF prodala svých 49 procent akcií a ve výsledku od Generali inkasovala přes 70 miliard korun. „Z byznysového pohledu to bylo asi to největší, co se mu povedlo. Byl to deal jako blázen,“ říká Pavel Řehák.

Potom, co Česká pojišťovna byla mimo hru, Bartoníček se stal generálním ředitelem biotechnologické společnosti Sotio se zodpovědností za celosvětové řízení. I ta je součástí PPF. Do čela firmy, která se soustředí na výzkum léčby rakoviny, se přitom původně příliš nehnal. Jednoduše proto, že nerozuměl farmacii ani biotechnologiím.

Vedle toho Bartoníček v PPF dostal na starost ještě média a telekomunikace. PPF začala propojovat telekomunikace s médii krátce po převzetí operátora O2. Vedení si nechtělo nechat uniknout trend namířený směrem k mobilům a tabletům. Zaměřilo se proto na nákup výdělečných firem, které produkovaly lokální obsah.

K O2 TV tak přibyla také mediální skupina CME v čele s Novou a dalšími televizemi v pěti zemích. Bartoníčkova divize v PPF v tu chvíli představovala 23 procent vlastního kapitálu, přičemž EBITDA bez televizí činila 1,3 miliardy.

Podobně jako sám Kellner i Bartoníček vždy odmítal, že by se PPF pokoušela jakkoliv ovlivňovat veřejné mínění či vstupovat do politky.

Teď Bartoníček stojí v čele celé PPF. Jak Řehák, tak i Nekvinda to považují za naprosto logický vývoj situace. „Pan Bartoníček byl v PPF od začátku a s Petrem Kellnerem byli jeden tým, který velmi dobře fungoval. Byli kulturně, hodnotově a směrováním do budoucnosti tak sladění, že ani v dalším fungování PPF nečekám žádnou revoluci. Vsadil bych si na to, že firma pojede ve stejném kurzu, v jakém jeli dosud,“ odhaduje Řehák.

„Jeho samotné jmenování a i rychlost, s jakou to bylo provedené, je přesně v duchu celého fungování PPF. Ladislav Bartoníček je s PPF srostlý a bude chtít pokračovat v byznysu, který měla skupina rozjednaný,“ dodává Nekvinda.

Sám Bartoníček na žádost Forbes.cz o komentář k tomuto článku nereagoval.

The post Od snowboarďáka k šéfovi PPF. Kdo je Ladislav Bartoníček? appeared first on Forbes.

MTX Group miliardáře Otavy loni dosáhla zisku EBITDA 1,5 miliardy

$
0
0

Skupina MTX Group miliardáře Petra Otavy, do níž mimo jiné spadá firma s komoditami Metalimex, loni i přes zpomalení automobilového průmyslu a ocelářství dosáhla zisku EBITDA 1,5 miliardy korun.

„I přes covid vykázala skupina solidní finanční výkonnost. Očekávaná úroveň nekonsolidovaných tržeb dosáhla výše 36,5 miliard korun a zisk EBITDA 1,5 miliard korun. Výpadek v automotive a ocelářství byl v přidané hodnotě kompenzován dodávkami na trh flexibilních obalů pro potravinářství a farmacii,“ komentoval výsledky majitel a CEO skupiny Petr Otava.

K výsledku přispělo i dokončení akvizice 100% podílu ve firmě Strojmetal Aluminium Forging, která dodává hliníkové částí podvozků pro ty nejluxusnější automobilové značky v Evropě.

Petr Otava

  • Majetek v hodnotě 8,1 mld. Kč
  • 27. nejbohatší Čech v žebříčku roku 2020

Podle majitele skupiny Petra Otavy současná tržní situace naznačuje, že rok 2021 bude z pohledu finanční výkonnosti skupiny velmi silný. Potvrzuje to podle něj i nebývale vysoká úroveň hodnoty nových kontraktů a objednávek všech společností ve skupině.

The post MTX Group miliardáře Otavy loni dosáhla zisku EBITDA 1,5 miliardy appeared first on Forbes.

EY dnes vyhlašuje čtyři krajské podnikatele roku. Kdo obstojí v těžké konkurenci?

$
0
0

Kdo si odnese ocenění společnosti EY pro nejlepšího krajského podnikatele roku 2020 ve Zlínském, Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji? To se dozvíte už dnes.

EY Podnikatel roku je nejprestižnější světová soutěž podnikatelů, která vzdává hold výjimečným osobnostem. Jejím cílem je ukázat veřejnosti vynikající osobní příklady na poli podnikání, které mohou být vzorem pro mladé, začínající podnikatele.

Soutěž je koncipována jako mezinárodní, proto jsou kritéria, podle nichž jsou posuzováni jednotliví účastníci, v každé zemi srovnatelná. V současné době se jako jediná světově uznávaná soutěž svého druhu pravidelně vyhlašuje již téměř v padesáti zemích na šesti kontinentech.

  • EY Podnikatel roku 2020 Zlínského kraje

přímý přenos začíná v 9:00

  • EY Podnikatel roku 2020 Jihomoravského kraje

přímý přenos začíná v 11:00

  • EY Podnikatel roku 2020 Olomouckého kraje

přímý přenos začíná ve 13:00

  • EY Podnikatel roku 2020 Moravskoslezského kraje

přímý přenos začíná v 15:00

The post EY dnes vyhlašuje čtyři krajské podnikatele roku. Kdo obstojí v těžké konkurenci? appeared first on Forbes.

Co jsme našetřili, utrácíme za oblečení. A roste i zájem o udržitelnost

$
0
0

Pandemie koronaviru změnila maloobchod jako nic předtím. Spousta Čechů zjistila, že online nakupování může být zábava i spolehlivý únik z každodenní všednosti v lockdownu.

A navíc, přestože si zboží nemůžeme sami osahat nebo vyzkoušet, nemuset se proplétat v nákupních centrech mezi stovkami lidí vnímá řada z nás jako velkou výhodu.

Kdo s loňským příchodem pandemie obzvlášť znejistěl, byl módní průmysl – nikdo nedokázal odhadnout, jak moc začnou lidé v krizi šetřit. 

Po dvanácti měsících už lze dělat závěry. Prodejcům se jasně potvrdilo, že ani v době krize si spotřebitelé neupřou krátkodobou radost z nového módního kousku.

Růst prodejů oblečení hlásí jak globální fast fashion obři, tak lokální udržitelné značky. A to mnohdy dokonce o desítky procent.

Prodejci zčásti vidí svou výhodu v tom, že lidé začali přirozeně šetřit kvůli omezení volnočasových aktivit. Desetitisíce za dovolené, zábavu a stravování v restauracích se nebáli utratit někde jinde – třeba právě za nové oblečení, i kdyby mělo být jen na doma.

Jak ukazují data všech oslovených firem, prodeje ponožek, tepláků, teplákovek, pohodlných trik a bačkor za poslední rok vzrostly hned několikanásobně.

Největší zájem je o slušivé oblečení pro volný čas.

„Během pandemie jsme museli uzavřít 1800 obchodů po celém světě. Ale s online prodejem jsme více než spokojeni. Celosvětově nám během letošního ledna až března stouply prodeje o deset procent, pokud to porovnáváme se stejným obdobím v předchozích letech,“ říká za H&M Slavomíra Barnová.

Švédský módní gigant pozoruje, že je největší zájem o „slušivé oblečení pro volný čas“, a této poptávce výrazně uzpůsobuje svou aktuální nabídku. Eva Urbanová, majitelka českého concept storu Nila, byla ze začátku karantény překvapená, jak rychle se změnily preference zákazníků.

„Šaty, které byly loni na jaře okamžitě vyprodány, se letos dostaly do slev. Klienti chtějí oblečení, ve kterém mohou dobře fungovat i během lockdownů, dobře šly na odbyt například kabáty,“ říká Urbanová.

Celkově si ale na nezájem o své zboží nemůže stěžovat. Zákazníci byli sice zvyklí na zážitek z nakupování, který v pražských pobočkách Nily na Vinohradech a v Karlíně dostali, ale dokázali se rychle přeorientovat na e-shop.

„Měsíc od měsíce je to jiné, ale máme zhruba osmdesát objednávek denně. V rámci možností jsme se situací spokojeni,“ konstatuje Urbanová, podle které hraje velkou roli i počasí – během prvních jarních dnů je už zájem o letní kousky.

Stejný trend pozorovala i majitelka české udržitelné značky EtikButik Olga Garajová. „Mezi nejprodávanější kousky patří jednoznačně ponožky, spodní prádlo, tepláky, legíny, trička a mikiny – vše z biobavlny,“ shrnuje Garajová.

Aktuální situaci na trhu rychloobrátkového zboží můžeme dobře porovnávat se stavem během globální finanční krize v roce 2008, kdy se fast fashion významně dařilo. Teď je situace velmi podobná. 

Ideálním příkladem je německý online prodejce Zalando, který má za sebou velmi silný finanční rok. Zalandu se podařilo navýšit celkový objem prodaného zboží o více než třicet procent na 10,7 miliardy eur. Významně tak rostly i jeho tržby – oproti předchozímu roku konkrétně o 23 procent na osm miliard eur – a ve stejném tempu pokračuje i dál. 

Letošní silný začátek naznačuje, že jen za první čtvrtletí má firma potenciál vyrůst o padesát procent, a tím ve svých plánech nepolevovat ani po zbytek roku.

Hodnotu prodaného zboží chce Zalando do prosince navýšit zhruba o třicet procent na čtrnáct miliard eur a pomoci by mu v tom měla i plánovaná expanze na dalších osm strategických evropských trhů. Letos to má být konkrétně Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko, napřesrok Maďarsko a Rumunsko.

Zalando na starém kontinentu soupeří například s německým About You nebo s britským Asosem a do několika let chce na evropském trhu s módou, dosahujícím celkové hodnoty 450 miliard eur, získat desetiprocentní podíl.

Do roku 2025 Zalando míří na pokoření hodnoty prodaného zboží za více než třicet miliard eur. 

Na těchto pozoruhodných výsledcích se však nepodíleli jen stálí zákazníci. Jen loni vzrostl aktivní počet zákazníků Zalanda o pětadvacet procent na 38,7 milionu lidí, kteří dnes u online prodejce nakupují pravidelně.

Online je dnes rozhodující i pro španělský gigant Inditex, pod který spadají značky jako Zara, Bershka, Pull & Bear, Oysho a další.

„Museli jsme přeměnit celé směřování naší firmy,“ zní od zástupců Inditexu. Loni v červnu sice společnost oznámila, že zavře až 1200 obchodů Zary po celém světě, nikoli však kvůli sníženým tržbám.

„Pochopili jsme, že chceme být nejen udržitelnější, ale že naše budoucnost je hlavně online. Náklady, které jsme platili za nájem butiků nacházejících se na těch nejdražších nákupních třídách světa, teď můžeme investovat do férovější výroby i příjemnějšího zážitku z online nakupování.“

Všichni oslovení se přitom shodují, že online prostředí je mnohem dynamičtější než nakupování v obchodech, a proto je třeba udržet pozornost zákazníků nejrůznějšími akcemi a zábavným obsahem. 

„Přiznávám, že i když se nám teď daří dobře, je to také díky tomu, že děláme akce. Jejich prostřednictvím se sice daří shromažďovat kapitál, ale je to na úkor snížené marže,“ přiznává Eva Urbanová z Nily.

V únoru, který je tradičně nákupně mrtvým měsícem, Nila spustila program Reloved, v jehož rámci vykupuje zpět své nepoškozené oblečení. Kousky z druhé ruky budou k dispozici ve chvíli, kdy otevře karlínská pobočka.

H&M uvedlo během dalšího lockdownu svou novou spolupráci s vybraným designérem či designérkou, což je každoroční událost, kvůli které se v minulosti stály fronty nejen před pražskou prodejnou v Myslbeku.

Po celém světě byl zájem o kolekce, které pro švédský řetězec navrhli třeba návrhář Alexander Wang nebo módní domy Erdem či ikona italského stylu Marni.

Letos padla volba na irskou návrhářku Simone Rocha, která ve spolupráci s H&M představila prostřednictvím online kampaně kolekci pro ženy, muže i děti. Vzhledem k tomu, že řetězec nemohl udělat event pro novináře a influencery, obeslal je modely z kolekce a požádal je, aby se v outfitu vyfotili ve svých domovech. 

Efekt zafungoval – většina kolekce byla krátce po zveřejnění 11. března okamžitě vyprodána.

„V průběhu pandemického roku jsme měli několik dlouhotrvajících akcí pro naše zákazníky, které vyvrcholily v listopadu naší narozeninovou akcí. Hodně nám pomohly s cash flow, ale snížily marži a zisk,“ popisuje Olga Garajová, která rok 2020 nevnímá optikou zisku.

„Pro mě osobně je velkým úspěchem, že jsme zvládli zaplatit všechny faktury našim značkám, nájemné za obchod a výplaty našemu týmu, takže jsme se nemuseli s nikým rozloučit. Hlavní bylo přežít a doufám, že se tvrdá práce celého týmu zúročí v době pocovidové,“ shrnuje situaci.

Stejně jako pro ostatní prodejce, kteří mají vedle e-shopu i kamennou prodejnu, je i pro EtikButik období náročné z hlediska placení nájmu, na který obchod může vydělávat jen skrze online prodej. Na konci loňského roku jim pomohl vládní program Covid – Nájemné, který pokryl jeden a půl nájmu.

Od začátku letošního roku je ale další slíbená pomoc zatím v nedohlednu, a přestože Garajová myslí pozitivně, přiznává, že současné období je zatím asi nejtěžší.

„Obchod je plný jarního zboží, protože před půl rokem jsme doufali, že situace už bude touto dobou lepší. Ale zase si říkám, že když jsme vydrželi doposud, tak to už zvládneme,“ věří Garajová.

Na pomoc od státu se momentálně nemůže spolehnout ani Eva Urbanová. „Od ledna nám nikdo nekompenzuje nájemné. Mrzí mě, že o státní podporu přišli ti, kdo se snaží alespoň udržet nad hladinou,“ říká. Nájemné čtyř obchodů – momentálně připravují další pobočku Nily na Letné – hradí ze svého.

Obecně se ukázalo, že spotřebitelé v pandemii nekladli o nic menší důraz ani na udržitelnost zboží. Ostatně celkové zpomalení života mohlo leckoho vést k hlubšímu zamyšlení nad svým hodnotovým systémem.

Růst udržitelného trendu si nesmí dovolit ignorovat ani velcí prodejci.

„Mezi desítku nejprodávanějších produktů se překvapivě dostaly lněné šaty slovenské výroby, což podle mě odráží vlnu solidarity a podpory lokálních podnikatelů a značek, která se na jaře rozjela,“ jmenuje Olga Garajová další z často prodávaných kousků svého online obchodu, kam její zákazníci míří namísto kamenného butiku na pražské náplavce. 

Růst udržitelného trendu si samozřejmě nesmí dovolit ignorovat ani velcí prodejci rychloobrátkového zboží. Příkladem je Zalando, které každý rok podniká nové kroky k tomu, aby se stalo udržitelnou módní platformou.

Přestože ve světě udržitelnosti je zatím relativním nováčkem, hlásí v tomto segmentu jistý pokrok: od roku 2017 snížila německá společnost své emise skleníkových plynů o 64 procent a veškerý svůj provoz pohání z obnovitelné energie.

V roce 2020 pak prodej udržitelnějších produktů představoval přibližně šestnáct procent prodejů Zalanda, což je více než dvojnásobný nárůst ze zhruba sedmi procent v roce 2019.

Právě tyto výsledky módní gigant motivují k tomu, aby si do roku 2023 stanovil pokořit hranici pětadvaceti procent zisku z prodejů udržitelného oblečení. V souvislosti s tím chce také zpřísnit kritéria, která budou takové produkty muset splňovat.

The post Co jsme našetřili, utrácíme za oblečení. A roste i zájem o udržitelnost appeared first on Forbes.

Jedenáct milionů pro chytrý zámek. Pealock bere investici od Průši a Nation 1

$
0
0

Nápad na chytrý zámek Pealock dostal Marek Vala, když mu před časem v Rakousku ukradli lyže. Elektronické zařízení může chránit také další sportovní vybavení, jako jsou kola, koloběžky nebo třeba kočárky.

Zámek tvoří lehká krabička z odolných materiálů vybavená pohybovým senzorem. Ve chvíli, kdy s lyžemi někdo pohne, spustí se akustický alarm a zařízení zároveň přes bluetooth odešle notifikaci na telefon majitele. Pokud je ve větší vzdálenosti, přepne se na GSM režim a majiteli volá.

Produkt, který od začátku cílí na globální trh, zaujal i investory – venture kapitálový fond Nation 1 a výrobce 3D tiskáren Prusa Research do projektu vloží jedenáct milionů korun.

Marek Vala má se svým vynálezem velké plány na expanzi do zahraničí a právě s nimi by mu měla nová investice pomoci.

„Marek nás přesvědčil svým zápalem a vizí, ale také svou minulostí v roli manažera kvality v automobilovém průmyslu,“ konstatuje Jaroslav Trojan, managing partner fondu Nation 1.

Projekt vzniká kompletně v Česku.

„Dokázal, že umí produkt dostat k zákazníkům, což vidíme na objemu předobjednávek a velkém zájmu o distribuci ze strany prodejců kol a lyží v kamenných i online obchodech,“ dodává.

K investici se přidala také společnost Prusa Research. „Jako projekt, který vzniká kompletně v Česku a zároveň cílí na celý svět, mi je Pealock sympatický už delší dobu,“ říká CEO Prusa Research Josef Průša.

„I my jsme koneckonců začínali podobně, takže věřím, že dokážeme pomoct nejen finančně, ale i technologicky a předáváním zkušeností.“

S prvním prototypem přišel Vala a jeho po dvou a půl letech vývoje, sériovou výrobu spustili na začátku letošního roku.

Solupracují přitom s několika firmami od lisovny ve Francově Lhotě přes nástrojárnu v Třinci až po výrobce samotné elektroniky s montážemi v Ostravě, kde sídlí také firma, zajišťující logistiku.

Zámek je dostupný ve třech barevných provedeních a získal i prestižní mezinárodní ocenění Red Dot Award, kterému se přezdívá designérský Oscar. Porotci přitom hodnotí jak estetickou kvalitu, tak funkčnost a inovace.

První série předobjednávek zveřejněná vloni na podzim se vyprodala během několika měsíců. A skoro pryč už je i druhá várka, která má plánované doručení v dubnu.

Marek Vala přitom plánuje svůj produkt dál vylepšovat – v průběhu letošního roku například v aplikaci Pealock přibude možnost pojištění zamčeného vybavení.

„V současné době jednáme s několika pojišťovnami o tom, jak celý proces nastavit. Chceme uživatelům poskytnout možnost pojistit zamčené vybavení na pár kliknutí, ideálně i jen po dobu uzamčení – tedy klidně na pár minut,“ prozrazuje Vala.

The post Jedenáct milionů pro chytrý zámek. Pealock bere investici od Průši a Nation 1 appeared first on Forbes.

Šiška spojuje síly s Pale Fire Capital. Smysluplný fond má řešit světové výzvy

$
0
0

Investice, které mají smysl. Takovou ambici má nový fond Purpose Ventures, za kterým stojí podnikatel David Šiška a skupina investorů z Pale Fire Capital v čele s Janem Bartou, Dušanem Šenkyplem a Davidem Holým. 

Fond se zaměří na investice do technologických startupů, které řeší největší výzvy v současném světě, jako je udržitelnost, fyzické a duševní zdraví nebo posílení a důstojnost jednotlivce.

Nový investiční vehikl, jenž stojí na zkušenostech Šišky a týmu Pale Fire Capital s budováním miliardových firem od nuly, má momentálně připravených 100 milionů korun z vlastních zdrojů.

„Dovolil jsem si v posledním roce a půl objevovat do čeho se dál pustit. Vše do sebe koncem roku zapadlo a dospěl jsem k rozhodnutí založit seed fond & studio Purpose Ventures, založené na férovém pro-founderském přístupu s investicemi zejména do smyslu-plných ambiciózních firem,“ říká k založení fondu bývalý šéf Bonami, kterého jsme v roce 2017 zařadili i do našeho výběru 30 pod 30, David Šiška.

„Shodou okolností se tento nápad potkal s fází Pale Fire Capital, které se nově zaměří na větší tech private equity dealy a hledali jak investiční seed fázi nadále pokryjí. Rozhodli jsme se proto spojit síly,“ dodává zkušený podnikatel, který nový fond povede v roli partnera.

„S Davidem jsme se potkali ve správnou chvíli. Nějakou dobu jsme zvažovali změnu Pale Fire Capital modelu a přesměrováním našich kapacit, jeho myšlenka seed fondu zaměřeného na smyslu-plné startupy se nám líbila a zapadá nám do přístupu, který jsme k výběru investic doposud měli,“ komentuje vznik Purpose Ventures investor Dušan Šenkypl.

The post Šiška spojuje síly s Pale Fire Capital. Smysluplný fond má řešit světové výzvy appeared first on Forbes.


Nové jméno i strategie. Enern vyděluje agendu rozvojových investic

$
0
0

Po deseti letech přišel čas na změnu. Investiční skupina Enern vyděluje svou agendu v oblasti venture kapitálových investic a mění strategii. To vše pod značkou Kaya. V jejím portfoliu najdete řadu úspěšných projektů, jako jsou Booksy, DocPlanner, Twisto nebo Rohlík.cz.

Oproti dosavadnímu zvyku, kdy většina investic fondu startovala v rámci takzvaného late-seed – tedy fáze, kdy mají firmy již relativně vyladěný produkt a připravují se na první velké peníze, se firma nově zaměří na investice do startupů v jejich počátečních fázích.

Fond má na investice přichystané necelé dvě miliardy korun. Na obzoru je pak další navýšení částky. Cílem je také podporovat rozvoj Prahy a Varšavy v přední evropské technologické huby.

„Zakladatelé startupů ze střední a východní Evropy jsou často globálně orientovaní, navíc vybavení silnými technologickými dovednostmi a obdivuhodnou touhou prorazit. S naším celoevropským týmem partnerů, venture partnerů a scoutů se nacházíme ve výjimečné pozici, ze které můžeme podporovat startupy napříč celým kontinentem,“ říká Martin Rajčan, jeden z partnerů fond. Vedle něj v čele Kaya stojí také Tomáš Obrtáč, Tomáš Pačinda a Pavel Mucha, který je zároveň zakládajícím partnerem celého Enernu.

Oddělením venture kapitálových aktivit se Enern posouvá do pozice investiční platformy, která sdružuje rodinu investičních příležitostí – vedle Kaya se jedná o Enern Real Estate a také Orbit Capital zaměřující se na venture debt.

Celkově má nyní Enern pod správou aktiva v hodnotě půl miliardy eur.

The post Nové jméno i strategie. Enern vyděluje agendu rozvojových investic appeared first on Forbes.

ČEZ dokončil prodej firem v Rumunsku. Z původních devíti si nechal jen dvě

$
0
0

Energetická skupina ČEZ dokončila prodej většiny svých rumunských aktiv firmě Macquarie Infrastructures and Real Assets (MIRA).

Smlouvu o prodeji společnosti uzavřely loni v říjnu, transakci následně schválil evropský antimonopolní úřad i bezpečnostní rada rumunského státu. Cenu firmy neuvedly, analytici však odhadují, že ČEZ za prodej získal 25 až 30 miliard korun.

Transakce zahrnovala celkem sedm společností, mimo jiné distribuční společnost, prodej energií nebo větrný park Fântânele Cogealac. ČEZ si v Rumunsku ponechá pouze společnosti High-Tech Clima a CEZ Trade Romania.

Prodej je v souladu s novou strategií ČEZu, schválenou předloni. Ta počítá s postupným prodejem aktiv v Bulharsku, Rumunsku, Turecku a částečně i v Polsku. Výjimku tvoří firmy zaměřené na moderní energetické služby, které chce ČEZ rozvíjet doma i v zahraničí.

Z prodeje zahraničních firem chce společnost získat desítky miliard korun, které použije na stavbu obnovitelných zdrojů a nových jaderných bloků i modernizaci distribuční sítě.

The post ČEZ dokončil prodej firem v Rumunsku. Z původních devíti si nechal jen dvě appeared first on Forbes.

Hra až na hranu, snížená averze k riziku. Co dělalo Petra Kellnera Petrem Kellnerem

$
0
0

Petr Kellner pochopil jako jeden z prvních význam marketingu, což vedlo ke konkurenční výhodě jeho privatizačních fondů. Byl to dravec, který se nebál riskovat o něco víc než ostatní a současně se dokázal pohybovat jen s takovou razancí, aby se nikdy nedostal za pomyslnou hranu hry, kterou hrál. To jsou hlavní znaky podnikatelského umu Petra Kellnera, jak je vidí ekonom Lukáš Kovanda.

Cesta vedla skrz reklamu

„To, co Petra Kellnera odlišilo během privatizace od ostatních, bylo, že už v té době pochopil význam marketingu,“ říká Kovanda. Připomíná, že mladý Kellner pracoval na sklonku 80. let v barrandovských ateliérech jako asistent produkce. Posledním filmem, na němž spolupracoval, byl Čas sluhů Ireny Pavláskové, v němž si v roce 1989 i střihl krátkou roli.

„Nikdo jiný to takhle silně marketingově neuchopil,“ říká ekonom o tom, že právě i díky znalosti filmového prostředí Kellner chápal význam kvalitního reklamního zpracování – pročež spoty na jeho privatizační fondy byly na svou dobu velmi kvalitní a dokázaly tak přesvědčit velkou část veřejnosti, aby svěřila své peníze právě jemu.

„Těch fondů byly v té době spousty, ale tento přístup odlišil ty Kellnerovy od ostatních natolik, že už v roce 1993 spravoval majetek za miliardy,“ dodává.

Snížená averze k riziku

„To, co ekonomové označují jako averzi k riziku, měl Petr Kellner na nižší úrovni,“ říká Kovanda ke Kellnerovu rozpoložení mysli. Kellner se jednoduše nebál riskovat. „To neznamená, že by byl gambler, ale k byznysu patří určitá dávka rizika a Kellner ji byl ochoten vzít na sebe víc než jiní.“

Aktuální vydání magazínu

Kellnerův odvážnější mindset se projevil už v jeho prvotní expanzi na východ. „Na rozdíl od dneška bylo v 90. a nultých letech nemožné, aby se česká firma vydala na západ a expandovala mezi západní firmy,“ říká Kovanda. „Kellner proto vyrazil na východ, kde viděl růstový potenciál.“

A to i do autoritářských režimů – podle Kovandy nicméně ne proto, že byly autoritářské, ale proto, že byly zkrátka na východě, kde bylo dynamického růstu pro českou firmu možno docílit i s relativně málem kapitálu.

Kellner se nebál a dokázal v podstatě jako jediný v takových podmínkách uspět, ačkoliv v tržní ekonomice nevyrůstal a nebyl v ní nijak formován – snad až na kontakt s velkým světem filmu na Barrandově a působení v podniku zahraničního obchodu Strojimport Praha.

„Rychle si dokázal osvojit know-how, velice rychle se dokázal učit, sledovat a vyhodnocovat situaci, která se v 90. letech vyvíjela ze dne na den a byla velmi překotná,“ říká Kovanda. „Musel dělat rychlá rozhodnutí a mít dobrou intuici – a to v době plné žraloků a děr v legislativě.“ Období bylo velice rizikové, nabízelo ale obrovské možnosti a Petr Kellner je dokázal využít ze všech nejlépe.

Hra až na hranu…

„Petr Kellner byl hráč,“ nepochybuje Lukáš Kovanda. „Profit pro něj byl vždycky na prvním místě – což byl ale také spíše příznak toho, že hru, kterou hrál, hrál dobře a vyhrál.“

Klíčové je v takové hře udělat byznys – třeba prodat firmu mnohem dráž, než ji člověk koupil. „V tom ohledu se Kellner nebál jít až na hranu, propouštět lidi, sekat náklady,“ říká ekonom, „ale to je právě to, co správný byznysmen dělat má.“

Až skončí probíhající období piety, bude se jistě více mluvit třeba o sporných rozhodčích doložkách u Home Creditu, dodává Kovanda. „Kellner byl rozhodně dravec,“ říká. Nikdy podle něj ale nebyl dravý tak, aby se dostal až za hranu zákona.

… ale ne za hranu

„Petr Kellner sice měl velkou vůli jít do rizika, ale zároveň měl v sobě i určitou záklopku,“ soudí ekonom. Ačkoliv Kellner disponoval sníženou averzí k riziku, pohyboval se vždy v určitém koridoru, v němž věděl, jaké riziko si může dovolit a jaké už je za hranou.

„Je to, jako když se pohybujete spletitou jeskyní, kterou ale znáte, a víte, jak funguje,“ přirovnává Kovanda. „Na rozdíl od toho, kdybyste se rozeběhli tunelem, který působí přehledně, ale přitom netušíte, co vás v něm srazí.“ Kellner byl v takovém ohledu pánem jeskyně, nikoliv běžcem v tunelu.

„V určitém segmentu riskoval, ale jinde byl opatrný,“ dodává ekonom. Neriskoval zbůhdarma – a kupříkladu co se bezpečnosti jeho rodiny týče, tam měl averzi k riziku naopak velmi vysokou a byl velice opatrný. Což souviselo i s tím, že vždycky udržoval „low profile“, nevyhledával publicitu a stranil se jí.

Snad až na tu roličku v Čase sluhů.

The post Hra až na hranu, snížená averze k riziku. Co dělalo Petra Kellnera Petrem Kellnerem appeared first on Forbes.

Vítkovi roste ziskovost i dluhy. Za loňský rok vydělala CPI přes 8 miliard

$
0
0

Na jedné straně vinou covidu zavřené hotely a obchodní centra, na straně druhé významné rozšíření nemovitostního portfolia a spolehliví nájemníci, kteří pomohli kompenzovat ztráty. Pro byznys druhého nejbohatšího Čecha Radovana Vítka to bylo náročných dvanáct měsíců, přesto jeho CPI Property Group hlásí za rok 2020 kladné výsledky.

Čistá hodnota aktiv skupiny zůstala stejně jako v předchozím roce na 5,1 miliardy eur (133 miliard korun). Zisk EBITDA meziročně stoupl o šestnáct procent na 338 milionů eur (8,8 miliardy korun) a celková hodnota nemovitostního portfolia skupiny meziročně vzrostla o třináct procent na 10,3 miliardy eur (268,9 miliardy korun).

To hlavně díky nákupu osmi kancelářských budov ve Varšavě v hodnotě 800 milionů eur (20,9 miliardy korun) a třetinového podílu v realitní skupině Globalworth za 680 milionů eur (17,8 miliardy korun).

„Klíčovou roli v tom, že se nám v loňském roce dařilo, má diverzita našeho portfolia, které je rozkročené přes několik zemí a do různých segmentů,“ komentuje oficiální výsledky CPI generální ředitel Martin Němeček.

K pozitivním číslům jako vždy přispívá zvláště berlínské portfolio, kde během loňska vzrostly nájmy o 0,8 procenta. Celkově se podle zveřejněných výsledků CPI podařilo ve všech jeho nemovitostech vybrat 95 procent smluvního nájemného.

Přestože skupina intenzivně nakupovala, podařilo se jí udržet na uzdě poměr zadlužení. Během posledního roku třikrát vydala dluhopisy, které jí pomohly s expanzí. Poměr zadlužení vůči majetku (LTV) za minulý rok vystoupal na 40,7 procenta, což je oproti předchozímu roku nárůst o 4,5 procenta. Čistý příjem z obchodní činnosti zůstává srovnatelný s rokem 2019 a dosáhl výše 334 miliard eur. 

Starosti vloni Radovanu Vítkovi dělaly hlavně jeho hotely, kterých má CPI čtyřiačtyřicet v sedmi zemích a které zůstaly po většinu roku zavřené. „Věřím, že až to bude bezpečné a začne se cestovat, budou mít lidé velkou potřebu někam vyrazit a tenhle segment se zotaví. Podobě očekáváme, že se postupně vrátí i do nákupních center,“ vyhlíží světlejší zítřky Němeček.

„Na některé nájemce obchodních center současná situace těžce doléhá, ale stále vnímáme jejich odhodlání otevřít obchody, až to bude možné. Případy značek Pietro Filipi či Blažek jsou známé, žádné masivní insolvence ale zatím nezaznamenáváme,“ dodává výkonný ředitel CPI.

I tak se společnost snaží retailovým nájemcům ulehčit situaci prostřednictvím slev na nájemném, které se za rok 2020 vyšplhaly na 12,1 milionu eur (316 milionů korun). Samozřejmě jde o zachování budoucího byznysu a pomoc především obchodníkům, jak zvládnout aktuální covidovou situaci.

The post Vítkovi roste ziskovost i dluhy. Za loňský rok vydělala CPI přes 8 miliard appeared first on Forbes.

Betonové království mění majitele. Tomáš Březina prodal Best

$
0
0

Tomáš Březina prodává stoprocentní podíl ve svojí miliardové betonárce Best stavebninám DEK miliardáře Víta Kutnara. Dohodu o prodeji společně uzavřeli v polovině března, nyní obchod schvaluje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Transakce by měla být definitivně vypořádána během několika týdnů.

„Se situací se srovnávám a teď řeším život po životě,“ okomentoval se smíchem Březina pro Forbes velké změny, které ho teď čekají.

„Výběr nového majitele společnosti Best proběhl z několika desítek zahraničních i českých zájemců. Klíčové byly tři parametry. Potenciál dalšího rozvoje Bestu, přínos transakce pro českou ekonomiku a také cena,“ uvedl Březina.

Vít Kutnar a jeho DEK podle Březiny všechna tato kritéria naplnil nejlépe. „Společnost DEK má ve svojí činnosti nezpochybnitelné skvělé výsledky, erudici a lidské kvality,“ dodal Březina.

„Jsme rádi, že si nás pan Březina vybral. Než ale bude celá transakce dokončena, nemůžeme se k ní podrobněji vyjadřovat,“ komentuje obchod majitel DEK a aktuálně 39. nejbohatší Čech Kutnar.

Cenu ani jedna strana nechce komentovat, ale podle odhadů Forbesu se pohybovala v nižších jednotkách miliard korun. Best si dlouhodobě držel minimální zadlužení a EBITDA (provozní zisk před zdaněním a odpisy) se pohyboval okolo 300 milionů korun.

Třicet let betonového impéria

Čtyřiašedesátiletý Březina začal Best budovat v roce 1990 a za těch třicet let z něj postavil výrobce betonové dlažby a dalších stavebních doplňků z betonu, který dlouhodobě patří k největším na tuzemském trhu.

První továrnu postavil v Rybnici u Kaznějova nedaleko Plzně, tenkrát ještě se dvěma společníky. Později ale jejich podíly odkoupil a firmu budoval sám. Od devadesátých let se řádně rozrostla – má osm výrobních závodů rozesetých po celém Česku, 24 výrobních linek, zaměstnává kolem šesti set lidí a tržby v posledních letech přesahovaly miliardu korun.

„Já jsem vystudovaný stavař, věděl jsem, že mě zajímá výroba stavebních hmot a vždycky jsem chtěl mít fabriku. Tovární komín. To je pro mě totiž symbol úspěchu,“ popisoval Březina ve velkém rozhovoru pro Forbes před pěti lety.

„Nejraději ze všeho bych tehdy pořídil cementárnu. To je nejlepší byznys, nejvyšší stabilita, skvělé zisky. Cement je navíc strategická surovina, něco jako ropa. Jenomže taková cementárna by tehdy přišla na miliardu, nějaká menší. Dnes klidně na pět miliard. A nikdo je neprodává. Potom jsem chtěl cihelnu. Ale skončil jsem u betonu, protože jedině tato výroba na papíře ukazovala, že si na ni budu moct vzít úvěr,“ vyprávěl o začátcích Bestu. Březinovi bylo dvaatřicet, když začal firmu budovat.

The post Betonové království mění majitele. Tomáš Březina prodal Best appeared first on Forbes.

Viewing all 6856 articles
Browse latest View live