Víc než měsíc po rozvolnění restriktivních opatření v kinech se provozovatelé velkých i malých kin stále potýkají s nízkou návštěvností. Lidem se do klimatizovaných sálů příliš nechce.
Znát je to na nejnovějších číslech Unie českých filmových distributorů. Na přední příčky tabulky Top 20 nejnavštěvovanějších filmů Česka stačily jednotlivým titulům už pouhé jednotky tisíc diváků. Za normálních okolností přitom nejúspěšnější filmy v českých kinech nalákají i 100 tisíc diváků týdně.
Nejnavštěvovanějším filmem českých kin zůstává už druhý týden po své premiéře vinařská komedie 3Bobule režiséra Martina Koppa a producenta Tomáše Vicana. Celkové hrubé tržby letního filmu z prostředí moravských vinic, v němž se do hlavních rolí vrátili Tereza Ramba a Kryštof Hádek, dosáhly zatím 11,5 milionu korun. Lístek si od premiéry koupilo přes 77 tisíc diváků.
Producenti filmu se teď rozhodli nalákat publikum do kina i originální marketingovou akcí. Návštěvnost se pokusí podpořit „4D zážitkem“: víno si budou moci diváci vychutnat jak na plátně, tak přímo v sále. Od této středy až do vyčerpání zásob dostane každý divák ke svému lístku ve vybraných kinech i malou lahev vína.
„Protože v pražských kinech musíte do sálu stále s rouškou, rozhodli jsme se divákům zpříjemnit projekce a posíláme jim z jihu Moravy dárek, víno přímo z vinice Pod Mušlovem u Mikulova, kde se film natáčel,“ vysvětlil producent snímku Tomáš Vican. Akce se týká pražských multiplexů CineStar, Premiere Cinemas a Kina Lucerna a víno si mohou diváci vypít už v průběhu představení – s konzumací občerstvení uvnitř sálu už problém nikde není.
Chceme podporovat návrat k životu před pandemií.
Třetí pokračování snímku z vinařského prostředí mělo premiéru 25. června poté, co byl původní březnový termín zrušen prakticky pár hodin před uvedením do kinodistribuce. „Přesto je film po prvních dvou víkendech stále na špici návštěvnosti, momentálně s 77 392 diváky,“ pochvaluje si Tomáš Vican.
„To, že si lidé našli cestu k našemu filmu, nás těší. Chceme rozdávat radost a podporovat návrat k životu, který tady byl před pandemií,“ dodal producent, který věří, že i lahev vína může zvednout návštěvnost kin.
Pokračování 3Bobule navazuje na předchozí úspěšné komedie Bobule a 2Bobule, které v kinech dosud vidělo celkem 800 tisíc diváků.
Minulý měsíc přibylo v Česku 3232 podnikatelů, nejvíc od ledna 2012. Za vysokým číslem ze statistiky společnosti CRIF nestojí ani tak počet lidí, kteří se čerstvě vrhli do podnikaní, jako spíš skutečnost, že jich nestandardně málo podnikatelskou licenci zrušilo.
Vyjádřeno matematicky: v červnu začalo podnikat 4884 lidí, zatímco 1652 jich s podnikáním skončilo. Počet nových podnikatelů se blíží hodnotám před jarním uzavřením ekonomiky kvůli koronaviru, počet ukončených živností byl v červnu druhý nejnižší od začátku roku 2010.
„Nových podnikatelů bylo letos v červnu dokonce o něco více než loni, kdežto počet ukončených živností byl přibližně třetinový,“ shrnuje Věra Kameníčková, analytička CRIF.
Statistika může být na první pohled překvapivá, protože opatření v souvislosti s pandemií dusila ekonomiku, a tedy i podnikání. Podle Kameníčkové však právě vládní podpora podnikatelského prostředí vedla k tomu, že živnosti rušeny nebyly.
„Někteří lidé, kteří by za normálních okolností podnikání ukončili nebo přerušili, mohli využít nabídku plošné podpory a své rozhodnutí přehodnotili nebo načas odložili,“ vysvětluje Kameníčková.
Slova analytičky potvrzují – negativním zkušenostem navzdory – fakta z průběhu dosavadního roku. V lednu a únoru skončilo s podnikáním pokaždé více než čtyři tisíce lidí. V březnu, kdy nastalo omezení volného pohybu osob a uzavření úřadů, to vzdaly tři tisícovky podnikatelů. A od dubna, kdy už byla daná struktura vládní pomoci, se měsíční počet ukončených živností pohybuje výrazně pod dvěma tisíci.
Celkově tak během prvního pololetí ukončilo podnikání 17 064 lidí, o 30 procent méně než za stejné období roku 2019. Zmiňovaný časový úsek naopak přinesl 12 338 nových podnikatelů, o 37 procent více než loni.
Na oslavné fanfáry je však brzy. Přestože statistiky za první pololetí jsou příznivé, celkový obrázek o dopadech jarních opatření budeme mít pravděpodobně až na konci tohoto roku.
„Současné statistiky jsou ovlivněny státní pomocí podnikatelům, a neodpovídají tak zcela ekonomické realitě. Ta se začne projevovat až po skončení vládních opatření na podporu ekonomiky,“ upozorňuje Kameníčková.
Koronavirová „povodeň“ důkladně spláchla značnou část tuzemského byznysu. Spousta firem se ale nakonec z moře nepříjemností vynořila, oklepala se a stala se ještě odolnější. Právě takový příběh momentálně prožívá Slevomat.
Zážitkový portál s důrazem na cestování si v dubnu sáhl na dno: prodeje se kvůli uzavřené republice téměř zastavily, konkrétně klesly na dvě třetiny čísel z loňského roku, a za plněním letošního plánu zaostávaly dokonce o 90 procent. Firma proto přistoupila k úsporným opatřením a všichni pracovníci s výjimkou zákaznické péče přešli na poloviční úvazky. Právě lidé totiž pro Slevomat představují největší nákladovou položku.
Teď, necelé čtyři měsíce po vypnutí české ekonomiky, se portál vrací do stavu před krizí. Zrušil se kurzarbeit, zaměstnanci dostávají plné výplaty a opět se nabírají nové pracovní síly. „Jsme zpátky. A bereme si to zpět,“ hlásí Ladislav Veselý, šéf Slevomatu.
„Trajektorie byla strmá. Z akcelerujícího růstu jsme se těšili každý den,“ líčí Veselý, někdejší provozní ředitel, jenž firmu vede od počátku roku, kdy nahradil dlouholetou šéfku Marii Havlíčkovou. Zatímco ještě v květnu největší prodejce zájezdů po Česku ztrácel na tržbách oproti loňsku 35 procent, v červnu již v meziročním srovnání o 15 procent rostl.
Během krize Slevomat, který jen u nás loni prodal 250 tisíc zájezdů, držela nad vodou nabídka okořeněná řadou experimentů. Zákazníci v ní mohli narazit například na trvanlivé potraviny, jídla z výdejních okének či online degustace. Dnes už znovu převažují běžné letní zážitky, jako jsou výlety, večeře nebo třeba šlapadla.
Dle očekávání se v prodejích odrazila nejistá situace kolem (ne)propustnosti hranic. Nákupy pobytů v Česku vzrostly meziročně o polovinu, velkou pozornost vzbudila tradičně jižní Morava, Krkonoše, Šumava a západočeský lázeňský trojúhelník, tedy Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně.
Možná trochu překvapivě vzali Češi útokem také hlavní město. Poptávka po Praze se zvýšila několikanásobně a zájem budí rovněž honosnější lokality typu hotelů Buddha-Bar nebo Art Deco Imperial se snídaní od Zdeňka Pohlreicha. Zákazníky dostal Slevomat i do krásných apartmánů, které byly původně určeny pro Airbnb.
Ze zahraničí láká nejvíce Slovensko, které se prodává lépe než loni, následované Polskem. „Zahraničí ale zároveň představuje to, co nám ve výsledcích stále schází. I když tam ještě očekáváme vlnu zájmu v srpnu a září, až se první lidé vrátí a budou vyprávět,“ říká CEO portálu, provozujícího od konce roku 2018 také vlastní cestovní kancelář se zaměřením na exotické dovolené.
Největší nápor ze strany zákazníků Slevomat, který letos oslaví desáté narozeniny, čeká o Vánocích. „Myslím, že karanténa hraje zážitkům do karet. Lidé zjistili, jaké to je, když musejí být zavření doma, a že právě čas strávený s druhými má velkou hodnotu,“ přemítá Veselý a odhaduje, že zážitkové dárky budou i letos velmi silné.
Optimistické odhady říkají, že navzdory dvouměsíčním těžkostem by Slevomat mohl z krize vyjít nakonec více než dobře a zakončit rok s lepšími čísly než loni, kdy dosáhl rekordního obratu 2,5 miliardy korun. Jestli se tak stane, zjistí Veselý a jeho tým až u stromečku. Nejsilnějším dnem loňského roku byl pro firmu 23. prosinec.
Po „karanténním“ jaru se v létě alespoň částečně opět otevřely hranice, což se projevilo i v ulicích Prahy. Pod okny Pražanů opět duní kufry turistů, překonávající na svých titěrných kolečkách kočičí hlavy, v ulicích je nyní slyšet převážně němčina, ve velkém se opět objevily koloběžky, trdelníky, ale také příspěvky obyvatel Prahy na sociálních sítích o rušení nočního klidu – ať už v souvislosti s restauracemi a kluby, nebo s turisty ubytovanými v krátkodobých pronájmech.
Z toho všeho by se mohlo zdát, že se cestovní ruch dostal do normálu a že v turistické jízdě pokračujeme dál. Opak je ale pravdou.
„Na čísla z minulého roku se budeme dostávat ještě dlouho,“ podotýká k aktuální situaci předseda Asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí Matěj Koutný. Odhaduje, že v současnosti je tento zdejší trh na čtvrtině výkonu v porovnání se stejným obdobím loňského roku. Čísla jsou to o něco lepší než v dubnu, kdy byl trh pandemií v podstatě zmrazený, ale ani tak se nejedná o žádnou velkou vzpruhu.
Trh krátkodobých pronájmů se po jarní ráně stále nevzpamatoval a i budoucí vývoj zůstává nejistý. Největší hrozbou je možné propuknutí druhé vlny pandemie, které by zřejmě přineslo opětovně zmražení trhu.
„Pokud se ale ukáže, že lidé chtějí cestovat a budou chtít dohánět cesty, které jim utekly v první polovině roku, nebo si třeba čeští turisté uvědomí, že mají jedinečnou příležitost zažít Prahu bez turistů, nemusí to být tak špatné,“ zachovává si optimismus Koutný.
Pravdou je, že pro českého turistu se letos vyskytla možnost poznat Prahu takovou, jaká už dlouho nebyla. A zřejmě ani dlouho nebude. Městem duchů jako v březnu už česká metropole sice není, omezení vstupu osob do EU ze třetích zemí ale stále zaručuje příjemné poznávání Prahy bez velkých davů turistů, a navíc s cenově se podbízejícími restauracemi, zábavními službami, ale i hotely a právě krátkodobými pronájmy.
V Krkonoších nebo jižních Čechách najdete slev pomálu.
Po letmém vyhledání ubytování pro dvě osoby přes Airbnb v centru Prahy na nadcházející víkend není ničím neobvyklá ani tisícikorunová sleva, a pěkné bydlení tak lze sehnat už v rozmezí od 1000 do 1500 korun na noc. Podobný trend je dle Airbnb patrný i jinde v Evropě. „V červnu bylo více než 60 procent rezervací do evropských destinací za 100 dolarů a méně na noc,“ uvedla pro Forbes Fiona McCollum z tiskového oddělení Airbnb.
Pokud ale hledáte ubytování se stejnými parametry v regionech, například na Liberecku, v Krkonoších nebo v jižních Čechách, slev najdete pomálu – za stejné bydlení počítejte s cenou kolem dvou tisíc za noc.
Na trhu tak vznikla velmi neobvyklá situace, kdy je ubytování v centru Prahy levnější než v regionech. Regionální ubytování, zejména na venkově, na chatách a mimo město je aktuálně velice žádané. Naproti tomu v Praze je nabídka, která není uspokojena běžně vysokou poptávkou, a tak většina ubytovatelů reaguje snížením ceny,“ potvrzuje i tento trend Matěj Koutný.
V Praze nad Airbnb visí i hrozba chystané regulace krátkodobých pronájmů, jejíž návrh připravuje radní Hana Kordová Marvanová (Spojené síly pro Prahu / STAN). Jedním z opatření by mělo být například stanovení maximálního počtu dní v roce, kdy se byt může krátkodobě pronajímat.
Samotné Airbnb ale věří, že se situace i přes současné problémy a krizi opět stabilizuje. „Před touto krizí jsme každý den spojili průměrně více než dva miliony lidí, a jakmile tato krize skončí, vrátíme se k tomu,“ ujišťuje Fiona McCollum za Airbnb.
Co byste řekli tomu, kdybyste si peníze za odpracovaný den mohli od zaměstnavatele vybrat již po konci směny? Ve světě, kde výplaty proudí na bankovní konta v měsíčních cyklech, málokdy vídaná možnost. Fintechový startup Advanto to chce změnit.
Aplikace, představující jakýsi mzdový bankomat, má lidem umožnit přístup k odpracovaným penězům, kdykoli budou potřebovat. Podle tvůrců se díky tomu mnozí vyhnou finančnímu stresu spojenému s čekáním na další příjem.
Údajně až třetina Čechů totiž žije „od výplaty k výplatě“, přičemž podle průzkumů lidé po obdržení peněz utratí i přes 80 procent svých příjmů a po zbytek měsíce hospodaří s méně než pětinou.
„Lidem se občas stane, že potřebují peníze dříve, než je běžně dostávají. Musí tedy výrazně utahovat opasky nebo sahají po rychlých a drahých řešeních v podobě půjček. To je neefektivní a drahé nejen pro jednotlivce, ale i pro celou společnost,“ přibližuje počáteční myšlenku pro vznik mzdového bankomatu jeho spoluzakladatel a CEO Martin Fortelný.
Advanto, jak zdůrazňuje, není úvěrová společnost, nýbrž technologický zprostředkovatel. Zaměstnanec si tak vybírá peníze, které by od zaměstnavatele dostal po skončení měsíce. Peníze zároveň nejsou nijak úročeny. Na službu se vztahuje pouze transakční poplatek ve výši pár desetikorun – jako při výběru z bankomatu.
„V principu to funguje tak, že si zaměstnanec v mobilní aplikaci zjistí, kolik již odpracoval za daný měsíc hodin, a k jakým financím tak má přístup. Částku, kterou se rozhodne vybrat, mu následně pošleme na účet a o tolik ve výsledku dostane nižší výplatu,“ popisuje Fortelný, podle něhož je služba výhodná i pro zaměstnavatele, pro které vyplácení záloh na mzdy představuje technologicky a personálně velmi náročný proces.
Ambice Advanta ovšem sahají výš než „jen“ k pomoci lidem zvládat nenadálé finanční situace. Startup by v budoucnu rád změnil celý ekosystém finančních toků ve společnosti.
„Týdenní nebo dvoutýdenní cyklus může pomoci ekonomice, peníze budou cirkulovat rychleji, platební morálka se zlepší, lidé budou schopni lépe hospodařit s penězi a naplánovat své výdaje,“ míní Martin Fortelný. „Především ale chceme dát lidem možnost volby, každému totiž vyhovuje něco jiného.“
Advanto, které má časem v plánu pomoci klientům ve zdravějším nakládání s penězi rovněž například automatizovaným spořením, už pro svou misi získalo investora – kapitálový fond Nation 1, za kterým stojí čtveřice Marek Moravec, Jaroslav Trojan, Petra W. Končelíková a Martin Bodocký. Do startupu pro začátek vložili 250 tisíc eur, tedy téměř sedm milionů korun.
Jedním z prvních velkých zaměstnavatelů, kteří služby Advanta nabízejí svým pracovníkům, je logistický startup DoDo. „Naši kurýři odvádějí denně skvělou práci a my rádi hledáme další způsoby, jak jim jejich píli oplatit. Přijde nám jedině fér, aby měli ke svým odpracovaným penězům přístup okamžitě, kdykoli potřebují,“ vysvětluje zavedení firemního benefitu Viera Slota Gecková, finanční ředitelka DoDa.
Spuštění mzdového bankomatu mimo jiné vítá i nezisková organizace Člověk v tísni, jež se dlouhodobě zabývá dluhovou problematikou v Česku. „Z praxe víme, že právě rychlost, s níž se lidé dostanou ke svojí mzdě, hraje při prevenci předlužení zásadní roli,“ tvrdí úvěrový a dluhový expert Daniel Hůle.
Podle jeho slov domácnosti s nižšími příjmy obvykle nemají finanční rezervy, tudíž si – často za extrémně vysoký úrok – půjčují i na běžné výdaje, jako jsou oprava rozbité pračky nebo úhrada nákladů na školu v přírodě. „Pokud bude nová služba cenově dostupná, mohlo by to řadě lidí pomoci,“ dodává Hůle.
Jeden z nejzkušenějších manažerů v koncernu Volkswagen po pěti letech končí. Bernhard Maier vedl Škodu Auto od listopadu 2015 a místo svému nástupci uvolní na konci tohoto měsíce. Kdo jím bude, o tom rozhodne představenstvo v průběhu srpna.
O možném přesunu Maiera, který ve Škodovce působil necelých pět let, už dříve spekulovala německá média. Sama firma o tom informovala dnes. Za měsíc jde přitom už o druhou změnu ve vedení společnosti. Minulý týden skončil i Dieter Seemann, zodpovědný za nákup.
Maier má za sebou ve Volkswagenu dlouhou kariéru – na nejrůznějších pozicích pracoval v automobilovém koncertnu 19 let, před Škodou naposledy jako ředitel prodeje a marketingu Porsche.
Za necelých pět let, kdy v čele tuzemské automobilky působil, spatřily světlo světa tři nové modely: Kodiaq, Karoq nebo Kamiq. Firma se v té době zaměřila i na digitalizaci nebo elektromobilitu.
Podle německého magazínu Auto Motor und Sport by se měl Maier v rámci koncernu vrátit do automobilky Porsche, tentokrát jako ředitel. Současný šéf Porsche Oliver Blume by se mohl přesunout do čela celého koncernu Volkswagen.
Na Staroměstském náměstí jsou cedule v češtině, v michelinských restauracích lze jíst za 400 korun, na otřesných pivních bicyklech nemá kdo jezdit, uprostřed Karlova mostu lze uspořádat piknik a ve Four Seasons se dostupně ubytovat.
Postkoronavirová doba přetváří Prahu do podoby, která tu snad ještě nebyla, a vedle restauratérů a retailerů se nové situaci snaží přizpůsobit hoteliéři. Hlavní město se tak pro mnohé Čechy po dlouhé době stává destinací pro dovolenou.
„Jsou dny, kdy je Praha nejprodávanější region, jinak je to v rámci dosavadních letošních prodejů dvojka,“ říká šéf Slevomatu Ladislav Veselý s tím, že zájem zákazníků je oproti době před koronavirovou pandemií několikanásobný.
„Jezdí, kdo může, a to jsou nyní většinou Češi,“ krčí rameny manažerka recepce v tiché lobby hotelu Hilton v Celnici, kde se aktuální obsazenost pohybuje mezi 20 a 30 procenty s údajně vzestupnou tendencí.
Hilton si v rámci obou pražských poboček od 1. července připravil speciální balíčky pro český trh – při rezervaci dvou nocí mají hosté zdarma parking, slevu na hotelové spa nebo večeři ve střešním baru Cloud9 zdarma.
Balíčky na pobyt v Hiltonu prodává právě i Slevomat a s cenou lehce přesahující tři tisíce korun pro dvě osoby na noc láká na bezplatné wellness. Na Slevomatu je v současné době dostupný i excentričtější hotel Buddha Bar nebo secesní Imperial. „Je to vůbec poprvé, kdy nabízíme tyto luxusní hotely,“ dokresluje situaci Ladislav Veselý.
Největšímu zájmu se na portálu každopádně těší dostupnější Clarion, čtyřhvězdičkový kongresový hotel ve Vysočanech. S cenou začínající na necelých 1500 korunách a s večeří v ceně se jen přes Slevomat prodalo už téměř 2200 pobytů a zaměstnanci potvrzují, že provoz nyní stojí na Češích.
Příspěvky na firemním Instagramu jsou vůbec poprvé psané i česky.
To v hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně je zenový klid, který lze vysvětlit přibližně desetiprocentní obsazeností. Polovinu z oněch 10 procent tvoří Češi, nicméně jde o stálé zákazníky a podle slov personálu do hotelu přijede „maximálně jeden nový Čech denně“. Noc zde začíná na 290 eurech, tedy necelých osmi tisících korunách.
Mandarin, minimálně podle aktivity na sociálních sítích, láká místní spíše na spa a různé procedury, případně do restaurace Spices. Příspěvky na firemním Instagramu jsou v těchto měsících vůbec poprvé psané i česky.
Obdobná (ne)obsazenost panuje v pětihvězdičkovém hotelu Smetana na druhém břehu Vltavy, kam se zkraje roku přestěhovala restaurace Bellevue. „Snížili jsme ceny až o 40 procent, nicméně to stejně hosty z regionů spíše nepřiláká. Sázíme nyní na korporátní klientelu a snažíme se vymyslet cesty pro její akvizici,“ popisuje front office manager hotelu, kde skladbu hostů tvoří běžně z velké většiny Američané.
Podle šéfa Slevomatu se daří prodávat i dražší pražské balíčky, než na kolik vyjde třeba Clarion, ale vrchní hranice je okolo pěti tisíc korun. „Velké téma na léto je pro nás ovšem i cross-sell zákazníků, protože v Praze máme samozřejmě silnou nabídku restaurací a služeb,“ dodává Veselý.
Mladý podnikatel ze zavedené firmy ProKonEx píše o své rodinněbyznysové zkušenosti. Firma původně zastupovala německého výrobce a dodavatele technologických zařízení pro indukční a průmyslové ohřevy materiálů, od září 2015 už je pod názvem ProKonEx ryze českou společností se silnými obchodními vztahy na českém i zahraničním trhu.A také silnou vazbou mezi otcem a synem.
Měl jsem to štěstí na velké životní vzory: svého bratra a otce. Mám vystudovanou stejnou školu jako můj bratr a stal jsem se obchodníkem, protože mě fascinovala pracovní náplň mého otce.
Odmalička mě bavily kamiony, těžká technika a jiskry od svařování, které jsem vídal v halách. Proto jsem jako malý začal trávit školní volna s otcem v práci, což v praxi znamenalo nejen pobíhání po zmíněných výrobních halách, ale také hodiny strávené na cestách po republice a sezení na jednáních.
Otec je vystudovaný strojař. Pracoval v pražských výrobních firmách na vedoucích pozicích, až si ho v porevolučním víru vybrali naši první němečtí obchodní partneři a on dostal nabídku, která se neodmítá: „Máme v plánu v Česku založit dceřinou společnost a ty jsi schopný člověk, nechtěl bys do toho jít s námi?“ Rozhodl se tuto životní výzvu zkusit, a jak čas plynul a podmínky se měnily, firma se od německého majitele osamostatnila a stali jsme se ryze českou rodinnou společností.
Když jsem skončil střední školu a ostatní si užívali posledních prázdnin, tak jsem do firmy nastoupil, následujících šest let koukal tátovi pod ruce a paralelně studoval na inženýra. Vnímal jsem, jak se taková firma řídí, a snažil se toho co nejvíce naučit: jak vést obchodní jednání, komunikovat s obchodními partnery a vytvářet obchodní dokumenty.
Zlomem byla zdánlivě obyčejná dovolená. Otec totiž navrhl, že by vyrazili jen on a maminka. A mě se tím nepřímo zeptal, jestli se o firmu zvládnu v jeho nepřítomnosti postarat. Vybavil jsem si společné dovolené, kde táta večery trávil na notebooku a mobilu a mně ho bylo vždy líto – dělal to pro nás, rodinu.
Senior a junior
Proto byla moje odpověď samozřejmě kladná, chtěl jsem, aby si táta po letech užil dovolenou, jakou si zaslouží. A já tu situaci přijal jako výzvu, protože postarat se o firmu v otcově nepřítomnosti pro mě bylo něco nemyslitelného.
Nicméně první rok se osvědčil, firma „přežila“, a tak táta začal vyrážet každý rok a oba jsme mohli klidně usínat: já v těšení se na další pracovní den a otec s klidem na duši, že o dění ve firmě je postaráno. A jak rostla moje sebedůvěra, otec pochopil, že bych po něm mohl firmu jednoho dne převzít.
Nejdřív mi ale navrhl, že bude dobré, abych „šel do světa“ a něco se přiučil, byť mi nechal dveře do firmy otevřené. Měl jsem smíšené pocity – nechtěl jsem nechat otce v celém tom kolotoči úplně samotného. Vždyť po osamostatnění v roce 2015 jsme spolu vymýšleli náš nový název ProKonEx. Sám mi to nikdy pořádně neřekl, ale máma mi prozradila, že mu moje přítomnost ve firmě hodně pomáhá. Právě tohle uznání pro mě bylo a je největším vyznamenáním.
Do světa jsem vyrazil za nabídkou pozice obchodníka v úspěšné nadnárodní IT společnosti, protože kde jinde se učit? Ale „u nás“ ve firmě jsem zůstal na pozici jednatele, což v praxi znamená, že mámu nepřestáváme štvát debatami o rodinném byznysu při nedělních obědech.
Když se letos v březnu ze dne na den zastavila evropská ekonomika, debatovali jsme o tom, jestli krizi přežijeme podobně jako tu v roce 2008. Zavřené hranice, paralyzovaní dodavatelé a zmatení odběratelé znamenali, že to bude těžší než před 12 lety.
Po návratu z práce začínám druhou šichtu.
Zintenzivnil jsem svou večerní agendu a ihned začal pátrat, hledat nové cesty, řešení. Výsledky mě neuklidňovaly, a negativní myšlenky šly dokonce až tak daleko, že mi do hlavy naskočila představa o možném konci naší rodinné společnosti. O konci odkazu mého otce, který jsem měl přitom v plánu udržet i pro další generaci. O konci snu, že se z IT vrátím a navážu na tátu.
A s tím jsem se nedokázal a stále nedokážu smířit.
Proto po návratu z práce, která mě živí, usedám do auta a začínám druhou šichtu. Inspiroval jsem se u našich zahraničních partnerů – snažím se podpořit ekonomiku své země. Paradoxně neusínám vyčerpaný, ale nabitý pozitivní energií, protože vím, že mám kolem sebe ty správné obchodní partnery a kamarády – protože každý se snaží pomoci.
Věřím tedy, že naše rodinná firma přežije. Děláme pro to s otcem všechno. Na žádnou ze státních dotací jsme nedosáhli, nicméně si ani nemyslím že by nás spasila. Základem je vzájemná podpora domácí ekonomiky, přemýšlení v kontextu událostí.
Proto po karanténě rád navštěvuji své oblíbené restaurace nebo kavárny. Proto v obchodě víc než kdy jindy zkoumám, z jaké země jsou ta jablka, co držím v ruce. Za každým českým jablkem totiž vidím další rodinnou společnost, která určitě zažívá a dělá to samé co my s tátou – minimálně tomu chci věřit.
Jako naše firma v předchozí ekonomické krizi dávala práci lidem v českém průmyslu, může i ta vaše pomoci v současné krizi. Není to těžké: stačí mít hlavu vztyčenou, oči otevřené a dívat se kolem sebe. I kdyby to mělo být třeba jenom na svého tátu.
Letecká společnost Ryanair ve čtvrtek na svém YouTube kanálu zveřejnila video, kde její CEO (tedy nikoli celé skupiny, tím je stále Michael O’Leary) Eddie Wilson vysvětluje zákazníkům, jak získat refundaci za lety, k nimž kvůli pandemii nedošlo. Hned v první minutě se přitom opírá i do českého Kiwi.com.
„Spousta z vás se obrací na náš zákaznický servis s žádostí o pomoc při řešení rezervace, kterou jste učinili přes stránky jako Kiwi nebo On the Beach. Žádná z těchto služeb (Wilson používá „screen scrapers“) ale nemá licenci ani povolení naše lety prodávat,“ vysvětluje Wilson.
Podle něj nemůže Ryanair tyto zákazníky kontaktovat stran refundace, protože nemá k dispozici jejich reálné e-mailové adresy a bankovní účty – ty prý Kiwi.com při rezervaci uvádí nepravé, respektive skutečným pasažérům nevlastní. Kiwi.com a další tak údajně činí z důvodu, že si k taxám Ryanairu lepí vlastní přirážky, jejichž výši před zákazníkem chtějí tajit.
„Ryanair má od nás veškeré údaje nutné k tomu, aby udělal refundace. To, že kvůli bookingu přes třetí strany nemohou vrátit peníze, je naprostý nesmysl,“ říká pro Forbes Oliver Dlouhý. Důkazem je i prý fakt, že 10 procent refundací již proběhlo. „Devadesát procent si nechávají a drží zákazníky jako rukojmí,“ dodává Dlouhý.
Otázku stran nereálných údajů explicitně nevyvrací ani nepotvrzuje, ale říká, že pakliže by Ryanair chtěl, mohl by peníze zřejmě bezproblémově vrátit Kiwi.com. To by je následně převedlo zákazníkům, což by představovalo standardní transakční cestu na vstupu, jen obráceně.
„Nejnovější taktika Ryanairu – zadržování refundací našich zákazníků za účelem podkopat byznysmodel Kiwi.com – je teď díky videu Eddieho Wilsona veřejná,“ argumentuje dále Dlouhý. Wilson naopak na konci videa doporučuje, ať veškeré další rezervace zákazníci provádějí přímo přes stránky Ryanairu či jeho mobilní aplikaci.
Vedení největší evropské aerolinky se už v minulosti nechalo slyšet, že třetí strany považuje za „zbytečné“. Loni česká společnost uzavřela strategické partnerství s německým letištěm Kolín/Bonn, na jehož základě Ryanair dokonce oba hráče napadl soudně.
Kiwi.com na refundacích stále čeká na řádově miliardy korun od aerolinek, které zákazníci požadují přímo od brněnské firmy, přes niž si letenky koupili.
Ukazuje se, že až třetina tuzemských restaurací stála tak trochu na hliněných nohách, které koronavirus dokázal během tří měsíců podrazit. Průhonická Hliněná bašta, byť má nestabilní základ v názvu, mezi ně ale nepatří.
Když se sem jedete najíst nebo jen tak posedět, nemusíte složitě hledat parkování. Už to je v Průhonicích, které jsou díky zámku s vyhlášenou zahradou turisty obložené, v sezoně malý zázrak. Hliněná bašta leží u rybníka na konci obce a ruch centra sem doléhá jen vzdáleně.
Hosté ji vyhledávají kvůli dobrému jídlu, připraví vám tu i čerstvého humra, a láká je také okolí. Z terasy pozorujete kachny na rybníce a zvuk neustále přitékající vody vás za chvíli zenově oblbne. V době před krizí tu téměř každý víkend pořádali dvě svatby.
Není to podnik, okolo kterého se producírují davy zahraničních turistů, jeho klientela je z většiny domácí a stálá, což se v pandemické krizi ukázalo jako výhoda. Hosté se sem vracejí už 23 let.
Majitel a šéfkuchař v jednom Hynek Vávra (na hlavním snímku) přiznává, že i pro něj to ale byl boj o záchranu, který vyhrál díky vlastním úsporám a rychlému rozhodnutí přesunout byznys na chvíli jinam. Provozní náklady, ať je otevřeno nebo ne, každý měsíc spolknou okolo 300 tisíc korun, a to do nich nepočítá plat deseti zaměstnanců.
„Všichni z branže na tom byli stejně, takže jsem se nijak nehroutil. Naopak, spíš jsem se v minulých měsících uklidnil,“ konstatuje. Chvílemi to vypadá, že nevypráví o krizi, ale o vydařeném obchodu. Z tváře mu totiž nemizí úsměv, přestože popisuje dobu, kdy na dveřích jeho restaurace visela cedule zavřeno.
Restaurace Hliněná bašta | Foto Pavel Vítek
První týden čekal, oklepával se z nové, nepříjemné situace a rozmýšlel, jak minimalizovat ztráty a využít čas. V dalších dnech už začal jednat. Patří k lidem, kteří nevydrží chvíli v klidu. Spíš ho utahá dlouhé sezení, mluvení nebo práce u počítače a naopak ožívá, když může fyzicky pracovat nebo se třeba projet na kole. Zednické náčiní, které během pandemie popadl, aby vylepšil restauraci, tak bylo vlastně skoro za odměnu.
Na samém začátku prý hlavně chodil do banky, vyzvedával peníze a vkládal je na firemní účet, aby bylo z čeho hradit platby, které přicházely covid necovid. „Zálohy nepočkají, elektřina třicet tisíc, plyn patnáct, voda zhruba stejně, i když její spotřeba se snížila. Taky sociální a zdravotní pojištění,“ vypočítává částky, které musela firma platit, i když měla zavřeno.
Prý je zvyklý mít celý život zásoby ve všem, takže si byl jistý, že nějakou dobu díky nim přežijí. O státní podporu včetně kompenzace platů nežádal. „Stejně bychom ji nedostali,“ mává rukou. Místo vyřizování žádostí se radši pustil do opravy a renovací.
Restaurace Hliněná bašta | Foto Pavel Vítek
„S personálem jsme škrábali, malovali, zdili. Zkrátka jsme dělali věci, na které není jindy čas. Prvních čtrnáct dnů jsem chodil domů ve tři hodiny odpoledne,“ pochvaluje si. A dodává: „Byl jsem v klidu, ráno hodinu a půl až dvě procházka se psem, pak teprve práce. Vymyslel jsem si rekonstrukci WC a objednal speciální vodovodní baterie. K dodání byly až za tři neděle, takže jsem najednou začal mít strach, že snad ani nestihnu otevřít, až to vláda znovu dovolí. Vlastně jsem si přál, aby ještě chvíli všechno zůstalo zavřené, když jsem měl rozkopané dámské záchody. Prostě sranda, pohoda, ale stálo to prachy,“ říká s nadsázkou Hynek.
Kdyby jen rekonstruoval, peníze by utíkaly nadzvukovou rychlostí, navíc bylo třeba udržet pracovní morálku „mužstva“. Zařídil proto výdejní okénko a přemýšlel dál. „Jezdím hodně na kole, i na chatu za rodinou, a po cestě jsem viděl různé stánky. No jasně, napadlo mě, stánek nám chybí!“ popisuje, jak vznikl další nápad.
Vlastními silami a za přispění místních řemeslníků v něm za chvíli prodávali nejen pivo, ale taky vlastní chleby nebo párek v rohlíku, lépe řečeno v těstě, které si tu sami upekli.
A vymýšlel dál. Uzavřel dohodu s internetovým supermarketem Rohlík, že mu každé ráno dodá hotová jídla. Hliněná bašta tak byla mezi prvními restauracemi, jejichž hotovky se tu v době pandemie nabízely, zpočátku jich bylo až dvě stě.
„Zatímco prvních čtrnáct dní byla pohoda, pak naopak začalo hektické období. Navařit, zchladit, zavařit do krabiček, vymyslet popisky, složení, alergeny, návody ke spotřebě, učili jsme se za pochodu. Takže místo třetí odpoledne jsem začal chodit domů v deset večer a ráno vyjížděl po šesté, aby byla jídla do sedmi ve skladu Rohlíku v Braníku, až se mě manželka začala ptát, co v práci dělám, když je zavřeno,“ vypráví Hynek.
Restaurace Hliněná bašta | Foto Pavel Vítek
I přesto opakuje, že mu dal koronavirus čas na odpočinek. A taky víru, že to s lidmi není tak špatné, jak se občas říká. „Hned na začátku mi volal kamarád Zdeněk Rajniš, od kterého mám pronajatou budovu restaurace: Hele, vole, nic neplatíš, je ti to jasný, nula. Je krize! Když jsem chtěl platit místním elektrikářům a instalatérům, kteří tu pracovali, řekli, ať nespěchám, stačí zaplatit, až budu mít. Hosté zase chodili k okénku a hned po otevření se restaurace zaplnila. To je dobrá zpráva o stavu společnosti, ne?“ usmívá se Hynek.
Situace
očima analytiků
O tom, kolik restaurací má podobný osud jako ta Hynka Vávry a jaké množství jich koronavirus naopak nepřežije, se analytici trhů teprve dohadují. Původní odhady hovoří až o třetině těch, jež budou muset natrvalo zavřít. Podle hlavního ekonoma NERV Lukáše Kovandy je toto číslo ale přehnané.
„I například z dnešních čísel ČSÚ za květnové maloobchodní tržby vidíme, že zotavování tuzemské ekonomiky je po koronakrizi rychlejší, než se čekalo, ačkoli v oblasti služeb je propad stále citelný. Ale maloobchod jako celek podal letos v květnu prakticky stejný výkon jako loni v květnu. Pochopitelně, podzim bude velmi náročný, ale katastrofa by se konat neměla. A krach třetiny restaurací je věru katastrofickým scénářem. Dle mého odhadu odejde z byznysu maximálně desetina restaurací,“ míní hlavní analytik.
O menším počtu krachujících, patnácti až dvaceti procentech, hovoří i Lukáš Kovač, CEO společnosti Qerko.
Podle Kovandy jsou nejvíc ohrožené restaurace vyhledávané převážně zahraničními turisty, tedy zařízení v centru Prahy nebo v Karlových Varech. Letos ve druhé půli roku a v roce příštím mohou trpět také pohostinská zařízení v oblastech s obecně slabším trhem práce, jako je Ústecko nebo Moravskoslezský kraj. Při pokračujícím výpadku automobilové výroby budou zasažena restaurační zařízení v regionech, které jsou na ní citelně závislé, jako je třeba Mladoboleslavsko,“ upřesňuje Lukáš Kovanda a dodává, že každá krize je očistná v tom smyslu, že vytváří tlak, který nutí k vyšší kvalitě služeb.
„Restaurace nabízející kvalitní služby za adekvátní cenu přežijí. Restaurace z pražského Staroměstského náměstí nabízející pivo málem za stovku a těžící hlavně jen z toho, že ‚mají výhled přímo na Orloj‘, to budou mít těžší,“ myslí si.
Hlavní analytik SFG Holdingu Josef Kvarda dodává, že současnou situaci příliš nevylepšují dovolené a karantény v ohniscích výskytu viru ani práce z domova, ke které některé firmy přešly.
„To vede ke změně nákupních návyků, hodně lidí bude svoje stravování řešit jinak, třeba i tak, že se budou stravovat sami a budou restaurace obcházet, možná i trvaleji. Větší nákupy potravin v supermarketech tak jdou na úkor restaurací. K tomu připočtěme nejistotu z budoucnosti. Česká národní banka počítá se silným růstem nezaměstnanosti, poklesem poptávky, a proto spousta firem, a tím i spotřebitelů, bude šetřit minimálně v příštích kvartálech, a to i na stravování. Podtrženo a sečteno, oživení poptávky sektoru je a bude pomalé. Aby toho nebylo málo, potíže jsou i na straně firem a jejich nabídky. Ceny potravin, tedy vstupních polotovarů, rostou nadprůměrně, vzhledem ke slabosti poptávky řada restaurací zejména se silnějšími ziskovými maržemi musela snížit ceny,“ vysvětluje Josef Kvarda.
Dalším rizikem pro finanční zdraví restaurací je problém s pracovní silou. Část zahraničních pracovníků se vinou koronavirových restrikcí může rozhodnout, že teď v cizině pracovat nebudou. „Paradoxně tak restaurace nebudou moci tolik propouštět a mohou být ochromeny i nedostatečným lidským kapitálem,“ doplňuje Josef Kvarda.
Jednou z možností, jak najít novou cestu a znovu se postavit na nohy, je pro restaurace i projekt Chytrý restart pro gastro a hotely, který slibuje pomoc s kontrolou finanční situace a nastartováním marketingu.
Knihkupci měli během pandemie lepší vyhlídky, než jiní. I když byla kamenná knihkupectví zavřená, e-shopy fungovaly, a lidé v karanténě se nudili a na čtení měli víc času. Mnoho z nich navíc během nouzového stavu prohlašovalo, že jdou víc do sebe a zpomalují životní tempo, k čemuž je kniha ideální společník.
Jenže čtenář potvrdil pověst tvora konzervativního. Když nemohl před koupí knihu prolistovat, často raději nákup oželel. Navíc rodinné rozpočty se z pandemické krize vzpamatovávají stejně jako celá ekonomika a knihy nebyly a nejsou první na nákupním seznamu.
Velcí hráči na trhu tak sčítají ztráty.
Podle marketingového ředitele Knih Dobrovský Adama Pýchy se některým podařilo suplovat kamenné prodejny online obchodem docela dobře, jiní pocítili propad v desítkách procent.
Šárka Besedová z Knihcentra přiznává, že se prodeje v jejich knihkupectvích propadly v březnu o více než 50 procent a v dubnu, kdy bylo zavřeno, o 90 procent. Online nákupy sice vzrostly, ale rozhodně nenahradily ty z kamenných obchodů.
A tak se knihkupci snažili oslovit kupující po síti, jak se jen dalo. U Dobrovského dbali na to, aby zásilky přišly co nejdřív, a přidávali k nim jako dárek krém na ruce. Teď se vše vrací do normálu, ale rozdíly v prodejích jsou podle Adama Pýchy stále znatelné, záleží i na poloze prodejny. Třeba do těch, které leží v nákupních centrech v blízkosti kancelářských komplexů, pořád chodí méně lidí než před pandemií.
To potvrzuje i marketingový ředitel knihkupectví Luxor/Euromedia Zdeněk Novák. „Jsme zhruba o třetinu níž oproti stejnému období loňského roku. Zejména prodejnám v obchodních centrech se zákazníci vyhýbají. Mají obavy z vysoké koncentrace lidí,“ tvrdí. Věří, že milníkem k jakémusi mentálnímu návratu k normálu bude září, tedy za předpokladu, že se nezhorší epidemiologická situace.
Naznačuje i údaj, který konkurence tají, a to podíl prodejů v e-shopu na celkových prodejích. „V době karantény se pochopitelně všechny nákupy odehrávaly pouze přes e-shop. Nyní je to rozloženější, ovšem původní poměr 1 : 9, respektive 2 : 8, to ještě není,“ říká Zdeněk Novák, který očekává, že letošní celkové tržby společnosti budou o 25 až 30 procent nižší.
„Do budoucna se možná podíl e-shopových nákupů nevrátí na svou původní úroveň, ale zůstane vyšší, leč zákazníků, kteří potřebují s knihou a knihkupcem oční kontakt, je zaplaťpánbůh stále dost. Jsme čtivý národ,“ dodává.
V knihkupectví Kosmas hodnotí, že během dvou měsíců, kdy byly zavřené kamenné prodejny, stoupl prodej v e-shopech výrazně, zhruba o 100 procent. „I když s otevřením knihkupectví opět postupně klesá, prodeje po síti jsou stále nad běžným průměrem,“ uvádí jeho obchodní ředitel Ctirad Fuchs.
„Celkové tržby se v letošním roce určitě výrazně propadnou, nárůst online prodejů rozhodně nemůže výpadek, který nastal, nahradit. V tuto chvíli ale nedokážu celkovou ztrátu odhadnout, velmi záleží na předvánočních prodejích,“ dodává Ctirad Fuchs, který je ale optimistický a tvrdí, že situace není tak dramatická, jak očekávali.
Najde se ale i někdo, kdo si může přes celkový propad mnout ruce: malý prodejce knih. Alespoň tak to naznačuje majitel pražského Knihkupectví Nad Lesy Petr Vácha. Stálou klientelu si na okraji Prahy, v obchodě spojeném s vinotékou, hýčká od roku 2004, když byl předtím donucen vystěhovat se z vyhlášeného Knihkupectví Na Můstku, aby ustoupil obchodu se sklem.
V době, kdy velké prodejny knih v nákupních centrech zůstávaly pod zámkem, on mohl díky malé ploše své prodejny prodávat, a přitáhnout tak zákazníky velkých knihupectví. Někteří z nich mu zůstávají věrní.
Chcete podpořit svého knihkupce, vyčistit vlastní knihovnu a zároveň pomoci dobré věci? Zapojte se do dobročinné akce a pomozte naplnit knihovny v nemocnicích, aby ti, kdo v nich musí ležet, měli co číst a nebyly to jen staré ohmatané časopisy a tituly, co nikdo nechce.
Akci vymyslela Barbora Topinková, která sama píše knížky, připojil se Nadační fond Hippokrates, který podporuje onkologicky nemocné ženy, a Národní knihovna ČR.
Knížky, které baví, ať už nové, nebo vlastní, které se vám líbily a chcete je předat dál, můžete celé prázdniny posílat na adresu Národní knihovna ČR, Klementinum 190, 110 00, Praha 1. Na obálku napište heslo „Nemocniční knihovničky“. Vykonáte tak hned několik dobrých skutků najednou.
Příběh Renaty Zezulkové je sladký. A také voní. Nejen ovocem, ale i decentně po alkoholu, a hlavně úspěchem a nadějí, že nikdy není pozdě postavit se na vlastní nohy a začít si plnit sen. „Mně se to tedy povedlo až na stará kolena,“ směje se paní Renata.
U dam se sice nesluší prozrazovat věk, zde je to ale důležité, a Renata Zezulková s tím navíc nemá problém. Někdejší úřednici je jednapadesát a naplno se osamostatnila až před necelými dvěma roky. Pod značkou MarmelLady začala vyrábět marmelády a džemy a k jejímu vlastnímu překvapení k ní ze světa přilétají prestižní ocenění.
Přesto se „marmeládová lady“ ostýchá sama o sobě
vyprávět. „Přijde mi, že na mně a na tom, co dělám, není
nic zajímavého,“ krčí v rozpacích rameny. Posuďte sami, zda
má, či nemá pravdu.
Renatu Zezulkovou už nebavilo „otročit“ v Otrokovicích na úřadě, což byla práce, kterou vykonávala dlouhá léta. „A skoro stejně tak dlouho jsem snila, že budu mít květinářství, bistro nebo kavárničku, zkrátka něco svého, čemu bych mohla vlastní tvořivostí dávat směr.“
Když se osamostatnily děti a byla splacena hypotéka, paní
Renata se nadechla, ze dne na den dala výpověď a skočila do
nejistého, ale vzrušujícího dobrodružství. Aby to nebylo tak
úplně hrr, prožila epizodu v neziskové organizaci, v jejíž
prospěch dává dodnes pět korun z každé prodané sklenice džemu
nebo marmelády.
Právě na výrobky z čerstvého ovoce se čerstvá živnostnice
zaměřila. Byla to přirozená cesta, protože vyrůstala na vesnici
v domě s velkou zahradou, takže přísun ovoce byl během sezony
prakticky neustálý a zpracování ovoce prostřednictvím
zavařování se nabízelo.
„A když byl plný špajz, začaly se džemy nabízet všem známým okolo. Ty mé mnohým zachutnaly, takže si je třeba objednali jako firemní dárky. To už byla pobídka, že bych mohla v tomhle oboru zkusit podnikat, a nakonec jsem se k tomu s podporou manžela vážně odhodlala.“
Hned při rozjezdu firmy chtěla paní Renata vědět, co dělá dobře, a především co špatně, chtěla zpětnou vazbu. To byl důvod, proč odeslala marmeládu do Británie na soutěž Original Marmalade Awards, jakýsi světový šampionát těchto produktů. Zpětná vazba ovšem nakonec nespočívala v kritice, nýbrž v něčem, co soutěžící z Moravy vyrazilo dech: její marmeládě byla udělena bronzová medaile.
„Touhle medailí to tak nějak celé začalo,“ říká oceněná žena, přičemž nezůstalo pouze u zmiňovaného bronzu. Ze stejné soutěže brala poté dokonce zlato, bodovala i v jiném anglickém klání, londýnské Great Taste, která by se dala připodobnit k michelinskému hodnocení, poněvadž uděluje kulinářským výrobkům hvězdy. Těchto hvězd „spadlo“ do Otrokovic hned několik.
Zaujmou kombinace oceněných marmelád a džemů. Premiérová cena z bronzu se týkala pomeranče s kávou a i následující triumfy byly za originální recepty: za pomeranč s rakytníkem, za citron s becherovkou, za červený grapefruit s medem, za meruňky s angreštem a kubánským rumem.
Při vypočítávání toho, co se jí povedlo, se paní Renata
spontánně rozesměje: „Měla bych se nad sebou zamyslet – když
to tak sama slyším, je to skoro samý alkohol! A ke všemu jsem
ještě punc Regionální potraviny dostala za višně s rumem.
Vhodný alkohol se ale k marmeládám a džemům chuťově hodí a
hezky je provoní.“
Na vysvětlenou: marmeládou se podle striktní specifikace smí označovat pouze výrobky z citrusů a s určitou gramáží cukru, která je dělá hodně sladkými, na české zvyklosti až moc. Proto dělá Renata Zezulková podstatně více džemů, u nichž může navíc využít lokální ovoce, které ráno kolikrát sama nasbírá a ještě ten den zpracuje.
Marmeláda nebo džem, jisté je, že majitelka a zároveň jediná
zaměstnankyně firmy ráda experimentuje, zkouší nové a nové
chutě. Občas jí lehce pomůže i náhoda. „Meruňky s angreštem
jsem povařila trochu déle, takže hmota zkaramelizovala, já vše
chtěla v podstatě nějak zachránit a napadl mě kubánský rum,“
prozrazuje Moravanka pobaveně, jak přišla na jednu z mezinárodně
oceněných příchutí.
Jako úřednice Renata Zezulková fantazii zapojovat nemohla. Teď
si vše vynahrazuje v malé provozně na kraji Otrokovic. „A je mi
moc dobře,“ uzavírá spokojeně.
Už dávno víc než jen značka mobilních telefonů. Huawei budí v posledních letech velké emoce – technologický gigant se snaží strategicky posilovat svou pozici v Evropě a Severní Americe, jenže jako lídr v oblasti budování nové 5G sítě sbírá jeden šrám za druhým.
V květnu loňského roku podepsal Donald Trump exekutivní nařízení, které dává federální vládě právo zakázat americkým firmám obchodovat s technologickými společnostmi, jež mohou představovat národní bezpečnostní riziko. Jinými slovy se však jednalo o stopku primárně pro Huawei, jehož zařízení mimochodem, vyjma Amazonu či eBaye, ve Spojených státech prakticky nejsou k dostání.
S bezpečnostním rizikem, respektive údajnou špionáží, na mysli pak loni čínskou společnost od svých služeb odřízl Google. „Není pochyb o tom, že některé praktiky Huaweie nejsou v souvislosti s národní bezpečností přijatelné,“ pronesl před pár týdny bývalý CEO Googlu Eric Schmidt. Jisté informace z amerických routerů Huaweie totiž skončily u čínského státního aparátu.
Od Trumpova exekutivního nařízení se to každopádně s čínskou firmou táhne napříč (nejen) západní polokoulí. Minulý týden byl Huawei vyloučen ze hry největším italským telekomunikačním hráčem Telecom Italia, který při výstavbě 5G infrastruktury v domovské Itálii (ale i v Brazíli, kde operuje též) do tendru pustí Cisco, Ericsson či Nokii.
V době, kdy vznikají tyto řádky, byla navrch potvrzena zpráva, že účast Huaweie v rámci budování 5G sítě zakáže i Spojené království, konkrétně do roku 2027. Zároveň dnes stihl bývalý šéf BP a ostřílený byznysmen lord John Browne skončit v roli předsedy představenstva britské pobočky čínského obra.
V českém 5G podhoubí Huawei každopádně vyloučen není – naopak zde do velké míry využívá svou „soft power“, vlastní celé Číně. Firma v rámci místního zastoupení plánuje zřídit funkci vedoucího kybernetické bezpečnosti, což má být jakýsi styčný důstojník pro jednání s místními úřady. Huawei zde také provozuje propagační web 5GvCesku.cz a nechal si zaplatit studii dokládající zvýšené náklady, které by České republice při jeho vyřazení z budování 5G sítě vznikly.
Pouštět čínské společnosti do klíčových státních systémů může představovat hrozbu.
Z druhé strany, tedy o možných rizicicích, už před dvěma lety informoval Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), který explicitně tvrdí, že „software i hardware společností Huawei a ZTE jsou bezpečnostní hrozbou“.
„Čínské zákony vyžadují od soukromých společností působících v Číně mimo jiné součinnost při zpravodajských aktivitách, a tudíž pouštět je do systémů, které jsou klíčové pro chod státu, může představovat hrozbu,“ tvrdil onehdá dnes již odvolaný ředitel NÚKIB Dušan Navrátil, což v zásadě koreluje s americkou či britskou argumentací. Vedení Huaweie veškerá nařčení tohoto typu dlouhodobě popírá.
Bezpečnostními otázkami se ve své aktuální červnové zprávě zabývá také Prague Security Studies Institute (PSSI), odkazující i k estonského případu odmítnutí Huaweie. „Menší státy představují pro Čínu snadnější cíl k vybudování závislosti a pozdějšímu vyvíjení tlaku. A právě obavy z možného zneužití čínských technologií k politickým cílům vedly estonské úřady k vyloučení Huaweie z výstavby tamních sítí,“ uvádí se ve zprávě, jejíž jazyk je každopádně oproti NÚKIB střídmější a celkové vyznění spíše odpovídá doporučení postupovat obezřetně.
K lepší komunikaci stran 5G nabádá i Poslanecká sněmovna, jejíž technologický podvýbor v dokumentu z 9. června „vyzývá příslušné úřady, především pak MPO, ČTÚ a NÚKIB, aby byly výrazně otevřenější v oblasti zabezpečení sítí 5G směrem k odborné veřejnosti a zainteresovaným stranám, především pak k operátorům a dodavatelům technologií“.
Mezitím nicméně dosáhla společnost Huawei (v lokálním kontextu) významného partnerství se Seznamem. Česká internetová jednička se díky tomu dostane do pozice, kdy v telefonech Huawei „nahradí“ služby nespolupracujícího Googlu a vyhledávání Seznamu bude stejně jako jeho zpravodajství či další aplikace už předinstalovanou součástí nových zařízení.
„Mobilní zařízení Huaweie tvoří v České republice velkou část trhu. Jsme rádi, že se nám podařilo uzavřít vzájemnou spolupráci, která nám pomůže oslovit další uživatele s produkty Seznamu,“ komentoval spolupráci v tiskové zprávě Matěj Hušek, ředitel divize Homepage a obsahových služeb českého internetového obra.
Spolupráci spíše netřeba číst jako významný posun v otázce Česko, Huawei a 5G – o té se rozhoduje o několik pater výše. Jde však o drobné, možná i reputační, vítězství pro Huawei, zatímco Seznam se nepochybně těší z toho, že může ukousnout kousek trhu, jemuž dominuje Google. O něco podobného se ostatně pokoušel už ve spolupráci s jihokorejským Samsungem.
Celkový obrázek doplňují pololetní tržby Huaweie, jejichž růst oproti prvnímu pololetí loňského roku zvolnil z 23 na 13 procent, aby se uvelebily ve výši zhruba 64 miliard dolarů.
Tohle pouzdro se otevře návštěvníkům až za čtyři roky. Avšak už teď, přestože zatím existuje jen na papíře a ve vizualizacích, otevřelo Ostravu světu. Návrh nové koncertní haly ve tvaru pouzdra na hudební nástroj, která se stane domovem tamější Janáčkovy filharmonie, byl zařazen do desítky architektonicky nejzajímavějších budoucích projektů světa.
Na originální podobu haly od newyorského studia Steven Holl Architects a pražského Architecture Acts ukázal prestižní magazín Architizer. Stavba, která bude zahájena v roce 2022 a první akce má hostit v roce 2024, dostala zařazením mezi top 10 nejočekávanějších projektů unikátní punc.
„Ostrava špičkovou architekturu potřebuje a věřím, že díky své jedinečnosti se za pár let stane významným turistickým cílem nejen na mapě Česka. Přední český orchestr, Janáčkova filharmonie, navíc získá po 70 letech v provizoriu plnohodnotné zázemí,“ uvedl ostravský primátor Tomáš Macura.
Náklady na výstavbu objektu s kapacitou 1300 míst, působivě připojeného ke stávajícímu Domu kultury, jsou odhadovány na 1,5 miliardy korun bez DPH. Podílet se na nich budou město, kraj i stát a z finančního hlediska se počítá s poměrně rychlou návratností. Inspirací je Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau, které prakticky ihned po otevření přilákalo miliony turistů a mělo velmi pozitivní efekt na ekonomiku města a regionu.
Z finančního hlediska se počítá s rychlou návratností.
Provoz bude financován mimo jiné z komerčních pronájmů velkého a komorního sálu. Pronajmout si bude možné též menší salonky či nahrávací studio, v budově bude také kavárna a restaurace.
„Spolupráce se světovým studiem Steven Holl Architects a Architecture Acts je výzvou i příležitostí. Výzvou vydat se inovátorskou cestou za použití moderních a alternativních technologií a příležitostí pro Ostravu stát se kulturní metropolí s kvalitní architekturou,“ tvrdí náměstkyně primátora Zuzana Bajgarová.
Výjimečná koncertní hala splní také roli naznačenou už primátorem. Od svého založení roku 1954 byla Janáčkova filharmonie pořád v provizoriu, přičemž prostory společenského sálu v Domě kultury nejsou koncipovány jako koncertní sál a tomu odpovídá i jejich akustika.
S nadsázkou řečeno: až za čtyři roky Ostravané konečně uslyší, jak jejich hudební těleso skutečně zní.
„Výslednou stavbu je třeba hodnotit právě i z pohledu toho, co se bude odehrávat uvnitř. Práce orchestru v prostoru takových akustických kvalit znamená výrazné zvýšení potenciálu dalšího uměleckého rozvoje, to je zcela zásadní,“ vysvětluje ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla.
„Spolupráce s předními světovými odborníky na akustiku ze studia Nagata Acoustics slibuje, že v Ostravě budeme mít dokonalý zvuk, který bude zcela jistě slyšet i za hranicemi naší země.“
Do „futrálu“, který má potenciál stát se novým symbolem Ostravy, se vejde celá filharmonie. A až se pouzdro otevře, uši návštěvníků si podle všeho přijdou na své. Potěšení pro oči je zajištěno už teď.
Chcete na firemní konferenci promítnout skvělý finský dokument na aktuální téma? Vylepšit víkendový sraz s přáteli projekcí vodáckých filmů? Oslovit hosty svého podniku pop-up kinem na letní zahrádce nebo zorganizovat přehlídku českých filmů ve vísce na opačné straně zeměkoule?
Artinii – zkratka pro Art in Intelligent Interaction – je nová platforma, která chce skrze progresivní technologie propojovat filmaře s publikem kdekoli po světě. „Stačit jim k tomu bude počítač a projektor,“ tvrdí její tvůrci.
Od pohledu sehraný tandem čtyřicátníků nejspíš do schematické šablony o zakladatelích technologického startupu nezapadá, energie se z nich ovšem přímo valí. A oba se netají smělými cíli: nastavit nové standardy filmové distribuce.
Projekt, na kterém poslední rok a půl intenzivně pracuje více než třicetičlenný tým, vzniká v inkubátoru SEBRE. Miliardáři a vlastníci skupiny Jan Fiedler a Petr Němec do rozjezdu Artinii dosud investovali zhruba čtyři desítky milionů korun. Nápad však v mysli Ctirada Hemelíka, jednoho ze zakladatelů ambiciózního startupu, zkondenzoval mnohem dřív.
Už v roce 2007 připravoval Hemelík v Praze přehlídku filmů zaměřených na osobnostní rozvoj. „Snímky jsem komplikovaně sháněl tři čtvrtě roku a pak překvapeně sledoval, jak jsme za víkend několikrát vyprodali kino,“ vzpomíná. Odtud byl jen krůček k myšlence, že podobných vyprofilovaných komunit po světě existují tisíce.
„Ať už se jedná o motorkáře, dobrovolné hasiče, či fanoušky béčkových hororů, komunitu provázanou společným zájmem můžete jednoduše nasměrovat k obsahu, který ji zajímá.“
O menších filmech se běžný divák nemá šanci dozvědět.
Současně ve světě každoročně vzniknou tisíce filmů a pouze malé procento z nich se k divákům dostane přes tradiční kinosály. O menších filmech, které nedosáhnou na mezinárodní distribuci, se běžný divák nemá šanci dozvědět. A naopak, filmoví tvůrci či producenti jej nedokážou oslovit.
V této pomyslné zemi nikoho ucítil Hemelík byznysovou příležitost a rozhodl se do ní zavést „spoj“. S Vítem Krajíčkem, který má čtvrt století zkušeností se softwarovým vývojem pro velké korporace, se před pěti lety pustil do tvorby platformy, která dokáže obsáhlou a různorodou databázi filmů z celého světa nabídnout tomu správnému uživateli.
„Několik let sbíráme veřejně dostupná data o filmech včetně tržeb, diskusí a komentářů fanoušků,“ shrnuje Krajíček do jedné věty několikaletý vývoj analytických modelů a doporučovacích algoritmů. Momentálně má Artinii v katalogu 600 titulů, zápis dalších 4000 je předjednán. Do konce roku by ale platforma měla uživatelům nabídnout knihovnu čítající 40 až 50 tisíc titulů.
Nové akvizice budou přibývat skrze mezinárodní síť partnerů. „Ti zároveň vyhledávají a zaznamenávají Artinii promítací místa mimo tradiční kinosály, kde pravidelně probíhají filmové dny,“ vykresluje Hemelík aktuální projekt, který by měl filmové zážitky přinést na stovky filipínských ostrovů, kde běžná kina zcela chybí.
Projekt v prvních letech dvojice dotovala z vlastních zdrojů a zainvestovala do něj řádově jednotky milionů korun. Šanci otestovat si potenciál svého dítěte dostala, když Jan Svěrák k osmdesátinám svého otce připravoval obnovenou premiéru digitálně vyčištěné Obecné školy a chtěl film znovu uvést do kin. Distributoři se však tvářili odmítavě: klasika, která co půl roku běží v televizi, by si prý v kině diváky nenašla.
Promítalo se v melbournském kině, v přístřešku na Bali nebo jen tak u ohně v Aucklandu.
„Napadlo nás nabídnout film českým komunitám, kterých je více než 800, a poté se znovu pokusit o česká kina. Za osm týdnů jsme domluvili 160 placených projekcí doma i po světě. Promítalo se v melbournském kině, v přístřešku na Bali nebo jen tak u ohně v novozélandském Aucklandu,“ popisuje Hemelík akci, která vynesla čistý zisk v řádech stovek tisíc korun.
„Standardně si s vlastníky práv zisk dělíme rovným dílem – tuto akci jsme dělali jako dárek pro Zdeňka Svěráka a výnos jsme věnovali remasteringu filmu,“ upřesňuje Hemelík.
Úvaha, že se jim pod rukama rodí byznysově zajímavý nástroj pro alternativní filmovou distribuci, který dokáže prodloužit životní cyklus snímků, vracet na plátna i starší tituly a nacházet nejen pro ně nová publika, se tandemu potvrdila. Potřebovali však další investice, které technologický vývoj nakopnou a urychlí.
Krajíčkův tým pracoval na vlastním přehrávači s ochrannými prvky, které dostojí bezpečnostním standardům tzv. DCP kopií filmů. Zjednodušeně řečeno jde o pevné disky s audiovizuálními soubory uloženými v šifrovaném formátu, jenž znemožňuje pořídit neautorizované kopie nebo promítat film mimo předem dohodnuté podmínky. K přehrávání tohoto formátu je ovšem nutná drahá technika, takže mimo kina je využití DCP kopií v podstatě nedostupné.
„My umíme film jednoduše dodat i do turistického resortu na odlehlém ostrově na Filipínách. Nebo do hotýlku na Šumavě,“ argumentuje Krajíček.
Proti masivně nastupujícím VOD (Video On Demand) platformám však Artinii producentům garantuje vyšší ochranu proti podobně masivnímu pirátství. „U platforem typu Netflixu, kde v přehrávači sledují jednu kopii filmu lidé na opačném konci světa, dešifruje Artinii Cinema Player film při každém přehrávání kousek po kousku,“ popisuje Vít Krajíček s nadšením technologii, která prý využívá armádní bezpečnostní standardy.
„Dokážeme kontrolovat počet přehrání každé zakoupené kopie a informace o promítání zapisujeme do blockchainu. V případě pirátské kopie z telefonu nebo kamery jsme schopni jako forenzní detektivové určit, kde k natočení došlo, a to díky unikátním vodoznakům, kterými prokládáme video- i audiostopu filmu specificky pro každé promítání,“ popisuje Vít Krajíček.
V barokních interiérech pražského paláce DRN, byť s výrazným autorským dotekem architekta Stanislava Fialy, působí technologický jazyk kapku bizarně. Do jedné z nejatraktivnějších kancelářských budov Prahy se tým ajťáků přestěhoval počátkem loňského roku po vstupu strategického investora – DRN rovněž patří do portfolia skupiny SEBRE.
Vedle dobré adresy ale především dva miliony dolarů od SEBRE umožnily Hemelíkovi s Krajíčkem projekt technologicky dotáhnout a letos v červnu virtuálně odprezentovat filmovým profesionálům na festivalu v Cannes jako jeden ze tří inovativních projektů v rámci sekce Cannes Next.
V těchto dnech měla v Artinii vrcholit příprava na uvedení jejího produktu na mezinárodní trh. Efektní spuštění komunitní distribuční platformy měl zajistit Zátopek režiséra Davida Ondříčka – domovská SEBRE v projektu figuruje jako koproducent.
„Nechali jsme na tom měsíce práce, vytipovali a nakontaktovali tisícovky běžeckých komunit napříč světem,“ vyjmenovává Hemelík zmařené plány. „Premiéru producenti odsunuli o rok, ale to nás nezastaví, místo Zátopka obíhá alespoň republiku Kofokino,“ dodává bez zbytečných chmur.
Projekt připravili s Kofolou, pro kterou Artinii sestavilo letní kolekci retro filmů do restauračních pop-up kin. Začátkem prázdnin se startup podílel také na technickém odbavení filmové přehlídky Tady Vary, která v 94 kinech po celé ČR a nabídla 16 filmových titulů.
Hemelík jedním dechem dodává, že pandemie, která na několik týdnů celosvětově uzavřela kinosály, jim naopak otevírá nové příležitosti. Právě Artinii bylo v době nouzového stavu mezi prvními organizátory alternativních projekcí v Česku na netypických místech. Promítalo se v autokinech, na Vltavě, kde diváky místo do sametových sedaček usadili na šlapadla, na zdi domů ve vnitrobloku, nebo dokonce na skály.
„Práce s komunitami je z dlouhodobého hlediska naše priorita a věřím, že i naše know-how, které rozvíjíme každý den. Delivery a security však může být cestou, jak rychle poskytnout naše služby celému světu a nakopnout tím náš byznys. A pokud to správně uchopíme, tak i zásadně zjednodušit a rozšířit stávající a občas bohužel zastaralé distribuční modely,“ shrnuje Hemelík.
Pro českou ekonomiku je teď hlavní, aby se lidé a firmy nebáli utrácet. Tak by se dalo shrnout hlavní poselství vystoupení ministra průmyslu a obchodu a dopravy Karla Havlíčka na úterní Národní ekonomické konferenci.
Vicepremiér na akci s podtitulem Restart české ekonomiky zdůraznil důležitost stimulace nákupů a investic a zmínil také, že stát na pomoc vyčlenil skoro stejnou částku jako Francie. Klíčové je podle Havlíčka hlavně zabránit tomu, aby se firmy kvůli krizi rozhodly odložit plánované investice a peníze zatím raději nechaly na účtu.
Vláda má k tomuto kroku firmám pomoci prostřednictvím zrychlení daňových odpisů za investice do dlouhodobého majetku pro roky 2020 a 2021. Firmy by si formou odpisů mohly snížit daně o větší částku po kratší dobu – buď místo tří let za rok, nebo místo pěti let za dva roky. Dopad na rozpočet přitom bude jenom přesunutý v čase. Změna by se týkala plošně všech nákupů spadajících do vybraných odpisových skupin, nebyla by však povinná.
Jak konkrétně by opatření vypadalo ani kdy by se jeho případné projednávání mělo dostat na program zasedání vlády, ale zatím není jasné. Havlíček zdůraznil, že na nastartování českého hospodářství bude mít vliv také to, jestli se podaří udržet dostatečnou poptávku kupujících i exportní pozici země.
Bez ochoty lidí utrácet nemají podpůrné programy smysl.
Právě v namotivování poptávky
vidí smysl i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš
Prouza. Smysluplným krokem by podle něj bylo snížení DPH na
potraviny nebo take-away jídlo z restaurací. „Bez ochoty
lidí utrácet nemají žádné podpůrné programy smysl,“ řekl
Prouza ČTK.
Zároveň Prouza v tweetu upozornil, že tento krok navrhl už před měsícem společně s kolegy z Hospodářské komory, Komory daňových poradců nebo Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Vládla tehdy návrh odmítla.
O zavedení mimořádných zrychlených odpisů jednali s ministryní financí Schillerovou na jednání tripartity i zástupci Svazu průmyslu a dopravy. Ve svém tiskovém vyjádření vybízel svaz i ke zvýšení limitu odepisování hmotného majetku ze současných 40 tisíc, jelikož částka od roku 1998 zůstala beze změny.
Podobné opatření si čeští podnikatelé vyzkoušeli už při minulé krizi v roce 2009, kdy zrychlené odpisy prosadil pro rok 2009 a první polovinu roku 2010 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek.
Průmyslový a logistický komplex poblíž pražského letiště dostal nový vizuální kabát vytvořený českým graffiti umělcem Michalem Škapou, známým též pod přezdívkou Tron. Takzvaný mural si u něj objednala společnost CTP, která areál v Kněževsi provozuje a vlastní.
Podle jednatele společnosti Remona Vose bylo cílem spolupráce vytvořit prostor, který bude pro lidi zajímavější než zírání do holé zdi. „Vždy se snažíme o to, aby stavby zapadly do krajiny – spousta zeleně, stromů a keřů. Důležitá je i zvolená barva fasády. Vše je ale závislé na tvaru objektu a konkrétní lokaci,“ vysvětlil Vos.
Finální umělecké ztvárnění bylo vybráno odbornou porotou ve spolupráci s městem, architekty i nájemci a do diskuse o výsledné podobě byli zahrnuti také místní. Vítězem veřejné soutěže se stal Škapa, který tak získal nejen lukrativní umělecký prostor, ale byla mu proplacena i vynaložená práce a materiály.
Michal Škapa před brněnskou Vlněnou
Škapa se řadí mezi významné představitele streetartové scény 90. let. Byl jedním z autorů spojených s legendární galerií Trafo Gallery Praha a se svými díly se dokázal prosadit i v mnoha dalších.
„Myslím, že je to něco, na co mohou být hrdí nejen autoři, ale také celá Praha, když přilétající turisty vítá malbou jednoho z předních českých umělců,“ dodává Vos.
S podobným projektem přišla CTP už dříve, když nechala pomalovat jednu ze svých hal v Humpolci. Graffiti navrhl belgický umělec DZIA a vše probíhalo pod dohledem studia DRAWetc. Na celé akci se tehdy podílel tým dalších devíti umělců z České republiky a ze Slovenska.
Další mural vytvořila společnost v Plzni ve spolupráci s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity a podobně hodlá postupovat také v dalších svých areálech v Česku i v zahraničí.
Navlečen do automobilové závodní kombinézy včetně bot se opatrně sunu do ergonomicky tvarované karbonové sedačky stříbrného Porsche 911 GT, dávám nohy na ocelové pedály, zapnu pětibodový závodní pás a pevně chytnu profesionální závodní volant, na kterém kromě všelijakých ovládacích prvků včetně řazení nechybí ani dotykový displej. Na něm se po chvíli, co začnu vyjíždět z depa, objeví otáčkoměr, rychlost a prostě vše, na co jste zvyklí z přístrojové desky běžného vozu.
Když konečně vyjedu z boxů na dráhu Masarykova okruhu v Brně a prudce sešlápnu pedál, okolní krajina je okamžitě rozmazaná a sedačka se začíná třást nejen rychlostí, ale hlavně při přejezdech červeno-bílých vyšrafovaných krajnic každé zatáčky a při každém brzdění cítím pásy stahující se kolem mého těla.
Něco tu ale přece jen chybí. Vůně benzinu a také nahřátých pneumatik.
Fyzicky se totiž nenacházím přímo na závodním okruhu v Brně, kam pravidelně jezdí trénovat jak profesionální řidiči, tak fanoušci rychlých vozů. Jsem na pražském Újezdu, v místnosti prostoru MyRace, kde právě testuji nejmodernější simulátor X3 ryze českého vývoje i výroby od firmy ElektraX Group.
Právě v něm přede mnou seděla taková motoristická jména, jako jsou automobilový závodník Erik Janiš nebo manažer a znalec zákulisních poměrů ve formuli 1 Pavel Turek, ale i česko-slovenští byznysmeni.
„Byznysmeni často vlastní rychlé vozy a chtějí si užívat toho, co se z nich dá dostat. V běžném provozu to ale nejde, tak nemají jinou možnost než pronájem závodních okruhů. Jenže tam vyjde den pronájmu s instruktorem, servisním týmem nebo i pneumatikami na nižší stovky tisíc korun,“ vysvětluje šéf a jeden z jednatelů ElektraX Group Jan Vaněk, když si zrovna ve futuristicky vyhlížejícím simulátoru cvičně projíždím celý okruh. Právě simulátor nabízí byznysmenům alternativu, kterou můžou mít u sebe doma, nebo spíše v garáži.
Futuristický design jednoho ze simulátorů v pražském prostoru MyRace od ElektraX Group | Foto Jan Strouhal
Firma ElektraX se na českém trhu objevila předloni, vývoj simulátoru ale započal už před 15 lety na Karlovarsku, kde jej začali se svými kamarády v podstatě podomácku vyvíjet automobilový nadšenec a závodník Petr Lisa a konstruktér Pavel Dyk.
Během let vyvinuli funkční realistický simulátor a společně s Janem Vaňkem a dvěma majiteli ElektraX Group Jurajem Raticou a Jánem Erényiem dotvořili současný design produktu, se kterým chtějí prorazit na světovém trhu. Jeden simulátor vyjde na 2 až 3,5 milionu korun.
Sám si během první jízdy a po pár kolech, kdy získávám jistotu, začínám připadat jako opravdový automobilový závodník na opravdovém závodním okruhu. Včetně bolavých rukou a natřeseného sedacího ústrojí.
Dokonalou iluzi dotvářejí panoramatické obrazovky, ze kterých mám dostatečný přehled o dění na dráze i kolem ní, doplňují ji zmiňované otřesy sedaček a stahující se pásy při každém sešlápnutí brzdy.
Jen ta vůně přehřátých pneumatik a spáleného benzinu mi jako správnému „fosilu“ tak trochu chybí. Nevadí. Zase se můžu téměř okamžitě přepnout z brněnského závodního okruhu na světoznámé okruhy do Belgie, Monaka nebo třeba do Singapuru bez potřeby cestování, a hlavně bez vynaložení vysokých nákladů na transport a pronájem.
„V naší nejpokročilejší verzi simulátoru X3 lze trénovat na více než stovce světových tratí a můžete si vybrat v podstatě jakýkoli vůz. Od modelů známých z rallye, formule až po ferrari nebo třeba porsche, které má zákazník doma. Navíc je možnost si všechny vlastnosti vozu do detailu nakonfigurovat dle toho, co zákazník opravdu vlastní. Vytvoří si tak digitální dvojče svého vozu,“ popisuje Vaněk, co vše dnes simulátory od ElektraX umí.
Šéf ElektraX Group Jan Vaněk
„Naprosto autentický zážitek z jízdy,“ dodává k tomu Pavel Turek, který má se simulátorem nedávné zkušenosti, když si zkoušel jízdu na oblíbených amerických závodech NASCAR.
Simulátory ale kromě profesionálních motozávodníků a majitelů rychlých vozů přitahují i klienty, kteří jsou například pozváni na představení nového silného auta spojené s následným testem na okruhu. „Tito zákazníci k nám chodí, aby si zvykli na to, jak se vůz chová a co je s ním možné, a u samotného testování na okruhu případně nedošlo k žádnému faux pas,“ doplňuje Vaněk, který nyní řeší hlavně zahraniční expanzi firmy.
„Naše simulátory najdete od Monaka až po Blízký východ. Aktuálně ale domlouváme například instalaci do luxusní vily v Los Angeles. Oslovili nás italští architekti se záměrem přidat pro klienta simulátor ke sbírce jeho vozů v privátní garáži,“ přibližuje Vaněk, který vidí potenciál u arabských šejků, honosících se nejen luxusními, ale zároveň silnými sportovními auty.
Zájem z arabského světa cítí už dlouho: například před dvěma lety byli se svým předchozím modelem simulátoru X2 pozváni do privátního lounge Formule 1 v Abú Zabí.
Portál Aukro.cz se stává zajímavým místem pro fanoušky numizmatiky a notafilie. Právě v této oblasti padl nedávno první milion: víkendová aukce vzácných prvorepublikových bankovek přinesla za nejžádanější z nich rekordních 1 000 200 korun.
Dosavadní nejdražší na Aukru vydraženou bankovkou byl takzvaný „hnědý legionář“ z roku 1923, který se online v dražbě prodal za rovných 500 tisíc korun. Od soboty však drží rekord pětistovka z roku 1919. Její dražby se účastnilo 25 přihazujících, kteří v průběhu pěti dní učinili 394 příhozů.
Vydražená bankovka je vzácná nejenom stářím – pochází z první emise, která byla brzy stažena pro nedostatečnost ochranných prvků. „Vedle originálu se můžeme setkat právě i s dobovým padělkem Meszaros, jehož hodnota není tak vysoká, ale mezi sběrateli je také žádaný,“ uvedl numizmatik František Křesťan. Jméno odkazuje k doktoru Gyulovi Mészárosovi, se kterým je spojena možná vůbec největší padělatelská aféra Československa.
„Na našem aukčním portálu se za poslední tři roky prodalo již asi 261 tisíc kusů bankovek v celkové hodnotě přes 133 milionů korun,“ uvádí account manager Aukra Pavel Krejčíř. „Nejvíce jich spadalo do kategorie československých bankovek vydaných mezi lety 1939 a 1953, konkrétně to bylo přes 33 tisíc kusů. Nejvyšší obrat ovšem vygenerovaly nejstarší bankovky vydané do roku 1939.“
Mezi nejúspěšnějšími aukcemi lze dále najít kupříkladu stokorunu z roku 1919, za niž prodávající získal 310 tisíc korun, nebo odběrný poukaz na bony v hodnotě 500 Kčs, vydražený za 245 tisíc.
O aukce sběratelských předmětů je na portálu Aukro obecně velký zájem. Více než polovina obratu Aukra pochází ze sběratelských a starožitnických dražeb.
Jakub Havrlant o něm mluvil jako o byznysmenovi, kterého Mall Group potřebuje. Po roce však Oldřich Bajer z vedení miliardové e-commerce skupiny odchází, údajně kvůli „neshodám s akcionáři“, o čemž jako první informoval deník E15, jehož vydavatele vlastní – stejně jako částečně Mall Group – Daniel Křetínský a Patrik Tkáč.
Bajer, kterému na LinkedInu stále svítí funkce CEO, přitom ještě před pár týdny z pozice šéfa skupiny komunikoval s médii a tvrdil, že do dvou let chce akcionářům ukázat černá čísla.
„Akcionáři by pochopitelně byli rádi, kdybychom byli v zisku zítra, ale to není reálné,“ říkal též v dubnu letošního roku Forbesu. Otázka ziskovosti je právě to, s čím se středoevropská skupina dlouhodobě potýká, a sám její strůjce Jakub Havrlant historicky přiznal, že měl představy o rychlejší otočce. Mall Group loni dosáhla tržeb zhruba 18 miliard korun se ztrátou 1,7 miliardy korun.
Personální výměnu okomentoval Havrlant věcně: „Skupina je teď připravena vstoupit do další fáze, ve které se budeme soustřeďovat na akceleraci nastavených procesů směrem k ziskovosti a excelenci v operativě.“
Jakkoli jde o obecné vyjádření, mezi řádky v něm lze tušit, že podle akcionářů nebyl Bajerův plán na ziskovost dostatečně svižný. „V novém vedení není dosavadní CEO Oldřich Bajer, který se s akcionáři skupiny rozcházel v názoru na budoucí řízení firmy, a proto ze skupiny odchází,“ dodává mluvčí Mall Group Pavla Hobíková a blíže situaci nekomentuje, stejně jako se Forbesu nepodařilo ihned získat komentář od Oldřicha Bajera či Patrika Tkáče.
Skupina je nyní řízena zúženým boardem ve složení Petr Tomášek, Pavel Knap, Jakub Třeštík a Radko Sekerka. V čele představenstva setrvává Jakub Havrlant.
