Tvůrci internetových videí, kteří je publikují za účelem zisku, se musí nově registrovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Youtuberům a influencerům to nařizuje evropská audiovizuální směrnice, která usiluje o ochranu dětí na internetu a stanovuje pravidla pro šíření obchodních sdělení kvůli ochraně spotřebitelů.
„Směrnice zejména nastavuje standardy ochrany dětských uživatelů před rizikovými obsahy, stanovuje pravidla závazná pro šíření obchodních sdělení, aby byla hájena práva spotřebitelů, a zakotvuje povinnosti směřující k ochraně práv jednotlivců i skupin osob,“ uvedla ve čtvrtek Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Směrnice, která byla do českého právního řádu transponována prostřednictvím zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, se tak vztahuje i na youtubery, vlogery nebo influencery, kteří svá videa umísťují na sítě, jako je YouTube, Instagram, Facebook, TikTok a podobně.
Audiovizuální obsah tvůrců prezentujících se na sociálních sítích se stává audiovizuální mediální službou na vyžádání, jestliže je tato služba provozována jako hospodářská činnost, tedy když tvůrce svou činností sleduje generování zisku.
Dále, když hlavním účelem služby je informovat, bavit nebo vzdělávat širokou veřejnost, respektive oslovovat širokou veřejnost prostřednictvím audiovizuálních obsahů, které jsou pod redakční kontrolou tvůrce; a rovněž, když tvůrce jako podnikatelský subjekt sídlí v Česku. Evidence tvůrců je bezplatná prostřednictvím formuláře.
Přibližně šest tisíc zaměstnanců německé automobilky Volkswagen se ve čtvrtek sešlo na demonstraci před sálem ve Volkswagen Areně ve Wolfsburgu, kde se koná třetí kolo jednání mezi vedením společnosti a odbory.
Podle agentury DPA jde o zaměstnance ze všech deseti německých závodů automobilky. Protestující se domáhají zachování všech německých továren automobilky.
Předsedkyně zaměstnanecké závodní rady Daniela Cavallo ve středu řekla, že koncern plánuje zavírat výrobní závody v Německu ve všech scénářích, které předložil zástupcům zaměstnanců.
„Je to jen předzvěst toho, co se bude dít od prosince, pokud firma nebude brát vážně naše konkrétní návrhy řešení,“ řekla dnes Cavallo. V západoněmeckých závodech Volkswagenu s výjimkou Osnabrücku je totiž podle kolektivní smlouvy možné stávkovat až od prosince.
Na transparentech zaměstnanců stála hesla jako „Budoucnost místo jasného řezu“ nebo „Všechny závody musejí zůstat“, uvedla DPA. S odkazem na případné výstražné stávky protestující skandovali „Jsme připraveni“.
Thorsten Gröger, který vede vyjednávání za odborovou centrálu IG Metall, ve středu řekl, že zaměstnanci jsou v případě zavírání továren připraveni k rozpoutání boje, „jaký tato republika nezažila už desítky let“.
Zaměstnanci, kteří do dolnosaského Wolfsburgu přijeli z dalších míst Dolního Saska a také z Hesenska a Saska, se dnešního shromáždění zúčastnili ve svém volném čase. Na začátku protestu se vydali na pochod od závodu k místu jednání.
Odbory jednání o mzdách a nové kolektivní smlouvě spojují s otázkou možného zavírání provozů v Německu. Podle zástupců zaměstnanců je jakékoli uzavírání závodů v Německu zcela nepřijatelné.
Zaměstnanci jsou podle odborové centrály IG Metall připraveni k ústupkům, které by firmě ušetřily až jednu a půl miliardy eur (osmatřicet miliard korun).
Konkrétně nabízejí, že další zvýšení mezd by bylo na omezenou dobu převedeno do fondu jako pracovní doba a prozatím nebude vyplaceno. To by podle IG Metall umožnilo flexibilní zkrácení pracovní doby bez snižování počtu zaměstnanců.
Na oplátku IG Metall a závodní rada požadují záruky ohledně zachování závodů a pracovních míst. Konkrétně chtějí obnovit dohodu, kterou Volkswagen v září zrušil. Týkat by se měla šesti západoněmeckých závodů se 125 tisíc zaměstnanci v Dolním Sasku a Hesensku, ale i tří závodů ve východoněmeckém Sasku.
Většině tuzemských domácností by mohly platby za elektřinu a plyn v příštím roce klesnout. Velká část dodavatelů chystá s příchodem nového roku zlevnění v řádu stovek korun za spotřebovanou megawatthodinu. O dalších úpravách cen v průběhu roku rozhodne vývoj na energetickém trhu.
Pro přesný vývoj cen bude důležitá také regulovaná část ceny energií. Její podobu pro rok 2025 oznámí Energetický regulační úřad v příštím týdnu. U elektřiny letos tvoří regulovaná složka pro domácnosti více než devětatřicet procent výsledné ceny, u plynu asi pětinu.
V regulované části ceny jsou zahrnuty především poplatek za přenos a distribuci, u elektřiny také příspěvek na obnovitelné zdroje energie. Zbylou část ceny určují sami dodavatelé.
Zlevňování základních ceníků bez fixace od 1. ledna už ohlásila řada dodavatelů. Patří mezi ně i největší tuzemský dodavatel ČEZ, který na začátku příštího roku sníží ceny pro celkem 1,7 milionu zákazníků. Cenu elektřiny na dobu neurčitou sníží o zhruba šest procent na 3388 korun za megawatthodinu bez DPH a cenu plynu o deset procent na 1346 korun za megawatthodinu.
„Ve strategii rychlého promítání poklesů cen na velkoobchodních trzích do koncových ceníků pro zákazníky chceme pokračovat i v roce 2025. Vývoj na trhu tedy bedlivě sledujeme. Momentálně je cena elektřiny na burze poměrně vysoko, ale výhled na další roky stále ukazuje postupný pokles, takže jsme optimističtí, že prostor ke zlevnění bude,“ uvedla mluvčí Alice Horáková.
Změnu cen ohlásilo také innogy, které tak ale učiní ještě před koncem roku. Od začátku prosince zlevní elektřinu a plyn zhruba o 360 korun za megawatthodinu. Společnost se už ovšem chystá i na příští rok. „Pokud se na energetických trzích přes zimu nestane něco nečekaného, co by vyhnalo ceny na burzách nahoru, dočkají se naši zákazníci další vlny zlevňování v prvním čtvrtletí příštího roku,“ řekl ředitel maloobchodu innogy David Konvalina.
Se současnými ceníky vstoupí do nového roku Pražská energetika, která upravovala ceny elektřiny a plynu bez fixace v září, kdy snížila ceny elektřiny až o pětinu na 3,20 za kilomegawatthodinu bez DPH a ceny plynu o šestnáct procent na 1,45 za kWh bez DPH.
„Vše závisí na vývoji velkoobchodních cen a situaci na trhu. Pohlížíme do budoucna na vývoj cen spíše s optimismem, ale bylo by v tuto chvíli předčasné jednoznačně mluvit o dalším konkrétním zlevňování,“ uvedl mluvčí PRE Karel Hanzelka.
„Aktuální vývoj na trhu a naše nákupní strategie nám daly možnost dalšího snížení cen pro naše stálé zákazníky,“ uvedl místopředseda představenstva E.ON Energie Jan Zápotocký. Podnik avizoval zlevnění pro sedm set tisíc klientů bez fixace s platností od 1. ledna, kdy elektřina zlevní o osmnáct procent na 3933 korun s DPH za MWh.
Snížení cen od začátku příštího roku se dočkají také klienti MND. Plyn zlevní o 320 korun za MWh na 1606 korun za MWh s DPH a MWh elektřiny o 470 korun na 4074 korun za MWh s DPH. „Stejně tak jako letos, kdy nám vývoj cen roku 2024 umožnil ceny snižovat, a to opakovaně, tak i v roce 2025 ke zlevňování přistoupíme, pokud nám to situace dovolí,“ uvedl mluvčí Martin Beneš.
Další do řady, kdo sníží ceny od ledna, je Centropol. MWh elektřiny zlevní o třináct procent, u plynu o dvaadvacet procent, což podle firmy bude pro průměrné domácnosti znamenat roční úsporu v řádu tisíců korun. „Pokud bude potvrzen návrh regulovaných cen pro rok 2025, dojde k dalšímu snížení cen u odběratelů elektřiny z řad domácností, kteří elektřinou ohřívají vodu anebo elektřinou vytápějí,“ podotkl člen představenstva Jiří Matoušek.
Společnost epet zatím o cenách na příští rok zcela jasno nemá, klíčová podle ní bude regulovaná část. „Jinak za společnost epet vidím ceny pro naše stávající i nové klienty pořád dle možnosti velice optimisticky, neboť můžu potvrdit, že již máme velkou část nakoupenou a opět se nám podařilo v nabídkách nakoupit to nejlepší na energetické burze. Trend roku bude tedy pravděpodobně kopírovat letošní rok i v roce 2025,“ uvedl obchodní ředitel Roman Šmíd.
Největší evropskou výrobu sušenek Mondelez najdete v severomoravské Opavě. V jejím čele stojí už pátým rokem zkušený manažer Emmanuel Chilaud. V globálním gigantu patří opavská továrna mezi nejoblíbenější, důvěru světového vedení dokazují i četné investice. A také díky Francouzovi, který o sobě hrdě mluví jako o Ostravákovi, dnes například česká Fidorka chutná i zákazníkům na druhém konci světa.
Ulice s názvem Oreo, číslo popisné jedna. Na adrese deset minut autem z centra Opavy, půl hodiny západně od ostravské metropole, mě po absolvování náročných bezpečnostních opatření vítá muž s bělostným úsměvem. Optimistický chlapík v bílé košili a fialovém svetru v odstínu značky Mondelez vypadá jako její nejkrajnější fanoušek.
Fanouškem Emmanuel Chilaud, kterému nikdo neřekne jinak než „Manu“, opravdu je. A ne tak ledajakým. Francouz, který v severomoravském regionu žije s krátkou přestávkou již téměř dvě dekády, stojí v čele všech tuzemských závodů na výrobu sušenek společnosti Mondelez.
Současný ředitel tak vede sušenkové a oplatkové výrobní závody v Mariánských Lázních (kde vznikají tradiční Lázeňské oplatky), Lovosicích (odkud pochází většina „Esíček“ i některé BeBe sušenky) i Opavě – tedy největší výrobnu Mondelezu v celé Evropě a třetí největší vůbec, kde se pečou sušenky Oreo pro celý kontinent i Čechy milovaná Fidorka.
Americký kavárenský řetězec Starbucks zvažuje prodej podílu ve svém čínském podniku. Odvolává se na informované zdroje, podle kterých firma zjišťuje zájem potenciálních investorů, včetně domácích firem soukromého kapitálu. Čína je pro Starbucks druhým největším trhem, tržby tam ale klesají.
Starbucks se potýká s klesající poptávkou po svých nápojích na velkých trzích, jako jsou Spojené státy a Čína. Minulý měsíc nový generální ředitel Brian Niccol investorům řekl, že firma hodlá modernizovat své provozovny a lépe porozumět svým čínským aktivitám. Konkurenční prostředí v Číně je podle něj extrémní a podnik musí přijít na to, jak na trhu růst.
Firma na dotaz agentury Reuters zopakovala, že zkoumá možnosti strategického partnerství pro své čínské aktivity a pracuje na nalezení nejlepší cesty k růstu. Žádné další podrobnosti nesdělila.
Čína je pro Starbucks druhým největším trhem. Firma se však v zemi potýká se slabými výdaji spotřebitelů a silnou konkurencí místních řetězců, jako je Luckin Coffee. Loni měla firma Luckin v Číně poprvé vyšší roční tržby než Starbucks.
Starbucks má v Číně téměř 7600 provozoven, což je asi devatenáct procent z celkového počtu provozoven firmy v celém světě. Tržby ale Starbucksu v Číně už tři čtvrtletí klesají, v minulém čtvrtletí to bylo o čtrnáct procent.
V předchozích letech firmy jako McDonald’s a Yum! Brands, což je majitel řetězce restaurací KFC, vyčlenily své čínské aktivity a prodaly podíly firmám soukromého kapitálu. Chtějí tak dosáhnout vyššího růstu a lépe vyhovět místním chutím.
Nápojářská skupina Kofola prožila úspěšný třetí kvartál roku. Její tržby vzrostly o třiatřicet procent ve srovnání s loňským rokem. Dařilo se všem pilířům skupiny, včetně nově začleněných pivovarů. Skupinová EBITDA za první tři čtvrtletí roku dosáhla 1,6 miliardy korun, přičemž vedení očekává, že celkový výsledek bude na horní hranici avizovaných prognóz.
I přes problémy způsobené ničivou povodní, která zasáhla krnovský výrobní závod a logistické centrum Santa Trans, se Kofola rychle vzpamatovala. „Díky nasazení našich zaměstnanců jsme závod obnovili a všechny linky opět běží,“ uvedl generální ředitel Daniel Buryš.
Na českém a slovenském trhu Kofola zaznamenává desetiprocentní nárůst tržeb, přičemž rekordní měsíce červenec a srpen přinesly historicky nejvyšší tržby přesahující osm set milionů korun. Tradiční Kofola, stejně jako značky Targa Florio, Kláštorná Kalcia, Korunní, Rajec a SEMTEX, těžily z nových produktových architektur a silného letního období.
Silné výsledky zaznamenal také Adriatický region, který zaznamenal růst tržeb ve Slovinsku, Chorvatsku a na exportních trzích. Region podpořila i dlouhá turistická sezona a iniciativy na podporu zelených projektů, včetně výsadby stromů pomocí dronů.
Nově začleněné pivovary zaznamenaly nárůst EBITDA díky lepším prodejům a úsporám v marketingu. Segment Fresh&Herbs, kam spadá UGO, také dosáhl meziročního růstu o sedmnáct procent.
Skupina Kofola se i přes výzvy z povodní těší z úspěšné sezony a rozhodla se vyplatit zálohu na dividendu ve výši sedmi a půl koruny na akcii před zdaněním. Finanční výhled pro celý rok je stabilizován na úrovni 1,8 miliardy korun.
Dobré ráno, obzvlášť pro ty, kteří mají zainvestováno do krypta – bitcoin v noci vystřelil k novým rekordům, dokonce až k magické hranici 100 tisíc dolarů. Hodlerům BTC gratulujeme, ostatním posíláme aspoň ranní přehled.
Máte 1 minutu?
Nvidia roste do nebe. Výrobce čipů zdvojnásobil čistý zisk za Q3 na 19,3 miliardy dolarů, tržby stouply o bombastických 94 procent na 35,1 miliardy. Investorům je to i tak málo. Z takových čísel se totiž těžko roste dál, takže Nvidia oznámila předpokládané ochlazení tempa růstu. A akcie, navzdory astronomickým výsledkům, klesají.
Výsledková sezona nese i v Česku. Kofole se ve třetím kvartálu dařilo i devastujícím povodním navzdory, skupina tak oznámila rekordní tržby. Těmi se pochlubil i zbrojařský holding Colt CZ, který měl meziročně výnosy o polovinu vyšší – od začátku roku sahají už k 15 miliardám – ale čistý zisk zásadně poklesl.
Místo uhlí ocel. Miliardář Pavel Tykač kupuje dvě evropské ocelárny. Jeho společnost Sev.en Global Investments je akvíruje od španělské firmy Celsa, za hutě ve Velké Británii a Skandinávii dá (minimálně) vyšší jednotky miliard korun.
Black Forbesday je za rohem! Od 28. 11. do 1. 12. nabídneme bezprecedentní slevu na Forbes All Access – naše nejvyšší předplatné bude možné zakoupit za pouhých 1299 Kč místo 2299 Kč. Tedy za stejnou cenu, za kterou běžně pořídíte předplatné Print. S All Access však kromě 12 klasických čísel tištěného magazínu získáte také 4 tištěné speciály, přístup k premium obsahu na webu, digitální verzi všech magazínů (včetně archivu) a také 20% slevu na naše knihy a eventy. Připravte se na Black Forbesday! Takhle výhodné to ještě nikdy nebylo.
Máte 5 minut?
Čistý řez. Americká vláda oznámila Googlu, že musí prodat svůj prohlížeč Chrome. Jen tak prý rozbije monopol na vyhledávání a obnoví konkurenci na trhu. Googlu se tenhle bezprecedentní krok pochopitelně nelíbí.
Natvrdo. Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Benjamina Netanjahua za válečné zločiny v Gaze. USA rozhodnutí soudu i případné zadržení izraelského premiéra rezolutně odmítly, šéf evropské diplomacie ale tribunál podpořil.
Tip Forbesu: Inovace pro čistší budoucnost. Mercedes Benz Vans CEE se spojil s E.ON, aby zajistili firmám hladký přechod k elektromobilitě. Společně nastaví nový standard pro nabíjecí infrastrukturu, jejich cílem je umožnit dekarbonizaci rostoucího odvětví logistiky poslední míle.
Máte 10 minut?
Můj ty světe. Nejdražší kus ovoce na světě je banán přidělaný ke zdi stříbrnou lepicí páskou. Že jste to už někdy slyšeli? Déjà vu roku 2019 a Art Basel v Miami? Bingo, je to stejný umělec a stejný koncept, jen cenovka se dost posunula – zatímco tehdy se kontroverzní dílo v aukci prodalo za 120 tisíc dolarů, tentokrát už to bylo přes šest milionů (konkrétně v přepočtu 150 milionů korun).
A recept na nedělní oběd už máte? Banány raději pošetřete na konceptuální umění a udělejte si kachnu na pomerančích.
Že se na Slovensku dělá byznys stejně jako u nás? To už je iluze, říká šéfka poradenské společnosti RSM Monika Marečková. České firmy se podle ní možná začnou po své první zahraniční expanzi poohlížet raději v Polsku.
Krizový konsolidační balíček, který schválila začátkem listopadu slovenská vláda, bude mít významné dopady na tamní podnikatelské prostředí. Středním a velkým firmám přidá nový zákon z pera kabinetu Roberta Fica další daňové zatížení.
Společnosti s obratem nad pět milionů eur, tedy asi 126 milionů korun, už budou brány jako velké firmy. Spadnou tím do daňové penalizace ve výši 24 procent. Ostatní firmy budou daněny patnácti procenty.
Podle výkonné ředitelky RSM Moniky Marečkové jde o nebezpečné otevření nůžek. A v rozhovoru pro Forbes popisuje, jak by na to podniky mohly reagovat.
„Pět milionů eur není tolik a pro menší firmy bude dávat smysl založit druhé eseróčko, protože devět procent rozdílu v daních dělá hodně,“ soudí Marečková.
Podle té si zkrátka slovenská vláda sáhla tam, kde peníze jsou. „Je to takový systém Jánošík, hodně firmám utáhli šrouby. Hlavně těm větším a úspěšnějším,“ tvrdí manažerka, která se z jednání se slovenskými podniky právě vrátila.
S jakými firmami jste měla možnost v Bratislavě mluvit?
My se bavíme obecně s českými firmami, které jsou na Slovensku aktivní. Těch je mimochodem asi čtrnáct tisíc. Všichni znají ČEZ, Agrofert či skupinu CSG Michala Strnada, ale firem je tam nepočítaně víc. Čeští podnikatelé totiž, když chtěli zkusit expanzi za hranice, brali Slovensko jako logickou cestu bez nějaké větší analýzy. Mysleli si, že je to tam stejné. Jenže stejné už to dávno není.
Mění se tedy přemýšlení podnikatelů v tomto směru?
Myslím, že si firmy mnohem lépe rozmyslí, jestli pro ně například Polsko nebude představovat lepší příležitost, byť mají trochu složitější trh. To samé se dá říct o Německu. U českých firem roste chuť chodit na velké trhy a prosazovat se tam. Zrovna tyto trhy jsou totiž momentálně předvídatelnější než Slovensko.
Jaká je nálada mezi českými firmami na Slovensku?
Pokud se tam firmě daří, asi ze Slovenska utíkat nebude. Ale pokud má hospodaření na hranici nuly, může to být poslední kapka. Zřejmě budou ale vážně zvažovat další investice. Pokud máte výrobu v několika zemích a přemýšlíte, kam doinvestovat a dokoupit technologie, nemusí mít Slovensko úplně prioritu.
RSM působí i na Slovensku. Jak to vidí tamní byznys?
Typicky se zajímáme o slovenské středně velké firmy, často rodinné, které existují desítky let. A ty také přemýšlejí, zda se jim v současné situaci vyplatí větší investice například do výroby. Jestli není lepší si peníze nechat na plán B.
Momentálně našim klientům zakládáme řadu holdingů v Česku a já se jim ani nedivím.
Co je plán B?
Zkusit to raději v Česku, to je podle mých poznatků teď převládající nálada. Pro ně je to typický krok, najdou u nás ostatně hromadu slovensky mluvících lidí, které mohou zaměstnat.
Takže útěk?
Říkejme tomu raději expanze. Momentálně našim klientům zakládáme řadu holdingů v Česku a já se jim ani nedivím. Součástí podnikání je srovnání rizik. A když si vezmete třeba IT firmu, kterou potřebujete přesunout z Bratislavy do Brna, tak nejde o nic složitého. Nehledě na to, že, řečeno cynicky, má Brno nejlepší technickou školu pro Slováky.
Nebudou tedy velcí hráči tlačit na konsolidaci trhu?
Někdo to jako příležitost pojmout může. Někdo z menších hráčů může usoudit, že na to už nemá a firmu prodá. Velcí hráči si umějí takovou situaci lépe optimalizovat.
Co slyšíte od slovenských podnikatelů nejčastěji?
To bych musela být neslušná. Ale slušně řečeno, že se na to mohou vykašlat a nemají to už zapotřebí.
Máte nějaké signály od venture kapitálových fondů? Nepřiškrtí to trochu jejich startupovou scénu?
Na Slovensku je o pro startupy o něco příznivější režim a už to vypadalo, že se to tam hýbe správným směrem. Ale tyto změny posunou startupy spíše zase směrem k Česku. A to může být příležitost pro naši verzi Silicon Valley v Brně. Hodně Slováků tam už stejně studuje.
Může to dopadnout tak, že centrály si firmy přesunou do Česka a slovenský trh budou obsluhovat odtud?
Česko je mezi typickými holdingovými destinacemi, kde je toto možné, a nemají takový problém sem i po té rozbité D1 dojet. Takže proč ne? Proč si neudělat hlavní firmu tady a Slovensko mít jako jednu z nohou, na které stojí? A v Česku nemusí nutně rozjet výrobu, mohou tu investovat třeba jen do nemovitostí, to vidíme opravdu často. Že by z toho ale české firmy měly mít obavu, to rozhodně ne.
V čem tkví příležitost pro české firmy v takovém scénáři?
Pokud sem budou směřovat slovenské investice, může tu být zvýšený zájem o některý typ nemovitostí. Projevit se to může v příhraničních regionech, v té oblasti Brno–Vídeň–Bratislava, kde budou hledat nová aktiva. Kdybych byla slovenský podnikatel já, udělám to.
Jaké segmenty ekonomiky chtěla naopak slovenská vláda podpořit?
To je těžké říct. Mně přijde celý konsolidační balíček jako hodně populistický, zkrátka přidat důchodcům. A protože slovenské veřejné finance nejsou v dobrém stavu, hledali primárně tam, kde peníze dnes jsou. A tam utáhli šrouby.
Silnou negativní odezvu měla daň z finančních transakcí. Jak se propíše do slovenského byznysu?
To je poměrně výjimečná daň, se kterou se Slovensko inspirovalo v Maďarsku. Jde o daň 0,4 procenta z každé platby. Hodili to na banky, které to odnesou. Banky to budou muset zprocesovat, spočítat a státu odvést. Účinnost nakonec odložili na 1. dubna, aby to banky stihly.
Oněch 0,4 procenta se nezdá tolik, bude to mít velké dopady?
Zdá se to jako málo, jenže není. Když jste velkoobchod, který jede na velkém objemu a malých maržích, a nasadí vám na každou jednu platbu dodatečnou daň, je to hodně peněz. Firmy samozřejmě přemýšlejí, co s tím.
S jakými zatím přišly recepty?
České firmy si říkají, že budou slovenské faktury za svoje dcery platit odsud. Jenže to nebude fungovat. Pak se totiž ta povinnost zaplatit daň z finančních transakcí přesouvá na entitu na Slovensku, která to bude muset přiznat. To bych tedy určitě nedoporučila. Co se určitě bude dít, je, že si firmy budou dělat vzájemné zápočty.
Nejzásadnější ale je, že strop na daň je čtyřicet eur za platbu, tedy zhruba tisíc korun. To by odpovídalo tomu, že při platbě nad deset tisíc eur se už daň dál nezvyšuje. To povede k tomu, že si firmy počkají na kumulaci faktur a pak je zaplatí svým dodavatelům najednou. Pro dodavatele to může znamenat čekání i měsíc či dva na platbu. Doporučovala bych českým firmám se na zhoršenou platební morálku raději připravit.
Z našich dat vyplývá, že nejvíce zasaženo by mělo být stavebnictví a dovoz automobilů a dílů.
Pro chod firem to bude znamenat co?
Například firma s dvěma tisíci zaměstnanci, když bude rozesílat mzdy, zaplatí z každé jednotlivé platby zaměstnancům tuto daň. Nakonec to strhne banka z účtu firmy.
Které segmenty na tom budou nejvíce bity?
Typicky nízkomaržové provozy, jako jsou různé obchody a velkoobchody, které točí velké množství transakcí a jejich zisk plyne čistě z obrovského objemu transakcí. Pro ně žádný pardon zatím v legislativě není. Pro firmy s menším objemem transakcí a vysokými maržemi to naopak až tak zásadní nebude.
Z našich dat současně vyplývá, že další daňové změny obsažené v konsolidačním balíku nejvíce zasáhnou stavebnictví a dovoz automobilů a dílů, typicky silné české odvětví. Teoreticky by na tom naopak mohli vydělat prodejci základních potravin, u kterých dochází ke snížení DPH. Některá odvětví, přispívající nejvíc do státního rozpočtu, navíc dostala ještě speciální daň.
Myslíte nižší?
Vyšší. Jde o mobilní operátory, rafinerie nebo farmaceutický průmysl. Tam snížili DPH na léky, ale zavedli zvláštní daň ze zisku. Povede to k nižším maržím. Mají přidané některé poplatky navíc. Uvažovalo se ještě o energetice, ale ta z toho nakonec vypadla.
Který z okolních trhů může zaujmout pozici Slovenska a být první volbou při expanzi českých firem do zahraničí?
Jednoznačný potenciál má Polsko. Osobně mám velkou radost, že se ale české firmy přestávají bát i Německa. Při veškerém respektu k Němcům jsme už v některých segmentech před nimi. Stačí se podívat na Rohlík a jak se jim tam daří. Obecně ve službách týkajících se online prostředí jsme jako Češi skvělí. Polsko je zase zajímavé velikostí trhu a tím, že je v podobné fázi vývoje jako my.
Kolegové ze světa se mě občas ptají, zda je lepší investovat v Česku, nebo v Polsku. Podle mého názoru, kdyby měli zahraniční manažeři volit srdcem, investují v Praze. Líbí se jim tady. Ale kdyby vybírali rozumem, což dělají, vyberou Varšavu. Trh je tam velký a kromě toho polský stát dělá hodně, aby ho podpořil.
Znáte takové příklady z Polska?
Mám kolegu v Polsku, který tam vede firmu. Ten mi nedávno říkal, že příští rok porostou o dvacet procent, aniž by museli cokoli dělat. Jen díky tomu, že rostou jejich klienti a neustále k nim přicházejí zahraniční klienti, kteří v Polsku chtějí investovat. Naproti tomu v Česku bylo letos takových klientů minimum.
Do jaké pozice se z hlediska investic Slovensko v rámci střední Evropy staví?
Směřují k takovému společnému ostrůvku s Maďarskem. O nějaké visegrádské čtyřce nebo regionu střední a východní Evropy si už můžeme nechat jen zdát. Nůžky v rámci něj se rozevírají a já mám radost, že jsme tým Polsko. Slovensko se zatím populistickou politikou bohužel přiklání k Maďarsku, kde je daň z finančních transakcí ještě vyšší.
Ještě před deseti lety, když jste na ulici potkali člověka v podivně širokých botách bez podrážky, tak jste se tomu nejspíš podivili. Během pár let se však z alternativní obuvi pro lidi, kteří upřednostňují zdraví před módou, stal stamilionový byznys, ve kterém Česko předbíhá svět.
Do pohodlnější a často také udržitelnější obuvi se přezuli lidé od byznysmenů přes sportovce až po batolata. Podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2023 nosilo na začátku loňského roku v tuzemsku barefoot obuv sedm procent obyvatel, což se rovná zhruba 700 tisícům lidí.
Anatomicky tvarovaná obuv s rozšířenou špičkou a tenkou, ideálně třímilimetrovou podrážkou dosáhla celosvětové popularity během uplynulé dekády. U nás se trend do masového povědomí dostal zhruba v posledních pěti letech a co do počtu obyvatel s barefooty v botníku jsou Češi dokonce na prvních světových příčkách.
Tuzemský trh s bosobotami se od té doby rozjel sedmimílovými kroky. Nových značek a obchodů s tímto typem obuvi se během poslední dekády objevilo jako hub po dešti. Na malý český „botníček“ až překvapivě hodně, ale očividně poptávka stále roste, jak potvrzují prodejci.
„Česká republika je v tomto segmentu skutečně výjimečná. V přepočtu na obyvatele patříme mezi země s nejvyšším počtem prodaných barefootů na počet obyvatel, což nás vyneslo na špičku nejen v prodeji, ale i ve výrobě těchto bot,“ potvrzuje Andrea Součková, zakladatelka obchodu naBOSo.
Češi a Češky si barefooty zamilovali a v regálech mohou vybírat mezi desítkami lokálních i zahraničních značek, přičemž obecně po bosobotách sáhnou nejčastěji vzdělaní lidé z vyšší ekonomické třídy ve velkých městech, které zajímá zdravý životní styl. „Barefooty začnou řešit většinou maminky kvůli svým dětem a nakonec je začne nosit celá rodina,“ upřesňuje Součková.
Český trh s barefoot obuví praská ve švech. Dokonce i větší sousední trhy, jako je Polsko nebo Německo, za Českem pokulhávají. Figurují u nich zejména velké zahraniční značky, zatímco u nás se uživí několik domácích firem mezi desítkami dalších.
Mezi největší české značky patří Ahinsa zaměřující se na etickou obuv, Beda orientovaná na děti, sandály Bosky nebo průkopníci ponožkobot Skinners. Mezi další menší tuzemské značky s barefoot sortimentem se řadí též Anatomic, Bohempia, Pegres, Crave, Angles Fashion, Saltic či Aylla.
Za značkou Ahinsa stojí fyzioterapeut Lukáš Klimpera, který v tom nejdříve neviděl byznys. Prostě chtěl, aby lidé chodili v zdravých botách, ale nenašel žádné, která by ladily s jeho hodnotami a vyráběly se eticky.
Proto v roce 2013 založil značku Ahinsa, která veganské boty vyrábí v Evropě a prodává je po celém světě s loňským ročním obratem ve výši necelých třicet milionů korun.
Foto se souhlasem Vivobarefoot
Konvenční obuv versus barefootová obuv.
„Barefoot se pomalu začíná dostávat do mainstreamu a je to moc dobře. My rosteme stabilně zhruba o dvacet procent ročně. Ten růst by mohl být větší, poptávka je, ale jsme jednak limitovaní kapacitou výroby a také se chceme po skokovém růstu z předchozích let soustředit na stabilizaci celé firmy,“ komentuje vývoj Klimpera.
Asi největší nárůst zažila slovenská Be Lenka, kterou před sedmi lety založili bývalá paralympionička Lenka Cenigová a Juraj Fehervari.
Průkopník na poli barefoot obuvi z Žiliny má dnes roční obrat kolem dvaceti milionů eur a zanechal stopu už v sedmdesáti zemích světa. Obliba barefootů u Čechů a Češek jejich rychlému růstu také pomohla.
„Česká republika pro nás byla rozhodně lehčím trhem než Slovensko, zejména díky větší známosti barefoot obuvi. I tak však oba trhy zpočátku představovaly riziko. Prvotní analýza mi radila, abych se do barefoot segmentu nepouštěl, ale já jsem mu věřil,“ svěřuje se Juraj Fehervari a doplňuje, že plánují další růst na českém trhu a budování místního týmu.
Barefooty z Žiliny si obula dokonce španělská královna. „Od začátku dosahujeme na průměrný meziroční růst víc než devadesát procent. Kromě Slovenska a Česka máme silné pozice ve Skandinávii, USA či Španělsku, kde si naše boty objednala i královna Letizia,“ chlubí se Fehervari, který rozjel další značku bot Barebarics zaměřenou na pánskou barefoot streetwear.
A zdá se, že palec na špičku boty v tomto segmentu zatím ještě nenarazil, naopak trh má potenciál dále růst. To s sebou samozřejmě přináší výzvy, jak se odlišit od konkurence například cenou, která se u těchto bot pohybuje okolo dvou až pěti tisíc korun za pár.
„V posledních letech vzniklo mnoho malých barefootových značek, a proto klademe důraz na odlišnost. Intenzivně se věnujeme výzkumu a vývoji. Některé malé značky naproti tomu nedbají na kvalitu a zpracování, což barefootu jako celku kazí pověst,“ tvrdí Fehervari z Be Lenka.
Foto se souhlasem BeLenka
Analýza správné funkce chodidel ve výrobně Be Lenka
Lukáš Klimpera ze společnosti Ahinsa se levnější konkurence neobává.
„Konkurence roste, barefoot boty začínají zařazovat do svého sortimentu i výrobci konvenční obuvi. Nemám z toho ale obavy, trh se časem sám pročistí. Barefoot není jen bota s tenkou podrážkou, jak si mnozí myslí, ale obuv dělaná tak, aby celé tělo mohlo fungovat zcela přirozeně – a to není zas tak snadné vyrobit,“ soudí.
Konkurenci menším lokálním brandům tvoří také velké světové značky. Jako jedni z prvních na tuzemský trh vstoupili v roce 2011 britští Vivobarefoot.
Do Česka je doslova v krabicích přinesl Kamil Vedral, který je dodnes výhradním distributorem této značky v Česku a na Slovensku. Ten rostoucí trend barefoot obuvi i mezi konvenčními značkami vítá.
„Čím dál tím víc lidí v Česku si uvědomuje, že planetu máme jen jednu a že její zdroje jsou omezené. Obzvláště mladší generace, která postupně dorůstá v naše zákazníky,“ sdílí svůj pohled Kamil Vedral.
„To se odráží v jejich přístupu k životu – starají se o sebe, zdraví řadí mezi své priority, snaží se žít v souladu s přírodou. U oblečení preferují kvalitu a to nám otevírá dveře k novým zákazníkům,“ dodává Vedral.
Rozmach bosobyznysu se projevuje i na materiálech, kde se stále více prosazují ty ekologicky šetrné a biologicky rozložitelné. Také nové technologie a trend self care se do obuvnictví propisují, na trhu se objevily takzvané chytré boty s vestavěnými senzory, které sledují pohyb, tlak a celkovou kondici uživatele.
„Na centrále Vivobarefoot ve Velké Británii aktuálně běží výjimečný projekt Vivobiome, kde se vyvíjí plně kompostovatelné boty vyrobené na míru 3D tiskárnou,“ říká Kamil Vedral.
Foto se souhlasem Be Lenka
Analýza správné funkce chodidel ve výrobně Be Lenka
Kromě značek z trendu profitují také prodejny. První u nás vznikl koncept Naboso, který v roce 2015, kdy barefoot znal málokdo, otevřel první multibrandovovou prodejnu s barefoot obuví.
První rok měli obraty 26 milionů korun a minulý rok se dostali na 180 milionů, tedy skoro sedminásobek. Začátky ale nebyly zadarmo, jak potvrzuje zakladatelka Naboso Andrea Součková.
„Byl to riskantní vstup do zcela nového, úzkoprofilového segmentu trhu, který si vyžádal investice do osvěty, pořádání akcí a přednášek. A to se vyplatilo. Dnes pojem barefoot zná téměř třetina české populace a podle posledního průzkumu má zkušenost s barefoot obuví sedm procent populace,“ podotýká Součková.
Trend se ale ještě nestihl propsat do legislativy a v Evropské unii ani České republice zatím kupodivu neexistuje specifická legislativa zaměřená přímo na barefoot obuv.
Na to loni reagovala Asociace barefoot obuvi ve spolupráci s Českou obuvnickou a kožedělnou asociací (ČOKA), které společně vytvořily definici barefoot kategorie na semináři v rámci veletrhu KABO 2023.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) povolil společnosti Aricoma z investiční skupiny KKCG miliardáře Karla Komárka koupit společnost Clarystone, která se zabývá přenosem dat, hlasu a obrazu.
„ÚOHS zjistil, že spojení nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, a proto vydal rozhodnutí o povolení spojení, jež nabylo právní moci,“ uvedl úřad.
Clarystone podle údajů z Evidence skutečných majitelů vlastní Petr Koch a David Šíbl. Společnost byla založena v roce 2007 v Brně, od roku 2013 sídlí v Praze a v Brně má pobočku.
Poslední výroční zpráva společnosti ve Sbírce listin je za hospodářský rok končící v září 2017, tehdy Clarystone vykázala tržby 115 milionů korun a čistý zisk 10,6 milionu korun.
„Patříme mezi technologicky vyspělé poskytovatele komplexních systémových a integračních řešení v oblastech přenosu dat, hlasu a obrazu. Týmy našich specialistů v Praze a Brně se opírají o dlouholeté zkušenosti v oblastech telekomunikací a ICT. Našim zákazníkům přinášíme vysokou přidanou hodnotu díky zákaznicky orientovanému pohledu, důrazu na efektivitu řešení a profesionální zákaznické podpoře,“ uvádí Clarystone na webu.
Aricoma poskytuje služby v IT infrastruktuře, cloudu, podnikových aplikacích, kybernetické bezpečnosti, digitalizaci veřejného sektoru a systémové integraci.
Pod hlavičku Aricoma spadají firmy Sabris Consulting, Consulting 4U a KCT Data specializující se na systém pro řízení firem SAP i česká společnost Syscom Software zaměřená na vývoj softwaru. Aricoma zaměstnává kolem 1600 lidí a její roční tržby přesahují devět miliard korun.
Po šestnácti letech vystřídal Ondřej Postránský v pozici generálního ředitele nápojářské společnosti Mattoni 1873 Alessandra Pasquala, který se posunul do funkce výkonného prezidenta. Roli CEO celé skupiny tak vůbec poprvé zastává Čech.
Postránský není ve firmě žádným nováčkem, působí v ní už dvaadvacet let a dokonale ovládá její marketing. Než totiž usedl do ředitelského křesla, řídil strategii značek Mattoni 1873 na všech trzích, kde podnik působí.
„I to mi v nové pozici pomohlo. Znám brandy, vím, co je za každým výrobkem,“ svěřuje se Ondřej Postránský v rozhovoru pro magazín Forbes.
Mattoni 1873 vedete už téměř dva roky. Co jste se naučil nového?
Pozice CEO je mnohem komplexnější a zodpovědnější a já se učím vlastně pořád. Ať už to je výroba, logistika, nebo finance. Tím, jak rosteme, přidáváme nové trhy, kategorie, je toho k učení stále dost.
Ještě v době, kdy byl šéfem Alessandro Pasquale, přišla akvizice s Pepsi. Jak moc je pro firmu klíčová a nakolik posílila její pozici lídra na trhu?
Za tu dobu, co jsem tady, se každé dva roky stala nějaká důležitá akvizice. Ať už to bylo zpočátku v rámci České republiky, poté za hranicemi, nebo když jsme přibírali různé importované značky. Začali jsme s Eckesem, což jsou džusy Granini a sirupy Yo, pak to byly produkty Suntory, tedy značky Schweppes a Dr. Pepper, potom až přišla Pepsi. To vše bylo součástí našich plánů a strategií. A ano, dá se říci, že akvizice Pepsi byla klíčová.
Jaké výzvy a cíle jste si při nástupu určil vy sám a jaká očekávání od vás měli majitelé?
Moje ambice a cíle nejsou důležité. Důležité jsou cíle firmy. My v současné době patříme mezi top největší hráče v oblasti nealka, v rámci celé Evropy. A tady chceme být aktivní pořád a pozici stále posilovat. Pokud bych měl jmenovat mou ambici, ta bude o lidech – udržet ve firmě současné talenty a přilákat nové.
Jak toho plánujete dosáhnout?
Máme tady jeden zajímavý projekt – Mattoni Eagles, zaměřený na studenty vysokých škol. Přihlásilo se nám jich do něj asi sto padesát z různých univerzit a vybírali jsme patnáct. Ti pak absolvovali dvoutýdenní vzdělávací program, v němž přednášejí experti jak z naší firmy, tak i externí odborníci.
Studenti mají možnost se tady naučit, jak v praxi taková firma, jako je Mattoni, funguje. Program chceme otevřít každý rok a udržet dlouhodobě. A s těmi, co budou mít zájem, spolupracovat i dál.
Foto Michael Tomeš
Ondřej Postránský vede od loňského dubna společnost Mattoni 1873.
Jaké pozice potřebujete obsadit?
Nabízíme možnosti v mnoha oborech, od marketingu přes obchod, finance, výrobu, laboratoře až po udržitelnost. Zaměstnáváme 3400 lidí v osmi zemích, z toho v pěti z nich máme jedenáct výrobních závodů – v Česku, v Maďarsku, Srbsku, Rakousku a Bulharsku. Přičemž v tuzemsku jich máme nejvíc, dohromady šest – Kyselku, Mnichov, Byňov, Poděbrady, Horní Moštěnice a Prahu.
Jste lídrem na trhu, tak se pochlubte, jak se skupině aktuálně daří?
Za letošek je ještě brzy na nějaká finální čísla, ale samozřejmě odhady máme a věříme, že rok 2024 bude opět rekordní. Ještě je před námi silná vánoční sezona. Co prozradit mohu, to jsou čísla za loňský rok, kdy jsme měli tržby dvaadvacet miliard korun, což byl nárůst o osmnáct procent.
Prodali jsme více než 1,9 miliardy lahví na úrovni holdingu a věříme, že letos překročíme dvě miliardy. Pro srovnání, když jsem před těmi dvaadvaceti lety do firmy nastoupil, prodávali jsme kolem pěti set milionů lahví ročně.
Aktivní jste v mnoha kategoriích, distribuujete například výrobky značky Lay’s, což jsou brambůrky a snacky. Který segment je pro vás nejdůležitější?
To naše hlavní směřování jsou stále nealkoholické nápoje, v nich jsme aktivní ve všech kategoriích, na jakoukoli si vzpomenete, tam máme nějakou značku. Celkem asi čtyřicet značek ve všech zemích.
V nealku je stále spousta možností, nejsilnější a největší kategorií je balená přírodní voda, která má v rámci celého evropského trhu podíl přes čtyřicet procent. Stále populárnější jsou ochucené funkční vody, které jsou na bázi minerálních vod, ale s nějakou další přidanou hodnotou.
Minerální vodu nabízíte i ve skleněných lahvích. Je o ně ze strany zákazníků zájem?
Chceme jim tu možnost nabízet. Na trh jsme uvedli jednolitrovou Mattoni ve skleněné lahvi, teď máme i ochucené varianty, a rosteme tak o padesát procent. Ale pořád je to z nízkého základu, takže nejde o dominantní část našeho prodeje. Ta je v PET lahvích. PET je velmi komfortní a kvalitní materiál, jen nenabízí tu výhodu, kterou má sklo, a to vratnou lahev.
To by se ale mělo brzy změnit. Ostatně usilujete o to už mnoho let.
Doufejme. Věříme tomu, že nejpozději v roce 2026 už zálohované budou. Pokud ne, Česko by bylo takovým posledním ostrůvkem, kde by zálohový systém nefungoval. Protože už běží velmi dobře na Slovensku, letos se začalo zálohovat v Maďarsku, od ledna příštího roku bude v Rakousku, Polsku, v Německu už funguje dlouho. Zavedený je dohromady v šestnácti evropských zemích.
Systém tedy bude fungovat stejně jako u skla?
Ano. Při zakoupení nápoje v PET lahvi zaplatíte zálohu čtyři koruny a ty obdržíte zpět poté, co vrátíte prázdný obal na sběrné místo nebo do automatu. PET lahve jsou pak slisovány a odvezeny k třídění a opakované recyklaci, kde se z nich vyrobí nové.
Díky tomu se materiál může využívat pořád dokola. Je to jediný způsob, jak zajistit cirkularitu materiálu. A ta finanční záloha funguje jako motivace, aby „petky“ nekončily na ulici nebo v přírodě či ve směsném odpadu. Kromě PET lahví se takto budou moci vracet i plechovky.
Foto Michael Tomeš
„Věříme, že nejpozději od roku 2026 PET lahve zálohované budou,“ říká Ondřej Postránský.
Odbočme teď k lázním Kyselka. Máte s nimi nějaké plány? Mám totiž takový pocit, že mnoho lidí od vás očekává, že je znovu vzkřísíte?
Pro nás je to bolestné téma v tom, že nám stále někdo přičítá, že to, v jakém jsou stavu, je naše vina. Převládá asi nějaký názor, že ty lázně nám patří nebo patřily, ale tak to není. Je tam osmnáct objektů a z toho ve vlastnictví Mattoni 1873 je pouze pět a ty se postupně zrekonstruovaly nebo rekonstruují.
V jednom jsou byty, v dalším máme naše IT centrum, v dalším je muzeum Mattoni. Většinu těch budov vlastní obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka a postupně je opravuje, jenže to jde pomalu. Součástí sdružení jsme rovněž my, ale my jsme také jediní, kdo tam posílá nějaké významnější peníze, nikdo jiný o to zájem nemá. Za posledních dvanáct let jsme do všech rekonstrukcí investovali zhruba sto čtyřicet milionů korun.
Když se řekne Mattoni, napadne mě kromě minerálek i karlovarský filmový festival. Co pro vás znamená partnerství s ním a budete ho dál rozvíjet?
Lidé mají asi představu, že Mattoni byla s festivalem spojená od začátku, ale pravda je, že oficiálním partnerem jsme teprve čtvrtým rokem. Díky tomu tam můžeme přinášet naše aktivace.
Chceme pokračovat v tom, co jsme začali a na co si lidé zvykli. To znamená, že poskytujeme koncerty zdarma, každý den nabízíme line-up českých muzikantů a kapel. To je náš směr, který jsme si určili, neděláme žádnou uzavřenou VIP party, ale akce, které jsou otevřené všem.
Kolik vás to stojí?
Jedna věc je partnerství, a tu částku vám říct nemohu, druhá je aktivace na místě, ale to vám taky neprozradím. Je to ale mnohonásobně víc, řekněme, že se pohybujeme v milionech korun.
Pojďme zpátky k vašim produktům. Chystáte letos ještě nějaké novinky?
Pořád nějaké chystáme. To, co nás hodně zajímá a kde věříme, že jsme evropská a možná i světová špička, jsou ochucené funkční vody, veškeré produkty na bázi minerálních vod. Máme za sebou úspěšnou inovaci Magnesia plus a další inovace jsou před námi.
Za rok 2024 vyšla zpráva agentury Mintel, kde Mattoni thajská limetka s chilli bodovala mezi třemi nejinovativnějšími novinkami. Na to jsme byli pyšní, že produkt z České republiky skóroval mezi světovými inovacemi.
Ale abych se nevyhýbal vaší otázce, tak budeme přidávat další příchuť do řady Mattoni Esence. To je produkt, kde není ani trochu cukru a sladidel, ochucený je pouze přírodním aroma, takže zcela bez kalorií. Přesně tenhle typ zdravého nápoje lidé chtějí.
O jakou příchuť půjde?
Tady budu asi zase trochu tajemný, ale my dopředu neradi něco prozrazujeme. Náš segment je velmi konkurenční, za což jsme sice rádi, ale také to znamená, že se v něm neustále inovuje, a firmy umějí být velmi rychlé. Říci jakoukoli informaci dopředu by nebylo správné, zvláště, když novou příchuť uvedeme až v příští sezoně, do níž je ještě daleko.
Tak co tedy můžete prozradit? Třeba jaká je neoblíbenější příchuť u zákazníků?
Dlouhodobě je to citron, většinou obecně fungují nejlépe citrusové příchutě, třeba i pomeranč nebo limetka. Rozdíl je mezi perlivými a neperlivými vodami. U Dobré vody ochucené neperlivé vede malina a jahoda, tedy spíše ty sladší příchutě.
Setkáváte se s tím, že se vás snaží konkurence kopírovat?
Stále. Ale je to známka toho, že to děláme dobře. Když jsme třeba přišli s Magnesií v modré lahvi, najednou začali tuhle barvu používat i jiní výrobci.
Setkali jsme se s kopiemi produktů i kampaní. Pamatujete na naše ikonické vodní šaty? Tak tahle kampaň byla jednou zahraniční značkou zkopírovaná skoro celá, ale tedy dost špatně.
Foto Michael Tomeš
„Konkurence nás kopíruje, ale to je známka toho, že to děláme dobře,“ myslí si šéf Mattoni 1873.
Ministr kultury Martin Baxa vyzve Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), aby stáhla ve čtvrtek zveřejněnou informaci o povinnosti registrace youtuberů a influencerů, kteří na internetu a sociálních sítích publikují videa za účelem zisku. Mohl vzniknout dojem povinnosti pro všechny, řekl v pátek na mimořádně svolané tiskové konferenci.
Rada podle něj vychází ze čtrnáct let starého zákona, který přejal evropskou směrnici a byl překonán rychlým vývojem oboru. O záležitosti chce v úterý diskutovat na jednání evropských ministrů kultury.
„Byli jsme zaskočeni a překvapeni. V tak závažné věci bychom očekávali předchozí konzultaci nebo jednání,“ uvedl Baxa směrem k radě. Jejího předsedu už kontaktoval.
Čtvrteční zveřejnění nových požadavků podle Baxy vzbudilo paniku a „mohl vzniknout dojem, že se záležitost týká všech těch, kteří vytvářejí audiovizuální obsah na sítích, což není pravda“.
Rada by podle ministra měla postupovat obezřetněji a reagovat na vývoj postupně, nikoli skokově. „Abychom uklidnili paniku, vyzvu radu k tomu, aby vydala jasné a srozumitelné pokyny,“ uvedl Baxa. Čtvrteční interpretaci by podle něj měla rada stáhnout.
Vysílací rada ve čtvrtek v tiskové zprávě oznámila, že tvůrci internetových videí, kteří je publikují za účelem zisku, se nyní u RRTV musejí nově registrovat. Vyplývá to podle ní z evropské audiovizuální směrnice, která usiluje o ochranu dětí na internetu a stanovuje pravidla pro šíření obchodních sdělení kvůli ochraně spotřebitelů.
V Česku by se to mohlo podle některých odborníků týkat tisíců a desetitisíců uživatelů. Podle Baxy směrnice stará čtrnáct let reagovala na služby typu Netflix a léty vývoje byla překonána.
Směrnice, která byla do českého právního řádu transponována prostřednictvím zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, se vztahuje i na youtubery, vlogery nebo influencery, kteří svá videa umísťují na sítě, jako je YouTube, Instagram, Facebook, TikTok a podobně. Evidence tvůrců má být bezplatná prostřednictvím formuláře.
Podle mediálního experta Jana Potůčka je definice od RRTV velmi vágní. „V podstatě by se měl evidovat každý, kdo má kanál na YouTube, Instagramu nebo jiné sociální síti a pravidelně ji plní videi, která jsou rozdělena do nějakých rubrik (katalogizace). Dokonce ani není nutné, aby tím dotyčný nebo dotyčná vydělávali peníze. V takovém případě by šlo o tisíce až desetitisíce lidí a obávám se, že na takovou evidenci nebude stávající aparát RRTV stačit,“ řekl ve čtvrtek Potůček.
Máme tu poslední předadventní víkend, do Vánoc zbývá měsíc plus jeden den a silničáři za sebou mají první fušku se sněhovou nadílkou. Tolik z planých nadějí na ladovskou zimu, teď už nabitý víkendový výběr.
L pro Evropu. Co bylo kdysi příslibem evropské schopnosti konkurovat čínským dodavatelům baterií do elektromobilů, nyní visí nad propastí bankrotu. Švédský Northvolt si v zámoří zažádal o ochranu před věřiteli a s nezávislostí na importu z Asie to už pro starý kontinent vypadá celkem bledě.
Tip Forbesu:Nusle, jedna z nejikoničtějších čtvrtí v Praze, se mění k lepšímu. Z tradičních prvorepublikových pavlačáků se stávají butikové rezidenční projekty, jako je ten na adrese Boleslavova 3, který na realitním trhu vyniká stylem, polohou, exkluzivním designem i týmem, který se na něm podílel. Jak pavlačový dům vypadá dnes?
Máte 10 minut?
Bosá republika. Ačkoli studené listopadové počasí příliš nenahrává ťapání venku v obuvi bez podrážky, byznysu s bosobotami to u nás dlouhodobě svědčí. Z alternativní obuvi se stal stamilionový kšeft, ve kterém Česko předbíhá svět. Toto se líbí uživateli Quentin Tarantino.
Zálohovat, či nezálohovat? To je, oč tu běží, a to nejen u nás, ale v celé Evropě, kde jednotlivé státy hromadně přecházejí na systém zálohovaných petek. Řadu výhod v něm spatřuje také šéf Mattoni Ondřej Postránský. Mimo jiné také to, že se nestaneme posledním ostrůvkem, kde by zálohový systém nefungoval.
Na soukromou akci a výstavu známek v Praze přilákal David Feldman některé z nejbohatších Čechů. Sedmasedmdesátiletý irský filatelista je ve svém oboru naprostou legendou, vydražil ve své době i nejdražší známku světa.
Na jedné listopadové večeři se v Praze sešly nejspíše desítky miliard korun. Tedy alespoň z hlediska majetku, který jeho účastníci vlastní. K jednomu stolu je dostal David Feldman, jeden z nejprominentnějších filatelistů na světě. Ten se v českém hlavním městě ocitnul z byznysových důvodů.
„Mám v Praze dva dlouhodobé, velmi dobré klienty, kterým jsem přijel udělat menší soukromou prezentaci. Mého kolegu napadlo, že z toho uděláme večeři, a tak se stalo,“ vypráví v jednom z pražských hotelů Feldman o akci, na které se objevilo hned několik jmen z žebříčku Forbes nejbohatších Čechů.
Podle Feldmana je mezi nimi i pár takových, jejichž sbírky známek dosahují hodnoty přes sto milionů korun. Asi nejvíce veřejně známým sběratelem je textilní průmyslník Zdeněk Matějovský, jehož sbírka mimo jiné čítá třeba i slavného rumělkového Merkura z roku 1856.
Byznysová smetánka si přišla poslechnout rady od muže, který vydražil v roce 1996 tehdy nejdražší známku světa: žlutou švédskou Treskilling za 2,3 milionu dolarů. Tehdy Feldmana tato částka dostala do Guinnessovy knihy rekordů. Upraveno o inflaci by dnes šlo o pět milionů dolarů.
Feldman má jakožto aukční specialista ostatně na svém kontě čtyři z deseti nejdráže prodaných známek v historii. Na své české zastávce nabídl potenciálním novým klientům a potenciálním investorům svůj unikátní vhled do oboru, který točí miliony dolarů kolem titěrných potištěných kousků papíru.
Ale také odvyprávěl svůj životní příběh protkaný nejdražším artiklem v poměru ceny k váze.
„Prachy“ od sestřenice
V padesátých letech minulého století se Itálie po prohrané druhé světové válce zmítala v inflační krizi. Neúprosné snižovaní hodnoty peněz hnalo Italy do světa alternativních investic. Kupovaly se hodinky, šperky, vzácné obrazy či mince. A taky poštovní známky.
S těmi začínal v malém kšeftovat až v dalekém Dublinu tehdy náctiletý David Feldman. Od vyměňování si známek s kamarády se dostal k založení filatelistického spolku Shamrock Stamp Club, který skrze poštovní objednávky se známkami obchodoval, a otcové movitějších dětí vykupovali jeho sbírky ve velkém.
A pak přišla zápletka jak z románu od Agathy Christie. Za Feldmanem a jeho rodinou v roce 1950 přijela bohatá sestřenice ze Spojených států, která přes Irsko jezdila za svým přítelem do Itálie.
O zálibě svého mladého bratrance se mu zmínila. A tak dostal ještě ani ne patnáctiletý kluk z Dublinu patnáct set liber, na svou dobu skutečný balík peněz, aby sehnal známky z Vatikánu v top stavu, tak jako by dorazily čerstvé na poštu.
Treskilling Yellow. Svého času nejdražší známka světa.
„Jenže jsem zjistil, že ty se sehnat nedají. Sestřenice mezitím ale odjela a mně, třináctiletému klukovi, zůstalo v ruce malé jmění,“ vzpomíná filatelista.
„V tu chvíli jsem dostal možnost vybudovat skutečný byznys. Jako první jsem začal kupovat irské známky z roku 1922, popsané v původní gaelštině. Na aukci jsem si všiml, že někteří kupci za ně nabízejí velké peníze, aniž by o nich skutečně něco věděli. A tak jsem se vlastně stal odborníkem na irské známky.“
Feldman si rychle začal dávat věci do souvislostí. Ke známkám ho přivedli irští katoličtí kněží, kteří příznačně vyhledávali známky spojené s Vatikánem, Římem či katolickými motivy. V dalších částech světa, nejvíce v Americe, byla zase silná komunita lidí irského původu, které přirozeně přitahovaly historické odkazy jejich domoviny. A kde je zájem, je i ochota platit.
V roce 1968 vydal dnes už ikonickou Příručku irské filatelie, jejíž kopii obdržel i tehdejší irský prezident Eámon de Valera a která se stala v Irsku nejprodávanější literaturou faktu.
Od začátku sedmdesátých let je už ale Feldmanův život spojený se Švýcarskem, odkud také řídí svůj aukční byznys, který bývá vzhledem k objemu ceněn jako třetí největší na světě.
Nedraží totiž jenom známky. Na kontě má i rekordní prodej hodinek Le Calibre od Patek Phillipe za více než 110 milionů korun či secesní vázu od Émila Gallého za více než třicet milionů korun.
Peníze vášeň nenahradí
A co že to vlastně slavný filatelista českým miliardářům radil? „Pokud máte v životě nějakou vášeň, měli byste ji následovat. Třeba skrze filatelii jako já. Skutečná hodnota známek spočívá v tom, že je někdo jejich vášnivým sběratelem, bez toho by je nikdo nechtěl koupit a neměly by cenu,“ říká Feldman.
Obyčejné hromadění známek a jejich nákup na základě prodejních statistik je podle něj bezduchá investiční strategie. Ten pravý úspěch se dostaví až ve chvíli, kdy máte se svou sbírkou skutečné emocionální pouto, více, co a proč chcete sbírat.
Koupíte si první známku, protože vás něčím zaujme. Začnete o ní zjišťovat víc a pocítíte potřebu koupit si další, které na její příběh navazují. Tak podle Feldmana vzniká vášeň. „Je to taková malá rakovina. Ale jen v tom nejlepším slova smyslu,“ směje se při vyprávění.
Stejně jako v Itálii padesátých let, mají i dnes známky coby investiční artikl své místo v portfoliu těch nejmovitějších lidí světa. „Známka je malá, lehká. V knížce ji můžete převážet ze země do země a nikdo si toho ani nevšimne,“ popisuje Feldman jedno z lákadel investic do známek.
Z Prahy si známý filatelista odváží také jeden suvenýr typický pro českou filatelii. Zelené panorama Hradčan, které vycházelo mezi lety 1918 až 1922, nakreslil pro tehdejší první československé známky Alfons Mucha. Známku Feldman dostal na večeři jako dar.
Věnuje se klasické filatelii, která se zabývá známkami od jejich vzniku v roce 1840 až do konce 19. století, známky z českých zemí tak prý zná jen pod hlavičkou rakousko-uherského mocnářství.
Navzdory tomu, za jak stabilní investiční sektor je filatelie považovaná, má své skryté mechanismy, které umějí trh s určitým typem známek rozpohybovat. Sběratelé totiž své sbírky většinou staví podle určitého klíče, ať už podle země původu, kontinentu, či historické éry.
Sám Feldman se poddal svému irskému původu. Nesbírá sice přímo irské známky, ale zato všechny zelené ze všech koutů světa. Říká tomu smaragdová kolekce.
Když se pak podle něj sejdou dva silní kupci zajímající se o stejný segment, žene to ceny nahoru. Což přitáhne další nové zájemce a trh se zahřívá.
Nakonec ale skončí většina známek v dlouhé roky budovaných sbírkách a z trhu třeba i na dekády zmizí. Když pak sběratel zemře a rodina se rozhodně sbírku prodat, objeví se najednou na trhu obrovské množství dlouho neviděných kousků.
Foto PPCP
Penny Black. Blok šesti vůbec prvních vydaných známek na světě, do oběhu se dostaly v roce 1840 ve Velké Británii.
Podle Feldmana je jedním z problémů filatelie konkurence. „Děcka dnes mají kartičky Pokémon, Magic The Gathering nebo sportovní karty. A to všechno se dnes prodává za velké peníze. Kdybych dnes vyrůstal já, asi bych je také sbíral. A kdyby moji kamarádi v dětství sbírali Picassa, byl bych sběratelem Picassa,“ říká věcně Feldman.
Na evropských trzích potenciál vidí stále. Na rozdíl od Španělska, Portugalska či Francie, které už si růstovými fázemi prošly, vnímá silný nástup ekonomicky silných polských sběratelů, kteří jsou zároveň patrioti. Podobné je to prý v Česku nebo v Rusku.
Oproti tomu třeba země Blízkého východu sběratelskou tradici nemají, a tak tam podle Feldmana i přes velkou kumulaci peněžních prostředků filatelii pšenka nekvete.
„Mám pro to svou osobní teorii. Beduínský životní styl pro budování sbírek nepoložil základy. Oproti tomu silnou tradici má v severských zemích, kde lidé zimy trávili uvnitř. A hromadili knihy či právě známky,“ domnívá se David Feldman.
Národní cítění je pro sběratelství známek klíčové. Jak poukazuje sám Feldman, sběratelé se nejčastěji zaměřují na své národní sbírky. „S jednou výjimkou a tou je Velká Británie. Tam totiž s vydáváním známek začali, takže to zajímá všechny sběratele,“ vysvětluje.
Nakonec je totiž celý filatelistický svět postavený na příbězích. Zemí, národů, umělců, známek, ale i jejich předchozích majitelů. Odvyprávět umně story dražené známky je podle Feldmana tím nejlepším způsobem, jak kolem ní vytvořit ten pravý šum a vzrušení.
Jen se to podle něj prý dnes dělá hůře než dříve. Filatelistické dražby bývaly velké události se stovkami přihazujících, měly svou neopakovatelnou atmosféru sešlosti těch nejlepších sběratelů.
„Internetové aukce nám samozřejmě přivedly na jedno místo kupce z celého světa. Duch aukčních síní ale o něco ze své podstaty přišel,“ konstatuje světová filatelistická kapacita.
Snaží se spořit a finančně vzdělávat, rostoucí náklady na jídlo a bydlení jim ale jejich finanční cíle oddalují. Přesto mladí Češi věří, že jednou budou mít dostatek peněz, aby zajistili sebe a své rodiny. Ve spoření na důchod ale naprostá většina z nich smysl nevidí.
Je jim mezi osmnácti a pětatřiceti lety a jejich největším finančním snem je se prostě uživit. Tak jsou na tom podle podzimní studie Young Money Matters nejmladší generace na českém pracovním trhu.
Skoro šedesát procent z nich pracuje na plný nebo částečný úvazek a ani ne čtvrtina tráví svůj čas pouze studováním. Rčení, že mladí nechtějí pracovat, tak úplně neplatí – jen každý desátý nijak nevydělává.
Že má vlastní příjem devadesát procent Čechů ve věku od 16 do 25 let, zjistila i investiční platforma Portu. Jsou tak pracovitější než Slováci, kterých si v tomto věku vydělává o dvě procenta méně.
K práci mladé Čechy motivuje hlavně touha osamostatnit se a mít možnost se svými financemi svobodně hospodařit. Přebytek financí ale nováčkům v pracovním procesu firmy nedopřávají – šedesát procent z nich pobírá podprůměrnou mzdu.
Utrácejí za jídlo, bydlení a spoření
Získané peníze mladí Češi a Češky využívají hlavně k nákupu jídla a možná překvapivě spoření. Na horší časy odkládají v průměru více korun, než vynaloží například na volnočasové aktivity.
Spořit se snaží, i když nevědí přesně, jak na to. Většině na konci měsíce nějaké peníze zbydou a jen desetina se rozhodne si udělat radost a hned je utratí. Třetina si je ponechá na běžném účtu, kde ale kvůli inflaci ztrácejí hodnotu, a čtrnáct procent je investuje. Zcela nejoblíbenější je pak posílání přebytku na spořicí účet, což je spořicí strategií více než poloviny mladých.
Úspory ale přesto velké nemají – třetina by z nich vyžila jen necelý měsíc a naspořeno na méně než dva měsíce pak má v součtu 56 procent všech mladých Čechů. „I když i jiné studie poukazují na to, že mladé generace spoří více než dříve, někteří odborníci upozorňují, že mladí lidé mají obecně tendenci přeceňovat výši svých úspor,“ zhodnocuje situaci studie Young Money Matters.
Statistiky navíc zkresluje i menší počet movitějších spořitelů, jejichž odpovědi zvyšují průměrnou naspořenou částku a zastiňují tak realitu lidí s nízkými příjmy. Ti mají podle studie problém s udržením finančních zásob na přežití jednoho měsíce, zatímco více než polovina nejlépe placených respondentů má úspory na více než půl roku.
Jedním z významných a často diskutovaných žroutů peněz mladých jsou náklady na bydlení – v Evropě už je méně dostupné jen u sousedů na Slovensku. I placení nájemného je tak drahé a sen o tom, že jednou budou bydlet ve vlastním, má dnes už jen třináct procent mladých Čechů.
Na bydlení pak mladí vynakládají v průměru čtrnáct procent své mzdy, vyplývá ze studie Young Money Matters. Třetina dotazovaných ale zároveň uvedla, že žije u svých rodičů. Co se týče nájemního bydlení, mladí Češi od 25 do 35 let zaplatí za nájemné ze své mzdy více než ve většině vybraných států západní Evropy. Za nájemné bytu o velikosti 60 metrů čtverečních vynaloží necelých čtyřicet procent z mediánu hrubé mzdy, vyplývá z dat, která nashromáždila ČTK. To je procentuálně o polovinu více, než mladí lidé zaplatí v Německu, Rakousku nebo Francii.
Starost z těchto výdajů a jejich zvyšování u nich podle studie Delloite navíc předstihuje obavy z válek i změny klimatu.
Představa bohatství je neopouští
Ani nízké mzdy a drahé bydlení ale ve většině mladých Čechů sen o bohatství nezadusily – že mají možnost svých finančních cílů dosáhnout, si myslí dvě třetiny z nich. Ti méně pozitivní vidí hlavní důvod své neschopnosti zbohatnout právě v příliš vysokých životních nákladech a nedostatečně oceněné práci.
Smutek a strach z nedostatku peněz se však u některých mladých lidí může zvrhnout až v posedlost. Když se lidé začali na internetu chlubit svým bohatstvím, začala se u lidí rozvíjet takzvaná „peněžní dysmorfie“. I člověk, který je na tom finančně z hlediska statistik dobře, se může cítit negativně a být přesvědčen, že má menší majetek než jeho vrstevníci.
Jak moc je tento trend rozšířený u nás, zatím nevíme, ve Spojených státech jím však podle studie finanční aplikace Intuit Credit Karma trpí až 43 procent mladých. O dvě procenta více lidí z generace Z a mileniálů se navíc cítí být posedlými myšlenkou na bohatství.
Navzdory představám a touhám po šťastné budoucnosti se však do příprav na ni nehrnou. Zajistit si dostatek peněz na klidné stáří je prioritou pouze pro čtyři procenta mladých Čechů a penzijní připojištění má pouhá čtvrtina dotázaných. Dvě třetiny navíc prohlašují, že takový finanční produkt vůbec nepotřebují.
Zřejmě tak spoléhají na to, že dostanou důchod. Jaký a zda vůbec nějaký důchod dostanou, není podle Jana Charouze z organizace ZaVodou jasné, a právě proto by měly mladší generace okolo dvaceti až třiceti let spořit na penzi více než ostatní.
Pozitivním trendem je ale to, že ačkoli tři čtvrtiny respondentů uvádějí, že se o finanční gramotnosti ve škole dostatečně neučily, snaží se ji nyní samy dostudovat. Problémem však bývají kanály, ze kterých informace získávají, neboť zde převažuje internet a influenceři, kteří ne vždy mají zájem poskytovat pravdivé informace. Kromě internetu důvěřují ve finančních záležitostech také svým rodičům a bankám.
A někteří z nich se také odvážili investovat. Akcie dnes vlastní devatenáct procent, kryptoměny třináct procent, a investiční fondy využívá dokonce 21 procent mladých Čechů. V investiční gramotnosti podle studie Portu dohánějí své nedostatky ze všech skupin nejrychleji právě nejmladší.
Jak dlouho si ještě zajezdíme v autech se spalovacím motorem, jasné není. BMW se už ale připravuje na elektrickou budoucnost. A přihazuje do hry i vodík.
Je to ožehavé téma pro všechny milovníky aut. Měly by spalovací motory skončit? Většina motoristů si to nepřeje a automobilky jsou, alespoň navenek, na jejich straně.
„Záležet bude na tom, jak budou nastavené limity CO2. Pokud to v roce 2035 bude na nule, se spalovákem nepochodíme,“ řekl na slavnostním večeru vyhlašování TOP CEO Forbes vedoucí komunikace BMW David Haidinger, který zaskočil za nemocného Macieje Galanta, šéfa automobilky v Česku.
Foto Martin Svoboda
Šéf českého BMW Maciej Galant.
I jeho automobilka se podle něj snaží najít vůz, který vyhoví fandům spalovacích motorů i v budoucnu, kdy by se měly ekologické normy zpřísňovat.
„Právě proto jsme představili nedávno nový model M5 s vidlicovým osmiválcem a má 730 koní,“ vypočítal Haidinger. Nové BMW podle něj může dostat elektrickou nálepku, protože jde o plug-in hybridní pohon. Právě tento kompromis mezi zážitkem z řízení stroje a regulacemi představuje podle něj potenciální řešení.
Foto BMW
Foto BMWNové BMW M5.
Zmiňovaná žhavá novinka od německé automobilky za téměř 3,7 milionu korun není žádný drobek a na trh vstoupila se svou vlastní kontroverzí. Je totiž o více než půl tuny těžší než její předchůdci. Podrobnější rozbor přináší recenze Forbes.
Za zásadní změnu pak Haideinger označil platformu Neue Klasse, tedy Nová třída, na které vzniknou vozy slavné bavorské značky dle úplně nového konceptu. Na silnicích by se měly objevit už příští rok.
„Půjde buď o čistou elektřinu, nebo v následujících letech o čistý vodík,“ prozradil Haidinger.
Počet Čechů nosících u sebe hotovost klesá. Zatímco předloni jich bylo šestasedmdesát procent, letos je to šedesát procent. Platbu kartou preferuje osm z deseti Čechů, hotovost si spíše vybírají lidé ve věku pětapadesáti až třiašedesáti let. Vyplývá to z průzkumu NMS Market Research pro Raiffeisenbank mezi více než tisícovkou respondentů.
Těch, kteří fyzické peníze nenosí nikdy, je ale podle průzkumu stále jen jedno procento. Klesající zájem o hotovost je přitom zřejmý, jelikož v roce 2022 obvykle nosilo hotovost přes tři čtvrtiny Čechů.
Obecně tento zvyk dodržují spíše starší Češi ve věku pětapadesát až šedesát pět let. Zároveň platí, že čím vyšší příjem člověka, tím méně často u sebe hotovost nosí.
„Využívání hotovosti už není takovou samozřejmostí jako dřív. Pořád ji nosí nadpoloviční většina populace, doba platebních karet ale fyzické peníze jasně válcuje. Obzvláště dnes, když je samozřejmostí platit mobilem nebo hodinkami,“ komentovala výsledky mluvčí banky Tereza Kaiseršotová.
„Obchodníci tomu ale nejsou ve všech případech zatím plně uzpůsobení a přibývá tak leckdy starost s hledáním nejbližšího bankomatu,“ dodala Kaiseršotová.
Proti loňskému roku platí kartou častěji tři z deseti Čechů. Nejvíce těchto uživatelů narostlo v nejmladší věkové skupině osmnáct až dvacet čtyři let. Pouze pět procent Čechů používá v letošním roce platby kartou méně.
Vyvíjí technologii, která umožní vyrábět kultivované maso v průmyslovém měřítku. Jako první v Evropské unii může prodávat umělé maso jako surovinu do krmiv pro domácí zvířata. Teď biotechnologický startup Bene Meat Technologies získal cenu za nejvýznamnější technologickou inovaci.
Český startup, v němž většinu drží zdravotnický kolos BTL, má ambiciózní cíl – pěstovat maso ze zkumavky, které je stejně kvalitní, výživné, a pokud možno i cenově dostupné jako maso ze živého zvířete. Žádné rostlinné či jiné náhražky, skutečné maso, akorát ne od řezníka, ale z kultivátoru.
Sales pitch takového steaku nebo burgeru je jasný. Při jeho výrobě žádný živý tvor neumírá ani netrpí, kvůli krmení dobytka se nemusí pěstovat hektary plodin a celé to vyprodukuje mnohem méně emisí než ve standardním masném průmyslu. S rostoucím důrazem na udržitelnost vypadá trh s kultivovaným masem mimořádně atraktivně.
V tuto chvíli na něm působí na 150 firem po celém světě. Drtivá většina z nich je však zatím ve fázi výzkumu a vývoje produktu. Biotechnologie sice v posledních letech notně pokročily, pořádný steak ze zkumavky by však stále vyšel místo stovek korun spíš na tisíce, ne-li desítky tisíc. Technologický závod je ovšem v plném proudu.
Tuzemské želízko v ohni v tomto závodu se jmenuje Bene Meat Technologies. Biotechnologický startup už v pražské brutalistické budově CUBE zvládl vypěstovat burger, který je prý k nerozeznání od standardního hovězího.
Ke konzumaci ho firma zatím nabídnout nemůže, kvůli přísným evropským pravidlům pro bezpečnost potravin.
Kultivované maso pro lidi zatím povolily na světě pouze tři státy: Singapur, USA a Izrael. S jeho využitím v krmivech pro mazlíčky je to ale jednodušší a s produktem tohoto typu hodlá začít i Bene Meat.
Loni dostal startup své „laboratorní“ maso do Evropského registru krmných surovin, a má tak v rámci sedmadvacítky otevřenou cestu k jeho komerčnímu prodeji formou krmiva pro psy a kočky.
Foto se souhlasem Bene Meat Technologies
Kultivovaný hovězí hamburger od Bene Meat Technologies
A zaujal i porotce projektu Česká hlava. Na udílení těchto prestižních vědeckých ocenění si zástupci Bene Meat v neděli přeberou cenu v kategorii Industrie. Tedy za nejvýznamnější výrobkovou či technologickou inovaci, která v posledních letech vznikla na území Česka.
„Je to ocenění pro náš tým o více než sto lidech, a také pro lidi z BTL, která celý vývoj financuje. Pomůže to zpopularizovat téma kultivovaného masa a snad přispěje i k tomu, aby ho přijaly státní a regulatorní úřady,“ konstatuje spoluzakladatel a šéf Bene Meat Roman Kříž.
Do konce letošního roku chce zahájit obdobný schvalovací proces pro krmivo, jaký absolvoval s úřady v Evropské unii a také s regulátory ve Spojených státech. „Jestli to dobře dopadne, tak do konce roku budeme schopni zahájit proces i pro oblast potravin určených lidem,“ dodává.
Kdy přesně uvede startup na evropský trh své krmivo pro mazlíčky, které už povolené má, Kříž kvůli konkurenci uvádět nechce. Pouze naznačuje, že to bude v řádu několika měsíců.
Nechce prozrazovat ani to, zda bude cenově srovnatelné s krmivem z „obyčejného“ masa nebo jak velké jsou momentálně výrobní kapacity Bene Meat.
„To se stejně mění každé čtvrtletí. Je důležité si uvědomit, že ta technologie se pořád vyvíjí. Když to srovnám s masným průmyslem, tam se dá ze zvířete průmyslově využít úplně všechno. My se nyní soustředíme na hlavní produkt – maso. Jakmile zvládneme využít i sekundární a odpadní suroviny, můžeme snížit finální cenu i o desítky procent,“ vysvětluje Kříž.
Foto se souhlasem Bene Meat Technologies
Na kultivovaném masu od Bene Meat Technologies si ve svém krmivu už brzy budou moci pochutnat domácí mazlíčci.
Interní projekce firmy podle něj ukazuje, že na stejnou cenovou úroveň jako klasické maso se produkt Bene Meat dostane během tří až pěti let. „V tuto chvíli, kdybychom neplánovali další dva až tři roky vývoje, tak by naše produkce dávala ekonomický smysl u fabriky chrlící desítky tun kultivovaného masa denně. Tam ještě nejsme,“ podotýká Kříž.
Díky zázemí a finanční podpoře od obřího českého výrobce zdravotnické techniky BTL se však Bene Meat může v klidu věnovat výzkumu a s uvedením svého produktu na trh nemusí spěchat.
„Jejich primárním úkolem je teď vytvořit kultivované maso, které zajistí udržitelnější svět. Zároveň si tak ale pod naší střechou budujeme špičkový tým biologů a chemiků, který dokáže v laboratoři pěstovat tkáně,“ uvedl loni technický ředitel BTL Tomáš Drbal.
„Nemáme nad sebou bič investora, který by říkal, kdy musíme začít generovat zisky. My máme dvě podmínky. První, že ty věci musejí být chemicky a biologicky v praxi realizovatelné. A druhou, že budeme nejlepší na světě,“ slibuje Kříž a zdůrazňuje, že strategie firmy je naplánovaná na dlouhá desetiletí dopředu.
„Chceme změnit svět. Chceme vybudovat největší biotech firmu na světě a chceme být nejlepší i za padesát let,“ shrnuje nemalé cíle svého startupu.
Právník a investor Radek Pokorný na Forbes setkání nejvýznamnějších šéfů Česka TOP CEO mluvil o spolupráci při strategických rozhodnutích i budoucnosti právnické práce s umělou inteligencí. Forbes v rámci večera v pražském Rudolfinu ocenil nejlepší CEO v zemi. Pro letošní rok jde o 24 osobností.
Jak se proměnila práce v jeho sféře? Za posledních deset let si řada firem vybudovala velmi zdatná právní oddělení. Jeho to ale neohrožuje. „Nestěžuju si. Mám asi čtyřicet právníků, šedesát lidí. Kancelář běží a funguje. Kvalita v interních právních odděleních se výrazně zvedla. Jsou to opravdu dobří lidé, kombinace právníků a manažerů,“ prohlásil Radek Pokorný.
„Generální ředitelé chápou, že potřebují právníky. Dokonce je mají v rámci interního týmu a jsou tam často výborní lidé,“ řekl Pokorný. Komunikaci s firmami to navíc výrazně zlepšilo.
V dnešní době se podle něj naštěstí CEO firem naučili dělat všechny záležitosti ve spolupráci s právníky. „Spolupracují s námi při těch specializovanějších a rozsáhlejších věcech a jsme přítomni u větších rozhodnutí,“ popsal.
Radek Pokorný je top právník, a navíc investor s rozhledem a chutí zkoušet nové technologie, a tak od šéfredaktora magazínu Forbes Petra Šimůnka během slavnostního včera v pražském Rudolfinu nemohla nepřijít otázka na umělou inteligenci. Pokorný následně přiznal, že právnickou profesi by mohly tyto technologie výrazně proměnit.
„Mám rád umělou inteligenci. První jsem si koupil už v roce 2016 a už v tehdejším stavu AI jsem se ji snažil zapojit do činnosti kanceláře,“ zavzpomínal. V tuto chvíli je ale podle něj předčasné mluvit o tom, že by snad měla úplně nahradit jeho kolegy.
Budoucnost jeho oboru bude podle něj o seniorních a asistenčních pozicích. To, co bude uprostřed, bude vyplňovat nějaká forma umělé inteligence. Dobrého a seniorního právníka nicméně podle Pokorného dělají zkušenosti.
Umělá inteligence v právnické práci nahradí například schopnost zpracovat literaturu a všechny podklady. „Výhoda znalosti může být nahrazena. Ale nemůže tam být nahrazen šestý smysl, který přichází s věkem a se zkušenostmi,“ soudí Pokorný. Svět patří seniorům, shodli se v závěru rozhovoru s Petrem Šimůnkem.
Vyšetřovatelé snížili odhad škod po nočním požáru v areálu chemičky Orlen Unipetrol v Litvínově na Mostecku z původních padesáti milionů korun na dvacet milionů. Uchránit se podařilo majetek za půl miliardy korun, řekl v neděli mluvčí Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje Milan Rudolf.
Příčiny požáru zatím podle něj vyšetřovatelé neznají, zjistili ale úhyn ryb v blízké řece Bílině mezi Zálužím u Litvínova a Mostem. O jak velké množství ryb jde, zatím není známé.
„I když v noci byly na výstupech instalovány norné stěny, tak se asi hasební látky, pěnidlo, voda a možná i něco dalšího, dostaly do vody. To bude předmětem zjišťování. My odebíráme vzorky, na místo byla povolána chemická laboratoř z Třemošné u Plzně, která pomůže s vyhodnocením. Odebíráme samozřejmě vzorky vody i těch ryb,“ doplnil Rudolf. Při hašení spotřebovali podle něj hasiči obrovské množství vody, klíčové bylo zařízení zchladit, aby nedošlo k ještě větším škodám.
https://forbes.cz/magazin/american-dream/
Podle ministra zemědělství Marka Výborného se do Bílého potoka a Bíliny dostala hasební pěna, byla tam proto umístěna norná stěna. „Pro odstranění znečištění zdvojnásobilo Povodí Ohře odtok z jezu Jiřetín. Pod nornou stěnou jsme už zaznamenali úhyn ryb, situaci vodohospodáři řeší. S vedením povodí i hejtmanem Ústeckého kraje Richardem Brabcem jsem v kontaktu, ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí se snažíme minimalizovat dopady na životní prostředí,“ uvedl Výborný na síti X. Další informace by podle něj měly být večer.
Po nočním požáru v podniku Orlen Litvínově došlo k úniku hasební pěny do Bílého potoka a do Bíliny, kde je umístěna norná stěna. Pro odstranění znečištění zdvojnásobilo @PovodiOhre odtok z jezu Jiřetín. Pod nornou stěnou jsme už zaznamenali úhyn ryb, situaci vodohospodáři řeší. pic.twitter.com/1sZaGwcx5w
Požár byl na operační středisko nahlášen v sobotu před 20:00, zlikvidovat se ho podařilo v neděli zhruba půl hodiny po půlnoci. Po dohodě s technology podniku nechali hasiči zbytek produktu cíleně vyhořet, technologii ochlazovali vodou ze čtrnácti lafetových proudnic a z preventivních důvodů pokládali těžkou pěnu okolo technologie. V neděli dopoledne se na místo vrátili vyšetřovatelé. Pokud jde o samotné příčiny požáru, tam zatím podle Rudolfa nebyly stanoveny ani žádné verze. „Vyšetřování nějakou dobu potrvá,“ dodal.
Podle mluvčího Unipetrolu Pavla Kaidla šlo o lokální požár na etylenové jednotce. U požáru zasahovali podnikoví hasiči ve spolupráci z hasičskými jednotkami v okolí. „Etylenová jednotka je v provozu a produkce rafinérských i petrochemických produktů zůstala zachována,“ dodal mluvčí Unipetrolu.
Skupina Orlen Unipetrol je největší rafinérskou a petrochemickou společností v Česku. Zaměřuje se na zpracování ropy a na výrobu, distribuci a prodej pohonných hmot a petrochemických produktů, a to zejména plastů a hnojiv.
Do skupiny spadají rafinérie a výrobní závody v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, společnost Paramo v Pardubicích, neratovická společnost Spolana, otrokovická společnost Remaq a dvě výzkumná centra v Litvínově a Brně. Součástí skupiny je síť čerpacích stanic v Česku, na Slovensku a v Maďarsku, zaměstnává přes šest tisíc lidí.
Největší letošní zásah hasičů v litvínovském areálu Unipetrolu byl spojený s nálezem nevybuchlé letecké pumy z druhé světové války. Dělníci ji našli při výkopových pracích 21. srpna, pyrotechnici ji pak 30. srpna za přísných bezpečnostních opatření odstřelili. Výroba v rafinérii se z preventivních důvodů musela po nálezu munice zastavit, později se zastavil i provoz v petrochemické části, kde chyběly vstupní suroviny. Výrobu v areálu firma obnovila 9. září.
nebylo nikdy jednodušší – glo
