Salvátor Soška bude za půl roku maturovat, přitom už tři roky úspěšně podniká se svou značkou We are Ferdinand. „Odmalička jsem chtěl dělat něco vlastního,“ vysvětluje, proč ve svých šestnácti založil ponožkárnu.

A mimochodem, nebylo to jeho první podnikání. Když mu bylo sedm, prodával přes plot kolemjdoucím květiny, které nakoupil v nedalekém květinářství a přidal si k nim marži pár korun. Ve třinácti pak založil s kamarádem online magazín o výrobcích Applu, který prodali za pár set eur.

Čtěte také: Ponožkoboty z Brna mají globální úspěch, bodují v Kataru, Koreji i USA

Klíčová pro Sošku ale byla zkušenost, kterou získal v oděvní firmě svých rodičů, kde se coby 15letý učil o marketingu a zjišťoval, jak na skutečné podnikání. „Řekl jsem si, že bych mohl zkusit něco vlastního, a požádal jsem kamaráda Jakuba Jánošíka ze sousední vesnice o pomoc,“ vypráví Soška.

Svůj původní nápad na vznik prémiové oděvní firmy pro pány Gentleman Store záhy zúžili jen na jednu kategorii: ponožky. Tak se zrodila značka We are Ferdinand. Na rozjezd firmy si tehdy půjčil od rodičů. Už loni jim ale peníze vrátil a firma je teď jeho.

Ze školní lavice si udělal kancelář (jak říká, hlavně v hodinách chemie, biologie a fyziky) a pustil se do budování svého snu. Jeho obrysy byly od začátku jasné. „Zásadní je pro mě kvalita, originální design a výroba v Česku,“ říká s tím, že právě najít českého výrobce ponožek bylo na začátku podnikání nejtěžším úkolem. Po pár měsících hledání přece jen našel firmu, která dokáže bláznivé ponožky vyrábět. Její jméno ale nechce kvůli konkurenci prozradit.

Na začátku dělali Soška a Jánošík některé jednoduché vzory ponožek sami. Brzy se ale pustili do spolupráce se známými ilustrátory, jako je třeba duo Tomski & Polanski, Michal Bačák nebo Eliška Podzimková (pracovala například i pro Jamieho Olivera).

Teď už dvojice mladých podnikatelů plánuje novou kolekci na příští rok s dalším českým známým umělcem, jeho jméno opět nechtějí prozradit. Každopádně spolupráce se známými (a nejen těmi) designéry a ilustrátory se firmě ze Zlínska daří.

Jaké to je, když tak mladý člověk oslovuje zavedené hvězdy, jako jsou třeba Tomski & Polanski? „Reagují skvěle, možná je ten můj nízký věk spíš ještě i nadchne a jdou do spolupráce s námi o to raději. Navíc často berou jako výzvu možnost dělat design ponožek, překvapí je to a asi i potěší,“ popisuje začátky spolupráce mladé ponožkárny Soška.

We are Ferdinand, která má obrat řádově v jednotkách milionů korun a zatím prodala desetitisíce ponožek (nejprodávanější model jsou „srací“ ponožky od Elišky Podzimkové), boduje i u firemních zákazníků, pro které dělá ponožky na zakázku. Pracovali už například pro Curaprox, Eo.n, Avast, USSPA, Geis, Winefood nebo Okna Jánošík.

Právě firemní zakázky už představují okolo poloviny tržeb tohoto podniku. „Není v tom nic tajemného, jenom hodně práce. Posílám vzorky a oslovuju spoustu společností a postupem času se tahle práce a energie vrací zpátky,“ říká Soška.

Jak ale přišel na zvláštní název značky? „We are Ferdinand odkazuje na Václava Havla, který nosil krátké kalhoty, a na jeho pseudonym Ferdinand Vaněk,“ dodává gymnazista.

Jeho další plán je jasný: po maturitě pokračovat ve studiu na vysoké škole a při tom dál rozvíjet vlastní výrobu ponožek v Česku, hrát si s kvalitními materiály, jako je třeba i kašmír, a spolupracovat se skvělými designéry.

Z nuly skrz krizi až ke stovkám tisíc uživatelů. Česko zažívá boom MultiSport karet, které v poslední době ovládly česká fitka.

O co jde? „Multisportka“ funguje jako zaměstnanecký benefit. Kdo kartu má, může ji jednou denně bezplatně využít ve více než 1500 sportovních a relaxačních zařízeních – od fitness, sauny, squashe, akvaparků, paddleboardingu až po golfový driving range.

Čtěte také: Český fitness trh vyluxovala polská firma a rozjela továrnu na kondici

„Stejně jako Carlo Capalbo rozběhal Česko, my jsme rozhýbali firmy a jejich zaměstnance,“ říká CEO Marián Škripecký.

Za projektem stojí polská společnost Benefit Systems, kotovaná na varšavské burze. V Česku se jí daří: nabrala už více než tři tisícovky klientů, včetně Aholdu, ČSOB nebo Národního divadla, jejichž více než 120 tisíc zaměstnanců využívá kartu do partnerských zařízení.

Jejich seznam v papírové podobě připomíná Zlaté stránky: jsou v něm bývalé kluby Holmes Place či BBC Fitness (které se nedávno přejmenovaly na FormFactory a také patří pod křídla polské Benefit Systems), stejně jako další stovky sportovišť. Přitom ještě pár let zpátky nebylo jasné, jestli MultiSport karta v Česku přežije.

V roce 2010 se na Jobs.cz objevil inzerát. Polská společnost, která nyní má na svém domácím trhu vydaných více než 900 tisíc karet, hledala někoho, kdo by se v Česku ujal rozjezdu značky MultiSport. Přihlásila se zdánlivě nesourodá dvojice: Polka usazená v Česku Martyna Monoszon a slovenský podnikatel Marián Škripecký. Ona vozila Saúdské Araby do českých lázní a zkoušela štěstí s vlastními startupy, on měl český byznys v krvi už od studií na VŠE.

Marián Škripecký a Martyna Monoszon

Oba dostali v české pobočce minoritní podíl okolo 10 procent a pustili se do práce. Načasování jim ovšem vůbec nehrálo do karet. Zuřila ekonomická krize a firmy osekávaly náklady, včetně zaměstnaneckých benefitů.

„Vždycky jsme ale cítili, že co Čech, to sportovec, a věřili jsme v úspěch našeho konceptu. Věděli jsme, že pokud to nezlomíme, budeme muset pobočku zavřít,“ vrací se v čase Martyna Monoszon, která se v začátcích tísnila se Škripeckým a jednou asistentkou v malé dvoupokojové kanceláři v Braníku. Střídali se ve směnách na zákaznické podpoře, faktury vystavovali v Excelu a na Brumlovce rozdávali letáky. Byznys šel ztuha.

Prvním partnerem se stalo multifunkční centrum Hit Fit Flora a prvním klientem firma Viessmann, která si odebrala 31 karet. Ale ani potom to nebylo snadné, první čtyři roky to byl život na hraně. Až v roce 2014 se firma přehoupla do plusu a nabrala rychlost. „Poslední dva roky zažíváme exponenciální růst. Z pár nadšenců jsme se rozrostli do organizace se 100 lidmi na palubě,“ dodává Monoszon.

MultiSport kartu si nemůžete pořídit jako jednotlivec, jde to jen přes vašeho zaměstnavatele. Tam ale na velikosti v podstatě nezáleží – stačí, když má firma alespoň 10 zaměstnanců. Na druhé straně spektra jsou společnosti s tisícovkami lidí.

Mezi největší klienty „multisportky“,  kteří mají více než tisíc karet, patří Ahold, Kaufland, Novartis a také odborový svaz Policie ČR, dále je používají v Alze, České pojišťovně, Monetě… Většinu ovšem tvoří malé až střední firmy, které si odebraly 50 až 200 karet.

Cena za jednu se pohybuje okolo 700 korun na měsíc, konkrétní částka pro koncového uživatele se ovšem odvíjí od počtu odebraných karet ve firmě a její ochotě ji spolufinancovat. Modelový příklad: firma přispěje 300 korun a 350 korun si zaměstnanec zaplatí ze svého. Třetina firem dokonce svým zaměstnancům kartu plně hradí, na druhé straně jsou ale i případy, kdy zaměstnavatel nepřispívá nic.

Oblíbenost MultiSport karty přilákala na trh konkurenci. Objevila se tu například karta Active Pass od francouzské skupiny Sodexo, známé svými stravenkami. Ta nabízí širší záběr aktivit i mimosportovní vyžití – třeba kurzy keramiky nebo návštěvu botanické zahrady.

Síla „multisportky“ nejde přehlédnout a málokteré fitko si dovolí ji nepřijímat. V drtivé většině případů s ní panuje spokojenost, především díky přílivu nových zákazníků, ovšem existují i výjimky (několik málo zařízení se z projektu odhlásilo). A najde se i několik hlasitých kritiků, kteří tento způsob firemního benefitu odmítají. Například známý trenér Jan Kareš, který provozuje několik stejnojmenných fitness center v Praze.

„Jsem zásadně proti a vždycky budu,“ říká Kareš s tím, že masové rozšíření MultiSport karty a její majetkové propojení s FormFactory pokřivilo trh v metropoli. „V Praze teď mají v podstatě monopol. Bez přijímání multisportky v podstatě nemáte šanci mít dost lidí, ale za 80 korun za vstup také nejde fungovat. Přece není možné, aby vstup do fitka stál stejně jako kafe ve Starbucksu.“

Škripecký argumentuje tak, že partnerským zařízením přivádí novou B2B klientelu, tedy lidi, kteří by jinak do jejich fitka nepřišli. „Vytváříme nový trh. Jsou to peníze, které by na něm jinak nebyly,“ dodává.

Dušan Chrenka, majitel Hit Fit Flora, souhlasí s oběma stranami. „Je pravda, že nám multisportka přivedla nové klienty, ale jsme teď v podstatě závislí na ‚benefitních‘ společnostech. Třicet až čtyřicet procent objemu našeho byznysu jde přes ně, což není ideální, protože kdyby se s nimi něco stalo, tak je to průšvih,“ popisuje Chrenka.

Boom MultiSport karty s sebou nese i některé vedlejší efekty. Zhruba 60 procent vstupů s MultiSport kartou tvoří skupinové a fitness lekce (kruháče, pilates či bodypump), které jsou pak v mnoha případech přeplněné. Zkuste si třeba v Karlíně jít zacvičit místo oběda…

Škripecký s Monoszon do budoucna plánují rozšířit záběr „multisportky“ do více oblastí. Už nyní karta umožňuje jízdy zdarma se společností Rekola, nabízí skipasy v zimních střediscích (Špindlerův Mlýn, Klínovec a Monínec) či cvičení dětí v Monkeys Gymu.

Plány do budoucna jsou jedna věc, ale co když opět udeří krize, která se zdá být za rohem? Neosekají opět firmy své zaměstnanecké benefity? Nedostane se úspěšný projekt opět do bodu nula?

Škripecký je optimista. Myslí si, že ochlazení ekonomiky zpomalí růst firmy, ale jinak by ji nemělo příliš zasáhnout. „Lidé se o své zdraví a fyzičku budou chtít starat i nadále a naše karta pro ně má velkou hodnotu,“ věří.

Pětihvězdičkový pražský hotel Alcron se po dvaceti letech rozchází se svým provozovatelem, americkým řetězcem Radisson Blu. Od začátku příštího roku se chce pod vedením vlastníka –  rakouské firmy Crown WSF group – navrátit do stylu třicátých let, kdy se Alcron v Praze poprvé otevřel. Forbesu to řekl generální ředitel Michal Chour.

Restaurace Alcronu pod vedením Romana Pauluse v letošním roce neobhájila michelinskou hvězdu. Alcron poté zaznamenal ztráty v příjmech. Chour ale tvrdí, že změna se ztrátou ocenění nesouvisí.

„Uvažujeme o tom už od roku 2011 a jen jsem čekali, až doběhne smlouva se společností Radisson,“ říká šéf hotelu s ročními tržbami 400 milionů korun. 

Čtěte také: Luxusní, hravý, brněnský. V novém hotelu Anybody můžete být kýmkoli

V příštím roce tak v hotelu ve Štěpánské ulici v centru Prahy odstartuje velká rekonstrukce, která by jej měla „posunout v čase“ do předválečného Československa. „Zatím diskutujeme, jestli hotel a restauraci zavřít úplně, či rekonstruovat za provozu,“ přemýšlí Chour.

Sám se kloní k úplnému zavření, které by rekonstrukci uspíšilo. „Měli bychom ji stihnout zhruba za pět měsíců,“ dodal. Po rekonstrukci hotelu by se měla kapacita snížit, místo některých pokojů se tu objeví welness či bazén v druhém patře budovy.

„Získali jsme staré fotografie interiéru a spolupracujeme i s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, která pro nás mapuje historii hotelu,“ prozradil Chour.

Přestavba proběhne pod vedením architekta Vincenta Maraniho, který stojí třeba za projekty pražského administrativního centra Florentinum či obchodního domu Quadrio.

Změna čeká i restauraci, kde Romana Pauluse nedávno doplnil šéfkuchař Jakub Černý, který dříve působil v michelinských restauracích v Belgii nebo v Německu. Tým je podle ředitele znovu připraven utkat se o michelinské ocenění.

Vedení hotelu by chtělo také přilákat větší podíl českých klientů. „Ubytovávají se u nás nejvíce Američané, Britové, Němci, Izraelci či Rusové,“ vyjmenovává ředitel hotelu, jehož obsazenost se pohybuje kolem 87 procent. „Rádi bychom, aby se tu objevovali Češi cestující z regionů,“ dodává. Za poslední tři roky se tu ubytovalo na 98 tisíc hostů.

Hotel Alcron nechal vystavět pražský podnikatel a architekt Alois Krofta. Otevřen byl v roce 1932. Název vznikl slovní hříčkou ve jméně samotného zakladatele a inspirací v označení bájné starořecké lodi Alcron.

Alcron provozuje tři gastronomické podniky: restauraci Alcron, hotelovou restauraci La Rotonde a Be Bop Bar.

Narazil si kšiltovku pořádně do čela, aby byl co nejvíc inkognito, na sobě černé džíny a šedivé sako, ve kterém v tmavě vyzdobeném VIP sektoru dokonale splýval, a show mohla začít.

Zahlédnout nejbohatšího Čecha Petra Kellnera mezi diváky sportovní akce v Česku není moc obvyklé, jenže parkurové závody Prague Playoffs, kvůli kterým se do O2 areny sjeli nejlepší koně a jezdci, platí a pořádá on. Navíc se jich účastní i jeho dcera Anna, takže tentokrát udělal výjimku.

Čtěte také: Dcera nejbohatšího Čecha Anna Kellnerová: Chci na olympiádu v Tokiu

U stolu, který by vás na čtyřdenní akci vyšel s daní na víc než 400 tisíc korun, seděl po boku manželky Renáty, architekta Petra Koláře, partnera své dcery a pátého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského. Vedlejší stůl zase patřil Jiřímu Písaříkovi, spolumajiteli Bohemia Energy.

Vidět špičky českého byznysu takhle pohromadě je ještě větší rarita než zahlédnout Kellnera.

O VIP stoly byl ohromný zájem. Šest míst u jednoho přitom vyšlo na víc než 400 tisíc korun.

Když ale včera odpoledne při rámcovém závodě s překážkami do 150 centimetrů vjela na kolbiště v O2 areně Anna Kellnerová, vládce finanční skupiny PPF od svého stolu zmizel. Pro Kellnerovou totiž šlo o náplast za čtvrteční překvapivě brzké vyřazení jejího týmu Prague Lions z hlavní soutěže.

Obě její soutěžní jízdy proto Kellner sledoval u vchodu na VIP tribunu, kde viditelně nervózní celou dobu přešlapoval v ústraní. Nakonec si ale mohl oddechnout – Anna po první jízdě postoupila, ve druhé projela parkur bez chyby a nakonec skončila pátá, což je vzhledem k jejímu věku, zkušenostem a konkurenci, jaká v závodě byla, zřejmě životní výsledek.

„V životě jsem nezažila takovou podporu a pozitivní energii z publika. Hned první den jsem z toho byla dojatá a všem bych za to chtěla poděkovat. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného, nemám slov. Doufám, že to zažiju i příští rok,“ říkala po svém vystoupení dvaadvacetiletá Kellnerová.

Anna Kellnerová sice v týmové soutěži vypadla předčasně, ale v sobotu si spravila chuť.

Navzdory tomu, že v sedle svého koně Silverstona G strávila během čtyř dní jen něco málo přes tři minuty, na atmosféře v hale to nebylo znát. Hlavně na večerní program byly tribuny téměř zaplněné, což potvrdilo, že o nejlepší parkurovou show, jaká se kdy v Česku pořádala, byl zájem.

Náklady na závody, které Kellnera vyšly na zhruba 50 milionů korun, by se tak pravděpodobně měly vrátit. A i kdyby ne, v porovnání s tím, co už do parkuru investoval, jde o drobné.

Kellner za koně vytrvale utrácí posledních osm let, tedy tak dlouho, jak závodí jeho dcera. Za tu dobu nakoupil už desítky koní, jejichž cena se u těch nejlepších počítá v milionech eur – naposledy dokonce zaplatil za klisnu Catch Me If You Can v přepočtu čtvrt miliardy korun.

Když připočítáme náklady na stavbu jezdeckého areálu v Pticích u Prahy, provoz týmu Prague Lions nebo startovné v Global Champions Tour, které vyjde ročně na dva miliony eur, vyšla Kellnera kariéra jeho dcery už na hodně přes miliardu korun. V českém byznysu ale není zdaleka jediný, kdo utrácí za parkurové koně. Kdo také ještě vznešenému sportu propadl?

• Radovan Vítek

Realitní magnát a číslo čtyři na seznamu nejbohatších Čechů před rokem koupil dostihové závodiště v pražské Chuchli a příští rok do něj chce investovat 30 milionů, za které v Chuchli vyroste i parkurové kolbiště.

V dostihovém světě sice tenhle plán vzbudil bouři nevole, jenže Vítek má jasno – parkuru se věnují obě jeho dcery, jedna z nich, Anna Marie, dokonce loni ovládla mistrovství republiky v kategorii poníků.

• Jiří Písařík

Spolumajitel energetické společnosti Bohemia Energy naskočil společně se svojí ženou Hanou do parkurového světa teprve předloni, ale zato s největší vervou. Kvůli svým třem synům nakoupil už 25 koní a letos v létě k tomu přidal ještě jezdecký areál s penzionem kousek za Příbramí. Bohemia Energy se také stalo jedním z klíčových lokálních sponzorů Prague Playoffs.

• Andrej Babiš

Parkuru se věnuje i dcera českého premiéra Vivien Babišová, kvůli které také na nechvalně proslaveném Čapím hnízdě vyrostly stáje, jízdárna a rozsáhlé výběhy pro koně. Farma má také vlastní parkurový tým, který nese její jméno a na své soupisce má pět jezdců.

• Pavel Hubáček

Manželka majitele skupiny Unicapital a banky Creditas Barbora vlastní nejlepší český parkurový areál Equine Sport Center v Olomouci, což je jediné místo v Česku, kde se pořádají závody Světového poháru. Sama Hubáčková se parkuru věnuje od dětství.

• Jaromír Soukup

Majitele televize Barrandov nedávno zviditelnila koupě jezdeckého areálu za Prahou, který ho na jaře vyšel na 45 milionů. V parkuru se ale díky své dceři Natálii pohybuje už dlouho, loni navíc Natálie Soukupová získala stříbro na českém mistrovství starších juniorů.

• Jiří Kejval

Šéf Českého olympijského výboru a spoluzakladatel výrobce kancelářského nábytku Techo má blízko ke Kellnerovým díky dceři Barboře, která v jednu dobu jezdila s Annou Kellnerovou v jednom týmu.

Kejvalova dcera momentálně studuje v zahraničí, takže už na sportovní kariéru nemá tolik času, ale na koni jezdí stále.

Foto: Kateřina Navojová / PPO, Stefano Grasso / LGCT

Víc o tom, proč a jak investuje do koní Petr Kellner, proč se v Česku pořádá Prague Playoffs a jaký cíl má Anna Kellnerová, se dočtete ve velké story v prosincovém Forbesu, který je právě v prodeji v trafikách nebo v našem e-shopu.

Český startup Davinci TS, který vytváří platformu pro hromadné ubytování, hlásí nový příliv kapitálu. Investorem je prominentní britský fond Seedcamp, jenž v minulosti podpořil projekty jako Revolut, TransferWise nebo UiPath.

Výše transakce nebyla zveřejněna, ale podle infomací Forbesu se jednalo minimálně o 10 milionů korun. Seedcamp se tak připojuje k českým J&T Ventures a PragueBoats, jež do startupu vstoupily již loni.

Čtěte také: Práce 8 hodin denně? Tak se miliardová firma nestaví, říká šéf Revolutu

„Spolupráce se Seedcampem nám otevírá dveře na britském trhu a dává příležitost využít obrovskou síť kontaktů a jejich know-how. Samotné peníze pak směrujeme primárně na růst týmu, v Praze hledáme nejen programátory, ale také seniorní lidi se zkušeností z travel industry,“ říká k transakci CEO a zakladatel Davinci TS Alex Ilyash.

Pražský startup nedávno přivítal posily z firem jako Slevomat, Booking.com či Amadeus. 

Pro britský venture kapitálový vehikl se jedná o teprve druhou investici v našich končinách. Před čtyřmi lety v jeho soutěži uspěl český startup Futurelytics, který už nicméně stihl zaniknout. Seedcamp má v portfoliu přes 250 firem a za sebou má i úspěšné případy exitů, z nichž za zmínku stojí například společnost Bloomsbury AI, kterou koupil Facebook.

Ilyash založil Davinci TS před necelými dvěma lety s cílem vybudovat největší B2B ubytovací platformu na světě – něco jako Booking.com pro skupiny. Jejími zákazníky jsou především cestovní kanceláře na jedné straně a hotely na straně druhé. Do celého procesu od poptávky po finální potvrzení, který se dnes ještě stále řeší vyměňováním e-mailů, přináší prvky automatizace.

Čtěte také: Seznamte se, UiPath. Na zázračném jednorožci z Rumunska jedou i Češi

Firma roste velice solidním tempem, první rok už utržila 35 milionů korun a letos by podle všeho měla skončit na trojnásobku. Od vstupu na trh v únoru 2017 uzavřela spolupráci s pěti tisíci hotely ve více než 900 městech Evropy a do konce příštího roku má ambice počet hotelů zečtyřnásobit.

K nápadu čtyřiadvacetiletého podnikatele přivedla cesta do Silicon Valley. „Strávil jsem v Silicon Valley měsíc v naději, že získám podnikatelskou inspiraci, což se nestalo. Nápad se mi zrodil v hlavě až v letadle zpět do Prahy,“ vysvětloval ve Forbes Byznys podcastu letos v září.

Přes rok trvající spekulace končí. Pražský hotel Intercontinental ale nakonec neovládnou Číňané ze CEFC, jak se zdálo loni touto dobou, ale český miliardář, sběratel umění a někdejší gumárník Oldřich Šlemr společně se zakladateli Avastu Pavlem Baudišem a Eduardem Kučerou. 

Čtěte také: Milionoví koně a Kellner v hledišti. Parkurová show láká špičky byznysu

Ikonický hotel v centru Prahy kupuje jeho rodinná investiční společnost R2G od slovensko-české investiční skupiny J&T, přesněji řečeno od společností Best Hotel Properties a Westmont.

Cenu obchodu účastníci transakce neuvedli, dříve se v souvislosti s prodejem hovořilo o sumě přesahující pět miliard korun. Podle oznámení by k vypořádaní transakce mělo dojít v lednu příštího roku a bude podléhat obvyklým regulatorním podmínkám.

„Hotel Intercontinental je pro nás dlouhodobou investiční příležitostí. Jsme rádi, že tento významný pražský objekt, který je součástí českého kulturního dědictví, budeme mít příležitost spravovat a dále ho v budoucnosti rozvíjet tak, jak odpovídá jeho tradici a pověsti,“ uvedl k tomu Jakub Dyba, ředitel přímých investic R2G.

Hotel Intercontinental vznikal v letech 1968 až 1974, nachází se v něm 372 pokojů a 14 konferenčních místností. V době svého dokončení nabízel zahraničním hostům ubytování na tehdejší dobu v nejmoderněji zařízených prostorech, ale i mnoho uměleckých děl předních českých výtvarníků té doby.

Některými kontroverzně přijímaná stavba představuje syntézu české architektury a výtvarného umění 70. let. Navíc se nachází v úplném centru Prahy v ústí prestižní Pařížské ulice.

 Zobrazit žebříček miliardářů »

Skupině J&T hotel patřil od roku 2013. V prosinci loňského roku přitom byla na spadnutí dohoda s čínskou skupinou CEFC. Poté, co se skupina dostala do vážných ekonomických potíží a zároveň do sporů i se skupinou J&T, z obchodu sešlo. Už tehdy byl ale Oldřich Šlemr jedním ze zájemců. Jednání nakonec trvala bezmála rok.

Podle prohlášení R2G je transakce historicky největším obchodem v oblasti hotelnictví v České republice a v celém středoevropském regionu.

R2G je family office založený průmyslníkem Oldřichem Šlemrem v roce 2016. Spravuje jeho rodinné prostředky, zejména zhruba 16 miliard korun, které Šlemr získal z prodeje rozsáhlé gumárenské skupiny ČGS. Kromě toho R2G investuje prostředky rodin zakladatelů Avastu Pavla Baudiše a Eduarda Kučery.

Akvizice Intercontinentalu je další společnou investicí Oldřicha Šlemra, Pavla Baudiše a Eduarda Kučery poté, kdy společně koupili majoritní podíl v textilce Pegas Nonwovens a v severoamerické skupině First Quality Nonwovens, a vytvořili tak globální koncern PFNonwovens.

Šlemr už v Praze jednu unikátní nemovitost vlastní. Před dvěma lety koupil Martinický palác na Pražském hradě, kam umístil centrálu R2G a jeho tým a také část své jedinečné sbírky výtvarného umění. 

The post Oldřich Šlemr a zakladatelé Avastu kupují hotel Intercontinental appeared first on Forbes.

Nejprve se musí vyfoukat perly ze skleněných trubic, pak nastříbřit, obarvit, namalovat, rozřezat a nakonec z nich ještě smontovat konečný výrobek. Než zamíří jedna perličková ozdoba do obchodu, musí projít nejméně šesti páry rukou.

Čtěte také: Ze školní lavice si udělal kancelář a rozjel vlastní firmu s originální módou

V rodinné firmě Rautis v Poniklé nad Jizerou, kde výzdobu ze skla tímto způsobem vyrábějí už přes 100 let, ale nedají na pečlivou ruční práci dopustit. A lidé na to slyší čím dál víc.

„Tradičními výrobky se nám podařilo oslovit zákazníky, kteří se vracejí k ozdobám po babičce,“ říká majitel Rautisu Marek Kulhavý. Perličkové hvězdy, vločky, andělé, ale třeba i saně, motorky nebo letadla se zkrátka vracejí na české vánoční stromky.

Kulhavý sám se přitom do oboru dostal náhodou. Jeho otec se během privatizace stal ředitelem jednoho ze závodů Železnobrodského skla a jeho úkolem bylo provést transformaci podniku. Česko ale zaplavila levná konkurence z Asie a zájem o drahé skleněné výrobky upadl.

Kulhavému, který firmu převzal před 15 lety, se podařilo Rautis zachránit tím, že spojil tradici s moderním designem. Díky tomu se dnes jeho ozdoby dostávají i do obchodů, které se specializují na český design. Jejich ceny přitom odrážejí ruční práci, prodávají se v řádech stokorun za kus.

Obrat malé firmy, pro kterou pracuje asi 20 lidí, v posledních letech roste, loni překročil 10 milionů korun. Většina výroby, která ročně čítá kolem 150 tisíc kusů ozdob, zůstává doma, zájem o ně je ale i v Německu, Rakousku, Švýcarsku, USA a Rusku. „Menší partnery ale máme po celé Evropě,“ říká Kulhavý.

Rautisu se osvědčila i sázka na práci pro firmy: pro ty vyrábí ozdoby na zakázku nebo dodává speciální set, ze kterého si je mohou lidé vyrobit sami.

Jeho firma navíc nefunguje jen jako výrobce unikátních skleněných kousků, ale i jako muzeum – ročně do závodu v Poniklé nad Jizerou přijede na 13 tisíc lidí na exkurze.

Výroba tu totiž probíhá už od roku 1902 a díky tomu, že všechno vzniká už přes 100 let stejným způsobem, je místní know-how zařazené na národní seznam nehmotného kulturního dědictví a Rautis usiloval i o zápis na prestižní seznam UNESCO.

To se sice letos nepovedlo, ale Kulhavý boj nevzdává. UNESCO si od firmy z Podkrkonoší vyžádalo doplňující podklady a o zápisu bude vyjednávat za dva roky znovu.

The post Ozdoby z Podkrkonoší se už 100 let vyrábějí stejně a zaujaly i UNESCO appeared first on Forbes.

Forbes.cz vám už přes čtyři roky každý den přináší dávku byznysové i životní inspirace. Ať už ve formě článků, webových speciálů, podcastů, nebo videí.

Na konci roku bilancujeme i my: tohle je pět nejčtenějších textů plus dva bonusy, které vás, čtenáře Forbesu, letos zaujaly nejvíc.

Dcera nejbohatšího Čecha Anna Kellnerová: Chci na olympiádu v Tokiu

Její jméno je spojeno hned se dvěma z pěti nejbohatších lidí v Česku – jejím otcem je Petr Kellner, číslo jedna na žebříčku Forbesu. A jejím životním partnerem zase Daniel Křetínský, nejmladší tuzemský dolarový miliardář a toho času pátý nejbohatší Čech.

Aktuální vydání magazínu

Risk zisk

Forbes 1/2019

Koupit teď

„Petr Kellner je nejúžasnější táta na světě. Chápu, že je v byznysu přísný, protože aby zvládl řídit něco tak obrovského, to člověk nesmí být úplně lehkomyslný, ale já znám tátu jako rodiče,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro speciál Forbesu Nejbohatší lidé světa, jehož část jsme vám nabídli i online.

Dolaroví miliardáři 2018: Kellner je nejvýše v historii a Gates už není první

Největším skokanem a zároveň nejbohatším mužem planety se letos stal Jeff Bezos, zakladatel a spolumajitel internetového obchodu Amazon. Forbes pro letošek odhaduje jeho jmění na 112 miliard dolarů, což je meziročně o 39,2 miliardy dolarů více.

Petr Kellner, nejbohatší Čech, se po roční pauze opět dostal do první stovky nejzámožnějších byznysmenů planety. S majetkem ve výši 15,5 miliardy dolarů, v přepočtu aktuálním kurzem 319 miliard korun, obsadil 88. příčku.

Bilanční článek si připomeňte tady, žebříček 100 nejbohatších lidí světa si můžete prostudovat zde.

Zakladatel Mixitu: Z nuly na 100 milionů bez investora. Jde to, ale dře to

E-shop Mixit.cz, kde si můžete namíchat müsli podle vlastní chuti, založili v roce 2010 kamarádi z vysoké Tomáš Huber a Martin Wallner.

Od té doby ho stoprocentně řídí a vlastní a ze sklepa, kde začínali, se přesunuli do dvou průmyslových hal. Poslední fiskální rok uzavřeli s obratem takřka 130 milionů korun.

Pro Forbes.cz popsali, jak se jim to bez investora i velkých zkušeností povedlo. 

Dejte výpověď a přestěhujte se sem. Deset zemí, které si můžete dovolit

Zvažujete stěhování do zahraničí a  „nový začátek“? Představte si slunečné pobřeží jako svůj nový domov, přičemž pracovat byste díky nižším nákladům mohli alespoň o trochu méně. 

Server Live and Invest Overseas přišel se seznamem 10 nejlepších míst světa, do kterých se vyplatilo v roce 2018 přesunout a žít velmi dobře za relativně málo peněz. 

Deset největších českých rodinných firem. Zboží kolika z nich znáte?

Kdo je kdo v českém „family byznysu“, jak se rodinným firmám daří, kdo je řídí, zdědí a kolik zaměstnávají lidí.

V květnu se Forbes tradičně věnuje rodinnému byznysu a ani v roce 2018 tomu nebylo jinak. Žebříček největších českých rodinných firem letos čítal 111 podniků. Dohromady mají tržby ve výši 284 miliard korun a zaměstnávají přes 88 tisíc lidí. Projděte si první desítku.

Bonusy

Nejposlouchanější podcast: Tomáš Havryluk (Alza.cz)

Úspěch Alzy táhne. Posluchače Forbes podcastů letos nejvíc zajímalo, jak se český e-shop strategicky rozvíjí, kdo v Alze zodpovídá za inovace a jak se 20letá firma udržuje stále pružná. O všem totiž mluvil ve Forbes Byznys podcastu místopředseda představenstva a strategický ředitel Alzy Tomáš Havryluk.

„Když meziročně vyrosteme o 20 procent, neplácáme se s Alešem Zavoralem po zádech. Spíše se ptáme, proč to nebylo více,“ tvrdí druhý muž Alzy.

(Pokud ještě nevíte, co podcasty jsou a k čemu jsou dobré, přečtěte si tuhle osvětu.)

Nejsledovanější video: Forbes on the Road s cukrářkou Ivetou Fabešovou

Měřeno Facebookem, kde jsou naše videa nejsilnější, vás letos nejvíc zaujal další díl naší mobilní talkshow Forbes on the Road.

Šéfredaktor Forbesu Petr Šimůnek letos svezl herečku Aňu Geislerovou nebo cukrářku Ivetu Fabešovou. Ta v rozhovoru prozradila, že práce se sladkým není jen dolce vita, ale především spousta práce.

„Když za mnou přijde nějaký pár, že se jim naše cukrárna líbí a chtěli by si otevřít podobnou a mají na to tolik a tolik peněz, řeknu jim, radši jeďte na cestu kolem světa. Je to neuvěřitelná dřina,“ přiznává Fabešová.

A poděkování…

Děkujeme za vaši letošní přízeň a doufáme, že se budete na Forbes.cz pravidelně vracet i v roce 2019! Napište na hana.nemeckova@forbes.cz, co vás baví a co máme naopak zlepšit.

The post Webová bilance. Co se nejvíc četlo na Forbes.cz v roce 2018? appeared first on Forbes.

S čím budou letos muset počítat nejbohatší Češi? Jaké byznysy a příležitosti na ně čekají a co pro ně bude třeba udělat?

Čtěte také: Hlavní vítězové a poražení roku 2018 mezi světovými miliardáři

Nabízíme krátký přehled nejdůležitějších výzev a úkolů, s nimiž  budou tuzemští dolaroví miliardáři operovat. Plus divoké karty Pavla Baudiše a Marka Dospivy, kteří mají žebříček nejbohatších lidí světa na dohled.

Petr Kellner

• 310 miliard korun, nejbohatší Čech, 88. místo mezi světovými miliardáři 

Rok 2019 bude ve znamení Air Bank. Česko-slovenskou větev Home Creditu, pod niž patří i Air Bank, by nejbohatší Čech rád spojil s bankou Moneta. Tím by vlastně došlo k uvedení tuzemského Home Creditu na pražskou burzu, protože akcie Monety se tam už obchodují.

O spojení rozhodne valná hromada Monety v nejbližší době. Cílem je vytvořit jednu z největších retailových bank na trhu. Zároveň bude probíhat další hledání partnera pro čínský byznys Home Creditu poté, co se firma loni rozešla s hongkongskou skupinou PAG Asia Capital.

Petr Kellner se ale bude dívat i na další příležitosti v telekomunikacích po Evropě, jeho manažeři musejí zabrat v plzeňské Škodě Transportation a jeho dcera Anna prohlásila, že se těší na další pokračování parkurových závodů Global Champions Prague.

Andrej Babiš

• 75 miliard korun, druhý nejbohatší Čech, 456. místo mezi světovými miliardáři

Druhého nejbohatšího Čecha budou letos zaměstnávat dotace pro Agrofert, a nejen ony. Premiér bude muset více či méně elegantně vyřešit, jak nepřipravit svůj 25 let budovaný holding o dotace a zároveň zůstat v plném aktivním politickém nasazení. K tomu běží trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo.

Co se týká samotného byznysu Agrofertu, který je formálně zaparkovaný ve dvou svěřenských fondech, pro jeho ziskovost budou klíčové především ceny umělých hnojiv na světových trzích. Ty ho už třetím rokem přitom táhnou dolů. Navíc má Agrofert za sebou etapu miliardových vnitřních investic do technologií páteřních chemiček, které se v hospodaření pozitivně projeví až ve vzdálenější budoucnosti.

A tak možná nejviditelnější operací letošního roku bude spojování mediální skupiny Mafra s českým a slovenským vydavatelstvím Bauer Media, jehož časopisy jako Rytmus života, Cosmopolitan, Chvilka pro tebe nebo Žena a život čtou ročně 3,4 milionu lidí. Původně německé vydavatelství Agrofert koupil v říjnu údajně zhruba za jednu miliardu korun.  

Karel Komárek

• 67 miliard korun, třetí nejbohatší Čech, 729. místo mezi světovými miliardáři

V březnu mu bude 50 let, ale takový věk byste mu nehádali. Komárek hodně sportuje a pobyt ve Švýcarsku, kam loni s rodinou přesídlil (děti z druhého manželství tam začaly školní docházku), a na Floridě, kde má vilu v Palm Beach, mu dělá dobře.

V byznysu třetí nejbohatší Čech rozhodně nezpomalí. Zaměstnají ho zejména loterie v rámci Sazka Group – k privatizaci se chystají velké evropské hry: National Lottery v Británii a francouzská FDJ. Určitě to ale nebude jediná investiční příležitost, na kterou Komárek a jeho parťák Jiří Šmejc zaměří pozornost. 

V roce 2019 by velmi pravděpodobně mohla celá Sazka Group vstoupit na některou významnou evropskou burzu (záleží mimo jiné na situaci na světových trzích a vyřešení akcionářských sporů v Casinos Austria), rozlousknout by se měl také případ nákupu českých aktiv společnosti Innogy a konečně začne růst do výšky i nové sídlo KKCG na pražské Bořislavce.

Radovan Vítek

• 60 miliard korun, čtvrtý nejbohatší Čech, 822. místo mezi světovými miliardáři

Vše zalito sluncem. Alespoň prozatím. Tak to alespoň na konci loňského roku vypadalo v byznysu a v rodině Vítkových.

Manželka čtvrtého nejbohatšího Čecha Marie má za sebou první rok na závodišti Velká Chuchle, kde by letos měl vzniknout důstojný prostor i pro parkur, a realitnímu byznysu ve střední Evropě se zatím daří. Vítkova skupina CPI Property Investments loni povracela významné částky českým bankám, financuje se levněji přes eurové dluhopisy, a dokonce vydala první zkušební tranši v Japonsku v jenech.

Radovan Vítek zároveň začíná být obezřetný, co se týká nových akvizic a developmentu, a vzhledem k všemožně skloňovanému očekávanému ochlazování ekonomiky se nikam nežene. Občas si zapomene vstupní kartičku do svého Quadria. 

Daniel Křetínský

• 59 miliard korun, pátý nejbohatší Čech, 924. místo mezi světovými miliardáři

Po loňských akvizicích médií v Česku, Francii, Polsku, Rumunsku a na Slovensku a po vstupu do společnosti Metro AG, která v Česku provozuje retailový řetězec Makro, se zdálo, že se prostor Daniela Křetínského pro růst v energetice vyčerpal a že se pátý nejbohatší Čech začne stále víc věnovat i byznysu v dalších sektorech.

Rok 2019 by ale mohl jeho pozornost opět nasměrovat k tomu, na čem vyrostl – v nejbližších měsících totiž Křetínského holding EPH dotáhne ovládnutí ukrajinské těžařské společnosti Yuzgaz a začne na východě Ukrajiny těžit zemní plyn a zároveň se letos jeho energetický byznys poprvé rozšíří také do Francie, kde by měl od německého Uniperu koupit dvě uhelné elektrárny v Gardanne a Saint-Avoldu.

Pro třiačtyřicetiletého miliardáře půjde o návrat ke kořenům i proto, že opět jde proti očekáváním trhu a sází na zastaralé elektrárny, které musí z rozhodnutí francouzské vlády nejpozději v roce 2022 uzavřít.

Neznamená to ale, že se kolem Křetínského nebudou dít vzrušující věci i mimo energetiku – obzvlášť zajímavé bude sledovat jeho počínání v Metru, kde by mohl narůst jeho podíl (drží ho společně s Patrikem Tkáčem) ze současných 11 procent až ke 30 procentům a také se naplno začnou projevovat Křetínského záměry s německým gigantem.

Pavel Tykač

• 31 miliard korun, šestý nejbohatší Čech, 1756. místo mezi světovými miliardáři

Vyhlížení zajímavé akviziční příležitosti v zahraničí, investování do domácích uhelných aktiv a elektrárny Chvaletice a těšení se s širokou rodinou.

Tak vypadá svět Pavla Tykače na počátku roku 2019. Pavel Tykač hnědouhelnému byznysu a klasickým energetickým zdrojům věří, obzvlášť při pohledu na německou energetickou koncepci přechodu k obnovitelným zdrojům, a umí o tom poutavě hovořit. Předpokládá, že bez stabilní a zatím levné výroby elektřiny z hnědého uhlí se Evropa ještě dlouho neobejde. 

Pavel Baudiš

• 27 miliard korun, sedmý nejbohatší Čech, budoucí nováček mezi světovými miliardáři

Rok 2018 pro něj znamenal několik dobrých zpráv: narodilo se mu první vnouče a Avast, který spolu s Eduardem Kučerou ještě před revolucí založil, vstoupil na londýnskou burzu. V roce 2019 se dá očekávat, že při čím dál lepších hospodářských výsledcích firmy bude stoupat i cena akcií.

A právě ta Baudiše (pokud se s ní nic zásadního nestane) dostane oficiálně i do žebříčku dolarových miliardářů, který bude naše mateřská redakce v USA již tradičně aktualizovat na jaře a do kterého velikostí svého majetku spadá už dnes.

Milovník geocachingu, českého umění a nenápadného životního stylu se bude muset nadále starat i o jmění, které mu podíl v Avastu generuje. Není pochyb o tom, že bude pokračovat investiční rozmach mimo svět technologií: diverzifikaci majetku loni v rámci spojenectví s Kučerou a Oldřichem Šlemrem ukázal třeba koupí hotelu InterContinental, kancelářskou budovou Enterprise či vytvořením globálního koncernu na netkané textilie PFNonwovens.

Marek Dospiva

• 22 miliard korun, osmý nejbohatší Čech

V červenci oslaví i on padesátiny a v té době už může být dalším Čechem v žebříčku nejbohatších lidí světa. Bude záležet na finálních výsledcích jeho skupiny Penta Investments a na finální valuaci editorů nejslavnějšího seznamu nejbohatších.

Výsledky Penty ovlivní kondice největších firem skupiny – zejména lékárenské společnosti Dr. Max, která se po působivém vstupu na rumunský trh (Penta zde koupila 600 lékáren) stala jedním z největších řetězců s léky v Evropě. Agilní italský šéf Leonardo Ferrandino uvedl, že firma se poohlíží po dalších regionech ve střední a jihovýchodní Evropě. Naopak záměr vstoupit na obrovský čínský trh je prozatím u ledu.

Dospiva se sám mentálně angažuje zejména v realitní oblasti, kde letos Pentu čeká řada významných operací. V prvním čtvrtletí se dotáhne prodej komplexu administrativních a rezidenčních budov Waltrovka. Cena by měla překročit pět miliard korun a zcela jistě půjde o jeden z největších realitních obchodů letošního roku. V jeho závěru by se také měl konečně začít stavět unikátní projekt architektky Zahy Hadid v těsném sousedství Masarykova nádraží.

Pro budoucnost Penty bude důležité i spuštění sériové výroby další generace cvičného letounu „Albatros“ L-39NG. A neméně významné bude i personální zemětřesení, které Pentu čeká hned zkraje roku. Firmu opouští jeden z nejzkušenějších a nejvýraznějších investičních ředitelů a Dospivův klíčový spolupracovník Zdeněk Kubát. Ten měl ze své pozice na starosti třeba mediální divizi skupiny či právě Aero Vodochody a společně s Dospivou vlastní třeba obchodníka s luxusními vozy Scuderia Praha.    

The post Co čeká české dolarové miliardáře v roce 2019 appeared first on Forbes.

Dvanáctý nejbohatší Čech a jeden z nejbližších spolupracovníků Petra Kellnera chce zahrát opravdu velkou hru na českém bankovním trhu.

Jiří Šmejc pro Forbes představil plány, čeho by rád dosáhl při spojení Air Bank, tuzemského Home Creditu a Monety Money Bank. „V horizontu pěti let bych chtěl, aby nová Air Bank byla největší bankou na českém trhu podle počtu klientů a jejich aktivity,“ uvedl spolumajitel Home Creditu a loterijní Sazka Group v rozsáhlém rozhovoru pro nové číslo Forbesu.

Aktuální vydání magazínu

Risk zisk

Forbes 1/2019

Koupit teď

Při transakci by měla Moneta Money Bank koupit za 19,7 miliardy korun český a slovenský Home Credit, pod nějž patří také Air Bank. Akcionáři Home Creditu, tedy majoritní PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a investiční skupina Emma Capital Jiřího Šmejce, by tak měli získat 6,7 miliardy v hotovosti a téměř pětadvacetiprocentní podíl v „nové“, zvětšené Monetě.

Ta by se následně přejmenovala na Air Bank, jejíž značka patří mezi nejsvěžejší na českém trhu. Plán, s nímž přišel původně šéf Monety Tomáš Spurný, musí ovšem nejprve posvětit valná hromada Monety, která by se měla konat v prvním čtvrtletí letoška.

Jiří Šmejc sází na to, že nově vytvořená banka by měla šanci na rychlý růst. „Tam, kde má Air Bank pobočku, má třikrát až čtyřikrát vyšší penetraci klientů než na místech, kde ji nemá. Moneta má dalších 200 poboček, což může znamenat skokově vyšší zásah okolí a velkou příležitost pro rychlý příliv nových klientů. Po spojení bychom byli z hlediska jejich počtu tržní trojka v ČR a počítáme s tím, že naše banka dál poroste, zatímco dnešní velcí hráči budou ztrácet,“ uvedl muž, který loni hlavně při cestách do Asie nalétal více než 800 hodin, což obnáší více než 30 dní ve vzduchu.

Kromě Home Creditu, kde vlastní 11procentní podíl, ovládá i čtvrtinu loterijní skupiny Sazka, kde má hlavní slovo třetí nejbohatší Čech Karel Komárek.

Jiří Šmejc výjimečně hovořil také o své Nadaci Sirius. Ta podporuje především znevýhodněné děti a sedmačtyřicetiletý miliardář v ní ukazuje, jak dělat filantropii profesionálně. „Když jsme ji zakládali, jedním z principů, které jsme si dali do vínku, bylo, že charita není PR. A také že budeme striktně rozlišovat mezi firemním CSR a charitou. Naprostá většina peněz jde proto do Siria z mého osobního účtu.“

Jak vypadá Šmejcův „rozlítaný“ život, vztah ke spolupracovníkům, miliardářům, co se chystá v byznysu Sazky a co mu dělá v dnešním světě starosti a radost? Nový Forbes je v prodeji ode dneška a jeho druhým velkým tématem jsou české firmy, které chtějí nejen vydělávat, ale také zlepšovat své okolí. Užijte si začátek roku s tématem Lepší svět 2019!

The post Miliardář Šmejc: Chceme z Air Bank a Monety vytvořit největší banku na českém trhu appeared first on Forbes.

Softwarový holding Solitea, vyvíjející podnikové a účetní systémy pro tuzemské i zahraniční zákazníky, vznikl před šesti lety spojením Martina Cíglera a jeho Cígler Software s expartnerem investiční skupiny J&T Martinem Fedorem. A od té doby agresivně expanduje a to nejen organicky, ale také skrz akvizice.

Čtěte také: Miliardář Šmejc: Chceme z Air Bank a Monety vytvořit největší banku na českém trhu

Jako například teď. Solitea, která si zakládá na partnerství s Microsoftem, a jejíž tržby přesahují miliardu korun, si totiž pod stromeček nadělila další dárek, který doteď tajila.

„Pořídili jsme si několik partnerů Microsoftu z Čech i ze Slovenska. Ve dvou vlnách před Vánoci jsme koupili pět firem, které spolu souvisejí,” uvedl pro Forbes Martin Cígler, který je menšinovým vlastníkem holdingu a zároveň jej z pozice předsedy představenstva vede.

Konkrétně společnost pohltila brněnské firmy ze skupiny Gemma Systems. „Jde o českou Gemmu, slovenskou Gemmu a brněnskou Dynamicu, jejichž konsolidovaný obrat se pohybuje kolem 100 milionů korun,” řekl Cígler a dodal, že tím Solitea získává do svého portfolia kromě specialisty na Microsoft i implementátora předního světového softwaru pro řízení výroby Infor LN a zákazníky jako Škoda Transportation nebo Tatra Trucks.

„Dále jsme koupili společnost BI Experts. Jsou to Brňáci, je jich 25, rostou ročně o 40 procent a nedělají v podstatě nic jiného než Business Intelligence (BI). Mají zákazníky jako Strojírny Poldi nebo výrobce laboratorní techniky BioVendor,” vypočítal dále matador podnikových systémů, který si v těchto dnech čistí hlavu od manažerských starostí v Jižní Americe, kde v doprovodném vozidlu českého kamionu Martina Macíka projíždí trasu Rallye Dakar a je tak jedním z členů jeho týmu, který si vzal letos za cíl dostat jej konečně na stupně vítězů.

Martin Cígler začal podnikat hned po revoluci, když v roce 1990 v Brně založil Cígler Software vyvíjející podnikové a účetní systémy, před šesti lety se pak spojil se slovenským expartnerem J&T Martinem Fedorem a svou firmu začlenil do nově vzniklého holdingu Solitea. Dodnes se za finanční podpory Fedorova fondu Sandberg Capital rozrostl o další firmy jako tuzemské Altus Software, Vema, Aquasoft, CDL, J.K.R, rakouskou JET ERP, nebo slovinskou SAOP.

Holding je rozkročený do osmi zemí střední a východní Evropy, zakázky ale získává i jinde. Před rokem na sebe upozornil výhrou v tendru na dodávku softwaru pro finskou celní správu za více než půl miliardy korun.

Cena transakce současných akvizic nebyla kvůli obchodním podmínkám zveřejněna, dle odhadů Forbes jde o nižší stovky milionů korun, což Cígler nevyvrátil. „Vše je financované ze zisku a další akvizici dáme zřejmě taky ze zisku,” uvedl s tím, že holding nedostatkem hotovosti rozhodně netrpí. Roční EBITDA se pohybuje nad 120 miliony korun a sám Martin Cígler i Sandberg Capital jsou připraveni do firmy v podstatě okamžitě nalít další peníze. Aktuální konsolidované roční tržby holdingu by po započítání koupených firem měly narůst na na 1,4 miliardy korun.

Zatímco první akvírovanou skupinou Gemma Solitea získá prohloubení portfolia a znalostí v oblasti ERP systémů (Enterprise resource planning – automatizované řízení zdrojů ve firmě pro zefektivnění procesů výroby), kde je tradičně silná, nákupem BI Experts získala pomyslnou vstupenku do oblasti BI.

„Věřím tomu, že jde o obrovský trh. A s tím, že máme dnes nějakých 6500 zákazníků na ERP systémech, tak z nich se nám velmi rychle může rekrutovat skupina firem, které budou dost velké na to, aby utratily pěkné peníze i v BI,” je přesvědčený Cígler.

Společným jmenovatelem je pak partnerství akvírovaných firem s americkým Microsoftem, kterému brněnský podnikatel důvěřuje i do budoucna. „Věříme, že to Microsoft bude ještě pár let dávat a líbí se nám jeho produkty i strategie,” vysvětlil, proč se zaměřil právě tímto směrem.

Solitea od svého vzniku prudce roste. Každým rokem její existence do ní přibývá několik firem a Cígler přiznává, že kvůli mnoha akvizicím v rychlém sledu není dostatek času na jejich integraci. „Při našem růstu nemůžeme fúzovat, to bych nedělal nic jiného. Potřebuji vše uřídit,” říká s tím, že jednotlivé firmy sice spadají pod vedení Solitey a je v nich „cítit její duch“, v každé z nich se ale i tak udržuje až domácí pracovní atmosféra bez korporátních sklonů.

Apetit po akvizicích má ale Solitea i letos. Už na přelomu ledna a února by se měla rozrůst o další firmy. „Chystáme se ještě rozmnožit o jednu nebo dvě zajímavé firmy,“ potvrdil Cígler s tím, že cena i další důležité podmínky už jsou dojednány.

Na to, které firmy to konkrétně budou, si ale musíme počkat.

The post Brněnské impérium pod vedením Martina Cíglera dál roste. Solitea koupila 5 firem appeared first on Forbes.

Hranatá, jednopatrová bývalá samoobsluha na třídě Budovatelů v Mostě prošla v poslední době výraznou rekonstrukcí. Tak jako okolní bytové domy i ona už je zateplená, nehyzdí ji potlučená okna, z přízemí zmizelo kasino.

Celou si ji pronajal sedmatřicetiletý Vladimír Michalčík se svou společností Gitano Cosmetics. A to, že právě sem přestěhoval několik desítek zaměstnanců, je symbolické – tak jako se proměnila budova, změnil se i on.

Když vystupuje ze své černé nablýskané Tesly S 75D, působí tady, na dohled hnědouhelného dolu Vršany, trochu jako přízrak – bílá, na míru šitá košile, elegantní, jemně kárované kalhoty tak akorát krátké, jak velí nejnovější trend, mokasíny, v ruce macbook a diář s logem seriálu Hra o trůny.

„Donedávna jsme sídlili v Dubí v bývalé škole. Ale jednak to nebylo moc hezké prostředí, jednak tam byly extrémní náklady na energie,“ říká, když vystupujeme do patra, kde má svou kancelář. V ní hned po příchodu zaujme stůl zpola zaplněný malými lahvičkami s vonnými esencemi a pak výstavka převážně orientálních flakonů.

Aby ne, vůně jsou totiž to, čím si Michalčík vydělává – jeho tři roky stará firma Gitano Cosmetics vyrábí parfémy, které se prodávají prostřednictvím teleshoppingu, telemarketingu a e-shopů v Česku, na Slovensku, v Maďarsku či v Chorvatsku.

Jestliže předloni Michalčík a spol. prodali kosmetiku za 25 milionů korun, letos by měl obrat přesáhnout 60 milionů. „Teď procházíme důležitou proměnou. Výrobky, které jsou k dispozici v telemarketingu, třeba na televizi Barrandov, budou mít vlastní značku Instinkt. Gitano zůstane produktům, které prodáváme v našem e-shopu a v obchodní síti, a uděláme z nich luxusnější brand,“ vysvětluje.

Slovo gitano pochází ze španělštiny a znamená cikán. „Jsem cikán a jsem na to hrdý,“ říká Michalčík a dodává, že ve firmě pracuje i řada jeho příbuzných a že hlavně mezi telefonními operátorkami, kterých zaměstnává zhruba tři desítky, je spousta dam „z komunity“.

Ostatně v té je aktivní i jeho bratr Roman, který má vlastní módní značku God Loves You, točí reklamy a před dvěma lety byl ústřední postavou úspěšného reklamního spotu, jenž si dělal legraci z předsudků Čechů vůči Romům.

Angažovat se snaží i Vladimír Michalčík, který je partnerem neziskové organizace Správný start. Ta pomáhá dětem z dětských domovů se vstupem do normálního života. „S panem Michalčíkem řešíme v jeho regionu mnoho aktivit pro naši cílovou skupinu, tedy čerstvě dospělé bývalé klienty ústavních zařízení,“ zdůrazňuje jednatel Správného startu Jonáš Motyčka.

Důvod, proč si Michalčík vybral tento druh charity, je nasnadě – sám se v minulosti dostal na scestí. Vyrůstal na sídlišti v Bílině, kam se s rodiči, bratrem a sestrou v 80. letech přestěhovali. Po revoluci se z lokality ale postupně stal hodně zanedbaný bytový komplex, dnes by se řeklo nejspíš vyloučená lokalita.

A Vladimír se chytil špatné party, což později vyvrcholilo několikaletým pobytem za mřížemi. „Ve vězení nebylo co dělat, denně jsem cvičil a hodně četl. Hlavně o ekonomii. V Ostrově jsem byl dokonce knihovník,“ popisuje svou pohnutou minulost podnikatel s tím, že měl vždy byznysové sklony, jen je v mládí napnul špatným směrem.

A proč se dal po návratu na svobodu na parfumerii? Nějakou dobu pracoval pro moravskou společnost, která v obchodních centrech prodává ve stáncích levné voňavky. Tam si uvědomil, že to je byznys, který by se dal dělat mnohem elegantněji a lépe, navíc i prostřednictvím telemarketingu, do něhož přes svou tehdejší kamarádku nahlédl.

„Čím dál větší roli pro nás ale hraje e-shop, přes něj už dnes jde hlavní část objednávek,“ připomíná Michalčík. Dřív byly jejich parfémy k dispozici i na Notinu, největším českém e-shopu s kosmetikou, momentálně tam ale nejsou dostupné.

„Ingredience do našich parfémů si vybírám osobně na francouzských burzách, podle svého receptu si to pak nechávám míchat tady v Česku,“ upřesňuje muž, který rád posiluje a jako takovou vedlejší byznysovou aktivitu má firmu na výrobu a prodej fitness kávy Maguama. A tvrdí, že co se složení esencí týče, snesou jeho vůně srovnání s těmi nejlepšími značkami.

Když má Vladimír Michalčík říct, jakou si plánuje pro Gitano Cosmetics budoucnost, rozhodně se nedrží při zdi – rád by firmu jednou přivedl na burzu. A rovnou tu americkou. Na poznámku, jestli nemá nerealistická očekávání, odpovídá s úsměvem a rozpřaženýma rukama: „Možná jo, ale proč si to nepřát a nezkusit pro to něco udělat?“

The post Napravený výtržník z Bíliny prodává parfémy v celé střední Evropě appeared first on Forbes.

Lihovarník Martin Žufánek na přelomu letopočtu na firemním blogu rekapituloval uplynulý rok 2018, který přinesl rodinnému podniku nebývale bohatou úrodu, ale i spoustu stresu a zdravotních problémů. „Zpomalíme. Zpomalme my všichni,“ vyzývá Žufánek v příspěvku, který s jeho svolením zveřejňujeme na Forbes.cz.  

Rok 2018 se u nás historicky zapíše tím, jak skvěle vypadal, probíhal a jak se to v listopadu celé pokazilo způsobem, který nás poznamená na dlouhé roky.

Ale postupně.

V lednu jsme jako již tradičně představili nový ročník OMFG ginu. Ten loňský obsahoval bourbounský pepř a podle reakcí od fanoušků šlo o ten nejlepší. Snad se nám podaří udělat ještě něco lepšího s blížícím se ročníkem 2019.

V květnu došlo k radikálnímu redesignu celé naší základní řady ovocných destilátů a likérů. Jako u většiny podobných změn se našly dva zástupy lidí: ti, co byli neuvěřitelně nadšení, a ti, kterým se víc líbil původní design. Ale tak už to chodí a nikdy nebudou spokojení všichni. Jako zajímavost je to, že větší nadšení přicházelo ze zahraničí, kde nás dřív kvůli tomu jednoduchému a  „obyčejnějšímu“ designu nechtěli brát, protože tomu zákazníci nerozuměli.

Díky dobrému jaru bez mrazíků a dalších neštěstí nám naše sady nasadily úrodu, jakou jsme ještě nikdy neměli a nikdy ani o podobné neslyšeli. Což působilo po hubených dvou letech bez úrody jako zjevení. Toho ovoce bylo tolik, že jej kvasíme ve všech nádobách, co u nás máme. Kdyby to šlo, máme plné i vany v bytech. Zhruba stovka stromů to odskákala tak, že jsme je museli zcela vyřezat. Tak moc byly ty stromy polámané.

V září jsme uvolnili reprodukci nejstaršího absintového receptu Majora Dubieda z roku 1798. Vydestilovali jsme symbolických 220 litrů a začali prodávat. Doufali jsme, že ta zásoba vydrží do konce roku. Opravdu jsme tomu věřili. Jenže celá ta edice se vyprodala za dvě hodiny.

Z absintu se stal fenomén, o kterém psaly zahraniční servery a kteří ti, co měli možnost ochutnat vzorky z Dubiedova originálního absintu, ho označili jako perfektní a identickou záležitost. Kvůli tomu se dnes šplhá cena těch našich lahví na 25 000 Kč. Ano, v prosinci 2018, tři měsíce od vyprodání, se ty lahve prodávají za desetitisíce korun.

Nevím, jestli se to kdy nějakému českému alkoholu podařilo. Slíbili jsme, že ten samý absint nevydestilujeme, a to také platí. Recept neopouštíme, ještě s tím něco plánujeme, něco o level víc, ale už to nebude ten originál, co jste mohli po 220 letech koupit a ochutnat.

16. 10. jsme u nás ukončili trnkobraní. Ještě nikdy jsme nesbírali tři měsíce v kuse. V pár lidech, protože najít brigádníky bylo letos nejsložitější. Nikomu se nechce manuálně pracovat.

Otec po každodenní práci v sadech zkolaboval. Ale tak, že byl 14 dnů v nemocnici na jipce. Doktoři mu řekli, že kdyby přijel o den později, tak by nepomohli.

V listopadu se vrátil domů, kde dosud v klidu odpočívá.

2. 12. zcela náhle a bez varování onemocněl bratr Jan. Zasáhlo ho to z minuty na minutu. Odvezl jsem ho do nemocnice a výsledek byl vážný. Takový, že si s ním nedokázali poradit ve dvou nemocnicích a od ledna nastupuje na specializované oddělení do Prahy.

A to byla ta poslední kapka, která všechno změní.

Doktoři mu řekli, že všechno nastartoval stres a pracovní vypětí.

Jan má ve firmě na starosti nejvíc práce. Stará se o sady, mulčuje trávu, ošetřuje stromy, destiluje všechny ovocné destiláty, a hlavně má na starosti celé skladové hospodářství. Každý litr, který jste kdy od nás koupili, ve sklepě nafiltroval a připravil ke stáčení on. Od 3. 1. do 2. 12. nebyl v práci pouze o nedělích a jeden týden v červenci. Jinak každý den od 7 do 20 hodin.

Kvůli tomu, abychom neměli výpadek v dodávkách, jsme pracovali nonstop. Zákazníci si prostě zvykli, že jsme k dispozici pořád. Že v pondělí objednají a ve středu to mají. Zcela zapomněli, že jsme rodinná firma, kde celou výrobu tvoří jen dva lidé a celou expedici čtyři. A ta hrstka lidí zvládla dělat práci, které by bylo hodně i pro 12 lidí.

Otec byl zachráněn na poslední chvíli, brácha si ponese následky po zbytek života.

Vyšlo to všechno na předvánoční dobu. Volala nám desítka zákazníků s tím, proč proboha neexpedujeme a jaktože máme vyprodanou slivovici, hruškovici, ořechovku. Psali nám z hospod, že nás vyřadí z nabídky, protože nestíháme, a jak si to prý můžeme dovolit. A my v tu dobu seděli v nemocnici a čekali na výsledky…

Od ledna zpomalíme.

Zavedeme si poprvé po 18 letech normální pracovní dobu a po 17. hodině nás v práci nikdo neuvidí. Tak, jak to běžně chodí. Pokud nestihneme naplnit nějaký produkt, tak budeme mít výpadek a prostě nebude. Svět se nezboří. Neberte to, prosím, jako naši aroganci, ale jako snahu o zachování zdraví a funkčnosti celého lihovaru.

Celé roky si nás naši milí a vzácní zákazníci nakupují a podporují kvůli kvalitě a kvůli tomu, že vědí, kdo to vyrábí, na jakém místě to vyrábí a v jakých podmínkách. Za což jsme vděční a stále za to děkujeme.

Jen se moc omlouváme, že po tom raketovém rozvoji od roku 2012 musíme zvolnit. Zvolníme na normální tempo a nebudeme se stresovat, když některý z produktů bude chybět anebo nebude dostupný po celý rok.

Prosím. Zpomalme my všichni.

Buďme všichni ve zdraví, klidu, míru a pohodě. O nic jiného nejde.

The post Martin Žufánek: Zpomalíme, loni jsme za růst zaplatili příliš tvrdě appeared first on Forbes.

Je to bizarní rošáda. Dlouhých 26 let byla generálním partnerem Českého olympijského výboru (ČOV) automobilka Škoda. Spojení nejlepších sportovců a největší firmy v Česku dávalo smysl, bylo logické a nejspíš by pokračovalo i dál. Přesto teď končí a Škodu střídá Toyota.

Japonská automobilka se stala hlavním sponzorem českých olympioniků na začátku letošního roku a bude jím minimálně dalších šest let. „Moc si té podpory vážíme a vnímáme ji jako dlouhodobou spolupráci,“ říkal dnes šéf ČOV Jiří Kejval na akci, kde Toyota spojení oznamovala.

Když pak ale sestoupil z pódia, přiznal, že měl zároveň z výměny klíčového partnera pořádně těžkou hlavu: „Bylo to pro mě složité, Škody si vážím a neřekl bych proti ní jediné křivé slovo.“

Proč k tomu tedy došlo? Kejval ve skutečnosti neměl vůbec na výběr. Toyota se totiž už v roce 2015 stala hlavním sponzorem Mezinárodního olympijského výboru a součástí dohody bylo, že se nejpozději v roce 2017 stane partnerem i všech národních olympijských výborů. 

Němci se tak museli rozejít s automobilkou Audi, marně se bránili i Švédové, kteří byli roky spojeni s Volvem, a ustoupit museli nakonec i Češi, byť do Toyoty přesedli jako jedni z posledních. „Dostali jsme výjimku do konce roku 2018. Jsme zkrátka součástí velkého celku,“ usmívá se Kejval.

Smířit se s tím musela i Škoda, přestože ve sponzorování špičkových sportovců chtěla pokračovat. „Dosavadního partnerství s Českým olympijským výborem si velice vážíme a jako značka bychom v něm rádi pokračovali. Je nám velice líto, že nemáme možnost jednat o prodloužení této spolupráce i do budoucna,“ říkal už dříve mluvčí české Škody Auto Vítězslav Pelc.

Toyota má s olympijským hnutím velké plány, které by se měly poprvé v praxi představit příští rok v létě během olympiády v Tokiu, kde by sportovce a fanoušky měla vozit auta na alternativní pohon a dost možná už i s autonomním řízením. Toyota se chce předvést před celým světem, a hlavně tady, na domácí půdě, její partnerství ale poběží minimálně do roku 2024, takže bude zahrnovat ještě Zimní olympijské hry v Pekingu v roce 2022 a letní olympiádu o dva roky později v Paříži.

„Chceme Toyotu představit světu ne jako automobilku, která jen prodává auta, ale jako firmu, která zlepšuje mobilitu. Protože když vás nic neomezuje v pohybu, dokážete cokoli,“ říká šéf české Toyoty Martin Peleška a připomíná i spojení s paralympijskými hrami.  

Na spojení s Toyotou ale nakonec vydělají i Češi, což potvrzuje i sám Kejval, podle kterého není problém v novém sponzorovi, ale spíš v nepříjemném rozchodu s tím předchozím.

„Je to pro nás nová výzva. Když o Toyotě mluvím jako o partnerovi, v centrále MOV v Lausanne mě vždycky opraví. Oni mluví o společné misi, a to se mi líbí,“ pochvaluje si Kejval.

Kolik přesně platila Škoda za spojení s ČOV, není jasné, ale minimální sazba pro generálního partnera je kolem 40 milionů korun za čtyřletý cyklus. Toyota by měla každopádně do rozpočtu olympioniků přinést víc peněz, navíc se bude podílet na dalších projektech ČOV.

Jedním z nich má být zvýhodněný pronájem dodávky Proace, do které se vejde až devět lidí. „V tom vidím jednu z největších výhod. Všichni víme, jak náročné je dovézt děti na závody, protože komerční pronájem aut je pro spoustu sportovních klubů nedosažitelný,“ dodává Kejval. 

Automobilku pak čeká v Česku zviditelnění, o kterém si doteď mohla nechat jen zdát. Loni automobilka prodala v Česku 10 310 aut, což znamená meziroční nárůst o 17 procent. V pořadí nejprodávanějších značek se Toyota posunula na deváté místo a na českém trhu zvýšila svůj podíl na 3,7 procenta. 

The post Škodu střídá Toyota. Čeští olympionici mění sponzora, dostali to rozkazem appeared first on Forbes.

V nových, moderně zařízených kancelářích investiční skupiny Miton v pražském Karlíně to hraje všemi barvami a tvary. Stěny jedné ze zasedaček třeba zdobí zarámované obrázky inspirované návody na sestavení nábytku Ikea.

V růžovém polo tričku a modrých džínách pod nimi sedí pětatřicetiletý František Peterka. A stejně jako švédský kolos udělal z nákupu a složení skříně snadný proces, snaží se on udělat to samé z pořízení auta.

„Loni díky nám začalo v novém autě jezdit 1500 řidičů,“ hlásí hrdě obchodní výsledky firmy Driveto, kterou vede a v níž drží čtyřicetiprocentní podíl, zbytek náleží Mitonu. „Letos očekávám další růst v řádu desítek procent,“ dodává Peterka, který jezdí v BMW 435 a sám sebe označuje za automobilového fanouška, nikoli fanatika.

Peterka se svým týmem, čítajícím 25 zaměstnanců, nové vozy lidem neprodává, nýbrž pronajímá. Driveto v roce 2017 vzniklo jako agregátor nabídek takzvaného operativního leasingu.

Ten dobře znají firmy, ale postupně se začíná prosazovat i u soukromých osob nebo živnostníků. Jen za první tři měsíce loňského roku bylo podle České leasingové asociace uzavřeno přes osm tisíc smluv na pořízení aut soukromými osobami na operativní leasing. To představuje meziroční nárůst o 19 procent.

Driveto funguje následovně: klient si z předem sestavené nabídky vybere nové auto, když ho dealer naskladní, odveze si jej domů a pak za něj platí měsíční pronájem s tím, že po určité době, typicky po dvou nebo třech letech, si vybere nové.

Nemusí platit žádnou akontaci a statisíce v hotovosti, zároveň má ale předem stanovený limit nájezdu kilometrů. Pro představu, Volkswagen Golf s litrovým benzinovým motorem a nadstandardní výbavou takhle vyjde zhruba na sedm tisíc korun měsíčně.

Původní koncept byl takový, že tím, kdo auto pronajímá, jsou leasingové společnosti jako Volkswagen Financial Services, LeasePlan nebo Arval a Driveto funguje jako klasický prostředník, který dostane z každé transakce provizi. Postupně se ale ukázalo, že existuje prostor na vylepšení – než nepříliš flexibilní finanční domy pronájem klientovi schválí, trvá to někdy i týdny, navíc lidé musí na své vozy měsíce čekat, než se vyrobí.

„Loni jsme proto spustili program Driveto Klub. Nabízíme v něm auta, která máme na skladě, lidem je pronajímáme my, takže v nich mohou během pár dní odjet a také nám je můžou s měsíční výpovědní lhůtou kdykoli zase vrátit,“ říká Peterka.

Zřetelně tím odhaluje, v čem se liší jeho přístup od klasických leasingovek: zatímco ty berou operativní leasing auta jako svého druhu půjčku, kterou doprovází řada podmínek a striktních pravidel, Driveto chápe takové pořízení auta jako nákup služby. To je střet, který hýbe celým autoprůmyslem – čím dál méně lidí bude chtít auta vlastnit a raději si je budou půjčovat nebo je sdílet. 

Ostatně e-shop, kde prodává nová auta na operativní leasing, spustila už i Škoda Auto. A Driveto samozřejmě není jediným agregátorem na trhu, byť s Mitonem za zády je tím nejvýraznějším – kromě něj existují ještě třeba služby NaOperák.cz nebo Operatio.

Za tři měsíce fungování prémiového klubu Driveta si přes něj objednalo auto 120 lidí. „Jsme rozhodně nad plánem. Není to tak, že bychom ta auta měli koupená. I my si je pronajímáme. Chceme si ale pohlídat celý proces, jde o určitou kultivaci, takže u nás si auto vyberete na webu, pak vám ho předáme a s námi i řešíte všechno ostatní,“ vysvětluje Peterka.

Kolik přesně byl loňský obrat Driveta, říct nechce, připouští ale, že šlo o nižší desítky milionů korun a že ve druhém pololetí roku 2019 by se firma měla přehoupnout do černých čísel.

S budováním firem i se spoluprací s Mitonem má Peterka docela dost zkušeností. Postavili dohromady společnost Admarket na prodej internetové reklamy, kterou od nich v roce 2011 koupil Jakub Havrlant se svou tehdejší skupinou Allegro Group. A Havrlantovi později Peterka prodal i svůj další projekt, se kterým mu pomáhali lidé z Mitonu, e-shop s dětským zbožím Proděti.cz.

V rámci Mitonu má Driveto na starosti přímo CEO skupiny a někdejší obchodní ředitel českého Googlu David Špinar a s trochou nadsázky se dá říct, že očekávání od Driveta jsou velká, protože v Mitonu nejsou na neúspěch moc zvyklí. Z jejich stáje jsou podniky jako Slevomat, Rohlík.cz, Bonami, Stahuj.cz nebo Heureka. V nedávné době prodali službu na hodnocení a rezervace v restauracích Restu maloobchodnímu řetězci Makro. 

A bylo to mimo jiné právě zázemí úspěšné skupiny s dvacetiletou historií, co pomohlo Peterkovi při jednáních s leasingovými firmami, když od nich chtěl, aby mu pronajímaly auta, která on bude zase dál pronajímat někomu jinému a do toho, komu to bude, si od nich nenechá nijak mluvit.

„Náš klub budeme teď dál rozvíjet, bude to naše byznysová priorita. Nabízí se třeba nějaké palivové karty pro členy. Až bude v nabídce elektromobil, mohl by se kombinovat třeba s balíčkem na odběr elektřiny,“ dodává absolvent pražské VŠE.

Už dokonce pomýšlí i na expanzi do zahraničí. Ještě letos chce s Drivetem vstoupit na slovenský trh a později i jinam ve střední a východní Evropě. Ostatně řada jiných projektů, v nichž má Miton podíl, působí v Polsku, v pobaltských zemích nebo v Rumunsku. „Cílem je dosáhnout toho, že nákup auta bude stejně rychlý a jednoduchý jako výběr a nákup dovolené.“

The post Pronájmy aut rostou. Těží z toho startup Driveto s Mitony v zádech appeared first on Forbes.

Když bylo Pavlu Tichému devatenáct, začal brigádně pracovat ve firmě Erilens svého otce. Ta u nás jako jediná vyráběla nitrooční čočky a distribuovala a vyráběla i ty kontaktní. Pavel Tichý dostal na starost distribuci kontaktních čoček jedné z největších světových značek a do několika let si plánoval multimilionové obraty.

Čtěte také: Zamiloval se do Himálaje a v Nepálu začal vyrábět etické bundy

Když ale firma CIBA Vision (dnes Alcon) zjistila, jaký mají Tiší s prodejem jejích čoček úspěch, rozhodla se v Česku otevřít vlastní pobočku. A i když Tichého otec vedl svou firmu dále, pro vystudovaného ekonoma to byl impulz začít vlastní podnikání a od čoček se posunout k brýlím.

Dnes vlastní a 10 let vede první a největší český e-shop s brýlemi Optiscont, otevřel sedm kamenných očních optik a tento rok koupil společnost Wichterle & Vacík se špičkovým aplikačním střediskem kontaktních čoček.

„CIBA Vision mi tehdy nabídla, abych pro ni pracoval, ale já byl příliš hrdý. Chtěl jsem vlastní byznys a zároveň využít svoje zkušenosti s kontaktními čočkami a optikou,“ vzpomíná Tichý, kterého kromě optiky odmlada lákaly technologie.

Poté, co odešel z firmy svého otce, založil společnost Venturia, rozjel servery s informacemi o brýlích a kontaktních čočkách cocky.cz a bryle.cz, na kterých prodával firmám z oboru reklamu, staral se o webové stránky těchto firem a programoval systémy pro plánování jejich výroby a logistiky.

Když o svém podnikání napsal článek na blog Podnikání v USA investora a podnikatele Johna Vaňhary, v diskusích mu někdo napsal, proč se svými zkušenostmi nezačne prodávat brýle online.

„V zahraničí takovéto weby fungovaly, osm let zpátky ale u nás nic takového neexistovalo. Bál jsem se, protože jsem si říkal, že brýle jsou něco, co si opravdu potřebujete vyzkoušet. Pak jsem si ale vzpomněl na svého otce, který upsal naši chatu, aby rozjel svůj podnik, a to mi dalo odvahu,“ vzpomíná Tichý, který v roce 2010 se společníky Danem Szarvasem a Vlastou Vávrů rozjel Optiscont.

Protože se ze začátku brýle opravdu moc neprodávaly, Tichý přemýšlel, jak je k lidem dostat. Napadlo ho, že vytvoří prodejní panely s počítačem a aplikací, které umístí do lékáren. Na těch budou umístěny brýlové obruby, které si bude moct zákazník vyzkoušet, a také monitor s aplikací, kam zadá své dioptrie, odešle formulář a brýle mu dojdou za pár dnů poštou. Nápad ale pořád nefungoval.

„Kromě toho, že lidé nevěděli, k čemu takový panel je, málokdo měl odvahu jej vyzkoušet, a když se někdo našel, neměl u sebe předpis. Po několikaměsíčním průzkumu jsem zjistil, že musíme panely umístit přímo do čekáren lékařů, kde jsou lidé, kteří brýle potřebují a mají u sebe předpis,“ vysvětluje Tichý. Tímhle nápadem položil základ byznysu, který má dnes padesátimilionový obrat a po celé České republice i na Slovensku 30 panelů, tzv. Optiscontů.

To, co mu tehdy pomohlo lékaře pro umístění panelů přesvědčit, bylo především renomé rodiny, která byla mezi lékaři známá. Tichý navíc vsadil na ordinace v regionech, kam se sjíždějí lidé z okolních vesnic a díky panelům si můžou celý proces odbýt přímo u lékaře a brýle jim pak dojdou bez problémů domů.

„Od začátku jsme ale bojovali s kritikou od tradičních optiků, protože jsme prodávali za daleko nižší ceny. To díky tomu, že jsme obešli distributory a navázali vztah přímo s výrobci brýlí. Od začátku jsem chtěl raději prodat troje brýle za 10 tisíc než jen jedny. Ti tři lidé totiž o vás řeknou dalším,“ přibližuje svoji strategii Tichý, který kromě neznačkových brýlí nabízí také klasické značky a má největší výběr značky Ray Ban u nás.

I když nikdy neplánoval otevřít kamenné prodejny, nakonec zjistil, že mu i při nízkých cenách přinesou zisk, a tento rok otevřel dalších pět poboček po celém Česku, většinu z nich i s oční ambulancí. A aby navázal na tradici výroby kontaktních a nitroočních čoček svého otce, před čtyřmi měsíci koupil společnost Wichterle & Vacík s aplikačním střediskem, které aplikuje čočky i v těch nejkomplikovanějších případech. Tato služba je prozatím dostupná jen na jedné pobočce, do budoucna by ale Tichý chtěl pod touto značkou začít aplikovat kontaktní čočky ve všech svých optikách.

Kromě toho Tichý loni přišel také s první mobilní aplikací na kontrolu zraku Vidíš dobře. Ta na obrazovku monitoru počítače promítne stejně jako u očního lékaře znaky a písmenka, prostřednictvím telefonu se odměří vzdálenost a vy prostřednictvím telefonu odpovídáte, zda znak vidíte, nebo ne.

„Jel jsem autem a někdo z českého Autoklubu mluvil o tom, že málokdo přijde na kontrolu zraku k lékaři včas a že je to samozřejmě nebezpečné. V té době jsme byli uprostřed vývoje této aplikace a Autoklubu jsem ihned nabídl spolupráci. A i když není měření touto aplikací exaktní jako prohlídka u lékaře, představu si uděláte,“ vysvětluje Tichý, který je přesvědčený, že právě umění využívat příležitost a jednat rychle je to, co stojí za jeho úspěchem.

The post Rozjel největší český e-shop s brýlemi, nabízí je rovnou v ordinacích appeared first on Forbes.

Slovem sixpack se v angličtině obvykle označuje balení šesti plechovek piva. Často ho zaslechnete i v posilovně, protože vyrýsované břišní svaly takovýhle pivní set připomínají. A představte si, že v Praze existuje místo, kde se tohle všechno potkává ještě se sladkostmi – ve firmě Donuter, která má ve znaku svalnatého superhrdinu a svým úspěchem dokládá, že i americké koblihy s větším než malým množstvím cukru můžou jít dobře dohromady s fitness estetikou.

V pěti prodejnách Donuteru po Praze a 13 hypermarketech Makro po celé republice si můžete koupit sadu šesti donutů v krabici, která se přesně takhle jmenuje. „A letos by těch míst, kde si nás koupíte, mělo výrazně přibýt,“ směje se v centrále ambiciózního pekařského startupu jeho zakladatel a většinový majitel, který vystupuje pod umělecko-byznysovým pseudonymem Honza Donuter.

Od léta 2017, kdy jste si o Donuteru mohli na Forbes.cz číst poprvé, se toho u společnosti, jejíž základnou je prodejna symbolicky položená na dohled Vysoké školy ekonomické, hodně změnilo. Třeba na Instagramu a Facebooku, jejích klíčových marketingových kanálech, ji sleduje dvakrát tolik lidí, bezmála 50 tisíc followerů.

Především má ale nové spolumajitele – od loňska v ní 39 procent drží investor Leoš Navrátil. Do jeho portfolia patří podíly ve firmách, jako jsou vývojáři brýlí pro virtuální realitu VRgineers, online poradna uLékaře.cz nebo síť ovocných barů Fruitisimo.

„Přesvědčilo mě jednak nadšení zakladatele firmy, jednak se mi líbí jejich produkt. Je lepší než konkurence. Paradoxně já sám jsem donut ochutnal poprvé až tehdy, když jsem zvažoval tuhle investici, předtím jsem ho ani při pobytu v Americe nikdy neměl,“ vysvětluje pětačtyřicetiletý podnikatel, proč se rozhodl vložit jednotky milionů korun do byznysu se sladkým.

Navrátilův příchod jako by předznamenal, jak hektický rok 2018 pro Donuter bude. Na přelomu jara a léta firma expandovala v rámci Prahy – ke stánku v Metropoli Zličín a kamenné prodejně na Žižkově přidala obchůdky v nejdůležitějších nákupních centrech metropole, tedy na Chodově, Černém Mostě a v Palladiu.

„Je zajímavé, že zatímco tržbami je výkonnost jednotlivých poboček podobná, liší se to, co si v nich lidé kupují,“ kroutí hlavou Honza Donuter. A pokračuje: „Všude je nejprodávanější bostonský donut, pak už se to ale různí. Zatímco v Palladiu jde výborně donut se Snickers, na Zličíně boduje Homer.“

Donut Donuter, jak se firma oficiálně jmenuje, je v černých číslech už od roku 2016, kdy vznikl. Trh, na kterém se pohybuje, se ale za ten čas dost proměnil. Předně opadl donutový boom z doby před dvěma třemi lety, což dopadlo na část konkurentů, takže Donut Club nebo Mr. Donut už neexistují.

„I my jsme pocítili, že nadšení a poptávka lehce poklesly. To se ale dalo čekat,“ říká zakladatel Donuteru s tím, že slabší výkonnost obchodů vykompenzovalo to, že jeho donuty je nyní možné objednat přes Rohlík.cz a že jsou k dispozici i v Makru.

Po pražské expanzi má přijít ovšem i ta republiková. Poslední dva roky v Donuteru odmítali žádosti, aby svůj koncept nabídli k franšíze. Nyní už ale prý nazrála doba, takže na Facebooku se zkraje roku objevila výzva, že se mohou hlásit zájemci o otevření restaurací či stánků po republice. „Teď si už věříme, že zájemcům dokážeme pomoct, že sami už víme, co a jak,“ vysvětluje Honza Donuter. Rozšířit se má i sortiment, k donutům postupně přibudou muffiny, cookies či cronuty.

Kromě toho jedná s několika velkými obchodními a kavárenskými řetězci, že by jeho donuty mohly být k dispozici i v jejich regálech. Debaty původně narážely na to, že dezerty od Donuteru stojí přes 50 korun, což v konkurenci rozmrazených koblih a koláčů v ceně do 20 korun není částka, ze které by obři jako Tesco nebo Ahold hýřili nadšením. I oni už ale začínají vnímat, že lidé mají o kvalitní a dražší cukrovinky zájem.

Když se o tom bavíme, všímám si, že v majitelově řeči se za ten rok a půl, co jsme se neviděli, začalo objevovat poměrně dost byznysových a manažerských termínů. Takže to je občas nějaký ten proces, mítink, kápéíčka, kontingenční tabulky či sheety. Uvědomuje si to?

„Tohle byla naše slabina. Byli jsme pankáči, někde nám i utíkaly peníze. Leoš Navrátil mi doporučil Matouše Peringera, který teď funguje jako takový náš finanční ředitel, a ten dal právě tohle do pořádku. Potřebovali jsme to manažersky zvládnout, abychom třeba měli přehled, co se na stánek ráno zavezlo, kolik se toho prodalo a co tam zbylo,“ přiznává majitel Donuteru, který popíjí ve své kanceláři pod stadionem Viktorky Žižkov okurkovou limonádu a na sobě má černé kecky Nike Airmax (teď už ale údajně přechází na adidasky) a firemní kšiltovku.

Obrat Donuteru se počítá v nižších desítkách milionů. To, co ho podobně jako jiné firmy v Česku nejvíc táhne dolů, jsou potíže se sháněním zaměstnanců. Společnost jich momentálně zaměstnává na dvě desítky, ale trápí ji vysoká fluktuace daná velkým množstvím brigádníků a lidí, kteří prodej donutů – celkem logicky – mají jen jako dočasný zdroj výdělku.

A tak se Honza Donuter upíná k tomu, co se módně označuje jako Průmysl 4.0. S rozpřaženýma rukama popisuje, jak by chtěl v blízké budoucnosti začít prodávat své donuty v automatech a jednou i s pomocí robotů, jak o tom sní řada majitelů fastfoodů: „Mám sen, že do pekárenství přivedu 21. století.“

The post Donuteru rostou svaly. S expanzí mu pomáhá investor z Fruitisima appeared first on Forbes.

Pavel Bouška, hlavní postava a majitel miliardového holdingu Vafo Praha, pod nějž patří značky krmiva především pro psy a kočky, jako je Brit nebo Carnilove, udělal další akvizici ve Finsku.

Minulý pátek koupil společnost Kennelpakaste, sídlící nedaleko Tampere. Ta se specializuje na mražené a sušené žrádlo pro zvířata, přičemž Češi chtějí rozvíjet především sušicí část byznysu.

„Budeme investovat stovky tisíc eur do rozšíření výroby, rozjedeme druhou pracovní směnu a koupíme další sušicí pec,“ uvedl pro Forbes Petr Kříž, jenž je hlavou fúzí a akvizic Vafa. Poukazuje při tom na to, že sušené krmivo je lehké, a dá se proto snadno distribuovat na další evropské trhy, kde česká firma působí. Zároveň má Finsko dostupnou vstupní surovinu, tedy především ryby a zvěřinu.

Zobrazit celý žebříček »

Firma Kennelpakaste byla založena v roce 1979, má roční tržby kolem jednoho milionu eur a v segmentu sušeného krmiva patří ve Finsku k lídrům trhu. Prodala ji investiční společnost Sustainvest. Přesnou kupní sumu nechtělo Vafo Praha komentovat, ovládnutí majority a následná investice ale můžou dohromady vyjít zhruba na 50 milionů korun.

Pro Pavla Boušku je to především krok do další části trhu. Ke granulím, které tvoří základ jeho byznysu, přidal loni novou továrnou v jihočeských Chotovinách na „mokré žrádlo“, tedy konzervy, a teď má i „suchou výrobu“.

Ve Finsku přitom Vafo už je, letos koupilo silného místního výrobce Prima Pet a aktuálně v něm působí po boku jeho zakladatele Petriho Tiitoly.
Celý holding má ziskovost EBITDA přes 500 milionů korun, vlastní také německou značku žrádla Christopherus a Pavel Bouška patří mezi nejúspěšnější podnikatele v českém žebříčku Forbesu. Loni se stal také prvním Čechem, jenž získal ocenění PET Personality of the Year, tedy osobnost roku z řad producentů krmiv pro domácí zvířata, které uděluje oborový magazín PET Worldwide.

The post Brit, česká značka psího krmiva Pavla Boušky, posílil o finské sušené appeared first on Forbes.

Eva Knirschová stihla do 25 let vybudovat a prodat e-shop, pořídit si vlastní bydlení a zorganizovat největší e-commerce veletrh v Česku. Na tuhle cestu ji přitom dostala záliba, kterou si nemohla dovolit.

Pochází ze skromných poměrů, a když se zamilovala do finančně náročného jezdectví, věděla, že si bude muset pomoci sama. Bylo jí patnáct a místo shánění špatně placené brigády se pustila do vlastnoruční výroby příslušenství pro koně pod značkou Aiva.

Zaměřila se zejména na ohlávky, které jezdci umožňují lepší komunikaci s koněm.

„Koně se často ovládají přes bolest, ale z Ameriky přicházel trend takzvané přirozené komunikace. To se mnou velmi rezonovalo, a tak jsem veškeré své výrobky vymýšlela s touto filozofií v zádech,“ rekapituluje Knirschová, která s prodejem svých výtvorů začala v roce 2008.

První výrobky od ní koupily kamarádky ze stáje, následovali známí a známí známých. Nabídku také zkusila vystavit na webech jako Aukro nebo Bazoš. Když tehdy patnáctiletou dívku zasypala hromada objednávek, pochopila, že našla díru na trhu.

Výroba jedné ohlávky, jejíž cena se pohybuje kolem 500 korun, zabere zručnému člověku asi hodinu času. Eva Knirschová je vytvářela mezi školou a domácími úkoly a ve zbytku času se starala o prodej, což jí už jako náctileté nakonec sebralo téměř veškeré volné chvíle.

Zaučila a „najala“ proto několik dalších dívek, začala budovat internetový obchod Aiva-shop.cz a objíždět koňské veletrhy. Po dvou letech své výrobky dodávala i na Slovensko, později také do Polska či do Švédska, kde je početná jezdecká komunita.

Čtěte také: Ve šlépějích Vincence Priessnitze. Češka jednoduše vylepšila léčivý obklad

„Nikdy jsem nedělala žádnou reklamu. Nevěděla jsem, jak se staví online byznys, a fungovala jsem metodou pokus-omyl,“ přiznává podnikatelka, která po dokončení gymnázia dala kvůli menší časové náročnosti přednost studiu práv před medicínou.

S režimem, kdy dva dny v týdnu strávila v Brně navštěvováním přednášek a seminářů a zbytek týdne se v domovském Třinci věnovala výrobě a online prodeji, dokázala školu po pěti letech úspěšně vystudovat. Do toho si každý měsíc přišla na několik desítek tisíc korun, a dokonce si pořídila vlastní dům, který zrekonstruovala.

Po získání diplomu bilancovala, co dál. „E-shopu bylo osm let a chtěla jsem se někam posunout. Neměla jsem v plánu a nechtěla stavět velkou firmu. Tou dobou jsem se náhodou dostala jako pomocná ruka do týmu Marketing festivalu, který pořádá Jindřich Fáborský, a ohromně mě to zaujalo,“ neskrývá své nadšení Knirschová.

Předloni se proto rozhodla, že svůj e-shop prodá. Nevěděla, komu své byznysové dítě nabídnout, až se nakonec sám ozval jeden velký hráč z oblasti výroby a distribuce příslušenství pro jezdectví. To se však mladé podnikatelce nezamlouvalo.

„Chtěla jsem, aby se v Aivě udržela mnou stanovená filozofie, a přišlo mi, že tento potenciální kupující měl oči jen pro byznys,“ přiznává, proč projekt nakonec levně, za cenu skladových zásob, přenechala své kolegyni. „Bylo to zhruba půl milionu korun, které mi kolegyně doposud splácí. Vědomí, že je e-shop ve správných rukou, mě ale těší více než peníze,“ utvrzuje se Knirschová ve správnosti rozhodnutí.

Zbavená starých závazků se mohla pustit do nové etapy. Když po několika měsících od prodeje hledal Jindřich Fáborský do týmu člověka na full-time, okamžitě se přihlásila. Už na první pohovorové kávě se shodli na tom, že Česku chybí veletrh, který by pod jednu střechu dostal všechny hráče lokální e-commerce.

„Je tu spousta konferencí, ale zastřešující akce zde chyběla. Sama jsem měla zkušenost s budováním e-shopu z ničeho a věděla, jak moc by mi tehdy pomohlo znát všechny dostupné služby a nástroje,“ vypočítává Knirschová, proč na nabídku uspořádat první ročník právě takového veletrhu ihned kývla.

Čtěte také: Odešla z kanceláře do pekárny, se svým chlebem teď boduje na Zélandu

Ve 24 letech tak v roce 2017 dostala na starost kompletní organizaci – od shánění vystavovatelů přes vyjednávání s partnery až po samotnou produkci. Výsledkem byla akce E-commerce Expo v pražských Letňanech, kam dorazilo 2700 návštěvníků a která skončila v zisku.

Ten samý projekt, tentokrát už pod značkou Reshoper, organizuje Eva Knirschová i letos na konci ledna. „Zúžili jsme záběr a snažíme se soustředit více na náš region. Zatím to vypadá, že akce bude povedenější než loni, čekáme čtyři tisíce návštěvníků,“ odhaduje a dodává, že letos na podzim bude akci podobného formátu pořádat dokonce v USA.

„Jeden z loňských řečníků, Andreas Reiffen z firmy Crealytics, mě požádal, abych podobnou konferenci postavila v New Yorku. Po skončení letošního Reshoperu tedy začnu chystat podobnou akci v USA,“ uzavírá Eva Knirschová příběh, který odstartovala jedna drahá záliba.

The post V 15 měla příliš drahý koníček, tak založila e-shop a začala se živit sama appeared first on Forbes.

Taky váš štve, že toho sice přečtete hodně, ale za nějakou dobu si nepamatujete, o čem daná kniha byla a co vám vlastně dala?

Potom zkuste Knihář, zápisník na zaznamenávání prožitků s knihou, který vám nejen pomůže se rozvíjet, ale zároveň si s ním domů pořídíte pěkný designový kousek. Diář, do kterého můžete psát, malovat nebo třeba vlepovat (meze se fantazii rozhodně nekladou), se od září minulého roku stal trendem nejen mezi knihomoly, ale i občasnými čtenáři, kteří ho seženou na oficiálním webu nebo ve vybraných knihkupectvích a concept storech po celém Česku.

Uzpůsobený je na poznámky ke 44 knihám a každá v něm má vyhrazenou dvoustranu – jedna stránka je volná na jakékoli vaše poznámky, druhá je rozdělená do čtyř polí, která odrážejí tzv. 4PRO metodu. To jsou čtyři otázky, na něž odpovíte a které pro co nejlepší popsání knižního zážitku, jeho zapamatování a osobní růst speciálně vymyslelo trio dam z Olomouce, jež za Knihářem, který si pořídíte za pětistovku, stojí.

Čtěte také: Češky dovážejí do Prahy pralesní kávu, která pomáhá přírodě

„Vymyslely jsme způsob, jak nepřemýšlet jen o tom, co v knize je, ale reflektovat, jak kniha vstupuje do vašeho života. Díky tomu, že si například odpovíte na otázku „Pro mě přínos“ tak, že jste si uvědomili, že chcete cestovat, si totiž zapamatujete nejen to, o čem kniha byla, ale také to, co ve svém životě potřebujete a co vás posouvá dál,“ vysvětluje Vlaďka Závrská, která už 12 let pracuje v oblasti vzdělávání a seberozvoje a projekt Knihář je jejím prvním startupem.

Spolu s Kateřinou Javorovou a Annou Kubalíkovou vymyslely čtyři jednoduché otázky, které vycházejí ze zážitkového učení, a 4PRO je akronym pro čtyři slova – Proč, Prožitek, Pro mě přínos a Proměna. A i když chtělo trio především dát čtenáři nástroj, jak s knihami růst, zároveň bylo pro dámy důležité, aby si mohl čtenář udělat Knihář tak trochu podle sebe – nejen do něj psát, ale třeba také kreslit nebo vytvářet mindmapy.

To se pak odráží na vzhledu Kniháře, který má například papír násobné gramáže než ten klasický, aby se do něj dalo psát klasickým perem, malovat vodovkami nebo fixy. Zároveň má otevřenou šitou vazbu, aby se dal jakkoli ohýbat, a přebal tvoří papír z drcených oliv, který není nijak chráněný z toho důvodu, aby mapoval život svého majitele a jeho barva zase odrážela unisexovou povahu výrobku.

„Za Knihářem je vlastně poselství, že o sebe dbáte a chcete být lepší a šťastnější. Proto jsme chtěly kvalitní produkt a říkaly jsme si, že když bychom měly slevit ze svých požadavků, raději do toho nejdeme,“ směje se Závrská, která dodává, že Knihář můžete využít pro beletrii, poezii nebo rozvojovou literaturu.

Ta s nápadem Kniháře přišla jako první, když si přesně před rokem uvědomila, že je odmalička takový knižní konzument – četla jednu knihu za druhou, ale málokdy udělala její reflexi -, a rozhodla se, že si koupí deník, do kterého si bude zapisovat. Když ale na trhu nenašla nic, co by jí vyhovovalo jak funkčně, tak esteticky, ještě ten den se rozhodla, že takový deník se svými dvěma kamarádkami vytvoří.

To, aby do sebe jejich požadavky na vzhled a funkčnost zapadly, ladily téměř čtyři měsíce a přiznávají, že si nikdy nedokázaly představit, kolik bude za takovým nápadem práce. To se týká i finanční stránky – původně myslely, že je projekt vyjde na 100 tisíc korun, a dnes už do něj zainvestovaly přes půl milionu korun.

S Knihářem mají velké plány. V současné době například připravují německé a anglické mutace a jednají s CzechInvestem a dalšími partnery, jak svůj produkt dostat do zahraničí.

„Angloamerické státy jsou na reflektivní formu učení mnohem více zvyklé a po pár konzultacích víme, že je tam po Kniháři poptávka. Zároveň byl ale primárně myšlený jako český projekt a my ho nevidíme jen jako jeden produkt, ale jako projekt, který bude zaštiťovat několik aktivit. Kromě toho, že děláme přednášky o tom, jak číst, jsme v Olomouci rozjely čtenářský klub. Knihář bychom chtěly také dostat do škol a v hlavě už máme připravenou aplikaci.“

The post Čtěte smysluplně s moderním čtenářským deníkem z Olomouce appeared first on Forbes.