Quantcast
Channel: Český byznys Archives - Forbes
Viewing all 6856 articles
Browse latest View live

Distributorem pro vakcínu AstraZenecy bude Alliance Healthcare

$
0
0

Distributorem vakcíny proti covidu-19 od firmy AstraZeneca bude v Česku společnost Alliance Healthcare, která se zabývá distribucí léčiv. Uspěla v zadávacím řízení, které organizovaly všechny zdravotní pojišťovny společně s ministerstvem zdravotnictví. Pojišťovny o tom dnes informovaly ČTK.

Alliance Healthcare nabídla nejnižší cenu za distribuci jednoho balení vakcíny, a to 201 korun bez DPH. Pojišťovny nyní s vybranou společností uzavřou rámcovou smlouvu.

Jediným hodnotícím kritériem byla cena za distribuci jednoho balení vakcín, které v tomto případě obsahuje 100 dávek. Distributor bude rozvážet očkovací látky po celé ČR podle požadavků krajských koordinátorů očkování.

The post Distributorem pro vakcínu AstraZenecy bude Alliance Healthcare appeared first on Forbes.


CTP vydala třetí emisi zelených dluhopisů za 500 milionů eur. Zájem investorů pokračuje

$
0
0

CTP, jedna z pěti největších evropských společností v oblasti logistických nemovitostí, 18. února úspěšně vydala svou třetí sadu zelených dluhopisů v hodnotě 500 milionů eur (necelých 13 miliard korun). Dluhopisy mají šestiletou splatnost a pevný roční kupón 0,75 procent. Celkový objem zelených dluhopisů tak od úvodní emise (v září 2020) dosáhl na 1,55 miliardy eur (zhruba 40 miliard korun). 

Stejně, jako v případě prvních dvou emisí, jde o zelené dluhopisy. Což je v souladu se strategií CTP vydávat pouze zelené dluhopisy, a tím také podporovat svůj závazek ohledně výstavby a provozu maximálně úsporných a udržitelných budov. Díky této třetí emisi CTP za posledních pět měsíců vydalo dluhopisy v hodnotě 1,55 miliardy eur (zhruba 40 miliard korun). Nyní mají tyto emise tři různé splatnosti (2023, 2025 a 2027).  

Ratingové agentury Moody’s a S&P opakovaně potvrdily ratingy CTP pro investiční stupeň Baa3 (stabilní) a BBB- (stabilní). Emise se těšila silnému zájmu investorů – objednávky přicházely z více než 150 institucionálních účtů. Poptávka byla třikrát převýšena a dosáhla až na 1,7 miliardy euro (necelých 44 miliard korun). 80 procent. emise koupili evropští správci aktiv a pojišťovny, banky a další investoři pak 10 procent. 

„Velice nás těší reakce investorů na současnou třetí emisi zelených dluhopisů. Pokračující poptávka po našich dluhopisech nám umožnila snížit dluhové náklady na 1,6 procent ve srovnání s 2,2 procent před naším první dluhopisem v září 2020,” říká Jan-Evert Post, šéf vztahů s investory v CTP.

The post CTP vydala třetí emisi zelených dluhopisů za 500 milionů eur. Zájem investorů pokračuje appeared first on Forbes.

Shoptet míří do Maďarska. Cíl je dominovat v Evropě, říká Uďan

$
0
0

Zatímco restaurace, divadla a kamenné obchody počítají každou korunu, trh e-commerce loni zažil bez nadsázky nejlepší rok v dějinách. A mezi jednu z firem, které loni rekordně rostly, patří i český Shoptet nabízející e-shopům takzvané „krabicové“ řešení.

Na jeho platformě dnes funguje zhruba polovina českých e-shopů, konkrétně pětadvacet tisíc, a v loňském roce skrze ně proteklo 36 miliard korun. 

I díky tomu firma loňský rok zakončila s obratem, který se nakonec vyšplhal k 200 milionům korun, ačkoliv původní odhady byly výrazně menší. A vzhledem k naprosté dominanci na lokálním trhu už dnes šéf Shoptetu, Miroslav Uďan, nevidí sebemenší důvod, proč své služby nenabídnout i za hranicemi. 

Po dvanácti letech existence tak společnost letos zahajuje expanzi do ciziny, přičemž první cílovou destinací by mělo být Maďarsko, kde by měla začít fungovat už do konce března. Plány má však mnohem větší. 

Jak se v loňském roce musela společnost adaptovat na rychlý růst? Proč se rozhodla expandovat právě do Maďarska? A jak těžké je najít šikovné lidi do týmu? Na to jsme se v rozhovoru zeptali zakladatele a CEO Shoptetu, Miroslava Uďana. 

Jaký byl pro vás rok 2020? 

Kdyby mně někdy na začátku roku někdo řekl, co bude za dvanáct měsíců, tak bych mu asi nevěřil. Celé to začalo někdy na přelomu února a března, kdy jsme museli úplně změnit způsob fungování. Zvyknout si na to, že našich devadesát zaměstnanců musíme přesunout na home office a přizpůsobit se obrovské poptávce, která najednou byla vyšší než v nejrušnějším období roku před Vánocemi. 

Oproti podzimu 2019 byla poptávka najednou dvojnásobná, takže se u nás pracovalo i dvanáct hodin denně. Na druhou stranu jsme ale měli štěstí, protože jsme nemuseli řešit opačný problém jako spousta jiných podnikatelů. 

Byli jste nuceni nabrat nové lidi?

Na začátku roku nás bylo něco přes sedmdesát a končili jsme ho ve sto dvaceti lidech. A do konce letošního by nás měly být už dvě stovky. 

Je lehké je teď nové zaměstnance najít?

Není. Zjišťujeme, že na trhu není zas tolik šikovných lidí, jak bychom čekali. 

Bavíme se o programátorech?

Týká se to všech pozic. Nejtěžší je to u programátorů a produkťáků, ale z důvodu velké poptávky nabíráme ve všech segmentech. Se zahraniční expanzí sháníme také zahraniční kolegy a to byla mimochodem další věc, které jsme se museli loni přizpůsobit. Po víc než deseti letech jsme museli komunikaci firmy přepnout z češtiny do angličtiny.

Byla pandemie hlavní akcelerátor růstu nebo v tom hrálo roli ještě něco jiného? 

Je to tak. Tradiční byznysy si totiž uvědomily, že to je jediná cesta, jak se udržet při životě. 

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

V jakých segmentech jste s příchodem pandemie zaznamenali největší poptávku?

Bylo to jednoznačně gastro, kde jsme otevírali nižší stovky restaurací měsíčně, protože přecházely na objednávkový režim přes e-shop. Například pana Pohlreicha jsme na to připravili za 7 dní. 

Byl loňský růst největší v historii firmy?

Rozhodně byl. Ze 150 milionů ve fakturacích jsme skončili na 240 milionech, s tím, že plán byl 190 milionů. Účetní obrat jsme nakonec zakončili na 200 milionech.

Kolik u vás v roce 2020 přibylo e-shopů?

Asi sedm až osm tisíc. Na začátku roku jsme přitom byli zhruba na sedmnácti tisících a dnes už existuje pětadvacet tisíc „shoptetů“. Před pandemií jsme měli nárůst třeba šest set e-shopů měsíčně, teď jsme na dvojnásobku. 

Tohle všechno musel být i šílený nápor na servery, které využíváte. Jak jste to řešili? 

Naštěstí máme dobrého poskytovatele a nárůst se řeší operativně. Když je potřeba, tak nám místo přidají. Ta zátěž byla větší než o Vánocích. Řešili jsme miliony dotazů na servery, ještě větší zátěž, než má titulní strana Seznamu, takže jsme museli předimenzovat hardware tak, abychom nevypadli.

Jak se zvýšil obrat e-shopů, které využívají váš systém?

Tam to skočilo meziročně asi o padesát procent. Teď jsme na nějakých 36 miliardách, které protečou skrze naše e-shopy. Hodně se to zvedlo i díky tomu, že k nám přišly větší obchodníci s většími obraty. 

Proč myslíte, že se rozhodli pro vaše řešení?

Samotná tvorba individuálního e-shopu pro velký byznys je na měsíce, možná i nižší roky práce. U nás si otevřou e-shop za týden a ušetří tak čas i peníze.

Myslíte, že u vás dostanou to samé, jako kdyby měli vlastní řešení?

Možná ještě víc. My si sice neseme takovou trochu pejorativní nálepku „krabicového” řešení, ale za ty roky jsme přidali už tolik nových funkcí, že u nás jsou ty možnosti prakticky neomezené. Za mnohem menší peníze klienti dostanou častokrát mnohem víc, než když si to zaplatí za miliony nebo vyšší statisíce. 

Zvládne si u vás založit e-shop i úplný lajk? 

Náš claim zní „klikněte a prodávejte“ a v tom se snažíme udržovat produktovou myšlenku toho, že to má být jednoduché. U nás jsou začínající e-shopaři i podnikatelé, kteří tomu nerozumí a logicky taky nemusí. Pojmy PHP a DNS jsou jim k ničemu, protože se chtějí soustředit hlavně na svůj produkt. Snažíme se jim to co nejvíc zjednodušit. V extrémním případě si u nás můžete e-shop založit během jednoho dne. 

Byl tohle důvod, proč jste spustili Shoptet Univerzitu, kde se mohou vaši klienti naučit postavit web a co nejvíc ho zdokonalit? 

Uvědomili jsme si, že obchodníci jsou úplně zahlceni informacemi. Dnes existuje tolik blogů, specialistů a mágů, kteří sdílejí informace, ale vám to častokrát nedá vůbec nic. 

Rok jsme teď věnovali tomu, abychom dali dohromady průvodce e-commerce podnikáním jako takovým. Není to jen o tvorbě e-shopu, ale i návod na to, jak pracovat se skladovými zásobami, reklamacemi, GDPR nebo PPC reklamou. Prakticky vše, co by měl člověk jako obchodník v oblasti e-commerce umět. 

Teď máte v plánu expanzi do zahraničí, konkrétně do Maďarska. Kdy byste tam měli oficiálně začít fungovat? 

Doufám, že to bude maximálně do měsíce. Mělo to být už koncem minulého roku, ale do celého projektu nám hodili vidle tím, že v Maďarsku zavedli ekvivalent našeho EET, takže jsme museli rychle začít programovat změny. 

Proč právě Maďarsko? 

Nechtěli jsme jít do přímého střetu se Shopify, které je naším největším konkurentem. Ti dominují v Americe i Kanadě a před rokem dokonce začali více expandovat i na velké západoevropské trhy. 

Je to ale i proto, že Maďarsko je blízko lokalitou a měli jsme v plánu tam jezdit. To se ale zatím úplně nepovedlo kvůli současné situaci. Další věc je, že je to země, která má v rámci velikosti e-commerce trhu blízko k nám, takže to budeme mít v tomhle ohledu trochu lehčí. 

Je v Maďarsku velká konkurence, nebo máte v plánu stát se tamní jedničkou? 

Konkurence tam rozhodně je, ale myslím, že máme šanci stát se dominantním hráčem na trhu. Už teď víme, že o nás naši potenciální konkurenti vědí, takže se na nás připravují. V Maďarsku jsou sice podobné služby, jako jsme my, ale velikostí jsou oproti nám třeba jen pětinové. A trh je tam více roztříštěný.

Těžší to ale budeme mít v tom, že jsou to zajeté firmy, které mají vybudované jméno. Proto taky jdeme cestou lokální kanceláře. Jde o to, vybudovat lokální tým lidí, kteří budou komunikovat. Oficiálně budeme fungovat jako samostatná maďarská firma s tamními účty a vším potřebným. 

Na první pohled se může zdát, že expanze ve vašem případě znamená možná jen přeložit systém do daného jazyka a službu spustit na cizím trhu. Předpokládám, že za tím tedy bude ale mnohem víc práce… 

Přesně tak. E-commerce je čím dál víc komplikovaná. Díky tomu, že politici nemají co dělat, tak na každém trhu je spousta účetních, daňových a právních specifik. Ať už jde o EET, fungování GDPR, ale i věci jako rozdílné sepisování adres, exporty účetnictví a napojení na další tamní služby. Přeložit systém do lokálního jazyka je to nejmenší. E-shop vám je k ničemu, pokud ho nemáte napojený na účetnictví nebo na místní vyhledávače zboží a ostatní služby.

Proč jste vyrazili do zahraničí až po dvanácti letech existence?

Ono se to moc neví, ale v roce 2012 jsme už byli v Brazílii. Tehdy jsme to ale ještě pořádně neuměli. Měli jsme tam pár desítek, možná stovek klientů a po roce jsme to zabalili, protože ta expanze nebyla úplně perspektivní. 

Obecně myslím, že spousta firem dělá chybu, že se snaží expandovat strašně brzo, ačkoliv ještě nemá pořádně využité všechny možnosti, které nabízí lokální trh. Tam je to vždycky jednodušší, ať už díky jazyku, tak i v získávání nových lidí a chápání toho, jak trh funguje. Nejprve jsme chtěli mít dominantní pozici v Čechách.

Takže teď už nemáte českému trhu co víc nabídnout? 

Teď už by byla nuda, kdybychom byli jenom tady. 

Víte už, kam to bude dál?

Logickým krokem bylo zkusit naše okolí, ale chtěli bychom vyrazit i na netradiční trhy v jižní Evropě, jako je Řecko, nebo naopak na sever, třeba do Finska. Zatím ale ještě nemáme pevný plán. 

Kdy to plánujete?

Možná už tenhle rok. 

Je potřeba, abyste byli hodně inovativní ve smyslu přidávání nových doplňkových služeb k e-shopům? Mám na mysli například propojení s novými pokladními systémy nebo možnostmi dopravy…

To určitě, ale paradoxně jsou e-shopaři v mnohem lepší pozici, než bývali, protože ty služby se o ně můžou rvát a navzájem si vlastně zlepšují servis. Stačí se podívat třeba na Liftago. Před pěti lety bylo nemyslitelné, aby malý e-shop nabízel doručení ještě ten den jako třeba Alza. Nevyplatilo se jim mít svoji flotilu kurýrů, ale díky tomu, s čím přišel Ondra Krátký, teď mají stejné možnosti.

Dnes už ale nenapojujeme doplňkové služby napřímo. Připravili jsme náš marketplace tak, že se jakákoliv e-commerce služba může sama na Shoptet napojit a nabídnout lidem vše, co mohou potřebovat. To nám dává výhodnou pozici, jako má třeba Apple. 

Mají u vás obchodníci stále ještě možnost nechat si udělat řešení na míru? 

Mají, ale už trochu jinak. Před pěti lety jsme se rozhodli skončit se všemi individuálními požadavky klientů. Krátkodobě jsme z toho možná měli hezké peníze, ale z dlouhodobého hlediska nás to brzdilo, protože jsme stále museli myslet na to, že ten jeden e-shop má výjimku, nějakou speciální službu. Naopak jsme si řekli, že nikdo nedostane nic, co nedáme úplně všem, a právě proto jsme začali vymýšlet nástroj umožňující komukoliv napojení na nás.

Byl to důvod, proč vznikla služba Shoptet Premium? 

Byli jsme si vědomi, že tu je velký segment obchodníků, kteří to prostě potřebují. Prémioví klienti tak mají možnost hrát si jednak s tím, jak e-shop vypadá, ale také s úpravami backendu a to už je čistě na nich a jejich programátorech. 

Musí na to mít svoje vývojáře nebo nabízíte e-shopům nějakou možnost vy?

Vývojářů je málo, takže nám dává smysl, aby měl každý takový obchodník svoje lidi. Stejně jde ve většině případů o velké firmy, které mají své techniky. 

Kolik prodejců zatím službu využívá? 

V ostrém provozu zatím běží asi deset e-shopů, dalších padesát je rozjednaných. Do konce roku bychom chtěli mít asi dvě stovky prémiových klientů.

Myslíte, že byste mohli vytvořit platformu, která bude v Evropě dominovat? 

Částečně je to cíl. To, co máme teď v Čechách, je relativně velký úspěch v rámci jedné země. Žádná jiná služba nemá takovou dominanci nebo podíl na trhu, jako máme my tady. Ověřili jsme si, že naše služba se lidem líbí a v rámci konkurence dokážeme obstát, proto nám dává smysl zkusit i mnohem větší trh. 

The post Shoptet míří do Maďarska. Cíl je dominovat v Evropě, říká Uďan appeared first on Forbes.

Investiční horečka. České startupy sklízejí nebývalý příliv peněz

$
0
0

440 milionů pro fintech startup Twisto, 155 milionů pro česko-slovenský startup CloudTalk, 81 milionů pro brněnský projekt SmartLook nebo 34 milionů korun pro pražský SuperFace. To je letmý výčet investic za téměř čtvrt miliardy korun, které české projekty získaly jen od začátku letošního roku.

Z trhu i mnoha tiskových zpráv padajících každým týdnem do mailových schránek novinářů je cítit, že investoři jsou při chuti a mají dostatek volného kapitálu k tomu, podpořit zajímavé projekty.

„Na trhu se v posledních letech objevila řada nových hráčů a velký objem peněz. Dá se asi říct, že jsme v situaci, kdy na trhu je přebytek peněz, které je potřeba rozinvestovat,“ potvrzuje pro Forbes Lukáš Konečný z brněnského fondu Y Soft Ventures.

„Zájem o investování do startupů roste. Zejména v krizi se ukazuje, že inovativní startupy mohou být bezpečnější forma investování,“ doplňuje jej Jaroslav Trojan, zakladatel a managing partner fondu Nation1, který se zaměřuje na early-stage financování a doposud investoval do 15 firem celkovou sumu kolem 10 milionů eur.

Zakladatelé fondu Nation1 Marek Moravec (vlevo), Petra W. Končelíková a Jaroslav Trojan | Foto Nation1

Přebytek peněz na startupovém trhu tak z druhé strany pociťují i samotné projekty, které se díky tomu mohou ocitnout v zajímavější vyjednávací pozici.

„Před rokem jsme začali oslovovat investory a chodili od menších po větší. Dnes se na nás skutečně stojí fronta, týdně prezentuji SuperFace pěti zahraničním investorům, kteří za námi chodí sami. Jedni patří dokonce ke světové špičce,“ neskrývá nadšení spoluzakladatel SuperFace Radek Novotný.

Jeho startup, který bleskově digitálně propojuje služby a firmy skrz technologii API, před týdnem ohlásil investici v pre-seed fázi ve výši 34 milionů korun. Peníze přitekly od německého fondu 42CAP, českých Tensor Ventures a vývojářského studia Applifting.

Opatrnější je Lukáš Janoušek, zakladatel online platformy Campiri propojující zájemce o půjčení karavanů a obytných vozů s jejich vlastníky.

„Záleží na odvětví, ve kterém svůj projekt rozjíždíte. Pro nový kamenný obchod s módou v obchodním domě bude těžší zajistit investici, a naopak pro akcelerované odvětví, jakým je třeba cestování obytnými vozy, bude pozice pro vyjednávání výrazně lepší,“ říká Janoušek.

Svá slova potvrzuje konstatováním, že jeho startup nedávno získal 14 milionů korun hlavně od investiční skupiny Miton na de facto podporu rozvoje karavaningu v Česku. Už letos by chtěl na půjčování obytných vozů protočit 50 milionů korun. 

Lukáš Janoušek získal pro svou platformu pro sdílení obytňáků Campiri 15 milionů korun. | Foto Campiri

Ne každému se ale v oboru cestování daří. Například startupu DayTrip vlivem pandemie skomírá byznys, který je založen na individuálním převozu turistů s osobním řidičem. Ten jim zároveň poskytne výklad o zajímavých lokalitách a místních zvycích.

I přesto se letos DayTripu podařilo získat investici. Byznysu, který dnes funguje v 60 zemích světa, do budoucna věří investoři z Nation1, J&T Ventures a nově Pale Fire Capital. „Věříme v jeho ještě vyšší relevanci ve světě se zvládnutým covidem-19,“ komentoval investici z úvodu roku partner Pale Fire Capital David Holý.

Posun startupové scény

Česká startupová scéna tak zažívá opět horečku. Podobná v Česku naplno propukla před více než 10 lety, kdy k největším startupovým podhoubím v naší kotlině patřilo Jihomoravské inovační centrum v Brně. Tehdy však šlo o horečku boomu nových projektů, dnes jde o horečku investiční.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

Apetit investorů je dnes kromě nahromaděných peněz podpořen i tím, že roste kvalita startupů, nebo spíš jejich samotných zakladatelů. Už před 10 lety byli na trhu investoři s  „plným zásobníkem“ – tehdejší boom však přinesl často jepičí hurá projekty, které když už byly smysluplné, bariérou byla právě nezkušenost samotných zakladatelů. To se dnes mění.

„Druhá a třetí generace českých startupistů jsou zkušenější a dokážou se prosadit v zahraničí. Celý český startupový ekosystém se za posledních 10 let ohromně posunul vpřed,“ říká k tomu Trojan z Nation1.

A souhlasí s ním i Lukáš Konečný z Y Soft Ventures. „Dnešní zakladatelé už za sebou mají nějaký podnikatelský úspěch, případně delší zkušenosti z korporátů, ve kterých si vybudovali lidský a sociální kapitál a zvládli vytvořit finanční rezervy do rozjezdu podnikání,“ konstatuje. Projekty s takovými zakladateli jsou pak pro každého investora extrémně zajímavé. 

Loňské druhé a třetí čtvrtletí byly co do nových investic prakticky uzavřené.

Jak ale uvádí Tomáš Ditrych z advokátní kanceláře Mavericks, která své služby zaměřuje právě na nové, rychle se rozvíjející IT projekty, poměr úspěšně dojednaných transakcí se drží stále na nízké úrovni.

„Počet transakcí, které se z fáze rozjednaného dealu dostanou až k jeho úspěšnému uzavření, je velmi nízký – z našich zkušeností okolo pěti procent,“ vypočítává. Důvodem zpravidla bývají problémy odhalené v rámci ekonomické či právní prověrky společnosti: například nedostatečně chráněné duševní vlastnictví nebo ztráta vzájemné důvěry mezi investorem a zakladateli daného startupu.

Covid brzdou

Investorskou horečku zbrzdil až samotný covid. Loňské uzavření hranic v kombinaci s karanténami po celém světě v podstatě uzavřelo dveře k investorům, kteří se do online schůzek zprvu příliš nehrnuli. 

„Loňské druhé a třetí čtvrtletí byly co do nových investic prakticky uzavřené. V té době se dokončovaly dealy z roku 2019 nebo z prvního čtvrtletí 2020. Bylo velmi obtížné získat a oslovit nového investora, intro call přes Zoom není zrovna ideální,“ přidává svůj vhled Michal Šmída z českého fintech startupu Twisto, který už na investicích získal dohromady téměř 800 milionů korun. 

Zakladatel startupu Twisto Michal Šmída na přelomu roku uzavřel investici ve výši 440 milionů korun.

Naposledy v lednu 440 milionů korun, kdy se trh opět otevřel. Šmída ale upozorňuje na neduhy vyjednávání v nové době covidové.

„Proces dokumentace a dokončení investice trval i o 30 až 40 procent déle než před covidem. Fokus právníků a všech stran kolem stolu na dokončení dealu byl roztroušený, protože všichni jsou na home office,“ popisuje nedávnou zkušenost s uzavíráním investice.

The post Investiční horečka. České startupy sklízejí nebývalý příliv peněz appeared first on Forbes.

Miluje práci s železem a focení. Své záliby spojil a oživuje zapomenuté řemeslo kovotlačitelství

$
0
0

Většinu dětství strávil v dílně za domem a věděl, že stejně jako jeho děda a táta v ní bude jednou pracovat a pokračovat tak v rodinné tradici kovotlačitelů. Bylo mu třináct, když se Jan Vrba nadchl také pro focení a z první brigády v jejich rodinné firmě, kde zametal kovové špony, si pořídil software na úpravu fotek.

Když do firmy kovotlačitelství Hönig, pojmenované po dědečkovi, pak naplno v roce 2014 nastoupil, začal se učit výrobní postupy a všechny metody od táty a dědy a se sestrou, která má na starost administrativu, se pak pustili do modernizace. 

„Kovotlačení je podobné práci s hrnčířským kruhem, jen se místo hlíny tvaruje plech pomocí ocelových nástrojů. Plech se na soustruhu točí upnutý na ocelové formě, nástrojem se na něj vyvíjí tlak a postupně se vytvaruje do požadovaných rozměrů,“ popisuje Vrba.

„Takto lze zpracovat většinu běžných materiálů – ocel, nerez, hliník, měď a mosaz. Základ je tlačení pomocí ručních nástrojů a pák, ale současný standard je výroba na automatech a CNC strojích. I my jsme se tímto směrem částečně pustili a také rozšířili výrobní prostor o sousední pozemek. Druhý silnější stroj na větší díly, který máme, se specializuje na kovotlačitelské stroje na zakázku. Díky tomu jsme se před covidovou pandemií dostali s deseti zaměstnanci k obratu 18 milionů,“ počítá mladý fotograf a kovotlačitel Jan Vrba, který následně v roce 2018 firmu převzal a ve stejném roce jí také hned založil instagramový účet, na kterém ukazuje krásu svého řemesla v detailních propracovaných fotografiích.

Jejich firma vyrábí přes 150 tisíc různých kusů ročně pro bezmála stovku odběratelů a více než třetinu vyrobených kusů stále zpracovávají ručně. „Ani nejnovější CNC nezastane práci zkušeného kovotlačitele ve všech případech.“ dodává s tím, že ačkoli se za loňský kritický rok propadli o téměř třicet procent, ustáli ho a výrobu nepřerušili.

„Věnujeme se malým živnostníkům i velkým nadnárodním společnostem, jakými jsou KV Final, NTS Prometal Group, Kayser Filtertech nebo Dietzel Hydraulik, které od nás odebírají tisíce kusů ročně. Vyrábíme díly vzduchotechniky, dna, víka, umělecké předměty, součástky filtračních i destilačních zařízení. Pohybujeme se ve většině oborů – od těžkého průmyslu přes chemický až po designéry a restaurátory, sběratele veteránů a technická muzea,“ upřesňuje uplatnění svého řemesla, které vzniklo v 19. století a svůj rozmach zažívalo především v období secese.

Tohle milé kovotlačitelství jde ale s dobou a tak dodávají například díly letecké divizi První brněnské Strojírny, městský mobiliář pro mmcité, díly svítidel pro známou upcyclingovou firmu NAHAKU, kryty k vodním dýmkám slavné Meduse Design nebo disky na vozy Tatra či repliky motoveteránů pro Vintage Replica.

„V současné době se zaměřujeme na střední série do několika stovek kusů ročně a naším cílem je zlepšovat hlavně kvalitu povrchů, práci s materiálem a snižování zbytečných nákladů na kooperace. Stále máme prostor pro zlepšení, proto postupně vylepšujeme již dříve vyrobené nástroje, zkoušíme jiné postupy, experimentujeme s tepelným zpracováním, kdy plech zahříváme plamenem pro lepší tažnost nebo díly vyráběné dříve ručně přesouváme na přesnější automaty.“

Velkou část jejich kapacity naplňují i výrobci svítidel. Letos tak spustili dlouho připravovanou spolupráci s firmou Brokis, pro kterou vyrábějí komponenty světel s vysokými nároky na povrch a vzhled dílů. I přesto focení nadále zůstává Janovým hlavním koníčkem. Fotí koncerty pro hudební magazín Full Moon a podílel se i na několika kampaních Národního divadla v Brně.

„I díky tomu jsem se rozhodl ukázat naše trochu neznámé řemeslo v novém světle a přiblížit ho lidem na firemním Instagramu. Chci ukázat, že naše mnohdy únavná a špinavá práce může mít své kouzlo, zvlášť když nám každý kus projde rukama několikrát.“ 

Rodinná firma a tradice pro něj nejsou jen obyčejná práce, ale i poslání a svým způsobem posedlost, které se věnuje i ve volném čase a o víkendech. V České republice je firem v oboru kovotlačitelství minimum a většina vyučených kovotlačitelů již není aktivních. Pro mnoho odvětví ale zůstává tento obor nepostradatelným.

Související vydání

„Díky tomu máme prostor se vyvíjet a posouvat se dál bez ohledu na zažité způsoby a zvyky. Naše postupy nejsou běžně známé jako například soustružení nebo lisování. Nemusíme se ohlížet na to, jak se díly vyrábějí jinde, a navrhneme způsob, který nejlépe vyhovuje nám a zároveň dopomůže ke splnění všech požadavků zákazníka. Plánujeme investice do dalších strojů a ty staré, které máme i desítky let, obnovujeme a renovujeme. Mimo jiné také proto, že máme již prakticky plnou kapacitu a termíny dodání jsou momentálně naším hlavním problémem. Nároky na rychlost dodání rostou, zákazníci termíny zkracují a tak se nevyhneme rozvoji i tímto směrem,“ říká Vrba, který před půl rokem se svou přítelkyní založil další samostatný projekt s názvem V plechu, který se zaměřuje na kovotlačené doplňky do interiéru, měděné a mosazné obaly na květináče nebo svícny.

„Chceme nabídnout výrobky, na kterých dokážeme, že i z obyčejného plechu lze vyrobit něco, co je elegantní, praktické a vydrží po generace. Jsme teprve na začátku, vyrábíme v malém množství a zkoušíme, co nám naše technologie dovolí, chystáme limitované série i zakázkovou výrobu a máme už několik zákazníků, kteří se k nám vrací,“ dodává s radostí mladý kovotlačitel.

The post Miluje práci s železem a focení. Své záliby spojil a oživuje zapomenuté řemeslo kovotlačitelství appeared first on Forbes.

Po rozvodu byl psychicky na dně. Založil platformu na online terapie, do které investoval i Miton

$
0
0

Chádí El-Moussawi působil několik let jako investiční bankéř. Před čtyřmi lety se mu rozpadlo první manželství, což ho přimělo vyhledat pomoc psychoterapeuta, díky kterému se ze svých duševních problémů nakonec dostal. 

Díky pozitivní zkušenosti se rozhodl, že by chtěl pomoci i dalším lidem, kteří se s podobnými problémy potýkají. Tak vznikla platforma Terap.io, která v posledním roce raketově roste i zásluhou aktuální pandemické situace působící na psychiku společnosti víc než cokoliv předtím. 

Právě když Moussawi přemýšlel, jak by terapii dostal k co největšímu počtu lidí, napadlo ho zvolit online cestu. „Říkal jsem si, že jde přece o spojení dvou lidí, kteří si spolu povídají, tak proč by to nemohlo fungovat,“ vzpomíná na své počáteční úvahy. 

Spoluzakladatelé Terap.io Chádí El-Moussawi a Jan Sasínek

Protože na našem trhu tehdy nic podobného neexistovalo, nechtěl vyhodit čas a peníze do projektu, který nakonec nikdo nebude používat. „Začal jsem zjišťovat, jestli online terapie může být vůbec stejně efektivní jako sezení tváří v tvář. A vedle toho jsem začal řešit i technickou stránku spojení mezi terapeutem a klientem.“ 

Svůj nápad se tehdy rozhodl konzultovat s kamarádem Honzou Sasínkem, který měl background v IT a dlouhé roky pracoval jako programátor. Nápad se mu od začátku líbil, a proto se rovnou rozhodl, že se do projektu pustí s ním. 

Dvojice zakladatelů navázala kontakt s terapeuty za účelem zjistit, zda by se podobného projektu chtěli zúčastnit. „Někteří z toho byli hned na začátku nadšení, jiní zase byli zprvu dost skeptičtí,“ vypráví Moussawi. Dnes už problematiku vnímá jinak i ta druhá polovina, která vlivem pandemie pochopila, že terapie online formou je jedinou cestou, jak pracovat se svými klienty a zajistit si stálý příjem. 

Aktuální vydání magazínu

Spoluzakladatelům tehdy pomohlo i zjištění z průzkumu mezi šesti tisíci lidmi, z nichž polovina v dotazníku odpověděla, že by online terapii využila, pokud by tu ta možnost byla. „To nás nakoplo a v roce 2019 jsme spustili první verzi platformy,“ vzpomíná rodák z Rakovníku.

Do první verze zakladatelé nalili zhruba jeden milion korun, a ačkoliv nebyla dokonalá, měla ukázat, zda o podobnou službu bude skutečně zájem. „Šli jsme cestou MVP. Vytvořili jsme základní verzi, od které jsme se odpíchli, abychom se mohli dostat tam, kde jsme teď,“ říká Moussawi. 

Nápad se ale osvědčil a toho si začali všímat i investoři. Na jaře loňského roku se firmu rozhodla podpořit tuzemská investiční skupina Miton, která do dalšího rozvoje platformy nalila další jednotky milionů korun. Peníze byly použity především na technické vylepšení platformy a marketing. 

Z původních 15 terapeutů Terap.io vyrostlo v nabídce na 25 vyškolených odborníků splňujících podmínky, které na ně kladou zastřešující organizace. „Každý terapeut u nás musí projít náročným procesem akceptace. Prochází vstupním dotazníkem a schvalováním z pohledu jeho vzdělání,“ popisuje spoluzakladatel. A jejich počet by se měl s rychlým růstem platformy dále navyšovat. 

Terapie přestává být tabu

Od začátku své existence platforma už stihla obsloužit přes 1500 klientů, za což z velké části vděčí právě pandemii, která se v Česku objevila necelý půlrok po jejím vzniku. Její důsledky se obrovským způsobem podepsaly na duševním zdraví společnosti a lidé začali víc než kdy dřív vyhledávat pomoc odborníků. Z toho plynoucí vládní nařízení navíc paradoxně dodnes neumožňují osobní návštěvu psychoterapeuta. 

„Od loňského jara registrujeme každý měsíc skokový nárůst počtu zájemců o online terapii. Pandemie má ale pozitivní dopad na obor terapie i z hlediska měnícího se paradigmatu. Terapeuti díky tomu změnili pohled na online komunikaci s klienty a jsou otevřeni i moderním možnostem,“ popisuje změny Moussawi. „Loni museli všichni přejít do onlinu a najednou zjistili, že to funguje stejně dobře jako běžné offline sezení.“

Chádí tvrdí, že situace pomáhá i k destigmatizaci celého oboru, a to především díky rostoucí poptávce. „Rostoucí počty poruch nálad, úzkostí a depresí způsobují čím dál větší zájem o tyto služby, čímž se obecně začíná o problémech otevřeně hovořit a není tak zvláštní zmínit, že člověk vyhledal pomoc,“ říká. 

Cena za sezení na Terap.io se odvíjí podle odbornosti a zkušeností terapeuta. Levněji vyjde sezení s terapeutem ve výcviku, které začíná už na 540 korunách za 50 minut jeho času. Stejný čas se zkušeným terapeutem může stát až dvakrát tolik. „Jedním z našich dlouhodobých cílů je dělat terapii dostupnější, a pokud někdo skutečně potřebuje pomoc, nikdy nepůjde o jedno dvě sezení. To se potom skutečně prodraží,“ vysvětluje zakladatel. „Je čistě na klientovi, kterou cestu si zvolí.“

Aktuální situace online terapii sice nahrává, otázkou ale je, co se stane, jakmile tu bude opět možnost vyrazit na fyzické sezení do terapeutovy ordinace. Výrazného odlivu klientů se ale 37letý podnikatel nebojí. „Asi může dojít k nějakému zpomalení, ale online terapie tady zůstane i potom. Ten trend se nezastaví. Myslím, že obě formy terapie vedle sebe budou koexistovat a doplňovat se,“ říká. 

Obav ho zbavuje i neustále rostoucí poptávka ze strany firem, které vnímají negativní dopad situace na psychiku svých zaměstnanců, a proto jim začínají nabízet proplácená sezení v rámci firemních benefitů. „Firmy výrazně tratí na tom, že jejich zaměstnanci trpí psychickými problémy. To způsobuje, že nejsou efektivní a brání jim to v dobře odvedené práci,“ vysvětluje. 

The post Po rozvodu byl psychicky na dně. Založil platformu na online terapie, do které investoval i Miton appeared first on Forbes.

Tradice první republiky, udržitelnost moderní doby. Česká značka vyrábí nábytek z odpadu

$
0
0

Jednoduchost, funkčnost a nestárnoucí design. Tak vypadal prvorepublikový nábytek vznikající pod heslem, že forma sleduje funkci. Mladá česká designérka Tereza Suntychová dokazuje, že přesně takhle může vypadat nábytek i o 100 let později – s tím rozdílem, že je dnes naprosto udržitelný a najdete ho i na blockchainu.

Suntychová se rozhodla založit značku ekologického nábytku poté, co pochopila, jak velkým problémem je plastový odpad.

„Dříve byl plast hodnotným materiálem, dnes jím ale opovrhujeme. Ze sedmi miliard vyprodukovaných tun plastového odpadu projde recyklací pouhých devět procent, zbytek skončí v přírodě a na skládkách, nebo se spálí,“ vypočítává zakladatelka značky PLASTLO.

Suntychová se inspirovala globálním hnutím Precious Plastic, které se snaží vyřešit problém přebytku plastového odpadu a podle principů cirkulární ekonomiky sází na využití odpadu jako zdroje. „Chceme upozornit na to, že každé rozhodnutí se počítá. Že třídit opravdu má smysl, nicméně nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikl.“

Středobodem značky jsou odkládací stolky, které odkazují na český funkcionalismus. PLASTLO však ze stejných materiálů dokáže vytvořit i interiérový design na míru z desek vyrobených z plně recyklovaného i recyklovatelného plastu.

„Chceme ukázat, že se ze starého plastu dají vytvořit krásné a užitečné věci,“ říká zakladatelka značky.

Takto personalizovanou desku například PLASTLO dodalo do nového showroomu české udržitelné značky In August Company, spolupráci rozjíždí i s botanickou laboratoří Haenke.

Pro výrobu využívá tvrdší typy plastu, například obaly od kosmetiky nebo víčka z PET lahví. Na udržitelnost narazíte ve všech krocích výroby, od samotných materiálů až po obaly produktů. Kovové nohy stolků vznikají uprostřed ve firmě Kovonax uprostřed Hostýnských hor, která vyrábí ohýbaný nábytek už od roku 1908.

I toto spojení symbolizuje úzký vztah inovace s tradicí, na kterém si mladá značka PLASTLO tolik zakládá.

Vedle české tradiční výroby má tak každý stolek svou vlastní digitální identitu na blockchainu, která slouží podobně jako certifikát autenticity: údaje o původu jsou totiž díky zápisu na blockchainu naprosto transparentní, zákazník tak má jistotu, že nákupem přispívá k udržitelnému prostředí. „Stačí naskenovat QR kód z etikety a zobrazí se informace o produktu, pokyny pro sestavení nebo jeho rozměry spolu s daty o zapsání do blockchainu,“ vysvětluje Suntychová. Po naskenování kódu se také automaticky stanete vlastníkem digitální identity stolku.

„Značka se zrodila v době, kdy nebylo možné obejmout své blízké. Kdy se ale také do Benátek vrátily labutě a z Káthmándú se vytratil smog,“ říká mladá podnikatelka. Šetrné nakládání se zdroji je proto podle ní v době ekologické krize naprosto zásadní.

Věří, že kromě odpovědného spotřebního chování nebo státních regulací může ke změně pomoci také právě design, aniž by musel cokoliv obětovat. „Značky, které ukážou, že to jde i jinak, mají potenciál ovlivnit jak své zákazníky a podporovatele, tak i další hráče na trhu. Ohleduplnost k přírodě a ekonomický prospěch totiž mohou fungovat pospolu,“ shrnuje Suntychová.

Se stejnou filozofií vznikl i projekt studentů architektury Plastic Guys. Ti z plastového odpadu vyrábějí barevné desky s abstraktními vzory, ze kterých následně vybrousí jednoduchý stolek nebo držák na kelímek s horkým nápojem.

Zpracování jednoho pytle plastového odpadu na pevnou desku při tom zabere zhruba osm hodin. „Odpad, který nejprve roztřídíme, rozemeleme na granulát, následně zahřejeme a slisujeme, čímž vzniknou pevné plastové desky. Každá taková pracovní deska je ručně vyrobená a naprostý originál,“ popisuje jeden ze studentů.

Plastic Guys se zatím se zaměřují na interiérové doplňky, po testech odolnosti se však chystají i na venkovní obklady. Z nevybroušených plátů zpracovaného plastu se jim už v rámci projektu povedlo využít odpad z lesů a proměnit jej v obklady pro turistickou útulnu.

The post Tradice první republiky, udržitelnost moderní doby. Česká značka vyrábí nábytek z odpadu appeared first on Forbes.

Brněnská Solitea opět nakupuje. Otevřela si dveře k americkému Salesforce

$
0
0

Brněnský softwarový holding Solitea, který loni spojil přes třicet firem pod jednu střechu, nepolevuje s akvizicemi a fúzemi ani letošní rok. Softwarový kolos vyvíjející podnikové a účetní systémy pro tuzemské i zahraniční zákazníky, v minulém týdnu podepsal po půl roce jednání nákup divize IT Služby české společnosti AspectWorks zaměřující se na cloudové platformy.

Získává tím mimo jiné předního domácího implementátora řešení celosvětově nejúspěšnější CRM platformy (platformy zabývající se řízením vztahu se zákazníky) od americké společnosti Salesforce.

“Akvizice nám v podstatě otevírá cestu do Salesforcu a vůbec do byznysu, který vnímáme jako zajímavý.  Budoucnost vidím jednoznačně v cloudu. A Salesforce je jedním z krásných reprezentantů cloudového prostředí,” říká k akvizici pro Forbes Martin Cígler, spolumajitel a předseda představenstva Solitea Holding. Hodnotu transakce firmy nezveřejnily.

„Solitea patří k lídrům česko-slovenského trhu podnikových systémů a integrace nám otevírá nové možnosti a obchodní příležitosti,“ dodává Jan Svatoš, výkonný ředitel společnosti AspectWorks, mezi jejíž zákazníky patří například Hypoteční banka, Air Bank nebo Kofola. 

Solitea Holding už zaměstnává přes tisíc lidí a v rámci evropského regionu obsluhuje přes 260 tisíc zákazníků v patnácti zemích. U firem je v Česku známá například díky svému účetnímu systému Money, u živnostníků mimo jiné díky platformě iDoklad a je i lídrem trhu pokladních systémů, jelikož pod ni patří Dotykačka. 

Martin Cígler, spolumajitel a předseda představenstva Solitea Holding.

AspectWorks se už od svého vzniku v roce 2005 strategicky zaměřuje na dodávky informačních systémů pro oblast bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikace a pro další velké zákazníky na českém i regionálním trhu. V posledních letech se prosadila v oboru implementací cloudových platforem, zejména Salesforce. 

Dokončení transakce se plánuje na konec března v závislosti na rychlosti, s jakou se podaří divizi IT Služby, jejíž roční tržby se pohybují těsně nad 100 miliony korun, odštěpit od mateřské společnosti AspectWorks do nového subjektu AW Solutions. Dalším krokem bude sloučení AW Solutions se Soliteou, který by dle Cíglera mohl přijít na konci roku.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

Solitea Holding by tak i díky akvizici měl letos opět na tržbách růst v řádech desítek procent. “Loňský fiskální rok (končící 30. června, pozn. redakce)  jsme konsolidovaný obrat zakončili čtyři koruny pod 1,8 miliardy. Letos vidím, že skončíme někde mezi 2,3 a 2,5 miliardami. A z toho už 2,1 miliardy máme doma,” vypočítává Cígler a z jeho vyjádření je cítit, že s akvizicemi Solitea rozhodně nekončí.

The post Brněnská Solitea opět nakupuje. Otevřela si dveře k americkému Salesforce appeared first on Forbes.


Coworkingy posílí, lidé nechtějí pracovat doma. Nový normál podle Pavla Přikryla

$
0
0

Spoustu nám vzala, spoustu nám dala. Ze všeho nejvíc nám ale pandemie ukázala, že jde i to, co se nám dřív zdálo nemožné: nevysedávat s obchodními partnery v kavárnách, omezit zbytečné porady, které se daly vyřešit e-mailem a hlavně – pracovat z domova.

Přesun z office spaců i optimistické vyhlídky spásné vakcíny dnes nastolují akutní otázku: jak budou vypadat kanceláře budoucnosti, pokud se do nich zaměstnanci vůbec vrátí.

Odpovědi majitelů a šéfů firem se shodují: jako coworkingy. Jak ale budou vypadat ty?

Pavel Přikryl je jedním ze zakladatelů coworkingového centra Opero a očekává, že kromě otevřených prostor, spousty místa na setkávání a lounge zón ještě ubude pracovních míst, tak jak je známe z klasických kanceláří.

Prim bude mít budování komunity, potkávání se a vzájemná inspirace. Právě to nám totiž na home officu schází nejvíc.

Podle Přikryla proto přežijí jen ty coworkingy, které kromě kancelářských prostor nabídnou něco navíc.

„Samotný desk space totiž opravdu můžete vytvořit kdekoliv, i doma. Přidanou hodnotu mají sdílené kanceláře, až když nabízejí přednášky, školení, vzdělávání, potkávání nových lidí a jejich propojování, které jim pomáhá v jejich dalším kariérním i osobním rozvoji,“ popisuje manažer.

Sdílený prostor, za kterým kromě něj stojí majitel Vafo Praha Pavel Bouška a finančník Luboš Černý, otevírali právě s myšlenkou budování komunity. Koncept proto cílí především na už úspěšné podnikatele nebo manažery, kteří mnohdy mají vlastní kanceláře, ale hledají inspirativní půdu v centru Prahy.

Opero postupně směřuje ke zrušení měsíčních členství.

Jestli se některé coworkingy kloní po zkušenosti z pandemie k flexibilnějším smlouvám se členy, Opero jde směrem opačným. „Chceme budovat komunitu. Součástí našich služeb navíc je, že se o naše členy individuálně staráme – víme, co umí, víme, co chtějí a s kým je propojit. A to nejde dělat z měsíce na měsíc,“ vysvětluje Přikryl.

Opero tak postupně směřuje ke zrušení měsíčních členství a ponechání pouze toho ročního. Po celou dobu pandemie se staroměstskému coworku podařilo nezavřít, ani rok po jejím vypuknutí to tam ale nežije, jak bývalo zvykem.

„Loni v březnu tady bylo prázdno, za den jste potkali pět lidí, z toho čtyři byli z týmu. Dnes už si tím někteří prošli, někteří to tolik neřeší a jiní už se jen prostě nemůžou doma s dětmi soustředit,“ popisuje Přikryl, kterému se loni podařilo vyjednat pozastavení úvěrových splátek a zavést úsporná opatření, jejichž výsledkem byla z hlediska cash flow krásná nula. Obratově jsou pak oproti předchozímu roku v červených třiceti procentech.

„Paradoxně jsem si ale uvědomil, že horší než krize je vleklá krize. Teď už se nám úspory budou hledat obtížně. Ale nezoufáme si,“ říká Přikryl a je přesvědčený, že vývoj v dlouhodobém horizontu přeje právě coworkingům.

Opero se budoucností kanceláří aktivně zabývá, pořádá debaty a eventy. „Tu budoucnost chceme formulovat,“ konstatuje sebevědomě manažer. Sdílené kanceláře ladí s pojmem hybridní práce, který se mezi firmami tak nadšeně skloňuje a který v podstatě označuje kombinaci práce z kanceláře a práce odjinud.

„Velké korporáty se svých kanceláří úplně nezbaví a svobodný model práce, kdy má zaměstnanec část týdne pracovat z domova, narazí na to, že zaměstnanci ne vždycky doma budou chtít být. Už před pandemií u nás měly členství i firmy nebo jejich vybraní členové týmů, kteří tu mimo kancelář, kde primárně pracovali, měli prostor růst skrz inspiraci a další lidi,“ říká Přikryl.

Aktuální vydání magazínu

Výše uvedený trend se podle něj v budoucnu ještě umocní tím, jaké výzvy přinese home office pracovním týmům. Firmy se podle Pavla Přikryla budou muset poprat především se třemi otázkami: jak na efektivní management zaměstnanců, jak zajistit dobrou firemní kulturu a soudržnost týmů, a jak pojmout training a development zaměstnanců.

Jako příklad uvádí Přikryl oblast poradenství, ve které je průběžné učení a odpozorovávání od starších kolegů a kolegyň součástí praxe. „Na začátku se zdálo, že v online prostoru nakonec zvládneme všechno. Ale za ten rok se ukázalo, že i přes různé nové nástroje se některé činnosti, typicky učení nebo brainstormingy, dělají po Zoomu jen velmi těžko,“ připomíná Přikryl.

Dalším trendem, který podle manažera hraje coworkingům do karet je rozvoj svobodných profesí a zvyšující se počet lidí, kteří pracují projektově. „Jsou to třeba marketingoví specialisté nebo koučové, kteří nejsou zaměstnanci firmy, ale pracují na různých zakázkách. V coworkingu, pokud funguje, jak má, navíc získávají kontakty na další projekty,“ říká Přikryl. 

Naopak menší firmy se podle něj v rámci škrtů mnohdy vzdaly svých kanceláří, které nahradí členstvím v kancelářích sdílených.

Co se týče prostor samotných, přechod na supermoderní bezdotykové coworkingy Přikryl nečeká. „Vlastně doufám, že antivirové laky a podobně nebudou potřeba. Pevně totiž doufám, že se to brzy zlomí a situace se zlepší.“

The post Coworkingy posílí, lidé nechtějí pracovat doma. Nový normál podle Pavla Přikryla appeared first on Forbes.

Zpověď Michala Mičky. Pietro Filipi a Kara byly lekce, už přemýšlí o novém byznysu

$
0
0

V květnu to budou tři roky, kdy jsme se s Michalem Mičkou viděli poprvé v jeho nové roli vlastníka a šéfa českých módních značek Pietro Filipi a Kara. Sešli jsme se v jeho holešovické kanceláři, kde byl i showroom Pietro Filipi, které mu tou dobou patřilo půl roku. A jen několik dnů i kožešinová Kara.

Tehdy třicetiletý podnikatel mi s velkým zápalem popisoval plány, které měly k oběma značkám, které koupil za stovky milionů korun, přitáhnout mladší zákazníky. Vše se ale v posledním roce rozplynulo jako pára nad hrncem.

Dnes se scházíme v redakci Forbesu, protože Michal Mička už svou kancelář nemá. Pietro Filipi ani Kara totiž neustály protipandemická opatření v podobě uzavřených obchodů a s celkovými dluhy přesahujícími sedm set milionů korun zamířily do insolvence.

Ta čeká i na jejich matku, skupinu C2H (Capital to Human) a pravděpodobně i na samotného Mičku. Dle svých slov totiž jako fyzická osoba ručí za půjčky v řádech stovek milionů korun. A čelí trestním oznámením i výhrůžkám.

“Poslední rok je pro mě nejhodnotnější z celých patnáct let, co pracuji. Naučil jsem se a uvědomil jsem si doposud nejvíce věcí,” říká přitom klidně a vyrovnaně. Třiatřicetiletý podnikatel je s nastalou situací smířen. Nenazývá ji neúspěchem, ale lekcí. Lekcí, která jej posune dál, třeba i v dalším byznysu. I nad tím už opět přemýšlí.

Konec, nebo restart legend?

Když podnikatelé Petr Hendrych a Zdeněk Rinth předávali v roce 2017 otěže Pietra Filipi, a o rok později Kary, do rukou Michala Mičky, jistě si takový konec svých “dětí” nepředstavovali. Tehdy byl celkový obrat firem nad osmi sty miliony korun a byly profitabilní. Loňské půlroční uzavření obchodů, které trvá dodnes, však tržby smrsklo na polovinu. Ještě do relativně silného léta v maloobchodu ale vše vypadalo poměrně nadějně.

Už není plně v mých rukou, co se bude dít. Určitý zájem investorů je, takže si nemyslím, že by značky zanikly.

“Do září jsem si myslel, že celá krize může být příležitost. Že to některé oslabí. a firmy se pak budou moci kupovat za nižší ceny. Vždyť jsme se bavili i o nákupu společnosti Blažek,” vrací se rodák ze Ždáru nad Sázavou o půl roku zpět k další české oděvní značce, která insolvenci vyhlásila jen dva měsíce před Pietrem Filipi a Karou.

Nástup druhé vlny dal ale všem nadějím konec a tehdy se Mička rozhodl, že už si i přes záporné cashflow, kterému nepomohly ani desítky miliony z některých vládních záchranných programů, žádné peníze půjčovat nebude. A své síly začal napínat k reorganizaci firem.

I přes intenzivní vyjednávání s hlavním zajištěným věřitelem Českou spořitelnou, za kterou jdou závazky za více než dvě stě milionů korun a jejíž souhlas byl nutnou podmínkou k zahájení reorganizace, i investory, mezi kterými byly například slovenská Ozeta a Otto Berg patřící do portfolia Jozefa Špirky, se nalézt shodu nad dalším směřováním obou firem nepodařilo. O jejich osudu tak nyní rozhodne insolvenční správce Lukáš Vlašaný s věřitelským výborem.

“Už není plně v mých rukou, co se bude dít. Určitý zájem investorů je, takže si nemyslím, že by značky zanikly. Ty zde zůstanou. Otázkou je, jaké škody budou napáchány v mezidobí. Jak dlouho bude zavřeno, jestli se vůbec domluví s pronajímateli na podmínkách,” předesílá Mička s tím, že k nejhodnotnějším aktivům patří ochranné známky společnosti a právě zboží, které má v pořizovacích cenách hodnotu 300 milionů korun.

Už teď je ale jasné, že věřitelé by se na rozprodeji těchto aktiv zahojili jen částečně.

Osudové dluhopisy

Michal Mička se dostal k financím už na střední škole, když pracoval pro pojišťovnu Generali. Poté založil poradenskou společnost FinFin zaměřující se na investiční zprostředkování, která se i díky úspěchům v prodeji dluhopisů později spojila s investiční skupinou DRFG brněnského podnikatele Davida Rusňáka.

Mička v ní získal pětinový podíl, který si nechal později vyplatit. Od té doby se věnoval skrz fond Incomming Ventures investicím. Podporoval české technologické projekty jako například Liftago, Apify nebo Shopsys.

A pak si našel cestu k módě, kde své aktivity financoval hlavně skrz prodej dluhopisů skupiny C2H, kterých za celou dobu vydal v objemu více než čtyři sta milionů korun. Dnes proto slýchává, že pandemie není hlavní příčinou současného krachu, do kterého zřejmě zamíří i česká divize spodního prádla Etam, ale právě přílišné zadlužení jeho skupiny.

Razantně to ale odmítá. “Nestalo by se to, kdyby nebyl covid. Vše ostatní je čirá spekulace. Dá se debatovat nad mírou zadlužení,” reaguje Mička, podle kterého se náklady na obsluhu dluhu skupiny C2H pohybovaly kolem deseti procent jeho celkové výše. Z toho šest až osm procent tvořily úroky a zbytek připadal na provize z distribuce. Dohromady se takto investorům za několik let vyplatilo více než sto milionů korun.

Když spadnete na držku, tak prozření je daleko hlubší.

„Pro snížení zadlužení jsem plánoval ve střednědobém horizontu vzít na palubu strategického investora, který by dále společnost financoval prostřednictvím příplatků mimo základní kapitál,“ vysvětluje Mička s tím, že oťukávání s možnými zájemci už probíhala, na pořad dne ale měla přijít až v horizontu tří let. 

Firmy se ale kvůli investicím do rozvoje nemohly odrazit k zisku. “Nebylo by fér nás ale házet do stejného pytle jako Zoot, který skončil ještě před covidem. Ještě na začátku března jsme žádné závazky po splatnosti neměli. Navíc obě naše společnosti rostly. Rostl jak obrat, tak marže,” přibližuje Mička předcovidovou ekonomickou kondici firem, s tím, že strategie sjednotit management, informační systémy i marketing obou společností byla správná i komunikovaná investorům.

Problémem byl čas. Dva roky je podle Mičky krátká doba na to investorům a zákazníkům ukázat, že zavedené kroky měly smysl. Značky navíc chtěly expandovat nejen v onlinu, ale i v kamenném obchodu a také do zahraničí.

“Měli jsme podepsané smlouvy se Zalandem, byli jsem v přípravné fázi smluv s About You, se Zootem, v Německu jsme se bavili s Breuningrem nebo s Kadewe, a to i o budování velkoobchodní sítě,” dodává Mička

Směr osobní bankrot

Místo růstových plánů ale teď zbyly jen dluhy a nervozita věřitelů. I pro Mičku je to psychicky náročné období, už jen proto, že mezi věřiteli jsou i jeho blízcí přátelé a jeden z rodičů. Ti mu neblahý konec nevyčítají, mnozí věřitelé ale dávají své rozladění hlasitě najevo. Hrozí trestními oznámeními a někteří se uchylují i k osobním výhrůžkám.

“Peníze, co jsem měl, jsem investoval do skupiny. A ostatní viděli, že tomu věřím, tak se také přidávali. Jakékoliv spekulace na cokoliv nekalého jsou naprosto irelevantní,” hájí se Mička.

A přiznává další krutou pravdu související s očekávanou insolvencí skupiny C2H. “Ve skupině jsou půjčky v řádech stovek milionů korun, za které ručím já jako fyzická osoba,” říká Mička.

Znamená to jediné – vždy perfektně oblečený mladý muž, který ve svém životě rozhodně finančně nikdy nestrádal, pravděpodobně už brzy zamíří do osobní insolvence. Čeká jej rozprodej majetku a v tom lepším případě pětiletý proces oddlužení, kdy bude muset odevzdávat část svého příjmu věřitelům.

V horší variantě se z konkurzu nedostane do konce života.

Nový projekt

Se svým osudem je ale smířený a po náročném roce, kdy se mu pod rukama hroutil byznys i jeho sen o silné lokální oděvní značce, si chce dát nějaký čas odpočinek pro načerpání sil. Výhledově uvažuje o založení rodiny a už nyní neskrývá myšlenky na zcela nový projekt.

Peníze pro mě nejsou nejdůležitější.

“Musí to být něco, co bude mně osobně dávat smysl. Nejde primárně o to vydělat peníze, ale o to něco změnit. O to už jsem se snažil s Pietro Filipi a Karou. Viděl jsem příležitost, jak je dostat do zahraničí” zamyslí se nad šálkem kávy a už po několikáté během našeho povídání sklouzne k filozofickým otázkám.

“Ono když spadnete na držku, tak prozření je daleko hlubší,” říká bez servítek a začne se věnovat problematice současného nastavení světa.

“Společnosti jako celku chybí vize. Dnes je fungování světa postavené především na obchodu a konzumu. Ekonomický růst vede k záhubě společnosti. Společnost je přelidněná a navíc dochází k nadměrné spotřebě, která není efektivně a smysluplně distribuována. Tímto tempem vyčerpáme zdroje planety. Věřím, že lidská bytost má potenciál to změnit a je to jedno z témat, které mě zajímá,” vysvětluje Mička.

A dodává, že dnes je systémově podporován individualismus, inovace často nejsou udržitelné a často směřují k rychlejšímu a snadnějšímu životu, což jde proti tomu, abychom život vědomě prožívali. „Navíc naše schopnost řešit problémy tím klesá. Vše je řešeno za nás, ale život nám to neusnadňuje. To je paradox,“ nastiňuje, v jakých intencích se jeho další kroky budou ubírat.

Životní lekce

Michal Mička dnes Pietro Filipi a Karu bere za uzavřenou kapitolu. A když se ohlíží zpět, nevidí žádnou zásadní chybu, kterou by on či management učinil.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

“Možná bych dnes ke všemu přistupoval konzervativněji. Finanční páka, kterou bych byl ochoten snést, by byla nižší. Nikdy jsem si nedokázal představit tak nepředvídatelnou situaci jako je covid, a proto bych už dnes preferoval ekvitního silného partnera, který by pomohl. O půjčkách bych uvažoval až poté, co by byznys stabilně fungoval. Obzvláště bych se v takové fázi vyhnul bance,” popisuje hlavní ponaučení z celé jeho fashion zkušenosti, kterou ale rozhodně nebere jako neúspěch.

“Je to jedna z lekcí v podnikání, kterou, když jsi projdete, tak jste zkušenější a určitě hodnotnější na trhu práce,” říká Mička, který věří, že s těžce nabitými a hlavně zaplacenými zkušenostmi začne psát nový příběh.

“Peníze pro mě nejsou nejdůležitější. Stačí mně peníze pro smysluplnou spotřebu, která není o materiálních požitcích, ale o kvalitním prožívání života. A vím, že když si je budu chtít vydělat, tak si je vždycky vydělám, pokud budu zdravý,” uzavírá naše povídání a vlastně i celý jeho příběh s českými oděvními značky, o jejichž finálním osudu bude v následujících měsících rozhodovat insolvenční správce s věřitelským výborem.

The post Zpověď Michala Mičky. Pietro Filipi a Kara byly lekce, už přemýšlí o novém byznysu appeared first on Forbes.

Google se dohodl s některými vydavateli v Česku na placení za obsah

$
0
0

Část českých vydavatelů podepsala s firmou Google dohodu o platbách za jejich obsah zveřejňovaný službou Google News. Za on-line obsah má platit prostřednictvím licenčního programu Google News Showcase, ke kterému se připojilo více než 300 evropských vydavatelů. Vyplývá to z vyjádření Google na jeho evropském twitterovém účtu.

„Vyjednáváme s vydavateli intenzivně už i v České republice. S některými subjekty jsme dospěli do stadia podepsání smlouvy, další vyjednávání probíhají,“ uvedla mluvčí českého Googlu Alžběta Houzarová.

Google v pondělí na twitteru oznámil, že se k jeho licenčnímu programu Google News Showcase pro platby médiím za obsah v Evropě připojilo přes 300 vydavatelů mimo jiné z Německa, Velké Británie a z České republiky.

The post Google se dohodl s některými vydavateli v Česku na placení za obsah appeared first on Forbes.

Rekonstrukce za 200 milionů. Miliardář Passer přetvořil své špičkové fitness a wellness

$
0
0

V pražské kancelářské čtvrti BB Centrum, patřící do vlastnictví českého miliardáře Radima Passera, byla za 200 milionů korun dokončena rozsáhlá rekonstrukce Balance Clubu Brumlovka. V několika etapách bylo postupně zrekonstruováno prostředí klubu – konkrétně klientské centrum, fitness, recepce, šatny a sprchy, zázemí personálu a také celé wellness včetně terasy.

„Balance Club Brumlovka jsme zakládali s tím, že v něm chceme poskytovat klientům služby nejvyšší možné kvality. Dnes, po téměř patnácti letech, si troufám tvrdit, že se nám podařilo vybudovat klub jedinečný svým designem, funkčností i službami v porovnání s podobnými zařízeními u nás i ve světě,“ vyjádřil se k rekonstrukci Radim Passer, zakladatel a CEO Passerinvest Group.

„Aby si udržel stále vysoký standard, jsou nezbytné pravidelné investice. Věřím, že díky právě dokončené rekonstrukci náš klub potvrdí svou pověst špičkového fitness a wellness zařízení a bude i nadále poskytovat své prvotřídní služby spokojeným klientům,“ dodal.

Radim Passer

  • Majetek v hodnotě 6,6 mld. Kč
  • 33. nejbohatší Čech v žebříčku roku 2020

Rekonstrukce se týkala všech částí Balance Clubu Brumlovka. Novou dominantou recepce se stal pult vyrobený z umělého bílého kamene, tzv. corianu. V šatně bylo instalováno více než čtyři sta skříněk s elektronickými zámky, velká podsvícená zrcadla a původní nástěnky nahradily designové obrazovky.

Rekonstrukce se týkala také veškerých prostor wellness části klubu. Byl vybudován nerezový 25m bazén s pozvolným vstupem a prostornější nerezová vířivka. Wellness nyní nabízí několik různých saun – finskou Ceremoniální, Soft a Ladies, dále parní lázeň, infrasaunu, ledovou fontánu, Kneippovu lázeň a relaxační místnost.

The post Rekonstrukce za 200 milionů. Miliardář Passer přetvořil své špičkové fitness a wellness appeared first on Forbes.

Developer Finep vydá dluhopisy za 252 milionů korun

$
0
0

Developerská skupina Finep vydá dluhopisy za 252 milionů korun s možností navýšení až na 420 milionů. Splatné budou v roce 2026, pevný výnos společnost stanoví v březnu. Jmenovitá hodnota jednoho dluhopisu je tři miliony korun.

„Dluhopisy ponesou pevný výnos stanovený na základě tržních podmínek před datem emise, který se předpokládá v březnu 2021. Hlavní manažer, kterým je UniCredit Bank, bude dluhopisy nabízet zejména profesionálním zákazníkům. Úpis dluhopisů začne pravděpodobně v první polovině března,“ uvedl dnes finanční ředitel skupiny Finep Štěpán Havlas.

Dluhopisy podle něj firma vydá jako zaknihované cenné papíry v Centrálním depozitáři cenných papírů. „Po schválení prospektu se předpokládá jejich přijetí k obchodování na regulovaném trhu Burzy cenných papírů Praha,“ doplnil Havlas.

The post Developer Finep vydá dluhopisy za 252 milionů korun appeared first on Forbes.

Crestyl se rozšiřuje do zahraničí. Kupuje polského rezidenčního developera

$
0
0

Česká developerská a investiční skupina Crestyl dnes oznámila svůj vstup na první zahraniční trh, kterým se stalo sousední Polsko. Společně s polskou investiční skupinou Cornerstone Partners koupí rezidenčního developera Budimex Nieruchomości, který je součástí největší polské stavební skupiny Budimex SA.

Akvizice představuje jeden z největších realitních obchodů ve střední a východní Evropě od vypuknutí koronavirové pandemie. Uzavření transakce ještě podléhá schválení polským antimonopolním úřadem. 

„Dlouhodobý výhled polského trhu s bydlením je velmi optimistický. I přes neustálý růst je zde počet bytů v přepočtu na obyvatele stále výrazně nižší, než kolik je průměr EU. I proto jsme velmi rádi, že můžeme na polský trh vstoupit,“ říká Omar Koleilat, generální ředitel skupiny Crestyl.

„Polský rezidenční sektor je stále velmi roztříštěný a přináší nám tak obrovské příležitosti. Toto partnerství nám spolu se stávajícím vedoucím týmem umožní dosáhnout těch nejlepších výsledků a pomůže v dalším rozvoji celé skupiny Crestyl,“ dodává.

The post Crestyl se rozšiřuje do zahraničí. Kupuje polského rezidenčního developera appeared first on Forbes.

Soumrak těžby černého uhlí v Česku. Z Dolu Darkov vyjely poslední vozíky

$
0
0

Dukla, Lazy, Paskov a teď i Darkov a ČSA. Názvy dolů, v jejichž slojích se ještě před lety čile dobývalo uhlí, se stávají pouhým mementem těžby černého uhlí na Ostravsko-Karvinsku. V úterý symbolicky vyjely poslední vozíky z Dolu Darkov, v sobotu se stejná situace bude opakovat v dole ČSA společnosti OKD.

Končí tím až stošedesátiletá historie těžby černého uhlí v těchto dobývacích komplexech, do kterých ještě před deseti lety v drátěných klecích sfárávalo na 17 tisíc horníků, kteří rubali přes 11 milionů tun černého zlata ročně. Teď doly čeká likvidace a horníky rekvalifikace.

„Denní rekordní těžba zde byla přes sedmadvacet tisíc tun uhlí za den,“ vzpomíná David Hájek, provozní ředitel jediného producenta černého uhlí v Česku OKD, který dnes těží už jen v dolech ČSM-sever a ČSM-jih. Tam by ale dobývání mělo skončit v příštím roce.

Darkov a ČSA nyní přejdou pod správu firmy Diamo stejně jako 1700 pracovníků OKD, kteří se postarají likvidaci dolů. Na Diamo na začátku roku přešly i utlumené lokality Lazy a Paskov.  V dolech firmy ještě loni pracovalo 6000 horníků, od března už to bude jen 2800.

Pomalu, ale jistě tak končí historie těžby černého uhlí v české části hornoslezské pánve.

Jak uvádí sama OKD, právě odsud zřejmě pocházejí první zprávy o nálezech černého uhlí v 18. století na lokalitě zvané Kamienčok. Roku 1856 byly zdejší šachty spojeny do jediného podniku. Tento letopočet je považován za počátek existence dnešní lokality ČSA.

Historie samostatného Dolu Darkov začala v roce 1982. Za tuto dobu bylo z  dolu vytěženo 53 931 900 tun uhlí. V poslední době byla navedena na Darkov také těžba z Dolu ČSA a z části Dolu ČSM. Z Darkova se těžilo energetické i koksovatelné uhlí a za celou existenci dolu byly vyraženy stovky kilometrů chodeb. „Darkov byl tedy pokračovatelem v dobývání ložiska, které tady máme z minulosti,“ přibližuje Hájek historii těžby.

„Postupně, jak se provoz snažil být co nejefektivnější, tak i těžba z okolních dolů byla naváděna tady na Darkov. Takže z Dolu Barbora, Gabriela a později i z Dolu 9. květen byla přivedena těžba na Důl Darkov,“ přiblížil historii těžby ředitel provozu OKD David Hájek.

Nejstarší dochovaný záběr jámy Gabriela pochází z roku 1856

Od té doby dobývání černého uhlí na Ostravsko-Karvinsku nabývalo na významu a stalo se srdcem tamního průmyslu, které určovalo celý přírodní i urbanistický ráz kraje.

Po revoluci v OKD pracovalo 100 tisíc horníků, v devadesátých letech ale vlivem uzavírání neefektivních provozů došlo ke snížení jejich počtu na polovinu. Na začátku tisíciletí je získal miliardář Zdeněk Bakala a OKD se stalo hlavní firmou holdingu NWR, se kterou v roce 2008 bil na zvonec pražské a londýnské burzy.

Krachující firmu před třemi lety zachraňoval stát.

Skupina NWR v té době při těžbě 13 milionů tun ročně utržila přes dvě miliardy eur (v přepočtu dle současného kurzu přes 50 miliard korun), a dokonce začala uvažovat o otevření dalšího Dolu Frenštát, který ale své bohatství zřejmě už navždy nechá pod zemí.

Tučným časům je konec: ceny uhlí například jen v roce 2019 propadly z 210 na 140 dolarů za tunu a stejně tak těžba. V roce 2019 OKD utržilo 10,7 miliardy korun. Krachující firmu před třemi lety zachraňoval stát, když ji prostřednictvím firmy Prisko odkoupil za osmdesát milionů korun, firma ale nepřestává prodělávat a Prisko ji musí přilévat stovky milionů korun.

Hornoslezská pánev přitom patří z geologického pohledu k těm světově nejnáročnějším. Mohutné několikametrové uhelné sloje jsou usazeny v krách i více než 1100 metrů pod zemí.

Už jen natažení kabeláže pro pohon energeticky náročných dobývacích strojů, odvětrávání i samotné vytěžení materiálu na zemský povrch bylo technicky a finančně náročnou záležitostí. Náklady na vytěženou tunu horniny se pohybovaly na vysokých úrovních nejen v porovnání s hnědouhelnými konkurenty, těžícími v povrchových dolech.

Náročné podmínky vyžadovaly i vyšší bezpečnost. I přes miliardy investovaných korun tímto směrem se OKD nevyhnuly smrtelné úrazy a v jeho historii i hromadná neštěstí. Naposledy dal Darkov o sobě hlasitě vědět v červnu, když se stal jedním z ohnisek koronaviru.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

I přesto jsou v kraji stále tisíce horníků, kteří by rádi každým dnem sfárali do šachet umístěných hluboko pod zemským povrchem. Někteří si to ještě zažijí v rámci likvidace dolů, většinu z nich ale čeká rekvalifikace.

Příležitostí by mohli mít dost – Ostrava se stává zajímavým logistickým hubem visegrádské čtyřky, navíc s mezinárodním letištěm. Po ústupu těžkého průmyslu tak může najít novou ekonomickou oporu v podobě zcela nových segmentů.

The post Soumrak těžby černého uhlí v Česku. Z Dolu Darkov vyjely poslední vozíky appeared first on Forbes.


Stát musí podnikatelům uhradit všechny škody, říká právník a chystá žalobu

$
0
0

Hájí práva společnosti PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. A také Moneta Money Bank, Air Bank, firmy Škoda Transportation a dalších významných klientů. Aktuálně nejzajímavější případy tuzemské advokátní kanceláře BBH se však týkají možných žalob na stát za ušlý zisk během pandemie a zastupování spotřebitelů ve známé aféře Dieselgate.

Obě kauzy komentuje František Honsa, partner BBH a muž, který byl v roce 2000 jedním ze tří zakladatelů kanceláře vyhlášené v soutěži The Lawyer European Awards druhou nejlepší advokátní kanceláří ve střední Evropě za minulý rok.

Pojďme nejprve k nejžhavějšímu případu: náhradě škod ze strany státu za koronakrizi. Nesnaží se o toto stát aspoň částečně formou různých covidových programů?

Ty na případné vymáhání ušlého zisku nemají vliv.

Jak to?

O krocích vlády směrem ke zmírňování dopadů covidové krize si můžeme každý myslet něco jiného. Podle mě vláda konala často zmatečně, čímž napáchala větší škody, než bylo nutné. Ale i kdyby byly všechny škody naprosto nezbytné, i tak je za ně vláda zodpovědná. Existuje totiž takzvaný krizový zákon, který říká, že orgány krizového řízení – tedy stát – jsou povinny nahradit všechny škody vzniklé v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními.

To je tak široká definice, že se nevládní právníci shodují, že stát musí uhradit nejen skutečné škody, ale třeba i to, že jste nedosáhl stoprocentního zisku, protože stát drasticky omezil cestování a vaši zákazníci byli převážně cizinci.

Tento ušlý zisk jde vymáhat po státu?

Přesně tak. Když tohle vládním politikům při jarní vlně pandemie postupně došlo, zděsili se a svá nařízení najednou nedělali podle krizového zákona. Dělalo je dejme tomu ministerstvo zdravotnictví podle zdravotnických zákonů, soudy ovšem takové praktiky zrušily s tím, že nejde ze zodpovědnosti takto unikat. Následně začala vláda hrát na vlasteneckou notu – že by náhradu nikdo neměl uplatňovat, protože to není sounáležité. 

S tím by šlo minimálně z morálního hlediska souhlasit, ne?

Možná za předpokladu víry ve vládu, že činí pouze nezbytně nutná opatření. V opačném případě jde těžko prosit o sounáležitost. Vláda vymyslela různé podpůrné programy a podpůrné platby na nájemné či mzdy zaměstnanců a v souvislosti s nimi se jí podařilo dezinformovat podnikatele v tom ohledu, že ti si dnes myslí, že když některý z programů využili a nahradili díky tomu třeba desetinu vzniklých škod, nemohou již další nároky vůči vládě uplatňovat.

Také nestojím o to, aby se schodek rozpočtu propadal o stovky miliard. Nemůžete ale obcházet zákon

Z vašich slov zjevně plyne, že tyto nároky uplatňovat mohou…

A někteří i uplatňují. Zatím jde o částku ve výši šesti miliard, přičemž my v tomto zastupujeme některé velké výrobní podniky.

Jaká je reakce státu?

Říká, že to nezaplatí. Že se tyto nároky nemohou týkat obecné náhrady, ale jen náhrady za konkrétní dopad. Třeba za to, že si stát v rámci krizového zákona vyžádá auta od určité firmy a použití těchto aut zaplatí. Tyto případy jsou ale zákonem řešeny extra, takže stát nemá pravdu. Angažoval samozřejmě dobré právníky a ti se snaží vymýšlet, proč by nic takového platit neměl, jenže tenhle spor prohraje.

A je dobře, že prohraje, poněvadž pokud vláda vydává opatření bez ladu a skladu, musí cítit imperativ, že za tato opatření bude zodpovědná. Pokud by ho necítila, je schopna ekonomiku zcela zdevastovat.

Kdyby ale tyto náhrady uplatňovali všichni, nepřijde státní kasa na „buben“?

Také jsem občan tohoto státu a nikterak nestojím o to, aby se schodek státního rozpočtu propadal o stovky miliard. Nemůžete ale přece problém řešit stylem, že obejdete zákon. Vláda se nyní snaží krizový zákon změnit, ale možná je lepší vydávat krizová opatření s rozmyslem, racionálně, s analýzami dopadů na jednotlivá odvětí ekonomiky. Je možná lepší dělat taková opatření, v nichž budete poměřovat, zda zachráníte o tisíc lidí víc za cenu dalších sto miliard. 

Jste si vážně jistý, že tohle jde poměřovat?

Zda lze život měřit penězi? Nikdo si to nemůže dovolit říct, nikdo se to říct neodváží, ale od okamžiku, kdy vstoupíte do systému zdravotního pojištění, se život přece permanentně poměřuje penězi. Všechny pojišťovny zvažují, zda zrovna vám dovezou drahý lék z Ameriky a tak podobně. Není v tom žádné asociální cítění – byl bych nejraději, kdybychom všechny nemocné léčili na klinice, kde pečují o prezidenta USA, ale na to zkrátka žádný stát nemá. Od státu je zároveň nefér popírat, že je za krizová opatření v plné míře zodpovědný, a je nefér, že za ně odmítá platit.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

V jaké fázi je spor nyní?

Zastupujeme v tomto smyslu dva velké nároky, poněvadž naše advokátní kancelář není primárně určena pro drobnější podnikatele přicházející takříkajíc z ulice. Z krizového zákona vyplývá, že nárok musíte uplatnit do šesti měsíců od krizových opatření, tedy za jarní vlnu zhruba do září. Podnikli jsme v tomto kroky a zažádali o náhradu na ministerstvu vnitra jakožto orgánu krizového řízení.

Odtud nám bylo vzkázáno, že se nic platit nebude, že ze zákona nic takového nevyplývá a že se máme vrátit zpět na právnickou fakultu. Tam to mám sice velmi rád, přesto se s dovolením nikam vracet nebudu a naše kancelář stát rovnou zažaluje.

Říkal jste, že klienty „z ulice“ kancelář BBH nezastupuje – koho tedy zastupujete v aféře Dieselgate?

Tohle je jediná výjimka, v Dieselgate hájíme právě drobné spotřebitele. A to proto, že aféru bereme jako obrovsky lákavou a zajímavou věc.

Proč právě ji?

Na kauze testujeme, jakým způsobem mohou být chráněni malí a drobní spotřebitelé proti klamavým postupům velkých korporací. Síla je jednoznačně na druhé straně – největší výrobce aut na světě, zaangažovaný v politice, ekonomice, sportu a s tím nejlepším možným PR versus člověk, který si za pár set tisíc korun koupil škodovku a výrobce mu lhal o tom, jakým způsobem auto produkuje emise. Přiznávám, že jsme tím případem úplně fascinováni.

Jak se vyvíjí?

V Česku neexistuje cosi na způsob amerických hromadných žalob, velké korporace se tomu urputně brání. Existence takového zákona by umožnila obranu a spojení těch slabých, kteří sami nikdy nebudou žalovat korporaci, protože by je smetla. 

Jenže když zmiňovaný zákon v Česku není?

Jsme tradiční právní stát a ten musí umět své občany ochránit. Třeba v okamžiku, když si z nich někdo udělá kasičku na peníze, což se v Dieselgate stalo. A ano – nemožnost hromadných žalob představovala zpočátku obrovský problém.

Vyřešili jsme ho komisionářskými smlouvami – žalobu proti VW podala společnost Safe Diesel na účet spotřebitelů, BBH funguje jako její právní zástupce a případné vysouzené odškodné bude samozřejmě vyplaceno spotřebitelům. Tímto způsobem jsme do společné žaloby sdružili přes sedm tisíc lidí, kteří dnes žalují 1,5 miliardy korun. Případ má ovšem další zajímavé konsekvence.

Povídejte…

Vedli jsme velký spor s ministerstvem dopravy, jediným orgánem, který má seznam spotřebitelů aut s dotčenými motory. Tento seznam jsme žádali a nebyl nám poskytnut. Chtěli jsme tedy po ministerstvu alespoň, aby obeslalo spotřebitele, že se mohou připojit k žalobě. Marně. Soudili jsme se s ním kvůli tomu – soud naznal, že ministerstvo není povinno toto udělat, zároveň ale upozornil, že tu samou službu ministerstvo poskytlo firmám Volkswagen a Škoda, aby mohly obeslat spotřebitele, že si mohou přijít do servisu motory opravit. 

Pídili jste se, jak mohlo k tomuto rozporu dojít?

Uslyšeli jsme argument o výjimce na základě toho, že je poškozováno životní prostředí, a proto bylo důležité tuto informaci koncernu sdělit. Z naší strany následoval dotaz, zda byla tedy auta, která závažným způsobem poškozují životní prostředí, stažena z provozu.

Odpověď zněla, že by to bylo možno udělat na základě vyhlášky ministerstva životního prostředí, z tohoto ministerstva však zase zaznělo, že přesně toto je obsaženo v normách o emisních zkouškách pro technickou způsobilost jednotlivého vozidla. V normách ale nic takového obsaženo není… Stát se zkrátka zoufalým způsobem bránil, aby udělal něco pro ochranu spotřebitelů. 

Největší producenti a korporace pracují na tom, aby byl zákon o hromadných žalobách pokud možno co nejvíc bezzubý.

Jde s tím tedy vůbec něco dělat?

V průběhu aféry došlo k přijetí zákona o hromadných žalobách v Německu. Do hromadné žaloby ve věci Dieselgate se zapojilo čtyři sta tisíc německých spotřebitelů, mezitím v Německu rozhodl v konkrétním nároku – nezávislém na hromadné žalobě – Nejvyšší spolkový soud. Na základě tohoto verdiktu automobilka pochopila, že se bude muset s německými spotřebiteli vyrovnat, a uzavřela dohodu o vyrovnání. Fajn, ale takhle to nejde.

Proč ne?

V Evropské unii je zakázaná diskriminace na národním principu, takže není možné vypořádat se v Německu a na české spotřebitele nehledět. Doufám, že toto vezmou v potaz čeští soudci. Nemůže přece docházet k tomu, že v Česku jsou spotřebitelé druhé kategorie. Nemůže docházet k tomu, že někde nelze podvádět a jinde ano.

Co vlastně v Česku brání prosazení zákona o hromadných žalobách? 

Tento zákon leží už dlouho v parlamentu a nemůže se pohnout, protože lobbistické skupiny největších producentů a korporací pracují na tom, aby byl pokud možno co nejvíc bezzubý. Všichni vědí, že se bude muset nakonec přijmout, teď lobbisté bojují o jeho krotkou podobu. Také říkají, že zákon bude podněcovat občany, aby se ve velké míře soudili, což je úsměvné. 

Nemůže být na těchto obavách aspoň cíp pravdy?

Jak chcete zdůvodnit, že rostliny a živočichové nepotřebují vodu? Můžete říct: hrozí, že se přepijí, rozmočí, a nejvíc hrozí, že se utopí. Jsou to ale skutečně důvody, proč se bát vody, anebo dokonce důvody, abychom vodu zakázali? Hromadná žaloba rozhodně není automatický nástroj na to, jak dostat z velkých organizací stamiliony. Někdo ji musí zorganizovat přesně podle zákona a především musí o tom, zda bude tato žaloba vůbec projednávána, rozhodnout soudce. 

Lze odhadnout, kdy v Česku dojde v aféře Dieselgate k soudnímu rozhodnutí?

Nyní jsme ve stavu, kdy má vrchní soud rozhodnout, zda je možné podat žalobu za spotřebitele ve formě, jakou jsme podali. Následně by měl soud rozhodnout o tom nejpodstatnějším – zda došlo k poškození spotřebitelů. Kauza se vleče už pět let, ale myslím, že začínáme jít do finále. O první otázce by mělo být rozhodnuto v horizontu několika měsíců a věřím, že verdikt o případném poškození padne do roka či do dvou.

The post Stát musí podnikatelům uhradit všechny škody, říká právník a chystá žalobu appeared first on Forbes.

Nestresovat se a pomáhat. Mixit popisuje, proč vyšel z pandemie silnější

$
0
0

Už je to rok od chvíle, kdy se objevily první zprávy o koronaviru v Evropě. S napětím jsme četli články o dění v Itálii, aniž bychom věděli, že podobný scénář čeká i nás. Nikdo tehdy netušil, jak následujících 12 měsíců promění život každého z nás. A jak tvrdě pandemie zasáhne český byznys.

S ročním odstupem jsme oslovili tuzemské podnikatele s prosbou, aby zhodnotili dění ve svých firmách během pandemie. Co se jim povedlo? Co udělali špatně? Jak se poučili? V čem změnili svůj mindset a byznysmodel? Co jim pomohlo přežít? A kam míří dál?

Turbulentní rok zažil i výrobce müsli na míru a dalších dobrot – společnost Mixit. Ze dne na den jí klesl prodej v partnerských prodejnách k nule a firma měla problém i se sháněním surovin ze zahraničí. Dokázala se s tím ale poprat a rok 2020 nakonec zakončila s nárůstem obratu o třicet procent.

Během lockdownu Mixit oslavil virtuálně své desáté narozeniny. A do další desetiletky míří s velkým očekáváním. Za současný fiskální rok plánuje firma zdvojnásobit tržby na více než čtyři sta milionů korun. Jak se společnosti daří v krizi a co si z ní odnesla, popisuje ve svém komentáři jeden z jejích zakladatelů Martin Wallner.

Covidový rok v Mixit je úspěšně za námi. Báli jsme se, že se přestane nakupovat, že výrobu zastaví covid-19 a karantény, že zákazníci začnou šetřit. A naštěstí jsme z větší části neměli pravdu. Mixit zvládl udržet svůj dosavadní přiměřený a rozumný růst a my si 2020 díky tomu budeme pamatovat nejen jako rok covidu, ale i jako velkou změnu v nastavení mysli a přístupu k podnikání.

Dodávat optimismus, nestresovat

Nikdy jsme nebyli zastánci agresivního marketingu a v pandemii jsme se jen utvrdili v tom, že to není něco, co zákazník ocení a co by nám mohlo něco přinést. Musím přiznat, že se mi osobně zvedal žaludek z komunikace mnoha značek ve stylu „Kupujte, dokud je. Předzásobte se, nikdo neví, co bude!“ a z dalšího strašení lidí.

Tu úzkost jsme pociťovali všichni, ale živit se jí? Jsem strašně rád, že jsme se tomu vyhnuli. Samozřejmě nás občas napadlo, jestli pokračováním v naší tradiční uvolněné komunikaci nepůsobíme vedle ostatních jako na zenovém obláčku.

Ale nebylo to tak. Vsadili jsme na soudržnost, pomoc a optimismus. Jarní vlna pro náš marketing byla o vymýšlení a domlouvání příležitostí, jak být užiteční, jak svou silou pomoci.

Vlastní logistickou cestou a také díky spolupráci s #energiilekarum jsme společně se zákazníky věnovali zdravotníkům produkty v hodnotě téměř 1,5 milionu korun (o náklady se se zákazníky dělíme) a celé jaro jsme náš marketing orientovali na náš nadační fond a Dobré skutky.

Bylo nám zkrátka hloupé dávat teď přednost novinkám a tlačit do lidí cokoliv násilím. Chtěli jsme jen vším, co děláme, dodávat optimismus, snad trochu radost a pauzu od nejistoty. A objednávky Mixitu tohle umí.

Efektivní výroba

Abychom ale mohli dodávat ten optimismus v tubusu, museli jsme zajistit výrobu a expediční sklad tak, aby se nestalo, že infekce jednoho zaměstnance bude znamenat karanténu pro celou směnu.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

Změnili jsme proto během pár dnů organizaci tak, aby se lidé co nejméně potkávali. Každý měl mnohem přísnější a přesně vymezené časy a prostory, kde se mohl pohybovat, aby se zbytečně nesetkával s kolegy z jiných částí výroby a směn.

Fungovalo to. A nejen to. Některé procesy si uchováme dokonce navždy, protože zase o chlup zefektivnily výrobu a expedici. Naučili jsme se, že vlastně příliš moc nachodíme po velkých prostorách a často úplně zbytečně. Zní to absurdně, co? Ale že je cesta zbytečná, zjistíte, až když každý operuje ve svém omezeném úseku.

Nesázíme všechno na jednu kartu

Nebyli jsme nikdy ten typ firmy, který je závislý jen na jednom zdroji vstupů nebo prodejním kanálu. Covid-19 nám nejenom řekl, že jsme tak udělali správně, ale že máme diverzifikovat ještě víc. Ani u nás nebylo všechno růžové a třeba prodej v partnerských prodejnách klesl ze dne na den k nule. Ale e-shop to naštěstí vykompenzoval.

Suroviny z Itálie prostě nešly do Česka dostat a my byli rádi, že je bereme z více různých zdrojů a zemí. A o to víc se teď zaměřujeme na diverzifikaci ve všem, bez čeho se neobejdeme. Byla to dobrá škola.

Tohle všechno jsme se sice naučili, ale za tu nejcennější věc si z celé krize odnášíme to, že máme strašné štěstí na tým. Bez našich lidí, bez jejich přizpůsobivosti, ochoty a nasazení bychom si nejspíš ještě teď lízali rány. Často jsme jen zírali, že dělají to, o co jsme je nestihli ještě ani požádat nebo nás ještě ani nenapadlo.

Zvládli jsme to od obligátního šití roušek přes domlouvání nedomluvitelných dodávek až po dodržování mnohdy krkolomných hygienických pravidel a já jsem všem mixiťákům strašně vděčný.

A ještě jeden fakt nás příjemně překvapil dělat skvělé věci, inovovat a posouvat firmu jde i z home officu! Ale ty nejgeniálnější nápady přicházejí na kvartálních poradách v naší velké a větrané zasedačce.

The post Nestresovat se a pomáhat. Mixit popisuje, proč vyšel z pandemie silnější appeared first on Forbes.

Podnikání pod nosy estébáků. František Furch popisuje cestu k prvnímu milionu

$
0
0

František Furch je fachman od řemesla. Původním povoláním zámečník už v sedmdesátých letech prahnul po kvalitních hudebních nástrojích, kterých se mu v Česko nedostávalo. Začal je proto ve své garáži vyrábět sám.

Dnes rodinná značka Furch Guitars patří k tomu nejlepšímu v kytarovém segmentu, co po celém světě můžete objevit. Její nástroje využívají světoví hudebníci jako Suzanne Vega, ale i čeští muzikanti jako David Koller z Lucie nebo Vlasta Redl.

Jaká byla cesta k prvnímu milionu v socialistickém zřízení, v kterém bylo podnikání zakázané, o to se dělí sám František Furch starší.

Asi to bude znít jako klišé, ale nad penězi jsem zpočátku vůbec nepřemýšlel. Chtěl jsem kytaru, která by dobře hrála. A protože jsem ji nikde nenašel, tak jsem si ji zkrátka udělal. To jsem ještě nevěděl, že jednou budu vyrábět nástroje i pro ostatní muzikanty.

Stala se z toho ale moje vášeň. Bavilo mě a stále baví hledat nové možnosti, jak posouvat hranice kytarové výroby a přibližovat je k dokonalosti. Je to filozofie, kterou ve firmě ctíme již čtyřicet let. 

Na kytaru jsem začal hrát někdy v 70. letech. Prní nástroj jsem tehdy zdědil po svém bratrovi, který měl kapelu. Další jsem pak získával různě ze svého okolí. Některé z nich jsem si sám i upravil. S přibývajícími zkušenostmi jsem však začal toužit po něčem kvalitnějším.

Tehdejší nabídka byla dost omezená. Zahraniční nástroje byly drahé a stěží dostupné a ty místní zase postrádaly kvalitu. Rozhodl jsem se proto, že si kytaru sám vyrobím.

Výroba nástroje mi trvala rok.

Nebylo to nic snadného. Měl jsem představu, jak by měl nástroj vypadat, ale chyběly mi potřebné informace a také zdroje, ze kterých bych mohl čerpat. Nakonec jsem se inspiroval katalogem populárních poloplastových kytar Ovation, který se mi dostal náhodou do rukou.

Výroba nástroje mi trvala zhruba rok a hodně jsem se díky ní naučil. Musím říct, že i výsledný produkt splnil má očekávání.

František Furch, zakladatel Furch Guitars

Kytaru jsem posléze prodal jednomu brněnskému kytaristovi, který o ni projevil velký zájem. Ozývat se však začali i další muzikanti, a tak jsem začal vyrábět nástroje také pro ně.

V té době jsem ještě pracoval na plný úvazek jako zámečník a kytary jsem dělal o volných večerech pro radost. Bavilo mě to a zároveň jsem si i přivydělal.

Soukromé podnikání bylo tehdy ovšem nezákonné a já za něj mohl jít až na několik let do vězení. Musel jsem si proto dávat velký pozor – domnívám se ale, že i přes mou snahu o mně StB věděla a dohlížela na mě. Díky bohu se však režim začal pomalu hroutit.

Aktuální vydání magazínu

Po revoluci jsem ze zaměstnání nadobro odešel a pustil se do výroby kytar naplno. Pronajal jsem si větší výrobní prostory a najal první zaměstnance.

Měsíčně jsme vyrobili pár jednotek kytar, jejich počet ale narůstal. Vedle Československa jsme pozornost zaměřili také na sousední Německo. V té době jsem asi dosáhl i onoho prvního milionu. Nijak jsem nad tím ale nepřemýšlel – byl jsem plně ponořený do své práce.

Vše ale nešlo vždy tak hladce. V polovině devadesátých let si firma prošla menší krizí: byli jsme tehdy hodně závislí na našich odběratelích, kteří nám za zboží neplatili. To se projevilo na finanční situaci, která nás nakonec donutila k propouštění. Tehdy jsem se rozhodl naše portfolio výrazně zúžit, což pomohlo firmu opět nastartovat.

O pár let později jsem však neuváženě do naší nabídky zařadil levnější kytarový model, a to nás v rámci vývoje vrátilo zpět do období krize. Od té doby jsem si začal dávat velký pozor a před jakýmkoliv větším rozhodnutím jsem situaci nejprve detailně posoudil.

Dnes vede firmu můj syn Petr, který se svým šedesátičlenným týmem vyrobí přibližně 8000 akustických kytar ročně. Při jejich výrobě sází stejně jako já na osvědčené dlouholeté know-how z oblasti ruční výroby i na nejmodernější výrobní procesy, technologie a vlastní inovace.

Právě toto spojení je to, co dělá Furch Furchem.

The post Podnikání pod nosy estébáků. František Furch popisuje cestu k prvnímu milionu appeared first on Forbes.

Veganství v kurzu. Češi volí rostlinné alternativy i omezení masa

$
0
0

Rostlinné stravování se každým rokem těší větší a větší popularitě a ani Česko v tomto trendu nezůstává pozadu. Ačkoliv stále patříme k národům, které do svého jídelníčku pravidelně zahrnují maso, podle loňského průzkumu agentury Ipsos preferuje stravu s vyloučením nebo omezením masa už každý desátý Čech.

Vedle vegetariánství, které z jídelníčku vyřazuje maso a v Česku se tímto způsobem stravují asi tři procenta populace, a veganství, jehož zastánci obecně nekonzumují žádné živočišné výrobky a u nás tvoří zhruba jedno procento lidí, jsou tu na vzestupu i další typy alternativního stravování.

Jedním z nich je například flexitariánství, vyznačující se omezenou konzumací masa a ryb. Flexitariánů najdeme v řadách Čechů podle loňského průzkumu zhruba čtyři procenta a podle odhadů by se číslo mělo v následujících letech dále zvedat.

Alternativním způsobům stravování jsou u nás i ve zbytku světa nakloněni spíš mladší lidé do 35 let, kteří více sledují novodobé trendy, kladou větší důraz na zdravé stravování a mají větší povědomí o probíhající klimatické krizi.

Právě environmentální důvody jsou stále častější motivací, proč lidé volí místo živočišné stravy rostlinnou, která za sebou nechává mnohem menší uhlíkovou stopu. Kdybychom se na tento trend podívali z globálního hlediska, zjistíme, že rok od roku roste závratnou rychlostí.

Podíl veganů se podle dat firmy GlobalData za poslední tři roky zvýšil v USA o 600 procent a na opačném konci planety dokonce čínská vláda vydala pro občany novou příručku o stravování, ve které je vyzývá ke snížení spotřeby masa o polovinu.

Jedním z motivátorů jsou zdravotní důvody.

Vzrůstající trend neživočišného stravování roste stejným tempem i v Evropě. Anglie za posledních deset let zaznamenala nárůst počtu veganů o 350 procent, v Turecku se dnes masu vyhýbá už téměř polovina populace. V Česku potom masné výrobky nějakým způsobem omezuje desetina zdejší populace. Žádné maso nejí čtyři procenta Čechů.

Jedním z motivátorů jsou zdravotní důvody, ačkoliv ty se obecně týkají spíš starší generace, která je ke změně stravovacích návyků donucena většinou svým lékařem či výživovým poradcem. Může se však týkat každého, kdo se potýká s trávením živočišných, zejména mléčných výrobků – řada lidí se například o své diagnóze laktózové intolerance dozvídá až v posledních letech.

Zdravé potraviny aktuálně vyhledává zhruba třetina Čechů, což z byznysového hlediska výrazně nahrává malým i velkým hráčům působícím na tomto poli. Velkou roli při rozhodování hrají také důvody etické, díky kterým lidé omezují živočišné výrobky kvůli šetrnosti k přírodě a respektu ke zvířecím právům.

Rostlinné alternativy přibývají

Překážek na cestě k rostlinnému stravování může být více, jednou z nich je například jednoznačně vysoká cena některých veganských výrobků. Překážkou číslo jedna však zůstává fakt, že rostlinná strava Čechům nechutná tolik jako ta živočišná, nebo ji neumí sami připravit.

Na raketově rostoucí poptávku po chutném rostlinném stravování tak víc než kdy dřív reagují i velké potravinářské firmy, v jejichž nabídkách dnes najdeme veganské výrobky a často i dokonalé náhražky masa, které dnes z většiny chuťově i nutričně dokážou nahradit maso zvířecí.

Výmluvným příkladem je švýcarská firma Nestlé, která byla jednou z vůbec prvních na světě nabízejících vlastní výběr bezmasých alternativ. Veganské a vegetariánské pokrmy prodává pod oddělenou značkou Garden Gourmet, pod niž se řadí vše od bezmasých kuliček až po falafely, řízky nebo rostlinné burgery ze sóji, které dokonce potravinářský gigant vyrábí v továrně v Krupce u Teplic.

Že Nestlé do rozvoje rostlinného stravování intenzivně investuje, dokázalo i v roce 2019, kdy odkoupilo firmu Sweet Earth. Její vegetariánské sendviče, burrita a rostlinné hamburgery dnes nabízí v desítkách tisíc obchodů.

V roce 2019 byla tržní hodnota byznysu s rostlinným masem odhadovaná na 11,1 miliardy dolarů.

Pozadu nezůstává ani francouzský výrobce mléčných produktů Danone, který před několika lety zareagoval na rostoucí poptávku po rostlinných alternativách mléčných výrobků odkupem americké značky WhiteWave Foods, soustředící se na výrobu neživočišného mléka, jogurtů a dalších mléčných výrobků.

Když ještě zůstaneme u náhražek masa, zájem ze strany spotřebitelů rok od roku stoupá. Před dvěma lety byla celosvětová tržní hodnota byznysu s rostlinným masem odhadovaná na 11,1 miliardy dolarů. Předpokládá se, že toto číslo bude nadále stoupat i v následujících šesti letech a že v roce 2027 dosáhne hodnoty asi 35,5 miliardy dolarů.

Na poli „bezmasého masa“ patří aktuálně mezi největší hráče jednoznačně americké firmy Impossible Foods a Beyond Meat. Druhá jmenovaná byla průkopníkem v tomto segmentu a poslední roky válcuje kromě zahraničního trhu i ten tuzemský, kde si její výrobky rychle našly cestu ke svým zákazníkům. 

Na rozdíl od Beyond Meat není gigant Impossible Foods v Česku zatím dostupný, protože stejně jako drtivá většina amerických potravinářských firem používá k výrobě burgerů geneticky modifikované potraviny, které v Evropě musí před uvedením na trh projít důkladnějším testováním.

Americký trh si však kalifornská společnost Foods rychle podmanila. Jejím schopnostem (a rostoucímu trendu) věří i investoři, kteří do dalšího vývoje a růstu Impossible Foods loni nalili dalších 200 milionů dolarů, tedy v přepočtu 4,4 miliardy korun.

Náhražky masa z Česka

Výrobce alternativního masa však dnes nemusíme hledat už jen za hranicemi. Vlnu rozmachu nezaspaly ani české firmy, které nabízejí vlastní alternativy rostlinného masa a vyrábějí je přímo tady u nás.

Jednou z nich je pražská Mana, donedávna známá zejména svou funkční stravou ve formě hotového drinku. Svou alternativu hovězího burgeru představila koncem roku 2019. Do byznysu s rostlinným masem šlape naplno a má celosvětové ambice, které dokazuje také investicí deseti milionů korun do nové výrobní linky a modernizace svých laboratoří.

Výrobců rostlinného masa je na tuzemském trhu víc i v řadách menších firem, které si jej vyrábí pro vlastní účely. Takovým příkladem jsou majitelé veganského bistra Mooi, které v lednu otevřelo novou pobočku ve veganském domě v Černé labuti.

Své NeMaso vyvíjeli přes rok a dnes jej používají k výrobě rostlinného kebabu, který je základem nabídky původem brněnského bistra. A pokud bychom se podívali na veganské náhražky obecně, ani v tomto segmentu nezůstávají české značky pozadu.

Příkladem je česká značka Optimistic (dříve Nemléko) nabízející alternativu živočišného mléka a jogurtů. Na trhu funguje už pět let a sleduje prudce vzrůstající poptávku po veganských alternativách mléka.

Její zakladatelé a majitelé Amálie Koppová a David Balcar v loňském roce zaznamenali jak růst prodejů, tak i zhruba desetiprocentní navýšení obratu oproti roku předchozímu. Zároveň si všímají rostoucí konkurence, která přichází jak ze zahraničí, tak z Česka.

Dalším podobným tuzemským hráčem je například značka Soyka, vyrábějící alternativy mléka a jogurtů ze sóji, a v sekci rostlinných sýrů můžeme zmínit tuzemský startup Alexýr nebo firmu Supervego, která veganům nabízí alternativu k české klasice v podobě utopenců a klobás. 

Že by měl trend rostlinného stravování u nás růst i nadále, potvrzuje také fakt, že 28 procent Čechů podle průzkumu plánuje do budoucna zařadit do svého jídelníčku více rostlinných produktů na úkor těch živočišných. K tomu se však chtějí dopracovat malými a postupnými změnami, jako je například omezení uzenin a jejich nahrazení rybami nebo luštěninami. 

The post Veganství v kurzu. Češi volí rostlinné alternativy i omezení masa appeared first on Forbes.

Naštvaní vousáči. České muže naučili mazat si šourek a utrácet tisíce za kosmetiku

$
0
0

Na začátku byla touha po podnikání a minimum znalostí z oboru. Během tří let se ale z Angry Beards stal kosmetický lovebrand. Zakladatelé značky Tomáš Čech a Adam Auer postupně naučili české muže mazat si šourek a utrácet za krémy či olejíčky tisíce korun. Loni za ně utržili padesát milionů, přičemž polovinu jen v posledních třech měsících.

„Když jsme před čtyřmi lety začínali, lidé si z nás dělali srandu, a chlap, který si koupil kosmetiku sám pro sebe, hned nebyl na holky. Teď se z péče nejen o vousy pozvolna stává frajeřina,“ tvrdí Adam a Tomáš ho doplňuje: „Věřím, že to je i díky nám, protože se kosmetiku snažíme dělat pro normální chlapy a ne pro nafrněnou smetánku.“

Zakladatelé Angry Beards Adam Auer (vlevo) a Tomáš Čech.

Co přesně si pod tím představit? Především žádné formality. Na ty si v Třebíči, odkud sedmadvacetiletí parťáci pochází, nepotrpí. Naopak sází na bezprostřední komunikaci, která se nese na vlně otevřenosti a nekorektnosti.

Zákazníci u nich v žádném případě nejsou vážení. Místo toho se spíše dočkají označení „magoři“ nebo „zvědaví bastardi“. Samozřejmostí je tykání bez předchozího svolení.

„Komunikujeme to, co jsme. Nechceme, aby si někdo koupil náš výrobek a myslel si, že dostane něco jiného, než to reálně je. A my máme rádi srandu, proto jsme ji chtěli vnést také do podnikání, brát ho trochu s nadhledem,“ vysvětluje Tomáš.

Ostatně i název Angry Beards, volně přeložený naštvané vousy, má spíš vyjadřovat satiru, než že by mladé podnikatele permanentně svíral hněv. Zároveň ale dodávají, že ne každý má pro jejich styl humoru pochopení, a tak se výjimečně stávají i situace, kdy se svými narážkami někoho dotknou.

„Nejsme pro všechny a to je v pohodě. Důležité ale je, že našim cílem není nikoho osobně urazit, chceme spíše jen decentně pošťouchnout,“ shodují se.

Adam Auer a Tomáš Čech na snímku s Markem Vašutem, který je tváří Angry Beards.

Oba sice svými plnovousy reprezentují Angry Beards více než důstojně, ale nebyla to potřeba péče o vousy, kvůli které se do neznámého oboru koncem roku 2017 vrhli. Coby studenti VŠE primárně toužili po vlastním podnikání a v pánské kosmetice viděli potenciál.

Aktuální vydání magazínu
Rychlonožka
Forbes 2/2021

„Chtěli jsme přijít s něčím, co bychom si sami koupili, co by nás potěšilo. Měli jsme pocit, že se vše dělá strašné nóbl, pro gentlemany, jak se říká, ale kolik reálně takových lidí dneska je, když nepočítáme, že chlap otevře ženské dveře a pomůže jí sundat kabát?“ rozvíjí Tomáš, proč značka od počátku cílí na „normální chlapy”.

Původní představa, že budou produkty vyrábět doma, jen nakoupí oleje a smíchají, se ovšem velmi brzy ukázala jako naivní. Spojili se proto s člověkem, jehož nazývají Taťkou chemikem, který zajišťuje výrobu a je nedílnou součástí byznysu „naštvaných vousáčů”.

Michael Tomeš

Okamžiku, kdy se na trhu objevilo první zboží s etiketou Angry Beards, předcházely měsíce vývoje. Oba mladíci do projektu v jeho počáteční fázi vložili zhruba tři sta tisíc korun z vlastních úspor a půjček od rodičů. Rok a půl se mu věnovali při práci, až v červnu 2019 opustili svá zaměstnání a vrhli se do něj naplno.

Začínali s produkty na vousy, postupně ale sortiment rozšířili o parfémy, šampóny, intimní kosmetiku či nedávno také oblečení s vlastním logem. Momentálně největší trhák představuje Antistick neboli „sportovní lubrikant na pánský pytel“, jenž zabraňuje tomu, aby se šourek při sportu či práci „lepil“.

„Dělali jsme ho spíše ze srandy. Nepočítali jsme, že o něj bude takový zájem. V prodejích ale převálcoval i do té doby nejpopulárnější Doping, sérum na podporu růstu,“ říkají podnikatelé.

Z velké části i díky němu firma, jejíž produkty jsou kromě e-shopu k dostání také zhruba ve stovce barber shopů po celé republice či drogerii Rossmann, loni vyrostla o více než čtyři sta procent. Zatímco v roce 2019 utržila bezmála dvanáct milionů korun, její loňský obrat už atakoval hranici padesáti milionů.

„Ambiciózně jsme chtěli pětadvacet milionů, a to jsme překonali už v září. Hodně moc udělal říjen, listopad a prosinec, kdy jsme udělali ještě jednou tolik,“ ohlíží se Čech za dobou, kdy lidé s ohledem na nejistá a zmatečná rozhodnutí vlády nevěděli, zdali před Vánoci budou moct nakupovat v kamenných prodejnách, a tak pořizovali dárky online.

„Byl to mazec. Museli jsme všeho nechat a jenom se balilo. Měsíc a půl v kuse. Šestnáct hodin denně,“ dodává Auer.

Ze zákazníků se mezitím stala komunita nadšenců, kteří mnohdy neváhají v rámci jedné objednávky nakoupit zboží za tisíce korun. Dokonce se na sociálních sítích předhánějí, kdo značku podpořil více. S trochou nadsázky se tak označení magoři, které na Vysočině s oblibou používají, nelze divit. „Rekordní objednávka byla asi 9600 korun, a to nabízíme převážně položky v řádech nižších stokorun,“ kroutí hlavou Adam.

Ačkoliv firma kromě Česka působí také na Slovensku a v Polsku, drtivá většina příjmů stále plyne z tuzemska. Do zahraničí by však zakladatelé letos rádi šlápli více.

V plánu je vedle aktivnějšího přístupu ke slovenskému a polskému trhu také vstup do Německa a Rakouska. Jejich ambicí je totiž z Angry Beards udělat globální pánskou značku zaměřenou nejen na kosmetiku.

Letos Tomáš s Adamem očekávají další růst, dost možná až dvojnásobný. Jejich prioritou ale není hnát se za dosažením plánovaného obratu.

„Primární bude pevně uchopit otěže firmy a sladit procesy v ní. Donedávna jsme všechno mohli nosit v hlavě, objemy nebyly takové, často rozhodovaly pocity. Nastal ale čas, abychom punk dali stranou a brali to více byznysově,“ uvědomují si.

The post Naštvaní vousáči. České muže naučili mazat si šourek a utrácet tisíce za kosmetiku appeared first on Forbes.

Viewing all 6856 articles
Browse latest View live