Český byznys Archives

Z tuzemského venture kapitálového prostředí vylézá na povrch nový hráč. Nese název Orbit Capital a stojí za ním prominentní investiční skupina Enern (známá pro své investice do Rohlíku, Slevomatu, Twista či Footshopu) a správce majetku Conseq.

Prvním podfondem je Conseq Venture Debt, který cílí na 1 až 2,5 miliardy korun a kvalifikovaným investorům (tedy od jednoho milionu korun výš) umožní investovat do nadějných technologických startupů. Nepůjde ale o klasické venture kapitálové injekce, nýbrž, jak už název napovídá, o úvěrové financování.

Správně tušíte, že jde o podobnou záležitost, do níž se pouští například WeWork, respektive jeho mateřská společnost We Company. Dluhové financování startupů se nabízí ve chvíli, kdy už zakladatelé ani investoři nechtějí ředit své podíly, ale přesto potřebují další kapitál na expanzi. Pokud totiž nejde právě o WeWork, kterému nedávno Goldman Sachs, JP Morgan či Merrill Lynch přislíbily miliardy dolarů, banky se ke ztrátovým startupům otočí zády.

Venture debt je proto popisován jako jakási poslední míle k provoznímu zisku – typicky putuje do startupů, které získaly významný tržní podíl, rychle rostou a před branami černých čísel teprve stojí. „Tyto úspěšné startupy, v zahraničí nazývané scale-ups, zatím nedosáhnou na dluhové financování v bance a jejich jedinou možností byl doposud pouze venture kapitál,“ říká Radovan Nesrsta, jeden ze zakládajících partnerů Enernu (na úvodní fotografii vlevo).

Orbit Capital, který vzniká jako joint venture obou zmiňovaných firem, přináší vůbec první fond poskytující startupům dluhové financování ve středoevropském regionu.

„Líbí se nám, že můžeme být u něčeho, co zde v podstatě neexistuje. Je to nový investiční nástroj, který přináší možnosti, jak bezpečněji investovat peníze do technologických scale-up firem, a zároveň nabízí investorům průběžné vyplácení výnosů s možností dodatečného závěrečného zhodnocení těchto výplat při očekávaném růstu hodnoty financovaných společností,“ vysvětluje Lukáš Vácha z představenstva Consequ (na úvodní fotografii uprostřed).

Struktura fondu je nastavena tak, že investorům umožňuje rozložit riziko mezi více společností, jinými slovy půjčit více než jednomu startupu. Vedení počítá s dividendami ve výši mezi pěti a šesti procenty p. a., avšak celkové zhodnocení by se údajně mělo pohybovat na hranici 10 procent p. a. Součástí úvěru je totiž opce na koupi drobného podílu ve financované technologické firmě, který pochopitelně může nabobtnat.

Investiční horizont je nastaven na osm až deset let.

The post Půjčte startupům a vydělejte, hlásá nový český fond. Míří až na 2,5 miliardy appeared first on Forbes.

Místo v Německu nakupuje opět ve Francii. Pátý nejbohatší Čech Daniel Křetínský si po neúspěšném pokusu ovládnout německý retailový gigant Metro AG spravil chuť o kus dál na západ a pořídil si minoritní podíl ve francouzské maloobchodní skupině Casino.

Ta provozuje víc než 12 tisíc obchodů zejména ve Francii, Latinské Americe a východní Asii, spadají pod ni značky supermarketů Casino, Monoprix nebo Spar, loni měla obrat v přepočtu 933 miliard korun a zaměstnávala téměř 220 tisíc lidí. Přesto se jí v poslední době moc nedaří.

Letos v květnu si Casino u soudu vyjednalo osmnáctiměsíční ochrannou lhůtu před věřiteli, která by měla skupině poskytnout čas na restrukturalizaci problémového byznysu. Jen ve Francii se totiž dluhy Casina kvůli cenové válce na maloobchodním trhu vyšplhaly na konci minulého roku už na 2,7 miliardy eur – a společnost se je zavázala do konce příštího roku snížit pod 1,5 miliardy.

Pro Křetínského představuje Casino „nejlépe poziciovanou (sic) maloobchodní skupinu na francouzském trhu a jednu z nejlepších v celé Evropě“, jak uvedl v tiskové zprávě. Podle něj zvládne Casino reagovat na změny, kterými prochází celý retailový byznys, a vyzdvihl také jeho investice do modernizace obchodního modelu a marketingovou sílu jednotlivých značek skupiny.

Křetínský, už tradičně v tandemu se slovenským finančníkem Patrikem Tkáčem (do Casina investuje jejich společný investiční vehikl Vesa Equity Investment, kde má Křetínský 53 procent), skupoval akcie Casina postupně na burze a v současnosti v něm drží podíl přibližně 4,63 procenta, což z něj dělá druhého největšího akcionáře po Jeanu-Charlesi Naourim. Ten přes mateřskou společnost Rallye kontroluje 51 procent akcií.

„Daniel Křetínský je zkušený investor s bohatými zkušenostmi nejen z průmyslu a energetiky, ale i z oblasti retailu. Jsem připraven podpořit na valné hromadě nominaci jeho zástupce do Conseil d’Administration (hlavního řídicího orgánu společnosti),“ potvrdil Naouri, že vůči Křetínskému nehodlá stát v opozici.

Detaily o financování celé transakce žádná ze stran nekomentovala. Vzhledem k aktuální ceně akcií Casina odhadujeme, že Křetínský s Tkáčem museli ve Francii utratit částku kolem 200 milionů eur, tedy něco přes pět miliard korun. Jak už ale Křetínský dokázal při svém nedávném akvizičním tažení mimo „domovskou“ energetiku, při investicích má slušně nabito.

Jednak vyniká schopností přesvědčit banky a investory, aby mu na smělé akvizice půjčili, a zároveň je jeho Energetický a průmyslový holding ve slušné kondici: loni vygeneroval zisk EBITDA 44 miliard korun a na účtech jich má momentálně přes pětadvacet.

The post Křetínský opět útočí ve Francii, za pět miliard vstoupil na pole supermarketů appeared first on Forbes.

„Every little helps,“ hlásal slogan Tesca v dobách jeho největšího rozmachu v 90. letech. V Británii si teď tohle motto přetvořili, lidé si z Tesca utahují a říkají, že „every little hurts“. Tesco bojuje o svoji pozici. A bojuje o ni i na českém trhu. Tržby výrazně nerostou, poslední roky se drží kolem 45 miliard korun a oproti jiným srovnatelným řetězcům není Tesco zdaleka tak ziskové – v roce 2017 zisk činil po letech ztráty asi 1,2 miliardy korun.

I sebemenší prohřešek řetězce tak leckoho vede k úvahám o jeho budoucnosti v Česku. Jako třeba teď, když si řada zákazníků všímá prázdných regálů v českých obchodech a zásobuje svými postřehy sociální sítě.

Co se tedy momentálně v českém Tescu děje? Aktuální globální strategie Britů se dá shrnout do hesla „zjednodušit a zredukovat“. V něm se skrývá hned několik opatření, která se nevyhnula ani Česku.

Prázdné regály jsou podle firmy sezonním nedopatřením. „Takové díry mohou výjimečně vznikat na konci léta, kdy se výrazně obměňuje sortiment. Snažíme se to vysvětlit i našim zákazníkům,“ říká k tomu mluvčí Tesca Václav Koukolíček.

Potvrzuje ale, že v Tescu probíhají razantnější změny, kterých si zákazník všimne právě při pohledu na regály. V obchodech například ubývá dražších potravin z takzvané „fine“ řady výrobků. Tesco prý potřebuje víc prostoru pro pečivo nebo čerstvě připravené jídlo.

Podle Koukolíčka také Tesco zužuje nabídku u běžných produktů, ať už jde o kečupy, nápoje, jogurty, nebo těstoviny. Netají se ani tím, že jedna značka může být dominantní. Spoustu produktů ve zmíněných kategoriích se řetězec také nově snaží začlenit pod vlastní privátní značky a chce je nabídnout levněji a bez známého brandu na obalu, čímž si zajišťuje větší marži.

Nejde o nic nového, s tímto přístupem dlouhodobě válcuje český trh německý řetězec Lidl a vykazuje rekordní zisky, naposledy přes pět miliard korun.

Tesco má ale oproti Lidlu jednu nevýhodu, a tou je množství velkých obchodů a nevyhovujících nemovitostí. Téměř polovina z asi 190 českých obchodů jsou velké hypermarkety, jejichž popularita klesá.

Hypermarkety jsou dnes na první pohled skromnější, než byly v 90. letech a po roce 2000, dokud je nezačala porážet německá konkurence. Tesco je pronajímá dalším obchodníkům a z původní skladby obřích prodejen leccos mizí. Nemá smysl tu prodávat elektroniku nebo automobilové doplňky, což byla dříve samozřejmost.

Na nadbytek prostor, které Tesco nakoupilo v dobách největší expanze, muselo ale reagovat i jinak. Řetězec sám prochází už druhý rok velkým výprodejem. Společnost postupně prodala obchodní domy v pražských Letňanech, v Liberci a zbavila se řady zastaralých Priorů v krajích. Prodala také pozemky na okraji Prahy. Tím si zajistila miliardy korun na pokrytí ztrát a podle svých slov také na některé inovace a rozvoj. Kam peníze mizí? Koukolíček vysvětluje, že investice putovaly do rozvoje e-shopu a dalšího rozvozu zboží nebo do rozvoje mobilních plateb.

Řetězec také uvádí, že investuje hlavně do rozvoje sítě menších prodejen s potravinami Žabka, které před necelými 10 lety koupil od investiční skupiny Penta. To je přitom při pohledu na čísla zatím podobně bolestivý byznys jako hypermarkety – počet prodejen stále osciluje kolem stovky a nově otevřené prodejny jen vykompenzovaly ty, které společnost v minulých letech zavřela. V celkových příjmech Tesca navíc hrají prodejny velmi malou roli – přinášejí přes miliardu obratu a do zisku se poprvé dostaly teprve před dvěma lety.

„Tesco si zkrátka vzalo ve střední Evropě velké sousto, a navíc má starosti samo se sebou na domácí půdě,“ říká k tomu podnikatel Tomáš Čupr, který se s řetězcem utkává v online prodeji potravin.

„Hubnutí“ velkých obchodů a snaha sjednotit a rozvinout ty malé by mohly být jedinou funkční cestou k reinkarnaci řetězce ve střední Evropě. Je veřejným tajemstvím, že je řetězec dlouhodobě na prodej. „Zájemce o obchody tohoto řetězce ale zatím nepřichází,“ říká dobře informovaný zdroj ze stejné sféry.

Nikdo ze stávajících obchodníků Tesco koupit nechce, protože se jim nezamlouvá roztříštěnost řetězce na různé formáty a nízká ziskovost. Mezi zájemci o koupi údajně bylo hned několik českých miliardářů, nejhlasitěji se mluvilo mimo jiné i o Agrofertu Andreje Babiše.

Tesco také dosud mělo podle zdrojů z trhu velká očekávání. Před čtyřmi lety Britové z Prahy vytvořili centrálu všech čtyř středoevropských zemí, v nichž působí (Slovensko, Maďarsko, Česko a Polsko), a vše nasvědčovalo tomu, že si Tesco připravuje půdu na prodej celého středoevropského balíku obchodů. K žádnému dealu se tím ale nepřiblížilo.

Teď se každopádně děje pravý opak. „Tesco vrací jednotlivým zemím větší autonomii,“ naznačuje Koukolíček. A podle zpráv z trhu se zatím schyluje k prodeji polských obchodů.

The post Prázdné regály a výprodej pozemků. Proč se Tesco mění před očima? appeared first on Forbes.

Jan Hummel si v roce 2003 otevřel první zmrzlinářství. Dnes má jeho síť ovocných barů Fruitisimo, prodávajících zejména ovocné šťávy a zmrzlinu, přes 80 poboček, roste i ve středoevropském regionu a míří na také na Západ. A ani po 16 letech v ovocném byznysu Hummel neuvažuje o exitu.

„Na podnikání si nejvíc vážím toho, že si můžu vybírat, s kým se setkávám, co dělám a jak to dělám. Dokud to takhle je, nemám důvod k prodeji,“ vysvětluje Hummel, který se ve firmě stará o zahraniční expanzi. „To, že je Fruitisimo svým jménem, designem a produkty přenositelné do zahraničí, jsme si vyzkoušeli už v Maďarsku. Věřím, že v dohledné době otevřeme větší množství cizích trhů.“

Jaký vliv měla na byznys Fruitisima konkurence? Jak se firma snaží snižovat spotřebu jednorázových plastů? Co změnil příchod finančního ředitele? A proč se Jan Hummel další krize neobává? Poslechněte si celý podcast.

The post Ze zmrzlinářství ovocné impérium. Jak podniká zakladatel Fruitisima appeared first on Forbes.

Budoucnost ekonomiky je nejistá. Světovými médii rezonují zprávy o blížící se recesi, počítají se dopady obchodních válek, a dokonce i naši největší obchodní parťáci už značně zpomalují.

Jak v této době uvažují o financích čeští byznysmeni a investoři?

Zdeněk Pohlreich, šéfkuchař a restauratér

V životě je čas peníze vydělávat a čas peníze utrácet a já mám rád ty časy oba. Velice důležité ale pro mě je, že na věci, které si chci pořídit, musím mít. A pokud už si někde půjčím, měl bych si být jistý, že to budu schopný vrátit. Všichni bychom se měli snažit udržet si vyrovnaný rozpočet a nespoléhat na to, že se o nás někdo někde postará, protože to se určitě nestane. Také je potřeba si stále uvědomovat, že všechny dobré časy se jednou otočí a že je dobré se jistit.

Gabriel Eichler, investor, Benson Oak

Měl jsem pocit, že je třeba alespoň částečně vypadnout z trhu a počkat na nějaké ochlazení. Už tři roky si myslím, že to bude špatné, ale pořád nic. Takže jsem neměl pravdu. Je to jako v těch vtipech o ekonomech — vědí, co se bude dít, jen nevědí kdy. Když budu mít pravdu až čtvrtý rok, už to nebude investiční zázrak. Zatímco já tři roky sedím na hotovosti, ostatní bohatnou, protože trh jde stále nahoru.

Jan Sýkora, Wood & Company

Naše portfolio dnes hodně orientujeme na kvalitní reality, které přinášejí stabilní a velice zajímavý výnos. Obecně očekávám pro evropský trh něco jako „japonskou dvacetiletku“. Ta je příznačná stárnoucí populací, relativně vysokým bohatstvím, nízkými úroky i inflací a velmi mírným až nulovým růstem.

Jakub Čanda, CVC Capital Partners

Osobně se na krizi nijak nechystám. Věřím v dlouhodobou investiční strategii. V horizontu deseti let se snažím mít lepší výnosnost než trh. Mám velmi koncentrované portfolio asi osmera akcií. Dělám v průměru jeden nákup ročně, za poslední tři roky jsem nic neprodal. Důležité je mít klid na neaktivitu, která vytváří lepší návratnost než přemíra aktivity. Nepanikařit.

Jana Sehnalová, La Française Forum Securities

I když v současné době se depozita zdají jako ztrátová záležitost (protože úrokový výnos z depozit je na nule nebo pod nulou), v situaci krize se hotovost jeví jako král všech investic.

Rychlý zdroj peněz zajišťují investice na akciových trzích v likvidních instrumentech. Co to znamená? Že některé nemovitostní fondy nabízejí okamžitou likviditu, stejné je to v případě akcií některých investorů a developerů, které se dají okamžitě zpeněžit. V současné fázi cyklu by investoři měli zpeněžit své profitabilní investice, proměnit je v hotovost, zajistit nutnou dávku diverzifikace a připravit tak kapitál – hotovost k investicím v novém ekonomickém cyklu v okamžiku, kdy se dostaví.

Obecná poučka zní, že člověk nesmí být chamtivý. Když už si investor hezky vydělal, ať si ten výnos zrealizuje, protože na přesný odhad a načasování trhu nemá čich ani ten nejchytřejší čaroděj.

Speciální zářijové číslo magazínu Forbes o investicích najdete na stáncích od 5. září.

The post Nebýt chamtivý, na nikoho se nespoléhat. Investice očima úspěšných Čechů appeared first on Forbes.

I kdyby šlo jen o ten jeden zápas, tak to byly jasné tři body. Basketbalový mač Česko vs. USA na právě probíhajícím mistrovství světa sledovaly stovky milionů lidí v Číně a v USA a dva nejbohatší Češi Petr Kellner a Jiří Šmejc mohli být spokojeni. Logo jejich splátkové říše Home Credit, která patří k největším hráčům v Číně a proniká také na americký trh, zářilo na obrazovkách více než hodinu. A sportovně-byznysová party nekončí.

Home Credit se letos stal sponzorem národního týmu s tříletým kontraktem, který České basketbalové federaci přinese desítky milionů korun. Přesnou částku nechce ani jedna strana komentovat. Aktuálně přitom nejde ani tak o české hráče a jejich fanoušky, jako spíš o čínské obecenstvo.

To basket, a především americkou NBA miluje (loni se na ligu dívalo podle společnosti Tencent 490 milionů Číňanů), a bylo tak jasné, že žádný zápas amerického týmu nevynechá. A tudíž se mu před očima průběžně míhalo logo společnosti Home Credit, které je na českých reprezentačních dresech vyvedeno také čínskými znaky. Mimochodem, je to asi poprvé, co se čínština na jakémkoli českém národním dresu objevila. Byť v rámci mistrovství světa v basketbalu v Číně to není zase taková výjimka, zahlédnout ji lze také na dresech Nového Zélandu nebo Srbska.

Home Credit má pro svou podporu basketbalu, který v Česku na rozdíl od hokeje či fotbalu zdaleka není tak populární, aktuálně dobré důvody. Skupina patří v Číně k průkopníkům spotřebitelských půjček a pozitivní zviditelnění se jí hodí. Nejen u klientů, ale také u případných investorů, protože zároveň v této době vrcholí rozhodování o tom, zda Home Credit letos vstoupí na burzu v Hongkongu.

Sportovní sázka zatím vychází. Český tým nečekaně porazil Turecko a postoupil ze základní skupiny do osmifinále, v sobotu zdolal Brazílii a turnajem postupuje dál. To znamená, že mediální zásah Home Creditu na mistrovství světa bude pokračovat. Češi odehrají minimálně další dva zápasy a sledovanost s pokračováním turnaje poroste.

„Hledali jsme cestu, jak dobře ukázat naši značku v Česku, a Čína je teď takový bonus. Věříme, že z basketu se stane pro Čechy časem něco jako biatlon, pokud se bavíme o sledovanosti,“ říká šéf komunikace Home Creditu Milan Tománek. Smlouva je uzavřena se skupinou Home Credit, což umožňuje propagaci jak splátkové firmy, tak Air Bank. Primárně jde o basketbalovou reprezentaci, ať už mužů, nebo žen, které jsou historicky úspěšnější.

„Mistrovství světa je pro nás ideální příležitost pro navázání dlouhodobého partnerství. Nejde jen o Home Credit, ale i o Air Bank. Pokud se spolupráce osvědčí, mělo by jít o komplexní dlouholetou marketingovou smlouvu,“ říká k tomu svazový šéf Miroslav Jansta.

Čínské znaky nad logem Home Creditu na dresech českých hráčů znamenají v překladu „český kredit“. Protože je ale čínština rozmanitá, lze ho při vyslovení chápat také jako „hbitý český“. Hbití Češi zatím turnajem nečekaně dobře postupují. O tom, jak a zda bude úspěšné uvedení Home Creditu na burzu, rozhodnou investoři během několika týdnů. Načasování není šťastné kvůli americko-čínské obchodní válce a nepokojům v Hongkongu. Petr Kellner a Jiří Šmejc si svůj krok ještě mohou rozmyslet.

The post Proč má český dres čínské znaky? Home Credit hraje basket „doma“ appeared first on Forbes.

Václav Novák, muž, který na přelomu tisíciletí zachraňoval ocelářské Vítkovice a později pomáhal restrukturalizovat ČSA, má za sebou úspěšný rok. Letos v létě prodal společnost Technistone za více než miliardu korun, stal se učitelem v důchodu s penzí kolem 30 tisíc a zároveň pokračuje ve zdravém životním stylu s cílem být jedním z nejvíc fit lidí ve své věkové kategorii 60+.

Ještě před čtyřmi lety měl přitom 50 kilogramů navíc. Pak mu ale diagnostikovali zhoubný nádor v oku. Jak se s ním popral, jaký teď dělá byznys a co všechno se v jeho životě změnilo, o tom si můžete přečíst ve velkém, dvanáctistránkovém rozhovoru v aktuálním čísle časopisu Forbes. Přinášíme z něj ochutnávku.

Jak vám nádor diagnostikovali?
Před čtyřmi lety jsem přišel k doktorovi, protože mě pálily oči. Říkal jsem si, že mám zánět spojivek. Asi hodinu mě zkoumal a najednou začal měnit barvu hlasu a oznámil mi, že mám zhoubný nádor v oku. S tím, že když to půjde hodně špatně, zbývají mi tak dva měsíce času.

Jak jste reagoval?
Byl jsem z toho otrávený. Asi hodinu. Pak jsem si řekl, že z té nemoci udělám projekt. Tak jak to v životě umím. Prostě další krizový projekt. Všechno jsem začal načítat, studovat a dneska bych mohl ten melanom vyučovat. Ve firmě jsem všechno řízení předal a dal jsem si jednoduchý cíl: přežít.

Jak se to dělá?
Na všechno ostatní jsem se vykašlal a věnoval jsem se jen tomu cíli. Když jsem po týdnu přišel na první kontrolu, měl jsem s sebou dvě A4 plné otázek. Doktor se na mě chvíli díval a pak se mě fakt chytře zeptat: Pane Nováku, vás to opravdu zajímá, nebo jste jen zvědavý? Já mu potvrdil, že mě to zajímá, protože mi jde o život. Tak mě vzal ven a začali jsme si povídat.

O čem?
Začal tím, že mě upozornil, že si za ten nádor mohu jen a pouze já. Že jsem si vědomě své tělo 30 let huntoval. Že mě určitě bolela také záda a kolena a že to všechno byla varování, na která jsem kašlal. To jsem mu musel jen potvrdit. Práce mě hodně vyčerpávala, energii jsem bral z jídla. Strašně jsem se cpal – když mám stres, tak mám hlad. Kačenka, knedlíčky, litr vína denně, žádná míra… No, s lékařem jsme se nakonec spřátelili a já zase časem předělal život jemu. Dal jsem mu za cíl, aby se dostal mezi nejlepší oční chirurgy na světě, a docela se mi to daří. To byla doba, kdy jsem se začal věnovat sám sobě.

Tehdy jste měl řekněme nadváhu.
Nebojte se toho, byl jsem tlustý jako prase. Takže můj první cíl bylo zhubnout 50 kilo tuku. To bylo docela snadné, prvních 40 kilo určitě. Ale já si pak řekl, že je to málo. Já mám vždy velké ambice. Tak jsem začal chodit a zvyšovat dávky. Nakonec jsem ušel 500 kilometrů každý měsíc. To ale nejde moc dlouho vydržet, protože byste nic jiného nedělali. Tak jsem začal posilovat. První cíl bylo zvednout na bench press 100 kilogramů. Zamlada jsem uměl i 150. Pro pořádek, jsem ročník 1955. Dosáhl jsem toho a pak jsem se rozhodl, že budu absolutní fitness hvězdou ve svém věku a referenční okolí bude celý svět. Docela se mi to daří a pořád chodím pětkrát šestkrát týdně cvičit. Když to zkrátím, nemoc jsem překonal, a dostal tak do rovnováhy i tu čtvrtou zásadní věc v životě každého člověka.

Co to je? Nějaké čtyři kroky ke štěstí?
Celý rozhovor s Václavem Novákem včetně jeho návodu čtyř kroků ke spokojenému životu si můžete přečíst v aktuálním zářijovém čísle časopisu Forbes, které je právě na trhu. Najdete ho ve všech dobrých trafikách.

The post Nejslavnější český krizový manažer Václav Novák: Jak jsem porazil rakovinu appeared first on Forbes.

Na břehu řeky Potomac, jen kousek od Lincolnova památníku a slavného hotelu Watergate, se leskne nová budova Kennedyho centra pro umění. Její štíhlá bílá silueta svítí z centra Washingtonu do dálky a má v sobě trochu české DNA. Významně na ni přispěli Karel Komárek a jeho manželka Štěpánka.

Čtvrtý nejbohatší Čech s chotí totiž druhým rokem předsedají mezinárodnímu výboru pro kulturu Kennedyho centra, což je nejvýznamnější americká kulturní instituce. Budovu s názvem REACH, která se slavnostně otevřela tento víkend, navrhlo studio Steven Holl Architects. To mimochodem stojí i za vítězným návrhem nové budovy Janáčkovy filharmonie v Ostravě.

„Protože se sami se ženou kultuře a umění dlouhodobě věnujeme, zaujala nás u budovy REACH právě vize pro umění 21. století. Kdo z nás ví, jakou bude mít umění formu za 10 nebo 30 let?“ prohlásil Komárek. „REACH bourá bariéry mezi umělci a diváky. Je to otevřený, variabilní prostor, který reaguje nejen na dnešní trendy, ale zároveň díky své variabilitě je připraven sloužit novým formám umění za 20 let. Je to inspirace i pro nás, jak by mohl vypadat nový kulturní stánek v Praze…“

Decentní minimalistický design má symbolizovat světlo, pohyb a intimitu – což jsou vlastnosti, které vedle stojící původní budova Kennedyho centra, postavená v 70. letech, postrádá. Deník NY Times ji dokonce jednou nazval mramorovým superbunkrem.

Manželé Štěpánka a Karel Komárkovi při slavnostním otevření nové budovy Kennedyho centra ve Washingtonu

Nová stavba, která vyšla na téměř 250 milionů dolarů, byla financována pouze ze soukromých zdrojů. Mezi těmi, kteří na stavbu přispěli, jsou vedle Komárkových významní američtí podnikatelé a filantropové. Například David Rubenstein, Jacqueline Mars nebo Stephen Schwarzman, přidaly se i významné korporace jako Boeing či Wells Fargo.

Kennedyho centrum možná nemá z českého úhlu pohledu takové jméno, ale v USA jde o jednu z nejvýznamnějších kulturních institucí země. Spojené státy totiž nemají ministerstvo kultury, stejně jako povinnou hudební a výtvarnou výchovu na školách – takže oboje do velké míry památník JFK supluje.

View this post on Instagram

The REACH is ready for you! 🎶 ⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀ We can't wait to welcome you Sep. 7–22 as we explore the artistic possibilities of our new expansion during the FREE Opening Festival. ⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀ We'd love to see the festival through your eyes. Tag your experiences with #KenCenREACH, and learn more in our profile! ⬆️ ⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀ 📸 @sararassi for #walkwithlocals /#wwlxreach

A post shared by The Kennedy Center (@kennedycenter) on Sep 6, 2019 at 11:48am PDT

„V Česku není Kennedyho centrum doceněné. Těžko se to k něčemu přirovnává, u nás nemáme ekvivalent. Je to jako Národní divadlo, Státní opera, Rudolfinum, Nová scéna, Akademie výtvarných umění a ministerstvo kultury dohromady,“ popisuje Komárek instituci, u jejíhož vzniku stáli zakládající donátoři jako J. W. Marriott nebo John D. Rockefeller.

Do ročního rozpočtu 230 milionů dolarů přispívá americká vláda jen 40 miliony, na zbytek si musí Kennedyho centrum vydělat samo. Příjmy ze vstupného na koncerty a představení všeho druhu – od Lady Gaga přes muzikály Lví král či Hamilton až po Bolšoj těatr – na všechno nestačí, proto nastupuje na řadu fundraising. A to je jeden z bodů, které teď má Komárek s chotí Štěpánkou v rámci předsednictví také na starosti.

„Co naše role obnáší? Připravujeme a řídíme zasedání, snažíme se získat další sponzory pro centrum a zároveň se očekává, že budu podporovat vybranou oblast,“ odkazuje Komárek na snahu přivést do Kennedyho centra talentované krajany.

„Od začátku našeho předsednictví jsme věděli, že tu chceme zanechat významnou českou stopu. Podpořili jsme projekt Millenium Stage, kde například mohlo zatím vystoupit 12 mladých českých umělců. Pro některé z nich bylo vystoupení v Kennedyho centru odrazovým můstkem pro další vystoupení v USA,“ dodává Komárek

To pro Českou filharmonii byl Washington na jejím loňském turné klasickou zastávkou. Příležitost ovšem byla nevšední – byl to vrchol oslav 100. výročí vzniku Československa, které Komárek v Kennedyho centru uspořádal. Sál pro dva a půl tisíce lidí byl plný do posledního místa a hrála se Dvořákova Sedmá symfonie. Právě odkaz nejslavnějšího českého skladatele si vzal Komárek za svůj. Více než 10 let pořádá festival Dvořákova Praha a sponzoroval i loňské turné filharmoniků (jejichž prvním dirigentem byl právě Antonín Dvořák) po USA.

Komárek, jehož jmění pro letošek díky výkonnosti firem, jako je Sazka, OPAP, MND, Fischer či Autocont, odhadujeme na 3,1 miliardy dolarů, podle svých slov dává ročně na filantropii zhruba 50 milionů korun.

View this post on Instagram

Hovering above a vibrant and celebratory first day of the #KenCenREACH Opening Festival. The celebration continues tomorrow! 📸 @vsiaerial

A post shared by The Kennedy Center (@kennedycenter) on Sep 7, 2019 at 6:38pm PDT

Kennedyho centrum není jeho jedinou aktivitou v USA. Kromě několika nemovitostí (včetně rodinného sídla v Palm Beach na Floridě) je tu činorodý i jako byznysmen. V Západní Virginii staví továrnu na metanol (těkavá a silně jedovatá kapalina je klíčová při výrobě PET lahví, nátěrových barev či vody do ostřikovačů), pojmenovanou Liberty One.

Loni v listopadu vydal dluhopisy za 2,1 miliardy korun, z nichž se má financovat stavba prvního závodu, a druhý už se plánuje. Liberty Two, taktéž na východním pobřeží USA, by měla podle Komárkova vyjádření následovat v příštím roce.

Druhým americkým pilířem je jeho angažmá v sanfranciském venture kapitálovém fondu Jazz Ventures. Ten se zaměřuje na investice do přelomových technologií, které dokážou zlepšit výkon lidského těla i ducha.

The post Česká stopa ve Washingtonu. Komárek pomohl postavit nové centrum umění JFK appeared first on Forbes.

Pražská Bílá labuť byla desítky let perlou obchodních domů i architektury ve střední Evropě. Pak začala strádat v konkurenci nových nákupních center. A stárla. Budově je dnes 80 let a její majitel, Oldřich Petráček a jeho společnost Transakta, ji chce rozsáhlou rekonstrukcí za více než půl miliardy korun vrátit na výsluní. Deset let mu s tím pomáhalo architektonické studio TaK Marka Tichého.

„Tvůrci Bílé labutě byli před 80 lety nesmírně architektonicky i technicky pokročilí. Pracovali s konceptem zářícího zaoceánského parníku a my ho plánujeme zachovat,“ naznačuje Tichý. Dominanta „parníku“, modrý neon ve tvaru labutě s korunkou, na domě podle něj rozhodně zůstane. To ale není vše.

Vizualizace a animace, které ztvárňují přerod Labutě, počítají s tím, že z obchodního domu v pražské ulici Na Poříčí vznikne moderní evropská nákupní galerie. Vstupní patro budovy se odhalí a prosklí, středem budovy mají prostupovat eskalátory, které jsou dnes posunuté do boků. Povedou sedmi patry určenými obchodům a nad nimi vznikne prosklené atrium, které propustí do budovy více světla.

Pro dodávky skla oslovil majitel budovy původní švýcarskou firmu, která Bílé labuti dodávala skla už ve 30. letech.

Podle architekta Tichého jsou ve zdánlivě zašlé Labuti schované poklady. Vedle dobových skel to jsou třeba nejrychlejší výtahy, jaké lze v pražských obchodních centrech najít. Ty se podle principu pater nosteru stále pohybují a laicky řečeno „na zavolání“ zrychlí.

Obchodní prostory v Labuti mají zůstat otevřené. Majitel by rád do budovy nalákal jednoho prestižního nájemce, který by provozoval celý obchodní dům. Architekti koncept prezentovali mimo jiné majiteli řetězce luxusních nákupních galerií Lafayette. Při získávání nájemců majitel Labutě argumentuje její velkou návštěvností (denně sem zavítá asi osm tisíc lidí) a také výhodnou pozicí a zvedající se úrovní lokality.

Bílá labuť by se měla stát průchozí pasáží od ulice Na Poříčí na druhou stranu k Petrskému náměstí. Z hlavní strany směrem k nové budově Florentinum a k divadlu Archa navíc plánují architekti a také pražský institut IPR galerii „opticky“ napojit na pasáže, které vedou až k Masarykovu nádraží. Výhledově by měla celá oblast projít zásadní revitalizací a zkrášlením a zóna by se měla stát takovými „druhými Příkopy“.

Zásadní změny čekají také další nemovitosti a pozemky, které k Bílé labuti patří. V současnosti se tu nachází pětipatrový hotel, k němuž se mají přistavět další dvě patra. Na volném prostranství, které není z ulice vidět, vznikne i sedmipatrová kancelářská budova. Labuť navíc disponuje velkým hospodářským areálem, kde se mohou pohybovat nadměrné vozy, je tedy přístupná pro zásobování. Areál se má částečně zachovat, přiklopí se ale zelenou střechou a v objektu vzniknou ještě nové garáže.

Masivní přerod, který čeká celou nákupní budovu, přilehlý hotel i hospodářský dvůr, potrvá minimálně pět let. Památkáři už jej ale schválili. Bílá labuť je tak v tuto chvíli nejdál ze všech historických obchodních domů, jako jsou Máj nebo Kotva. Ty taktéž plánují rekonstrukci, s památkáři ale zatím stále zápasí.

The post Paříž v Praze. Z Bílé labutě bude průchozí galerie jako Lafayette appeared first on Forbes.

„Jak se pozná dobré víno? Objektivně ho dělá terroir a vinař – dobrý vinař dokáže vínu dělat průvodce od keře až do lahve, nesnaží se ho znásilňovat. Jenže ani sebelepší vinař neudělá dobré víno, pokud nemá v rukou zdravý hrozen,“ říká Filip Hotový, původně doktor filozofie v oboru estetika a dnes spolumajitel sítě vinných barů a obchodů s vínem Na břehu Rhôny.

„A subjektivně? Dobré víno dělá okamžik. Skvělé může být i obyčejné stolní víno, které si dáte k večeři s přáteli, nebo to vypité na vinici ze skleničky od hořčice. Protože tam patří a je to ta správná situace.“

Vedle něj sedí jeho dlouholetý parťák a druhý z majitelů Karel Karafiát, vystudovaný fyzioterapeut, který má ovšem ve sklence mimořádně vodu. „Mám suchý měsíc, jednou začas je to dobrá věc,“ konstatuje se špetkou závisti v hlase.

Ti dva se znají už 26 let. Potkali se na začátku 90. let jako teenageři v dětském oddílu, kde zůstali až dodneška, kdy už je z oddílu neziskovka. S tou pravidelně jezdívali do Provence a v roce 2010 si řekli, že zkusí začít vozit skutečně kvalitní víno z oblasti kolem řeky Rhôny, které v té době v Česku ještě nebylo dostupné. Zpočátku pouze pro přátele.

„Tehdy to byla jen zábava, jezdili jsme po různých sklepech, poznávali místní vinaře a jejich víno. Ale zhruba po roce už to dospělo do fáze, kdy jsme v dodávce vezli asi paletu a půl jen pro soukromou spotřebu, a tehdy jsme si řekli, že už je možná načase to celé někam posunout,“ vypráví Karel Karafiát v pobočce Na břehu Rhôny na pražské Výtoni, prvním podniku, který v roce 2011 otevřeli. Původně jen jako malý prostor, kde chtěli prodávat osobně vybrané a dovezené lahve v biokvalitě od malých vinařů.

„Nejdřív jsme si ani nebyli jistí, jestli otevíráme obchod s vínem, nebo vinárnu. Ale ukázalo se, že nás i naše zákazníky těší víno nejenom pít, ale také si o něm povídat, takže se to všechno hezky posunulo směrem k vinárně,“ vzpomíná Filip Hotový.

Karel Karafiát a Filip Hotový. Foto: Jan Schejbal

Jako ve francouzském podniku někde na venkově si tady budete připadat i dnes, kdy už se původní prostory rozrostly o další místnost, a dokonce i za roh na Rašínovo nábřeží do místa pojmenovaného, ano, Za Rohem. Bíle omítnuté stěny, dřevěné stoly, kolem nich lavice a židle, na stěnách spousta polic s vínem a knihami a taky tabule s nabídkou občerstvení od lokálních farmářů. A v jedné z místností to, co Břeh Rhôny odlišuje od řady jiných vinných barů: několik skříní naplněných takzvanými bag in boxy, které fungují jako samoobsluha.

Pro nalévání i dolévání vína totiž Na břehu Rhôny platí trochu jiná pravidla. Když si vyberete sklenku nebo lahev z nabídky více než 140 vín, obsluha vám ji samozřejmě přinese. Ale spousta hostů sem chodí právě kvůli skříním s bílým, růžovým i červeným vínem, z nichž si sami načepují podle vlastní chuti a v množství, které jim vyhovuje, aniž by je přitom kdokoli kontroloval – spotřebu si každý sám zaznamenává čárkováním tužkou na malé papírky. Co čárka, to jedna deci.

„Nápad na samostáčení jsme dostali asi po roce, co jsme Výtoň otevřeli. A je pravda, že právě to nás zviditelnilo a odlišilo,“ připouští Karel Karafiát. „Několik boxů s vínem jsme na Výtoni měli od začátku, naši sousedi si k nám sami chodili dočepovávat lahve. A když jsme po roce fungování rozšiřovali prostor, přemýšleli jsme o něčem inovativním. Tou dobou už jsme znali dost vinařů, od kterých jsme mohli vozit skutečně kvalitní víno v boxech, tak jsme jen rozšířili nabídku a zavřeli ji do skříní.“

Zábavný nápad a důvěra v poctivost zákazníků se jim evidentně vyplácejí. Jejich společný byznys by letos měl dosáhnout obratu kolem 30 milionů korun a pobočky Na břehu Rhôny dnes vedle Výtoně najdete i v Karlíně, v Dejvicích (tady vedle vinného baru funguje i bistro) a na Vinohradech, ale taky v Olomouci. Ne všechny pobočky Hotový s Karafiátem provozují sami, Rhônu na Vinohradech a v Olomouci řídí franšízanti. A na konci září přibude také nová franšíza v Plzni.

„Neměli jsme původně vůbec ambici otevírat další pobočky, ale postupně nám přibývalo tolik vína ve skladu, že se otevřela druhá a třetí pobočka, pak přišel jeden franšízant, druhý… V tuhle chvíli už o franšízingu jednáme se sedmi dalšími zájemci, kteří nás oslovili, a příští rok bychom o téhle možnosti u nás chtěli dát poprvé vědět aktivně my sami, abychom Rhônu rozšířili i do menších měst,“ plánuje Filip Hotový.

Vedle řízení svých podniků se oba společníci věnují i velkoobchodu s vínem, přes který dodávají vína třeba do pražských kin Aero a Světozor, do A studia Rubín nebo do kaváren mamacoffee. Navíc pravidelně pořádají degustace a školení a letos na podzim poprvé vyvezou zájemce do Provence na objevnou výpravu za tamějšími vinaři.

„Samozřejmě nás těší, když se nám daří Na břehu Rhôny rozvíjet,“ říká Karel Karafiát. „Ale nevěřím tomu, že kdybychom od začátku sledovali nějaký přísný byznysplán, fungovalo by to. Víno pro nás není móda, ale živý produkt a my jsme prostě chtěli vytvořit místo, které by lidem zprostředkovalo stejný pocit, jaký máme my, když se setkáváme s našimi vinaři.“

The post Na břehu Rhôny: Kamarádi z oddílu vymysleli vinárnu jako samoobsluhu a šíří ji po Česku appeared first on Forbes.

Startup Davinci Travel System vyvíjí platformu pro skupinové rezervace propojující cestovní kanceláře s hotely. V nejnovějším investičním kole si došel pro 2,1 milionu eur (zhruba 55 milionů korun). Investici vedl člen žebříčku nejbohatších Čechů Ondřej Fryc, respektive jeho fond Reflex Capital. Součástí obchodu byli i stávající investoři – čeští J&T Ventures a renomovaný britský fond Seedcamp.

„Cestování je na obrovském vzestupu a platformy typu Booking.com jsou vhodné spíše pro individuální turistiku. V automatizaci skupinových rezervací spatřujeme velkou budoucnost. Davinci TS jsme ale podpořili zejména kvůli silnému zakladateli,“ komentuje investici Ondřej Fryc, managing partner Reflex Capital.

Pětadvacetiletý zakladatel a CEO Alex Ilyash (na úvodní fotografii) se svou firmou zažil turbulentní rok. Poté, co úspěšně otevřeli několik zahraničních trhů, se loni vydali dobývat západní Evropu, do čehož vložili veškeré prostředky. „Z hlediska struktury firmy ani strategie jsme nebyli na takový krok ještě připraveni, a tak jsme udělali spoustu zbytečných chyb, které nás stály peníze a hlavně ztracený čas,“ přemítá člen české sestavy 30 pod 30.

Pro další investiční kolo proto hledali investora, který by startupu nejen poskytl peníze, ale zároveň pomohl s řízením firmy. „Našli jsme jej v týmu lidí kolem Ondřeje Fryce,“ dodává Ilyash.

Davinci TS nyní spolupracuje s více než 10 tisíci hotelů (včetně Hiltonu, Ibisu či Radissonu) ve všech evropských zemích a zhruba třemi stovkami cestovních kanceláří z celého světa.

Hlavním cílem pro letošní rok je zvýšení konverzí právě u cestovních kanceláří. „Během našeho působení jsme již nasbírali relativně velké množství dat, díky kterým dokážeme lépe předvídat potřeby zákazníků a třeba i doporučovat konkrétní hotely,“ vypočítává mladý podnikatel. Jednou z novinek, které jeho startup letos dále představí, budou rezervace navazujících služeb, jako jsou například večeře či pronájem konferenčních místností.

Co se týče regionů, bude se Davinci nyní soustřeďovat primárně na Čínu. V tomhle byznysu totiž platí, že vyhrává ten, kdo má větší objemy rezervací, a tudíž páku dostat od hotelů lepší ceny. „V Německu jsme se spálili, protože jde o vyspělý trh, kde mají vlastní rezervační systémy, vlastní smlouvy a tak dále. Věřím, že až se tam za rok či dva vrátíme, díky objemům z Číny tamější hráče předběhneme,“ uzavírá Ilyash.

The post Český startup Davinci TS získal 55 milionů korun, investici vedl Ondřej Fryc appeared first on Forbes.

Martin Roubal chtěl mít vždycky svou roubenku. Coby rodák z Podkrkonoší k nim měl blízko, a když se pak dostal ke stavebnictví a začal roubenky stavět na zakázku pro ostatní, netrvalo dlouho a postavil si v Černém Dole jednu takovou i pro svou rodinu.

Brzy ji začal pronajímat a z chalupy byla rázem dobrá reklama na Roubalovu stavební firmu. Zákazníci si nechávali navrhnout a podle tradičních postupů stavět roubenky moderní a Roubal pak vydělané peníze investoval do stavby dalších vlastních roubených chalup určených k pronájmu. Jednoduchý princip – a jednoduchá investice, která se skvěle osvědčila.

Dnes už má Roubal takových chalup v krkonošském Černém Dole pět, šestou staví a jedna další už je naplánovaná. S průměrnými cenami pronájmu 45 tisíc na týden (o silvestru pak klidně i 100 tisíc) přitom nejde o žádné obyčejné chalupy, ale mnohem víc o luxusní ubytování se saunami, bazény, vířivkami, vinotékami a řadou doplňků i nábytku řešených na míru. Třeba některá světla si Martin Roubal nejen navrhuje, ale část z nich i sám ve sklárně foukal.

Obsazeno je skoro pořád. „Lidi se nám z víc než 50 procent vracejí a často si na odjezdu hned rezervují ubytování dopředu na další rok,“ říká jeho žena Kateřina Roubalová. „Pamatuju si jen, jak nám jednou někdo psal, co si to dovolujeme, mít tak drahé ubytování, ale to byla fakt výjimka,“ směje se Roubalová.

Manželé Roubalovi přitom nevyužívají ubytovací platformy jako třeba Booking nebo Airbnb, ani se nesnaží sehnat zákazníky přes sociální sítě. Většina hostů si chalupy, z nichž každá je zařízená v trochu jiném stylu (moderní, retro, klasická babičkovská…), najde sama na doporučení. „Klienti jsou převážně Češi, většinou podnikatelé, rodiny, které chtějí soukromí,“ dodává Roubalová s tím, že se ani nijak nesnaží oslovit klientelu zahraniční.

Roubenky, které staví na zakázku, si od Roubalových nechávají stavět hvězdy českého showbyznysu, úspěšní podnikatelé i špičkoví manažeři. Systém investice do roubenek zastupujících zároveň vzorový dům pro zákazníky, kteří si chtějí nechat postavit vlastní chalupu, funguje výborně.

A za to, aby se člověk vůbec mohl podívat, jak tyhle stavby vypadají, se dokonce platí. „Jezdili nám sem turisti, na čtyřhodinovou prohlídku přišlo klidně 40 lidí, bylo to neúnosné, proto jsme prohlídky zpoplatnili,“ říká Martin Roubal. Dnes se na prohlídku čeká klidně tři měsíce. „I na ukázkových dnech se nás ptají, jestli neprodáme, že nám druhý den pošlou peníze. Ale to nechceme. Je to nejlepší investice, jaká může být.“

The post Roubal chtěl vlastní roubenku. Teď jich má pět a postavil na nich skvělý byznys appeared first on Forbes.

Majitel Alzy společnost L.S. Investments se přidává k developerům a investorům, kteří chtějí udělat z bývalé dělnické čtvrti v pražských Holešovicích moderní kancelářskou oblast. A nejen kancelářskou! Holešovice jsou pro prodejního giganta hlavním útočištěm: kromě showroomu, obchodu a výdejny ve zdejší historické tržnici tu je i sídlo firmy. Ti drží rozsáhlé pozemky v dalších částech Holešovic – a mají s nimi velké plány, které by mohly zajímat jak rezidenty, tak další firmy.

„Vlastník objektu počítá s přestavěním celého areálu,“ potvrzuje Jan Moudřík, šéf expanze Alzy a jednatel společnosti Hall, s. r. o., která má areál na starosti. V areálu pěti budov, který firma kupovala před několika lety, nyní vedle samotné Alzy sídlí agentura Ogilvy a další firmy. Pozemek o celkové rozloze 30 tisíc metrů čtverečních by se měl z velké části proměnit v nové kanceláře. Zhruba šest tisíc metrů připadne samotné Alze.

Část budov už leccos pamatuje: nejstarší byla postavena v roce 1911 a stála tu proslavená Zátkova sodovkárna. I proto budou majitelé budov muset řadu kroků konzultovat s úředníky. Koncept má podle plánů na prvorepublikovou historii navazovat. A nejspíš si s ní pohraje také budoucí název areálu.

První výrazné změny se v této části Holešovic projeví tak za pět let, odhaduje Moudřík. Na pozemcích nedaleko holešovického přístavu by mohla vzniknout mimo jiné nová dominanta převyšující současný areál. Vlastník by rád jednu z budov zvedl o dvě patra a novou střechu pokryl vegetací. V lokalitě by tak přibyla takzvaná zelená střecha, doporučovaná architekty pro její lepší regulaci teploty a následně i srážek ve městech. „Část střešní plochy bychom také rádi vyhradili jako prostor pro přistávání dronů,“ naznačuje Moudřík s tím, že mezi zaměstnanci i klienty Alzy jsou drony velmi oblíbené.

Holešovická tržnice se v posledních letech mění před očima

Majitelé počítají i s dalšími „vychytávkami“. Na místě už je předschválená nabíjecí stanice pro elektromobily, která vznikne ve spolupráci se společností PRE. „K dispozici bude pro rezidenty i k všeobecnému využití,“ říká Moudřík.

Další plány počítají s otevřením dnes spíše industriálního areálu veřejnosti. V místě vzniknou kavárny, farmářský obchod nebo třeba velkokapacitní přednáškový sál. Majitelé areálu také diskutují o změně nejmenší technické budovy na moderní obytnou. Ta by mohla v budoucnu sloužit na rozjezd třeba zahraničním zaměstnancům Alzy, kterých ve firmě přibývá. „Otázkou zatím zůstává, jak by se k takové změně postavila samotná Praha 7,“ dodává Moudřík.

Podle něj se první odhady nákladů na úpravy v areálu pohybovaly kolem 200 milionů korun, ale počítá se s jejich růstem. V horizontu deseti let by totiž majitelé Alzy mohli přispět k celkovému rozvoji celé čtvrti a jejího propojení s dalšími holešovickými projekty. Prostor by měl svou zelení a otevřeností navazovat na zbytek Holešovic – například sousední administrativní komplex v Jankovcově ulici.

V dynamicky se rozvíjející čtvrti aktuálně rostou další kancelářské objekty, mimo jiné od společnosti Skanska. Jeden z nich počítá s vytvořením nové cyklostezky a další zeleně.

The post Alza postaví městečko budoucnosti. Holešovice dostanou i letiště pro drony appeared first on Forbes.

Ondřej Holoubek se od středy nezastavil. Mluvčí společnosti Global Payments, které patří víc než polovina platebních terminálů v českých obchodech, už druhý den uklidňuje zákazníky. Víkendová apokalypsa při bezkontaktním placení? Žádná nenastane.

„Jsme úplně zděšení, vůbec netušíme, proč k tomu došlo. Je to zbytečná hysterie,“ kroutí Holoubek hlavou nad zprávami, podle kterých hrozí, že od soboty v českých obchodech nezaplatíte bezkontaktní kartou, protože vám platební terminál platbu zamítne.

Kde se hysterie vzala? V sobotu 14. září vstoupí podle evropských nařízení v platnost nová pravidla pro ověřování platebních karet. Pokud půjde o šestou platbu bez zadaní PIN kódu nebo platbu, při které součet bez zadání PIN kódu přesáhne 150 eur (zhruba čtyři tisíce korun), banka si musí vyžádat ověření i při platbách pod 500 korun.

V praxi to znamená, že vám může terminál v takové situaci platbu zamítnout a tvářit se u toho, jako byste na účtu například neměli dost peněz. A pokud vám prodavač neporadí, že stačí jen kartu do terminálu zasunout, zadat PIN a platba normálně proběhne, můžete mít problém.

Právě na něj včera upozornila ČNB, jejíž tisková zpráva zněla dramaticky. „My ale nečekáme, že by se něco zásadním způsobem měnilo, naši klienti jsou navíc poměrně zvyklí, že musí občas zadat PIN,“ říká mluvčí Komerční banky Michal Teubner.

Vtip je v tom, že nová regulace má za úkol sjednotit bezpečnostní pravidla při placení v rámci celé Evropské unie. Česko však bylo v otázce bezpečnosti napřed, takže pravidla, která teď ČNB po bankách vyžaduje striktně, už většina z nich v podobné míře dávno uplatňovala.

Například Česká spořitelna vyžaduje ověření pomocí PIN kódu u šesté platby už delší dobu, Komerční banka měla podle Teubnera dokonce ještě přísnější bezpečnostní algoritmus. Klienti tuzemských bank se tak pravděpodobně s podobným překvapením setkali už v minulosti a nic zásadního se pro ně nezmění ani v sobotu.

Změna se například nijak nedotkne ani platebních terminálů v pražských tramvajích, u kterých ČNB varovala, že můžou být nefunkční – podle Global Payments, která terminály do MHD dodává, jsou kvůli absenci klávesnice pro zadávání PIN kódů z nové regulace vyjmuty.

Zásadní problém by neměl nastat ani s terminály, které nemají aktualizovaný software. Společnosti dodávající platební nástroje (takzvaní acquireři) sice nestihnou všechny terminály aktualizovat včas, například ty od Global Payments by však i s neaktualizovaným softwarem neměly platbu odmítnout – jen vyzvat k zadání PIN kódu.

Zamítnutí plateb se tak zřejmě bude týkat jen části terminálů a pravděpodobnost, že na ně narazíte a ve stejnou chvíli „splníte“ podmínky pro ověření platby, je tím pádem minimální: sérii pěti bezkontaktních plateb pod 500 korun totiž velmi pravděpodobně pokaždé přerušíte buď výběrem z bankomatu, nebo třeba bezkontaktní platbou pomocí Apple Pay, kterého se regulace netýká (platba je ověřená vaší biometrikou).

„Zamítnutých plateb bude málo. Týká se to jednoho až dvou procent ze všech transakcí,“ říká Marcel Gajdoš, šéf Visa pro Česko a Slovensko. Větší změna se v nadcházejících měsících odehraje spíš u plateb
internetových, které budou muset být nově ověřeny nejen pomocí SMS zprávy, ale ještě další vrstvou ochrany, například otiskem palce v mobilu nebo heslem.

„Už dnes vede standardní 3DSecure ochrana k opuštění košíku ve zhruba osmi procentech případů. Silné způsoby ověření tuto hodnotu krátkodobě zvýší klidně až na dvojnásobek,“ varuje šéf společnosti Mall Pay Adam Kolesa. České e-shopy si ale zatím můžou oddechnout – implementace této regulace byla kvůli nedostatku času na přípravu odložena.

The post Platební apokalypsa nehrozí, české banky si pohlídaly nové směrnice EU appeared first on Forbes.

Na pátek 13. svolal soud pro jižní newyorský obvod předběžné jednání všech stran ve sporu druhého nejbohatšího Čecha Radovana Vítka s jeho bývalými byznysovými partnery. Ti letos v dubnu podali žalobu, v níž mimo jiné tvrdí, že Radovan Vítek nezákonně ovládl německou developerskou společnost Orco. Ta dnes patří k nejcennějším částem jeho realitního impéria CPI Property Group (CPI PG). Žaloba navíc tvrdí, že se Vítek choval nezákonně už v minulosti a dluží partnerům množství peněz.

Žalující stranu tvoří americké fondy Kingstown, které byly v Orcu investory, a společnost Investhold, za níž stojí čeští miliardáři Marek Čmejla a Jiří Diviš. Ti v minulosti pomáhali byznys Radovana Vítka financovat a byli i skrytými podílníky předchůdce dnešní skupiny CPI PG. Pak se ale rozkmotřili.

Proti Vítkovi spojili Češi síly s Američany a domáhají se náhrady škody ve výši zhruba jedné miliardy dolarů. Protože se opírají také o údajné porušení amerického zákona proti zločinnému spolčování, známého jako RICO, může být náhrada škody až ztrojnásobena, a v přepočtu by tak dosáhla 70 miliard korun.

Dnešní jednání pravděpodobně přinese jen rozplánování dalších kroků, tedy kalendář soudních slyšení. Vítkem ovládaná miliardová skupina CPI Property Group (CPI PG) včera podala návrh na zamítnutí žaloby. Návrh odůvodňuje skutečností, že CPI nepodléhá jurisdikci amerických soudů a žaloba vykazuje zjevné vady v podání. Údajné porušení zákona RICO má totiž čtyřletou promlčecí lhůtu, která už uplynula. Kingstown vede proti CPI PG a Radovanu Vítkovi podobný spor také v Lucembursku, kde ale letos v létě tamní soud žalobu Kingstownu odmítl.

„Podle lucemburského soudu žaloba neobsahovala žádná jasná a srozumitelná tvrzení, která by soud mohl projednat a proti kterým by se CPI PG mohla u soudu bránit,“ uvedla včera Vítkova realitní skupina. Ta meziročně stále roste: čistá hodnota jejích aktiv v polovině letoška tvořila 4,7 miliardy eur (meziročně plus čtyři procenta) a je rozkročená po celé střední Evropě. Dluhopisoví investoři jsou CPI PG nakloněni, ale spor pochopitelně ohrožuje její další reputaci.

The post Vítek vs. expartneři. Druhý nejbohatší Čech se v New Yorku soudí až o 70 miliard appeared first on Forbes.

Už jste si vystřihli slevové kupony? Možná se teď lehce ušklíbnete. Pro řadu obchodníků je ale nákupní akce nazvaná podle časopisu, jehož kupony v ní lze využít, druhou klíčovou událostí roku hned po Vánocích.

Časopis Marianne, respektive vydavatelství Burda, přišel před 19 lety s nápadem umístit na své stránky slevové kupony, které se dají během jednoho zářijového víkendu uplatnit ve vybraných obchodech. Začínalo se s několika málo prodejci, ale po bezmála 20 letech je do akce zapojeno přes 6600 českých obchodů, v nichž můžete dostat až 70procentní slevu na vybrané zboží – další pak získáte při platbě kartou Mastercard od banky ČSOB.

Akce v průběhu let přerostla do nákupního šílenství známého z výprodejů v amerických shopping mallech nebo slavných nákupních pasážích v italském Miláně. „Z pohledu marketingu a výsledného efektu nemá akce tohoto typu v Česku obdoby,“ soudí Kristýna Najmanová z marketingové agentury Geometry Prague. Stejného názoru je i ředitel Ogilvy Ondřej Obluk, podle něhož se Dny Marianne bezpochyby staly fenoménem. „Je to nejúspěšnější projekt svého druhu na českém trhu,“ souhlasí.

V čem je tahle slevová akce tak výjimečná? Je především rozsáhlá. Vzhledem k účasti tisíců obchodů z různých odvětví jde o neobvykle širokou kampaň. S malým kuponkem nebo jeho elektronickou verzí staženou v mobilu si můžete dojít koupit kuchyňského robota nebo šaty z aktuální kolekce některé ze zúčastněných oděvních značek. Slevová akce se stala tak populární, že na stejný víkend začali plánovat a nabízet slevy i obchodníci, kteří se na akci s Marianne vůbec nepodílejí. Stačí si projet komerční nabídky ve svém e-mailu…

Slevu navíc ve většině případů dostáváte na něco, co je na pultech aktuální a neleží to obchodníkům ve skladě roky. „Máme podmínku, že se nesmí jednat o staré zboží,“ dodává k akci generální ředitelka vydavatelství Burda Petra Fundová.

Zářijová nákupní akce je klíčová hlavně pro obchodníky s módou: jak z běžných kamenných sítí, tak z e-shopů. Význam má třeba i pro prodejce kosmeticky či elektroniky. Ti si však až několikrát do roka organizují vlastní slevové akce ještě mimo sezonní výprodeje. Například jen e-shop Alza.cz stihne během 12 měsíců roku hned několik původních slevových kampaní.

„Podobné akce přinášejí retailerům několikanásobné zvýšení obratu. Musí však počítat s tím, že v období před akcí a po ní mohou jejich tržby klesnout i pod průměr,“ říká Najmanová.

Manažer e-shopu Zoot Robert Vojáček vypočítává, že Dny Marianne jsou pro Zoot druhou nejdůležitější nákupní akcí v roce hned po listopadovém Black Friday, který si české obchody osvojily po americkém vzoru. Zoot poskytuje slevy na všechno aktuální zboží. Vojáček odhaduje, že během nadcházejícího zářijového víkendu prodají o desítky procent zboží víc než obvykle. „Taková akce už dává smysl, aby se nám vrátila marže, kterou ztratíme slevami,“ vysvětluje a pro srovnání dodává, že prodeje na takzvaný Black Friday jsou oproti běžným dnům opravdu násobně vyšší.

Podle loňských výsledků prodali obchodníci během Dnů Marianne 2018 zboží za více než půl miliardy korun. Marketingoví experti se shodují, že kdo s touto jednorázovou akcí dobře pracuje, může nabrat i dlouhodobou loajalitu u zákazníků a zvednout oblibu své značky. Platí to ale hlavně v případě, že obchodníci nepracují s cenou jako s hlavním marketingovým tahounem po zbytek roku.

Z marketingového pohledu je pozoruhodný win-win efekt na straně obchodníka i zprostředkovatele slevy, tedy časopisu Marianne. Lidé z reklamy těžko hledají příklad podobné kampaně jinde ve světě. „Zářijové vydání Marianne s kupony se každoročně prodává ve stále větším objemu,“ říká Petra Fundová. V loňském roce šlo o 135 tisíc prodaných výtisků, což je asi čtyřnásobek běžného průměru. Letos dala Burda podle Fundové vytisknout zhruba 160 tisíc vydání časopisu. Během září také Marianne často přibývají předplatitelé. Akcí se inspirovaly i další tituly z vydavatelství jako Elle nebo Joy, které své vlastní slevové akce nasazují jindy.

The post Dny Marianne jsou český Black Friday, shodují se prodejci i marketéři appeared first on Forbes.

Fenomén Beat Saber neustává ani rok po vydání finální verze hry, která uchvátila i diváky slavné talkshow Jimmyho Fallona. Rytmické šermování svítícími meči se stalo historicky nejúspěšnější hrou pro virtuální realitu a notně přikrmilo prodeje VR systémů jako Oculus Rift nebo PlayStation VR, jejichž úspěch se jinak drží za očekáváním.

Beat Saber mluví univerzálním jazykem hudby a pokračuje v nejlepší tradici rytmických titulů, jako byl legendární Rez pro PlayStation 2 nebo oblíbené party hry ze sérií Dance Dance Revolution a Guitar Hero. Jejich odkaz se česko-slovenskému týmu, na jehož počátku stáli dva nezdolní kamarádi Ján Ilavský a Vladimír Hrinčár, podařilo přenést do třetího rozměru: s nasazenou virtuální přilbou se ocitáte „uvnitř“ neonového světa, ve kterém do rytmu zvolené skladby trefujete nalétávající kostky.

Ján Ilavský a Vladimír Hrinčár, tvůrci původní verze Beat Saberu

Jednoduchý princip vás díky vybroušenému zpracování a kouzlu virtuální reality snadno pohltí. A k tomuto pohlcení můžou napomoct i speciální batohy, pulzující basovými frekvencemi přímo do vašeho těla. Podobná řešení nejsou ničím novým, ale nově se objevil model vyrobený firmou SUBPAC v limitované edici právě pro Beat Saber.

Jeho výjimečnost se nedrží jen v kosmetické rovině, ale obsahuje vylepšené převodníky energie, které mají přesněji reprodukovat fyzický dojem z přehrávané skladby. Cílem přitom nejsou jen hráči a hráčky, kteří chtějí přikrmit svůj audiovizuální zážitek, ale například i uživatelé z řad neslyšících.

Ti mohou hudbu vnímat právě pomocí vjemu přenášeného dotekem – jen se vás namísto něčí ruky „dotýkají“ přímo zvukové frekvence, které právě batoh pomáhá přenášet přímo do vašeho těla. Kdo si ale nepospíšil, tomu už limitovaná edice stihla utéct: za zhruba sedm tisíc korun se okamžitě vyprodala, a dalším zájemcům tedy nezbývá než počkat na uvedení verze regulérní.

Úspěch obrandované limitky ale znovu poukazuje na fenomén Beat Saberu jako takového. Bublina virtuální reality, nafouklá technologickým pokrokem, sice dávno splaskává, ale díky česko-slovenským vývojářům stále září naděje jejího masového potenciálu.

The post Nejúspěšnější současná česká hra dostala audiobatoh, okamžitě se vyprodal appeared first on Forbes.

Čeští byznysmeni si s umělou inteligencí moc nerozumějí a jsou k ní mnohem skeptičtější než jejich kolegové z okolních zemí. Pouze 51 procent představitelů českých firem je přesvědčeno o jejím pozitivním dopadu.

Vyplývá to ze studie Byznys ve věku umělé inteligence, kterou si nechal zpracovat Microsoft. Studie pokryla 13 zemí a 1150 lídrů z podnikatelské sféry. Ti byli dotázáni, jak plánují umělou inteligenci aplikovat a jaký mají názor na její budoucí využití. V Česku se do průzkumu zapojilo 100 lídrů firem nad 250 zaměstnanců. Výsledek?

Vedoucí postavy českého byznysu spíš vyčkávají, co nejbližší léta přinesou, a jsou s implementací opatrné. „Na rozdíl od jiných lídrů ale mají problém rozeznat, jakou přidanou hodnotu jim v této oblasti může AI přinést,“ uvádí studie.

„Řada lídrů českých podniků zmiňuje, že s umělou inteligencí experimentuje nebo ji využívá maximálně na optimalizaci svých zavedených byznysových procesů – ne však na zásadní inovaci. Raději vylepšujeme stávající, než hledáme něco úplně jiného, máme to zakódováno v české DNA. Vyplývá to ze struktury české ekonomiky, v níž je tradičně silný průmysl,“ říká Rudolf Urbánek, generální ředitel Microsoftu pro Česko a Slovensko.

Podle Urbánka to souvisí s nízkým počtem vysokoškoláků ve společnosti, s úrovní místní digitální infrastruktury a také s majetkovou strukturou v českých firmách. „Přirozeně víc inovují ty, které mají rozhodovací huby jinde. Ve Skandinávii nebo v Nizozemsku je základ pro inovace úplně jiný. V Česku necítíme takovou naléhavost, jako je patrná v jiných zemích,“ dodává.

Ze zemí, kde průzkum probíhal, skončilo Česko v hodnocení pozitivního dopadu AI třetí od konce. Například v USA se na umělou inteligenci pozitivně dívá 68 procent, a v Itálii dokonce 78 procent byznysmenů. Zároveň by 68 procent vedoucích představitelů českých firem uvítalo nějakou formu podpory a dalšího vzdělávání, aby byli na změny související s AI dobře připraveni.

Součástí průzkumu, který Microsoft prezentoval, byly i tři příklady, jak se umělá inteligence v českých firmách a institucích využívá.

Regálový inspektor

Rakouský nápojářský gigant Red Bull sází na aplikaci Shelf Inspector od české vývojářské společnosti DataSentics. Co umí? Stačí s ní pouze vyfotit regál v obchodě a aplikace sama vyhodnotí, jestli je zboží na správném místě a se správnou cenovkou, a zjistí také, jak si vede oproti konkurenci. Proces, který dříve zabral několik týdnů, dnes trvá pár desítek vteřin. Vedení Red Bullu se po úspěchu české aplikace rozhodlo toto řešení rozšířit i do dalších obchodů napříč Evropou.

Neztraceno v překladu

NKÚ loni pořádal seminář pro kontrolory z celého světa a chtěl jim zajistit simultánní překlad. Účastníci hovořili 11 jazyky, takže bylo třeba přijít s komplexním řešením: nabídla ho společnost Trask Solutions, technologie převádí mluvené slovo na text, v reálném čase jej strojově přeloží a překlad zobrazí na displejích všech účastníků. Zpoždění překladu bylo méně než jedna sekunda a přesnost dosahovala 90 procent.

Konec plýtvání jídlem

Nejmenovaný řetězec supermarketů využívá technologii společnosti AltTag, která zajišťuje, že každá prodejna bude mít vždy požadované zboží a zároveň nebude produkty zbytečně vyhazovat. Naskladňování zboží s krátkou trvanlivostí se musí dobře naplánovat a to je právě úkol pro prediktivní nákupní modely AltTag. Nákupní chování lidí předpovídají na základě údajů o prodejích v reálném čase, cen pohonných hmot, indexu spotřebitelských cen, aktuálního počasí nebo i toho, kdy lidé pobírají výplatu.

The post Český byznys nevěří umělé inteligenci. Proč zvolil vyčkávací taktiku? appeared first on Forbes.

Brněnská společnost Y Soft, přední světový hráč v tiskových řešeních, zažila náramný fiskální rok. Její tržby vzrostly o 13 procent na 47 milionů dolarů (zhruba 1,1 miliardy korun), což je po 20 letech existence dosavadní rekord.

V posledním fiskálním roce využívalo řešení pro správu tisku YSoft SafeQ 42 procent společností patřících do žebříčku Fortune 500, což představuje osmiprocentní nárůst oproti roku předchozímu. Celkově za nástroj SafeQ platí přes 20 tisíc zákazníků po celém světě.

„Růst společnosti nám nejen dovoluje inovovat platformu YSoft Workflow Solutions v oblasti potřeb našich zákazníků orientovaných na cloud, ale také nám umožňuje zrychlit práci našich laboratoří YSoft Labs, kde vytváříme zcela nová byznysová řešení pro trh,“ komentuje výsledky CEO a spoluzakladatel Y Softu Václav Muchna.

Y Soft Workflow Solutions, kam SafeQ spadá, není „jen“ o správě klasického tisku, ale jeho součástí je také digitalizace dokumentů a řízení 3D tisku.

Právě 3D tisk představuje jednu z dalších oblastí, o které se brněnská technologická společnost poslední léta zajímá – a to nejen na úrovni jeho správy. V roce 2017 dokončila kompletní akvizici společnosti be3D, čímž se dostala i k hardwarovému know-how. Dnes tak Y Soft nabízí vlastní 3D tiskárny, s nimiž (na rozdíl od Josefa Průši) necílí na kutily, ale na školy.

Lásku k hardwaru firma demonstruje i na své venture kapitálové větvi Y Soft Ventures. Ten jako jeden z mála fondů z regionu cíleně podporuje startupy vyvíjející vlastní hardware a naposledy jeho investiční platformu podpořil i miliardář Zbyněk Frolík.

„Před námi je vzrušující rok. Díky řadě nových produktů budeme svědky pokračujícího růstu, možná se dočkáme dokonce hyperrůstu Y Softu,“ pochvaluje si Muchna vyhlídky.

The post V brněnském Y Softu zažili rekordní rok, tržby překonaly miliardu appeared first on Forbes.

O rozruch na zdravotnickém trhu se aktuálně stará investiční skupina Penta Investments, jejíž podstatnou část kontroluje osmý nejbohatší Čech Marek Dospiva. Ten před čtyřmi lety zavelel k „útoku“ na české nemocnice. Jeho tažení obtížným oborem má sice do bleskové expanze daleko, i tak ale patří Penta v tuzemském byznysu se zdravím k nejagilnějším.

Skupina dnes v Česku kontroluje pět nemocnic, síť ambulancí a alzheimercentrum, to vše s více než 1700 zaměstnanci a celkovým obratem bezmála dvě miliardy korun. To z Penty dělá jednoho ze tří největších privátních poskytovatelů zdravotní péče v Česku.

Zdravotnické državy Penty by se navíc měly brzy významně rozrůst. Zkraje září se sice Penta zbavila nemocnice v jihočeské Sušici, ale spíše si tím zahojila dlouhodobě bolavé místo. K Sušici přišla Penta tak trochu omylem v balíku s dalšími nemocnicemi někdejší skupiny Nemos, kterou získala v roce 2017. Strategicky důležité ale byly zejména její velké nemocnice v Sokolově a Ostrově. Sušice zůstávala geograficky mimo jádro budované sítě Penty a celkově příliš nezapadala do dlouhodobé vize.

Skupině se navíc nepodařilo najít společnou řeč s městem při budoucím rozvoji sušické nemocnice. Právě městu nakonec skupina provoz zařízení přenechala. „Převod nemocnice se uskutečnil za symbolickou jednu korunu a po vypořádání všech závazků začalo její hospodaření bez jakékoli dluhové zátěže od nuly. To považujeme z naší strany za velkorysý krok,“ říká k tomu šéfka Penta Hospitals CZ Barbora Vaculíková.

Podle ní byl problém zejména v tom, že Nemos nemocnici nevlastnil, pouze ji provozoval na základě nájemní smlouvy z roku 2015 a jakékoli změny v poskytované péči muselo schválit vedení města a zastupitelstvo – což Pentě výrazně svazovalo ruce. Sušickou nemocnici, stejně jako další zařízení tohoto druhu, také dlouhodobě trápil nedostatek zdravotního personálu a stále klesající počet akutních výkonů.

Mnohem zajímavější možnosti se Pentě jevily v Roudnici nad Labem. Soudním rozhodnutím minulý týden skončil dlouholetý spor majitelů tamní Podřipské nemocnice, lékaře Josefa Krajníka a podnikatele Jakuba Zavorala. Právě živý spor blokoval jakékoli plány Penty, která kolem roudnické nemocnice krouží řadu let. Nově by měl nemocnici ovládnout lokální podnikatel s ostrými lokty Zavoral, se kterým už Penta v minulosti intenzivně jednala.

„O roudnickou nemocnici zájem máme a vše záleží na dohodě s jejím novým vlastníkem. Čekáme na dořešení právních úkonů,“ říká zatím opatrně Barbora Vaculíková, podle letošního žebříčku Forbesu 26. nejvlivnější žena českého byznysu.

Nemocnice Roudnice má na rozdíl od Sušice pro Pentu velký regionální potenciál, a navíc je blízko Prahy. „Zapadá do našeho konceptu provozovat síť významných regionálních nemocnic, které budou poskytovat pacientům kvalitní a dostupnou zdravotní péči. Nemocnice provozuje úspěšnou internu i chirurgické oddělení. Na vysoké úrovni je rovněž gynekologické a porodnické oddělení, které v minulém roce provedlo rekordních více než 700 porodů,“ vysvětluje Vaculíková důvody zájmu o tamní zařízení.

Penta buduje funkční prstenec zařízení zejména v severních a severozápadních Čechách s ambicí jej rozšiřovat dál. Aktuálně jsou páteří skupiny nemocnice v Sokolově, Ostrově a trochu bokem stojí horská nemocnice v krkonošském Vrchlabí. Síť ambulancí pak Penta provozuje v Karlovarském kraji. Vedle toho má pod sebou také dvě specializovaná zařízení: Psychiatrickou nemocnici Písek a Nemocnici následné a rehabilitační péče v Bubenči.

Dalším cílem by mohla být velká nemocnice v Litoměřicích, o jejímž prodeji se nahlas hovoří už několik měsíců. Litoměřická nemocnice se navíc nachází jen několik kilometrů od Roudnice. Manažerka Penty zájem o Litoměřice potvrzuje, zároveň se očekává, že do případného tendru se přihlásí další štiky českého zdravotnictví, včetně tržní jedničky – Chrenkova Agelu.

„Zajímavé by to pro nás s ohledem na roudnickou nemocnici určitě bylo a zájem stále máme. Blízkost zařízení by umožnila celou řadu synergií. Finální zájem ale potvrdíme ve chvíli, kdy budeme znát přesné podmínky a parametry výběrového řízení,“ říká k tomu Vaculíková. Podle ní by mělo investičních příležitostí v českém zdravotnictví přibývat. I proto Penta očekává v příštích letech výrazný růst své nemocniční skupiny.

„V problémech je řada menších nemocnic, které město nebo kraj nedokáže efektivně řídit, a brzy přijde doba, kdy je budou chtít odprodat nebo pronajmout. Tady vidím naši příležitost,“ dodává Vaculíková. Penta chce růst také v rámci společnosti Alzheimer Home, kterou ovládla v loňském roce. Společnost provozuje pět zařízení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, většinou v Praze. Nově buduje podobné zařízení také v Ostrově, chystá nový projekt v pražských Bohnicích. Do roku 2024 chce mít v rámci Alzheimer Home přes 1200 lůžek.

To by ze skupiny Penta mělo udělat druhého největšího postkytovatele těchto specializovaných služeb hned za společností Alzheimercentrum finančníka Pavla Hubáčka.

The post Penta operuje v nemocnicích. Zbavila se Sušice, vyhlíží Roudnici a Litoměřice appeared first on Forbes.

Miliardář Dalibor Dědek založil fond investující do akcií. Můžete se přidat

Loterie, ropa a IT. Komárek dává třetí noze svého impéria název Aricoma

O váš nákup bude boj. Startuje Koloniál.cz, nový soupeř pro Rohlík a Tesco

Český sen Dietera Schwarze. Proč si nás získal zpočátku nepopulární Lidl?

Rohlík je maďarsky Kifli. Čupr brzy začne rozvážet potraviny v Budapešti

Zdeněk Pohlreich, šéfkuchař a restauratér

Velká rána. Nenápadný český startup Mews získává investici 770 milionů korun

Gabriel Eichler, investor, Benson Oak

Jan Sýkora, Wood & Company

Půjčte startupům a vydělejte, hlásá nový český fond. Míří až na 2,5 miliardy

Jakub Čanda, CVC Capital Partners

Jana Sehnalová, La Française Forum Securities

Kellner a Šmejc berou Home Credit na burzu. Chystá se jedno z největších českých IPO

Tréninky s bývalým vojákem a 27 milionů pro agenty. Co nevíte o Satoranském

Rakovina mu vzala ženu. Tak hledá způsob, jak ji odhalit už v počátku

Loterie, ropa a IT. Komárek dává třetí noze svého impéria název Aricoma

Nový plášť i luxusní zelené kanceláře. Socialistický obchodní dům Máj za tři roky nepoznáte

Deset nejkrásnějších nových staveb Česka podle BoysPlayNice

Utopická moštárna. Pár se odstěhoval z Prahy a začal dělat nemístně dobrý cider

Trendy víno od sousedů. Do Prahy míří ty nejlepší naturální kousky ze Slovenska

Průvodce po nejlepších vinotékách. Kde v Praze koupit lahev výborného vína?

Prodal auto, aby zaplatil vývoj. Dnes se svým startupem dohání Kiwi.com

Velká rána. Nenápadný český startup Mews získává investici 770 milionů korun

Alza slaví čtvrt století. Rekordně roste a v zisku dohání Seznam

Ze čtyřky stylovkou. Pražská holešovická tržnice chce být jako Borough Market

Radovan Vítek udělal největší životní akvizici, kupuje 11 obchodních center

Jak vydělat desetitisíce dolarů na ničem? Stačí si udělat legraci z nákupní horečky

Oblečení z blešáku či nákupy na slevové kupony. I bohatí občas rádi šetří

Český úspěch v late night show. Jimmy Fallon seká s Beat Saberem

Jen technologie nestačí. České firmy v digitalizaci tápou

Regálový inspektor

Neztraceno v překladu

Konec plýtvání jídlem

Nechceme skončit jako Nokia, proto se vrháme do 3D tisku, říká šéf YSoftu

Y Soft spouští další startupový fond. Peníze má od Frolíka i Livesportu

Penta bude letos kupovat nemocnice v Česku. Pacientů prý bude čím dál víc

Miliardář Hubáček sílí ve zdravotnictví, otevírá tři nové areály pro nemocné s alzheimerem