Český byznys Archives

Občas za Forbes potřebujeme vysvětlit, proč je Andrej Babiš v žebříčku nejbohatších lidí světa, když oficiálně nic nevlastní.

Když na počátku roku 2017 zaparkoval svůj Agrofert pod dva svěřenské fondy AB private trust I a AB private trust II a začal tvrdit, že už multimiliardový holding ani nevlastní, ani neovládá, a tudíž nemá střet zájmů, drželi jsme se toho, že zůstal jediným příjemcem benefitů z něj plynoucích. A tudíž je miliardář.

Pro letošek jeho jmění proto odhadujeme na 3,5 miliardy dolarů a drtivá většina z tohoto čísla připadá pochopitelně na výkon holdingu Agrofert.

Předběžná auditní zpráva Evropské komise šla přitom ještě dál. Podle ní nejenže je Andrej Babiš jediným beneficientem Agrofertu (což není nic nového, ale je dobré si to připomínat), ale také ho stále ovlivňuje. A zmiňuje přitom právě způsob jmenování, odvolávání či rozhodování správců a protektorů svěřenských fondů AB I a AB II, pod které Agrofert patří.

Několik příkladů: Andrej Babiš například jmenuje jejich kontrolní orgán, tedy radu tří protektorů (jedním z nich je za rodinu jeho manželka Monika). Andrej Babiš může ve výjimečných případech sám zasednout v radě protektorů a bude mít jeden hlas. Andrej Babiš může kdykoli a bez důvodu odvolat protektora za rodinu. Ten je přitom potřeba do kvora vždy, aby rada mohla o čemkoli rozhodnout. A Andrej Babiš může také odvolat jakéhokoli protektora, pokud poruší pravidla, která se ke svěřenskému fondu vážou (tedy pokud by například nehájil zájmy Andreje Babiše). Tolik volné citace z návrhu auditní zprávy EK, u níž se sluší dodat, že se její finální znění může ještě měnit.

Dohromady z toho autoři zprávy dovozují, že Andrej Babiš přímo i nepřímo ovlivňuje svěřenské fondy, a tedy celý Agrofert. A protože zároveň jako premiér (či dříve ministr financí) významně ovlivňuje českou politiku včetně praktických dopadů, jako jsou konkrétní způsoby čerpání z fondů EU, má tudíž střet zájmů. Komise tak může chtít od Česka vrátit peníze, které už byly Agrofertu vyplaceny. Pro pořádek se jedná zhruba o 450 milionů korun.

Tohle všechno bude ještě procházet dlouhým a složitým úředním postupem a může to ve finále dopadnout pro Andreje Babiše dobře. Premiér už se pochopitelně nechal slyšet, že žádný střet zájmů nemá a že s Agrofertem nemá nic společného.

Byť pro Forbes ve velkém rozhovoru před posledními parlamentními volbami na podzim 2017 připouštěl, že konflikt zájmů na spoustě důležitých míst má. „Ale já jich nezneužívám a nikdy jsem je nezneužil. Nikdy jsem jako ministr financí neměl vliv na žádné dotace,“ tvrdil tehdy Babiš.

Autoři auditu ale zaslouží uznání za to, že velmi detailně popsali a sesumírovali všechny mechanismy a argumenty, které hovoří o opaku. O tom, že Andrej Babiš stále zaměstnává 30 tisíc voličů a také disponuje miliardovými zisky Agrofertu. Bez ohledu na dotace tohle samo o sobě zadělává českému premiérovi na střet zájmů téměř nekonečný.

The post Jak čte Forbes audit Evropské komise: Babiš má nekonečný střet zájmů a je dolarový miliardář appeared first on Forbes.

Už poosmé ve Forbesu sestavujeme žebříček nejvlivnějších žen Česka. Letos v něm poprvé vede eurokomisařka Věra Jourová. Žebříček, který právě vychází v červnovém vydání Forbesu, představuje rovných 125 jmen významných Češek z nejrůznějších oblastí, od veřejné sféry a politiky přes byznys až po neziskový sektor.

Vliv měříme i tím, na kolik lidí mají přímý dopad různá rozhodnutí jednotlivých žen. I proto momentálně není vlivnější Češky než Věra Jourová. Během několika let se vypracovala v jednu z vůbec nejvýraznějších bruselských političek. Hodně ji zviditelnilo téma GDPR a ochrany osobních údajů, výrazně na sebe upozornila v kauze Dieselgate. Aktivně vystupuje proti technologickým gigantům v čele s Facebookem a Googlem, a v komisi by navíc mohla pokračovat i v dalším volebním období. To současné trvá do podzimu letošního roku.

Kompletní žebříček čtěte zde

„Velmi si vážím letošního ocenění Nejvlivnější žena Česka. Vyhlášení časopisu Forbes každý rok sleduji a je úžasné vidět, kolik schopných žen na české scéně máme. Přeji nové generaci českých byznysmenek, inovátorek, manažerek i političek mnoho úspěchů, sílu stát si za svým a chuť pomáhat i dalším ženám. A pomáhat jim i do vedení,“ komentuje umístění Jourová.

Vítězství v žebříčku českého Forbesu není jediným oceněním práce české eurokomisařky z poslední doby. Také prestižní časopis Time Věru Jourovou nedávno zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí roku 2019.

Na druhé příčce se mezi nejvlivnějšími ženami Česka umístila vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, která v tomto žebříčku dlouhá léta vítězila. Třetí je stejně jako loni ministryně financí Alena Schillerová. Šéfka státní kasy, hlava českého státního rozpočtu a současná první dáma české vlády má neformální vliv na rozdělování desítek miliard korun.

Forbes celý rok sledoval více než 300 žen z nejrůznějších oborů: v širším výběru byly majitelky firem, manažerky, ženy působící ve veřejné sféře, finančnictví či justici, redakční tým však sleduje i neziskový sektor, ženy z oblasti kultury, sportu či opinion leaders.

TOP 10 nejvlivnějších žen Česka

1. Věra Jourová, 54 let, eurokomisařka

2. Lenka Bradáčová, 46 let, vrchní státní zástupkyně v Praze

3. Alena Schillerová, 55 let, vicepremiérka, ministryně financí

4. Kateřina Jirásková, 45 let, finanční ředitelka a předsedkyně představenstva, PPF

5. Petra Procházková, 53 let, finanční ředitelka a členka představenstva, Agrofert

6. Michaela Chaloupková, 43 let, ředitelka divize Správa a členka představenstva, ČEZ

7. Libuše Šmuclerová, 56 let, generální ředitelka, Czech News Center

8. Renata Mrázová, 47 let, chief people officer, Home Credit

9. Simona Sokolová, 54 let, členka představenstva, Agrofert

10. Ivana Tykač, 51 let, majitelka realit a zakladatelka Women for Women

Jednotlivé ženy redakce v každé kategorii hodnotí podle několika základních kritérií, podle nichž přiděluje body. Vychází přitom z metodiky amerického Forbesu. Ke spolupráci zve redakční tým i poradce, odborníky a znalce jednotlivých odvětví, s nimiž pořadí konzultuje.

U majitelek a manažerek sledujeme hospodářské výsledky firem, obrat, zisk, nové akvizice a porovnáváme je i několik let zpětně. Přihlížíme k situaci v odvětví, v němž dotyčné působí, využíváme naši znalost dění uvnitř firem. Počítáme objemy peněz, nad nimiž mají kontrolu a přímý vliv, jejich podíly ve firmách, ale i počet zaměstnanců, kteří pod ně spadají, nebo to, kolik zákazníků či spotřebitelů může jejich rozhodnutí přímo ovlivnit.

V sekci politiky a veřejné správy posuzujeme pozice a reálné pravomoci a počet lidí i objem peněz, které rozhodnutí dotyčných žen mohou přímo ovlivnit. Důležitým kritériem je pro nás i to, jak jsou tyto ženy ze svých funkcí odvolatelné a kdo všechno má přímý vliv na jejich rozhodování.

Nový Forbes s žebříčkem nejvlivnějších žen Česka a podnikatelkou Simonou Kijonkovou na obálce vychází ve čtvrtek 6. června.

The post Změna ve vedení. Nejvlivnější ženou Česka je poprvé Věra Jourová appeared first on Forbes.

„Nejraději bych měl kino mezi Lucernou a Světozorem, to je ideální lokalita,“ říká Ivan Hronec, ředitel distribuční společnosti Film Europe, která se specializuje na evropskou kinematografii.

Takové přání se Slovákovi, který žije a podniká v Česku, sice nevyplnilo, přesto může být spokojen. Nové filmové centrum nazvané Edison Filmhub totiž na začátku června otevřel jen kousek od zmiňovaných pražských kulturních institucí. Vedle Jindřišské věže na adrese Jeruzalémská 2 se tak nachází prostor, který propojuje kino, konferenční prostor a stylovou kavárnu. Hronec má pro prostor svůj speciální název – butikové kino.

„Když jsem už před lety hledal ideální místo, pátral jsem třeba po Karlíně, který by byl také skvělý, ale nic jsem nenašel,“ vzpomíná Hronec. „Procházel jsem všechny staré pražské kinosály. Byly to ale jen jednosálové prostory bez zázemí. Obří sály bez baru. A ty já neumím programovat,“ dodává.

V hlavě měl totiž místo, které filmový zážitek vsadí do unikátního prostoru se svébytnou kavárnou. Jeho firma totiž kromě distribuce filmů do kin, televizí a na VOD platformách pořádá i filmové přehlídky jako Be2Can nebo Scandi.

„Chtěl jsem vytvořit permanentní festivalový prostor. Kinosál, kde se budou moci promítat různé programové bloky a tematické přehlídky,“ vysvětluje.

Ideální místo nakonec našel v bývalé Edisonově transformační stanici postavené architektem F. A. Librou v letech 1926 až 1930. Významná pražská funkcionalistická stavba fungovala před rokem 2014 i jako banka, pak byl prostor neobsazený. Hronec se svojí firmou získal prostory do pronájmu až loni, Edison Filmhub se mu podařilo vybudovat za šest měsíců. Jeho investice činí osm milionů korun.

„Nikdy jsem nestavěl kino ani bar, měl jsem štěstí začátečníka. Koncept jsme vymysleli s manželkou a synem, hodně nám pomohl architekt Miloslav Abel z Abel Architekti a scénograf Boris Kudlička,“ vypočítává Hronec s tím, že do kinosálu, který je schopný promítat ve 3D (a už promítá čínský 3D snímek Poslední večery na Zemi), se vejde 85 lidí.

Právě kinosál má ale i nečekaný kontakt s denním světlem, což je důležité pro přednášky a semináře, které Hronec plánuje. Když je projekce, okna se zatáhnou, jinak je ale od promítačky vidět jak do prosklené kavárny, tak na zeleň u sousedního kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty.

„Dnes je velmi těžké naplnit 400 míst jen s filmovým představením. Při premiérách ano, ale při běžném provozu nikoli. Velikost sálu značně reguluje vaši dramaturgii. Když máte tak velký sál, musíte cílit na mainstream. Tyhle menší sály si můžou dovolit experiment,“ míní Hronec s tím, že se chce zaměřit na publikum, které nevyhledává multiplexy, ale ani underground.

V programu tak budou festivalové tituly, které Hronec se svým týmem nakupuje na festivalech v Berlíně, v Benátkách a v Cannes, Edison ale svoje dveře nechce zavírat ani jiným distributorům. I když je to podle Hronce právě konkurence, která ho donutila hledat prostor, kde by mohl promítat svoje filmy.

Většina filmových distributorů totiž v Praze vlastní i kinosály, v nichž preferuje svůj obsah. Aerofilms provozuje kina Aero, Světozor a Bio Oko, CinemArt má Atlas a Evald. Multikina CineStar jsou propojená s Falconem, konkurenční síť Cinema City zase ovládá distribuční společnost Forum Film. Podle Hronce je taková situace nestandardní a měl kvůli ní často problém dostat svoje artové filmy k divákům.

„Máme vždycky dobrý rozjezd, o festivalu Be2Can či Scandi se píše v médiích, chodí diváci. Jenže pak nám lidé píšou, kde mohou vidět naše filmy dál. A já jim odpovídám, že za týden v Břeclavi,“ krčí rameny podnikatel. Podle něj je přirozené, že distributoři ve svých prostorech promítají vlastní filmy, Film Europe však taková výhoda dlouho chyběla.

Hronec chce teď mít i naprostou kontrolu ohledně programu Edisonu, je proto stoprocentním investorem a nevyužil veřejné zdroje. Film Europe nicméně dostává částečnou podporu od Evropské unie a Státního fondu kinematografie na distribuci některých evropských filmů.

„Nejsem sice rodilý Pražák, ale žiju tady už několik let a mám tohle město rád. Kino Edison je pro mě i takové poděkování Praze,“ dodává Hronec.

The post Ivan Hronec otevřel v Praze butikové kino, ze kterého vidíte do parku appeared first on Forbes.

Ještě pár let nazpět to byl jeden z nejvýznamnějších hráčů v českém internetovém byznysu. V posledních ovšem online tržiště Aukro upadalo a obrat peněz, které se přes něj protočí, se propadl na čtvrtinu. Teď se o restart služby pokusí noví majitelé.

Podle informací Forbesu ve firmě koupila 55procentní podíl investiční skupina Pale Fire Capital, za níž stojí trojice Jan Barta, Dušan Šenkypl a David Holý. Tato trojice je v tuzemském byznysu nejvíce známá díky značce ePojištění.cz, s níž jeden rok dávala jméno i nejvyšší české fotbalové lize.

V portfoliu má třeba vyhledávač nábytku a dekorací Favi, datově-analytickou firmu Semantic Visions nebo přepravní startup Zuri.

Příchod nových majitelů Forbesu potvrdil CEO Aukra Lumír Kunz. „S Pale Fire Capital jsme si sedli jak po lidské, tak po byznysové stránce a jsem rád, že můžeme Aukro společně rozvíjet. Letos výrazně rosteme a věřím, že s PFC na palubě budeme v pozitivním trendu pokračovat,“ uvedl Kunz, mimo jiné člen letošního výběru 30 pod 30.

Právě on je jedním z představitelů skupiny Leverage, která v Aukru nadále drží 45 procent. Na straně prodávajících tak stáli dosavadní finanční investoři Petr Kymlička (Equity Partners) a Ladislav Chodák (Agora). Vztahy mezi dosavadními majiteli byly napjaté a o tom, že minimálně Kymličkův podíl je na prodej, se na trhu vědělo dlouhou dobu.

Transakce podle informací Forbesu Aukro ohodnotila zhruba na čtvrt miliardy korun. Zároveň je pravděpodobné, že Pale Fire Capital do firmy nalije další peníze, a tak zvýší svůj podíl v majetkové struktuře.

Je logické, že parta kolem Jana Barty od investice do služby, kde se přeprodávají především mince, známky a další sběratelské předměty, očekává zrychlení růstu obratu i počtu uživatelů.

Aukro eviduje přes čtyři miliony registrovaných uživatelů a v poslední době se vedení daří otáčet byznys firmy, který v poslední letech výrazně upadal. Zatímco před sedmi lety byla tato e-commerce služba na vrcholu a proteklo přes ni šest miliard korun ročně, loni to bylo jen 1,5 miliardy korun. Letos ovšem firma poprvé po osmi letech obratově roste (o 20 procent) a návštěvnost meziročně vyskočila o 50 procent.

The post Aukro má nového majitele. Většinu získali Jan Barta a spol. appeared first on Forbes.

Účet za rodinnou investici druhého nejbohatšího Čecha Radovana Vítka do závodiště ve Velké Chuchli, jehož revitalizaci řídí jeho paní Marie, roste.

Marie Vítková v rozhovoru pro Forbes uvedla, že zatím do areálu investovali 67 milionů korun, přičemž dalších 90 milionů nabízejí za pozemky, které pod závodištěm a některými nemovitostmi stále vlastní stát. Při započtení kupní ceny, která se před dvěma lety odhadovala na 170 milionů korun, už se blíží utracené čtvrtmiliardě.

„Není to pro nás komerční investice, ale ryze soukromá,“ říká Marie Vítková s tím, že chtějí z čistě dostihového závodiště vytvořit multifunkční jezdecký areál.

Marie Vítková chce z Chuchle vytvořit centrum českého jezdeckého sportu.

Letos proto za zhruba 13 milionů korun nechali postavit parkurové kolbiště, k němuž bude přiléhat také mobilní tribuna pro zhruba 600 lidí. Ve Velké Chuchli se tak začnou pravidelně pořádat parkurová klání, v nichž závodí také jejich dvě dcery. Ty mají letos poprvé přejít z poníka na koně. Největšími parkury letošní sezony budou čtyřdenní závody CPI Summer Cup v polovině června a Czech Equestrian Masters na koni srpna.

Jaký bude osud velké chuchelské tribuny? Co Vítkovi dalšího na závodišti plánují? A co říkají na námitky, že jim jde především o tamní pozemky? Velký rozhovor s Marií Vítkovou si můžete přečíst v aktuálním červnovém čísle Forbesu.

The post Vítkovi v Chuchli už investovali 67 milionů. Letošek je ve znamení parkuru appeared first on Forbes.

Několik let avizovaný plán slovenského finančníka Igora Rattaje koupit alpské středisko se konečně naplnil. Jeho skupina Tatry Mountain Resorts (TMR) právě dotáhla nákup resortu Mölltal v rakouském Korutansku.

Skupina TMR ve středisku od loňska působila jako obchodní partner v oblasti marketingu a dodavatel systému prodejů lístků Gopass, který využívá ve svých střediscích na Slovensku, v Česku a Polsku. Současná dohoda o nákupu společnosti je výsledkem dohody o uplatnění opce.

„Mölltal je jeden z osmi rakouských ledovců, na kterých se dá lyžovat deset měsíců v roce. Díky partnerské spolupráci jsme se mohli blíže seznámit s jeho provozem a otestovat jeho možnosti. Tato zkušenost nám potvrdila, že ledovec zapadne do skládačky nabídky naší společnosti,“ uvedl k čerstvé akvizici Bohuš Hlavatý, generální ředitel TMR.

Kromě areálu Mölltal a menšího sousedního střediska Ankogel TMR získává také pozemky pro další rozvoj, například pro výstavbu hotelů. Společnost Mölltaler Gletscherbahnen Gesellschaft mbH & CO operuje s ročním ziskem EBITDA kolem milionu eur. Nový majitel očekává, že po prvotních investicích by se toto číslo mohlo znásobit až 2,5krát. Už teď se plánuje výměna staré lanovky na ledovec.

Podle Igora Rattaje, největšího akcionáře a zakladatele TMR, tím ale rakouská cesta zdaleka nekončí. „Je to jen začátek. Pro další vyjednávání v Rakousku je důležité tamnímu prostředí dokázat, že to opravdu umíme. Právě nedůvěra byla hlavní překážkou v jednání,“ říká sebevědomě Rattaj, někdejší partner J&T, dnes hlavně investor v zábavním a volnočasovém byznysu.

Původně to přitom vypadalo, že první rakouský zářez Rattaje přijde v Nassfeldu, později se spekulovalo také o slavném Kitzbühelu. Zde ale jednání zkrachovala a první úspěch se dostavil až v Korutansku. Cenu obchodu nechce ani jedna ze stran komentovat, ale odhaduje se, že šlo o vyšší jednotky milionů eur.

The post Igor Rattaj konečně uspěl v Alpách. Kupuje korutanské areály Mölltal a Ankogel appeared first on Forbes.

Ve svých třiasedmdesáti letech ve čtvrtek ráno zemřel Štěpán Popovič, zámožný muž, bývalý prezident Svazu průmyslu ČR a významný český manažer, který desítky let vedl teplické sklárny. A také člověk, jenž zásadně ovlivnil začátky podnikání nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

Štěpán Popovič pocházel z Ústí nad Labem, studoval vysokou školu textilní a strojní v Liberci a v roce 1989 se stal generálním ředitelem společnosti Sklo Union. Její nejvyšší post přitom opustil teprve před deseti lety. Tehdy už se skupina jmenovala AGC Flat Glass Czech, patřila pod nadnárodní koncern AGC. Její specializací byly a dodnes jsou především dodávky do autoprůmyslu.

Kromě toho, že významně ovlivňoval region jako šéf jednoho z největších zaměstnavatelů – AGC mělo předloni přes 4400 pracovníků a konsolidované tržby přes 14 miliard korun –, se nesmazatelně zapsal také do historie budování českého kapitalismu.

V roce 1990 dal šanci investiční společnosti PPF, za níž tehdy stál Petr Kellner, Milan Winkler (později se ve zlém rozešli) a Milan Maděryč. Půjčil jim 40 milionů korun, které se jim později v kupónové privatizaci podařilo významně rozhojnit, a stál tak u úspěchu Petra Kellnera, jehož jmění dnes Forbes odhaduje na 15,5 miliardy dolarů.

Čím mladý Petr Kellner významného manažera přesvědčil k tak vysoké půjčce bez jasného ručení? Verze Štěpána Popoviče zní takto: „Svou vizí investiční společnosti, svou vizí fungování v době kuponové privatizace. On byl jediný, který věděl, co se má udělat, jak to má fungovat. Krok po kroku. Řada lidí se jen domnívala.“ To uvedl Popovič v červnu 2009 pro MF DNES v rozhovoru, v němž se loučil s kariérou aktivního manažera.

Petr Kellner nezapomněl a Popovič byl dlouhé roky v nejvyšších orgánech skupiny PPF, naposledy jako předseda dozorčí rady. V této funkci skončil předlistopadový člen KSČ v lednu roku 2011.

Štěpán Popovič byl od poloviny devadesátých let aktivní také v teplickém fotbalu a Fotbalový klub Teplice o jeho smrti informoval jako první.

The post Zemřel Štěpán Popovič. Muž, který nastartoval Petra Kellnera appeared first on Forbes.

„Je dlouhý, těžký, kontroverzní, černobílý, velmi drahý a moc se v něm nemluví,“ popisuje svůj opus magnum režisér Václav Marhoul. Náročnou adaptaci slavného románu Jerzyho Kosińského chystá už deset let. A letos v září Nabarvené ptáče konečně pošle do kin.

Teď z něj Václav Marhoul představil první exkluzivní ukázku.

Rozpočet příběhu o putování malého židovského chlapce Evropou zmítanou hrůzami druhé světové války se vyšplhal už na 175 milionů korun. To z něj už teď činí jeden ze tří nejdražších českých filmů všech dob: dražší byla zatím jen Jakubiskova Bathory s rozpočtem asi 330 milionů korun a chystaný historický akční film Žižka, který na příští rok chystá režisér Petr Jákl. Tato mezinárodní koprodukce plánuje utratit okolo 400 milionů korun.

Václav Marhoul se netají tím, že mu šlo o co možná nejpřesnější ztvárnění atmosféry románu, jenž je sám o sobě podobenstvím. Tomu odpovídá ostatně i jeho vizuální forma. Proslulý kameraman Vladimír Smutný totiž natáčel celý film na černobílý 35mm negativ ve formátu Cinemascope.

„Nikdy jsme se s Vláďou nedohadovali tolik jako na tomto projektu. Nikdy. Ale také jsme se jeden druhému nikdy tolik neomlouvali. Kamera v Ptáčeti je ale kamera jeho života, bez přehánění,“ svěřil se Václav Marhoul s tím, že film dokončil bez zásadních kompromisů. Zůstal černobílý, dlouhý, němý a svůj.

Že půjde o extrémně drahý projekt, věděl Marhoul od začátku. S Forbesem ostatně Václav Marhoul o Nabarveném ptáčeti mluvil už v únoru 2012. „Tehdy mi ze 120 milionů chybělo 120 milionů, měl jsem jenom scénář a autorská práva,“ připomíná teď Marhoul. Jsou to ta autorská práva, o která stál Martin Scorsese i Clint Eastwood. Kosińského dědicové je ale nakonec svěřili režisérovi z východní Evropy. „Líbilo se jim mé pojetí scénáře,“ říká Marhoul.

Scénář, o němž režisér přemýšlel, už když točil Tobruk, mu otevřel dveře i k prvoligovým hvězdám, jako je Stellan Skarsgard, Julian Sands nebo Harvey Keitel. Ti všichni ve filmu „sekundují“ Petru Kotlárovi, dětskému herci v titulní roli. Ovšem rozpočet mezitím Marhoulovi vyrostl o další třetinu.

Peníze se nesháněly snadno. Z korporátních partnerů, s nimiž spolupracoval na Tobruku, zbyla jenom Innogy, připomíná Marhoul angažmá společnosti, která se už pod někdejším názvem RWE stala „energií českého filmu“. Dalšími koproducenty Nabarveného ptáčete jsou Česká televize, slovenská veřejnoprávní RTVS, pomohly také filmové granty, které Marhoul získal v Česku, na Slovensku i na Ukrajině, kde film také vzniká. Armáda ČR přispěla například pronájmem vojenského prostoru Boletice, kde se část filmu točila (mimo jiné i v odsvěceném románsko-gotickém kostelíku), osobním vkladem přispěla slovenská koproducentka Zuzana Mistríková.

Škála způsobů, jakými Marhoul dílo financuje, byla mimořádně pestrá. A objevují se tu i známé tváře českého byznysu. Mezi podnikatele, kteří Nabarvené ptáče významně podpořili, patří třeba spoluzakladatel Avastu a jeden z nejbohatších lidí Česka Eduard Kučera s manželkou Miladou nebo Vladimír Mařík, majitel technologické firmy CertiCon. „Eduard Kučera patří k hrstce osvícených bohatých lidí, kteří mají opravdický vztah ke kultuře a před nimiž smekám. Kéž by takových bylo víc,“ říká Václav Marhoul.

Natáčení zabralo sto natáčecích dnů, které tvůrci rozložili do šestnácti měsíců a všech ročních dob. Točilo se celkem ve 43 lokacích v Čechách, na Slovensku, v Polsku a na Ukrajině a poslední klapka padla 5. července 2018. Od té doby Marhoul svůj film stříhá.

Do kin by mělo Nabarvené ptáče vstoupit letos 12. září, ještě předtím ale Václav Marhoul plánuje jednu ambiciózní premiéru – svůj film přihlásil do hlavního programu Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Pokud si festivalová porota Nabarvené ptáče vybere do hlavní soutěže, půjde o historický úspěch české kinematografie. Jasno bude 24. července, kdy organizátoři oznámí letošní soutěžní výběr festivalu, který se řadí mezi nejprestižnější filmové přehlídky na světě. Cesta Nabarveného ptáčete teprve začíná.

The post První ukázka jednoho z nejdražších českých filmů. Nabarvené ptáče chce do Benátek appeared first on Forbes.

Petr Kříž je šéf fúzí a akvizic společnosti Vafo Praha, která vyrábí krmiva pro zvířata. Během svého takřka dvacetiletého působení stál u desítek prodejů velkých i menších společností a dobře zná prostředí nejvyššího českého byznysu i jeho kapitánů.

„Nejsilnější rys českých miliardářů je, že jsou všichni až překvapivě stejní. Jejich povahy jsou si v jádru velmi podobné. Jsou velmi netrpěliví, své firmy tlačí dopředu a nebojí se, proto jsou tak úspěšní. Já nikdy svou firmu nevybuduju, protože pokaždé vidím deset rizik. Oni vidí deset příležitostí a v první vteřině už po nich jdou,“ říká Petr Kříž.

Jak se dívají na úspěšné Čechy na Západě majitelé tamních společností? Proč je tam podle Kříže víc socialismu než v postsocialistickém Česku? A jací jsou čeští miliardáři? Poslechněte si celý podcast.

The post Čeští miliardáři jsou překvapivě stejní, říká expert na akvizice appeared first on Forbes.

Dělení majetku dvou svého času mocných mužů pražské politické a podnikatelské scény zároveň, Romana Janouška a Tomáše Hrdličky, vyvrcholilo u lanovek nejslavnějšího českého lyžařského areálu Špindlerův Mlýn.

Důvodem je obchodní i mocenský rozchod, který začal odsouzením Romana Janouška. Horský opar, jenž obklopoval vlastnickou strukturu provozovatele známého areálu, se tak po letech začíná konečně trhat.

V posledních dnech se totiž mění vlastnická struktura Melidy, firmy, která má tamní vleky a lanovky na 40 let v nájmu od sportovních svazů. Tu donedávna vlastnily dvě společnosti, Carepar a SMMR. Zatímco k první se hlásil Igor Rattaj se skupinou TMR společně s Tomášem Hrdličkou, SMMR je zase rajonem bývalého šéfa ČEZ Martina Romana, průmyslníka Michala Koreckého a zřejmě i dalších společníků.

Podle plánů investorů, které lze vyčíst z obchodního rejstříku, se akcie Melidy v držení společnosti Carepar rozdělí na tři hromady – 25 procent v Melidě tak bude držet Igor Rattaj se svou horskou skupinou TMR, 12,5 procenta bude ovládat Tomáš Hrdlička a jeho společnost NVT a dalších 12,5 procenta společnost Skidor. U ní sice není snadné najít konečného vlastníka, neboť za ni vystupuje privátní bankéřka J&T Gabriela Lachoutová a stopa končí u kyperské společnosti Omling Investments Limited, firma ale v minulosti prokazatelně vystupovala u obchodních operací Romana Janouška a podle několika zdrojů Forbesu je jejím konečným beneficientem dodnes právě podnikatel odsouzený za to, že v opilosti srazil v roce 2012 v Praze autem ženu. Ve vězení ale strávil jen rok a čtvrt, poté mu byl trest ze zdravotních důvodů přerušen.

I přes svou obtížnou pozici se snaží své obchodní državy uhájit a stabilizovat. Chvíli to přitom vypadalo, že ho z areálu jeho někdejší společníci vytlačili, podíl v něm totiž donedávna oficiálně držel pouze někdejší zastupitel za ODS v Praze 10 Tomáš Hrdlička, zatímco Janoušek zůstával v pozadí. Nakonec se ale se svým dávným partnerem musel rozdělit. Detaily jejich horského vyrovnání nejsou známy. Jisté je, že to byl právě Roman Janoušek, který do Melidy přinesl menší areál Stoh ve Svatém Petru, za což měl získat podíl přímo v Melidě. Stoh předtím držela skupina Natland Tomáše Rašky, který byl Janouškovým blízkým obchodním spojencem. V Melidě od začátku operuje z pozice šéfa dozorčí rady Janouškova pravá ruka, právník z Hradce Králové Daniel Kučera.

Melidou ale jejich přítomnost ve Špindlerově Mlýně nekončí. Naopak. Oba muži budou mít totiž dost pravděpodobně hlavní slovo i v budoucím rozvoji města. Zatímco Hrdličkovi patří významné pozemky u náměstí za Špindlerovskou hospodou až k někdejšímu letnímu kinu, naproti přes Labe drží pás zajímavé půdy před hotely Savoy a Westend až po restauraci Labužník Roman Janoušek, respektive jeho spolupracovník Daniel Kučera. Ten ve Špindlu sám vlastní hned několik významných nemovitostí a další chce stavět.

A zatímco Janouškovi patří mimo jiné v severní části Špindlu penzion Miluška, Hrdlička koupil od mediálního podnikatele Michala Voráčka hned naproti hotel Hanička. Spolu s dalšími lidmi navíc vlastní hned několik apartmánů v komplexu Savoy. Janoušek je zase dlouholetým obyvatelem apartmánového domu přezdívaného „Želva“ v sousedství hotelu Sněžka.

Přestože nejslavnější éra obou mužů v Praze skončila před několika lety, na horách tomu tak zdaleka není.

The post Horské zúčtování. Dávní vládci Prahy si porcují Špindlerův Mlýn appeared first on Forbes.

Unikátní tuzemské vřetenové sekačky na trávu Swardman, jejichž výrobu rozběhl Tomáš Šena, mají nového majitele. Stoprocentní podíl ovládla moravská společnost AIG Moravia, za níž stojí Pavel Holešínský. Na straně prodávajícího byl investor do zemědělství Petr Krogman, jenž před pěti lety prodal miliardovou skupinu Spojené farmy realitnímu magnátovi Radovanu Vítkovi.

„Rozhodl jsem se koncentrovat na svůj hlavní obor, tedy zemědělskou prvovýrobu, protože ve strojírenství nemám potřebnou kvalifikaci, či spíše konkurenční výhodu,“ uvedl pro Forbes.cz Krogman, který má teď velký zemědělský byznys na Ukrajině. Podle něj se za tři roky jeho působení ve firmě „podařilo udělat obrovský kus práce, ale za cenu poměrně vysokých investic“, takže se rozhodl přijmout nabídku, která přišla.

Výměna akcionářů ovšem stála místo Tomáše Šenu, který jako nadšenec do trávníků a jejich obhospodařování stál u základů značky Swardman, ale na její významné rozšíření mu chyběl kapitál. Proto také spojil síly s Petrem Krogmanem. Nový majitel ho po převzetí firmy, kde Šena vlastnil jen pětinový podíl, obratem odvolal. Oficiálním důvodem uvedeným na webu společnosti bylo „rostoucí znepokojení v oblasti cash flow a nedodržování závazků vůči dodavatelům“.

Takové zdůvodnění se Tomáši Šenovi nelíbilo a na svém blogu popsal, že za poslední měsíc jeho vedení dosáhl Swardman zisku 1,6 milionu korun. Jeho další pohled? „Mému společníkovi přišla nabídka, která byla akceptovatelná. Já s podílem 20 procent jsem neměl šanci to zvrátit a musel jsem prodat také. A pak už to šlo dle očekávání rychle, odvolání z funkce, předání věcí a konec,“ uvedl Šena. „Nelituji ale jediné minuty, kterou jsem za těch šest let ve firmě strávil. Odcházím vzpřímený a budu rád, když se značka posune dál,“ doplnil.

Noví majitelé se tedy rozhodli začít s novým vedením a chtějí do firmy dál investovat. „Naší prioritou je zajistit zákazníkům ještě lepší služby než doposud a nastavit zdravý obchodní model na cestě za dlouhodobou vizí firmy, stát se nejlepším výrobcem vřetenových sekaček na světě,“ uvedl Pavel Holešínský, předseda správní rady AIG Moravia. Pod ni patří také společnost Moraviakov, která se specializuje na obrábění kovů a byla jedním z dodavatelů značky Swardman.

Obrat firmy za rok 2018 byl podle Šeny 37 milionů a ztráta byla 7 milionů, meziročně tržby vyrostly o 120 %. AIG Moravia vložila do jejího základního kapitálu 30 milionů korun, což může také odpovídat kupní ceně, která ale oznámena nebyla.

Sekačky Swardman se prodávají v téměř dvacítce zemí a benzinovou verzi doplnila také akumulátorová, která letos získala ocenění German Design Award v kategorii zahrada a outdoor. V přípravě je hybridní sekačka pro fotbalové trávníky.

The post České sekačky Swardman změnily majitele. Zakladatel Tomáš Šena skončil appeared first on Forbes.

Déle než dva roky držel třetinu v TV Prima, druhé nejúspěšnější komerční televizi v Česku, a dodnes je jediným podnikatelem, který může říci, že vlastnil jak Primu, tak Novu. Jeho televizní epizoda ale právě končí.

Možná dříve, než se čekalo, ale kdo Vladimíra Komára zná, překvapený není. Komár je totiž matematický typ investora, který na sentiment příliš nehraje.

„Byla to pro mě finanční investice, příležitost zhodnotit peníze. Od začátku jsem věděl, že to přijde. Ten moment přišel teď z mnoha důvodů, ale v základu je to jako u každého obchodu – na jedné straně stojí člověk, který chce kupovat, a na druhé ten, kdo je ochotný prodat,“ říká pro Forbes.cz k čerstvému prodeji třetinového podílu v televizní skupině FTV Prima Holding Komár.

Kupujícím je jeho společník, tuzemský plachý miliardář Ivan Zach, podle aktuálního žebříčku Forbesu 41. nejbohatší Čech s majetkem pět miliard korun. Společnými silami před dvěma a půl lety v Primě vykoupili podíl švédské mediální skupiny MTG. Obchod tehdy Primu ocenil zhruba na 6,4 miliardy korun. Zach a jeho firmy v televizi drželi 62,5 procenta, zbytek připadl na původem slovenského byznysmena Komára, kterému patří také výrobce kosmetiky Dermacol. Právě na něj se teď chce Komár zaměřit.

„Získané prostředky se mi teď hodí pro moje plány v Dermacolu, se kterým chci vstoupit na velké trhy, popřípadě na nich posílit. Aktuálně třeba řešíme Brazílii, kde se nám dlouho nevedlo najít správné partnery, a tak si to tam budeme dělat sami. Podobně se chceme prezentovat na dalších trzích,“ naznačuje své další podnikatelské plány Komár. Dermacol loni utržil přes 700 milionů korun a vydělal přes 70 milionů korun čistého.

Věra Komárová, šéfka značky Dermacol. Foto: Jiří Turek, Jana Jabůrková

Prodejní cenu svého podílu v Primě Komár příliš komentovat nechce. „Neřeknu vám přesně, kolik jsem na tom vydělal, ale za ty tři necelé roky to byl velmi solidní výnos. Dal jsem do toho stovky milionů, a tak mi to nějaké peníze pochopitelně vyneslo,“ říká s úsměvem bez dalších detailů.

V televizním byznysu podnikal mnoho let, kromě podílu v TV Nova, který držel společně s Jiřím Šmejcem na začátku tisíciletí, také dlouho vlastnil technologickou společnost Mediaresearch, která v Česku provozuje měření televizní sledovanosti. Firmu ale před třemi lety prodal výzkumné globální společnosti Nielsen.

„Nedá se říct, že bych televizi už nevěřil. Ukazuje se, že nástup internetu zvládá lépe než jiné mediální formáty. Sílu televizní reklamy vidím i dnes, jako velký inzerent, přestože její cenu vnímám často jako nadsazenou. Mediální byznys se mění a pak je tu otázka, zda se blíží ekonomická krize, která by na televizní byznys bezesporu dopadla,“ dodává ke svému odchodu z televizní branže Komár.

„Pro Ivana to nebyl spekulativní obchod, televizi buduje, věří jí. Pro něj to je o emocích. A stejně jako já mám pocit, že Dermacol by neměl utržit jednu miliardu, ale jedenáct, on to má podobně s Primou,“ naznačuje Komár. Ten před třemi lety prodal také výrobce minerálních vod Karlovarská Korunní investiční skupině Arca Capital, údajně zhruba za čtvrt miliardy korun. Ponechal si ale výrobce luxusní minerální vody Krondorf.

The post Vladimír Komár se po odchodu z Primy zaměří na expanzi Dermacolu appeared first on Forbes.

CZC je jedním z největších internetových obchodů v Česku, jehož tržby se loni přehouply přes čtyři miliardy korun. Značný podíl na tom má jeho šéfka Jitka Dvořáková, která ho v roce 2013 převzala po zakladateli Josefu Matějkovi a pod jejímž vedením se dostal i do zisku.

„Čecháč“, jak se druhému největšímu českému e-shopu s elektronikou přímo ve firmě přezdívá, si během loňské roční komunikační kampaně mírně utahoval z Alzy. Podle Dvořákové šlo o přátelské gesto, které apelovalo primárně na stávající zákazníky.

„My se s Alzou válčit nesnažíme. To, že si do ní občas přátelsky šťouchneme, vychází z logiky naší pozice na trhu. Jestliže stojíte na místě, kdy je před vámi lokomotiva, za vámi lokomotiva a je nezpochybnitelné, že vy jste ta dvojka, tak se to nabízí. Jemně a vtipně atakovat trojku za sebou mi totiž smysl nedává,“ říká Dvořáková v dalším díle Forbes Byznys podcastu.

Může e-shop CZC pokračovat v růstu na geecích? Otevře po vzoru Alzy showroom? A dávalo by podle Jitky Dvořákové smysl spojit všechny e-shopy z Mall Group pod jediný Mall? Poslechněte si celý podcast.

The post Válku s Alzou nevedeme, přátelsky se šťoucháme, říká šéfka CZC Dvořáková appeared first on Forbes.

Je nejslavnější a nejuznávanější českou architektkou, na svoje životní dílo ale v rodném Česku Eva Jiřičná stále ještě čeká. Jedno takové teď právě navrhla, jenže to má jeden háček – její odvážný projekt, který by měl vyrůst na pražském Žižkově, vyvolává negativní reakce kvůli své výšce.

„Praha je ohromně konzervativní město. Přitom když je vysoká budova krásná, nezničí žádné město,“ pokrčí rameny osmdesátiletá architektka, když popisuje, jak vznikal její návrh rezidenčního projektu Centrum nového Žižkova, který by se měl vyšplhat do téměř stometrové výšky.

Jiřičná s ním letos uspěla v konkurenci 98 architektonických studií ze 30 zemí v mezinárodní soutěži, kterou vypsala developerská společnost Central Group pro čtyřhektarový pozemek v Praze na Žižkově, kde stojí dnes už nevyužívaná telekomunikační věž společnosti Cetin, přezdívaná Mordor.

Projektu, jehož součástí je zhruba tisíc bytů, mateřská školka, obchody, restaurace a velký veřejný prostor se zelení, dominují tři válcové obytné věže s futuristicky zvlněným pláštěm. První má být vysoká 80 metrů, druhá je o deset metrů vyšší a třetí by neměla přesáhnout 100 metrů.

Právě to je limit pro výšku budov, kterou stanovuje nově připravovaný metropolitní plán. A přestože Jiřičná ho splňuje, protestuje proti němu už například klub Za starou Prahu.

„Nezpochybňujeme využití daného místa pro novou obytnou zástavbu, kritizujeme neopodstatněnou developerskou posedlost vstoupit do města výškovými stavbami a prezentovat se v jeho panoramatu,“ stojí v prohlášení klubu, který už vyzval Institut plánování hlavního města Prahy a památkový odbor magistrátu, aby stavbu nepodpořily.

„Popravdě jsem to čekala, takže mě to nepřekvapilo. Jejich úkolem je bránit staré centrum Prahy, což je i mým zájmem, protože Prahu miluji, jenže tady se bavíme o území, které je od historického centra daleko. Já si naopak myslím, že by těm budovám ještě prospěla větší výška,“ říká Jiřičná.

Výška nových staveb je v Praze dlouhodobě ožehavým tématem kvůli hrozbě organizace UNESCO, že Prahu vyškrtne z prestižního seznamu světových památek. Trnem v oku jí byl hlavně mrakodrap V Tower na pražské Pankráci, který vyrostl do výšky 104 metrů, a dokonce i o poznání skromnější projekt Rezidence Kavčí Hory od Josefa Pleskota. Stavba, za níž stojí také Central Group, měla mít jen necelých 70 metrů, ale právě kvůli své výšce dodnes nestojí.

„Je to absurdní. Jsem pražský rodák křtěný Vltavou a tuhle striktní regulaci v centru naprosto chápu, ale bránit se výškovým stavbám i daleko od pražské památkové rezervace je nesmysl. Podle statistik ČSÚ naroste počet obyvatel Prahy do roku 2030 o 150 tisíc lidí, takže si Praha musí položit zásadní otázku, jestli se chce rozšiřovat do šířky, nebo do výšky,“ říká majitel Central Group a 16. nejbohatší Čech Dušan Kunovský.

On i Jiřičná argumentují tím, že ani stometrové budovy panoráma Prahy nijak nekazí, navíc je to jediný způsob, jak maximálně využít prostor pro stavbu a zároveň na něm zachovat více zelené plochy, než kdyby se celý pozemek zastavěl nižšími budovami.

„Zajímavé je, že z 12 návrhů, které se dostaly do finále, hned sedm doporučovalo ještě vyšší výšku staveb,“ připomíná Kunovský, že v soutěži, do níž se mimochodem přihlásili i slavní architekti Sou Fujimoto, Ian Ritchie nebo Richard Meier, se objevily i návrhy vysoké kolem 130 metrů.

„Bude to dlouhá diskuze, ale věříme, že se tuhle stavbu podaří zrealizovat. Kdyby ji potkal stejný osud jako Kaplického knihovnu, byla by ta škoda. Proto se snažíme být od začátku transparentní,“ dodává Kunovský na adresu projektu, který by měl vyjít na šest miliard korun.

Návrh Evy Jiřičné teď čeká připomínkování, pozemek pod telekomunikační věží (i ta je paradoxně téměř 100 metrů vysoká) zase musí nejprve projít změnou územního plánu, takže v nejoptimističtější variantě by se mohlo začít stavět nejdříve za čtyři roky. Spíš to ale bude později.

Žižkov je přitom pro Kunovského momentálně klíčové území. Už dříve tady hned vedle telekomunikační věže postavil rozsáhlý projekt Residence Garden Towers, vlastní tady i komplex kancelářských budov, který koupil od PSN, a velké plány má i se severní částí Nákladového nádraží Žižkov, kterou chce v budoucnu proměnit také na byty.

The post Když je vysoká budova krásná, nezničí žádné město, říká o svém návrhu Jiřičná appeared first on Forbes.

České startupy mají za sebou rok plný zajímavých exitů. A taky jedno velké překvapení. „Zázrak z Brna“, jak se dlouho přezdívalo raketově rostoucímu českému vyhledávači letenek Kiwi.com, se z čela žebříčku Forbes Startup roku propadl až na chvost první desítky.

Prvenství si pro sebe urval Productboard, vycházející hvězda světového byznysu rozkročená mezi Prahou a Silicon Valley, na kterou investoři vsadili už skoro půl miliardy korun.

Letos počtvrté jsme se zeptali víc než stovky investorů, mentorů, zakladatelů a expertů z branže, který český startup má za sebou nejlepší rok a před sebou vzrušující budoucnost. A tady je výsledek. Desítka nejlepších českých startupů, které vyhlašujeme v rámci letního vydání Forbes Next.

TOP 10 Forbes Startup roku 2019

Productboard – pomáhá produktovým manažerům řídit vývoj
Supernova – jednodušší vývoj mobilních aplikací
Rohlik.cz – online supermarket
Rossum – faktury zkřížené s umělou inteligencí
Daytrip – inovace cestování s průvodcem
Beat Saber – česká VR hudební hra
Brand Embassy – zákaznická péče s pěkným exitem
Twisto – platební služba s kartou
Prusa Research – 3D tiskárny
Kiwi.com – vyhledávání letenek

Svět mladých a dravých českých firem je dost turbulentní, jenom polovina startupů z loňské top desítky se v žebříčku udržela i letos. O dynamice startupové scény nakonec svědčí i to, že po třech letech v čele žebříčku se jeho dosavadní král Kiwi.com propadl až na desáté místo, a to navzdory zajímavému exitu za několik miliard korun a prolomení 30miliardové hranice tržeb.

Kiwi.com našemu žebříčku dominovalo dlouho, mnozí v něm viděli nejlepší českou šanci na jednorožce, tedy firmu s valuací převyšující miliardu dolarů. Jenže nedávný vstup fondu General Atlantic nakonec společnost ohodnotil zhruba na třetinu této částky.

Bodové rozdíly v druhé půlce naší top 10 nicméně byly minimální. Naopak čelo žebříčku přesvědčivě opanovala loňská dvojka, Productboard, o kterém píšeme v červnovém Forbesu. Letos už nejnadějnější český startup tentokrát při nominaci posbíral dokonce dvakrát víc expertních hlasů než další v pořadí, Supernova Studio.

Našeho poolu odborníků jsme se taky zeptali na jejich tajný tip na český startup, který to letos ještě nedotáhne do desítky nejlepších, ale má skvěle našlápnuto a vyplatí se ho mít na radaru. Koho vybrali investoři a experti z branže jako projekt, který by v budoucnu mohl hodně překvapit, si společně s velkým startupovým příběhem můžete přečíst v letním vydání Forbesu NEXT, které vychází 20. června. V něm najdete i kompletní přehled letošního ročníku Startupu roku a desítky nejlepších.

The post Startup roku 2019: Kiwi spadlo z trůnu. Novým králem je Productboard appeared first on Forbes.

Přehodím nohu přes rám, položím ji na pravou šlapku, rozjedu se a levou nohu na druhé straně podvědomě pokládám do míst, kde obvykle u kola bývá druhá šlapka. Jenže tady nic není.

Tohle kolo má všechno, co byste od klasického bicyklu čekali – dvě kola s výpletem, řídítka, sedlo. Až na klasické šlapky a řetěz, ty tu chybí. Přesto už za pár sekund uháním pražskou Stromovkou rychlostí přes 40 km/h a všechny cyklisty a bruslaře nechávám hravě za sebou.

To, na čem sedím, se jmenuje Klement a je to prototyp stroje, který by už brzy mohl podle automobilky Škoda rozšířit možnosti městské mobility. Svoji premiéru měl letos na autosalonu v Ženevě, kde se na něm projel šéf Škody Bernhard Maier, a teď jsme se na něm svezli i my.

Klement je na první pohled elektrické kolo, ale ve skutečnosti (a z pohledu legislativy) je to spíš elektrický moped, na který by v běžném provozu byl potřeba řidičský průkaz na nejmenší motorky a který by musel být vybaven státní poznávací značkou. To je ale zatím hudba budoucnosti.

Futuristické vozítko totiž pohání elektromotor o výkonu 4 kW uložený v zadním náboji, kterému dodávají výkon dvě baterie s celkovou kapacitou 1250 kWh. Tahle kombinace pak dokáže Klementa rozjet až na rychlost 45 km/h a vydržet by měl na jedno nabití kolem 60 kilometrů.

Revoluční je na tom všem ovšem způsob, jakým se Klement ovládá. Místo klasických šlapek jsou tady dvě stupačky, které se naklánějí – když nohou zatlačíte dopředu, rozsvítí se zelené podsvícení a Klement zrychlí. A když zatlačíte patou dozadu, začne naopak brzdit.

Funguje to skvěle a po pár úvodních vteřinách si na nezvyklé ovládání zvyknete. Dokonce tak moc, až se autor tohoto textu po chvíli přistihl, že po cyklostezce uhání maximální rychlostí. Přiznávám, kombinace velké rychlosti a zvědavých pohledů kolemjdoucích byla docela opojná.

Klement má přitom vychytávek víc. Na tyči rámu před řidítky je držák na mobil s indukčním nabíjením, řidítka jsou zakončena LED proužky, které slouží jako blinkry, na zadní vidlici má brzdové světlo, je vybaven ABS a dobít by měl jít i z běžné zásuvky za 2,5 hodiny.

Pro Škodu nejde o žádný velký úkrok stranou, protože zakladatelé automobilky Václav Klement a Václav Laurin v roce 1895 začínali právě výrobou kol a motorek. Škoda také dlouhodobě sponzoruje cyklistické závody a už několik let vyrábí vlastní řadu elektrických kol.

Klement jde ale o výrazný kus dál do budoucnosti. Právě na něm Maier v Ženevě demonstroval, že budoucnost mladoboleslavské automobilky má být elektrická. I proto teď Meier tlačí na to, aby se Klement dostal do sériové výroby, ale oficiálně potvrzené to ještě není.

Škoda teď vyhodnocuje první reakce, podle kterých se bude Klement dál upravovat. Možné je, že na řidítka přibude páčka mechanické brzdy pro případ, že by ta elektronická selhala, otázkou také je, jestli by se do sériové výroby dostal i unikátní systém ovládání rychlosti.

Relativně nízko nad zemí položené stupačky totiž budou problematické na hrbolatém terénu a nevýhodou by mohly být i v krizové situaci, kdy je potřeba okamžitě zabrzdit. Proto ve Škodě uvažují i o přesunu ovládání do otáčivé rukojeti řidítek – podobně jako u motorek.

Pokud se Klement skutečně dočká sériové výroby, podle informací Forbesu by se jeho cena mohla pohybovat mezi třemi a čtyřmi tisíci eur. Začínala by tedy na zhruba 78 tisících korun.

The post Otestovali jsme Klementa, křížence elektrického kola a mopedu od Škody appeared first on Forbes.

Daniel Křetínský stojí před svým životním obchodem. Společnost EP Global Commerce (EPGC), kterou pátý nejbohatší Čech vlastní společně s Patrikem Tkáčem, předložila nabídku na převzetí všech akcií německé společnosti Metro AG, čtvrté největší retailové skupiny na světě.

Pokud její akcionáři na nabídku česko-slovenské dvojice kývnou, získá Křetínský majetkovou i manažerskou kontrolu nad firmou, která disponuje 1041 obchody ve 25 zemích, zaměstnává přes 150 tisíc lidí a v Česku provozuje pod značkou Makro 13 velkoobchodních center.

Co je zajímavější, případné ovládnutí Metra Křetínským a Tkáčem by společnost ohodnotilo na 150,8 miliardy korun, což není o moc méně než hodnota celého Energetického a průmyslového holdingu, který Křetínský buduje od roku 2009 a jehož hodnotu Forbes odhaduje na 182 miliard.

„Metro si potřebuje zachovat schopnost pružně reagovat na dynamicky se měnící prostředí na trhu. To bude vyžadovat implementaci řady opatření v její organizaci, byznysu a procesech. Bez schopnosti provést takové změny bude společnost vystavena výraznému nebezpečí, které vyplývá z jejích stagnujících nebo klesajících finančních výsledků,“ stojí v tiskové zprávě EPGC.

Křetínský s Tkáčem vstoupili do Metra loni, kdy za podíl 10,9 procenta zaplatili v přepočtu 15 miliard korun, což byla pro jednoho z nejbohatších Čechů a 775. nejbohatšího muže světa dosud největší investice mimo svět elektráren, uhlí a plynu.

Šlo zároveň o investici do firmy, které se v posledních letech moc nedaří a které strmě klesají zisky. Nabídka na odkup všech akcií se tak dá vyložit i tak, že Křetínský s Tkáčem došli k závěru, že jsou schopni klopýtajícího obra znovu vrátit do někdejší formy.

To už loni na podzim pro Forbes naznačoval i finanční ředitel EPH Pavel Horský, který připomněl, že vzhledem k předchozí investici do českých e-shopů nejde u Křetínského o první zkušenost s retailem. „Znalost Mall.cz a Košíku nám pomohla chápat výhody a omezení digitálních hráčů, kteří by teoreticky pro Metro měli být hrozbou. Musíme se ujistit, že naše analýza je správná, ale momentálně věříme, že má Metro dobrou budoucnost, navíc jeho valuace byla zajímavá,“ říkal.

K tomu ovšem Křetínský potřebuje získat plnou kontrolu nad společností, což je také podmínka, kterou si EPGC při své dobrovolné veřejné nabídce na odkup akcií stanovilo. A vzhledem k nabídce 16 eur za jednu kmenovou akcii, což je těsně nad cenou, za kterou se akcie ve chvíli oznámení nabídky obchodovaly, mají Křetínský s Tkáčem podle všeho slušnou naději na úspěch.

Jak přesně by obří investici financovali, zatím neoznámili, pravděpodobně by ale šlo o úvěr od trojice bank BNP Paribas, Credit Suisse a Société Générale.

The post Křetínský se může stát světovým hráčem. Nabídl miliardy za ovládnutí Metra appeared first on Forbes.

Život 600 dětí z Nepálu zásadně změnila jedna večeře v Praze. Charitativní večeře nadace Petry Němcové Happy Hearts vynesla v sobotu na Žofíně rekordních 16 milionů korun. Ještě nikdy se v České republice nepodařilo vybrat více.

Výnos bude věnován na stavbu škol v Nepálu a v dalších oblastech postižených přírodními katastrofami. Částka bude stačit na postavení tří až čtyř škol pro šest stovek dětí. Na pořádání večeře Happy Hearts se tradičně podílí i český Forbes.

Karolína Bosáková, Petr Šimůnek, Petra Němcová (zleva).

„Jeden člověk může udělat hodně, ale jenom společně dokážeme měnit svět k lepšímu,“ řekla Petra Němcová, jejíž nadace po světě postavila už 254 škol ve 12 zemích světa pro více než 100 tisíc dětí. V Česku se konal večer už poosmé a díky penězům vybraným v Praze se v Nepálu postavilo už pět škol. Němcová, která během večera oslavila své čtyřicáté narozeniny, založila Happy Hearts po své osobní tragické zkušenosti s ničivým zemětřesením a tsunami v Thajsku v roce 2005.

V loňském roce svou nadaci spojila do All Hands and Hearts – Smart Response, která organizuje stavbu škol v místech postižených katastrofami a sdružuje dobrovolníky z celého světa.

Happy Hearts Fund Petry Němcové, Forbes a český byznys pomáhají stavět školy v Nepálu.
Letos se za české peníze od dárců otevřela už pátá.
Škola v Sindhuli, 200 kilometrů od hlavního města, slouží 190 dětem.
Všechny školy stavějí dobrovolníci z celého světa. Český tým v oranžovém se k nim letos na pár dní přidal.

Mezi hosty rekordní dražby na Žofíně byly špičky českého byznysu, tradičně se galavečera účastní a také přispívají Simona Kijonková, manželé Komárovi či manželé Kasperovi. Večer letos podpořili také Karel Vágner s manželkou ze společnosti Vagner Design & Hästens nebo Kateřina a Jan Kadlecovi z USSPA.

Mezi největšími dárci byli ale hosté ze světa – Prahu navštívila například viceprezidentka Chopardu Caroline Scheufele nebo šestinásobný vítěz závodu Le Mans Jacky Ickx. Během galavečera byly navíc předány ceny Happy Hearts Awards. Vedle Caroliny Scheufele si ji odnesl také kanadský investor Frank Giustra či legendární hudební a filmový producent Quincy Jones.

Jacky Ickx a nová držitelka Happy Hearts Award Caroline Scheufele.

Česká odnož Happy Hearts, kterou vede Karolína Bosáková, představila také nový projekt pro české školy Dva roky prázdnin. Při něm čeští školáci sbírají peníze pro stavbu škol v místech, kde mají děti menší štěstí než u nás.

„Naše děti jsou pro nás stejně důležité jako děti v zemích, kde stavíme školy. Proto jsme rozběhli dvouletý projekt, ve kterém děti pomáhají dětem. Chceme, aby naše děti nebyly lhostejné ke globálním problémům. Cílem kampaně je za dva roky vybrat milion dolarů a já věřím, že se to díky úžasné energii dětí podaří,“ uvádí Bosáková.

The post Rekordní charitativní večeře v Praze vynesla 16 milionů korun appeared first on Forbes.

Mrakodrapy a apartmány v Greenwich Peninsula v Londýně, rezidenční dům Roy ve švýcarském Winterthuru, výškový dům Manhattan Loft Gardens v Londýně, Karla Tower v Göteborgu, která má být nejvyšší budovou ve Skandinávii, nebo třeba Kongresové centrum ve Zlíně.

Všechny tyto budovy mají sklovláknobetonové fasády české firmy Fischer & Partner, která je pod značkou Polycon vyrábí víc než 15 let. A protože si ji vybírají ti nejvýznamnější světoví architekti, stala se číslem jedna na evropském trhu.

Firmu založili v roce 1996 Petr Fischer a Stanislav Vyskot, kteří hned na začátku přijali do týmu Marka Chumana. Ten začal ve firmě, která zpočátku velkoplošné desky na fasády jen přeprodávala, pracovat jako technik. Dnes jako CEO a třetina manažerského týmu firmu se stočtyřicetimilionovým obratem řídí.

Zprava Marek Chuman, Gabriela Urbánková a Martin Imre

„Už jsme dál nechtěli být jen ti, kdo nakupují a prodávají a o ničem nerozhodují. V roce 2006 jsme proto koupili ostravskou firmu Sklocement Plus, která vyráběla sklovkláknobetonové výrobky jako květináče nebo pracovní desky, a rozhodli jsme se, že začneme sami vyrábět sklovkláknobetonové kompozity na fasády,“ říká Chuman, který má dnes pod sebou 60 zaměstnanců.

Tehdy ještě v osmi lidech velmi brzo zjistili, že to nebude tak jednoduché, jak si představovali, když se pustili do unikátního produktu, který tady do té doby nikdo nevyráběl. Na neexistujícím trhu nabízeli výrobek, který nikdo neznal.

„Objížděli jsme architekty a klienty a vysvětlovali, v čem spočívá charakter a možnosti tohohle materiálu. Nebylo to vůbec jednoduché, protože do té doby všichni znali jen standardní produkty z katalogů. My jsme ale přišli s výrobkem, který jsme byli schopní přizpůsobit zcela na míru, a klienti si s tím nevěděli rady,“ vysvětluje Chuman.

Produkce Polyconu se dá popsat jako ruční sériová výroba – každý jednotlivý sklovláknobetonový výrobek se přizpůsobí zcela na míru danému projektu. Desky z tenkostěnného betonu jsou silné pouhých 16 milimetrů, díky skelnému vláknu, které je rozprostřeno v celé hmotě, mají ovšem vysokou pevnost a odolnost.

Čtyřletý začarovaný kruh, kdy se firma točila mezi sháněním zákazníků a chybějícími referencemi, prolomila až slavná architektka Eva Jiřičná se svým projektem Kongresového centra ve Zlíně, pro který Polycon vytvořil stovky akustických panelů na obložení vnitřního sálu.

Renomé Evy Jiřičné jim otevřelo cestu k dalším zakázkám. A právě díky tomu, že pro každý projekt vyvíjí zcela nové řešení, se Polyconu začaly ozývat prestižní architektonické domy jako Foster and Partners, Renzo Piano BW Architects, KPF, Gensler nebo SOM, se kterými spolupracovali na zatím největším projektu v Londýně. Na pět mrakodrapů v Greenwich Peninsule bylo dohromady třeba 30 tisíc metrů čtverečních jejich výrobků.

„Každý projekt je pro nás nová výzva. Například než jsme pro Greenwich Peninsulu vyvinuli vzhled přírodního kamene, který měl být u všech panelů stejný, trvalo nám to déle než rok. A není to jen o samotném vývoji, ale následně také o logistice, kdy musíte do dané země dovézt stovky panelů o rozměru 3 x 2 metry,“ vysvětluje Chuman. Firma si mimo jiné na převoz každé zakázky nechává vyrábět speciální stojany a kontejnery.

Jejich zákazníky jsou dnes až na výjimky zahraniční firmy, které výrobky Polyconu využívají především na fasády. Najdou se ale i specifické zakázky, jako například pro amsterodamské Rijksmuseum, pro které vyvíjeli podstavce pro egyptskou expozici.

„Vypadá to velmi jednoduše, ale například pro zakázku ve Švýcarsku, kde jsme rekonstruovali památkově chráněný panelový dům Sackzelg, jsme museli vymyslet, jak původní fasádu z domu sejmout a vyrobit zcela autentickou. Nebo když jsme měli vytvořit perforovaný povrch pro projekt Wollishofen a klient si přál, aby byla struktura stejná na povrchu i uvnitř perforací. Po několika týdnech jsme přišli na to, že panely zkusíme naleptat kyselinou octovou, šli jsme do supermarketu, koupili dva litry octa a zkoušeli. Klaplo to, a tak jsme nakonec nechali vyrobit bazén, do kterého jsme nalili asi tisíc litrů octa a panely o rozměru tři na dva metry do nich spouštěli jeřábem. Bylo to strašné, smrděla nám celá výrobna,“ popisuje Chuman.

A právě takové dobrodružství podle jeho slov zažívají v Polyconu při každém projektu, kterých zvládnou (v závislosti na jejich náročnosti) dva až deset za rok. „Na začátku jen víme, že projekt chceme. Pak přijde moment, kdy si říkáme, že to ještě musíme vymyslet a vyrobit. Vždycky to ale nakonec klapne skvěle, a když se nás pak zadavatel ptá, jak jsme to udělali, říkáme, že je to výrobní tajemství,“ směje se CEO.

The post Česká firma vyrábí fasády pro stavby nejlepších architektů světa appeared first on Forbes.

Teplota na slunci přesahuje třicítku, ale přesto je zakladatel české sklářské senzace kompletně oblečený v černém, jak jinak než ve své oblíbené Vivienne Westwood, a z jeho opáleného obličeje srší energie a nadšení.

„Mohli jsme postavit něco na zelené louce, bylo by to levnější a rychlejší. My jsme ale chtěli být tady, v centru evropského sklářství, kde to všechno začalo,“ vypráví Leon Jakimič a rukou vyzývá k pohledu na okolí.

„Naše nové sídlo není jen klasickou kanceláří, je ukázkou naší vize inspirovat svět a symbolem naší lásky ke světlu,“ dodává.

Lasvit v centru Nového Boru zrekonstruoval dvě původní barokní roubenky z roku 1790. Obě v minulosti sloužily místním sklářům, v jedné z nich se řemeslníci udrželi i v poválečném období, kdy zde fungovala sklářská škola.

Mezi původními stavbami Lasvit postavil „skleněný“ dům z materiálu připomínajícího střešní tašky. Nezvyklá budova má v noci zářit a symbolizovat tak obnovu sklářství v regionu.

Nové sídlo Lasvitu je i uvnitř plné kontrastů. V podkroví plném původních trámů už k dokonalosti chybí snad jen tradiční kynuté buchty, zatímco prostory o patro níž zase připomínají technologickou firmu.

O pár metrů dál je zasedačka, v níž bílý moderní nábytek a ukázky práce Lasvitu doplňuje betonová stropní klenba, jakou v běžné stavbě neuvidíte.

V přízemí skleněného domu je dokonce dvacetimetrová studna, která byla náhodou objevena během stavby. „Na každém kontrolním dni mě něco překvapilo,“ usmívá se architekt Štěpán Valouch.

Projekt, za nímž stojí architektonické studio OV-A, tak beze zbytku naplnil myšlenku, kterou Jakimič v souvislosti s firmou razí od samého začátku – propojovat různé světy. V novoborském sídle, jež celkem tvoří čtyři budovy, zasedne na 80 pracovníků, od techniků po designéry. Celý vývoj produktů Lasvitu tak nyní bude probíhat na jednom místě.

„Sklářských firem jsou na světě hromady. Nás odlišují dvě věci – myšlenka a lidé. Přesně to jsme sem chtěli promítnout a věřím, že se to povedlo,“ uzavírá Jakimič.

The post Skleněný dům mezi roubenkami. Nové sídlo Lasvitu rozzářilo Nový Bor appeared first on Forbes.

Nejbohatší lidé světa chudnou, Čechů je mezi nimi ale rekordní počet

Andrej Babiš se dočkal. Téměř každý druhý rohlík v Česku bude z Agrofertu

Tři hodiny v kině. Jak se (ne)mění délka filmů?

Drama i dokumenty. Skryté filmové taháky, které najdete na Netflixu

Hollywoodský film, který se stal. Záhada rozdělených trojčat připomíná detektivku

Bagety, bulvár i topoly. Majitelé ePojisteni.cz zakládají novou skupinu

Špindl není pro všechny, investoři by měli přitlačit, tvrdí horští byznysmeni

Nejbohatší lidé světa chudnou, Čechů je mezi nimi ale rekordní počet

Kdo staví pro Kellnera a spol.? Dvacítka nejžádanějších architektů Česka

Ivan Hronec otevřel v Praze butikové kino, ze kterého vidíte do parku

Igor Rattaj konečně uspěl v Alpách. Kupuje korutanské areály Mölltal a Ankogel

Miliardář Dospiva koupil ve Špindlu hotel. Zbourá ho

Rolls-Royce na trávníku. Jak Češi dávají zahradám vzhled golfových greenů

Finančník Komár se vrací do televize, s miliardářem Zachem ovládne Primu

Betonová symfonie. Kam na výlet za neokoukanou brutalistní architekturou﻿

Svět podle Palána. Jak český idealista staví v Kalifornii jednorožce

Rekola čeká rok nabitý elektřinou a technologickými zlepšováky

Křetínský noviny nemůže ovládnout proti vůli novinářů, říká šéf Le Monde

Rád rozdává a umí předvídat problémy. Seznamte se s nejlepším podnikatelem světa

Hasiči, armáda a záchranáři v Česku i ve světě nosí rukavice Holík

Šest chlapů a zářivky. Už 25 let vyrábí česká firma svítidla pro celý svět

Když je vysoká budova krásná, nezničí žádné město, říká o svém návrhu Jiřičná

Leon Jakimič dostal české sklo do světa. Stavíme luxusní značku, říká

Král českého skla Leon Jakimič: Jak jsem vydělal svůj první milion

Betonová symfonie. Kam na výlet za neokoukanou brutalistní architekturou