Amálie Koppová a David Balcar rozjeli výrobu podomácku dělaných rostlinných mlék v pouhých 21 letech. Z desítek lahví a stánku na pražské náplavce se vmžiku staly stovky, na Hithitu vybrali bezmála půl milionu korun a celou výrobu přestěhovali z kuchyně do bývalého mlýna za Prahou.
V současné době vyrábějí pod značkou Nemléko mandlové, makové, lískooříškové a ovesné mléko, rostlinný Nejogurt a Netradiční pomazánkové, které dovážejí do 28 českých a 10 slovenských měst. Tři roky vedli firmu bez problémů, loni ale zažili první zemětřesení, o kterém speciálně pro Forbes vypráví zakladatel David Balcar.
Nemléko jsme rozjeli v květnu 2016 ve dvou lidech – Amálie a já. Na začátku minulého roku bylo těch lidí dvacet a my získali pocit, že bychom si mohli trochu odpočinout. Amálie odjela začátkem roku na školu v Berlíně, psala diplomku a do konce června byla víceméně mimo. Já zase strašně moc chtěl být v pozici toho podnikatele, který předá kompetence dál a už se může soustředit na něco jiného.
S kamarádem, který nám pro Nemléko vyráběl stroje, jsme založili firmu na výrobu potravinářských strojů FOODSTR, vedle ní jsme rozjeli vývoj fermentovaných výrobků pod značkou Bacilli a odjeli s Amálií na dovolenou.
Vlastně nás to upřímně přestalo trochu bavit – chtěl jsem, aby nám už podnikání fungovalo samo. Aby rostly prodeje, protože přece máme obchoďačku, aby vznikala kreativa, protože přece máme markeťačku, aby běžela výroba, protože máme vedoucího výroby, a aby běžely finance a administrativa, protože na to už taky máme lidi.
Chvíli to fungovalo. Jenže jsme si neuvědomili, že všechno vynaložené úsilí se projevuje přibližně s půlročním zpožděním. Tudíž když jsme se v Toskánsku u bazénu radovali z výsledků prvního půl roku, nedošlo nám, že je to výsledek tvrdé práce v roce předešlém.
Pak přišla druhá půlka roku 2019, propad a s ním i moje největší chyba – zlobil jsem se za tuhle situaci na lidi ve firmě a byl na ně nepříjemný. Vyčítal jsem jim, že mi neříkali věci, které se mi ve skutečnosti říct snažili, ale já je nechtěl slyšet.
Byl jsem nedůvěřivý, hledal na každém chyby a nechtěl je odpouštět. Hodně lidí jsem naštval a o některé z nich málem přišel. Ne kvůli vzniklé situaci, kterou chtěli všichni řešit a byli ochotní kvůli ní snížit svůj komfort, ale kvůli mému přístupu.
Museli jsme začít tahat za záchranné brzdy: s některými lidmi jsme se museli rozloučit, protože na ně nezbývaly peníze, a ostatním tak přibyla práce i stres. My s Amálií jsme se zase naplno zapojili – došlo nám, že když se člověk přestane soustředit, začne se to projevovat na kvalitě všeho, včetně kvality výrobků.
Ty se nám začaly kazit a my přicházeli o zákazníky. Do toho chyběly nové produkty, nové nápady, řešení, kreativní marketing… Prostě chyběl drive shora.
Krizi jsme však ustáli a já jsem zpětně rád za to, že se stala ještě poměrně ze začátku, a ne později, kdy by důsledky byly jistě o dost horší. Znovu jsme se do toho opřeli, vyříkali si problémy, vyčistili dusno, a především se zaměřili na kvalitu každého produktu, který opustí Nemlékárnu.
Napravování našeho zaspání vedlo k mnoha novinkám a inovacím: všechny výrobky dostaly nový design, plastové etikety jsme vyměnili za odmočitelné papírové, vyvinuli jsme náš zatím nejlevnější a nejekologičtější produkt Netradiční pomazánkové a pracujeme na exportu i spoustě dalších věcí, které přijdou co nevidět.
Zpětně si to celé představuju jako letadlo, které letí nahoru a pak začne pomalu padat k zemi. Pilot spí, posádka dělá svou práci dobře, a tak si nikdo nevšimne, že letadlo padá. Až když se pilot probudí, musí za knipl zatáhnout tak strašně silně, že to vůbec není příjemné.
Ponaučení? Pilot nesmí nikdy spát.
The post Fuckup: Majitelé Nemléka popisují, jak svůj byznys v rozletu málem sestřelili appeared first on Forbes.