Valdemar, Mariusz a Adam. Tihle tři bratři dali Čechům džusy Relax a vitaminy Walmark, pak všechno prodali a teď chytají jednorožce a budují miliardovou nadaci, která má lidi přivést blíže k Bohu.
Třinecký Steelhouse zvenku vypadá jako designový panelák s rezavými stěnami, nenápadné sídlo pro nenápadné miliardáře. Tři bratry Wałachy (tedy jednoho Wałacha a dva Walachy, ale o tom až za chvilku), kteří odsud řídí svoje byznysové impérium, možná ani neznáte.
Ale jejich podnikatelská stopa se skoro určitě někdy otiskla i ve vašem životě. Možná kupujete dětem vitaminy Marťánky, babičkám tablety na klouby Proenzi, sobě v lepším případě džusy Relax a v tom horším platíčka Prostenalu.
Všechny ty věci mají společné jedno – na pulty obchodů je dostala tahle trojka: Mariusz, Adam a Valdemar Wałachovi, kteří v devadesátých letech v tehdy čistě ocelářském Třinci dokázali vybudovat ne jeden, ne dva, ale hned tři podniky, které udělaly zářez i ve světě.
Obchod s mákem, nápojové impérium Relax a nakonec i Walmark, špičkovou farmaceutickou fabriku postavenou na zelené louce pod beskydskými horami s výhledem na hořící komíny železáren, ale bratři Wałachovi prodali. Před pěti lety tak pověsili výrobní byznys na hřebík a vrhli se do nové kapitoly života.
Všichni tři teď spolu, stejně jako před třiceti lety, když založili první firmu, budují investiční fond Aternus. Je to vehikl na udržení rodinného jmění, ale taky nástroj na podnikatelský život po životě. Wałachovi skrze něj investují peníze do startupů, a zatímco si v kancelářích šestého patra Steelhousu podává dveře Tomáš Čupr se zakladateli polských skoro-už-jednorožců, tak kapitál tří bratrů utěšeně roste.
Na tenhle rozhovor bylo zaděláno pět let. Od okamžiku, kdy Wałachovi prodali Walmark, chtěl tuhle story slyšet každý soudný ekonomický novinář v Česku. Jenže oni z médií zmizeli jako pára nad hrncem.
Děkujeme, ale ještě není o čem mluvit. Napřed musíme něco vybudovat, odpovídali slušně na e-maily i telefonáty s žádostí o schůzku. Po první pětiletce v roli investorů jsou ale konečně ochotní rekapitulovat. A když se sejdeme – oni tři, já a diktafon –, jako by chtěli všechno to čekání vynahradit.
Ukočírovat tenhle rozhovor je místy jako snažit se přetlačit zapřažené trojspřeží, které se rozjelo z kopce. Bratři Wałachové odpovídají na otázky dřív, než je vůbec stihnu položit, někdy se nadšeně rozpovídají všichni tři přes sebe, pak se v zamyšlených pauzách zastaví a opravují se navzájem, aby jejich odpovědi byly co nejexaktnější – taky dva z nich studovali matematiku a třetí je inženýr.
I když pořád sedí v jedné kanceláři, tak role mají po odchodu z Walmarku rozdělené. „Neděláme všichni všechno, to bychom se zbláznili. Já mám na starosti hlavně investice, Adam filantropii a Mariusz vede Kongres Poláků v České republice,“ vysvětluje Valdemar. „Víte, jak to je, jednou jsem šel na valnou hromadu nepřipravený, neměl jsem nachystané výmluvy a hned mě udělali předsedou,“ odtuší Mariusz.
Zatímco Valdemar je akurátní, v odpovědích nejopatrnější a občas bratry brzdí: „Opravdu tohle chceme říkat veřejně?“, tak Mariusz je na první dojem jeho opak. „A proč ne?“ odpovídá nejčastěji. Je tu přes vtipy a uštěpačné poznámky, i když ty si mezi sebou bratři vyměňují statečně všichni tři se sourozeneckou láskou i nekonečnou upřímností lidí, kteří spolu třicet let dennodenně pracují.
Adam je ten přemýšlivý, taky má na starost tu nejdůležitější část byznysu. Rodinnou nadaci, se kterou mají Wałachovi velké plány. Skrze ni se chystají darovat polovinu svého majetku na – doslova – bohulibé účely. I o tom mluví v prvním velkém rozhovoru po mnoha letech.
Bylo to těžké, prodat svoje největší byznysové dítě, které jste budovali čtvrt století?
Adam: Největší problém byl, že jsme se báli, co budeme dělat. My jsme srdcem podnikatelé, kteří pořád chtějí něco dělat. Jsme od přírody strašně aktivní.
Mariusz: Já čím dál míň. (smích)
Adam: Já myslím, že je víc aktivní, než byl ve Walmarku. Tam jsme měli tisíc lidí a mohl jsi delegovat.
Valdemar: Když jsme se rozhodli o prodeji, tak jsme si všichni tři spolu sedli a řekli si, ať každý sepíšeme, co chceme dělat. A bylo jasné, že budeme pokračovat dál zase spolu, všichni tři.
Proč jste skončili zrovna u investic do startupů?
Valdemar: Někdo prodá firmu a pak to dá bankám a správcům majetku a nechá si nastavit portfolio úplně konzervativně. Ale my si rádi hrajeme. Nechceme být pasivní investoři, kterým se někdo jiný stará o peníze a my jenom sedíme na zadním sedadle a kontrolujeme to.
The post Tři bratři. Od prodeje Walmarku k miliardové nadaci, sourozenci Wałachovi poprvé promluvili appeared first on Forbes.